Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Konkrétně se jedná o velice stručný návrh, kde se tedy mění čl. 97 odst. 1 naší Ústavy. Myslím, že je nadbytečné to číst, ale je to opravdu velice stručné a pokud jde teda o moje závěrečné stanovisko nebo závěrečný postoj, tak si myslím, že tady tento návrh už prošel touto Sněmovnou a má širokou podporu i ve vládním prohlášení, tak věřím tomu, že Sněmovna bude moci tento návrh, který nám přišel ze Senátu, podpořit, a nakonec se stane tedy součástí naší Ústavy.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju, pane zpravodaji. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil jako první pan předseda Okamura. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou novelu Ústavy, která umožní kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu Nejvyšším kontrolním úřadem. Tím napravíme dost zásadní mezeru. Máme tu totiž v současnosti organizace, které jsou financované z veřejných peněz, jsou řízené ze zákona, ale jenom tak nějak podivně v tom smyslu, že to nejsou ani státní organizace, ale ani soukromé. Jde právě o Českou televizi a Český rozhlas.

My jako SPD jsme dlouhodobě prosazovali a prosazujeme kontrolu hospodaření České televize Nejvyšším kontrolním úřadem, včetně Českého rozhlasu. Takže jsem rád, že konečně ve Sněmovně tento návrh projednáváme. Navíc pojem veřejnoprávní je podle mého soudu absurdní, protože buď jsem obutý nebo bosý, buď jsem státní, krajská nebo obecní firma, nebo je to soukromá firma. Také může být soukromoprávní firma s majetkovou účastí státu.

U České televize ovšem nic z toho neplatí. Je to prostě státem řízená organizace, kterou by tedy měl stát teoreticky kontrolovat, ale na druhé straně si extrémně svázal ruce, aby ji fakticky kontrolovat nemohl.

Vím, že někteří lidé kolem České televize jsou na slovo kontrola hákliví, jenomže kontrola není sprosté slovo. V každé dobré firmě se provádí kontroly nebo audity a každý z nás, nejen firmy, podléhá zákonu a je povinen je dodržovat. V tomto ohledu je Česká televize špatnou výjimkou. Kontrolám financí se léta zuby nehty brání a zákony, které jí nařizují vyváženost a objektivitu, okázale ignoruje a každodenně porušuje.

Faktem také je, že Rada České televize bez ohledu na občasné snahy je v tomto směru naprosto bezzubá a Česká televize ji v tomto směru také naprosto ignoruje. Proč to téhle státní nestátní televizi vychází? Inu proto, že do značné míry pracuje ve prospěch vybraných politických elit a vybraných politických ideologií.

Ostatně důkazem toho je, že už cirka deset let jsem nebyl pozván a nevystoupil jsem v hlavním diskusním pořadu Otázky Václava Moravce.

To znamená, volič SPD sice povinně platí koncesionářské poplatky, ale těmi poplatky platí propagaci předsedů konkurenčních politických stran. Takže já znovu zopakuji, že SPD prosazuje zrušení koncesionářských poplatků a doufám, že k tomu zrušení koncesionářských poplatků České televizi a Českému rozhlasu co nejdříve dojde.

Ale Česká televize není samozřejmě sama, protože těch médií, která propagují nejen určitou ideologii a naopak dehonestují její oponenty, máme nepřeberně. Myslím ale, že by měla platit zásada, že když chce někdo propagovat jakoukoliv hloupost, tak ano, je zde svoboda, ale prosím, ať to dělá každý za své vlastní peníze nebo případně za peníze svých loutkovodičů.

Česká televize a Český rozhlas ovšem berou peníze od všech občanů České republiky. Jsou to veřejné peníze, jsou to peníze občanů a vychází to ze zákonné povinnosti a s miliardami peněz občanů České republiky hospodaří naprosto bez veřejné kontroly.

Jsem rád, že jsme se dočkali času, kdy stát a občané získají formou Nejvyššího kontrolního úřadu nástroj, kterým hospodaření České televize a Českého rozhlasu budeme moci účinně kontrolovat, a to i zpětně.

Doufám tedy, že tento návrh celá Sněmovna podpoří a že to je první krok k tomu, abychom, jak už jsem říkal, zrušili koncesionářské poplatky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji, pane předsedo. A další s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Barbora Urbanová, aby přednesla stanovisko klubu k tomuto bodu. Tak prosím.

Poslankyně Barbora Urbanová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh, o kterém dnes jednáme, má za sebou dlouhou debatu napříč politickými stranami. Přišel k nám z horní komory našeho Parlamentu, kde byl podroben náročné debatě. Všichni se určitě shodneme na tom, že nejde o technickou změnu Ústavy a že má dopad do celé řady důležitých oblastí fungování našeho státu, a to jak v oblasti nastavení rozsahu kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, tak z hlediska dopadu na fungování médií veřejné služby.

Řeknu to hned na začátku jasně. Hnutí STAN předmětnou ústavní novelu v této chvíli, a to podtrhuji, v této chvíli, nepodpoří. Proč? Myšlenku zapojení NKÚ do kontroly České televize a Českého rozhlasu jsme měli ve volebním programu a hlásíme se k tomuto záměru i nadále. To, že se náš názor pro tuto chvíli změnil, není proto, že bychom zpochybňovali význam a potřebu kontroly hospodaření, ani proto, že bychom měli problém s Nejvyšším kontrolním úřadem. Myšlenka zapojení NKÚ do kontroly České televize a Českého rozhlasu je pro nás i nadále principiálně přijatelná. Jenže politika, a slyšeli jsme to tady v předchozím projevu, se neodehrává ve vzduchoprázdnu a odpovědnost v tak důležité věci, jako je změna Ústavy, znamená reagovat na realitu. Dnešní situace se zásadně liší od doby, kdy jsme tento návrh formulovali poprvé a i od doby, kdy ho projednával nebo schválil Senát. Senát předložil Sněmovně návrh zákona 1. prosince 2025. Veřejnoprávní média dnes čelí výraznému politickému tlaku. Vládní koalice současně otevřeně hovoří o zrušení koncesionářských poplatků a o jejich napojení na státní rozpočet. To by znamenalo zásadní proměnu jejich postavení a potenciální oslabení jejich nezávislosti.

To není hlavní argument, proč tento návrh nepodpořit. Ten spočívá ještě v něčem jiném, a to v tom, jaká vlastně má být nově povaha a podoba médií veřejné služby. Co s nimi vládní koalice plánuje dělat? V tomto kontextu nelze jednotlivé změny posuzovat izolovaně a je důležité rozhodnutí činit na základě otevřených a komplexních informací. Proto jsme považovali za svou povinnost postupovat odpovědně. Obrátili jsme se už v lednu na Ministerstvo kultury i Ministerstvo financí s dotazem, jaký konkrétní model financování veřejnoprávních médií vláda připravuje a jaké garance jejich nezávislosti hodlá nastavit. Před pár dny jsme obdrželi odpověď a z odpovědí obou ministerstev vyplynulo, že žádný konkrétní návrh ani ucelený plán aktuálně neexistuje.

Nezbývá nám tak než vycházet z výroků jednotlivých koaličních poslanců a vládních představitelů, a ty nás vedou k obezřetnosti. Máme tedy měnit Ústavu v situaci, kdy nevíme, jak má vypadat budoucí financování veřejnoprávních médií, ani jaké systémové záruky jejich nezávislosti vláda zamýšlí? Nemáme ani představu o tom, zda vláda chce zachovat veřejnoprávní charakter fungování a poskytování veřejné služby, tedy něco, s čím změna Ústavy výslovně pracuje. Takový postup považujeme nejen za předčasný, ale i za krajně nezodpovědný. Ústava má být stabilním základem ústavního pořádku. Její změny mají vycházet z promyšlené koncepce a jasného cíle. Nelze otevírat Ústavu v době, kdy se současně zpochybňuje model financování, role a podoba médií veřejné služby a potom se za tuhle změnu Ústavy schovat.

Chci zdůraznit, že jsme připraveni se o kontrole hospodaření médií veřejné služby bavit, opravdu jsme, stejně jako jsme připraveni vést věcnou diskusi o posílení jejich transparentnosti, ale pouze tehdy, kdy bude jasné, že základní pilíře jejich nezávislosti zůstávají zachovány a že vůbec budeme vědět, zda to, co chceme změnou Ústavy docílit, bude v zákonném rámci možné.

Dokud vláda nepředloží konkrétní a důvěryhodný plán budoucí podoby veřejnoprávních médií a jejich financování, nepovažujeme proto za správné v tomto ohledu jakkoliv Ústavu měnit. Proto za hnutí STAN tuto ústavní novelu teď nepodpoříme. Děkuji za pozornost. ***