Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Musím říct, že to je jeden z nejlepších politických výroků v poslanecké imunitě, jaký jsem kdy slyšel. Výstižný, přesný, ale hlavně správný. A já bych navrhl, abychom dnes při hlasování použili jednoduchý postup. Říkejme tomu metoda Andrej Babiš. První krok: přečtěme si jeho vlastní výrok, druhý krok: zamysleme se nad tím, co to znamená, a třetí krok: hlasujme podle něj. Pokud totiž opravdu platí, že imunita je zbytečná a přežitá, že poslanci nejsou nadlidé a že když člověk něco pokazí, má to dát do pořádku, pak je dnešní hlasování vlastně velmi jednoduché. Nikdo z nás zde není nad zákonem, ani předseda hnutí SPD, ani premiér, ani předseda Poslanecké sněmovny. Proto je správné, aby policie mohla dělat svou práci, aby případné pochybnosti posoudil nezávislý soud.
Možná vás překvapím, ale si opravdu přeji a opravdu bych si přál, aby oba politici, kteří dnes čelí trestnímu stíhání, své soudy vyhráli. Přál bych si to kvůli lidem v této zemi, protože žijeme v situaci, kdy Česká republika trestně stíhá třetího a čtvrtého nejvyššího Ústavního činitele v zemi. A to není dobrá vizitka pro naši zemi. To není dobrá zpráva pro každou osobu v naší zemi a není to dobrá zpráva ani navenek. Přál bych si, aby se ukázalo, že šlo o nedorozumění, aby soud řekl, nic se nestalo, ale jeden zásadní problém tu je. Soud nelze vyhrát, pokud se před něj člověk odmítá postavit.
Naopak čím více se politik brání tomu, aby byl vydán, tím více to v očích veřejnosti působí, že se něčeho bojí. A to není dobře, protože veřejnost pak vidí něco velmi nebezpečného. Politiky, kteří chtějí jiná pravidla a jiná práva než obyčejní lidé. V této zemi žijí lidé různých názorů, různých národností, různých barev pleti i různých náboženství, ale všichni mají jedno společné: platí pro ně stejné zákony České republiky. A ty zákony musí platit i pro nás. Dnešní hlasování proto není o SPD, není to ani o hnutí ANO a vlastně to není ani o konkrétních osobách, jde o princip právního státu. O tom, že poslanec není víc než občan. O tom, že policie může dělat svoji práci, o tom, že pravdu nakonec vždy rozhoduje soud. Proto navrhuje jediné: aby Poslanecká sněmovna policii a orgánům činným v trestních řízení nebránila v práci, aby umožnila, aby se tyto věci řádně vyšetřily a u soudu jasně řeklo, kde leží pravda.
Protože pokud jsou dotyční politici nevinní, soud to potvrdí a očistí jejich jméno. A pokud ne, pak musí nést stejnou odpovědnost jako každý jiný občan této země. Tak totiž funguje právní stát. On nemá fungovat jinak a nemá fungovat jenom pro někoho. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A jsme v obecné rozpravě, ve které, respektive v rozpravě, ve které vystoupí jako další přihlášená paní poslankyně Vesecká, připraví se pan poslanec Talíř. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.
Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda v úvodu svého vystoupení ještě velice krátce zareagovala na útok, který tady byl veden ze strany pana předsedy strany Pirátů na paní profesorku Válkovou. Myslím si, že je málo takových osob - a myslím si, že žádná, která tady v prostoru Poslanecké sněmovny má takové znalosti z oboru trestního práva a viděla tolik trestních spisů jako právě ona. Čili útok na ni vedený neznamená nic na vadách paní profesorky - naopak, domnívám se, odráží neznalosti autora útoku. Tolik tedy jenom stručně a velice krátce opravdu k tomu, co tady již zaznělo.
Já bych se chtěla vyjádřit k zásadní tedy otázce vydávání a chtěla bych uvést důvody, pro které já budu hlasovat takovým způsobem, jakým hlasovat, budu. Nechci se skrývat pouze za stanovisko výboru, který doporučil nevydávat jak poslance Okamuru, tak i premiéra. Ale chci uvést skutečně mé konkrétní důvody, které shledávám pro své rozhodnutí jako naprosto relevantní.
Tím prvním důvodem je samotná podstata institutu imunity. Ono zde zaznělo mnoho názorů, mnoho hlasů a hovořilo se o podle mého názoru spíše z pohledu možné etiky, z pohledu možného jakéhosi politického obsahu, ale imunita není politický termín. Imunita je termín právní a jako takový má také svůj právní obsah. Je to zákonný prostředek, který se vztahuje nikoliv na konkrétní osobu, nevztahuje se na pana poslance Babiše, nevztahuje se na pana poslanca Okamuru, vztahuje se na funkci, na funkci poslance a smyslem je tyto funkce ochránit.
Jedná se o funkce, které ústava definuje spolu ještě s dalšími, jako vlastně základní pilíře demokratického státu. Jako základní pilíře, které mají zajišťovat demokracii. Vedle zákonodárců, tak, jak to jsou tedy poslanci a senátoři, tak imunitu v určitém rozsahu, v určitém rozměru požívají i další funkcionáři ústavní, a to jsou soudci, kteří za určitých okolností nemohou být stíháni bez souhlasu prezidenta, jsou to ústavní soudci, kteří nemohou být stíháni bez souhlasu Senátu a je to koneckonců i sám prezident, který nemůže být stíhán za žádný trestný čin, vyjma trestného činu vlastizrady, anebo eventuálně pro zvlášť hrubé porušení ústavy.
Mnozí mí předřečníci zde hovořili o rovnosti před zákonem. O tom není žádného sporu. Rovnost před zákonem znamená, že na každého občana dopadá zákon stejně, ale neznamená to, že jsou naprosto rovná a stejná práva a povinnosti. To právě určují a obsahují konkrétní zákony, které mají konkrétní a jasné dopady. Takže soused pana Hřiba asi nebude mít stejná práva a stejné povinnosti, jako má prezident. Právě to je ten obsah zákona, není to nerovnost před zákonem, ale zákon určuje, jaké povinnosti má prezident, jaká práva má - tedy právo nebýt stíhán pro trestný čin - pouze, jak už jsem říkala, pro trestný čin vlastizrady nebo to porušení ústavy. Takže tady dochází k naprosto zaměňování pojmů a obsahu.
Smyslem imunity je vlastně vytvořit prostředí, kdy na tyto funkce, o kterých jsem hovořila, není možné vyvíjet jakýkoliv tlak, jakýkoliv vliv nebo jakkoliv zasahovat zvenku.
Smyslem tedy je zajistit jakousi absolutní ochranu k možnosti řádného vykonávání funkce, která má zajistit demokratické principy fungování demokratické společnosti. ***
