Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

V textu zákona vidíme dvě klíčová data, která jsem tu už zmiňoval. 27. březen 2026 a 31. červenec 2026. První termín, tedy konec března, je mezním datem pro transpozici směrnice 2024/825 o posílení postavení spotřebitelů. Druhý termín, konec července 2026 se týká úpravy odpovědnosti za vady v občanském zákoníku, tato dělená účinnost má svou logiku. Ale já se musím ptát tedy vlády, jestli jsme na ni skutečně připraveni. Implementace těchto pravidel není jen o tom, že vytiskneme nové znění zákonů. Znamená to obrovský nárok na naše dozorové orgány, zejména na Českou obchodní inspekci. Je ČOI metodicky připravena na posuzování toho, a co je a co není greenwashing? Máme dostatek odborníků, kteří dokážou rozlišit mezi legitimním environmentálním tvrzením a sofistikovanou lží? Budou mít inspektoři dostatečné kapacity na to, aby kontrolovali nejen kamenné prodejny, ale především dynamické prostředí e-commerce?

Pokud schválíme zákon, který nebudeme schopni vymáhat, vytvoříme jen další iluzi ochrany, proto je nutné, abychom tento zákon schválili co nejdříve, aby skutečně mohlo dojít k tomu, aby ta příprava, o které jsem tady před chviličkou mluvil, dozorových orgánů, byla včas nastartována, aby měly k dispozici dostatečné kapacity, finance a samozřejmě také lidské zdroje.

Ještě bych se chtěl zastavit u jednoho bloku, který v tomto zákoně... v tomto sněmovním tisku je také zmíněn, a to je věc, která je velmi alarmující v moderní ekonomice, a tím se nazývá softwarová smrt. Žijeme v době, kdy hardware, tedy ten fyzický stroj, pračka, telefon, auto je v naprostém pořádku a mohl by sloužit dalších 10 let, ale pak přijde rozhodnutí výrobce v podobě ukončení softwarové podpory nebo záměrné aktualizace, která zařízení nepředvídatelně zpomalí či znefunkční.

Tisk číslo 53 na toto poprvé, poprvé v naší legislativě razantně míří. Jako zastánce modré ekologie říkám, nejekologičtější výrobek je ten, který už byl vyroben a který stále funguje. Softwarové omezení životnosti je v podstatě uměle vyvolané drancování přírodních zdrojů. Tím, že tisk 53 zavádí povinnost informovat o dostupnosti softwarových aktualizací, dáváme spotřebiteli šanci říct ne výrobcům, kteří staví svůj byznys na rychloobrátkovém odpadu. Je to otázka i lidské důstojnosti. Občan nesmí být rukojmím řádku kódů, kterému znefunkční jeho vlastní majetek. Musíme trvat na tom, aby software byl nástrojem pro prodloužení životnosti, nikoliv nástrojem pro vynucenou spotřebu. Pokud se nám podaří omezit softwarovou smrt, uděláme pro životní prostředí víc než 1 000 ideologických zákazů a dotací.

Závěrem mi dovolte, dámy a pánové, abych si dovolil navrhnout tento sněmovní tisk 53 jako první bod dnešního programu naší schůze.

Nyní bych se přesunul k bodu, který má číslo sněmovního tisku 52. Předstupuji před vás s návrhem na zařazení sněmovního tisku 52 jako druhý bod na program naší schůze. Jde o vládní návrh zákona o určování provozoven a jmenování zástupců poskytovatelů služeb pro účely shromažďování elektronických důkazů v trestním řízení. Ačkoliv název tohoto zákona zní technicky a možná pro někoho nezáživně, nenechme se mýlit. Stojíme před normou, která je naprosto klíčová pro bezpečnost našich občanů v digitálním věku a pro akceschopnost naší policie, justice při potírání té nejzávažnější kriminality. Dovolte mi, abych tento tisk podrobně odůvodnil a také vysvětlil, proč je jeho projednávání a následné přijetí prioritou, a to i v kontextu našich konzervativních a pravicových hodnot, kterými se i já koneckonců řídím.

Za prvé, realita moderní kriminality, svět bez hranic. Musíme si přiznat, že kriminalita se v posledních deseti až 15 letech dramaticky proměnila. Pachatelé trestné činnosti již nepoužívají jen klasické metody, které známe z detektivek minulého století. Dnes se podstatná část přípravy, ale i samotné realizace trestných činů, odehrává v kyberprostoru. Mluvíme o šifrované komunikaci, o zneužívání cloudových úložišť pro uchovávání nelegálního obsahu, o podvodech na sociálních sítích nebo o distribuci drog skrze anonymizované platformy. A co je pro nás jako zákonodárce největší výzvou? To, že digitální stopa, která je pro usvědčení pachatele klíčová, často neleží na serveru v Praze nebo v Brně. Tato data jsou rozprostřena po celé Evropské unii i mimo ni. Jsou uložena u poskytovatelů služeb, které mají sídlo v Dublinu, Lucemburku nebo třeba v Kalifornii.

A právě zde narážíme na bariéru, kterou tento sněmovní tisk číslo 52 pomáhá odstranit. Co přesně sněmovní tisk 52 řeší? Tento zákon je přímou implementací evropské směrnice 2023/1544. Cílem je vytvořit jednotný právní rámec, který donutí velké poskytovatele digitálních služeb, jako jsou cloudové platformy, komunikační služby, doménoví registrátoři nebo on-line tržiště, aby byli pro naše orgány činné v trestním řízení skutečně dosažitelní. Doposud byla situace taková, že pokud naše policie potřebovala elektronický důkaz od poskytovatele se sídlem v jiném státě, musela spoléhat na zdlouhavé a často neefektivní nástroje mezinárodní právní pomoci. To v praxi znamenalo měsíce čekání. V digitálním světě jsou ale měsíce věčností. Důkazy mizí, data se přemazávají a pachatelé unikají. Sněmovní tisk 52 zavádí povinnost pro tyto poskytovatele určit určenou provozovnu nebo jmenovat zástupce přímo v členském státě, to znamená, že naše policie a naše soudy budou mít jasný kontaktní bod, na který se mohou obrátit s evropským předávacím příkazem. Už žádné výmluvy na neznalost místního práva nebo na to, že firma v daném státě fakticky nepůsobí.

Bezpečnost jako základní funkce státu. Jako konzervativní politici věříme, že jednou ze základních funkcí státu je zajištění vnitřní bezpečnosti a ochrana práv a svobod občanů. Bezpečnost není samozřejmost. Je to hodnota, o kterou musíme pečovat. Pokud stát nedokáže zajistit spravedlnost jen proto, že technologie předběhla legislativu, selhává ve své základní roli. Sněmovní tisk 52 není o šmírování občanů, naopak, je to zákon zaměřený na velké nadnárodní korporace, které profitují z poskytování služeb na našem území, a proto musí nést i odpovídající míru odpovědnosti za spolupráci s orgány, které chrání zákonnost. Zlepšení ochrany před kyberkriminalitou, podvody a on-line násilím je prioritou, pod kterou se podepíše snad každý odpovědný politik. Tento tisk dává policii do rukou moderní nástroj pro 21. století.

Z pohledu ODS je důležité i to, že tento zákon přináší jasná pravidla a harmonizaci. Pro poskytovatele služeb to znamená konec právní roztříštěnosti. Budou vědět, co se od nich očekává v celé Evropské unii stejně. Tím podporujeme právní jistotu, která je nezbytná pro zdravé podnikatelské prostředí. Zároveň chci zdůraznit, že tento zákon není bičem na malé živnostníky. Povinnosti jsou nastaveny tak, aby dopadly na subjekty, které mají na trhu významný vliv. Očekáváme, že se to v České republice dotkne jednotek až nízkých desítek subjektů. Jde tedy o velmi cílenou a racionální regulaci. Proč to musíme projednávat teď? Směrnice 2023/1544 musí být implementována do února 2026, do února 2026. Může se zdát, že máme času dost, nezdá se, že máme času dost. Nicméně je tedy nutné, aby Česká republika nepokračovala v prodlení, navíc každým dnem, kdy tento nástroj nemáme k dispozici, stěžujeme také práci našim vyšetřovatelům. Pachatelé nečekají na naše schůze, oni jednají teď. Proto jsem si dovolil navrhnout, abychom tento bod zařadili na program co nejdříve. Někdo by mohl namítnout, že jde o další diktát z Bruselu. Já to tedy tak nevnímám, vnímám to jako suverénní rozhodnutí našeho státu zapojit se do systému, který nám fakticky pomáhá chránit naše občany. Kriminalita v kyberprostoru nezná hranice. A proto také ani naše schopnost ji stíhat nesmí skončit na hranicích našeho státu. Spolupráce v rámci Evropské unie je v tomto případě racionálním a efektivním řešením, které posiluje naši schopnost vynucovat si právo.

Sněmovní tisk 52 je implementací evropské směrnice 1544 z roku 2023, která sjednocuje pravidla pro určování určených provozoven a zástupců poskytovatelů služeb v Evropské unii. Poskytovatelé, například velké platformy, budou vědět přesně, koho musí jmenovat, kam doručovat, jaké mají povinnosti a jaké údaje musí poskytnout. Každý poskytovatel služeb, který je usazen v České republice a poskytuje služby i v jiných členských státech nebo není usazen v České republice, ale nabízí služby na našem území, bude mít za povinnost určenou provozovnu, pokud je z Evropské unie, nebo jmenovat zástupce konkrétního, pokud jde o zástupce ze zemí, tedy třetích zemí mimo Evropskou unii. Určená provozovna, případně zástupce slouží jako adresát za žádosti, na který se budou moci orgány činné v trestním řízení možnost obrátit, a tento povinný kontaktní bod bude povinný pro doručování, příkazy, rozhodnutí a vymáhání. Pokud poskytovatel jmenuje více zástupců či provozoven, bude muset jasně vymezit, pro které státy působí a kdo kde odpovídá. ***