Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.10 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Já vyčítám této vládě, že v takovém světě nežije, že si myslí, že žádné rozpočtové omezení neexistuje, a vlastně z té rétoriky během přípravy nebo práce na změnách toho návrhu státního rozpočtu jsme mohli slyšet pouze to, kde jsou další peníze potřeba, jaký ministr si říká o navýšení té či oné kapitoly, co by ještě bylo potřeba profinancovat, co by bylo hezké profinancovat, co nám v České republice chybí, co mají někde jinde a mohli bychom jít my také. Ale takto rozpočet nevzniká. Rozpočet vlády vzniká tak, že se vláda podívá na to na základě ekonomického predikovaného růstu, s jakým objemem prostředků bude státní rozpočet hospodařit, ty peníze rozdělí nejprve mezi ty mandatorní výdaje, o kterých jsem hovořil, a o tom zbytku se rozhodne, jak ho rozdělí podle svých politických priorit. A já bych se vůbec nedivil nebo nevyčítal bych nové vládě, že bude mít třeba priority opačné nebo trošku jiné než ta vláda předcházející a že změní strukturu výdajů tím či oním směrem. To je legitimní, to je po vítězných volbách legitimním právem každé nové vlády, aby zkrátka změnila priority a změnila financování těch priorit, a některé priority škrtala, některé přidávala. Ale vláda toto nedělá. Vláda si fakt myslí, že peníze rostou na stromě a že je možné uspokojit jakýkoliv nárok jakéhokoliv ministerstva, jakéhokoliv ministra, který přijde za ministryní financí. Proto také ten deficit tak dramaticky narostl.
A narostl ještě ve chvíli, kdy vláda dostala díky čerstvější, pozitivnější, lepší ekonomické prognóze vyšší příjmy do toho státního rozpočtu. Zatímco vláda Petra Fialy ten rozpočet sestavovala v době, kdy ta predikce nebyla tak optimistická a předpokládala nižší výnos a nižší výběr daní do státního rozpočtu, tak vláda v tom mezidobí, kdy přepracovávala ten rozpočet, tak dostala prognózu optimističtější, která automaticky znamenala, že si nemalé množství peněz na tu příjmovou stranu může dodat. A přesto nedokázala nějakým způsobem ten schodek oproti vládě Petra Fialy snížit, ale naopak ho zvyšuje, přestože škrtá ty položky, o kterých jsem hovořil, jako byly peníze na Dukovany nebo byly peníze na vyšší obranné výdaje.
My jsme se s veřejnými financemi dostali, a to si přiznejme a to bychom si měli přiznat v rámci celého politického spektra, do slepé uličky a z té slepé uličky zatím nemáme úplně nápad nebo nemáme odvahu nebo nejsou schopnosti, jak z té slepé uličky vystoupit. Proč to říkám? Říkám to proto, že - a vrátím se k tomu podílu mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu - ten rozpočet samozřejmě každým rokem zatěžují více a více výdaje sociálního charakteru, zejména výdaje na důchody, a vzhledem k demografickému trendu to samozřejmě nebude v nadcházejících letech jinak a výdaje na důchody porostou. Byla by obrovská chyba, kdyby se vláda rozhodla skutečně zrušit ty poměrně důležité změny penzijního systému, ke kterým přistoupila Fialova vláda a které připravil pan ministr Jurečka.
Já jenom řeknu, že z hlediska predikce demografického stárnutí populace by v padesátých letech deficit důchodového účtu měl dosáhnout v průměru - penzijního deficitu, deficitu systému penzí - měl v tom padesátiletém horizontu dosáhnout úrovně 3,6 procenta hrubého domácího produktu, což přepočítáno v čase bude znamenat, by znamenalo 290 miliard korun. Ta opatření, se kterými přišel pan ministr Jurečka, to neřeší zcela, nevynulují ten 290miliardový budoucí deficit, ale alespoň ho snižují na 100 miliard korun. Ve chvíli, kdy zrušíme nebo zavedeme to zastropování věku odchodu do důchodu, ve chvíli, kdy zrušíme ten valorizační mechanismus, tak samozřejmě se budeme o těch 100 miliard blížit k tomu deficitu 290 miliard korun. Co to bude znamenat? Bude to znamenat, že ten podíl mandatorních výdajů bude ještě větší a že ten prostor pro jakékoliv jiné třeba investiční prostředky pro jakoukoliv vládu, která tu v budoucnu bude, bude ještě menší.
Já jsem s radostí zaznamenal zprávy o tom, že pan ministr práce a sociálních věcí se snad rozmyslel a nebude tu krádež, jak nazýval před volbami, penzistů, tak ji nebude rušit a ten valorizační mechanismus, tak jak ho změnila vláda Petra Fialy, nechá. Já si myslím, že to je jedna z mála věcí, za kterou tu vládu Andreje Babiše můžeme pochválit, protože to je věc, která skutečně velmi výrazně přispěje k delší udržitelnosti penzijního systému i veřejných financí, ale jsem zvědav, jak to kolegové z vlády Andreje Babiše teď budou v televizích a v mediálních vystoupeních komentovat, protože budou-li chtít být konzistentní, tak sami sebe budou muset označit rovněž za loupežníky a lupiče peněz našich penzistů. Já si myslím, že to loupež nebyla, že to byl racionální krok, který se netýká dnešních důchodců, ale až těch, kteří půjdou do důchodu za několik desetiletí, kteří se na to mohou dostatečně připravit, a ti, kteří jsou racionální, se samozřejmě na to připravují a nespoléhají pouze na státní systém penzí, ale jsem zvědav na ty, kteří to označovali za loupež, jak se budou teďka hrdě hlásit tomu, že jsou rovněž loupežníky. Tak to je k důchodovému systému.
Ty veřejné finance bude v budoucnu zatěžovat nejenom penzijní systém, v té slepé uličce budeme i kvůli systému zdravotnictví a kvůli sociálnímu systému, což jsou rovněž oblasti, které jsou velmi citlivé na stárnutí obyvatel, protože samozřejmě čím starší obyvatelé, tím větší nemocnost, tím větší nárok na zdravotní péči a tím větší náklady. Tady je samozřejmě jediná cesta, a sice zvýšit podíl soukromých zdrojů ve zdravotnictví, protože pokud bychom to chtěli financovat pouze ze státního rozpočtu, tak se stane jedno jediné - české zdravotnictví přestane být tím špičkovým zdravotnictvím, které dneska máme a které velmi rychle přijímá nejnovější léky, nejnovější léčebné postupy, nejlepší přístroje a vrátíme se do nějakého socialistického zdravotnictví. A vydělají na tom ti bohatší, kteří budou mít možná na nějakou specializovanou péči v privátních nemocnicích nebo v zahraničí, ale ti, kvůli nimž někteří odmítají jakýkoliv spolupodíl pacienta na úhradách zdravotní péče hradit ty sociálně slabší, ti na tom samozřejmě prodělají nejvíce, protože ti si žádnou špičkovou péči v nějakých privátních nemocnicích dovolit nebudou moci.
Co dalšího bychom pro konsolidaci veřejných financí mohli udělat? A tady sebekriticky říkám, že i my jsme tomu přispěli ne pozitivně, protože i za námi v tomto smyslu některá rozhodnutí jsou, ale já jsem přesvědčen, že by měl být revidován objem automaticky valorizovaných výdajů. To je věc, která prostě ty rozpočty dlouhodobě ničí, vlastně omezuje rozhodování vlády o nastavení rozpočtové politiky, snižuje tu politickou odpovědnost a vede k tomu, že ty výdaje rostou nekontrolovatelně a vláda nemá šanci je v tom daném konkrétním čase změnit.
Nerušit změny v penzijním systému jsem říkal, navýšit podíl soukromých zdrojů ve zdravotnictví jsem také říkal. Myslím si, že pro větší zdraví veřejných financí, pokud by se našla politická vůle, a moji podporu by to mělo, tak je i rušení mimorozpočtových fondů, které rozdrobují rozpočtový proces. Ty jednotlivé mimorozpočtové fondy mají na začátku roku prostě autonomní poptávku, potřebu po stejných financích, jako měly v předcházejících letech. Snížit jim tu alokaci je vždycky složité a já jsem přesvědčen, že prostě to se má dít v rámci standardního rozpočtového procesu.
Další věc, kterou bychom určitě neměli pro zdraví veřejných financí dělat, je rozmělňovat rozpočtová pravidla, na což nějakým způsobem se chystá stávající vláda. Chystá se na to v souladu s tím, že k podobným krokům dochází i na evropské úrovni. ***
