Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

O Urválkově minulosti věděla minimálně dva roky před zveřejněním společné práce. Tato publikace byla i podkladem pro její kandidátskou práci v roce 1982. A všechno je to doplněné tady, opatřené odkazy. Já, jestli se nepletu - a vím, že se nepletu - jsem ve své minulé řeči (Předsedající: Čas, pane poslanče.) použil termín, že spolupracovala (Předsedající: Čas.) s panem Urválkem. Takže nevím, co zpochybňujete.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dodržujme prosím vymezené dvě minuty. A nyní vystoupí pan poslanec Rajchl, připraví se paní poslankyně Stojanová. Vaše dvě minuty, pane poslanče, prosím.

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju mockrát. Já už to ani nebudu tady rozvádět. Já myslím, že je dobře, že tady ten přenos streamujeme, protože dneska si mohli všichni udělat obrázek o tom, co jsou Piráti zač. Každý, kdo se na to dívá, tak myslím, že v tuhletu chvíli to vidí. Oni čerpají informace z Wikipedie, z médií, tady vědí přesně, co se stalo s paní kolegyní Veseckou, přesně vědí, kdy co paní Válková s kým napsala, přesně vědí, co kde napsaly jakékoliv noviny. To je prostě úplně zoufalé, jak vy se prostě spoléháte na mediální šílenosti, které o každém napíšou - mimochodem na Wikipedii si můžete napsat kdo chce co chce, to je známá věc.

Já jenom bych chtěl zareagovat na jednu úplně krátkou věc. Když tady paní poslankyně Stojanová prostřednictvím pana předsedajícího tak hezky dštila oheň a síru na to, že paní profesorka Válková přijala tedy toho odsouzeného vraha, tak mě jenom mrzí, že když tady byl pan prezident Pavel, že jste nevyužila té příležitosti a podobně jste ho nezkritizovala za to, že si podával ruku s Mohammadem (Ahmadem?) al-Sharou, který má na rukou krev dětí a žen ze Sýrie jenom proto, že byly křesťané. Tak prosím příště, až sem přijde pan prezident, zkuste to taky tak, já myslím, že se všichni určitě pobavíme. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Stojanová, připraví se pan poslanec Gregor. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuju. Paní profesorko Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, neunikla žádná fotka. Pan Kajínek má to video, je to video, zveřejněné na svých sociálních sítích. Vy jste tam údajně měla nějakou fotografii taky, pak jste ji stáhla tedy, to nechci nějakým způsobem rozpitvávat, to jsem neviděla, ale to video má každopádně na profilu, pravomocně odsouzený vrah pan Kajínek, s vámi na svém Instagramu (?). To je jedna věc.

Druhá věc, prosím vás, vždyť vy se s ním scházíte od roku 2014. Vy se s ním scházíte přes 10 let. (Ukazuje mobilní telefon.) Tady je článek na iDNESu. Píše se tady, že na něm oceňujete jeho inteligenci, píše se tady, že vy jste mu slíbila, že přezkoumáte jeho případ, a on vám zase slíbil, že už neuteče. Takže já nevím, proč se tady vykrucujete, že to bylo nějaké tady v podstatě pomalu náhodné setkání s nějakým spolkem. Tak si zatím aspoň stůjte, když už máte motivaci setkávat se s pravomocně odsouzenými vrahy. To je všechno. Děkuju. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Gregor s faktickou poznámkou. (Hluk v sále.)

Poslanec Matěj Gregor: Omlouvám se, já bych chtěl prostě jenom poprosit (Otáčí se k předsedajícímu.) - jestli můžu poprosit o klid.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jo, určitě. Poprosím klid v sále.

Poslanec Matěj Gregor: Děkuju. Já bych chtěl jenom poprosit, abychom skutečně se zaměřili na to, aby mohli vystoupit ještě pánové poslanci Jurečka, Ševčíka a Pláteník, abychom mohli se dostat k hlasování. Myslím si, že je to věcně už naprosto, naprosto od toho, o čem jsme měli mluvit, a prostě bych chtěl vyzvat i do budoucna - není prostě férové, řekněme si to na rovinu, pořád na obě strany tahat minulé režimy a tady tyhlety věci. To bychom prostě mohli v každé straně dělat úplně do nekonečna. Já si myslím, že každý, kdo se o tu historii zajímá, tak prostě vždycky musí pochopit, že žijeme v době, kdy se ty režimy převinuly, že žijí lidé s tou historií. Na mikrofon tedy, když se tady vytahoval Urválek - procesy, které pan Hřib zmiňoval, probíhaly v padesátých letech. On byl potom pan Urválek uklizen v sedmdesátých letech, nejdříve do vedení Nejvyššího soudu a tak dále, tak to prostě bylo - kdo chtěl vykonávat tady tuto práci se s lidmi, postiženými padesátými lety, s lidmi, kteří byli zločinci, prostě setkávali. Kdyby, kdyby byla kritika Pirátů ke všem, kdo mají něco společného s komunismem, upřímná, tak by jejich volebním lídrem v uplynulých volbách nebyl člověk, který na univerzitě vyučoval marxismus leninismus a vystudoval ho v Moskvě a hrdě se k tomu hlásil.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme vyčerpali faktické poznámky, vracíme se do rozpravy. Já poprosím pana poslance Jurečku, připraví se pan poslanec Ševčík. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý podvečer - nebo večer, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem dnes velmi pečlivě poslouchal úvodní projev pana premiéra, poslance Andreje Babiše, a poslouchal jsem samozřejmě také i projev předsedy Sněmovny Tomio Okamury. A dovolím si tedy na ty věci reagovat, protože si myslím, že situace opravdu je poměrně závažná.

Já si myslím, že tady dneska stojíme před rozhodnutím, které je větší než jeden dva politici, jedna dvě kauzy. Dnes rozhodujeme o tom, jestli v České republice platí stejné právo pro všechny, nebo zda se v určitých chvílích začnou ohýbat podle momentální síly mandátu a politické převahy. Nechci, aby toto vystoupení narazilo na rozdíl od předchozí debaty sklouzlo k osobním útokům, k emocím. Nechci rozhodovat podle emocí, sympatií či antipatií. Chci (nesrozumitelné), abychom dnes jednali státnicky podle principů, které chrání každého občana a které chrání i nás, politiky, před libovůlí.

A proto začnou úplně jednoduše: Politici nejsou nadlidé a politici nejsou nad zákonem. Mandát je důvěra a důvěra není výjimka z pravidel. Kdo žádá výjimku pro sebe, přestává být tím, kdo slouží státu a začíná být jeho problémem. K čemu imunita je a není? Parlamentní imunita má smysl. Má chránit svobodnou politickou soutěž, svobodu projevu, ochranu před šikanózními útoky za politické názory. Má zabránit tomu, aby někdo umlčoval nepohodlné poslance pomocí účelových žalob a účelového trestního stíhání. Ale imunita nikdy neměla sloužit jako poslanecký štít proti standardnímu trestnímu řízení v případech, které se netýkají parlamentní řeči, parlamentního vystoupení anebo hlasování. V takových věcech je nejčistší postup vždy stejný: Nechme rozhodnout orgány činné v trestním řízení a nezávislé soudy - ne proto, že bychom komukoli přálo problém, fakt ne, ale proto, že právní stát je silný jen tehdy, když platí pro všechny, pro všechny stejně - pro premiéra, předsedu Sněmovny, poslance, senátory, pro šéfa opozice, ale i pro řadového občana. Právo, to není nějaký žeton, který si mocní berou do kapsy, když se jim to hodí, a vrací, když už je to bezpečné.

Dnešní hlasování tady není o vině nebo nevině, fakt není, ale o důvěře veřejnosti v systém. Řeknu to jasně: Dnes tady nerozhodujeme o tom, zdali poslanec Babiš nebo poslanec Okamura jsou vinni, nebo nejsou. My chceme pouze umožnit hlasováním, aby o tom rozhodl naprosto nezávislý soud. Protože když Sněmovna nevydá poslance v závažné věci, vždy to v lidech, ve veřejnosti vyvolává logickou otázku: Proč? Proč ho tím chráníme? A chránili bychom stejně kohokoliv jiného? Klademe si tu otázku zodpovědně? A to nejsou otázky opozice, to jsou legitimní otázky veřejnosti, lidí, kteří sledují, jak tady dnes rozhodneme. A veřejnost má právo na odpovědi, kterým rozumí i běžný člověk, který politiku nesleduje každý den. Jestliže lidé získají z dnešního rozhodnutí pocit, že existují dvě spravedlnosti - jedna pro občany, tam přísnost musí být, a druhá pro mocné, pak demokracie ztrácí půdu pod nohama. A tady je důležité si říct, že dnešní hlasování se netýká jenom Andreje Babiše, ale i Tomia Okamury - a já dobře chci říci, abychom to pojal jednotně, férově - a jak tady často zaznívá - bez dvojího metru.

U pana Tomia Okamury je předmětem žádosti o vydání kauza spojená s předvolebními plakáty, které jsou veřejně dlouhodobě popisovány jako plakáty pracující s rasovou nenávistí, strachem a stigmatizací. Nikdo z nás, znovu opakuji, nemá rozhodovat o tom, co si kdo přímo myslí o migraci nebo bezpečnosti - to je vizitka každého z těch, co tady vystupovali, vystupují, každého za stranu, kterou zastupuje. To je legitimní politická debata, byť si o ní já jako poslanec myslím cokoliv a myslím si, že to, co tady zaznělo před chvílí, bylo hrubě přes čáru. Ale pokud někdo posouvá politickou kampaň do roviny, kde se s lidmi zachází jako s hrozbou jen kvůli barvě pleti či původu, no tak pak už to není jenom názor, pak jde o hranici, kterou máme v demokraticky fungující společnosti velmi dobře hlídat. ***