Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Poslední, proti čemu bych se chtěl vyhradit - to je moje poslední, pátá poznámka nebo pátá rovina k trestní věci kolegy Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího - je ohrazení se vůči slovům nikoliv řadové poslankyně, ale zkušené poslankyně, exministryně spravedlnosti, předsedkyně mandátového a imunitního výboru, naší ctěné kolegyně Heleny Válkové. V tomto si myslím, že byl značný rozdíl ve všech veřejných vystoupeních kolegyně Renaty Vesecké a ve vystoupení kolegyně Heleny Válkové, vaším prostřednictvím, pane předsedající.
Dnes, při dnešním projednávání - já jsem si stáhl steno - uvedla dáma, která takto reprezentuje nebo byla reprezentantkou české justice, je nepochybně váženou reprezentantkou českého Parlamentu, tak uvedla, a teď cituju doslovně: "Prezentované skutečnosti mě vedou k závěru, že proces probíhá způsobem, který nezaručuje spravedlivé posouzení věci a je veden snahou poslance Andreje Babiše odsoudit, o čemž výmluvně svědčí i poslední pokyn vrchního soudu, který takovou povinnost soudu prvého stupně ve svém usnesení výslovně uložil." Konec citace.
Citace po jednání mandátového a imunitního výboru: "V řízení s Babišem vidím spoustu nestandardností. Mám pocit, že došlo k mnoha procesním pochybnostem a nemám důvěru v to, že se s tím soudy vypořádají tak, jak by to bylo v souladu s trestním právem. Myslím, že Andrej Babiš, pokud by nebyl v politice, by nestál před trestním soudem."
Prosím vás, ať ta dnešní nebo dva týdny stará slova po jednání mandátového a imunitního výboru, tak slova od dámy, která, znovu opakuju, byla ministryní spravedlnosti, je předsedkyní mandátového a imunitního výboru této Sněmovny, je zkušenou poslankyní, tak takto znevěrohodnit činnost českých soudů, české justice, ještě v té nejcitlivější oblasti českého práva, v trestním právu - tím nechci civilní právo stavět na další kolej - tak to považuju za naprosto, z mého pohledu, nepřijatelné. Slíbil jsem v úvodu, že se zdržím jakýchkoliv silných slov. Tolik mých pět poznámek k trestní věci kolegy Andreje Babiše.
U kolegy Tomia Okamury tolik těch poznámek nemám, takže se opravdu blížím k závěru. Signalizuju to i případným dalším řečníkům. Ve věci kolegy Tomia Okamury, prostřednictvím pana předsedajícího, je rozdíl - to už jsem zdůraznil v předchozí části svého vystoupení - je zásadní rozdíl od případu kolegy Andreje Babiše. Teď myslím skutkový a právní rozdíl. Kolega, poslanec Tomio Okamura je žádán nebo Poslanecká sněmovna je v jeho věci žádána o vydání k trestnímu stíhání pro trestný čin verbálního charakteru, pro trestný čin podněcování k nenávisti ke skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, podle § 356 trestního zákoníku.
Všichni víme - to si myslím, že je zase veřejná informace, nebo vím, že je veřejná informace - že tím spáchaným skutkem měla být nikoliv jednorázová - to tady možná opravuju - nikoliv jednorázová prezentace těch dvou nechutných billboardů, plakátů, grafik - doktoři z dovozu a romští chlapci. Nejen ta jednorázová prezentace na Václavském náměstí. To by koneckonců totiž tu skutkovou podstatu nenaplnilo. Tady se odvolávám na slovo podněcování - viz vid tohoto slovesa - v zásadě na opakovanou akcentaci těchto grafik, doprovázenou leckdy ještě mnohem silnějšími, ostřejšími, z mého pohledu tady řeknu, odpornějšími výroky v médiích, na sociálních sítích a tak dále.
Obrana kolegy Tomia Okamury tady na půdě Sněmovny, ve veřejných sdělovacích prostředcích, obrana jeho podporovatelů, obrana členů SPD, je vede přes jednoduchou linku. Každý, kdo chce Tomia Okamuru za tyto odporné grafiky potrestat, tak potlačuje svobodu slova. Jinými slovy, z té trestní věci se dělá závod nebo soutěž mezi svobodou slova a mezi trestním postihem rasistických trestných činů. Já tenhleten závod odmítám a teď se posouvám k tomu opravdu právnímu posouzení.
Vím... Tady ctěná kolegyně Helena Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, citovala podle mě ne úplně přiléhavě. Dokonce v tom úvodu budu vypadat jako advokát Tomia Okamury. Ona citovala pouze to rozhodnutí, které se týkalo výmazu SPD ze zprávy Ministerstva vnitra o extremismu. Podle mého názoru, kdybych chtěl být advokát Tomia Okamury, tak cituju primárně rozhodnutí volebních soudů. To znamená, příslušných krajských soudů, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, které ve věci té nenávistné rasistické předvolební kampaně hnutí SPD v České republice rozhodly.
Ta kampaň byla skutečně předmětem soudního přezkumu, ale zdůrazňuji třikrát, ve volebním soudnictví. Ta nejčerstvější rozhodnutí nejsou dokonce v tuto chvilku více než měsíc stará. Já, ať nejdu do úrovně krajských soudů, tak zmíním opravdu rozhodnutí českých vysokých soudů, to znamená Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud, když 31. 10. 2025 - vidíte, že to rozhodnutí je opravdu čerstvé - ve věci pod spisovou značkou vol. 28/2025 uvedl, že Nejvyšší správní soud se ztotožňuje tehdy s Krajským soudem v Brně i dnes s navrhovatelkou, že je velmi nevkusné a nebezpečné, aby politická kampaň rozdmýchávala ve společnosti xenofobii, nenávist k jakékoliv skupině obyvatel. Důsledky podobných kampaní ze strany SPD ostatně posuzovaly již i trestní soudy.
Teď to odůvodnění pokračuje. Bod 15 - odůvodnění zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pozor, teď se dostávám k tomu, na co ti obhájci a ti, kdo tvrdí, že je zde závod mezi neomezenou svobodou slova a trestním postihem rasismu v této zemi, tak pozor, oni by si zase měli přečíst i pokračování toho rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Hned bod 16 totiž říká: Posouzení kampaně SPD z pohledu trestního práva přísluší orgánům činným v trestním řízení. Jinými slovy, ne, že orgány činné v trestním řízení nemohou přezkoumávat politické projevy, pokud mohou naplnit skutkovou podstatu rasistických trestných činů. Takže přísluší orgánům činným v trestním řízení, nikoliv Nejvyššímu správnímu soudu.
Proto logicky volební soudy nikdy tu trestní rovinu neposuzovaly. Jeho úkolem - míněno Nejvyššího správního soudu (nesrozumitelné) soudnictví - je posoudit toliko splnění algoritmu soudního přezkumu voleb jako celku. Při tomto posouzení je v nynějším případě klíčové, že nebyla prokázána ona zásadní intenzita této nezákonnosti, která by hrubě ovlivnila výsledek voleb. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přezkoumal velmi rychle - proto jsem říkal, že jsem úmyslně vybral ta nejčerstvější rozhodnutí - 4. 2. 2026 Ústavní soud ve svém plenárním nálezu sp. zn. PL. ÚS 44/2025.
Znovu zdůrazním to, co řekl už Nejvyšší správní soud, pokud by někdo chtěl snad zpochybňovat to, že - a to je pravda - rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podléhají ještě přezkumu před Ústavním soudem. Ústavní soud v bodě 29 tohoto plenárního nálezu řekl: "To ovšem neznamená, že verbální, vizuální a jiné útoky na určité skupiny ve volební kampani nejsou právem regulovány a že se oběti protiprávně vedené volební kampaně nemohou domoci ochrany proti nim." Pozor, opravdu cituji bez jakéhokoliv mého dovětku: "K tomu však slouží primárně prostředky trestního či občanského práva. Jen v omezené míře k tomu může sloužit povolební ochrana poskytovaná volebními soudy v řízení o neplatnosti voleb, volby kandidáta či hlasování."
Stejně tak, aby někdo nezpochybňoval, že Ústavní soud to, že i přezkum politických projevů v rovině trestní je v České republice naprosto ústavním postupem, tak kdyby někdo chtěl říct, že jeden bod odůvodnění Ústavního soudu ještě z toho nečiní jasný závěr Ústavního soudu, tak v bodu 37 - odůvodnění téhož ústavního nálezu - Ústavní soud řekl: "Chování politických subjektů v rámci volební kampaně totiž není regulováno jen prostředky volebního práva, nýbrž i prostředky správního, občanského, mediálního či dokonce trestního práva. Jejich prostřednictvím se lze ochrany dotčených základních práv domáhat." ***
