Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Co se týče paměti. Mně strašně vadí, když přestáváte všichni vy... takhle vytěsňovat historii, jako, jo, to mně úplně, a když se začnete tu historii přepisovat tak, jak se vám to hodí, jo. Takže když jsme byli my na základní škole v tý totalitě, tak jsme skončili někde v roce 1948, pak to tak nějak jako prošumělo ty padesátý léta, to jsme se moc nebavili.
Šedesátej osmej, taky nikdo nechtěl říct, protože nikdo si nechtěl pálit z těch učitelů ruce. Takže my teďko ve své podstatě úplně popřeme do osmdesátýho devátýho roku. Takže jestliže pan prezident je rozvědčík, byl rozvědčík. Manželka politručka, tak teď to všichni zapomeneme, protože to je hrdina, náš národní hrdina. Ne, ten váš životopis je celej, celej, vždycky ho musíte říct celej, jestliže tam máte škraloup, je celej. Mně třeba vadilo, že on vytěsnil ve svých rozhovorech tuto část svého života. 27 let není mladičká nerozvážnost. Tady máte kolegyně, kterým je 22, 23, 25, 27. Já taky beru je jako hotový lidi, já k nim i tak přistupuju prostě. A pokud teď něco udělají, tak to není mladická nerozvážnost, je to jejich rozhodnutí, oni se tak rozhodli, oni tak mluví, takže mi neříkejte něco o mladické nerozvážnosti... (Předsedající: Čas.) a že si někdo něco odpracoval, ne, neodpracoval.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Petr Hladík. Vaše dvě minuty.
Poslanec Petr Hladík: Děkuju za slovo. Já krátce zareaguju na paní poslankyni Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem nikdy o funkcích nemluvil. Vy mě máte hodně ráda, ale to je fajn. Ale zrovna tohle není můj autentický citát, tohle možná někdo z kolegů tady řekl u toho pultíku, ale já ne. Já jsem o kádrování mluvil, já jsem o kádrování mluvil, ale úplně v jiném kontextu.
Víte, to, co tady řešíme, a to, co tady řeší prostě Motoristé s panem prezidentem, tak je zásadní. Já se sám domnívám a byl jsem v té situaci a vy to víte, že nejmenování kandidáta, když ho přinese premiér země, panu prezidentovi, je vážná věc, je vážná věc, a to nikdy nebudu zpochybňovat. Zároveň se to stalo už poněkolikáté v téhleté historii, u pana Zemana se to stalo několikrát, teď se to stalo u pana prezidenta Pavla. Pak je ale nástroj na to, jak to vyřešit jednou provždy. My jsme vám ho doporučili. Andrej Babiš jako premiér tou cestou jít nechce. Víte, pojďme si tu otázku položit jinak. Jsou tady různí poslanci. Já nevím, jak bychom se tvářili na to, kdyby třeba pan premiér přinesl panu prezidentovi takového kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Rajchla jako ministra školství.
Taky formálně nemá žádný škraloup, není nikde odsouzený, to je taky pravda. A chceme pornoherce, aby byl ministr školství? Já tedy fakt ne. A nezlobte se prostě, jsou tady určité limity, které máme mít prostě na ty reprezentanty. My jsme volení, to je správně, ale funkce ministra je funkce jmenovaná, není funkce volená. A ano, já jsem také proto, aby se jednou provždy v ústavě udělal pořádek, jaké jsou pravomoci premiéra, (Předsedající: Čas, čas, pane poslanče.) jaké jsou pravomoci prezidenta, ale vy jste to nevyužili.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím, zkusme se opravdu zdržet tady těch osobních invektiv, které nemají s prací poslanců asi nic společného. Prosím, faktická poznámka, pan poslanec Vlastimil Válek. Vaše dvě minuty.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já na rozdíl, vaším prostřednictvím, od paní poslankyně Bereniky Peštové, jsem měl skvělé kantory, i když jsem studoval za komunismu, kteří nám půjčovali, na rozdíl od soudružky zástupkyně ředitele, což byla bestie komunistická, tak nám půjčovali zakázanou literaturu. Já jsem si tam četl Škvoreckého, Mňačka na gymnáziu a můj třídní to byl úžasný člověk a moji rodiče mi to taky vysvětlovali, proto můj názor na komunisty, na estébáky, na jejich udavače je jednoznačný. A jsem rád, že paní poslankyně, vaším prostřednictvím, byla v osmdesátém devátém na Václaváku, že čtla a souzněla, řekněme, s protirežimními tehdejšími protikomunistickými spisovateli a s disidenty. O to víc mě ale překvapuje, proč hlasuje pro vládu, kde jde část bývalých komunistů a agentů StB. To mně hlava nebere.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A v tuhle chvíli tady nemáme žádné faktické poznámky. Tím pádem budeme pokračovat v rozpravě. A prosím paní poslankyni Kateřinu Stojanovou, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nejdřív úvodem musím zareagovat na ten projev pana dvojministra Macinky. Já si pamatuju na průzkum agentury NMS Research z Novinek z 26. ledna 2026, který nesl titulek: Češi nechtějí Turka ani jako zmocněnce pro klimatickou politiku a pro Green Deal. Pak se pod tím titulkem a perexem psalo, že nezískal nadpoloviční podporu stran ani u voličů ANO. Takže já se ptám, to je náš problém, že hnutí Motoristé vsadili na jednu hajlovací kartu? To je problém lidí v téhle republice? Nebo to je dokonce problém pana prezidenta? Já si myslím, že nikoliv. Čili vy si, prosím, tu prezidentskou kampaň, Motoristé sobě, jeďte ideálně někde úplně jinde mimo tuto Poslaneckou sněmovnu. Já si myslím, že tady proto jednak není prostor, druhak, tady na to ani nikdo není zvědavý, nehledě na to, že mě přišla úsměvná i ta část projevu o tom údajném hroucení pana prezidenta, o tom, že to je princeznička. Mě mrzí, že já jsem nebyla ten večer u pana dvojministra Macinky doma nebo kde byl, když psal ty SMS zprávy, protože to byl podle mě úplně učebnicový příklad emocionálního zhroucení. Podle mě u toho ještě kopal nožičkou. Takže to je jenom toliko k tomu, kdo dokáže obstát v těchto tvrdých politických soubojích.
A teď už k tomu samotnému projevu, k tomu gros, proč jsme se tady dnes sešli? Mě mrzí, že tady není dnes přítomen pan premiér Babiš, protože primárně k němu jsem chtěla mluvit, ale to nevadí. Já věřím, že on třeba ten projev uvidí někde živě ze záznamu nebo si ho pustí ex post, protože my tu dnes už druhý den nestojíme jen kvůli jednomu ministrovi a jeho esemeskám. My tu dokonce nestojíme ani kvůli animozitě mezi Hradem a Strakovou akademií. My tu stojíme proto, že si člen vlády a jeden z ústavních činitelů této republiky udělal z nás všech svoje rukojmí, rukojmí svého ega, z nás všech, ze všech občanů, z celé téhle země. A předseda vlády tomu jenom přihlíží. Tohle není běžný politický spor, o kterém třeba tady hovořil pan ministr Macinka, tohle je situace, kdy ministr začne vyhrožovat prezidentovi téhle republiky. Nikoliv argumenty, nikoliv právem, ale tlakem, siláckými řečmi o tom, co se stane, pokud nebude jmenován Filip Turek. A v těch výhrůžkách není jenom prezident. V nich jsme úplně všichni, celá tahle země. Protože když člen vlády říká, buď bude po mém, nebo nastane problém, konflikt, krize, no tak si tím nebere za štít jenom jednu ústavní instituci, bere si jako svoje rukojmí všechny lidi v této zemi, stabilitu vlády, naše bezpečnostní a mezinárodní závazky. Bere si jako rukojmí všechny občany, kteří si přejí dobrou správu téhle země, ne nějakou reality show o tom, kdo komu bude víc vyhrožovat. A vy, pane premiére, jste mu to dovolil.
Vy jste ten, kdo ho do té vlády přivedl. Vy jste ten, kdo musel vědět, že jde o politicky nevyzrálou všehoschopnou osobu, která si plete sílu s hulvátstvím a odpovědnost s osobní válkou. A přesto, když začal stupňovat ten tlak na prezidenta republiky, tak jste neřekl dost. Neřekl jste takhle se člen vlády nechová. Neřekl jste ústavní spor se neřeší vyhrožováním. Vy jste mlčel a tím mlčením jste mu dal souhlas. A proč? No, protože jste slabý premiér. ***
