Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.10 hodin)
(pokračuje Jan Sviták)
Jakákoliv činnost vlády je evidentně ochromena a poznamenána skutečností, že se Andrej Babiš a Tomio Okamura ocitli doslova uvězněni ve vyděračské pasti a čekají, kdy je konečně Sněmovna nevydá. Je to opět další vláda Andreje Babiše, která díky nutnosti sestavit koalici z různých - a myslím, že i nesourodých subjektů - zoufale trpí nedostatkem osobností schopných po stránce odborné a hlavně lidské zvládat své funkce.
Důsledkem toho je například i opětovné zavedení dvojministerské funkce, navíc ještě obsazené pro politiku evidentně nevyzrálou osobností, u které jsme mimo jiné nuceni snášet při jednání grimasy, před kterými slušný člověk s pocitem studu odvrací zrak, a jejíž chování a činy byly poslední kapkou ke svolání této mimořádné schůze a vyslovení nedůvěry vládě. Ale tomuto kroku předcházela celá řada fatálních vládních přehmatů a přešlapů.
Vláda zřejmě ve snaze naplnit všechny předvolební sliby doslova chrlila jeden kontroverzní krok za druhým, a to v takovém tempu, že se v podstatě ani nedalo stihnout na vše adekvátně a smysluplně reagovat - ať už to bylo schválení státního rozpočtu v rozporu se zákonem, schválení dotací velkým agrokomplexům bez předchozího projednání, snížení rozpočtu na obranu, včetně smutného divadla okolo prodeje nebo spíše neprodeje stíhaček L-159 Ukrajině, snaha o zrušení poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas, zjevná snaha o rychlé předkládání klíčových zákonů, které neprošly řádnou odbornou debatou v rámci mezirezortního připomínkového řízení, či zmatky, přehmaty a nejasná a nejednotná stanoviska v zahraniční politice, jejichž další kupení nás může znevěrohodnit, případně zcela vyřadit z dobré společnosti našich dlouholetých spojenců. Pak to byly i některé drobnosti s velkými uvozovkami, jako například nevpuštění přespříliš kritických novinářů na tiskovou konferenci, sejmutí ukrajinské a izraelské vlajky z budovy Sněmovny nebo ministerský zákaz služební cesty do USA pro armádního generála Karla Řehku.
Vrcholem všeho ovšem bylo zveřejnění SMS zpráv, které v nočních hodinách odeslal prezidentu republiky ministr Macinka. Vyhrožování prezidentu republiky panem ministrem Macinkou je opravdu dalece za hranou přijatelného a přípustného a takový člověk nemá za mě v jakékoliv ministerské funkci co dělat. Řeči o spálení mostů a rozpoutání totální války, pokud nebude pan Turek ministrem, posouvají politickou úroveň vládních představitelů opravdu někam do pekel. Tohle je lidské a morální dno neslučitelné nejen s ministerskou a poslaneckou funkcí, ale i dalece za hranicemi slušného chování. A je mi zcela lhostejné, zda se jedná či nejedná o přestupek, trestný čin či prachsprostou lumpárnu. Podobný čin totiž diskvalifikuje dotyčného nejen z politického života, ale i ze společnosti slušných lidí. Právě vydírání Petra Macinky je tím hlavním důvodem, který nás přivedl k dnešnímu jednání o nedůvěře vládě. Musím říct, že jsem se při úterním jednání Sněmovny hodně styděl po celý den, a přemýšlel jsem nad tím, jak negativně musí naši spoluobčané vnímat práci Poslanecké sněmovny, potažmo nás poslanců. Jelikož jsem zažil sametovou revoluci v době dospívání, kdy je člověk nejvnímavější, tak současnou situaci, musím říct, nesu mimořádně těžce. A musím říct, že ve světle událostí posledních týdnů a měsíců čím dál více nabývám pocitu, že je u některých osobností kritériem pro přijetí do této vlády buď členství v KSČ, nebo StB, popřípadě absolutní neznalost rezortu, celková nevyspělost či obsedantní touha hovořit opakovaně s kohoutem, plést si motokáru s Formulí 1, byť je samozřejmě třeba říct, že se ve vládě nachází i odborníci a lidé na svém místě.
Myslím si, že po tomto mém shrnutí není potřeba říkat další důvody, proč tato vláda nemůže ve stejné sestavě dále vládnout a proč je jí třeba vyslovit nedůvěru. Řečeno slovy nám všem známé písně: Už se nechceme nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně. Dnešní hlasování o nedůvěře vládě je správným, potřebným a nikoliv prázdným aktem - už jen proto, aby se jasně pojmenovalo, co je či není v politice a běžném životě správné a přípustné.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Smejkalová, připraví se paní poslankyně Demetrashvili. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dneska tady nestojíme kvůli jednomu přešlapu nebo jednomu nepovedenému výroku, ale kvůli tomu, že tahle vláda od prvního dne se chová spíš jako projekt na jedno použití než jako vláda, která má tuhle zemi vést. Je to proto, že jejím skutečným smyslem zjevně není řídit stát, ale vydržet do března do hlasování o vydání a dál? Dál se uvidí. Jenže zatímco se tu hraje o politické přežití několika lidí, jako rukojmí je držen celý stát.
Neuplynuly ani dva měsíce od vzniku této vlády a centrum Prahy a dalších měst už zaplnily demonstrace, protože lidé velmi brzy pochopili, že před sebou nemají kabinet, který by řešil jejich problémy, ale kabinet, který řeší hlavně sám sebe. U předsedy vlády jsme slyšeli, že jeho střet zájmů je vyřešen, jenže všichni víme, že byl vyřešen jen naoko, papírově a formálně, zatímco ve skutečnosti zůstala pachuť toho, že lidi byli znovu obelháni. A vláda, která stojí na pocitu, že své občany klame, nemůže mít jejich důvěru ani respekt.
Když se podíváme na to, jak tahle vláda působí navenek, vidíme spíš obraz slabosti a chaosu než obraz sebevědomého státu. Ministr obrany se nechal umlčet vlastní stranou poté, co si dovolil jasně říct, že Česká republika stojí na straně Ukrajiny. Místo, aby vláda působila jako pevná opora našich hodnot, působí jako někdo, kdo se bojí postavit vlastním stínům. Ještě nebezpečnější je ale atmosféra, kterou kolem sebe tato koalice vytváří. Když zaznívají novoroční projevy, které relativizují základní zájmy této země, a když si někdo dovoluje vyhrožovat prezidentovi republiky, mělo by to v normálním státě vyvolat okamžitou a jasnou reakci premiéra, který tu aktuálně ani nesedí. Místo toho vidíme mlčení, bagatelizaci a uhýbání pohledem, jako by se vlastně vůbec nic nedělo.
A pak je tu způsob, jakým tato vláda zachází se zákony. U stavebního zákona se ministryně bojí připomínkového řízení, bojí se odborné diskuse a bojí se střetu s realitou. A tak se zásadní změny, které ovlivní stavění, bydlení, obce i rozvoj celého státu, protlačují přes poslanecké návrhy bokem a bez dat, bez analýz a bez pořádné debaty. To má být ta moderní správa státu? Dámy a pánové, tohle už dávno není soubor náhodných chyb, ale obraz vlády, která nemá směr, autoritu, ani schopnost přesvědčit veřejnost, že ví, co dělá. Když si to shrneme, Andrej Babiš i Tomio Okamura vládu drží hlavně kvůli tomu, že se bojí vydání k trestnímu stíhání, bojí se spravedlnosti. A za ty krátké dva měsíce, co byla jejich vláda jmenována, můžeme vidět, že spíš než zodpovědnou vládou jsou jen generátorem na průšvihy a demonstrace. Premiér Babiš dodnes nedokázal vyřešit svůj střet zájmů, i když sliboval, že to udělá. Ministr Zůna si dovolil podpořit Ukrajinu, takže teďka má od SPD zakázáno mluvit. A ministr Macinka bezprecedentním způsobem vyhrožoval prezidentovi republiky. ***
