Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Jana Bačíková)
A současný premiér? Zmatek, chaos a vlastně i nedůvěra. Tato vláda po pár dnech prokázala, že není schopna nést odpovědnost za bezpečnost, důvěryhodnost a právní jistotu České republiky. To není vláda odpovědnosti, ale vláda hazardu, proto já jí dát důvěru. Nemůžu. Děkuju.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně Jan Berki a Matěj Hlavatý ještě chvilku počkají, protože teďka vystoupí s přednostním právem místopředseda Jan Skopeček. Máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také vystoupit na mimořádné schůzi, kdy se bavíme a jsme před hlasováním o nedůvěře této vládě. Já se nejprve vyjádřím k těm steskům, které tady zazněly z úst poslanců a ministrů, zástupců vládní koalice v tom smyslu, že je tato schůze zbytečná, že bere prostor pro normální práci, jak oni říkají, práci pro lidi.
Je ale potřeba si jasně odpovědět, že by žádná mimořádná schůze a hlasování o nedůvěře vládě nebylo, neexistovalo, kdyby se nová vládní koalice chovala alespoň trochu normálně či standardně. Nezlobte se, kolegové z vládní koalice, ale opozice opravdu, ale opravdu nemůže za to, že vaše vláda od první minuty svého fungování dělá jednu botu za druhou.
Opozice opravdu neměla skandální novoroční projev, jako pan předseda Okamura. Opozice nemusela nedůstojně umravňovat své členy či kolegy za svobodné vyjádření názorů na Ukrajinu a bezpečnostní témata, jako to dělala SPD vůči svému ministrovi obrany. Stávající opozice nežije ve vnitřním konfliktu třeba v tématu F pětatřicítek nebo muniční iniciativě, jako tomu bylo mezi SPD a hnutí ANO, nebo jak by tomu mělo být, nebo možná bude v případě rozpočtové politiky mezi Motoristy a hnutím ANO. I když tady asi nakonec k tomu naopak potřebnému konfliktu, který by byl pro tuto zemi prospěšný, tedy, který by mohl možná vést ke snížení toho navrženého deficitu, pravděpodobně nedojde. Protože Motoristé místo toho, aby, jak říkali, hlídali Andreje Babiše třeba právě v té rozpočtové politice, tak mají problém sami se sebou. Uhlídat sami sebe. A když neuhlídáte sami sebe, tak je těžké předvídat to, že budete hlídat silnějšího politického partnera ve vládě.
Není to opozice, která by jakýmikoliv SMS zprávami otevřela konflikt mezi prezidentem a ministrem zahraničí, dvěma klíčovými ústavními činiteli v této zemi, pro tolik potřebnou zahraniční politiku. Milí kolegové z vládních řad, za to opozice fakt nemůže. Za to si můžete sami.
Slovy z jedné slavné scény z kultovního filmu Samotáři, trochu poupravených, To máte, milí kolegové, z toho, jaký koaliční život vedete, to máte z těch svejch kamarádů.
Ale teď vážně. Samotného mě štve, že od voleb žijeme vládními skandály, konflikty. Show kolem SMS, která možná plní titulky našich médií, ale která zároveň brzdí od normální politické práce, od schvalování a diskuse nad věcnými návrhy, které tato země potřebuje. Devalvuje to politiku na reality show. Politici místo řešení konkrétních témat hledají tu ostřejší, tu vtipnější reakci či tweet.
Totálně se vyprazdňuje politika, prohlubují se ve společnosti příkopy a politika v očích veřejnosti přestává být něčím, co by vůbec chtěli sledovat. Natož aby jim politika přinášela nějaké konkrétní užitečné věci nebo řešila jejich problémy, kterým čelí. Pokud tento bludný kruh neopustíme, proděláme na tom, vážení kolegové, úplně všichni. Hlavně na tom ale prodělá celá naše země. Ale znovu opakuji, moji milí vládní kolegové, to by z vaší strany musel být výkon ve vládě, vaše politika alespoň trochu standardní.
Štve mě tento způsob politiky a diskuse i proto, že odvádí pozornost od mnohem důležitějších témat, která bychom měli hluboce diskutovat. A já se nyní zaměřím alespoň na několik témat ekonomického charakteru, která tato vláda chystá a která naši zemi podle mého názoru poškodí a ukazují, jakým směrem chce vláda hospodářskou politiku nasměřovat. Nasměřovat negativním směrem.
Začnu u návrhu státního rozpočtu. My jsme jako předcházející vláda byli kritizováni za vysoký schodek rozpočtu, aby nová vláda přišla se schodkem ještě vyšším o 70 miliard. A to jsme mohli slyšet před volbami, že je připravený mnohem lepší bezvadný rozpočet do položek, že je v šuplíku a že po volbách bude na stole. Místo toho jsme zažili ne úplně důstojnou show, kdy chvíli vláda požadovala, nová vláda po té předchozí, aby, nebo nově nastupující vláda po té předchozí, aby poslala ten starý návrh rozpočtu do Poslanecké sněmovny kvůli tomu, nebo proto, abychom se vyhnuli rozpočtovému provizoriu. Když to vláda udělala, nová vláda Andreje Babiše se rozhodla jít do rozpočtového provizoria. Kotrmelce v tak důležité věci, jako je rozpočet, od první minuty vlády, od první minuty po volbách.
Ten schodek o 70 miliard korun vyšší, než jak plánovala Fialova vláda, je samozřejmě špatnou zprávou pro nejenom veřejné finance a zejména pro tuto zemi. Česká ekonomika se v tuto chvíli nachází v době, kdy poměrně svižně roste, nezaměstnanost je nízká a slovy ekonoma mezera výstupu ke svému potenciálu se zužuje. To znamená, že česká ekonomika využívá potenciál pro svůj ekonomický růst v maximální možné míře. V takové chvíli zvyšovat deficity veřejných financí, zvyšovat výdaje na dluh znamená jediné, znamená to to, že vláda posílá do Sněmovny a chce schválit státní rozpočet, který bude proinflační, přinese vyšší míru rizika inflace. V takovéto době, v době ekonomického růstu a kdy je ekonomika na potenciálu, bychom naopak potřebovali deficity snižovat a připravovat finanční rezervy někdy na dobu, kdy je bude potřeba. Například, kdy ekonomika bude v recesi.
O jednotlivých částech rozpočtu se ještě budeme bavit při jeho projednávání v prvním, druhém i ve třetím čtení, ale přesto mi dovolte ještě pár poznámek. Přestože vláda Andreje Babiše chystá vyšší deficit, než jak naplánovala vláda Petra Fialy, tak chce šetřit v jedné z nejcitlivějších položek dneska vzhledem k mezinárodní situaci, geopolitickému prostředí, a to chce šetřit na obraně, škrtá peníze obraně. Vedle obrany škrtá peníze na výstavbu Jaderné elektrárny v Dukovanech. Ano, poslouchejte ještě jednou. Přestože vláda škrtá na obranu a na výstavbu jaderných elektráren, přesto nesnižuje deficit, ale ten naopak zvyšuje.
Čili my budeme více utrácet, než jak navrhovala vláda Petra Fialy, ale budeme škrtat peníze na obranu a na dostavbu jaderných elektráren. To jsou priority, nebo to je způsob hospodářské politiky, se kterým přišla tato vláda. Tato vláda bohužel nepochopila základní ekonomický princip nebo zákonitost, která existuje jak při rozhodování jednotlivců, firem, tak při rozhodování státu.
Žijeme totiž ve světě neomezených potřeb, ale omezených zdrojů. A je zřejmé, že každý z nás ve svém životě, každá firma musí své omezené zdroje využívat tím, že bude prioritizovat svoje potřeby. Na něco zkrátka tu prioritu dá a to zafinancuje, na něco už zkrátka mít peníze nebude. Vláda tento základní ekonomický princip pomíjí a i při diskusích o tom, jak vznikal tento rozpočet, slyšíme pouze to, že ten či onen ministr měl takový či onaký vyšší nárok na svoji kapitolu, než však vyplývalo z toho návrhu, který tato vláda zdědila.
Ale tak se opravdu rozpočtová politika nedělá. Rozpočtová politika se prostě dělá s rozpočtovým omezením, a to rozpočtové omezení znamená, že na některé veřejné výdaje peníze jsou, na některé veřejné statky peníze jsou a na některé jich prostě musí být méně. ***
