Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.40 hodin)
(pokračuje Pavla Pivoňka Vaňková)
Ano, přesně tak, komise. Proč komise? Mandátový a imunitní výbor nejsou soud, Sněmovna není soud, politici nejsou soudci. Pokud někdo tvrdí, že je nevinný, měl by chtít jediné, aby o tom rozhodl nezávislý soud. Celý tento spor se nám táhne roky. Táhne se i mimo jiné proto, že Andrej Babiš se před spravedlností opakovaně skrývá a místo jednoduché věty - nemám se čeho bát, ať to rozhodne soud - se snaží přenést rozhodnutí na politiky. Ale my rozhodně nejsme jeho štít. Poslanecká imunita nikdy neměla být ochranou před spravedlností. Byla vytvořena proto, aby chránila demokracii před politickými procesy a dnes ji někteří chtějí použít přesně obráceně, jako ochranu politika před spravedlností.
Proto budu hlasovat pro vydání, protože v právním státě musí každý mít stejnou povinnost postavit se před soud. Opravdu každý, ať je to premiér České republiky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyně. Dalším, kdo je přihlášený, je pan poslanec Jiří Havránek. Toho nevidím, takže přesunuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Hayato Okamura a ten přichází. Pane poslanče, řečniště je vaše.
Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já asi nebudu už opakovat to, co se tady v mnoha variacích vrací u kolegyň a kolegů, kteří k té situaci promlouvají. Chci připomenout demokratický parlamentarismus a politickou kulturu. My jsme tady shromážděni v tomto jednacím sále na prahu, řekněme, 21. století. Ale to je výsledek mnohasetletého vývoje způsobu, jak se lidé snažili nějakým nenásilným způsobem řešit své soužití a hledat řešení svých otázek a problémů ve společenském životě.
Víme z historie, že parlamentarismus měl velmi dlouhý vývoj už od středověku v Anglii, potom taky ve Spojených státech, ve Francii, a postupně ten vliv, ten způsob, jak se vzájemným rozhovorem... To slovo parlament pochází z latiny a z francouzštiny a v podstatě znamená místo, kde lidé spolu mluví, kde spolu debatují, než se dospělo k tomu tvaru, který existuje ve vyspělých demokraciích v současnosti.
Na tribuně jsou teď mladí lidé, studenti, studentky, tak je velice zdravím. My máme přece tu odpovědnost, nás 200 má dávat příklad celé naší veřejnosti napříč generacemi. Máme tu odpovědnost reprezentovat a komunikovat, tak velmi záleží na tom, jak se rozhodujeme, jaký jazyk používáme, jakým způsobem mezi sebou debatujeme - koalice a opozice - a ani to, jak rozhodujeme nakonec tím číselným hlasováním, tu dnešní otázku vydání či nevydání k trestnímu stíhání není lhostejné. Tím, jak o tom debatujeme a jak to nakonec ještě za nějakou chvíli společně rozhodneme hlasováním, taky dáváme nějaký příklad, nějaký impuls, vysíláme nějaký signál mladým lidem a všem ostatním občanům v naší zemi. Proto, abychom se tady mohli zabývat těmi závažnými státnickými úkoly, vnitrostátními i mezinárodními, tak je zapotřebí určitý morální základ a řekl bych i určitá kultura srdce a duše.
Ve Sněmovně - to možná hodně lidí z veřejnosti neví - máme taky malou sněmovní kapli, kde se vždycky v takovémto plenárním týdnu ve čtvrtek ráno setkáváme k ranní modlitbě. Sejde se nás tam pár napříč stranami. Můžu dosvědčit tu zkušenost, že když se ráno pomodlíme - přicházejí tam i zaměstnanci sněmovny - tak je potom ta plenární schůze taková věcnější, slušnější, klidnější a pokojnější. Dneska je to taky.
Já si myslím, že ideálem je, aby člověk přicházel do tohoto vrcholného sboru naší parlamentní demokracie, do této Poslanecké sněmovny, s touhou nezištně sloužit. Proto taky dostáváme plat, abychom nebyli ve vleku nějaké takové té materiální, hmotné, finanční tísně a s určitou mírou pokory a soudnosti se toho dá dosáhnout. Moc bych si přál, aby i toto jednání a všechna další, která budou následovat, vyzněla ve smyslu služby. Papež František, vloni zesnulý, říkal, že politika je přece taky formou lásky k lidem, že to je způsob, jak v lásce, pozorně, s milosrdenstvím, sloužit svým spoluobčanům.
Ať už to dnes dopadne při hlasování jakkoliv, tak pokusme se neztratit tyto hlubší věci ze zřetele, abychom nakonec ve výsledku, v té velmi, velmi složité a přiostřující se mezinárodní situaci, obstáli. Nevíme, co nás ještě v dalších třech letech čeká. Ti, kteří jsou postaveni teď do vlády, ale i my poslanci máme obrovskou odpovědnost. To je to, co jsem chtěl říct.
My, kteří máme ten nezasloužený dar víry, tak víme, že můžeme přijmout i svoji nedostatečnost a nedokonalost ve světle boží lásky, že jsme milováni. To nám v ideálním případě může dávat i takový odstup od sebe a od své situace, tu potřebnou pokoru, abychom věděli, že jsme tady jenom na pár let - někdo na kratší dobu, někdo na delší dobu - ale že jednou dříve či později tu štafetu předáme ostatním, někomu dalšímu, kdo sem přijde, abychom obstáli, abychom si jednou mohli říct na konci pozemského života, že to byly dobré roky, kdy jsme přes všechnu nedokonalost nějakým způsobem neselhali a obstáli. Děkuju vám za pozornost a přeju další úspěšné jednání.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Niemiec. Máte slovo.
Poslanec Bohuslav Niemiec: Děkuji. Dámy a pánové, já se možná trošku budu opakovat, protože spousta argumentů už tu zazněla, ale myslím si, že je třeba to zopakovat. Dnes nerozhodujeme o tom, jestli je někdo vinen nebo nevinen. O tom rozhodují soudy. Zákon platí pro všechny stejně. Politici nejsou nadlidé, jsou to lidé jako všichni ostatní. Možná to zní banálně, ale mám pocit, že v poslední době je třeba tyto teze opakovat a zdůrazňovat.
Já bych se rád zaměřil na to, co už tady dneska bylo řečeno. Pan předseda Okamura zmiňoval, že je stíhán za názor. Ne, není stíhán za názor. Jsou nějaké hranice, které se v politice nemají překračovat. Nezávislé soudy mají rozhodovat o těchto hranicích, jestli byly nebo nebyly překročené, protože svoboda projevu není absolutní, ale končí tam, kde začíná právo a svoboda druhého člověka. Tento citát si dovolím trošku rozebrat, jeho klíčové aspekty. ***
