Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně financí a milí členové vlády, tak jsme v prvním čtení rozpočtu. A možná si někteří z pamětníků vzpomínají, že jsem tady v minulém období mnohokrát vystupoval. Bylo to při rozpočtových kláních a kritizoval jsem přitom jednu podstatnou věc, než dojdu k tomu rozpočtu, a to je faktickou neexistenci hospodářské politiky vlády, ono je to dost důležité, protože předcházející vláda ji koncentrovala pouze do jedné jediné mantry, a to je pohled na státní rozpočet. To bych ještě částečně bral. On to byl ale hlavně účetní pohled na ten státní rozpočet. Nešlo jenom tedy o to, že si minulá vláda vytyčila naprosto nereálné rozpočtové cíle, což jsme konečně viděli, že se jí taky nedaří jaksi plnit, že se je pokoušela potom lepit to neplnění různými švindly, triky a tak dále, až ji to dohnalo a úplně přitom, úplně pohřbila rozpočtové řemeslo. To podstatnější bylo, že tím vlastně její hospodářská politika skončila. Vše se točilo jenom kolem rozpočtu, i ten jí nevyšel a nejhorší na tom bylo to, že v té vládě nebyl jediný člověk, nebyl tam nikdo, kdo by vysvětlil úplně ta nejelementárnější ekonomická pravidla a bohužel se vše řídilo pouze skrze - a já tvrdím a nebojím se to říct -zcela chybný pohled na ekonomiku bývalého ministra financí.

Donekonečna jsem z tohohle místa připomínal, že hospodářská politika musí mít tři základní pilíře. Ano, rozpočet, souhlasím, inflaci a hospodářský růst. A mnohokrát jsem zmiňoval, že na všech těchto pilířích se nemalou měrou participuje vláda a mnohokrát jsem zmiňoval, že uřídit tyto tři pilíře hospodářské politiky je o tom, že musí být vyvážené, nemohou se soustředit pouze na jeden a v uvozovkách pohřbít ty další dva. A teď je úplně jedno, jestli by se jednalo o rozpočet nebo hospodářský růst nebo o inflaci. A teď střih, rok 2026, jsme ve vládě a předkládáme tedy naše a já rovnou říkám, hospodářské noty, i když tedy, abych byl úplně přesný, v případě rozpočtu, to úplně naše noty nejsou, protože všichni víme, že pracujeme logicky s čísly, se závazky a do značné míry s rozpočtem, který tady připravila předcházející vláda a korektně říkám, že i v roce 2022 vláda Petra Fialy pracovala do značné míry samozřejmě s tím, co jsme připravili my v roce 2021, na tom nic divného není.

Já to teď vezmu odzadu, a to cíleně. U toho rozpočtu skončím, protože pokud nezačneme tím, čím teď začnu, tak se nikdy nemůžeme dobrat, nikdy, ať tady bude stát jakákoliv vláda rozumných rozpočtových čísel, jinými slovy, schodku, nad kterým si tady vzájemně všichni zatleskáme, například schodkům, které byly za našich vlád ještě v letech 2014 až 2019, určitě si vzpomínáte, že jsme měli dvakrát přebytkový rozpočet a můžeme se teď tady přít, jestli byl víc přebytkový, méně přebytkový, ale víte, že jsme nezvýšili zadluženost, respektive zadluženost jsme snižovali, ale nezvýšili jsme dluh v těchto letech, nikdy to tady historicky předtím nebylo v takhle dlouhé periodě. Byli tři ministři financí, kteří měli přebytkový rozpočet a můžeme stokrát říkat a vymlouvat se, že tam byl ten a měl nějaké mimořádné období. Ano, byl to ministr financí Kočárník, ministr financí Babiš a ministryně financí Schillerová.

Ale já začnu tím hospodářským růstem, protože ten je z mého pohledu úplně fundamentálním základem pro budoucí příjmy a pro snižování schodku, pokud budeme žít v iluzích, že budeme snižovat schodky bez toho, aniž bychom něco udělali s budoucími příjmy, tak v té míře těch investic, na které se do značné míry snad i shodneme, tak se to nikdy, nikdy nepodaří. A základem pro to, abychom měli solidní hospodářský růst, nemůže být nikdo jiný, respektive nic jiného než privátní sektor. Stát nevyrobí ty peníze, stát nemůže být tím, kdo bude nositelem hospodářského růstu. Povinností státu, vlády je vytvořit podmínky pro ty, kteří zde budou zisky generovat. Ano, jsou to zaměstnavatelé, ale pochopitelně to se týká i jejich zaměstnanců, kteří jsou nedílnou součástí podnikového sektoru, jsou to samozřejmě i živnostníci a těmto subjektům je povinností vlády vytvořit takové podmínky, aby měli co možná nejvyšší ziskovost a pokud možno jim příliš nepřekážet v tom, aby solidně vydělávali, což neznamená, že se nebudou ctít pravidla.

Stát je tady od toho, aby pravidla připravil, aby byl potom férovým rozhodčím, ale jeho úkolem je vytvářet předvídatelné prostředí na úrovni investic, na úrovni trhu práce, na úrovni energetického prostředí. A bavme se o tom, že k tomu potřebuje vytvořit infrastrukturu digitální, AI, vzdělávací, výzkumnou, můžeme určitě doplňovat třeba surovinovou. To jsou základní předpoklady, aby tady ten privátní sektor slušně fungoval. Potom lze předpokládat, že ten privátní sektor bude generovat přidanou hodnotu, ale tu všichni velmi dobře víme, vygenerujeme pouze tehdy, pokud budu mít rozumné vstupy, nebudu nejdražší v celém širém okolí a za b), pokud budu mít dostatečný výtlak, dělat inovace, výzkum, jinými slovy, budu to hnát na konci, to znamená na ceně, poté mohu jedině vytvořit tu přidanou hodnotu. Toto všechno je potom logicky základem pro daně, protože pokud se nám toto podaří, tak nehledě na to, kdo tady bude vládnout, může inkasovat daně.

My tvrdíme, že je nebudeme zvyšovat, jsou zde jiné strany, které by je chtěly zvyšovat, to jsou zde strany, které je zvýšily v minulém období, ale to už je politické rozhodnutí. To, co mu předcházíte, to, co je před tou závorkou, je to, že se musíme shodnout na tom, že tím nositelem toho růstu musí být ten privátní sektor a následně férová politická diskuse, jestli ty daně, které vybereme, máme dávat více na infrastrukturu, na obranu, na ekologizaci planety nebo třeba na vědu. Proč to říkám? Protože toto všechno je popsáno v naší hospodářské strategii. V hospodářské strategii, která bude, nenastane-li nic mimořádného, ale jsou vypořádány připomínky, bude schválena na vládě, dobře poslouchejme všichni, v pondělí 16. 2. Dobře slyšíme. Hospodářská strategie bude 16. 2. komplet schválena na vládě. Já to říkám proto, protože to není dokument, kde se někdo podívá z okna. Dva, možná dokonce už dneska dva a půl roku jsme na něm tvrdě pracovali s nejschopnějšími lidmi z byznysu, z vědy, z výzkumu.

Rozporujte nám ty lidi, rozporujte, co (je?) nám v té hospodářské strategii, argumentujte, co byste tam udělali lépe, všechno beru, ale všeobecně je v ekonomickém prostředí ta strategie považována za dobrý dokument, který tady historicky nikdy nebyl. Já neříkám, že minulá vláda nepřišla se svojí strategií, mám k ní dvě výtky. První je ta, respektive tři. První je ta, že s ní přišla ve třetím roce svého fungování, tak to je platné té vládě asi jako mrtvému zimník. Prostě každý, kdo je soudný, ví, že ve čtvrtém roce už ta vláda neudělá nic zásadního. Přijmout strategii ve druhé polovině, dokonce jako skoro, bych řekl, v poslední třetině svého fungování je spíše jenom marketingový akt. Za b) ta strategie byla šita horkou jehlou. A to čistě proto, protože úředník na MPO dostal rozkaz do třech měsíců ji připravit, protože bude Mezinárodní strojírenský veletrh a tam to musíme odprezentovat. Fajn. Klobouk dolů, že ten úředník na MPO si s tím dal docela práci a udělal to z mého pohledu docela rozumně, ale všichni cítíme, že když se na tom neparticipují ti, od kterých potom my něco chceme, což je ten byznys sektor, tak to samozřejmě je víceméně pouze o tom papíru. A tak to taky skončilo, protože nikdo už tu strategii neřídil. Žádné kontrolní termíny, žádná delivery unit, nějaký tým, který potom bude konkrétně honit všechny na úřadech, nejenom MPO, ale na jiných, aby plnili svoje úkoly, tak tam nebyl a víceméně skončilo to na papíře. Toto je změna a druhým měsícem našeho fungování máme jízdní řád, ten jízdní řád je hotov tak, že je připravena, včetně absolutního detailu, kdo co, za co odpovídá, kdy budou kontrolní termíny a máme vytvořený na to tým, který se tomu bude intenzivně věnovat. Já to říkám proto, protože toto je absolutním základem pro - a teď dobře poslouchejme - zdravý hrubý domácí produkt. Ono se dá hrubý domácí produkt ukonat a dá se uhrát v nějaké mimořádné době, jako byl třeba covid nebo energická krize tím, že nastrčíme ten stát a on bude v určitou chvíli tím, kdo bude stabilizovat hrubý domácí produkt, ano, například tím, že bude mimořádně investovat. V době krize covidové jsme zvýšili výdaje na dopravu přibližně o 50 procent, šli jsme z 87 na 132 miliard korun. Pamatuju si to dneska všechno ještě z hlavy. A právě proto, protože jsme věděli, že v té době stagnuje právě ten privátní sektor a nemůžeme od něj ty investice očekávat, ale to je mimořádná doba. ***