Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.50 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Teď obecná úvaha. V této kauze je jasně patrné, že justiční systém není v případě aktivních politiků často schopen postupovat opravdu nestranně a spravedlivě, ale rozhodování některých justičních orgánů je negativně ovlivněno skutečností, že obviněný nebo obžalovaný je poslancem. To je fakt, který můžeme do jisté míry akceptovat, protože zase na druhou stranu není možné, aby poslanci nemohli být souzeni, ale řešíme tenhle konkrétní případ, který je v mnohém extrémní. Zdá se, že v případě aktivních politiků se justiční systém zdráhá uznat nezákonnost obvinění, a tyto kauzy nejsou posuzovány - ne vždy - v souladu se zákonem. Takový silně politicky ovlivněný náhled na trestní stíhání poslanců je však v rozporu s principy trestního práva a ve svém důsledku zasahuje do výkonu poslaneckého mandátu. Průběh této kauzy, kde se již 10 let řeší údajný trestný čin spáchaný před 19 lety, ukazuje, že právě popsané politicky motivované postupy a přístup justičních orgánů k trestnímu stíhání Andreje Babiše, jakožto poslance a aktivního politika, zasahuje negativně v rozporu s principy zákonnosti a ústavnosti činnosti orgánů činných v trestním řízení do výkonu jeho poslaneckého mandátu a ve výsledku fungování zákonodárného sboru jako celku. Já někdy zjednodušeně mluvím o nezprostitelnosti vrcholných politiků v České republice. A ne náhodou se tady uváděly příklady jako paní Parkanová, jako pan Svoboda - a to není všechno, známe jich více, jenom tyhle byly zrovna diskutovány v rámci projednání na mandátovém a imunitním výboru.
Dokud bude Andrej Babiš činým poslancem, nelze zcela očividně od Vrchního soudu v Praze očekávat spravedlivé a nezaujaté rozhodování, těžko říct, nemohu komentovat motivy, nechci se k tomu vyjadřovat. Mohlo by se zdát, že to není problém, protože nyní žádá o vydání Městský soud v Praze. Jenomže využitím nezákonného postupu učinil Vrchní soud v Praze z městského soudu pouhého vykonavatele své vůle. Proto považuji za vhodné, aby se o vině či nevině poslance Andreje Babiše rozhodovalo až v době, když nebude poslancem, nebude vykonávat svůj mandát a bude tak zaručen bez dalších pochybností spravedlivý proces nedotčený skutečností, že před soudem stojí zrovna, právě Andrej Babiš. Já jsem sledoval vystoupení například paní Decroix, myslím, že to byly Otázky Václava Moravce, kde říkala, že v ideálním světě přece je nutné předstoupit před soud a dosáhnout v případě své neviny zproštění. Já překvapivě s paní bývalou ministryní spravedlnosti naprosto souhlasím, ale z těch pěti stran, které jsem vám teďka přednesl, prostě vyplývá, že nežijeme v ideálním světě, Andrej Babiš už dvakrát dosáhl zproštění, jednou to řízení bylo zastaveno a stejně se spravedlnosti nedočkal - a jakou náhodou došlo k několika zásadním ohnutím trestního řádu zrovna v té jeho kauze. Někdo bude říkat, že to je náhoda a není nadčlověk, a někdo bude říkat, že to je právě proto, že je politicky angažovaný a že kdyby této kauzy nebylo, tak by ani nikdy nebyl trestně stíhán.
Já patřím do druhé skupiny a zásadně odmítám, že bych tím jakýmkoliv způsobem chtěl zpochybňovat českou justici, že bych chtěl jakkoliv zpochybňovat činnost drtivé většiny 3 000 soudců v České republice. Ale nejsme tu proto, abychom se tvářili, že nemůže existovat selhání jednotlivce, a já jsem vám teď zrekapituloval, ke kolika zpochybnitelným a právně problematickým rozhodnutím došlo v této jediné kauze za 10 let.
Na závěr můžu říct, že veškerá dokazování byla provedena, nevím o žádných neodkladných neopakovatelných úkonech. A zdá se, když porovnáte na misce vah tedy, co bude znamenat případné vydání nebo nevydání pro další proces a jak to může zasahovat do činnosti nás jako zákonodárného sboru, jak budeme posuzovat vlastně imunitu, kterou je nadána Poslanecká sněmovna jako instituce, aby byla schopna se vymezit vůči moci výkonné, tak když porovnám na misce vah tyto dvě okolnosti, tak mi vychází, že poprvé budu hlasovat pro nevydání. Nebude to poprvé, co budu hlasovat pro nevydání v Poslanecké sněmovně, a v drtivé většině jsem vždy hlasoval, pokud vím, pro vydání a několikrát pro nevydání. Nemám z toho vůbec žádnou radost, rád bych žil v ideálním světě, o kterém mluvila bývalá ministryně spravedlnosti.
A teď k té druhé věci už velice stručně, k věci pana předsedy Poslanecké sněmovny. Víte, svoboda projevu je mimořádně těžká disciplína, všem doporučuji film Lid versus Larry Flynt a hlavně citáty Larryho Flynta. Já nechci řešit otázku viny nebo neviny, já mám v té věci svůj vlastní názor - mimochodem, můj předřečník kolega Karel Haas citoval několik judikátů, několik rozhodnutí, ale on se v podstatě vyjadřoval k tomu, zda vina či nevina, ale o tom my se dnes nebavíme, to není podstatné. My se teď máme bavit, jaký je potenciál této kauzy, tohoto trestního stíhání zasáhnout do činnosti zákonodárného sboru jako takového. Já říkám, že ten potenciál je veliký, protože buď tady budu já, sám za sebe a v souladu se svým vědomím a svědomím hlasovat pro nevydání, jednou, anebo budeme řešit toto trestní stíhání s opakující se pravidelností. Měli jsme tu v minulosti už klece, které někdo přitáhl před budovu, ve které probíhalo hlavní líčení, měli jsme tu x vyjádření aktivistických, bude se vyjadřovat spousta lidí, bude se tato kauza dále nafukovat, bude se propisovat do naší každodenní činnosti a přitom je ve své podstatě opravdu ryze politická. Když si čtete ten spis, tak zjistíte, že i v těch odborných posouzeních (?), tak tam vlastně je vyslovován nějaký právní názor. Prostě vy k tomu, co ta kampaň obsahovala, v podstatě musíte zaujmout nějaký názor. Já s ní taky nesouhlasím, já jsem ji veřejně odsoudil, řekl jsem, že je nechytrá a že působí na ty nejzákladnější pudy, že s tím nesouhlasím, ale není to předmět trestního stíhání. To je prostě otázka, do které já se tady vůbec nechci pouštět. Za mě bychom dneska měli učinit racionální rozhodnutí, a to racionální rozhodnutí zní, že: Když bude to řízení přerušeno po dobu výkonu mandátu, nic zásadního se nestane, naopak bude ochráněn zákonodárný sbor před případnými zásahy moci výkonné, před zásahy orgánů činných v trestním stíhání. Proto budu v této věci mít poměrně jednoduchou volbu.
Já vám všem děkuji za pozornost, snad jsem vás nezdržel příliš, toto byla zkrácená verze. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Opět došlo ke změně.
A nyní prosím paní poslankyni Gabrielu Sedláčkovou. Máte slovo.
Poslankyně Gabriela Sedláčková: Já mám pocit, že tady už bydlím, a koukám, že tady z té strany to vidím teď poprvé. Ale teď už vážně. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, paní ministryně, kolegové a kolegyně, já ve sloučené rozpravě budu mluvit hlavně k případu pana nepřítomného Tomia Okamury, protože se týká svobody slova - a asi ode mě nikdo neočekává, že k tomu se nevyjádřím, i když možná pak budu reagovat na některé ze svých kolegů a budu navazovat na ně, ale slibuji, že budu krátká.
Každý z nás ví, jak snadné je se mýlit. No a ten, kdo říká, že se nikdy nemýlil, tak ten pravděpodobně pokrytecky lže. Každý z nás ví, jak snadné je svými slovy někoho urazit, a ten, kdo říká, že to nikdy neudělal, tak ten to pravděpodobně ještě z nějakého důvodu netuší. Při vší úctě k naší malé, leč krásné a zatím aktuálně svobodné republice - není Česká republika ani zkušenou a ani ostřílenou demokracií. Nemá za sebou stovky let života ve svobodě a tedy ani hádání se o tom, co vlastně ona svoboda přesně znamená. A možná, že právě proto vykřikují občas demokraté, tak nedemokratičtí ve svých požadavcích na demokracii, vykřikují různé teze o tom, že svoboda má snad mít své limity - a (?) zde myslím ty limity mimo ty, které máme uzákoněny, výraznější limity. ***
