Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Odpovědnost. Svoboda znamená jednat podle své vůle, ale zároveň nést odpovědnost za to, že neublížím ostatním. Ochrana práva, svoboda projevu nebo jednání nesmí přerůst v agresi nebo omezení práv jiných.

Ohleduplnost. Jde o intuitivní chápání hranic. Osobně považuju tuto kampaň před senátními a krajskými volbami za mimořádně nechutnou. Útočit na slabší skupiny obyvatel, včetně etnických menšin, a tím šířit nenávist ve společnosti, je zkrátka něco děsivého.

A kde přesně leží ta červená linie mezi svobodou projevu a skutkovou podstatou trestného činu? To není otázka, na kterou má odpovědět Poslanecká sněmovna, na kterou mají odpovědět politici. Vydání k trestnímu stíhání není odsouzení, ale umožnění standardního procesu. Pokud ho neumožníme, nikdy se odpověď nedozvíme.

Dámy a pánové, budu hlasovat pro vydání i pana Babiše i pana Okamury k trestnímu stíhání, protože poslanecká imunita nemá být zkrátka úkryt před spravedlností. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další v pořadí je paní poslankyně Barbora Urbanová. A ještě než přijde, tak prosím, mám zde další omluvu. Od 12 hodin do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Zdena Kašparová. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Já se na celou tu věc podívám možná trochu z jiného úhlu pohledu, protože já jsem za poslední čtyři roky, když jsem byla členkou té minulé Poslanecké sněmovny, se věnovala hned několika případům, které se týkaly obětí domácího sexualizovaného násilí a kdy jsem třeba veřejně i řekla, že nesouhlasím s tím, jaký byl udělený trest nějakému pachateli.

Jeden z příkladů byla chvíle, kdy podmínečný trest padl v případě 11 zlomenin několikaměsíčního miminka, kdy samozřejmě toto konání má obrovské následky na následný život tohoto dítěte, kdy maminka toho dítěte nebyla dotázána v rámci trestního řízení, jestli ten pachatel nedělal něco i jí, případně dalšímu dítěti a tak dále, a tak dále. Mohla bych tady mluvit i poměrně dlouho.

Jako členové Poslanecké sněmovny jsme byli často tázáni i na názor v případě trestního stíhání jednoho politika, to znamená bývalého poslance. Nebudu zmiňovat jeho jméno. Já jsem si velice často hlídala to, abych nekomentovala právě tuto kauzu, abych ji nepolitizovala. A proto mi přijde vlastně neuvěřitelné, že tady dneska stojíme a bavíme se zase o jiné kauze jiného politika, byť je to úplně jiný případ. Protože já to vnímám tak, že jakmile se dozvíme o nějakém bezpráví a třeba i my máme nějaký názor na tu kauzu, tak se samozřejmě můžeme ozvat a já vás vlastně i chci vyzvat, abyste to dělali, protože já jsem v rámci těch případů podala interpelaci na tehdejšího ministra spravedlnosti. On může zvážit, že by podal stížnost pro porušení zákona. Ta kauza se potom řeší, projedná ji Nejvyšší soud, vydá nějaký judikát, ten samozřejmě nějakým způsobem ovlivňuje ten systém jako takový. To znamená, jaké padají další tresty.

Nebudu vás dlouho napínat. V případě toho miminka jsme dostali judikát Nejvyššího soudu, který mluvil o tom, že trest je příliš nízký, příliš mírný, ale nejedná se o porušení zákona.

Všechny tyhle ty kauzy my můžeme sesbírat a můžeme na základě toho prosadit i nějaké legislativní změny. Jednou z těch změn, my jsme to tak i nazvali, byl to zákon lex Anička, který mluvil o tom, že by se soudci měli vzdělávat třeba právě v oblasti viktimologie a tak dále, a tak dále.

Proč tady o tom mluvím právě dneska? Protože víte, já jsem měla vždycky radost a zejména ve chvílích, kdy my jsme se tady všichni shodli na tom, že pro nějakou legislativní změnu, která vycházela z nějakého tohohle selhání systému, což selhání systému bylo z mého pohledu, že jsme pro to hlasovali všichni a že jsme se ten systém snažili změnit a vlastně jsme ani tu otázku té politizace nemuseli v tu chvíli řešit. Byť ano, z našeho pohledu nebo z naší pozice, kdy my jsme moc zákonodárná, tak my nemáme zasahovat do té moci soudní, ale schvalujeme zákony, podle kterých se soudí.

No, a teďka jsme v situaci, kdy my tady vlastně nevydáme k trestnímu stíhání premiéra této země, člověka, který byl ve významných pozicích od roku 2013, nejdříve ministrem, poté premiérem, poté byť řadovým poslancem. A vlastně to celé vypadá, že se tady opravdu jako nezastáváme obyčejného člověka a že označujeme justici za zpolitizovanou v případě někoho mocného. A tady já prostě ten pocit, že se jako zastáváme někoho obyčejného, kdo třeba opravdu trpí v rámci toho systému, prostě nemám. A z čeho mám strach, je to, že když třeba nějaké další změny budeme chtít navrhnout ve vztahu právě k justici, tak už to bude vždycky vypadat jako divně, jo, že to vlastně ovlivňujeme i kvůli tomu, co se stane ve chvíli, kdy tahle Poslanecká sněmovna s nevydaným premiérem a s nevydaným dnešním předsedou Poslanecké sněmovny skončí a vlastně ty jejich případy budou pokračovat dál.

Je to takové jako všeobecné zamyšlení a doufám, že se nad tím zamyslíme úplně všichni, co tím děláme, když dneska budeme hlasovat směrem k tomu návrhu, že bychom měli hlasovat tajně. Tak jenom tady říkám svůj osobní názor, já tento návrh nepodpořím, já si myslím, že máme o tomhle hlasovat veřejně, že tajně se má hlasovat v personálních volbách.

Ještě jedna poznámka k té kauze dnešního předsedy Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že každý z nás tady, co jsme, tak jsme někdy v životě zažili situaci, ve které nás někdo hodil do jednoho pytle s lidmi, kteří dělali něco špatného, kteří jsou v nějaké skupině, třeba kvůli našemu vzhledu, kvůli naší sexuální orientaci a tak dále, a to je právě hate crime. Že někdo proto, že k nějaké skupině patříte, tak vyvíjí nějaké násilné kroky nebo vyvíjí násilí právě vůči vám. A ve chvíli, kdy jsem viděla ten plakát, tak mě z toho bylo opravdu fyzicky špatně, protože si myslím, že to může velice negativně dopadnout na někoho úplně nevinného, kdo doslova projde okolo někoho jiného. A ty zákony, tak, jak jsou dneska nastavené, máme právě proto takhle nastavené. Bylo to třeba kvůli případu té malé holčičky, Romky, které někdo hodil oknem do postele zápalnou láhev. A ano, v takovém případě má být přísněji trestáno to, že to někdo udělal právě kvůli tomu, že je příslušnicí nějaké menšiny. Schvalovali jsme tady nikoliv hate speech, ale právě hry hate crime v minulém volebním období, kdy ano, jenom jsme rozšířili to, jaké menšiny v takovém případě mají tu v uvozovkách vyšší ochranu.

A tenhle případ, kdyby se někomu něco stalo kvůli tomu, že ho někdo považuje za chirurga z dovozu a viděl ten plakát se zakrváceným mužem, by pod to prostě spadal.

Já jsem dneska četla jeden článek, týkal Pirátské strany, kde pachatel toho rozbití oken Poslanecké kanceláře Ivana Bartoše říkal, že neustále o Pirátech četl, že jsou to zločinci, a tak vzal sekyru a něco teda udělal. A to je právě to, že i to, jak my mluvíme, nebo jak podporujeme nějakou veřejnou debatu, že si tady nadáváme, nálepkujeme se a ukazujeme to nejhorší v nás, jako v lidech, lidem zrovna z naší pozice, z téhle místnosti, kolikrát i z televize, tak můžeme v někom opravdu zasít ten kus té nenávisti a on to může potom udělat. A myslím si, že bychom se toho měli spíš vyvarovat, než abychom to měli podporovat. A bohužel to hlasování, když se to trestní řízení odloží kvůli tomu, že zrovna je pan Okamura předsedou Poslanecké sněmovny a je zrovna součást koalice, tak já to tak vnímám, že to opravdu v téhle věci, která je nesmírně důležitá a citlivá, nebude opravdu tím dobrým signálem veřejnosti. Tak to je za mě a děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě pan poslanec Ivan Bartoš. Toho nevidím. Já, prosím jenom pro ty, co to sledujete, tak bych upozornil na § 58, čl. 4 jednacího řádu. Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, ztrácí pořadí. Není-li přítomen ani bezprostředně před dokončením rozpravy, jeho přihláška propadá. Takže pokud tedy nikdo teď nebude, ani na to druhé kolo, tak já potom v tom případném třetím kole už ho budu odmazávat, ale to neznamená, že ten poslanec, který tu nebyl, nemůže přijít a nemůže se do té rozpravy opět přihlásit. ***