Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.50 hodin)
(pokračuje Samuel Volpe)
No, a pan Macinka, který už není zde přítomen, tak třeba zbavuje politické náměstky na ministerstvu, zbavuje je povinnosti mít bezpečnostní prověrku. V rámci svého boje za zisk ministerského křesla pro svého přítele Filipa Turka se rozhodl hrozit pálením mostů prezidentu republiky. No, aby tomu Petr Macinka nasadil tu zmíněnou korunu neboli korunku, prohlásil na své tiskové konferenci, že svou zášť vůči hlavě státu bude řešit na setkání s generálním tajemníkem NATO. A to je tedy vskutku chování státníka. Tleskám. A přitom, jak byly od mé předřečnice zmíněny průzkumy společnosti STEM, tak podle lednového šetření tuším, že skoro polovina voličů Motoristů podporuje Petra Pavla a stojí si za ním.
A co dělá Andrej Babiš? Zatímco jeho koaliční partneři hazardují s bezpečností naší země, obkresluje na glóbusu Grónsko a raději mlčí. Je mi tedy jasné, že pro Andreje Babiše kvůli jeho strachu z vydání k trestnímu stíhání nic jako červená linie neexistuje. Pro mě a pro další občany, kteří myslí na budoucnost naší země, ale ano, tahle linie byla několikrát a výrazně překročena už teď, nemůžu tedy konat jinak, než hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. A obávám se, co můžeme čekat v budoucnu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další, kdo je přihlášený do rozpravy, je paní poslankyně Lucie Sedmihradská. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Lucie Sedmihradská: Vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně, na úvod si dovolím krátce citovat z vládního programového prohlášení: "Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu. Naší prioritou je odpovědné hospodaření s penězi daňových poplatníků, návrat k vyrovnaným rozpočtům a důraz na efektivitu a transparentnost každé koruny vynaložené ze státní pokladny. Naší ambicí je vrátit České republice rozpočtovou stabilitu a důvěru, důvěru v to, že stát hospodaří spravedlivě, předvídatelně a ku prospěchu všech." Toto bych kdykoliv, kdekoliv podepsala. Proto absolutně nechápu současnou diskusi mezi Národní rozpočtovou radou, respektive jejími představiteli, a Ministerstvem financí o tom, zda státní rozpočet, který minulý týden schválila vláda, je či není v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Číselná fiskální pravidla, v Česku jsou upravena zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jsou osvědčeným nástrojem, který významně přispívá k udržitelnosti veřejných financí. Toto je opakovaně potvrzováno zahraniční praxí, zahraničními výzkumy za posledních čtyřicet, možná i padesát let. To znamená, máme tu závazek vlády, máme tu osvědčený nástroj, jak závazek postupně naplnit. A taky tu máme neuvěřitelně krkolomné vysvětlení ministryně financí, proč se zákonem řídit nemusí. Vzhledem k tomu, že to tu paní ministryně po obědě poměrně detailně komentovala, tak si dovolím jen velmi rychlou stručnou citaci z tiskové zprávy Ministerstva financí, abyste se dostali do kontextu. Cituji: "Ministerstvo financí jako hlavní gestor zákona o rozpočtových pravidlech se ohrazuje proti tvrzení Národní rozpočtové rady, že zrevidovaný rozpočet na rok 2026 není v souladu se zákonem z důvodu překročení výdajových rámců. Rozpočtová pravidla vážou povinnost Ministerstva financí stanovit celkové výdaje státního rozpočtu podle výdajového rámce výhradně na sestavení návrhu rozpočtu předkládaného vládě do 31. srpna. Tento režim se na přepracovaný návrh nevztahuje." Zde končí má citace.
Pro úplnost jenom připomenu, že zákon o rozpočtových pravidlech jasně definuje, že celkové výdaje státního rozpočtu jsou odvozeny od vládou schválené strategie veřejných rozpočtů, ta stanoví částku výdajového rámce. Tato částka se následně upraví a rozdělí mezi výdaje státního rozpočtu a státních fondů a tato částka se uvede do návrhu zákona o státním rozpočtu jako celkové výdaje tohoto rozpočtu.
Já tady rozhodně nemám v úmyslu provádět rozbor platných zákonů o rozpočtových pravidlech a rozpočtové odpovědnosti. Současně tu nechci řešit, zda návrh státního rozpočtu, který minulý týden schválila vláda, je návrh rozpočtu nebo revize rozpočtu. Současně nedává podle mě úplně smysl řešit, zda uvedené návrhy explicitně řeší, co platí pro návrh rozpočtu schválený vládou 30. září, ale už ne pro návrh schválený 26. ledna.
My se tady dnes bavíme o důvěře. O důvěře, že vláda činí kroky vedoucí k plnění svého programového prohlášení, a ne že hledá, jak se omlouvat, vymlouvat a šponovat platná pravidla, kam až to půjde. Pokud dnes přistoupíme na to, že zákonná pravidla jsou jen překážkou a kontrolní mechanismy nepříjemností, zítra budeme žít ve státě, kde zákony a pravidla platí jen tehdy, když se to hodí. A proto říkám naprosto jasně, vláda, která zpochybňuje a nedodržuje zákon, relativizuje pravidla a útočí na nezávislé kontrolní instituce, moji důvěru nemá. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Hayato Okamura. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Hayato Okamura: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci připomenout, že žijeme ve stále se komplikující mezinárodní situaci, která je tak komplikovaná, jak jsme to za celý svůj život nikdo z nás nezažili. Dá se říci obrazně, že svět je nějakým způsobem trhán na kusy. Padá dosavadní mezinárodní řád, vrací se ten takzvaný koncert velmocí a Spojené státy, Čína a Rusko si celý náš svět dělí na své sféry vlivu. Pro nás jako zemi, která má pouhých 10 milionů obyvatel, je v této situaci životně nutné udržet přátelství, partnerství a aliance s podobnými demokratickými zeměmi, jistě především s těmi geografickými nejbližšími u nás v Evropě. Zdá se mi, že v příštích letech bude znovu vysoce aktuální přátelství a spolupráce s demokratickým Německem, je (to) v našem nejvyšším zájmu.
A v této situaci, kdy ani ohledně NATO a naší transatlantické vazby, ani Evropské unie už nemáme tu jistotu, kterou jsme pokládali donedávna za zcela samozřejmou, tak je důležité, aby naše zahraniční politika se dělala s nejvyšší odpovědností, s nejvyšší svědomitostí, s takovou kvalitou, jak jsme toho jenom schopni.
Odpovědnost za naši zahraniční politiku samozřejmě nesou pan prezident, pan premiér, ministr zahraničních věcí, ale spoluodpovědnost máme i my parlamentáři. Myslím, že v tomto nadhledu a v tomto historickém pohledu je třeba se v tuto chvíli přenést přes nějaké dílčí takové animozity, věci, které jsou příliš malé ve srovnání s tím, v čem žijeme, ve srovnání s tím dějinným pohybem, jehož jsme součástí. ***
