Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem vystupoval už několikrát v rámci faktických poznámek, nicméně jejich omezená délka samozřejmě neumožňuje se podívat na téma rozpočtu zevrubně. To bych rád udělal v tuhletu chvíli, byť slibuju, že se nebudu snažit tady vystupovat extrémně dlouho či snad obstruovat, jak jsme tomu byli zvyklí v předcházejícím volebním období. Přesto ale stojí při projednávání návrhu státního rozpočtu za to se o tom pobavit. Ano, uznávám, reaguji tady na paní ministryni financí, že během rozpočtu neobstruovali. To bych byl až příliš přísný na ni. Během rozpočtu ne, u všeho ostatního ano, abychom byli přesní.
My jsme žili v posledních týdnech v napětí, jaký rozpočet přinese nová vláda do Poslanecké sněmovny. To napětí souviselo s tím, že vlastně v té předvolební kampani jsme byli napadáni velmi ostře paní ministryní financí, tehdy opoziční poslankyní, za to, že hospodaříme s příliš velkými deficity veřejných financí, že jsou to schodky vzhledem k ekonomickému vývoji nadměrné, že vůbec fiskálně nekonsolidujeme, že to žádná konsolidace není a že by ty schodky měly být razantně nižší.
Návrh státního rozpočtu byl označován jako letadlo, jako špatný návrh státního rozpočtu a byl tak špatný, že hnutí ANO před volbami tvrdilo, že má v šuplíku připravený návrh státního rozpočtu položkově tak, aby po těch volbách nemuselo ten špatně připravený rozpočet vlády Petra Fialy použít a mohlo přijít s tím geniálním rozpočtem z dílny hnutí ANO, který jeho politici slibovali ve volbách.
Já jsem se coby člověk, který má na srdci zdraví veřejných financí, těšil, jak nám to hnutí ANO natře, jak nám to ukáže a jak budu muset uznat, že jsou v tomto směru schopnější, že tu konsolidaci dokážou dělat rychleji, že ten návrh státního rozpočtu bude lepší než ten, který vláda Petra Fialy připravila. No, po volbách se ukázalo, že hnutí ANO žádný připravený rozpočet v šuplíku nemá a velmi toužilo najednou po tom, abychom podruhé do Poslanecké sněmovny poslali návrh státního rozpočtu, který byl předtím předmětem tak zdrcující a ostré kritiky v tom směru, abychom se vyhnuli rozpočtovému provizoriu a ten návrh mohl být schválen a třeba v průběhu roku nějakým způsobem opraven.
No, hnutí ANO udělalo v té rozpočtové politice kotrmelec číslo dvě a ukázalo se, že rozpočtové provizorium stejně Česká republika nastoupí. Já si nemyslím, že rozpočtové provizorium je nějaká tragédie. Myslím si, že když trvá přiměřeně dlouhou dobu, tak to s fungováním státu neudělá vůbec nic. Těšil jsem se, že hnutí ANO tedy využije alespoň toho období rozpočtového provizoria, že ten rozpočet napraví, že udělá rozpočet mnohem ambicióznější, tak, jak naznačovalo před těmi sněmovními volbami. No, a co jsme do Poslanecké sněmovny dostali? Dostali jsme návrh státního rozpočtu, který je v rozporu s legislativou České republiky, dostali jsme návrh státního rozpočtu, který dramaticky zvyšuje deficit oproti rozpočtu, který připravila vláda Petra Fialy.
Rozpočet je samozřejmě jednak politikum, ve kterém koalice ukazuje na nějaké své priority. Tak tady jsme mohli vidět, že těmi prioritami je třeba růst dotací pro zemědělce, pokles výdajů na obranu, a takhle bychom mohli hodnotit jednu položku za druhou. Ale vedle toho, že je návrh státního rozpočtu, státní rozpočet, politikum, ve kterém vláda ukazuje priority, tak je také velmi důležitou ekonomickou entitou, velmi důležitým hospodářsko-politickým nástrojem, který bez ohledu na priority, které v něm jsou nebo nejsou, ovlivní ekonomiku České republiky, a potažmo životy lidí, firem, všech těch, kteří jsou závisí na tom, jestli se české ekonomice daří nebo nedaří a jakým způsobem se do té ekonomiky ze strany vlády zasahuje.
Protože je návrh státního rozpočtu, respektive rozpočet, nejenom politikum, ale je to i ekonomický nástroj, tak velmi záleží, jaká struktura toho státního rozpočtu je předložena, jak jsou vysoké příjmy, jak jsou vysoké výdaje, jak je případně vysoký deficit veřejných financí, protože to má vliv nejenom na financování veřejných statků a veřejných politik, ale má to vliv i na ostatní jiné ekonomické ukazatele a indikátory, jako je hrubý domácí produkt nebo inflace.
No, a bezesporu platí - a tady navazuju na slova pana vicepremiéra Havlíčka - že by vládní politika měla respektovat nějaká základní ekonomická pravidla, nějakou základní ekonomickou logiku. Jedno ze základních ekonomických pravidel hospodářské a rozpočtové politiky, fiskální politiky, tví v tom, že deficit veřejných financí, zvyšování státních výdajů a zadlužování jsou, alespoň pro keynesiánské ekonomy, adekvátní ve chvíli, kdy se té ekonomice nedaří, kdy je aktuální hospodářský výkon pod potenciálem české ekonomiky, kdy je nedostatečná agregátní poptávka, které je potřeba pomoci tím, že se do té ekonomiky prostřednictvím státního rozpočtu nalije více peněz a firmy, stát, občané začnou díky těm vyšším rozpočtovým výdajům, které přijdou do jejich peněženek, více utrácet.
Tak by se dal hodnotit návrh státního rozpočtu, který představila Alena Schillerová, který představuje dramaticky vyšší deficit veřejných financí, než jsme měli v loňském roce, než je ten, který byl navržen vládou Petra Fialy. Je to rozpočet, který by byl očekávatelný a se kterým by možná někteří ekonomové mohli souhlasit ve chvíli, kdyby byl předložen v době hospodářského útlumu, vysoké, hluboké mezery mezi potenciálem a aktuálním výstupem, v době třeba vysoké míry nezaměstnanosti, nedostatečných útrat domácností a firem. Nicméně nic takového se v české ekonomice v tuto chvíli neděje.
Já jsem si schválně vytáhnul nejčerstvější ekonomickou prognózu České národní banky, kterou považuju za jednu z nejpřesnějších a nejrelevantnějších institucí, která podobné prognózy dělá. V ní se můžeme dočíst - respektive ono je to ve formě prezentace - tak v té nejčerstvější zimní prognóze České národní banky se můžeme dočíst, že česká ekonomika už dávno vymazala tu negativní mezeru mezi aktuálním ekonomickým výstupem a svým potenciálem. Naopak, ta ekonomika je nad nějakým dlouhodobým potenciálem české ekonomiky. Zatímco ty předcházející prognózy České národní banky i Ministerstva financí z předcházejících měsíců naznačovaly, že se k tomu potenciálu vracíme, tak nová predikce České národní banky zcela jasně ukazuje, že už žádná mezera v tom výstupu není. Naopak máme poměrně svižné tempo růstu, za rok 2025 - 2,6 procenta. Pro další roky se počítá ještě vyšší růst hrubého domácího produktu na úrovni 2,9 procenta.
Když se podíváme na naše hlavní zahraniční partnery, co se týče exportních trhů - Německo, Slovensko, Polsko, Rakousko - tak i u nich můžeme vidět, že přestože kromě Polska budou dosahovat nižších růstů hrubého domácího produktu, než Česká republika, tak jsou to čísla velmi kladná, velmi pozitivní. To samozřejmě přináší České republice jistotu, že bude odbyt na našich nejdůležitějších exportních trzích, čili se dá očekávat, že ekonomika bude i díky partnerům i díky zahraniční poptávce tlačena směrem nahoru.
Celková inflace dosahuje také velmi dobrých čísel. V roce 2025 to bylo 2,5 procenta. V roce 2026 to je 1,6 procenta, za což se vláda chválí tím, že to způsobila tou změnou nebo respektive převzetím plateb poplatků za obnovitelné zdroje. No, ona to je pravda jenom částečná, protože když se podíváte, jakým způsobem se vyvíjí na trhu ceny energií, tak zjistíte, že k tomu poklesu dochází nejenom kvůli tomu, že by se ty poplatky převedly na státní rozpočet, ale dochází k tomu i proto, že zkrátka klesají ceny energií na trzích. ***
