Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A opět pokračuje, ochrana v rámci volebního soudnictví a tak dále slouží k něčemu jinému. Na citaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, který posuzoval přesně tu kampaň, o které se tady dneska bavíme, tu rasistickou, xenofobní, odpornou kampaň, tak jsem chtěl poukázat, že ti, kdo tvrdí, že svoboda slova v politickém projevu je naprosto neomezená, že nemůže, a to já tady sám za sebe jako právník jako řeknu pravicový konzervativec, tvrdím na sto procent, že to vždy musí být vykládáno velmi restriktivně. Velmi restriktivně. Tak kdo tvrdí, že ten závod vyhrává svoboda slova naprosto neomezeně a že ta hranice, kdy dojde svoboda slova díky tomu, že používána kýmkoliv v této zemi, odporně, hnusně, xenofobně, rasisticky, nemůže narazit na tu zeď trestního práva, tak věřím, že jsem tou citací dvou velmi aktuálních rozhodnutí českých vysokých soudů ukázal, že to tak není.

A protože by, řeknu, škarohlídi nebo mí názoroví i právní odpůrci mohli tvrdit, i české vysoké soudy jsou, pane Haasi, málo, tak prosím vás, zdůrazním to, že přesně hranici mezi politickým projevem a uvidíte, že jsem vybral přiléhavé případy, kdy se jednalo o debatu mezi svobodou politického projevu, nejen jakéhokoliv projevu, ale politického projevu a spácháním trestné činnosti byly několikrát. To je velmi dlouhá, víc jak 15 let dlouhá judikaturní řada Evropského soudu pro lidská práva. Zdůrazňuji neplést se Soudním dvorem Evropské unie.

Evropský soud pro lidská práva posuzoval tu hranici mezi svobodou politického projevu a trestnou činností několikrát. Já jsem se snažil dohledat dokonce ta rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která třeba akcentují ten prvek, který mě na kampani SPD a Tomia Okamury bolel mnohem ještě víc než ti chirurgové z dovozu, a to byli ti romští chlapci.

Protože zneužití dětí v rovině politické kampaně, děti národnostní menšiny, která neobjektivně má i v českém prostředí bohužel paušalizující negativní nebo získává paušalizující negativní nálepku, tak jsem vybral rozsudek ze 16. února 2021 je to sp. zn. Evropského soudu pro lidská práva 12567/13 ve věci Budinova a Chaprazov proti Bulharsku. Prosím vás, v této věci, a teď možná budete překvapeni tou podobností, posuzoval Evropský soud pro lidská práva to, když bulharské soudy odmítly ochranu tamním příslušníkům romského etnika, kdy jeden z bulharských, tehdy veřejně známých politiků, vykresloval bulharské Romy jako skupinu v krajně negativní míře. Já myslím, že ta podoba je téměř stoprocentní. A v tomto rozsudku jednoznačně potvrdil Evropský soud pro lidská práva, že tím, že přesně v této rasistické záležitosti měly bulharské trestní soudy poskytnout bulharské romské menšině ochranu, samozřejmě Evropský soud pro lidská práva nezasahuje už do toho samotného průběhu konání bulharských soudů, ale shledal právě porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, to znamená, že nebyla romskému etniku právě proto, že bulharské soudy nechtěly posuzovat ten rasismus ve výrocích tehdy veřejně známého bulharského politika, tak shledal jako porušení práva na soudní ochranu pro romské etnikum v Bulharsku.

Dva případy, které podle mě jsou mediálně mnohem známější, ale já jsem začal tím, který byl nejpřiléhavější.

Myslím si, že celá řada rádoby konzervativců zná a používá případ Zemmour proti Francii. To byl ten případ nejprve novináře, publicisty, v dnešní době už influencera a pak i politika, který se mnohokrát vyjadřoval a zase, to je velká podobnost, mediálně, na sociálních sítích, v rozhovorech v médiích velmi nenávistně vůči francouzské muslimské komunitě. V tomto případě se jednalo přesně o výroky pronesené v televizním pořadu. I v tom je velká podobnost s tím případem, který dnes projednáváme. A v rozsudku z 20. prosince 2022, sp. zn. 63539/19 Zemmour proti Francii Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že nedošlo k porušení práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy stěžovatele, který byl odsouzen za trestný čin podněcování k diskriminaci a náboženské nenávisti. Takže odkazuju na další rozhodnutí Zemmour proti Francii.

Velmi podobně Evropský soud pro lidská práva, tam to dokonce skočilo ze senátní věci do velkého senátu ve věci z 2. září 2029, sp. zn. 45581/15 Sanchez proti Francii, tak Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že potrestáním stěžovatele, toho času starosty a kandidáta do parlamentních voleb za včasné neodstranění nenávistných komentářů napsaných jinými autory na své zdi sociální sítě Facebook nedošlo k porušení stěžovatele práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy.

Poslední věc nebo poslední rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které chci zmínit pro dokreslení toho, že tady v České republice neřešíme nic výjimečného, je rozhodnutí Féret proti Belgii ze 16. 7. 2009. Proto jsem říkal, že ta judikaturní řada je víc jak 15 let dlouhá, sp. zn. 15615/7, kdy Evropský soud pro lidská práva výslovně uvedl, že případy, které nepožívají ochranu prostřednictvím práva na svobodu projevu, musí být skutečně výjimečné.

To je to, k čemu se hlásím i já, že aplikace trestního práva v té rovině ultima ratio musí být opravdu výjimečná, velmi restriktivní. Ale za takové případy, kdy ta aplikace padá na úrodnou půdu, lze označit například projevy zjevné islamofobie či antisemitismu, byť by byly třeba míněny satiricky.

Tenhle ten případ jsem vytáhl kvůli tomu, že jednou z linií obrany podporovatelů SPD, členů SPD, je právě to, že samozřejmě v té nebo ty, řekněme, ta kampaň obrazová, grafická, doprovázená verbálními projevy, která probíhala v České republice, tak, že měla přídech jakési volební ironie, nadsázky něčeho takového. Proto jsem vybral ten poslední případ, který jasně ukazuje, že ani satira, pokud má zakrýt antisemitismus, islamofobii nebo něco takového, rasismus, tak satira rozhodně není omluvenkou z případného spáchání trestných činů.

Tolik za mě. Já věřím, že jsem splnil to, co jsem uvedl v úvodu, že jsem vůči ani jednomu z kolegů, o kterých dnes jednáme, já věřím, že to je pro každého těžké, tomu naprosto lidsky rozumím, takže jsem se nedopustil jakékoliv urážky. Snažil jsem se dodržet svůj standard věcnosti a snad i odvolávání se na konkrétní podklady. Takže za mě to je k samotnému meritu dnešního rozhodování vše. My v ODS budeme jednohlasně a nejen kvůli tady těm argumentům, to zas nepřeceňuju svou roli, úplně jednohlasně hlasovat v obou věcech pro vydání k trestnímu stíhání.

A jenom se chci vyjádřit k tomu, co předpokládám, že budeme hlasovat pravděpodobně formou procedurálního hlasování, protože jsem zavnímal s naprostým respektem, je to legitimní návrh kolegů z klubu Pirátské strany na tajné hlasování. Já k tomu chci uvést poslední dva věcné argumenty, já ten návrh nepodpořím, ne z důvodu jakékoliv neúcty ke kolegům z poslaneckého klubu Pirátů. Mám jeden právně politický argument. Nejedná se v dnešním rozhodování o jakoukoliv personální volbu, to rozhodování je meritorní. To, že se týká konkrétních kolegů, není o jejich personální volbě, o odvolání odkudkoliv, o jmenování kamkoliv. Je to normální meritorní hlasování a myslím si, že tajná volba vždycky svědčí jenom těm, řekněme, personálním volbám či odvoláním v rozhodování Poslanecké sněmovny. To je ten právní prvek.

A ten politický, já to teď řeknu úplně na placato, já, protože se veřejně nijak nestydím za to, jak budu hlasovat, ale naprostá většina a budiž ke cti těm kolegům z koalice, kteří se vyjádřili jednoznačně, jak budou hlasovat, to jim budiž opravdu ke cti, že jdou s kůží na trh. Tak naprostá většina koaličních kolegů se nevyjádřila. A já říkám natvrdo, já se nechci dostat k tomu, že v případě tajného hlasování se kdokoliv z koaličních poslanců bude za to tajné hlasování schovávat a bude tvrdit, to já jsem nebyl, to bylo tajné hlasování. Tak takhle natvrdo to říkám, že já se toho nechci dočkat. Takže kolegové z Pirátské strany - teď neoslovuji nikoho konkrétně - budu hlasovat proti tomu vašemu procedurálnímu návrhu. Děkuju mnohokrát. (Potlesk zprava.) ***