Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Já jsem to už zahájil v tom předchozím období. Pak přišel covid, tak samozřejmě byly jiné priority, ale chtěl bych se k tomu vrátit. Sdružené společné nákupy materiálu, služeb a tak dále, to je to, kde jednak může být to více nasvíceno, než když to budou dělat nemocnice jednotlivě. A je tam i potenciál pro úspory v rámci toho rozsahu tak, jak ty nemocnice nakupují. Takže v tomto to řízení nemocnic bych chtěl ještě více zefektivnit.

Jedna z věcí, kterou budeme bohužel muset řešit už v tomto roce, je finanční stabilita celého systému veřejného zdravotního pojištění. Naše vláda schválila nebo souhlasila s pozměňovacím (návrhem), s novelou zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, kterou jsem předložil, kterou velmi brzy bude projednávat i tato Sněmovna, která reaguje na situaci, kterou jsme zdědili po předchozí vládě, po předchozím ministrovi zdravotnictví. A ta situace vůbec není dobrá. Za poslední čtyři roky byla pravidelně ze strany Ministerstva zdravotnictví nastavována deficitní úhradová vyhláška. Rezervy, které se vytvořily za předchozí vlády, zejména i samozřejmě díky covidu, ale byly tam ty rezervy tak, abychom zdravotnictví stabilizovali, byly vlastně touto nezodpovědnou politikou vedení předchozího vedení Ministerstva zdravotnictví výrazně vyčerpány, kdy se řada pojišťoven dostává do platební neschopnosti nikoliv až tak svojí vinou, ale tím, že skutečně tady ministerstvo nastavovalo úhradovou vyhlášku tímto způsobem, který nebyl jakkoliv zdůvodnitelný, tak aby skutečně se ty rezervy takto čerpaly v době, kdy to nebylo nutné.

Dnes čelíme situaci, kdy úhradová vyhláška, schválená ještě poslední ministrem Válkem, počítá v tomto roce s deficitem minus 15 miliard, zdravotní pojišťovny hovoří až možná někde přes 20 miliard korun. A my to musíme řešit. Řešíme to tímto návrhem, který - souhlasím a bude to určitě o tom velká debata - není systémový, ale je to řešení pro tento rok tak, abychom systém stabilizovali. A není to poprvé. V roce 2012 už to jednou proběhlo, kdy tehdy naopak ty menší pojišťovny pomohly VZP, která byla v problémech a ty rezervy tedy se přemístily, přerozdělily ve prospěch VZP, takže precedens - tehdy už tady byla vláda ODS, TOP 09 - už tady existuje. My teď tedy situaci stabilizujeme opačným směrem. A za mě je to v tuto chvíli správné řešení. Ale samozřejmě není to řešení dlouhodobé, dlouhodobé řešení o změně zákona, o tom, abychom nastavili systém tak, aby se nevytvářela úhradová vyhláška, která bude deficitní, pokud k tomu nebude důvod, abychom skutečně i ze zákona nastavili povinnost vydávat úhradovou vyhlášku jako vyrovnanou. To si myslím, že je něco, co je, co přispěje k stabilizaci systému do budoucna.

Stejně tak, jak jsem o tom hovořil, by tam měly být nové mechanismy podporující dohodovací řízení, podporující dohodu, protože vždy je lepší, pokud se dohodnou segmenty a zdravotní pojišťovny. Je to transparentní, než když Ministerstvo zdravotnictví píše někde v kuloárech ministerstva úhradovou vyhlášku na základě nějakých tlaků a podobně. Takže budu chtít určitě podporovat dohodovací řízení. Za mého působení na ministerstvu se to dařilo. Segmenty se dohodly s pojišťovnami, bylo to transparentní, v zásadě většina byla spokojená. V tom předchozím volebním období za ministra Válka vlastně nikdo motivaci se dohodnout neměl, protože věděl, že si něco vylobbuje vždycky někde na ministerstvu, a to já určitě takto postupovat nebudu.

Poslední oblast, které bych se chtěl věnovat, je určité posílení odolnosti zdravotnického systému. My tady máme v posledních letech, a není to jenom covidová pandemie, zkušenost s různými epidemiemi, ať je to aktuálně žloutenka typu A, chřipková epidemie, nedávno černý kašel a podobně. To je něco, co samozřejmě budeme muset do budoucna řešit z hlediska toho, abychom byli schopni k tomu přistupovat aktivně. Tady si myslím, že bude nutné a je to něco, na čem se shodují experti, reformovat systém ochrany veřejného zdraví tak, abychom jeho řízení více centralizovali. Aby to nebylo tak, že tady máme 14 krajských hygienických stanic, které v zásadě postupují každá odlišným způsobem, ale aby ten systém byl centralizovaný, řízen z jednoho místa, měl jednou hlavu, která bude vlastně k dispozici vládě při řešení těchto krizových situací. A nejsou to jenom infekční choroby, ale jsou to i další hrozby, které pro zdravotnický systém existují. Takže reforma systému ochrany veřejného zdraví, to bude také jedna z priorit, kterou budu chtít řešit, včetně personálního posílení krajských hygienických stanic, finančního posílení, protože skutečně lidé pracující na krajských hygienických stanicích - už jsme tady slyšeli o těch platech, tak to jsou nedůstojné podmínky, za kterých pracují, které jsou nekonkurenceschopné s klinickou péčí. Takže myslím si, že tady musíme i finančně podpořit tento systém ochrany veřejného zdraví.

A odolnost souvisí i s lékovou soběstačností. Bylo také už to zmíněno panem premiérem. Myslím si, že to musí být jedna z priorit. Je to hospodářská priorita, abychom podpořili domácí farmaceutický průmysl, abychom podpořili domácí výrobce zdravotnických prostředků, abychom nebyli tolik závislí na dovozu ze třetích zemí. Dneska v zásadě ten trh je výrazně závislý na třetích zemích, jako je Čína, Indie a podobně, kde nikdy člověk neví, co se stane, jak se vlastně ty dodávky například přeruší a podobně kvůli externím, nějakým faktorům, nebo jenom kvůli tomu, že někde vyhoří továrna a podobně. Takže myslím si, že naším zájmem musí být podporovat domácí průmysl, vytvořit ekonomickou incentivu tak, aby rozšiřoval výrobu. Už jsme ta jednání zahájili a budeme v tom pokračovat.

Je jasné, že nejsme schopni v současném světě vyrábět všechny léky v České republice. To si takovou iluzi neděláme. Ale minimálně u těch kritických léků, tak si myslím, že musíme udělat maximum pro to, aby domácí produkce byla posílena. A abychom za to bojovali i na úrovni Evropské unie, protože to není jenom o nás, ale samozřejmě i o evropském prostoru, kde ta situace není o moc lepší, protože řada výrobců léčiv právě svoji výrobu přesunula někde do třetích zemí z důvodu toho, že systém Evropy je natolik přeregulovaný, že se vlastně jim nevyplatí tady vyrábět. A to je určitý symptom, který platí pravděpodobně nebo určitě obecně i pro další typy průmyslu, ale u těch léků je to klíčové. Protože když nebudeme mít léky, když nebudeme mít antibiotika, tak co budeme dělat pak, když budeme potřebovat léčit naše pacienty? Takže v tomto směru to je něco, co já určitě budu ve spolupráci s panem ministrem průmyslu a obchodu chtít řešit.

A úplně poslední věc, to je kybernetická bezpečnost českých nemocnic. Tady si myslím, že také je to něco, co už jsme tady zažili. Zažili jsme si tady útoky na Fakultní nemocnici Brno a i menší nemocnici v Benešově a další, které mají skutečně devastující účinek na poskytování zdravotních služeb, paralyzují vlastně chod té nemocnice. A v tomto musí i Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s dalšími udělat více tak, abychom tu kybernetickou bezpečnost a vlastně IT infrastrukturu nemocnic maximálně posílili. Takže to jsou ty základní priority. Děkuji mockrát za pozornost a těším se s vámi se všemi na spolupráci do budoucna. Díky.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní vystoupí ministr zemědělství Martin Šebestyán a připraví se ministr kultury Oto Klempíř.

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené poslankyně, poslanci, kolegové z vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych jako ministr zemědělství také přispěl do dnešní rozpravy, která má zásadní význam pro budoucí směřování České republiky. Jednáme o vyslovení důvěry nové vládě, o důvěře nejen v personální a politickou sestavu, ale především v její schopnost řídit naši zemi v období, které není jednoduché, ani stabilní, ať už z pohledu ekonomického, bezpečnostního či sociálního. Dnešní debata není pouze technickým krokem. Je to okamžik, kdy se každý z vás rozhoduje, zda podpoří vládu, jejíž ambicí je obnovit sílu české ekonomiky, zvýšit bezpečnost země, posílit naši mezinárodní pozici a především vrátit občanům pocit jistoty a důvěry, že stát funguje a pracuje v jejich prospěch. ***