Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.00 hodin)
(pokračuje Jiří Barták)
Tak další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Samuel Volpe. Není. Další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Petr Hladík. Je tady. Já jsem, aha, tak to přeskočilo. Tak v tom případě pan poslanec Václav Pláteník.
Poslanec Václav Pláteník: Já vám děkuju za slovo, pane místopředsedo. Je vidět, že jste přísný, ale spravedlivý, tak to má být. Ostatně nejen tady v Poslanecké sněmovně, ale obecně.
Dámy a pánové, já budu vystupovat takovým způsobem, že se domnívám, že vše podstatné jde říci i stručně. Já samozřejmě budu hlasovat v obou případech pro vydání. Nevnímám to jako nějaký světoborný vynález. Myslím si, že to je prostě správně a dokonce se tak budu řídit slovy Andreje Babiše.
To trestní oznámení na pana premiéra bylo podáno poprvé v roce 2015. On od té doby byl 14, 15, 16,17 až do roku 2021premiérem celou dobu, dokonce mimochodem jeho koalice držela i ministra spravedlnosti. To jen tak pro kontext. A celou dobu se tady neřeší nic jiného než jeho čapák.
Já pevně doufám, že pan premiér dostane šanci u soudu se obhájit, obstojí a dokonce, jak tady upozorňovala paní profesorka Válková, dokonce možná dostane i nějaké odškodné, když je to proti němu všechno tak strašně nespravedlivé.
A pokud se týká těch 7 miliard, já myslím, že to teda bude opravdu tučné odškodné, co ho čeká, pokud je tedy skutečně nevinen, jak o sobě tvrdí.
Chci taky tady zmínit, že mám zvláštní takový pocit, když se zcela shoduji s Andrejem Babišem v pohledu na nějaké politické téma, v tomto případě o imunitě poslanců. Já si tady vypůjčím jeho citát z roku 2017. Jak se říká, uzrálo to dobře: Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům pronesených ve Sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidi.
S tímto nelze než souhlasit. A já se tady ztotožňuji s panem premiérem a právě v duchu jeho doporučení budu hlasovat pro zbavení jeho imunity.
Jiný případ. Je to v případě pana předsedy Okamury, kdy se tady chci skutečně vyjádřit s velkou, řekněme, až jako citlivostí nebo nejistotou k tomu jeho případu, protože já vnímám a tady chci jasně deklarovat, že tu jeho kampaň nebo ten plakát já vnímám jako skutečně nevkusný až hanebný, nicméně chci se tady do roztrhání těla bít za to, abychom měli tady zachovánu svobodu vyjadřování i v politickém boji a je třeba si připustit, že tady skutečně jsme ve střetu dvou právních zájmů, dvou právních nějakých petitů, kdy na jedné straně je svoboda slova, svoboda vyjadřování, svoboda nějaké politické soutěže, ale na druhé straně neméně vážný, neméně vzácný a mně neméně blízký institut nebo právní zájem ochrany třeba zranitelných, pravidla nepodněcovat násilí proti někomu pro jeho barvu pleti, původ a tak dále. A bylo by skutečně zajímavé posoudit, jakým způsobem nebo kde leží ta hrana mezi tím, kde je naše svoboda projevu v politickém boji a kde skutečně už narážíme na svobodu nebo ochranu někoho, kdo je jiným právním titulem chráněn.
Domnívám se, že to bude velmi zajímavé, když to posoudí soud, abychom věděli. Myslím si, že pan předseda Okamura tady zbytečně to tlačí až do extrému, že ho tady někdo chce zavřít. Stejně tak jako v případě pana premiéra si myslím, že docela dobře může vyjít vítězně od soudu s rozsudkem, a to potom tedy chci vidět ty kampaně, co budou následovat, když teda skutečně se tímto způsobem stavidla zvednou.
Ale představme si třeba kampaň v minulých letech na Slovensku, v Maďarsku, kdy se sice jiným způsobem, ale dramaturgicky velmi podobně pracovalo třeba se semitismem, antisemitismem, kdy takovým způsobem byli vykreslováni třeba Židé. Velmi nevkusné.
Myslím si, že na to máme být citliví a bavit se o tom a ideálně nastavovat zrcadlo. To si myslím, že je zásadní, a proto já v obou případech budu osobně hlasovat pro vydání, aby oba pánové měli co nejvíc možností se obhájit u soudu a ideálně vyjít teda od něho vítězně nebo alespoň spravedlivě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A nyní pan poslanec Petr Hladík. Máte slovo.
Poslanec Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Dnes se nerozhoduje o vině či nevině dvou politiků. O tom rozhodnou nezávislé soudy. Dnes se rozhoduje o něčem mnohem jednodušším, ale zároveň mnohem důležitějším, zda právo v České republice platí pro všechny stejně, zda poslanec, předseda politické strany nebo předseda vlády stojí před zákonem stejně jako kterýkoliv občan této země. Rozhoduje se o tom, zda Poslanecká imunita je ochranou svobodného mandátu anebo jestli se z ní stane pancéřový trezor pro osobní problémy politiků. Poslanecká imunita má v demokracii jasný smysl. Chrání nás všechny poslance za výroky pronesené v této Sněmovně, chrání nás před svobodou v hlasování, v naší práci, vyjadřování našich politických postojů a názorů. Má bránit tomu, aby někdo mohl poslance zastrašit nebo umlčet za politický názor. Je to naprosto správně a naprosto potřebné.
Nikdy ale neměla sloužit jako ochrana před trestní odpovědností za činy mimo Parlament, nemá chránit billboardovou kampaň, nemá chránit podnikání, nemá chránit minulost, politiku.
Pokud policie požádá Poslaneckou sněmovnu o vydání poslance k trestnímu stíhání, naše role není rozhodnout, zda je vinen nebo nevinen. Naše role je mnohem skromnější. Máme říct jediné: ano, běžte a zjistěte pravdu.
V případě Tomia Okamury policie žádá o vydání kvůli billboardové kampani hnutí SPD, která je vyšetřována pro podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Ten billboard jsme asi viděli všichni. Muž tmavé pleti se zakrváceným nožem a sdělením, které mělo vyvolávat strach z migrantů. Ano, těch migrantů, kteří tady nejsou.
Můžeme se bavit o tom, jestli je taková komunikace politické strany odpovědná. Já osobně si myslím, že je to naprosto nepřijatelný způsob politické kampaně, který pracuje se strachem a lidskou důstojností a lidskou důstojnost nahrazuje cynickou manipulací.
Ale to není dnes hlavní otázka. Tou hlavní otázkou je, zda se taková věc může vyšetřit, zda taková věc může skončit u soudu. Kdyby takový billboard vytvořila jakákoliv firma nebo občan, policie by věc prostě vyšetřovala a pokud by dospěla k názoru, že to je trestné, tak by taková osoba nebo právnická osoba stála u soudu. Nikdo by neměl imunitu, nikdo by se neschovával za mandát poslance.
Proto je správné, aby se věc vyšetřila i v tomto případě. A zde je ještě taková jedna drobná ironie. Pan poslanec Okamura byl v minulosti velmi hlasitým zastáncem toho, aby politici byli vydáváni k trestnímu stíhání. Opakovaně říkal, že politik se nemá schovávat i za imunitu a že kdo nic neudělal, nemá se čeho bát. Já s tímto výrokem jasně souhlasím, a právě proto vůbec nechápu, proč se dnes Tomio Okamura svého vydání tak obává.
Vážený pane nepřítomný předsedo Okamuro, pokud jste přesvědčen, že vaše billboardy říkaly pravdu, nebyly rasistické a nepodněcovaly nenávist, pak je přece ideální, aby to řekl nezávislý soud. Svoboda slova v demokracii znamená právo říkat věci, neznamená ale právo vyvolávat nenávist bez jakékoliv odpovědnosti.
Ale dnešní jednání není jen o jednom poslanci, je také o jednom velmi známém výroku. A ten výrok už tady byl citován, ale já si ho prostě neodpustím. 13. duben 2017, Andrej Babiš píše na svém Facebooku: Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům proneseným ve Sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidé. ***
