Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.50 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
A aby toho nebylo málo, tak dnes se podařilo panu ministru kultury proti sobě postavit i české herce. Takže skutečně já nevím, kolik to je, 14 dnů nebo jak dlouho od toho jmenování, tak ten výčet přešlapů, těch kauz je skutečně za prvé nekončící a za druhé opravdu velmi, velmi velký.
Pokud se páni Motoristé chtěli pokusit zesměšnit Českou republiku, tak minimálně těmito dvěma věcmi se jim to podařilo. A to jsem se ještě nedostal k těm esemeskám, kvůli kterým tady dneska stojíme.
Já samozřejmě nemám radost z toho, že je dneska mimořádná schůze, že tady jednáme do večera a že pravděpodobně budeme ještě jednat dlouho zítra. A také si nemyslím, že bychom tady měli nějakým způsobem paralyzovat chod Sněmovny či dokonce státu, ale jednoznačně tady si musíme říct, že odmítáme politický chaos, a ten bohužel těmi jednotlivými kauzami tady nastal. A bohužel nastal také proto, že to nikdo z vládní koalice neřeší, že tady si měl stoupnout premiér a říct: tak dost, takhle to dál nepůjde a udělat si ve vládě pořádek. Bohužel to se nestalo, a proto tady stojí v tuhletu chvíli opozice a supluje právě pana premiéra, aby zkusila ten pořádek zjednat.
Pravděpodobně se to nepovede, protože ta čísla tady zazněla - 108 ku 92, a určitě to také bude tak, že pochybuji, že by někdo z koaličních poslanců se zamyslel nad tím, co tady říkáme, a hlasoval jinak. To se neděje, a to samozřejmě považuji za logické. Ale je skutečně povinností opozice se k tomuto vyjádřit. A prostě my nemůžeme mlčet a jen to tak přejít.
A když tady už kolegové zmiňovali, co se dělo na těch náměstích, co se dělo na náměstích nejenom v Praze, kde skutečně bylo 100 000 lidí, ale byla náměstí v různých koutech republiky, a ti lidé říkali, proboha, něco udělejte, nenechejte to tak. A to děláme právě teď tady na této mimořádné schůzi. Stojíme tu proto, že vláda České republiky selhala v momentu, kdy měla obstát, a selhala způsobem, který ohrožuje důvěru občanů ve stát, v jeho instituce a v samotná pravidla demokracie.
Často se tato schůze bagatelizuje nebo vůbec toto téma se bagatelizuje, že se jedná pouze o nějakou nešťastnou komunikaci, že to je jenom přehnaná reakce opozice na nějaké esemesky. Já si to nemyslím. Tady to skutečně není jenom o nějaké jedné zprávě nebo několika zprávách, které zasílal v noci, pod nějakým vlivem pravděpodobně, ministr Macinka prezidentu republiky. Dokonce si nemyslím, že by to bylo jenom o jednom ministrovi. Tady se teďka skutečně musíme bavit o tom, jak vláda, respektive premiér České republiky, chápe svou odpovědnost, zda prezident republiky může být terčem nátlaku člena vlády. Já si to nemyslím a se mnou si to nemyslí celá opozice. A já věřím, že si to nemyslí spousta vás koaličních poslanců také, jenom to bohužel nesmí říct nahlas.
A také se musíme pobavit o tom, jaké hranice má výkon moci v této zemi. K té debatě možná poslouží tato schůze, k té debatě možná poslouží tato debata, ale v každém případě ta hra se už rozjela, a to náměstí, to Staroměstské náměstí, ten Václavák vám říká, že to určitě bude dále pokračovat. Prostě touhle schůzí to nekončí.
Skandální totiž není obsah té zprávy, skandální je, že vůbec vznikla. A to přesně vystihuje celou tuto podstatu problému. Fakta jsou přitom poměrně jednoduchá. Ministr vlády České republiky posílá prezidentu republiky zprávy, které prezident sám veřejně označí za nátlak a vydírání. Upozorňuju, že prezident republiky označil tyto zprávy za nátlak a vydírání. Nebyli jsme to my z opozice, nebyla to média, nebyla to občanská společnost, byl to prezident republiky. A tady bychom se skutečně už měli zastavit, protože v tuhletu chvíli jde o stav ústavních vztahů v této zemi, a toto je skutečně velmi, velmi závažné.
Prezident zcela jasně řekl, že tento způsob komunikace považuje za zcela nepřijatelný a za překročení všech zvyklostí. A tady vidíte, jak výrazně, do jak výrazného problému jsme se dostali, a jediné, po čem voláme, aby skutečně vláda, respektive premiér konal, aby vláda a premiér v tom učinili jasné kroky, které povedou k tomu, že se opravdu zase vrátí vztahy s prezidentem v normál. Takové vztahy, jaké si Česká republika zaslouží. Prostě jaký silnější signál ještě česká vláda potřebuje?
Tady skutečně měl vystoupit premiér, měl vystoupit a říct: takto to nebude, já to budu řešit a s nějakým řešením přijít. My jsme řekli, že minimálně požadujeme odvolání ministra Macinky, ale samozřejmě, určitě mu nechceme říkat, co všechno musí či může udělat. Iniciativě se meze nekladou, mohl s ním odvolat třeba ještě nějakého dalšího ministra jako bonus.
Tady mělo jasně zaznít, a co minimálně jsme očekávali, že zazní, že toto chování je jasně nepřijatelné, že takto se s prezidentem nejedná a že ministr za to nese jasnou odpovědnost. To bohužel nezaznělo, a proto stojíme tady dnes my na mimořádné schůzi o nedůvěře vládě, proto stálo 100 000 lidí na Staroměstském náměstí a na Václaváku a další stovky či tisíce na náměstích českých měst. Bohužel dále pokračuje to, že se relativizuje nátlak na prezidenta, relativizuje se autorita státu a prezident není ten, na koho lze tlačit pomocí zákulisních vzkazů.
Dámy a pánové, nezapomínejme ještě další věc, že v centru věci stojí ministr, ne ledajaký ministr, ale ministr zahraničí, člověk, který má být tváří České republiky navenek, člověk, který má budovat důvěru spojenců, člověk, který má reprezentovat stabilitu a profesionalitu. To všechno má být ministr zahraničí, to všechno má být ministr Macinka. Sami si odpovězte, jestli tomu tak je. Já si myslím, že když si budete odpovídat sami pro sebe, tak si takhle neodpoví ani 10 procent koaličních poslanců, protože věřím, že většina z vás se na to dívá podobně.
Místo toho se o České republice píše jako o zemi, a teď cituji z médií, kde prezident mluví o vydírání, kde vláda mlčí, kde premiér relativizuje. Tak o nás mluví v zahraničním tisku, a že se jedná o poškození reputace státu. To skutečně už není drobnost. Poškození reputace státu v očích českých občanů, v očí našich spojenců je velmi závažná věc. A to se nespraví jednou tiskovou zprávou.
Já mám obavu, že tuto vládu už nespojuje nějaká společná vize nebo hodnoty nebo odpovědnost. Bohužel to vypadá tak, že tuto vládu spojuje pouze snaha se udržet u moci, protože kdyby šlo o hodnoty, tak by ministr Macinka skončil. Kdyby šlo o pravidla, tak by jednal premiér. A kdyby šlo o stát, tak by to bylo už dávno vyřešeno. Ale bohužel není, a proto to řešíme my tady na mimořádné schůzi.
Z reakce veřejnosti je zřejmé, že lidé chápou, o co jde. A znovu tady připomínám ta náměstí. To vzedmutí občanské společnosti skutečně pár měsíců po volbách nemá obdoby v historii, v novodobé historii České republiky. To se tady skutečně ještě nikdy nestalo. Tohle totiž není o tom, koho volíte, tohle je o tom, jestli ještě platí pravidla. A o tom dneska nebo pravděpodobně zítra budeme i hlasovat.
Vyslovení důvěry já nevnímám jako hysterii nebo nevnímám jako akt destrukce, ani to není nějaká politická msta. Takto skutečně to vyslovení důvěry já nevnímám a se mnou celý poslanecký klub TOP 09. Vnímáme to jako ústavní nástroj obrany demokracie a tady si myslím, že tohleto musí jasně zaznít. Nedůvěra vládě je ústavní nástroj obrany demokracie a v tomto případě velmi důležitý. ***
