Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A s faktickou poznámkou - nevím, jestli to není omyl - se hlásí pan ministr Macinka? Faktická poznámka. Ne, tak to odmazávám. A další vystoupí v pořadí pan poslanec Babka, připraví se pan poslanec Baxa. Hezky podle abecedy. Tak, pane poslanče, prosím.

Poslanec Ondřej Babka: Hezký den, kolegyně kolegové. Kolik kontroly mají mít instituce, které povinně financují miliony občanů? To je asi základní otázka, kterou si dnes můžeme položit. Pokud by se někdo domníval, že ta odpověď na tu mou otázku je, že s rostoucími rozpočty a poplatky by měla růst i odpovědnost a transparentnost těchto institucí, tak pak ho realita posledních let musí zklamat. Česká televize i Český rozhlas jsou klíčová - ve své podstatě pro mnohé z nás nejdůležitější - média v České republice. Pro miliony diváků a posluchačů jsou zásadním zdrojem informací a výraz..., pardon, (Ozvala se rána, porazil láhev s vodou.) a výrazně dovytvářejí fungování nebo výrazně dovytvářejí celospolečenskou náladu. Navzdory této jejich důležitosti se však diskuse o jejich fungování vede na velice plytké úrovni.

Nicméně faktem je, že minulá vláda těsně před volbami zásadně zvýšila koncesionářské poplatky a tato údajná velká mediální reforma měla v sobě zabudováno mnoho chyb. A možná jednou z těch nejzásadnějších bude její vliv na vztah mezi občany a právě médii veřejné služby. Ten dlouhodobý pokles důvěry v klasická média je nějaký fenomén, který se hodně diskutuje, kterého jsme samozřejmě všichni součástí, a to nejde o nějaký subjektivní pocit, ale o doložitelný fakt. Tady - a několikrát už jsem to i na výboru pro mediální záležitosti citoval ze zprávy University of Oxford a Reuters Institute, tedy tu zprávu, kterou cituje i sama Česká televize ve svých výročních zprávách, kdy tedy čtvrtina, podle tohoto výzkumu čtvrtina české populace, považuje Českou televizi za nedůvěryhodnou. A to je, to je věc, se kterou prostě musíme pracovat, brát to jako fakt a snažit se toto napravit.

A já zde opravdu dneska nechci vést žádný spor o obsahu vysílání nebo hodnotit nějaké konkrétní redakční rozhodnutí, to nám ani nepřísluší. Ani to není předmětem této debaty. Podstatné je, že významná část českých občanů má vážné pochybnosti o fungování těchto institucí jako celku. A pokud máme ambici tuto důvěru nějakým způsobem obnovit, tak k tomu musíme využít právě ty legitimní nástroje, odborné a nezávislé nástroje, které známe a které už využíváme v řadě jiných institucí.

A jedním z těchto nástrojů může být právě rozšíření kontroly hospodaření médií veřejné služby ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu a jde o poměrně jednoduché a přímočaré zlepšení. Jenom čistě fakticky tedy musím zdůraznit a podotknout, že tedy NKÚ nemá, ani nemůže mít žádnou pravomoc zasahovat právě do obsahu vysílání, do zpravodajství, dramaturgie nebo do nějaké redakční práce, kontrola NKÚ se bude týkat výhradně nakládání s prostředky, tedy z koncesionářských poplatků, tedy oblasti, kde je ta transparentnost samozřejmě nejen nějakým legitimním požadavkem, ale i povinností vůči těm, kteří tyto instituce povinně financují.

Ostatně dostávám se právě k té otázce, kterou jsem si položil na začátku. Instituci, kterou přímo financují miliony občanů, což je způsob financování v České republice zcela ojedinělý, teď myslím ten způsob, jakým financujeme Českou televizi a Český rozhlas, tak je potřeba odpovědět na tu zásadní otázku. Kdo a jak bude využívání těchto prostředků kontrolovat? Ten současný systém kontroly, a zmínila to paní senátorka v tom svém úvodním slově, ta kontrola hospodaření ČT a ČRo jednoduše i podle našeho pohledu není dostatečný. Rada České televize, Rada Českého rozhlasu a případně jimi zřizované dozorčí komise si myslím, že nemají k dispozici takové pravomoci a už vůbec ne odborné kapacity a hlavně nějaké analytické zázemí, které by umožňovaly důslednou, systematickou a nezávislou kontrolu hospodaření. Navíc, a už to tady taky bylo zmíněno, že se jedná vlastně o kontroly, o orgány vnitřní kontroly. To znamená, ty jsou do značné míry odkázány na nějaké informace, které právě jim jdou z vnitřku těch institucí, tedy od samotného managementu těch kontrolovaných institucí.

Nejvyšší kontrolní úřad naopak představuje vnější odbornou a na těchto institucích zcela nezávislou instituci, která je k této roli vybavena jak personálně, tak metodicky. A nejde tedy o nějakou naši nedůvěru vůči těm radám, ale doplnění toho systému o nějaký prvek, který tam nejen za nás zjevně chybí. Navíc podobné modely této externí kontroly fungují v řadě evropských demokracií.

Navíc je tedy pohled, který se málo diskutuje a který považují za zcela klíčový, a to je právě ten pohled toho poplatníka. Stát v minulém volebním období rozhodl o zvýšení povinných koncesionářských poplatků. Jinými slovy, občané a nyní i firmy platí více. A pokud mám být upřímný, tak z hlediska těch firem, tedy těch právnických osob, je to výrazně více. A pokud tedy stát zvyšuje povinné platby, tak má podle mého názoru zároveň povinnost posílit i kontrolu nad tím, jak jsou tyto prostředky využívány. Vyšší příjmy bez odpovídajícího posílení transparentnosti a kontroly jsou zcela legitimním zdrojem nedůvěry veřejnosti.

Dostávám se tedy opakovaně k tomu, že dnešní diskuse nemá být vedena, či podpořit kontrolu NKÚ u médií veřejné služby nebo nikoliv, ale skutečná otázka zní, proč to zavádíme až v roce 2026? A dovolte mi v této souvislosti připomenout také programové prohlášení vlády, a teď cituji, hospodaření veřejnoprávních médií podrobíme kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem, což posílí jejich transparentnost. A vážení kolegové, necitoval jsem z programového prohlášení vlády Andreje Babiše, citoval jsem z programového prohlášení vlády Petra Fialy schváleného 6. ledna 2022.

A opět se tedy ptám, tentokrát již primárně opozičních kolegů, pan ministr, pan bývalý ministr Baxa bude po mně vystupovat, tak možná mi odpoví, proč obdobnou větu musí mít také prohlášení vlády Andreje Babiše? Proč pro vás bylo důležitější navýšení rozpočtu České televize a Českého rozhlasu dva měsíce před volbami? Proč jste si za ty čtyři roky nenašli čas na posílení důvěryhodnosti médií veřejné služby? Realita je tedy taková, že k navýšení kontroly dojde až za naší vlády, až za vlády Andreje Babiše a jde tedy o další z nesplněných slibů tehdejší pětikoalice, dnešní pětiopozice. O to paradoxnější to je, že rozšíření kontroly hospodaření médií veřejné služby je dlouhodobě podporováno nejen odbornou veřejností, ale opakovaně se k němu kladně vyjádřily i rady zmíněných institucí, samotná veřejnoprávní média, ačkoliv tedy si tedy u té, zejména jedné, nejsem úplně jist, jestli si to myslí upřímně.

Přesto se tak nestalo ani v rámci takzvaných velkých či malých mediálních novel, o kterých jistě bude pan bývalý ministr Baxa ještě taky dnes hovořit.

Na závěr tedy mi dovolte zdůraznit, že úloha Nejvyššího kontrolního úřadu spočívá právě v identifikaci problému a poskytování nějaké odborné a nezávislé zpětné vazby. Tato zpětná vazba samozřejmě bude sloužit nejenom nám, Parlamentu České republiky, ale také vládě, dalším orgánům veřejné moci, ale především veřejnosti jako klíčový zdroj informací o nakládání s veřejnými prostředky. A pokud to s obnovou důvěry ve veřejnoprávní média myslíme vážně, kolegové, tak pak je posílení transparentní a nezávislé kontroly krokem správným směrem.

A trošku mě ještě dovolte povzdechnout si nad vyjádřením mé ctěné kolegyně Barbory Urbanové, která tady zaujala stanovisko za klub hnutí STAN, který mě, přiznám se, nepřekvapil, protože jsem, ačkoliv, pokud se nepletu, tak jejich senátoři tento tisk také podpořili, tak mě jejich současný postoj nepřekvapuje. To, že hnutí Starostové nepodpoří kontrolu NKÚ, aby mohla do veřejnoprávních médií, tak ani nevím, jestli to je třeba veřejně glosovat. Ten, kdo trochu čte ten mediální prostor, bývalé vedení třeba České televize, tak samozřejmě ty argumenty, které v současné době představila kolegyně ze STANu, tak jsou, tak já je považuju za pseudoargumenty a nezbývá mi nic jenom(?), než si postěžovat na to, jakým způsobem se k tomu kolegové ze Starostů postaví. Děkuji vám za pozornost. ***