Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.00 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Co je ale důležité v kontextu státního rozpočtu, je to, že ta inflace 1,6 pro letošní rok, rok 2026, je jednorázová. Když se podíváme na predikci České národní banky pro rok 2027, tak znovu předpokládá inflaci ve výši 2,1 procenta. To znamená, že to administrativní rozhodnutí vlády, co se týče těch poplatků, bude mít jenom velmi krátkodobý efekt a inflace se vrací zpátky. A to souvisí s tím, jak jsem říkal, že česká ekonomika v žádném případě nefunguje pod svým potenciálem, ale naopak hrozí tam riziko přehřátí té ekonomiky. Hrozí tam riziko proinflačních tlaků, ke kterým právě vláda rovněž přispívá tím vyšším deficitem, než který jsme plánovali my a než který by byl pro Českou republiku zdravý.
Koneckonců nedávné rozhodování České národní banky, respektive bankovní rady České národní banky o změně úrokových sazeb ukázalo, že Česká národní banka, respektive členové bankovní rady jsou velmi opatrní, co se týče nějakého snižování úrokových sazeb, protože vidí, že zejména v sektoru služeb ta inflace v žádném případě zcela zvládnutá není a že existuje v té ekonomice celá řada proinflačních rizik, která nedovolují České národní bance rychlejší pokles úrokových sazeb.
Co tím chci říct? Chci tím říct jednu velmi důležitou věc - to není žádná technikálie, že vláda přichází s neadekvátně vysokým deficitem veřejných financí ve fázi ekonomického cyklu, kde bychom spíše potřebovali ty deficity snižovat. To není jenom nějaký účetní problém, rozpočtový problém, není to jenom o zadlužení a zdraví veřejných financí, je to právě o tom dopadu do té reálné ekonomiky. A ten dopad do té reálné ekonomiky bude s tímto rozpočtem dvojí. Jednak vláda tímto rozpočtem zvyšuje proinflační rizika, můžeme tedy říct, že to je rozpočet proinflační, který bude snižovat reálné příjmy obyvatel České republiky více, než kdyby ten deficit byl nižší. A také tento rozpočet musí vnímat Česká národní banka jako rozpočet, který není v souladu s podobou měnové politiky, kterou Česká národní banka v tuto chvíli uplatňuje. A Českou národní banku to bude brzdit od toho, aby snižovala své základní úrokové sazby rychleji, než by mohla v případě, kdyby neviděla proinflační riziko, které nám připravila vláda Andreje Babiše prostřednictvím takto vysokého deficitu veřejných financí.
A to už má své významné dopady do reálné ekonomiky, protože pokud Česká národní banka nebude moci snižovat úrokové sazby tak rychle, jak by mohla ve chvíli, kdy by fiskální politika, respektive rozpočet byl připraven lépe s menším deficitem, adekvátněji k tomu bodu hospodářského cyklu, na kterém se nacházíme, tak tím jednoduše říká, že si nepřeje, aby... Česká vláda si nepřeje, aby Česká národní banka snižovala úrokové sazby a... Tedy nepřeje si, aby měly jak firmy, tak domácnosti levnější úvěry; firmy na nějaké investice, domácnosti třeba na bydlení.
Tak to je první věc, kterou jsem chtěl velmi důrazně zmínit, že ten rozpočet je proinflační, svým vysokým deficitem neodpovídá této fázi ekonomického cyklu a ve svém důsledku bude prodražovat cizí financování, ať už firem nebo domácností, které jsou závislé na úvěru.
Ten rozpočet je předložen jako rozpočet, který porušuje zákon. Výdajový rámec, takzvaný maximální schodek státního rozpočtu je pro tento rok ve výši 1,75 procent hrubého domácího produktu, maximální deficit, který česká legislativa pro tento rok povoluje, je ve výši 237 miliard korun. A teď si daňoví poplatníci, kolegové, porovnejme, jaký je rozdíl mezi tím, co by vláda měla respektovat z hlediska zákona o rozpočtové odpovědnosti a tou realitou. Zákon říká - rozpočet má být ve výši 237 miliard korun, vláda přináší rozpočet s deficitem 310 miliard korun.
Ten maximální deficit ve výši 237 miliard korun je možné navýšit, a to návratnou finanční pomocí a výdaji na obranu. Naše vláda plánovala a měla v rozpočtu 18 miliard vratné finanční výpomoci na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech a využila toho, té možnosti mít nadměrný schodek i v oblasti obrany. Proto také ten rozpočet nebyl připraven ve výši toho maximálního schodku 237 miliard, ale byly využity ty klauzule právě pro financování obrany a pro financování dostavby jaderných elektráren, a právě tyto únikové doložky umožnily, že ten rozpočet narostl na úroveň 286 miliard korun.
Ale vláda dělá rozpočtový podvod, když srovnává těch svých 310 miliard aktuálního navrženého schodku právě s tím deficitem, který předložila vláda Petra Fialy ve výši 286 miliard korun. Proč je to podvod? No, protože na rozdíl od té vlády Petra Fialy vláda hnutí ANO tam nemá ty výdaje na dostavbu Dukovan ve výši 18 miliard a výdaje na obranu zvyšuje, ale ne o tolik, o kolik je zvyšovala vláda Petra Fialy. Čili není možné srovnávat 286 a 310, je nutné srovnávat deficit 237 a 310. To, že jsme se rozhodli financovat dostavbu jaderné elektrárny a pomoci tou návratnou půjčku já považuji za správnou věc, za strategický zájem České republiky, která potřebuje mít dostatečnou kapacitu jaderných zdrojů a náš energetický mix na jaderných zdrojích může být, má být založen.
Čili není to jenom hra s čísly, není možné jenom srovnávat 310 a 286, protože tato vláda, která navrhuje tento rozpočet, hospodaří tak šíleně, že zvyšuje na jedné straně deficit, ale ještě škrtá v těch strategických oblastech, které by podle mého názoru měly přednost a ve vládě Petra Fialy tu přednost měly. Ať už to byla obrana, nebo ať už to byly ty deficity.
Abych nebyl jenom kritický, tak řeknu, že samozřejmě rozumím tomu a nevyčítám vládě v tom rozpočtu absolutně všechno, a v tom rozpočtu je spousta věcí, která by nás měla strašit. Je to třeba podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu, když si uvědomíme, že s téměř více jak 80 procenty výdajů už vláda nemá šanci cokoliv dělat ve smyslu svého autonomního rozhodování a že jsou to výdaje, které jednotliví ministři v jednotlivých kapitolách musí prostě utratit, protože jsou dány zákonem nebo jsou zasmluvněny nebo prostě mají nějakým způsobem jasné určení a není možné to změnit. Tak v prvním roce vlády, respektive po pár měsících vlády, ve kterých, v rámci kterých vláda nová předkládá státní rozpočet, tak to je věc, která jí, kterou jí nelze vyčítat. To je problém veřejných financí dlouhodobý, a proto, aby se to změnilo, tak se musí změnit i zákony a je zřejmé, že za těch několik pár týdnů nebo měsíců, ve kterých vládne s důvěrou vláda Andreje Babiše, nebylo možné připravit takové úpravy a novely zákonů, které by umožňovaly třeba zlepšovat strukturu veřejných financí, zlepšovat strukturu toho rozpočtu třeba v tom směru, že by se zase snižoval podíl mandatorních výdajů. Takže to této vládě nevyčítám.
Co jí vyčítám, je přístup k sestavování rozpočtu. Vlastně princip toho, proč se rozpočty dělají, proč se rozpočty sestavují, proč se rozpočty schvalují. Tak ten princip je stejný, jako proč dělají rozpočty firmy nebo jako proč si dělají rozpočty domácnosti. My prostě žijeme, každý z nás ve světě s omezenými zdroji a s neomezenými potřebami. Každý z nás to v životě v nějaké míře má, že bychom si přáli více statků a služeb, než máme zrovna disponibilní prostředků pro jejich nákup. A každý racionální člověk se v nějaké dlouhé době rozhoduje tak, že si určuje priority, na které své omezené finanční zdroje využije tak, aby maximalizoval svůj užitek. A prostě některých statků, které ten užitek už tak velký nepřináší, se zkrátka musí vzdát, protože žije ve světě rozpočtového omezení. ***
