Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Jsme přece odpovědni za zemi, její obyvatele, stejně za seniory jako za naše děti a vnoučata. Neseme odpovědnost ne za příští volby, ale za příští desetiletí.
Projednáváme nyní rozpočet na tento rok a zatím chybí podle informací také výhledy na rok 2027 a 2028. Pokud však chceme být odpovědnými politiky, pak to znamená, že musíme zvažovat nejen to, zda nyní a příští rok a ten další rok bude dost peněz na nějakou konkrétní věc. Musíme zvažovat, jaké důsledky budou mít naše nynější rozhodnutí na další budoucnost.
Pan premiér nedávno prohlásil, že jsme ještě málo zadlužení, že si můžeme dovolit více. Všichni víme, že v rozměrech Evropské unie i vyspělých zemí není dluh kolem 43 procent HDP nijak rekordní. Ovšem měli bychom se umět poučit z historie.
Než se v Řecku v polovině devadesátých let minulého století dostali k vládám pseudopravicoví populisté, nebyl dluh země nijak zásadně vyšší. O třináct let později dosahoval řecký dluh více než 200 procent HDP. Během té doby byli ze státních služeb vyházeni skuteční odborníci, byly rozprášeny ekonomické poradní orgány, do vedení statistického úřadu byly dosazeny politické loutky, docházelo k masivnímu falšování čísel a k zastírání skutečnosti.
Rozhodně neříkám, že jdeme po řecké cestě. Ale připomínám tento příběh, aby bylo jasné, jak snadné je sklouznout z přiměřeného dluhu do národní tragédie.
Dámy a pánové, loni jsme za obsluhu dluhu, tedy na úrocích, o splácení není vůbec řeč, zaplatili skoro 100 miliard korun. Letos to má být 110 miliard, nesporně ta suma bude ale vyšší, ne o mnoho vyšší, ale vyšší.
Když si někdo půjčuje, je důležité vědět, za kolik si půjčuje, a to není v našem případě nějak optimistické. V lednu tohoto roku dosahovala cena u nových státních dluhopisů zhruba 4,6 či 4,7 procenta, to znamená, že z půjčené miliardy zaplatíme každý rok 46 nebo 48 milionů úroků.
Od pandemického období až do současnosti tato cena postupně, ale téměř soustavně roste. Pokud budeme pokračovat tak, jak navrhuje tato vláda ve svém rozpočtu na rok 2026, tak objem našeho dluhu dosáhne krátce na přelomu let 2026 a 2027 neuvěřitelnou sumu 4 biliony korun. A zcela vážně se obávám, že tou dobou si budeme půjčovat za 5 procent a více.
Dámy a pánové, teď jistě někteří vás přemýšlejí o tom, jak je to možné, když nám všechny agentury dávají tak výborný rating. Tady jenom reaguji na slova paní ministryně (k ministryni financí), ne o spálené zemi, ale o zhrouceném hospodářství či zhroucených financích. Tak toto odporuje tomu, co můžeme zaznamenávat u ratingu.
Rating je ale jen část reality. Ten říká, zda si pracovníci ratingových agentur myslí, že jsme schopni stávající dluh splatit. Trhy jsou druhá věc. Tam skuteční investoři kalkulují rizika a ta rizika promítají do požadované ceny peněz.
Řeknu to velmi jednoduše. Málokdo pochybuje, že jsme schopni dluh splatit, ale všichni vědí, že potřebujeme peníze, a proto budeme za ty peníze platit jako mourovatí. Navrhované zvýšení letošního schodku bude pro trhy potvrzením, že zároveň jsme dobrým dlužníkem a je výhodné nám půjčit, zároveň jsme ale notorickým dlužníkem neschopným odolat vábení dluhu, takže budeme muset platit i vyšší úrokové sazby.
A víte, jaký výsledek to za několik málo let přinese? Místo letošních 110 miliard bude pouhá obsluha dluhu stát 200 miliard korun. Ptáte se, proč se to stane? Důvodů je více. Především každá miliarda schodku znamená nový dluh a ten je třeba financovat, za financování pak platit.
Ale zdůrazním ještě jeden důvod, který není tak triviální. Jenom letos a příští rok musíme refinancovat, tedy splatit jistinu a na to splácení si znovu půjčit dluh v objemu asi 900 miliard korun. Většina jsou korunové dluhopisy, zbytek jiné instrumenty, ale to na věci nic nemění. Z těchto 900 miliard jsme zatím platili díky mimořádně příznivým celosvětovým podmínkám v době pořízení tohoto dluhu zhruba jedno procento úroků. Někde trochu více, jinde trochu méně, ale dejme tomu jedno procento.
Co se stane, když refinancování tohoto obrovského balíku peněz pořídíme, dejme tomu, za 4,5 procenta? Za půjčenou miliardu nebudeme ročně platit 10 milionů, ale 45 milionů. Takže až tyto transakce skončí, pak pouze tento díl skládačky bude znamenat roční výdaje vyšší o více než 30 miliard korun. A to je jen změna, která nastane v tomto a následujícím roce. Zamysleme se zde nad tím, zda toto je dědictví, které chceme předat dětem a vnoučatům.
Pokud by si někdo chtěl překontrolovat čísla, které zde říkám, máte tu možnost, není to problém. Najdete je v publikaci Strategie řízení a financování státního dluhu České republiky 2026, kterou zveřejnilo na svých stránkách Ministerstvo financí začátkem ledna. Uvedená čísla objevíte povětšinou na stranách 12 a 13 tohoto dokumentu. Výsledky aukcí jsou také volně dostupné na stránkách ministerstva. Každý se tam může podívat, jak jsme si stáli v minulosti a jak si stojíme nyní.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemohu v žádném případě podpořit rozpočet předložený touto vládou. Přitom uznávám, že oproti předchozímu návrhu přidává do některých důležitých oblastí peníze. To je nesporně pravda. Jenže přidává peníze, které nemáme. Opravdu nám pomůže, když letos budou mít některé veřejné služby více peněz, když výrazněji zvýšíme některé platy, když zvýšíme některé dotace a celkově výdaje? A co bude výsledkem? Je to jednoduché. Letos, příští rok a možná ještě ten další si budeme užívat a budeme mít lépe financované veřejné služby. A pak někdy v nepříliš vzdálené budoucnosti nás život na dluh doběhne. A pak na tyto veřejné služby, kterými se nyní zaštiťujeme, peníze najednou nebudou. Nebudou na zdravotnictví, na školství a na sociální služby. A už vůbec ne na investice. Protože ty peníze spolknou úroky z dluhu, který nyní s takovou lehkostí navrhujete.
Vážení přátelé, musím se znovu zeptat, znovu musím položit otázku, kterou jsem vyslovila na úvod projevu - jak dlouho trvá odpovědnost politika? Do příštího zvolení, nebo desítky let?
Pokud souhlasíme, že jsme odpovědní nejen svým poslaneckým platům, ale také svým dětem a vnoučatům, pak musíme tento rozpočet vládě vrátit k přepracování. Musíme otevřít férovou a racionální diskusi o tom, co si můžeme dovolit, a co si dovolit nemůžeme, co musíme zachovat, a co musíme obětovat.
Na diskusi mezi koalicí a opozicí, ale také s celou veřejností, od seniorů až po mladou generaci, na tu se samozřejmě těším a velmi ji vítám.
Děkuji vám za pozornost a budu se těšit, pokud paní ministryně bude reagovat. Děkuji. (Potlesk zprava.) ***
