Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Převod nevyloučila a nebyla tím, kdo by blokoval. Shrňme si to tedy. Nejvyšší kontrolní úřad nic nezakázal, Armáda České republiky nic nezablokovala. A přesto vláda tvrdí opak.

A teď jednoduchá otázka: Jak je možné, že vláda argumentovala stanovisky, která neexistují? Buď ministr obrany nevěděl, co říkají jeho vlastní instituce, a to je problém řízení rezortu, nebo to věděl a přesto tato tvrzení používal. A pak už nejde o omyl, ale o vědomé uvádění Poslanecké sněmovny v omyl. Stejně tak premiér Andrej Babiš tato tvrzení opakoval a dával jim váhu. Premiér má ale povinnost pracovat s ověřenými informacemi, zvlášť v otázkách obrany státu. Chci být úplně jasný. Pokud vláda nechce letouny L-159 poskytnout, je to legitimní politické rozhodnutí a má na něj plné právo. Ale politická rozhodnutí se mají obhajovat politicky, ne tím, že se vláda schová za instituce, které nic takového neřekly. To je nefér vůči těmto institucím i vůči veřejnosti.

Pokud připustíme, že vláda může argumentovat neexistujícími stanovisky a nic se nestane, pak se můžeme (nemůžeme) divit, že veřejnost přestává věřit státu. Důvěra vzniká tím, že vláda říká pravdu i tehdy, když je to nepohodlné. Smyslem tohoto bodu není nikoho urážet, smyslem je, aby zde zaznělo, že Poslanecká sněmovna má právo znát pravdivé informace a že vláda je nesmí nahrazovat výmluvami, proto navrhuji zařazení tohoto bodu. (Otáčí se k předsedajícímu.) Můžu poprosit o čas?

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano. Jako nový bod teďka rovnou? (Poslanec Hlavatý se otáčí k předsedajícímu: Jako další.) Ano. A jako jaký bod tohleto? Jako první bod - (Poslanec Hlavatý: Tady to bude první bod.) - ty L-stopadesátdevítky. Ano, dobře.

Poslanec Matěj Hlavatý: A dovolte mi načíst i druhý bod, který se týká úplně jiného tématu, ale - našeho zdraví. A navrhuji zařadit bod pod názvem Alarmující nárůst případů HIV v České republice a potřeba moderní prevence. Důvod je jednoduchý. Data, která máme k dispozici, jsou vážná a alarmující a nemůžeme je dál přehlížet. V České republice bylo v roce 2025 zaznamenáno historicky nejvyšší množství nově diagnostikovaných případů HIV od začátku sledování této infekce. Nejde o jednorázový výkyv, ale o trend, který trvá už několik let a který odborníci dlouhodobě sledují. Ano, Česká republika stále patří mezi země s relativně nízkým výskytem HIV v evropském srovnání, ale pořád to je důvod, proč musíme jednat teď. V této fázi je možné situaci stabilizovat a zvrátit. Pokud budeme čekat, zaplatíme za to mnohem vyšší cenu - zdravotní, sociální i ekonomickou. Naprostá většina nových případů se přenáší sexuální cestou. Odborníci zároveň upozorňují, že část infekcí je zachycena pozdě, kdy lidé o své pozitivitě dlouho nevědí. To znamená, větší zdravotní rizika pro ně samotné i vyšší riziko další (dalšího?) šíření nákazy. HIV dnes není otázkou morální ani stigmata, je to otázka veřejného zdraví a moderní prevence. Máme nástroje, které fungují - dostupné testování, terénní práce, osvětu a také moderní preventivní metody, jako je PrEP, tedy léčba, která dokáže významně snížit riziko přenosu infekce u ohrožených skupin. Pokud ale prevence nebude dostupná, pokud bude roztříštěná nebo podfinancovaná, což teď vidíme v rozpočtu, čísla budou dále narůstat. Každý nový případ hIV znamená lidský příběh, ale zároveň znamená i dlouhodobé náklady pro zdravotní systém. Léčba je dnes účinná, ale celoživotní prevence je jednodušší, levnější - neboli prevence je jednodušší, levnější a hlavně je lidsky správnější. Proto je podle mě nezbytné otevřít v této Sněmovně seriózní debatu o tom, co stát dělá a co dělat má.

Za prvé, dostupnost testování. Test by neměl být pro nikoho bariérou, ať už finanční, geografickou nebo společenskou. Za druhé, moderní prevence včetně širší dostupnosti PrEP pro rizikové skupiny. To není ideologická otázka, to je zdravotní politika postavená na datech, můžeme ji vidět v okolních státech - Slovensko, Německo a další. Za třetí, destigmatizace. Pokud lidé mají strach se nechat testovat nebo o tématu mluvit, problém nezmizí, jen se přesune mimo dohled systému.

Nechci nikoho strašit, ale je fér říct otevřeně, že rekordní počty nových infekcí nejsou normální stav a že ignorovat je by bylo nezodpovědné. Pokud dnes ve Sněmovně často mluvíme o bezpečnosti státu, pak bychom neměli zapomínat, že součástí bezpečnosti je i veřejné zdraví, schopnost státu reagovat na varovné trendy včas. Proto navrhuji zařazení tohoto bodu na pořad schůze a otevřenou debatu o tom, jak zajistit, aby trend nových infekcí v České republice se začal obracet. A navrhuji tento bod jako druhý.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, mám zaznamenáno z vaší přihlášky, kde jste to hezky napsal. Poprosím tedy - Jan Berki. Připraví se Lucie Sedmihradská a Michaela Moricová. Máte slovo.

Poslanec Jan Berki: Vážený pane předsedající, i já jsem se snažil do přihlášky to napsat čitelně, tak doufám, že to tak je. (Předsedající: Ano, já vás také pak na konci pochválím. Poslanec Berki se směje.) Děkuju. Dovoluji si navrhnout bod Strategie k rozvoji strukturálně znevýhodněných regionů a hned na úvod chci říci, že ho navrhuji za bod 2, tedy za jednací řád, sněmovní tisk 72.

A teď mi dovolte krátké zdůvodnění. Reaguje na jednak proběhlou diskusi u rozpočtu, kde na to upozorňoval můj kolega Jan Sviták, zároveň, když jsem včera Koukal na témata interpelací, tak se velmi často ta témata právě u strukturálně znevýhodněných regionů sbíhají, byť z různých pohledů. Záměrně tam nepoužívám slovo postižené, ale znevýhodněné, protože velmi často jsou to regiony, které se skutečně snaží, ale jejich výchozí pozice není úplně srovnatelná s ostatními. A zároveň, na co se občas zapomíná - když se bavíme o znevýhodněných regionech a tom, proč jim máme pomáhat, tak to není jen z ekonomického hlediska, které napadne asi každého, ale také to je z hlediska důvěry lidí ve stát, že na ně stát ani v těchto regionech nezapomíná, že se snaží, aby i jim se žilo důstojně a dobře.

Zároveň tam záměrně používám slovo regionů, protože někdy se ta debata jakoby zkrouhává jen na kraje - velmi často se zmiňuje Karlovarský, Ústecký, ale i v krajích, které, řekněme, rozvinutější jsou nebo podmínky mají lepší, tak i tam jsou ale menší regiony, které tu pomoc potřebují. A na co chci ještě upozornit, je, že velmi často se bavíme o tom, že máme-li pomoc těmto regionům, tak ta pomoc nemůže být jen na straně české, že velmi často jsou to regiony u nás v příhraničí, které (?) právě ty problémy přesahují hranice a je potřeba to řešit i na této úrovni.

A jenom bych zdůraznil, že právě kromě - řekněme - klasicky pracovních příležitostí, tak to nejsou (není) jenom otázka pracovních příležitostí jako takových, ale pracovních příležitostí s přidanou hodnotou, že velmi často teď, když diskutujeme u nás v regionu, jak tomu pomoci, tak je to otázka dopravního napojení, a to nejenom silničního, ale i právě železničního tak, aby mohli do toho regionu přicházet investoři, kteří právě pro budování svých závodů a - vracím zpátky k tomu - pracovních příležitostí s přidanou hodnotou to dopravní napojení potřebují.

Zároveň se ale také bavíme například o kvalitě internetového připojení, protože jestliže chceme právě průmysl s přidanou hodnotou nebo pracovní místa s přidanou hodnotou, tak se velmi často bavíme o otázce kvalitního internetového připojení, které není všude dobře dostupné. Bavíme se o podpoře malých a středních podniků - nejenom velkých, které potom zabírají třeba hodně místa, bavíme se ale také třeba o indexaci škol, která tu byla velmi často zmiňována. A v neposlední řadě bych chtěl zpátky připomenout, že je to i otázka například přesunu některých centrálních úřadů do regionů, které právě umožňují zaměstnávat nebo zpřístupňují právě zajímavé pracovní pozice. Právě proto, že to je otázka strategie, tedy toho, jak se k tomu postavit napříč obory, proto si to dovoluji navrhnout jako bod jednání pléna Sněmovny. Děkuji.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. Kolegyně Sedmihradská stáhla přihlášku, takže v této chvíli poprosím Michaelu Moricovou a připraví se Ivan Bartoš, který má tři návrhy na změnu programu, a poslední zatím je Ester Weimerová. Máte slovo - malý moment. ***