Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
A stejně tak jako se v minulém období naše poslankyně Klára Kocmanová věnovala tomu tématu v rámci platformy Moderní Sněmovna, tak i nyní říkáme - ano, novela je potřeba, ano, byli jsme připraveni jednat, na všechna jednání jsme chodili připraveni s konstruktivními návrhy, nicméně to, co tady teď je, není výsledek nějaké touhy po shodě, ale je to jen a pouze výsledek prosazovat tady věci silou, bez hledání konsenzu a mě to fakt mrzí a žádné krásné řeči o tom, jak konečně tady po 30 letech něco konstruktivního - to nezastřou - není, jsou tam nahodilé excesy jako neomezené přednostní právo pro Tomia Okamuru. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s přednostním právem vystoupí pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob a já vám přeji hezký večer, protože jsme se vystřídali v řízení schůze. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Hezký večer i vám, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, v první řadě mi dovolte říct, že my jako TOP 09 jsme jednoznačně pro moderní Sněmovnu, jsme jednoznačně pro moderní jednací řád západního střihu. Na druhou stranu materii, kterou máme před sebou, tak to jsou opravdu jen dílčí změny. My bychom - a říkali jsme to na těch jednáních od samotného začátku - preferovali opravdu širokou a podrobnou diskusi o zcela novém jednacím řádu. Ve vší úctě, současný jednací řád, který je víc než 30 let starý, tak už nereflektuje všechny věci, není možné nějakou novelou novelou jej změnit tak, aby naplňoval tu ideální představu fungování moderní Sněmovny. Takže se jednoznačně hlásíme k diskusi o novém jednacím řádu, ne, nechceme v tuto chvíli účelové dílčí změny. Dovolte mi vzpomenout na naši zkušenost z minulého období. Já mám pocit, že mnozí velmi, velmi rychle zapomínají.
V minulém volebním období jsme se stali rekordmany. Česká republika vystoupala na čelné příčky ne jenom v Evropě, ale na čelné příčky na celém světě v délce a častosti, četnosti jednání parlamentní komory. Stali jsme se rekordmany ve špatném slova smyslu. A proč? Protože tady mezi sebou u tohoto pultíku soupeřili zejména dva pánové, předsedové opozičních stran, současný pan premiér a současný pan předseda Poslanecké sněmovny, soutěžili v tom, kdo déle vydrží u tohoto pultíku stát, řečnit a vůbec to nemělo v drtivé většině nemělo co dočinění s daným bodem tématu. Předháněli se jeden před druhým, aby mohli říct svým voličům - já jsem vydržel déle, já jsem bojoval déle. Stali jsme se absolutními rekordmany v obstrukcích v Poslanecké sněmovně.
Dovolte mi připomenout to, že obstrukce - a s tím souhlasím - je do jisté míry legitimní nástroj, ale musí se používat v rozumné míře, tedy, řekněme, dvakrát, třikrát, i čtyřikrát za funkční období, a slouží k tomu, aby opozice zdůraznila, že s nějakým vládním návrhem ale zcela bytostně nesouhlasí a využije k tomu všechny prostředky. Ale pokud se obstrukce stane každodenní praxí, tak tento význam zcela ztrácí. A toho jsme byli svědky v minulém funkčním období. První měsíce jednání tady ve Sněmovně, první obstrukční jednání tehdejší opozice, dnešní koalice - tak ano, zaujalo to, zaujalo to média, zaujalo to veřejnost, ale od okamžiku, kdy se to stalo zcela běžnou praxí na každé schůzi, tak už to téměř nikoho nezajímalo, a tak obstrukce ztratila svůj bytostný význam. A vlastně obětí toho jsme se stali nejenom my všichni tady, obětí toho se stali zaměstnanci a v konečném důsledku celá naše společnost a celá naše země, nakonec i několikrát o tom rozhodoval Ústavní soud.
To, jak bude Poslanecká sněmovna fungovat - a to je jedna z mála věcí, na které se jistě shodneme s panem Vondráčkem, zástupcem předkladatelů - že to, jak bude Sněmovna fungovat, jestli bude moderní institucí, o tom nerozhodují řádky jednacího řádu Poslanecké sněmovny, o tom rozhodují lidé, poslanci, kteří se nějakým způsobem chovají.
Co mě ale na tom návrhu zaráží asi nejvíc, tak je - promiňte mi to - ale je to zcela ryzí pokrytectví. Já si moc dobře pamatuji jednání z minulého volebního období o případných změnách jednacího řádu. Moc dobře si pamatuji, jak představitelé tehdejší opozice k tomu přistupovali. Pamatuji si (Gestikuluje vpravo.) tady kolegu Vondráčka, který - a v zásadě s tím souhlasím a o tom jsme se mohli bavit, abychom se dohodli na konkrétních změnách, které by byly platné od nového funkčního období, tedy aby se pravidla hry neměnila v průběhu. Nicméně to nebylo všechno. Pamatuji si i to, jak striktní stanovisko zaznělo od představitelů z hnutí ANO, pokud bychom se chtěli dotknout jakéhokoliv časového omezení přednostních práv a že to bylo v situaci, kdy se tady trhaly téměř světové rekordy v délce řečnění a mnozí jmenovaní představitelé se tady snažili a v některých případech dokonce i překonali takové řečníky, bohužel i obsahem se jim mnohdy blížili, jako byl Fidel Castro.
Se zlou jsme se potázali tenkrát. A bylo nám řečeno - pokud sáhneme na přednostní práva, tak od tohoto pultíku opozice neodejde a nikdy to nebude možné tady prosadit. A teď najednou, když se stala opozice koalicí, tak přichází s konkrétními návrhy právě na omezení řečnických dob přednostních práv. To by v zásadě nebylo špatné, kdybyste v minulému období netvrdili pravý opad a s takovou razancí, s jakou jste nám vyhrožovali tím, že tady žádná úprava nikdy neprojde, nikdy tento pultík neopustíte, aby k tomu nedošlo. A to se omlouvám, ale to je opravdový vrchol pokrytectví.
A co je skutečným cílem vládních představitelů, kteří navrhují tuto novelu? Tak je to zřejmé a ona to tady vlastně řekla v zásadě naplacato paní zpravodajka - jde jim jenom a pouze o to, aby co nejrychleji prosazovali své zákony a aby se co nejméně museli trápit z diskusí v Poslanecké sněmovně. ***
