Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.20 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Souhlasíme s tím, aby třeba byla omezena nějaká forma řečnictví, například v programu jednání jako takového, také po celou dobu, ale myslíme si, že se má hrát fér a že pokud tady stanovujeme na něco pět, na něco deset, na něco 30 minut, tak by se to mělo týkat všech členů vlády, stejně tak jako předsedy Poslanecké sněmovny. Ano, umíme si představit výjimku pro pana prezidenta, ale při vší úctě, já jsem nezažil, nepamatuji si přesně, jak dlouho hovořil pan prezident Zeman a Klaus, ale myslím si, že málokdy přesahovali 30 minut v Poslanecké sněmovně. Takže si nemyslím, že by tady byl prezident, který bude dlouze promlouvat k poslancům v jednacím sále. Takže první věc - já si fakt neumím představit, že řekneme: předsedové stran, předsedové klubů, jednotliví poslanci mají limity, místopředsedové Sněmovny mají limity, ale nemá ho předseda Sněmovny a nemá ho vláda. Tohle si fakt myslím, že by mělo být fér, bavme se o tom, kolik to má být, kolik má být ta doba, to je relevantní - ale potom pro každého.
Už tady mnohokrát zaznělo, použiji své předřečníky, že faktické poznámky jsou kořením věcné debaty, vytváří diskusi a reakci a já vlastně musím docela s povděkem poděkovat za to, že když jsme tady debatovali o stavebním zákonu, tak tady byli předkladatelé, byla tady paní ministryně, byla tady zpravodajka, poslouchali i opozici, co říkala, psali si poznámky - a vnímám tady jakousi vůli k tomu v té debatě, protože ta materie je fakt složitá a nechceme - a my jsme na to upozorňovali, abyste nevylili s vaničkou dítě - tak tady vnímám, že budete upravovat ten návrh i podle našich poznámek.
A my jsme ty poznámky říkali ne proto, abychom vládní většině něco vyčiňovali nebo nadávali nebo nějak dehonestovali - my jsme je říkali právě proto, abychom upozorňovali na to, co v tom návrhu vidíme jako nedostatečné, špatné, rizikové, kde třeba by ta implementace mohla vést k horšímu, než je současná pozice. Proto my zásadním způsobem jako KDU-ČSL nesouhlasíme k tomu omezování faktických poznámek.
Já možná dám ještě jeden příklad a přiznejme si to, jako poslanci se nevěnujeme celé šíři problematiky, kterou tady projednáváme, každý z nás má nějaký svůj rank - mě tady asi neuslyšíte u tohohle pultíku hovořit ke zdravotnickým věcem. (Otáčí se k ministrovi zdravotnictví Vojtěchovi.) Pane ministře, omlouvám se vám, asi - (Ministr Vojtěch z lavice: Škoda, škoda.) asi ne, jo? Ale je to logické, budou tady vystupovat poslanci, kteří v našem klubu téma zdravotnictví nesou a budou tady vystupovat lékaři. Stejně tak mnoho kolegů nebude vystupovat třeba k problematice energetiky, životního prostředí - ke které se, s dovolením, budu vyjadřovat já nebo jiní kolegové. Proto upozorňuji na to, že nebylo by zdravé pro parlamentní debatu a pro demokracii v Česku omezovat faktické poznámky. Jsou nastaveny na dvě minuty, to si myslím, že je správně, v žádném případě bych to neměnil.
Už jsme se tady také toho dneska dotkli, a to je právní nastavení omezování konce debaty. Formulace, se kterou nakonec v tom návrhu přicházíte, je značně nešťastná, jo - že poslanci měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona, mezinárodní zprávy, smlouvy, zprávy a tak dále. Já bych to neomezoval. Prostě je legitimní právo většiny to prosadit, Ústavní soud nás k tomu vyzývá, ale tohle je strašně vágní. Tohle je strašně vágní, takže buďto přijďme s nějakou jinou formulací, na které se shodneme, nebo to prostě jako vypusťme. Ale já nejsem proti to nějak nastavit, ale ta formulace, která byla vytvořena, je špatně.
Za páté. My nesouhlasíme - a já jsem to uvedl - nesouhlasíme s tím, aby vratky ze Senátu nebo od pana prezidenta byly na mimořádné schůzi. Já jsem začal tím, že by jednání Poslanecké sněmovny mělo být predikovatelné, kdy je. Klidně dejme do jednacího řádu, že vratky projednáváme ve středu odpoledne nebo něco takového, dejme tomu pevný řád, klidně, ať je to predikovatelné - ale ne tak, že na to budeme svolávat - a to je jedno, já teď mluvím, i kdybych byl v koalici, i kdybych byl v opozici. Vratky dávat nepredikovatelně, kdy nevíme, kdy budou koaliční poslanci, kde jsou, kde jsou opoziční poslanci, když mají mít svoji práci v regionech, to si myslím, že neslouží k predikovatelnosti. Jsem pro klidně zařadit to nějak pevně, dát tomu okénko, těm vratkám, to klidně tak udělejme, ale ne tak, že to budeme dávat na mimořádné schůze.
A poslední bod - a tady poprosím trošku o zbystření. Ta novela neupravuje, protože zřejmě na to není síla, shoda, není tady tolik asi vzájemné shody upravit interpelace, ale musíme si přiznat, že interpelace neobsahují realitu toho politického, toho, co se prostě ve státě děje, jednotlivých věcí, které přichází. Proto pojďme se inspirovat i třeba jinými parlamenty, třeba britským parlamentem a dalšími a pojďme dát to, co mají v britském parlamentu jako "question time", můžeme to přejmenovat jako "otázky na členy vlády", pojďme debatovat o tom, že by pevně ve středu a ve čtvrtek, ve středu a v pátek na jednu hodinu, buďto od 8 do 9, nebo od 9 do 10, byly zařazeny otázky opozice na vládu k aktuálním politickým informacím nebo stanovisku, a to ve formě minuta otázka, minuta odpověď. Opozice má 30 otázek, koalice 30 odpovědí. Otázky jsou formulovány takovým způsobem, aby na ně šlo odpovídat. Rozdělení otázek by měla opozice podle velikosti politických klubů - už jsem tady - opakovaně jsme se bavili o tom, že nastavovat jednání Sněmovny proporčně vůči velikosti politických klubů, si myslím, že je spravedlivé, a fungovalo by to takovým způsobem, a to není výhoda ani pro opozici, ani pro vládu, protože může být tady reálná debata a střídat se - kolegové u pultíků, bude to zajímavé pro občany, bude to zajímavé pro novináře a je možné tady vést reálnou politickou debatu, rychlou politickou debatu na aktuální situace, na aktuální situaci v České republice. To znamená, 30 otázek, 30 odpovědí, opozice má počet otázek podle velikostí jednotlivých klubů, vláda odpovídá buďto za vládu premiér, nebo samozřejmě jednotliví ministři podle typu otázek. Tohle bychom rádi tam ještě vetkli.
A poslední apel - já už jsem ho tady zmiňoval - já si myslím, že by bylo dobré po jednání výboru to přerušit, znovu se potkat a na základě debaty, která tady probíhá v Poslanecké sněmovně, tak udělat jednotnou konsenzuální... změnovou... (Odmlčí se.) - vidíte, už je tak večer, že už ani nemůžu mluvit - udělat změnový... (Opět se odmlčí.) - a já to neřeknu - udělat pozměňovací návrh tak, abychom ho dokázali podpořit průřezem politického spektra, tak, abychom dokázali upravit jednání Poslanecké sněmovny, tak, aby odpovídalo hodnotám, nebránilo parlamentní debatě, zároveň umožnilo parlamentní většině prosazovat legislativu, ale umožnilo parlamentní menšině dostatečně sdělit svůj názor.
Proto, prosím, zkuste nad těmito návrhy přemýšlet - a ony se fakticky kryjí i s ostatními vystupujícími tak, jak jsem je zavnímal. Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, přečtu omluvu. Od 20.15 z pracovních důvodů se omlouvá Patrik Nacher.
Další v obecné rozpravě je předsedkyně klubu Pirátů (Poslanec Radek Vondráček se hlásí o slovo.) - jedna faktická, Radek Vondráček. Prosím. ***
