Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.00 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
Je to jasný vzkaz, že nátlak na prezidenta nepřijímáme, relativizaci odmítáme, mlčení premiéra považujeme za selhání, a proto budu já i celý poslanecký klub hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. A to nejenom proto, že jsme v opozici, ale proto, že některé hranice se prostě nepřekračují. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Babky. Pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. No, já musím reagovat hlavně na představitele TOP 09, případně ODS. Tedy dnes moralizujete vztah vlády k prezidentovi. Já si myslím, že my tady můžeme za nás říct, že se budeme snažit, aby se nějakým způsobem zlepšil, ale musím tady upozornit na to, že vy jste v minulosti byli ti, kteří systematicky zpochybňovali autoritu hlavy státu, vy jste vyzývali ke konfliktům s prezidentem, navrhovali jste seškrtat rozpočet Kanceláře prezidenta republiky až na nulu, považovali jste nějaký nátlak, nějaké protesty vůči němu za úplně zcela běžný politický nástroj. Několikrát možná správně jste upozorňovali na to, že, že prezident na hraně ústavy. A nezapomínejme ani na to, že bývalá předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová a Miloš Vystrčil chtěli v době vážné nemoci prezidenta Zemana ho zbavit úřadu prezidenta.
Na to dnes opravdu, opravdu na to dnes zapomínáte? To, co dneska označujete za nepřijatelné, tak jste včera sami považovali za nějakou normu. Tak vám gratuluju k objevu úcty k prezidentovi. Jen škoda, že přišel až po změně rolí, kdy jste v opozici. A pokud tady mluvíte o probuzení té občanské společnosti, tak ano, lidé se mohou ozývat, je to v pořádku. To, že jsou na náměstích, já si myslím, že je to běžné, je to normální, ale od vás, od vás speciálně je to více než pokrytecké. A můžu tady když tak zmiňovat nějaké výrazy, jak jste se vy vyjadřovali k těm velkým tehdejším protivládním demonstracím. Takže pokud mluvíme o probuzení nějaké občanské společnosti, tak pak jenom připomínám, že ten nejsilnější hlas, jaký je vůbec možný (Předsedající: Čas, pane poslanče.), tak zazněl ve volbách 3. a 4. října 2025 tak.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: A budeme pokračovat obecnou rozpravu. Nyní je přihlášena paní poslankyně Chochelová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Cením, že je vás tu pět i v tuto hodinu, a mrzí mě, že tu bohužel není pan předseda. Hlasování o nedůvěře vládě není běžný politický akt. Je to nástroj, který má smysl pouze tehdy, když se ukáže, že selhání vlády nejsou jednotlivá, ale opakovaná a systémová. Dnes nerozhodujeme o jedné kauze, o jednom zákonu nebo jednom výroku. Rozhodujeme o tom, zda tato vláda stále splňuje základní předpoklady odpovědnosti vládnutí, schopnost řídit stát, kontrolovat své členy a nést politickou odpovědnost. Je legitimní otázka, proč k hlasování o nedůvěře dochází tak krátce po volbách? Opravdu to není standardní situace. Stejně tak ale není standardní tempo, jakým tato vláda dokázala během krátké doby vytvořit stav permanentního zmatku a způsob, jakým tento stav nejen toleruje, ale v některých ohledech i využívá.
Nejde pouze o neschopnost, jde o to, že chaos přestává být pouhým problémem, ale začíná plnit určitou funkci. Současná vláda opakovaně selhává ve třech oblastech: řízení institucí, zacházení s odpovědností a transparentnosti rozhodování. Začněme odpovědností. Kauza ministra Macinky není izolovaný případ, je ilustrace přístupu této vlády k vlastním selháním. Problém nevznikl tím, že se objevily pochybnosti. Problém vznikl tím, že vláda dlouhou dobu nepřijala žádné rozhodnutí. Je to strategie vyčkávání nejasných vyjádření a přesouvání odpovědnosti. Zde je patrný rozdíl oproti předchozí vládě. Ta byla často kritizována za chaotické a přehnané reakce, ale reagovala, rozhodovala, byla ochotna a schopna nést odpovědnost. Současná vláda zvolila jiný model. Problémy neřeší, ale vymlčuje, neřeší je otevřeně, ale nechává je překrýt dalším hlukem.
A právě zde se dostáváme k podstatě. V prostředí permanentního zmatku, krizí a neustálých sporů mizí pozornost od rozhodnutí, která by si v normálním stavu vyžádala okamžité vysvětlení a politickou odpovědnost. Například od přesunu dotací k velkým agropodnikům, od dosazení pochybných poradců na ministerstva a Úřad vlády bez transparentního zdůvodnění jejich role, od kroků v oblasti bezpečnosti, jako bylo zrušení omezení pro ruské diplomaty, kteří se na území České republiky nepohybují jako běžní diplomaté, ale jako zpravodajské riziko. Tyto kroky nejsou drobné administrativní úpravy. Jsou to zásadní rozhodnutí, která by v klidném a přehledném prostředí vyvolala veřejnou i politickou reakci.
V prostředí chaosu ale zapadnou. Stejný vzorec vidíme v zahraniční politice. Výroky pana Turka, které jsou v rozporu s oficiální linií České republiky, zůstávají bez jasného vymezení. Stát navenek nemluví jedním hlasem a nikdo za to nenese odpovědnost. Další problém představuje fungování Poslanecké sněmovny a legislativní proces. Zkracování lhůt, obcházení výborů, tlak na rychlost místo kvality. To nejsou technické detaily, to je systematické oslabování kontroly moci. Ano, opozice obstruovala. Ne proto, že by to byl ideální nástroj, ale protože v situaci, kdy se pravidla ohýbají a odpovědnost rozplývá, zbývá minimum jiných možností. Znepokojivý je i vztah vlády k ústavním institucím, nejasné vymezování kompetencí, tlak posouvání hranic bez jasného vysvětlení. Demokracie ale nestojí pouze na volbách. Stojí na respektu k pravidlům a ke kontrole moci. Hlasuji dnes pro nedůvěru vládě, protože stát nemůže fungovat na principu záměrného šumu a nepřehledných rozhodnutí. Vládnutí není zpráva krizové mlhy. Je to odpovědnost za konkrétní rozhodnutí. Nehlasuji proti České republice a demokratickému výsledku voleb, hlasuji pro to, aby pravidla platila i pro ty, kteří jsou zrovna u moci, aby odpovědnost nebyla slabostí, ale samozřejmou součástí vládnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další bude jako další bude pokračovat v pořadí přihlášený pan poslanec Jan Sviták.
Tak prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Sviták: Vážení členové vlády, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já opravdu nemám rád zbytečné věci, nemám rád mluvení jenom proto, aby se mluvilo, a zvlášť ne tady na půdě Poslanecké sněmovny. Ale ta současná situace vyžaduje, aby některé věci byly řádně pojmenovány. Už jen ve světle nedělních demonstrací. V minulosti už v komunální nebo krajské politice mi vrásky na tváři vyvolávalo především působení pana Babiše v politice, které doposud vnímám jako samotný symbol sobectví a soukromých byznysových plánů, včetně nastavování zákonů a dotací na míru vlastním podnikatelským záměrům. A toto bohužel přetrvává. Letitý, stále trvající a dosud trvající kolosální střet zájmů současného premiéra je ostatně i jedním z důvodů, proč dnes Sněmovna mimořádně zasedá při vyslovení nedůvěry vládě.
V tomto případě prostě ani při velké snaze nelze obhájit, že vlastní byznys neovlivňuje politiku a politika neovlivňuje byznys. Já jsem tady ve Sněmovně samozřejmě neočekával žádná poklidná nekonfliktní jednání. A už jen populistické a v podstatě neufinancovatelné předvolební sliby a výroky zástupců stran současné vládní koalice dávaly tušit, že bude docházet ke spoustě střetů a diskusí. Ale přesto jsem se na tuhle práci nesmírně těšil. To, co ale vládní slepenec - promiňte mi ten výraz, ale nic jiného mě nenapadá - seriózních politiků, odborníků a proti tomu extremistů, radikálů a populistů v rekordním čase dokáže, jsem si však nepředstavoval ani v nejčernějších snech. ***
