Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Protože to byl hlavní důvod, co se nelíbil řadě těch žen, které to předkládaly. Pak vůbec, ať není možné jednat po deváté, prostě den končí v devět, tedy v sedm. Hlasování se dá protáhnout do devíti a šlus. To zase už dáváme, (Poslankyně Peštová reaguje z lavice.) pardon, že takhle na sebe pokřikujeme, pane předsedající, ale to zase...

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To prosím nedělejte a zkuste se přihlašovat, komunikovat prostřednictvím mikrofonu. Ano. Ano, vy ano. Poprosíme i paní poslankyni.

Poslanec Vlastimil Válek: Já to dělám, snažím se. Já, vaším prostřednictví, paní poslankyni odpovím, byť tedy jsem byl osloven z pléna, takto, já jsem na to zvyklý z přednášek, že studenti různě vyrušují a vykřikují. To znamená, ano, to je samozřejmě možné, ale pak se zase tedy dostáváme do situace, které se říká obstrukce, tak pojďme se na férovku domluvit, jak to udělat, aby ty jednání byly opravdu co nejkratší, aby každý měl sice možnost vystoupit, říct svůj názor, ale aby to nevedlo k tomu, že na začátku schůze tady někdo šest, sedm, deset, dvanáct hodin, já nevím, co byl ten rekord, mluví, aniž by to se schůzí souviselo a jenom uráží a uráží jednotlivé ministry. Já jsem tolik urážek, co jsem za ty čtyři roky zažil, to jsem nezažil za celý svůj život.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou vystoupí. Tak prosím.

Poslankyně Barbora Urbanová: Tak paní kolegyně, ptala jste se, já vám odpovím. V tom mém návrhu pozměňovacím je to uděláno podle poslaneckých klubů, to znamená velikost poslaneckého klubu rozhoduje o tom, zda máte právo na nějaký počet ve vedení Sněmovny nebo výborů. Samozřejmě ten pozměňovací návrh jsem ještě nepodala, je možné o něm diskutovat. Jenom k tomu, co jste tady říkala. Tak já jenom připomínám, že měníme jednací řád, ne volební zákony. Volební zákony klidně směrem k tomu, jak kdo může kandidovat, můžete vy jako vládní koalice změnit. Já bych doporučovala pořešit ty nepřiznané koalice, ale kdo jsem já, abych radila nové vládě. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan místopředseda Nacher.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já zkusím dát příslib, nevím, jestli ho dodržím, ale radši pak půjdu mimo sál, že to bude naposled. Reakce na pana kolegu Válka, vaším prostřednictvím.

Za prvé děkuju za tu reklamu. Já jsem ani nevěděl, že jsem skončil na 5. místě. Je potřeba ale říct pro kontext, že já nemám přednostní právo, takže já vždycky jsem musel mluvit k věci, já jsem nemohl mluvit ani mezi body vždycky k věci, jinak bych přišel o slovo a předsedající by mě vedl k pořádku. To znamená, že jestli jsem mluvil takovou dobu, tak to vždycky bylo k nějakému zákonu, jo, nemohlo to být jen tak. To je jakoby jedna věc pro kontext.

A jinak vlastně já doplním to, co řekla moje ctěná kolegyně Berenika Peštová. Ono fakt se to nedá srovnávat, ty obstrukce vždycky vycházejí z toho, jak to ty jednotlivé subjekty mají. My, protože nás je 80 a máme 2 hodiny na pauzu úplně stejně, jako když vás bude 80 a máte pět klubů, tak vy dáte v pauzách dohromady 10 hodin při stejném počtu poslanců. Rozumíme si? Takže to prostě každý ten klub pak řeší jinak.

Takže ano, je pravda, že ty naše obstrukce byly, že tady ty lidi byli a něco říkali na mikrofon a u vás ty obstrukce byly v tom minulém a i teďka se to trochu vrací těma pauzami, protože vás je víc klubů po menším počtu, jo, jestli mi rozumíte. To znamená, že vždycky se to takhle přizpůsobí. Já, kdyby bylo, já bych šel revolučně, to nevím, co mi na to řekne Radek Vondráček. Já bych třeba dával pauzy například podle počtu poslanců, to bych já jako. Nebo počet přednostních práv, podle velikosti klubu, že víte, že jsem na to tady upozorňoval, že klub Pirátů měl čtyři poslance, tři přednostní práva, nás bylo 72 měli jsme taky tři přednostní práva. No, tak jako rozumíte, to je fakt nefér. To znamená, že by jak pauzy, tak počet přednostních práv odpovídal velikosti klubu, to jest i velikosti vlastně té důvěry, kterou jsme dostali od lidí tady. O všem je možné se bavit.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Pan poslanec Hladík, s faktickou poznámkou.

Načtu jednu omluvu, omlouvá se pan ministr Metnar od 19 hodin z pracovních důvodů.

Tak prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Petr Hladík: Jenom krátká reakce na pana místopředsedu Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tu debatu začínáte košatit. Mně se ale začíná líbit, jo. Tak já teď nevím, jestli to je v míněno vážně, nebo to není míněno vážně. Za mě jako klidně se o tom bavme, jako, bavme se o tom a líbí se mě návrh paní poslankyně Urbanové, prostřednictvím pana předsedajícího, jako za mě udělat Poslaneckou sněmovnu, její pravidla jednání, obsazování funkcí, pozic, přednostních práv, pauz a já nevím, co ještě dál možná domyslíme, vůči volebnímu výsledku a velikosti klubu, mně připadá fér. Ale pojďme to tedy domyslet a pojďme si to říct, jak to je ve svém důsledku. Protože Piráti to v minulém volebním období měli na vládě, na vládních představitelích, tak jestli do toho, pane místopředsedo, myslíte i tu vládu, tak pak to fér je. Ale pak, jestli ne, tak jim tohle jako nepředhazujte, protože oni to měli na vládních představitelích a tohle prostě spolu nekoresponduje, jo, tak si to domysleme, jak to myslíte, ale my jsme ochotni se o tomhletom bavit principiálně.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Vondráček Radek, abych tedy, jo? Prosím.

Poslanec Radek Vondráček: Já nemám zájem košatit debatu, jenom vůči svému předřečníku panu poslanci Hladíkovi. Debata tohoto typu probíhá 10 let. Bylo mnoho zlepšovacích návrhů, vše má nějaký kontext, konsekvenci. Samozřejmě už jsme se tady bavili, že přednostní práva ministrů, členů vlády vychází z ústavy, nelze jej omezovat. Je velká část odborné veřejnosti, která říká, že to omezit nelze, ačkoliv tady někdo z mých předřečníků a ten někdo říkal, že se v podstatě jedná o drobnou změnu textově určitě. Na druhou stranu opravdu je to největší změna za 30 let a je to asi maximum možného, co jsme schopni si tady odhlasovat. Já jsem byl v několika pracovních skupinách. My se tady bavíme o novém jednacím řádu a jestliže budeme mít ambice debatovat znovu a znovu a znovu ta témata, tak neodhlasujeme nic. Takže já říkám, po těch letech, po tom, co se tady stalo za posledních osm let, říkám, pojďme přijmout tuhle jednoduchou změnu a ta nám umožní debatovat o novém zákonu po 30 letech.

A poprosím pana kolegu Válka, prostřednictvím pana předsedajícího, musíte si odmyslet ta jména. Prostě přestaňte říkat ta jména, říkejte pozice, jinak se nehneme. Já se taky můžu vracet osm, dvanáct let dozadu, co kdo řekl, co komu, jak trvalo. My se v té debatě neposuneme, když to budeme personifikovat a když budeme říkat, že ten mluvil takhle dlouho, takhle dlouho. Já jsem tady šest let poslouchal, kde je Babiš, proč tady nesedí?

A pak, když vaše přání bylo vyslyšeno, tak jste začali říkat, proč pořád mluví. To znamená, bylo špatně, když tady nebyl, bylo špatně, když tady mluvil. Takže zkusme přestat říkat jednotlivá jména a bavme se o tom, v které pozici, co a jak kdo může říkat a jaká omezení jsou fér a kde už by to narušilo tu debatu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Tak pan poslanec Válek s faktickou poznámkou. Tak prosím.

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já to určitě nepersonifikuju a já jsem taky nikdy neříkal, kde je Babiš, já jsem věděl, kde je, chystal si projevy, ale to tak prostě je. Nicméně někteří jednotlivci bez ohledu, jakou mají funkci, mají tendenci mluvit dlouze, nepřetržitě, ne vždy koherentně a k věci. A takhle to tady je od roku 1998 dál jsem to nedohledal. Řada z nich už v té Poslanecké sněmovně není, řada z nich v Poslanecké sněmovně je. Já jsem si dokonce dohledával i strukturu těch projevů, jestli to byly přednostní práva, jestli to byly faktické poznámky, tak mohl bych přečíst rekordmany ve faktických poznámkách. Taky by se možná někteří divili, ale já myslím, že to není vůbec podstatné.

Z praktického hlediska si myslím, že je dobře, že o tom takhle podrobně debatujeme. Já si myslím, že nikdo tady nestojí o to poslouchat nekonečné, dlouhé projevy, které vlastně nikam nevedou a de facto jsou jenom jakýmsi takovým slovním průjmem, se tomu říkávalo kdysi.

A bezesporu se každý chce fakticky bavit o zákonech, ať už je v opozici nebo v koalici.

A druhá věc, která tady dlouhodobě vadila, vždycky jste všichni říkali, včetně mě a bylo jedno, jestli v opozici nebo v koalici, tak mysleme na ty zaměstnance, ať tady kvůli nám nemusí být dlouho do noci. No, tak v tom případě se vážně bavme o tom, že prostě po deváté hodině ne a že maximálně se dá odhlasovat do devíti a šlus. A to jsou věci, o kterých se můžeme seriózně bavit. Já si myslím, že ta debata bude zajímavá, konstruktivní a uvidíme, kam dospěje. ***