Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.40 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Silný předseda vlády nenechá člena svého kabinetu vydírat prezidenta republiky. Silný předseda vlády nenechá nikoho dělat z občanů rukojmí svého ega. Silný předseda vezme ústavu, otevře ji a podle ní jedná. Vy jste nejednal. A právě proto tu dnes řešíme nedůvěru vaší vládě.
Přitom to řešení tady celou dobu leželo v textu ústavy. Pokud je pak spor o to, zda je prezident povinen vyhovět návrhu předsedy vlády na jmenování kohokoliv do jeho vládního kabinetu, no, tak tady máme Ústavní soud, máme tady tu kompetenční žalobu, nástroj, který slouží přesně pro ty situace, jako je tato, kdy dvě ústavní instituce nebo její představitelé přijdou do toho vzájemného sporu o střet jejich vzájemných kompetencí. To je cesta právního státu. Klidná, civilizovaná, nastavuje precedent do budoucna pro všechny tyto obdobné situace.
Vy jste se dnes dohodli, že pan Turek nebude ministrem životního prostředí. Chvála Bohu. Já si myslím, že mnohým z nás, citovala jsem tady v úvodu ten průzkum, takže si dovolím říct, většině národa spadl kámen ze srdce. Nicméně takových situací a těchto personálních přestřelek ještě do budoucna může nastat celá řada.
A tak, pane premiére, to jsou slova často pana Reichla a Vondráčka z klubu SPD. Tak já jsem ráda, že si je taky tady dneska vypůjčím. Já jsem právnička, a tak jsem využila ten čas, který jsme tady strávili jak během včerejška, tak i během dneška, a vypracovala jsem vám takový koncept, mustr té kompetenční žaloby. Je tam skutkový stav, je tam veškerá ústavní argumentace a podle mě vám může velice dobře posloužit právě pro všechny tyhlety situace do budoucna, aby už to nikdy, nikdy nemuselo vyeskalovat do takovéhle mimořádné schůze. Aby už to nikdy nemuselo před zraky všech občanů v téhleté republice ubíhat přesně tou cestou, jakou to ubíhá nyní. A kdykoliv, kdy dojde ke střetu kompetencí, tak dřív, než ministři vaší vlády stihnou komukoliv v téhle republice, včetně prezidenta, vyhrožovat, tak vy ji můžete podat, abyste už nikdy nemusel tolerovat vydírání.
Já vám to tady nechám na stole, třeba vám to vaši vládní kolegové předají. Já za to nechci žádné poděkování, nechci za to ani pozvání na Strakovu akademii. (Zmíněné dokumenty předává paní poslankyně na místo určené pro premiéra, který je omluven z jednání.)
Mně úplně bude stačit, když si ten mustr zcela zadarmo vypůjčíte a už nikdy, nikdy nedovolíte, aby kdokoliv z vašeho vládního kabinetu vydíral a bral si nás všechny za rukojmí, ať již prezidenta republiky nebo kohokoliv jiného. Děkuji. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Samuel Volpe. Vydržte, prosím, chviličku, já tady mám další omluvu, pan poslanec Petr Fiala se omlouvá od 16.30 hodin z pracovních důvodů. Děkuji, máte slovo.
Poslanec Samuel Volpe: Tak, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, není tomu ani dva měsíce, co byla vláda Andreje Babiše jmenována prezidentem republiky Petrem Pavlem. Vláda, která slibovala zlepšení životů našich občanů, vláda, jejíž představitelé nám čtyři roky z opozice tvrdili, že jsou připraveni vést zemi tím správným směrem.
Pojďme si tedy shrnout, jakých za mě děsivých kroků jsme se za těch pár týdnů Babišovy vlády dočkali. Seznam je poměrně dlouhý bohužel pro tuto zemi. Tak se, prosím, pohodlně usaďte.
Začneme střetem zájmů Andreje Babiše. Na začátku mandátu vlády se nás Andrej Babiš pokusil svým polovičatým řešením přesvědčit o tom, že jeho střet zájmů už neexistuje, to ale není pravda, Andrej Babiš ve střetu zájmů stále je, opakuji, naše země má předsedu vlády ve střetu zájmů. Člověk stojící v čele naší exekutivy je stále konečným beneficientem firem, které budou z rozhodnutí oné exekutivy benefit... benefitovat. Troufnu si tvrdit, že i voliči hnutí ANO očekávali, že střet zájmů, secundum et intra legem, pan premiér Andrej Babiš vyřeší, ale stále tomu tak není a bojím se, že tomu tak ani nebude.
Druhým varovným signálem bylo zrušení zákona o státní službě. Vláda se prostě a jednoduše rozhodla zrušit klíčový pilíř ochrany nestranné státní správy. Neudělala to na základě konsensu napříč politickým spektrem, ani to neudělala na základě výsledku odborné debaty. Vláda zrušení zákona protlačila bez připomínkového řízení prostě v rámci boje za zpolitizování státní správy a rozhodla se zbourat všechny zvyklosti legislativního procesu, prakticky zbavit opozici práva na vyjádření. To je od lidí, kteří často mluvili o takzvané nové totalitě, možná trochu úsměvné, ale za mě hlavně trošku taky děsivé.
Třetím varovným signálem jsou snahy o zestátnění České televize a Českého rozhlasu. Všichni víme, k čemu hazardování s nezávislostí veřejnoprávních médií vede. Vidíme to na Slovensku, viděli jsme to v Polsku. Pan ministr Klempíř, a děkuju, že je tady přítomen jako jediný ministr, si nechával dávat noty od slovenské ministryně. Já se ptám, proč. Ve chvíli, kdy vláda získá přímý vliv na financování nad médii, je pak možnost i kontrolovat práci, ať už televize či rozhlasu. To není nic jiného, než za mě tedy, obrazně řečeno, cesta do pekel a k zániku jednoho ze zásadních pilířů svobodné společnosti, to hlavně, svobodných médií. Ptám se já: doháníme Slovensko?
A když už jsme u těch vykostěných či zrušených zákonů, tak se můžeme podívat na stavební zákon z pera vlády. Já se těším, že ho zítra budeme řešit na hospodářském výboru, jehož jsem členem. Místo database řešení krize bydlení přišli vládní představitelé s návrhem, stavět byty za každou cenu. Toto není návrh na řešení bytové krize. Výstavba bez jasných pravidel není řešením bytové krize. Řešení otázky dostupnosti bydlení totiž není jednoduchou rovnicí, řešení - výstavba nahoru, cena bytů dolů. Pardon. (Omluva za přeřeky, v zápise upraveno.)
Právě proto jsme jako Piráti přinesli komplexní návrh řešení, kterým je pozměňovací návrh ke stavebnímu zákonu. Navrhli jsme takzvané akcelerační zóny, které urychlí výstavbu tam, kde je vhodná a vyberou si to samy samosprávy, kde ta výstavba bude. Akcelerační zóny ve spojení se zákonem o podpoře bydlení, které jsme připravili v minulém volebním období, jsou dvěma pilíři, na kterých stojí řešení krize bydlení v České republice. A jaká je reakce vlády na toto námi předložené řešení? Návrh na vytvoření akceleračních zón odmítá a zákon o podpoře bydlení chce zrušit ještě předtím, než se začne uvádět do praxe. Ptám se tedy, je vláda odmítající udělat efektivní kroky v řešení krize bydlení, ta, která má vizi pro budoucnost a která myslí na mladé?
Když Sněmovna před několika týdny jednala o vyslovení důvěry této vládě, mluvil jsem zde na plénu u řečnického pultíku hlavně o bezpečnostních otázkách. Měl jsem totiž obavy o to, zda vládní představitelé dokážou vést naši zemi v době nejtěžší bezpečnostní situace za dobu existence našeho samostatného českého státu. Teď bohužel vidíme, že mé obavy byly opodstatněné. A nejenom ty mé obavy.
Andrej Babiš se pod strachem z vydání k trestnímu stíhání nechává svými pochybnými partnery zahánět do kouta. Ano, ten Andrej Babiš, který se nám tady předchozí čtyři roky z opozičních lavic snažil prezentovat jako silný a nekompromisní lídr, se nyní nechává zahnat do kouta dvěma menšími koaličními partnery, tedy konkrétně SPD a Motoristy, stranami, které tu zatím hazardují s bezpečností našich obyvatel, flirtují s Ruskem a troufnu si tvrdit, že táhnou naši zemi na východ.
Pojďme se podívat na Tomia Okamuru, předsedu Poslanecké sněmovny, kdy spolu s Tomiem Okamurem, pardon, kdy spolu s Radimem Fialou nejdříve zakázali svému ministru obrany říkat, že je Rusko agresor a poté mu asi zakázali mluvit úplně. Následně pan Okamura z pozice třetího nejvyššího ústavního činitele šíří strach a nenávist, jako například při svém novoročním projevu. Pokračuje v tom stále. ***
