Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A ukazuje se to i v rámci tohoto projednávání, že občas nám to nikomu z nás nedá a prostě nejsme schopni to od sebe tak jako odstrčit a odkopnout, což je svým způsobem pochopitelné, protože jsme tady za čtyři roky, každá ze stran, zažili nějaká traumata, ať už to bylo to noční dobíhání a nespaní, nebo to, že třeba ta druhá strana sporu měla pocit, že to válcujeme až moc na sílu. Vlastně všechny tyhle ty pocity a všechny tyhle postoje jsou naprosto legitimní a to, jestli se... Nebo nejsme tady od toho, abychom se rozsoudili, kdo má ten názor správnější a kdo to vnímal lépe, protože to vlastně nakonec vůbec není důležité. Důležité je, jestli dotáhneme ty věci, které slíbíme.

A i já, která prosazuje už delší dobu změnu jednacího řádu, si jsem vědoma toho, že i tenhle čas bychom měli věnovat jiným tématům, která by možná měla více ovlivnit nebo měla lépe ovlivnit to, jak se v naší zemi žije. A vlastně i já to pojmenovávám jako něco, co možná veřejnost zase tolik nezajímá. Možná to zajímá nás, novináře, ale to je tak všechno, protože jim to nic nepřinese. Ale na druhou stranu tady opravdu vidím naději v to, že ta jednání uděláme nejenom příjemnější a efektivnější, ale hlavně přehlednější. A to je to, co by mělo být naším cílem a myslím si, že teď je.

Ještě se krátce dotknu k těm jednotlivým věcem. Ano, vy jste nás volali na velké jednání zástupců všech klubů. Já to vlastně oceňuji. Je mi malinko líto, že se to nedělo i v těch jiných tématech, ale rozumím. Prostě už se stalo, ale u toho jednacího řádu my jsme na všech těch jednáních pojmenovávali věci, který nám na tom vadí. Za nás to byly také ty faktické poznámky.

Ukázalo se to tady i teď. Když by k tomu omezení došlo, tak by se mohlo odhlasovat, že každý z nás může mít jenom dvě. Takže paní kolegyně Peštová by nemohla už říct tu svoji třetí a vlastně si myslím, že by to byla škoda. Takže já vítám i slova pana místopředsedy Nachera, že se o tomhle ještě můžeme bavit. Těch pozměňováků v druhém čtení bude evidentně více. Vím, že avizovala TOP 09, že také předloží, my máme taky takový pozměňovací návrh předložený.

Dále k tomu předsedovi Sněmovny. No, ve chvíli, kdy teda omezujeme ten čas vystoupení těch přednostních práv, tak nám se zdá opravdu férovější a spravedlivější, aby to omezení došlo i u předsedy Sněmovny. A vlastně to ani nemáme tolik spojené s tím, že tím předsedou Sněmovny je zrovna teď Tomio Okamura, který se bohužel stal symbolem těch velkých obstrukcí díky tomu svému rekordnímu vystoupení 10 hodin a 44 minut. Zase na druhou stranu si říkáme, že možná bychom neměli nechávat právo předsedovi Sněmovny právě tohle, protože já vlastně ani nevidím důvod, proč by jej měl mít. Vím, že to je jako velice důležitá persona, která nás tady vede, ale stále platí i v tomhle případě, pokud se někdo nezvládne vyjádřit do 30 minut, tak si myslím, že asi možná nemá tolik co říct a je to jako zbytečné.

A tím se dostávám i k dalším pozměňovacím návrhům, které připravíme. My tam máme jeden, který zpřesňuje to, jak se tady oslovujeme navzájem, to znamená, to prostřednictvím předsedajícího. Ono to neplatí třeba u členů vlády, tak možná si to jenom zpřesníme. Myslím si, že to je taky pozměňovák, který vlastně nikomu nic nebere a nikomu nic nedá a jenom nám to tady udělá trošku přehlednější a příjemnější. A zároveň u toho ustanovení, kde vy říkáte, za jakých okolností je možné navrhnout pevné hlasování ve třetím čtení, tak tam jenom avizuji, že nám vlastně z té větičky vypadli nezařazení poslanci, což by se nám mohlo ošklivě nevyplatit v různých situacích a v různých případech, takže také jsme něco připravili. A prosím vás o zvážení, jestli byste to také podpořili.

Na závěr mi jenom dovolte, že já mám vlastně velkou radost z toho, že my jsme tou konstruktivní opozicí a myslím si, že to takhle budeme dělat celé čtyři roky. A vlastně, a tady to musím říct, děkuju vám za to, že nám k tomu tu příležitost teď dáváte a prosím vás o to, abyste ji dávali i v jiných tématech. Jmenuji třeba stavební zákon nebo služební zákon, kde zase naopak my ten oprávněný pocit, že to trochu válcujete, máme a zřejmě asi budeme mít. Takže moc děkuji za pozornost a hezký večer.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za vaše vystoupení a nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Válek. Připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážení vážené členky, členové vlády, kolegyně a kolegové. Je vždycky potřeba vycházet z konkrétních faktů. A byly dvě věci, které vadily. A reaguju vaším prostřednictvím na pana poslance Nachera, na paní poslankyni Bereniku Peštovou. Ano, tady docházelo k různým obstrukcím a nechci hledat viníka. Nicméně v minulém období Tomio Okamura 9 dnů, 16 hodin, 69 minut vydržel mluvit. Pardon, já se omlouvám. Jenom 6 dnů a 6 hodin. Pan poslanec tehdejší Andrej Babiš, 5 dnů, 23 hodin. Paní poslankyně Schillerová 2 dny, 19 hodin, pan poslanec Havlíček 2 dny, 14 hodin, na pátém - pěkném 5. místě - pan poslanec, vaším prostřednictvím, Nacher, který nikdy nechtěl vystupovat a přes tady tento tuhý odpor k vystupování to dal 2 dny, 4 hodiny a 57 minut. A za ním hned Aleš Juchelka, který měl 2 dny, hezké 2 dny, 3 hodiny, 25 minut. No, ale to jsou ty časy, které tady strávili ti jmenování u řečnického pultíku. Já tím chci říct, že pokud z těchto pěti 4 budou mít neomezenou možnost tady mluvit a část z nich to má z ústavy a předseda Sněmovny jste řekl, že tam chcete mít, tak úplně nevím, jestli zkrátíte řečnické doby. Protože pokud se podíváme na jednání od roku 1998, tak od roku 1998 suverénním rekordmanem je opět Tomio Okamura, 9 dnů, 16 hodin a hned na pěkném 4. místě je Andrej Babiš. Ti ostatní už dneska v Poslanecké sněmovně nejsou. To znamená, podívejme se i prakticky na to, jaké to bude mít důsledky, ty změny, a jestli opravdu ovlivníme délku vystoupení jednotlivých těch, kteří tady dlouze vystupovali.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová. Pustil jsem příliš brzo stopky, tak ještě jednou.

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem říkala, já se omlouvám, že teda jsem říkala, že už nebudu, tak tu zase jsem. Já bych chtěla zareagovat na ctěného kolegu, poslance Válka, prostřednictvím vás. To je irelevantní, co to tady srovnáváte teď. Protože ve své podstatě ty dny, co tam jsou, tak jsou jenom proto, že tak, jak řekla tady moje ctěná kolegyně Urbanová, prostřednictvím předsedajícího, to jsou právě ty vaše hodiny, které tam naskakovaly potom, že se jednalo po jedenadvacáté hodině. Ono kdyby to bylo to gentlemanské, k čemu se teď tady snažíme nějak dospět, to znamená, že by se mělo jednat do nějaké rozumné hodiny, že by ta diskuse měla být rozumná a nejednalo by se, že přijdete v pondělí nebo v úterý do práce a odcházíte ve čtvrtek ráno, protože jedete nonstop. Tady jsme si to dali nonstop do druhého dne do 8 hodin, v devět začala další a zase jsme jeli do 8 hodin. Až to bylo nedůstojný ve své podstatě, tak by tam ty hodiny naskakovaly.

A chtěla jsem ještě tady ke kolegyni Urbanové, prostřednictvím vás. Já rozumím tomu, co jste teď říkala, akorát si nějak jako nedovedu představit, jak to chcete ošetřit z hlediska toho, že někteří kandidují jako spolu, a pak se rozpadnou. Jak potom chcete rozdělovat ty výbory, když oni kandidují spolu, pak se rozpadnou, pak, aby ty výbory zase dostaly ten počet, tak se zase dají dohromady, aby nabrali to množství, nezůstanou každý zvlášť. Takže ono by to taky chtělo třeba do toho volebního zákona trošku zarýpnout(?), jako jestli by, když už teda všichni chtějí kandidovat, aby kandidovali sami za sebe, aby to nebyly ty slepence, které potom sem přijdou a rozpadnou se. A rozpadnou se na tři kluby a ty tři kluby mají všechny ty vymoženosti, ta přednostní práva, ty hodiny, které si můžou vzít, a tak dále. Takže tohle to se asi taky těžko...

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, paní poslankyně. Děkuji a ještě jednou pan poslanec Válek, připraví se paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou.

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Vaším prostřednictvím, paní poslankyně má samozřejmě pravdu. Ovšem otázka je, co je příčina, co je následek? Vy máte pocit, že příčina je to, že schůze trvaly přes noc a následek je, že ti jmenovaní musejí tak dlouho mluvit. Já mám zase pocit, že příčina je, že ti jmenovaní tak dlouho mluvili vždycky na začátku schůze, a proto ty schůze musely trvat přes noc. Protože ta jejich vystoupení byla vždycky v programu na začátku schůze, my jsme se nedostali vůbec k hlasování tak brzo, jako dneska v 6 hodin to bylo málokdy. Ale nechci se k tomu vracet. Nicméně pokud je to myšleno, vážně, tak pak se zamysleme v tom případě nad druhou věcí, o které jste, vaším prostřednictvím, paní poslankyně, mluvila, a to je o těch nočních jednáních, tak pak tam dejme natvrdo, že není možné po deváté hodině jednat. ***