Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.40 hodin)
(pokračuje Marek Ženíšek)
Takže jeden z vašich prvních výstupů za několik týdnů, za ty tři týdny, je pohrdání opozicí. Vy jste se během našeho vládnutí pokusili čtyřikrát o vyslovení nedůvěry vládě. Čtyřikrát! Bylo to září 2002, leden 2024, říjen 2024 a pak červen 2025. Naprosto nesmyslně čtyři měsíce před parlamentními volbami. Nic by to neřešilo. Ale od nás jste neslyšeli nikdy, že máme většinu, máme hlasy, že je to zbytečné, že je to k ničemu. Naopak. Ani jste od nás neslyšeli nikdy to typicky komunistické, co tady často prohlašuje váš pan předseda, že chcete klid na práci, že zdržujeme. Podotýkám a dovolím si připomenout a doufám, že to pak nezapadne, že vy jste obstruovali v tom minulém volebním období několik stovek hodin a dali jste obstrukcím naprosto, úplně nový rozměr.
Vyvolání hlasování o nedůvěře vládě je jeden z hlavních a naprosto normálních politických nástrojů opozice ve všech parlamentních systémech, přestože jsou pak formy zakončení pochopitelně různé, a vy jste je využili v tom minulém volebním období čtyřikrát.
Zcela ale zásadní selhání já vidím v oblasti bezpečnosti a obrany. A trošku mě mrzí, že tady není teď přítomen jak ministr obrany, tak ministr vnitra. Zatímco všichni naši spojenci v tuto chvíli řeší naprosto vážně bezpečnost a obranu svých zemí, u nás naopak slyšíme z úst předsedy vlády: žádný závazek nemáme, neexistuje, členství v NATO je relativizováno, jakoby nic neznamenalo a bezpečnost státu se odkládá a obrana je znovu, opět chápána jen jako účetní položka, kde se dá škrtat nebo kde se dá ušetřit.
Česká republika dnes dokonce, bych řekl, působí jako jediná země, kterou obrana vlastního státu vůbec nezajímá. My jsme s ohledem na situaci ve světě po 19 letech naprosto zásadně zvýšili výdaje na obranu. Německo například, tak už třetím rokem naprosto otevřeně hovoří o tom, že je potřeba být připraveni na krizové scénáře, včetně konfliktu s Ruskem. Například. Není to jenom Německo, je to i Velká Británie. Polsko bude nakupovat protidronovou obranu za 90 miliard korun. A minulý týden jsme se mohli dozvědět, že Švýcarsko, neutrální Švýcarsko, bude investovat do své obrany několik stovek miliard navíc. Vás to nezajímá a ještě to zpochybňujete. Tohle není suverenita, tak jak o ní často hovoříte, tohle není odpovědná politika, tak jak o ní hovoříte, to je pouhá krátkozrakost, a to je hazard s budoucností České republiky, která se nám vymstí.
Několikrát tady od vás bylo v těch projevech slyšeno, že vám jde o občany České republiky, že potřebujete práci na to, abyste schvalovali zákony pro občany této země, a že vám záleží hlavně na občanech České republiky. V pořádku. To je myslím normální a správné. Ale co je v současné mezinárodní situaci důležitější než obrana nebo bezpečnost této země? (Potlesk opozičních poslanců.) A kopání do Evropské unie, zpochybňování závazků vůči NATO, nepokračování v navyšování výdajů na obranu, nezastání se spojence, bezpečnost občanů a obranu této země posílí a zajistí jak prosím? Jak to posílí, tyhle vaše kroky, bezpečnost naší země a obranu České republiky? Nijak pochopitelně.
Další příklad. Zatímco se v Evropě znovu otevřeně mluví o dvourychlostní Evropské unii, šestice států, takzvaná E-šestka, včetně dvou našich sousedů, Polsko a Německo, usilují o urychlení budování obrany, hlubší obrannou spolupráci a posílení průmyslové konkurenceschopnosti, Česká republika naprosto bez zájmu stojí stranu. A místo snahy být nebo se aspoň pokusit být součástí toho rychlejšího pruhu, tak slyšíme, že nás to nezajímá. Jenomže bytostným zájmem České republiky je být součástí toho rychlejšího pruhu. A proč? Protože z toho pomalejšího, jak jistě víme, se často velmi snadno sjede někam úplně pryč, anebo dokonce se skončí v odstavném pruhu. A to si naše země nemůže za současné situace ve světě dovolit.
Celou situaci pak ještě navíc zhoršuje skutečnost, že se vládní představitelé nejsou schopni jasně distancovat od proruských výroků předsedy Poslanecké sněmovny či dalších členů koalice, není to jenom předseda Poslanecké sněmovny. Tyto výroky opakují ruský narativ, relativizují agresi a poškozují nás v zahraničí. Tak to prostě je. A to už není názorová pluralita, to je kolaborace s mocí, která nechce silnou Evropu, vyhrožuje Evropě, chce změnu světového řádu a chce zvýšení nebezpečí i pro Českou republiku.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda je u moci pouze několik týdnů, a přesto už dnes můžeme říci, že selhává. A selhává rychleji, než kdokoliv čekal, a ohrožuje svými kroky naši bezpečnost. Hlasování o nedůvěře a celá ta procedura, ta samotná procedura, která s tím souvisí, kdy se vláda musí obhajovat, kdy musí předstoupit, kdy musí reagovat, a já chápu, že vám to strašně vadí, že musíte odpovídat, že musíte poslouchat ty naše projevy, tak není útokem na samotnou demokracii, jak si někteří z vás myslíte, nebo zdržování, jak tady často posloucháme, nebo zbytečnost, jak tady někteří o tom hovoří, ale to pojistka demokracie. Je to naprosto standardní postup každé opozice v demokratických zemích. A je povinností každé opozice vůči této zemi, aby takové hlasování za současné situace vyvolala. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan kolega Kučera, připraví se paní poslankyně Chochelová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý večer, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě žádné vládě od roku 1989 se nepodařilo dostat do ulic demonstranty tak rychle jako vládě Andreje Babiše. Série přešlapů, vládních pochybení, amatérského chování vyústila v otevřené vyhrožování prezidentovi v esemeskách ministra Macinky. Ty přešlapy, o kterých jsem tady mluvil, ty nekončí těmi esemeskami. Bohužel těch přešlapů je tolik, že my máme už problém je sledovat, natož komentovat. Jenom z dneška připomenu onen pikantní výlet pana Turka na Kypr se slovenským ministrem životního prostředí, s tím Kotlebovcem z krajní pravice, o kterém bohužel ten ministr životního prostředí vůbec nic nevěděl, dokonce ani nikam neletěl, a tak nakonec pan Turek neletěl také nikam. Taková trošku taková trošku mezinárodní ostuda, bohužel nejenom směrem k panu Turkovi a bohužel k celé České republice.
A dneska opět další nebo v těchto dnech opět další přešlap, když ministr kultury ze stejné strany jako pan Turek se učí od slovenské ministryně kultury, jakým způsobem zestátnit Slovenskou televizi, respektive Českou televizi tady u nás, a jakým způsobem ji, jak říkají Slováci, chytnout pod krkem. ***
