(pokračuje Aleš Juchelka)

5.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 861/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který je již připraven. Já vás poprosím, abyste se, pane ministře, ujal slova. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Já s ohledem na počet přihlášených a očekávanou dlouhou debatu budu mít velmi stručný úvod k tomuto návrhu změn zákonů, neboť ta věc je docela dostatečně známá celé Sněmovně a snad i části veřejnosti. Takže předložený návrh změn trestních předpisů představuje soubor opatření, která mají za cíl přispět k určité racionalizaci trestní politiky.

Jde o různorodá opatření, která se týkají celé řady otázek od rozšiřování aplikace atraktivních sankcí, řešení otázek postihu za takzvanou bagatelní kriminalitu a problematiky kumulace trestu po postih nenávistných trestných činů či kriminalizaci některých rozmáhajících se závažných protiprávních jednání. Návrh se tak neomezuje pouze na řešení otázek spjatých s problematikou jednání nižší společenské škodlivosti, ale přichází i se změnami týkajícími se závažnějších trestných činů tam, kde se to s ohledem na celospolečenský vývoj jeví jako potřebné. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednávání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 861/1 až 3.

Já nyní poprosím, aby se slova ujala zpravodajka ústavně-právního výboru, paní poslankyně Helena Válková, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a také případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Tak předně vám chci sdělit, že tento tisk byl předložen do Sněmovny 19. listopadu 2024. My jsme jej projednali v rámci prvního čtení 19. prosince čili hned za měsíc. To na to, jak byl pozdě předložený, tak to rychle proběhlo první čtení. S ohledem na rozsáhlost té novely, která mění trestní politiku v některých parametrech v České republice byla prodloužena lhůta pro projednání ve výboru, kterým je garanční výbor ústavně-právní - žádný jiný výbor nebyl pověřen projednáním - na 90 dní, tak to další čtení proběhlo 19. března, bylo přerušeno v ústavně-právním výboru, a to definitivní dokončené bylo 2. dubna. V tom přehledu sněmovního tisku 861 máte samozřejmě trochu jiná data právě s ohledem na to, že ta usnesení potom vydaná jsou datována trošku později, ale takhle to prostě bylo projednané, čili tam máte například garanční ústavně-právní výbor projednal návrh zákona a vydal 10. dubna usnesení.

Takže teď jsme ve druhém čtení. V současné době jsem zaevidovala k dnešnímu dni, protože teď ještě byly tam přidány, jenom abyste věděli, jak je obsáhlý ten tisk a jak je obsáhlý i ten rozsah těch pozměňovacích návrhů obsahově, ale i početně, tak jenom dnešního dne tam byly přidány čtyři pozměňovací návrhy. Takže celkem, byť některé z těch pozměňovacích návrhů se výrazně dublují, překrývají, některé jdou i proti sobě, takže předpokládám, že ti, kteří je dávají, to ví a už jsou rozhodnuti, že se k takovým návrhům nepřihlásí nebo se přihlásí jenom k tomu poslednímu, případně k tomu, pro který se rozhodli. Zejména v té oblasti, která se týká drogové problematiky, zejména tedy konopí, tak tam těch návrhů je opravdu hodně a můžete si vybrat z široké škály. Takže některé ale z těchto návrhů se opravdu opakují. Takže z těch čtyřiceti šesti pozměňovacích návrhů si osvojil patnáct pozměňovacích návrhů, které byly projednány 2. dubna definitivně už v Poslanecké sněmovně ústavně-právní výbor.

K těmto návrhům, jak víme, se nemusí ti, kteří je podali, hlásit. Neznamená to ovšem, že by k nim neměli vystoupit nebo nemohli vystoupit, nepodpořili ústavně-právní výbor, ať už ve druhém, nebo ve třetím čtení. Naopak těch čtyřicet šest pozměňovacích návrhů, minus těch patnáct, to znamená těch jednatřicet tady je třeba to rozhodnutí každého z poslanců, aby vystoupil a přihlásil se ke svému pozměňovacímu návrhu nebo nevystoupil a nepřihlásil se. A pak ve třetím čtení takový pozměňovací návrh, byť byl vložen do systému, ještě rekapituluji, nebude hlasován. Logicky.

Vy jste s ohledem i na, myslím, milé poslankyně a milí poslanci, rozsah toho návrhu vládního reformy novely trestně-právních předpisů, trestního zákoníku, trestního řádu a dalších souvisejících předpisů dostali včas velmi obsáhlé usnesení ústavně-právního výboru z jeho 47. schůze z 2. dubna 2025. To usnesení je obsáhlé i proto, že ústavně-právní výbor schválil po vyjádření ministra spravedlnosti, mé zpravodajské zprávě, kterou jsem představovala jednotlivé pozměňovací návrhy, a po rozpravě, která k tomu proběhla, toto usnesení, tedy schválil.

"I. že doporučil Poslanecké sněmovně parlamentu, aby návrh zákona schválila;

II. doporučil Poslanecké sněmovně, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky..." A to je právě těch patnáct návrhů pozměňovacích, které si ústavně-právní výbor osvojil.

"III. pověřil předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny;

IV. mě zmocnil" - protože už z toho vlastního projednávání, které probíhalo tady vlastně třikrát, tak bylo zřejmé, že některé Poslanecké návrhy, a to je takhle, musím už říci ze své paměti vždycky, když se mění trestní zákoník, tak se k tomu často připravují pozměňovací návrhy, které nejsou legislativně v pořádku a jsou třeba rozporné nikoliv věcně, ale po té formální stránce, čili proto jsem byla zmocněna - "abych jednak podala zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi ústavně-právního výboru, jednak abych ve spolupráci s legislativním odborem naší kanceláře provedla příslušné legislativně technické úpravy."

A těch bylo opravdu hodně. Upozorňuji, že já jsem se zase znovu poučila, že když chcete upravit slovo, které je v jiném gramatickém tvaru, nebo překlep číslice z 2 na 3, což naprosto odpovídá, pokud nejde teda o něco zásadního věcně, té legislativně technické úpravě, tak musíte ocitovat vlastně celý text a pak tam tu příslušnou změnu zakomponovat. Proto je to usnesení 234 z 2. dubna 2025, které všichni dostali, tak obsáhlé.

Já tedy budu se snažit velmi stručně vás upozornit na ty změny, které byly provedeny, nikoliv ty legislativně technické, ale které - ony ještě provedeny nebyly - si osvojil ústavně-právní výbor a které nyní budou tvořit tu reformu trestního práva, pokud ji ve třetím čtení odsouhlasíme.

Samozřejmě ještě další pozměňovací návrhy, o kterých nevíme, které z těch dalších jednatřicet pozměňovacích návrhů budou načteny a které nebudou. To myslím, že bude výsledek dnešního projednání, a pak teprve budeme vědět, jak bude vypadat, případně, pokud to odsouhlasíme ve třetím čtení, novelizovaný trestní zákoník a trestní řád a související právní předpisy.

Takže já bych teď rychle, respektive stručně, protože vy to máte možná před sebou, ať v počítači, nebo v tiskové podobě, přečetla věcný obsah usnesení, kdy doporučujeme jako ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovně přijmout k vládnímu návrhu následující změny a doplňky - nebudu tam zvlášť zdůrazňovat legislativně technické překlepy a chyby, kdyby někdo měl pochybnost, mám je zažlucené, mohu tak učinit, obzvlášť ti, kteří se jich to dotýkalo, včetně mě, (protože) jsem tam měla taky chybu, překlep, tak pochopitelně o tom velmi dobře ví a byli na to včas ústavně-právním výborem upozorněnia myslím si, že musíme poděkovat, aspoň já děkuju na mikrofon naší legislativě, že to zachytila a že jsme společnými silami dali dohromady, doufejme, bezvadné legislativní znění. A pro pana ministra informace: i legislativa Ministerstva spravedlnosti o tom byla informovaná a také projevila souhlas s tímto zněním, čili není tady nic, co by bylo v rozporu s legislativními pravidly.

Takže za prvé, první návrh, který jsme si osvojili, zařazení do věznice, které bych asi charakterizovala tak, že jde o to, aby v určitých případech nenásilných trestných činů bylo možné oproti stávajícímu stavu zařadit takového odsouzeného za splnění dalších podmínek, které jsou uvedeny v pozměňovacím návrhu, do věznice, nikoliv do věznice se zvýšenou ostrahou, jak je tomu nyní, například u majetkových trestných činů s kvalifikovanými skutkovými podstatami, to znamená, když je tam třeba škoda velkého rozsahu. Takže tady, pokud budou splněny podmínky, může soud zařadit nebo mohl by soud zařadit i do normální běžné věznice, ne do té s vyšší ostrahou.

Za druhé, v určitém případě může soud zvážit okolnosti případu a bude moci i snížit trest pod sazbu, a to v případě, že trestný čin byl spáchán poprvé, že pachatel vedl žádný život, nahradil škodu, uzavřel s poškozeným o její náhradě dohodu nebo učinil jiná potřebná opatření - a vždycky je tady důležité zdůraznit, že se nejedná o nějaké násilné trestné činy.

Za další, je to vyloučení samostatného peněžitého trestu, jeho uložení, kdy ústavně-právní výbor tady vyšel vstříc mému pozměňovacímu návrhu, osvojil si je (jej?), kdy rozšiřuje zákaz ukládat samostatný peněžitý trest ještě o trestné činy týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící ve společném obydlí a současně o hlavu první, čili trestné činy proti životu a zdraví.

Za třetí, výrazně se mění také podmínky podmíněného propuštění, kdy soud propouští v případě splnění zejména podmínek, které se týkají nápravy odsouzeného, to, že chováním a plněním svých povinností po právní moci rozsudku prokázal polepšení a že je tady snížené riziko recidivy, tak ho podmíněně propustí po pevně stanovených lhůtách v trestním zákoníku, ale soud samozřejmě má možnost vždycky tohle modifikovat a přihlíží zejména k tomu, jak odsouzený prokázal své polepšení, jak se choval, do jaké míry nahradil škodu - a už jsem to říkala, mám to tady dvakrát - jestli vydal bezdůvodné obohacení, jestli vykonal úspěšně ochranné léčení a podobně. Čili zdůrazňuje resocializace po spáchání trestu odnětí svobody a trochu se potlačuje v tom smyslu hodnocení, co je klíčovým kritériem pro podmíněné propuštění kriminální minulost, pokud je tady nízké riziko recidivy a pokud svým dalším chováním odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody prokázal, že se polepšil. Takže to je další. Samozřejmě s tím souvisí i změna zákona o výkonu vazby, o výkonu trestu odnětí svobody.

Další pozměňovací návrh, který si osvojil ústavně-právní výbor, je zápočet vazby a trestu. Tady odkážu na velmi známý případ, kauzu odsouzeného Templa, který vlastně byl nakonec díky - nebo na základě rozhodnutí, rozsudku Štrasburského soudu pro lidská práva zproštěn viny, protože nebyla prokázána a odseděl si dvacet roků ve výkonu trestu odnětí svobody, a přesto naše soudy chtěly, i když tedy za těch dvacet roků samozřejmě dostává milionové odškodnění, aby si ještě odsoudil (odseděl?) asi rok a půl za předcházející trestnou činnost, kde měl něco ukradnout nebo vyloupit. Já si teď přesně nepamatuji, ale ta podstata je, že to bylo opravdu jako velmi absurdní. Takže my budeme platit dvacet roků, ale my neodečteme ten rok a půl, prostě ten rok a půl si musí ještě odsedět, i když dvacet roků seděl neoprávněně. Takže respektive, řekněme, že těch dvacet roků bylo nezákonné odsouzení, tak zněl potom i zprošťující rozsudek v tom smyslu, že náhrada škody musela být kompenzována. Tak aby se něco takového neopakovalo a nebyly soudy tak formalistické, tady naštěstí v druhém případě zasáhl Ústavní soud a zrušil to jako nesmyslné rozhodnutí všech obecných soudů, tak tady to napravujeme právě pozměňovacím návrhem, který si také ústavně-právní výbor osvojil, to znamená, započítání vazby a trestu. A s tím souvisí zase řada dalších souvisejících změn, i změna zákona o vězeňské službě, justiční stráži, občanský soudní řád, změna zákona o odpovědnosti za škodu. Čili každý takový pozměňovací návrh potom vyvolává ještě další pozměňovací návrhy.

Další pozměňovacím návrhem, který si osvojil ústavně-právní výbor - a není nutné, aby se k němu tedy příslušný poslanec hlásil - je zneužití podoby jiného, zejména za využití deep fake technologií, poškození cizích práv. Čili tam se doplňuje v § 181 za odst. 1 ještě nový odstavec, který zní: "Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu způsobit jinému vážnou újmu na právech vyrobí dílo, které neoprávněně zobrazuje, zachycuje nebo jinak využívá podobu jiného nebo jeho projev osobní povahy, které se jí jeví být pravými, ačkoli ví, že pravé nejsou, nebo takové dílo učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří." Takže v tomto směru dochází ke změně a myslím si, že tyto trestné činy opravdu zatím je obtížné postihnout, pokud vůbec, a současná situace je velmi nevyhovující, takže ústavně-právní výbor doporučuje Sněmovně a osvojil se tento návrh jej přijmout.

Pak je tedy zanedbání povinné výživy, další pozměňovací návrh, kde dochází pouze oproti tomu vládnímu návrhu ke zvýšení sazby z jednoho roku na dvě léta, a ty dva první odstavce se dekriminalizují. To znamená, že by bylo možné, pokud by tento návrh byl odsouhlasen, kriminalizovat pouze toho, kdo vydá takové dítě, takovou osobu, která je ohrožena neplněním alimentační povinnosti, vyživovací povinnosti, v nouzi. Čili je to vlastně ta - v současné době třetí odstavec - kvalifikovaná skutková podstata, teď by to bylo jediné trestné jednání. A je tam zvýšení ve vládním návrhu jeden rok, zvyšuje se na dva roky.

Konečně řadí osmý, opatrovník poškozeného. Tady se pouze doplňuje v § 50, že pokud si poškozený nebo zúčastněná osoba sama zmocněnce nezvolí nebo jí nebyl ustanoven, může práva a povinnosti, která přiznává tento zákon, zmocněnci vykonávat i opatrovník poškozeného nebo zúčastněné osoby, který je advokátem. Je to zjednodušení. Řekla bych, že i to spoří náklady, jak časově, tak i finančně - ne vždy, ale může - a je to naprosto logické doplnění, takže také ústavně-právní výbor si osvojil tento návrh.

Pak je tady návrh trvání opatření nahrazujícího vazbou, to je trvání opatření nahrazujícího vazbu. Je tam vlastně stanoven nově určitý limit, že opatření nahrazující vazbu mohou trvat jen po dobu nezbytně nutnou, po kterou trvají důvody vazby a je jich zapotřebí k jejímu nahrazení a celková doba trvání opatření nahrazujícího vazbu, nestanoví zákon jinak, nesmí překročit 1,5násobek doby stanovené pro trvání vazby.

Zatím toto nebylo tak úplně jasné, respektive to nebylo upravené, takže samozřejmě byla i nejednotnost v oblasti aplikační praxe, tak i ty opatření alternativní k vazbě budou mít určitou maximální dobu trvání, a to si myslím, že je velmi dobré a myslí si to tedy celý ústavně-právní výbor nebo ti, kteří pro něj hlasovali a byla to naprostá většina, pokud si vzpomínám, a osvojil si jej. Pak tady máme ten hodně diskutovaný pozměňovací návrh zveřejnění a ochrana, kde se v podstatě přidává jedno jediné slovíčko, a to slovo být nikým zveřejněny. Hodně se o tomto návrhu diskutovalo i mediálně. Ústavně-právní výbor při hlasování se přiklonil k tomu, že s ohledem na to, že jde o neveřejnou fázi trestního řízení a přípravné řízení a že v jiných vyspělých zemích taková opatřením znají tuto právní úpravu, tak se přiklonil k tomu, že si osvojil tento návrh a bude hlasován. I když otázka, jak to nakonec dopadne, zůstává otevřenou. Je to ten nepřesně nazvaný takzvaný náhubkový zákon, protože, jak říkám, jde o neveřejnou část trestního řízení až do vypracování obžaloby, tak do té doby se tady pokusil jeden navrhovatel a ústavně-právní výbor si to osvojil, zakomponovat zákaz zveřejnění těch osobních informací, které by umožňovaly identifikovat takového trestně stíhaného do podání obžaloby, pak už samozřejmě ne, a s výjimkou ještě, že u osoby, která je veřejně známá a kde je opravdu zájem na tom, aby se zveřejnilo to jeho jméno, tak samozřejmě se zveřejnit může. Je to také ochrana důvěrnosti komunikace obviněného z obhájcem, kde informace získané porušením důvěrnosti komunikace nesmí být v trestním řízení použité s výjimkou případu, kdy se použití takové informace v trestním řízení dovolává sám podezřelý nebo obviněný.

Dále je to ohledání obsahu zařízení. Tento návrh si také osvojil ústavně-právní výbor a ten chrání věci, které mohou sloužit pro důkazní účely, nicméně ten, kdo takovou věc má, například v elektronické podobě, například mobilní telefon a podobně, když je vyzván k tomu, aby namísto vydání hmotného nosiče, na kterém jsou uchovávána ta data, tak aby si mohl umožnit pořídit kopii nebo aby poskytl jinou potřebnou součinnost k jejich zpřísnění, tak je zpřístupnění, tak je zde ten režim přísnější, než je dosud v tom smyslu, že samozřejmě se tady chrání ta věc, která ve skutečnosti slouží k jiným účelům než jenom pro to trestní řízení. Ohledání, a s tím souvisí i samozřejmě ten novelizovaný § 113, ohledání obsahu takového zařízení, kdy se zpřísňuje ten režim ohledání obsahu takového zařízení i proto, aby si každý libovolně, teď nemyslím každý, ale třeba ten policejní pracovník, nemohl prohlížet obsah třeba mobilního telefonu, aniž by to souviselo vůbec s danou projednávanou prošetřovanou věcí. Takže je to § 113 a který si myslím, že je trestního řádu velmi důležitý i pro naši právní jistotu, že ne každý pod někdy i takovou, řekněme, snahou za každou cenu to trestní stíhání rychle vést ke zdárnému konci, byl oprávněn se podrobně seznamovat s důvěrným obsahem něčeho, co vůbec s věcí nesouvisí. Bude to všechno vázáno na předchozí povolení, které povoluje předseda Senátu a v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce.

Další je trestní příkaz. Víte, že tam znovu, nebo ten, kdo se tím trošku zabývá, takže v té navrhované reformě se znovu zavádí možnost trestním příkazem, čili takzvaně od stolu, nikoliv, aniž by bylo tedy došlo k hlavnímu líčení, samosoudce, obzvlášť když teď nemáme ani přísedící, ale tady v tomto případě vždycky samosoudce, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody až do jednoho roku. To je návrat k něčemu, co jsme tady měli už před delší dobou, před několika lety, a vracíme se k té takzvané šokové terapii, která může mít význam hlavně u těch prvoodsouzených a která se v zahraničí osvědčuje, nicméně ten jeden rok je poměrně dost dlouhá doba, ty zahraniční zkušenosti spíše ukazují, že pokud šoková terapie, tak maximálně do šesti měsíců, ale stačí někdy tři měsíce, šetří nám to místa ve věznicích, a tak je to poslední zdvižený ukazováček, proto tady byl pozměňovací návrh, který si po zdůvodnění ústavně-právní výbor osvojil, a to je, že trestním příkazem lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody pouze do šesti měsíců.

Pak je tady další, dohoda o vině a trestu - to už je třináctý, který si osvojil ústavně-právní výbor - pozměňovací návrh, že soud neschválí dohodu o vině a trestu v případě, že v řízení před soudem vyjde najevo, že státní zástupce nebo obviněný nesouhlasí s jejím schválením. Zatím to nebylo možné nebo bylo to možné, ale velmi komplikovaně procesně, a přitom se takové případy stávají. Prostě v průběhu toho dokazování opravdu vyjdou najevo ještě skutečnosti, které de facto vedou teda toho obviněného k tomu, že začne litovat, že vůbec na takovou dohodu přistoupil nebo státní zástupce, takže v takovém případě soud má možnost a nemusí schválit takovou dohodu. To je ten obsah toho pozměňovacího návrhu a ten si také osvojil ústavně-právní výbor.

Předposledním pozměňovacím návrhem, který si osvojil, je takzvaná kontrolující osoba a také kolem toho bylo na semináři poměrně dosti velký tlak. Byl hlavně ze strany některých advokátů, ale i soudců a předsedy Soudcovské unie, který upozorňoval na to, že by mohlo dojít k prodlužování některých řízení, protože bylo třeba doplnit, aby ten, kdo vlastně kontroluje plnění takzvaného compliance programu, který může být uložený právnické osobě, která je odsouzená za nějaký trestný čin, tak aby mohl být i advokát nebo společnost nebo zaměstnavatel, jejíž jménem nebo na jejíž účet je advokacie vykonávána, nejenom specializovaný auditor, kterých je prý údajně málo, ale ne údajně, jsme si to potom ještě nějak ověřovali, bylo by jich málo a mohlo by opravdu dojít k nějakému prodlužování, které bychom určitě nechtěli v těch řízení, čili tam jenom doplňuje, že ten, kdo to může kontrolovat jako kontrolující osoba, může být tedy i ten advokát, když to řeknu ve zkratce, ale ta kontrolující osoba včetně advokáta není vázána pokyny, to jsme tam pro jistotu doplnili, které by byly v rozporu s plněním povinnosti kontrolující osoby. Takže ne, aby si ten zaměstnavatel svému advokátovi řekl ty to zkontroluješ tak, aby to bylo jako dobře. To nejde, to je tam výslovně stanovené.

A konečně last but not least, ale vůbec ne překvapující je, že se tam znovu ještě dostal jako patnáctý pozměňovací návrh, který si osvojil ústavně-právní výbor, ten takzvaný dětský certifikát, to znamená výpis z Rejstříku trestů pro práci s dětmi a kde tady je hlavně důležitý ten § 9d, v rámci kterého se evidují skutečnosti důležité pro práci s dětmi, Kde je tedy ten výčet těch trestných činů a kde jsou potom uvedeny i doby, po jak dlouhou je v té evidenci taková osoba vedená, se zdůrazněním faktu, že zde nejde o trest, ale že jde pouze, ono to fakticky může být difamující a je a bude zřejmě pro takového odsouzeného, nicméně to není jako trest ani jako ochranné opatření, je to prostě evidence skutečností důležitých pro práci s dětmi.

Takže ta doba je tady u osoby, která spáchala trestný čin s horní hranicí trestní sazby svobody nejméně 5 let, 100 let od jejího narození, jde-li o fyzickou osobu, nebo o pravomocné odsouzení, jde-li o právnickou osobu, a osoby, která spáchala trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody nižší než 5 let, tak po dobu 20 let, a fyzické osoby, která se dopustila činu jinak trestného činu, nebyla příčetná například nebo nebyla trestně odpovědná, tak tam tu dobu stanoví soud. Samozřejmě, že je tady možné i to, že soud řekne, přestože jde o tento trestný čin, tak z těch a z těch důvodů nebude vedena taková osoba v evidenci.

Takže tam bylo poměrně dost diskuse na ústavně-právním výboru, nakonec ústavně-právní výbor si osvojil tento návrh. Byly tam potom ještě, bylo nutné udělat, protože tam byly některé legislativně technické závady, tak se to muselo všechno upravit. A je to teď, aby to dávalo smysl někde i, ale nebo vypuštěna duplicita, kdyby se dvakrát něco opakovalo úplně stejně, ale naštěstí to byly legislativně technické věci.

Takže usnesení našeho ústavně-právního výboru si osvojilo i tento patnáctý a nejobsáhlejší v tom usnesení návrh, který byl uplatněn poslankyněmi a poslanci v rámci toho jednání na 47. schůzi 2. dubna.

Takže potud moje zpravodajská zpráva s tím, že pochopitelně v rámci třetího čtení budou s ohledem i na rozdílný obsah jednotlivých pozměňovacích návrhů hlasovány všechny pozměňovací návrhy, které si ústavně-právní výbor osvojil, jednotlivě a budou stručně zdůvodněny. Jako zpravodajka ještě před každým návrhem přesně řeknu, o co se bude jednat, abyste věděli, o čem se hlasuje. Jinak je možné se samozřejmě s usnesením pod číslem 234 ústavně-právního výboru, které je takhle obsáhlé (Ukazuje materiál.), ještě seznámit i dodatečně předtím, než bude hlasováno ve třetím čtení.

Já si myslím, že jsem jako zpravodajka splnila teď do tohoto bodu svoji úlohu a jsem samozřejmě také přihlášena jako poslankyně, která tam bude ještě ty, ten pozměňovací návrh, který nebyl schválen, respektive neosvojil si ho ústavně-právní výbor, tak ho tady načtu. A totéž bych teď poprosila, aby i ostatní poslanci, kteří mají pozměňovací návrhy, které jsem nečetla, anebo dokonce ještě chtějí něco změnit dodatečně, tak aby tak učinili. A já si budu samozřejmě dělat stejně jako legislativa poznámky, protože takových návrhů by mělo být, mohlo být, já myslím, že by jich nemělo být jednatřicet, protože logicky některé ty návrhy se překrývají, duplikují, anebo jdou dokonce proti sobě, ale vyloučit nelze nic.

Takže, pane místopředsedo, za mě zpravodajská zpráva k sněmovnímu tisku 861 v tomto rozsahu a podrobnostech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za informaci o projednávání návrhu ve výboru a také o odůvodnění pozměňovacích návrhů.

V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první v přednostním právem pro stanovisko klubu SPD Radek Koten, který je zde. (Poslanec Koten vbíhá do sálu.)

Než se dostaví, načtu omluvy: pan Ondřej Benešík bez udání důvodu se omlouvá celý jednací den, Richard Brabec celý jednací den z pracovních důvodů, Jan Kubík celý jednací den ze zdravotních důvodů, Jan Lacina od 17.30 do 20 hodin z pracovních důvodů, Hubert Lang od 17 hodin ze zdravotních důvodů, Marie Pošarová od 18 hodin z pracovních důvodů, Olga Richterová od 14.15 do 17.30 z rodinných důvodů a pan ministr Baxa do 17 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Tak děkuji, pane předsedající. Já jsem se trošičku zadýchal, protože jsem běžel, ale nakonec to dopadlo dobře, takže jsem zde.

Tady k této novele trestního zákoníku, tak samozřejmě je tam spousta věcí, které se mění, ale zároveň já to beru jako nosič, že je trestní zákoník otevřen, a proto si nemohu pomoci, ale máme tady několik pozměňovacích návrhů, které se budou věnovat nebo se věnují několika věcem. Ono jsme se tady bavili mnohokrát, zda tedy ti lidé, kteří se brání například ve svém obydlí a tak dále, my to máme pracovně nazváno "můj dům, můj hrad", že by měli mít možnost (se) bez nějaké perzekuce ze strany státu ve svém domě bránit a ubránit případnému pachateli nějakého trestného činu. Takže nějakým způsobem posilujeme ta jeho práva.

Pak je to takový evergreen, který jsme tady projednávali v rámci lexu Ukrajina VII, kdy tedy byl načten pozměňovací návrh, kde se mění a zavádí v trestním zákoníku § 318a. V lexu Ukrajina si myslím, že se tím bude zabývat možná časem Ústavní soud, zda tedy jako přílepek úplně k jiné normě má šanci na to, že tedy bude legitimně uznán. Nicméně ten § 318a se prokopíroval i do tohoto trestního zákoníku, je zde tedy explicitně uveden, a právě pod dojmem těch událostí, které se dějí okolo nás a samozřejmě dějí se i ve Spojených státech, tak to bude jedna z dalších změn, kde bychom tedy tento paragraf chtěli vypustit, protože z našeho pohledu to trochu zavání, jako bychom se měli vrátit někde k nějakému utahování šroubů, podobně jak to bylo v padesátých a v sedmdesátých letech po návštěvě vojsk Varšavské smlouvy tady tak, jak se utahovaly postupně ty šrouby, tak se upřesňoval tehdy i ten trestní zákoník. A bohužel ten § 318a poměrně nápadně připomíná tyto staré normy.

No a pak bych tady dával ještě jeden pozměňovací návrh a ten se zabývá tedy, a tento tisk se bude také projednávat, je to tisk 768, pyrotechnika, a právě o tom bude ten třetí pozměňovací návrh, který zde mám, který také načtu a zdůvodním.

Nyní se tedy budu věnovat té první normě, což je "můj dům, můj hrad". Tento pozměňovací návrh tedy mění, mění se tam některé paragrafy a vkládají se tam některé nové body. Takže za prvé do návrhu v části třetí se čl. I se vkládá nový bod číslo 6, který zní: V § 46 se vkládá nový odst. 2, který zní: Od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly splněny podmínky, či meze krajní nouze - § 28 - nebo nutné obrany - § 29 - lze upustit, jestliže vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k ochraně společnosti. Ostatní odstavce se tedy přečíslují.

Dále za druhé, do návrhu se v části první čl. I vkládá bod číslo 14, který zní: V § 58 se v dosavadním odst. 7 zrušují slova spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky krajní nouze - § 28 - nebo nutné obrany - § 29. V § 58 se doplňuje nový odst. 8, který zní: Soud zváží snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly splněny podmínky, či meze krajní nouze - § 8 (§ 28?) - nebo nutné obrany - § 29. Omezením stanoveným v odst. 4 přitom není vázán.

Za třetí, do návrhu se v části první čl. I vkládá nový bod č. 46, který zní: § 178 Porušování domovní svobody nově zní takto: § 178 Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Za druhé: Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 lsti, zneužije-li bezbrannosti nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Za třetí: Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odst. 1 násilí nebo pohrůžky násilí nebo jiné újmy, takový čin spáchá se zbraní nebo s další osobou. Za čtvrté: Příprava je trestná. No a dále se následující body přečíslují.

Já bych to nyní ještě odůvodnil. Tedy obecně, návrh cílí na posílení postavení obránce a osoby jednající v krajní nouzi, respektive na případy spáchání trestného činu při odvracení, útoku či nebezpečí, aniž by byly splněny podmínky či meze krajní nouze nebo nutné obrany, to je návrh dopadá na případy překročení podmínek a mezí krajní nouze, respektive nutné obrany.

Trestání pachatelů těchto činů je obzvlášť problematické jak z důvodu převážně absentující převahy napravování pachatelů, protože nebýt útoku či nebezpečí, k jejich protiprávnímu jednání by nikdy nedošlo, ale také z hlediska obecné společenské ochoty jednat v krajní nouzi a nutné obraně, a především v rámci pomoci v nutné obraně či odvracení nebezpečí ohrožujícího jiný než vlastní zájem.

Návrh je koncipován jako plnohodnotná úprava platné legislativy bez ohledu na případné schválení, anebo neschválení tisku číslo 38, kterým Senát navrhuje novelizaci právě toho § 29 trestního zákoníku.

Dále návrh řeší specifickou nedostatečnost právní ochrany porušování domovní svobody, jejíž trestní sazby jsou nedostatečné, a sjednocuje je s trestnými činy majícími obdobnou společenskou škodlivost a nebezpečnost, tj. v rámci základní skutkové podstaty s trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji, kde je trest až tří let odnětí svobody i v případě nedbalostního spáchání a v rámci kvalifikované skutkové podstaty s trestným činem loupeže. Porušování domovní svobody za okolností stanovených v kvalifikované skutkové podstatě s sebou inherentně nese zvýšené riziko útoků na další zájmy chráněné trestním zákonem, nadto zásadním způsobem snižuje šance na účinnou obranu poškozených.

Vedlejším dopadem navýšení trestních sazeb bude v praxi také posílení postavení obránce v případech odvracení útoků proti domovní svobodě, které se namnoze míjí s principy postulovanými v právní literatuře.

Návrh bude specificky dopadat na následující případy porušování domovní svobody: neoprávněný vstup skrz užití lsti, typicky páchaný pachateli vydávajícími se za různé kontrolory, měřiče plynu, elektřiny a podobně, především vůči seniorům či jiným zvlášť zranitelným skupinám, a dále k podstatnému navýšení trestnosti porušování domovní svobody za užití pohrůžky násilí či se zbraní, kdy dojde k srovnání se základní trestní sazbou loupeže.

Já si myslím, že k tomuto bodu to je všechno, protože jsem návrh odůvodnil. A nyní budeme pokračovat tedy dalším pozměňovacím návrhem, což je § 318 a jeho vypuštění z trestního zákoníku.

Vkládá se tedy do trestního zákoníku novelizační bod ve znění: Za prvé: V § 33 úvodní části ustanovení se vypouští slova "neoprávněné činnosti pro cizí moc - § 318a". Za druhé: "§ 318a" se vypouští. Za třetí: V § 329 odst. 2 písm. e) se slovo "nebo" nahrazuje čárkou. Za čtvrté: V § 367 odst. 1 a v § 368 odst. 1 se slova "neoprávněné činnosti pro cizí moc - § 318a" vypouští. Za páté: V § 367 odst. 2 se slova "neoprávněné činnosti pro cizí moc - § 318a" vypouští.

Nyní mi dovolte, abych to krátce odůvodnil. Je navrženo, aby Poslanecká sněmovna zvážila vypuštění části novely trestního zákoníku, která byla do něj vložena i neorganickým přílepkem v rámci takzvaného lexu Ukrajina VII. A právě to zmíněné protlačení této rychlonovely postrádalo potřebnou odbornou diskusi a ani ten samotný text přijatý v rámci této rychlonovely není kvalitní, což se samozřejmě tady probíralo na Sněmovně a dokonce, vaším prostřednictvím, i pan ministr spravedlnosti také tvrdil, že se mu to úplně nelíbí.

Je také třeba upozornit, že od doby, kdy byla tato rychlonovela projednávána ve Sněmovně, došlo zjevně a bude docházet k rozsáhlým odhalením ve Spojených státech, pokud jde o činnosti různých mocenských struktur, státních i nestátních organizací, jejich financování a ovládání jiných společností a jiných států, takže pravděpodobně by mělo být především v zájmu tehdejších navrhovatelů a podporovatelů této normy, aby tento paragraf byl z našeho trestního práva, tedy § 318, vypuštěn co nejdříve. Tolik tedy k tomuto.

Nyní se dostáváme ještě k pyrotechnice. My tady právě v souvislosti s tiskem 768 máme zaděláno poměrně na problém, protože úderem půlnoci letošního roku, to znamená 31. 12. 2025, by tady byla určitá část populace ze dne na den ze sprostého podezřelého vlastně identifikována jako sprostý zločinec a hrozilo by tedy trestní stíhání.

Ten nový novelizační bod v ustanovení § 279 odst. 3 - tam se tedy vypouští slova "nebo pyrotechnický výrobek, pokud je pro zacházení s ním potřebná odborná způsobilost". Nyní to odůvodním: protože není důvod pro kriminalizaci nakládání s pyrotechnikou prostředky trestního práva, tedy subsidiarita trestní represe, pyrotechnika jako taková nejsou zbraně, a nedovolené nakládání s výbušninami kriminalizováno již v trestním zákoníku je.

Myslím si, že prvotním zájmem státu musí být, aby se na jeho území nepohybovaly osoby mající v úmyslu páchat teroristické a násilné trestné činy, jako je tomu nyní v Německu, Velké Británii, ve Francii. A omezování přístupu a možnosti nakládání s nejrůznějšími předměty, jako jsou nože, pyrotechnika, poškodí respektive vyvolá odstrašující efekt jen u těch, kteří nemají v úmyslu trestnou činnost páchat. Zločinci a teroristé si cestu vždy najdou a jejich poptávku vždy někdo uspokojí a případný trestný postih za nedovolené nakládání s těmito předměty je s ohledem na závažnost důsledků jejich zločinů zcela marginální.

Je absurdní, že současné Poslaneckou sněmovnu schválené, ale ve Sbírce dosud nevyhlášené znění trestního zákoníku kriminalizuje až na pět let odnětí svobody nepodmíněně osoby ve věku 18 až 21 let za nakládání s pyrotechnikou kategorie F3.

Dále právě v kontextu s textem tisku 768, který tady budeme projednávat za nějakou tu hodinu ještě dnes, který zavádí povinnost odborné způsobilosti pro kategorii F3, dochází právě ke zcela absurdní situaci, kdy legálně nakoupená pyrotechnika třídy F3 - ta se běžně prodává v maloobchodní síti - se úderem půlnoci 31. 12. 2025 stane právě ve smyslu návrhu těchto obou tisků důvodem pro uvěznění jejího legálního vlastníka až na pět let v případě, že jeho věk je v rozmezí mezi 18 a 21 lety, což naprosto odporuje elementárním principům trestního práva, jak jej máme chápat. Jakákoliv přechodná ustanovení navržena bohužel nejsou a navíc jen připomínám ustanovení čl. 17 Listiny základních práv a svobod, se kterými návrhy jsou v rozporu rovněž.

Takže toto byly mé pozměňovací návrhy, ke kterým se pak v podrobné rozpravě přihlásím. Děkuji za podporu, děkuji za pozornost a ještě se uvidíme.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. My se nacházíme pořád v obecné rozpravě, v tuto chvíli se přihlásil s přednostním právem pan kolega Jakub Michálek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že jsme se posunuli dále do druhého čtení s tímto důležitým tiskem a věřím, že se nám podaří ho dokončit v tomto volebním období tak, aby začal platit. My jsme ostatně byli jedni z těch iniciátorů toho zákona, když jsem vlastně před rokem a půl posílal dopis na Ministerstvo spravedlnosti, kde byly označeny základní problémové body současné úpravy trestního zákoníku a ten návrh, jak ho předložila vláda, tak řadu z nich posouvá lepším směrem. Takže na začátek chci říct, že tato modernizace trestání v České republice má naši podporu.

Pokud jde o některé směry, které jsou v tom zákoně, tak my bychom šli ještě dále a taky jsme to navrhovali, když jsme byli ještě ve vládě. Zejména pokud jde třeba o problematiku trestné činnosti, která se týká konopí. My jsme zastánci, tak, jak jsme s tím kandidovali i ve volbách, regulovaného trhu s konopím, a to, aby tyto psychotropní látky neměly pod rukou různé gangy, mafie a černý trh, ale aby nad tím měl efektivní dohled stát, aby stát zaručil, že se takovéto látky nebudou dostávat do rukou dětem, aby stát jasně řekl, kde se to má prodávat, jakým způsobem to má být označeno, jaké jsou ty podmínky nákupu a aby to samozřejmě bylo zatíženo spotřební daní a daní z přidané hodnoty, která by přinesla do státního rozpočtu několik miliard korun, takže tímto směrem směřuje i návrh změny, kterou jsem předložil na ústavně-právním výboru, a předložím ji dneska znovu za poslanecký klub Pirátů, a to zavedení regulovaného trhu s konopím v České republice.

My jsme to samozřejmě sondovali, i jak se k tomu staví veřejnost, a z toho celkem jednoznačně vyplývá, že velká většina voličů všech současných vládních stran podporuje právě regulovaný trh s konopím. A když se podíváme na to, jakým směrem jdou i naši sousedi v Německu, tak můžeme se dostat do paradoxní situace, že Německo bude napřed před českými pěstiteli a ti budou jenom čekat na to, jak se bude rozvíjet německé hospodářství v této oblasti, zatímco oni budou čekat dlouhou dobu na to, než se čeští zákonodárci rozhoupou a než srovnáme krok, a mezitím už tady budou dávno etablované hospodářské subjekty z Německa a my opět spláčeme nad výdělkem, takže to by ta cesta být neměla. Proto považuju za důležité, abychom schválili tu změnu už teď a můžeme si na tom akorát vydělat.

Nicméně zaznamenal jsem i vyjádření pana ministra, který řekl, že se hlásí ke změně navýšení limitu udržení konopí na 200 gramů pro osobní potřebu. To je určitě užitečný krok a smysluplný krok, protože navazuje na určitou vadu, která zůstala v tom původním návrhu, že není kriminalizováno pěstování konopí v určitém počtu kytek, ale v okamžiku, kdy ty rostliny sklidíte, se to stává trestným činem. Takže tato změna částečně řeší tento problém. Samozřejmě mohli bychom se bavit o tom množství, jak má být správně nastaveno, a 200 gramů je určitě krok správným směrem. Já osobně navrhuju taky, aby ta úprava se týkala mastičkářů, to znamená většinou starších lidí, píšou nám třeba senioři, kteří si vyrábí mastičku pro své blízké v rodině. Ta aktuální právní úprava bohužel tyto lidi perzekuuje, posílá je do vězení nebo jim ukládá podmíněné či peněžité tresty. Takže já navrhuju, aby tam byla výjimka jakmile umožníme osobní pěstování pro osobní potřebu, držení pro osobní potřebu, tak bychom měli nějakým způsobem řešit i nakládání s konopím pro osoby blízké, takže za tímto účelem tam navrhuju doplnit výjimku svým pozměňovacím návrhem.

No a můj poslední pozměňovací návrh, nebo návrh našeho klubu v této oblasti se týká konopných spolků, to znamená, abychom měli pod kontrolou to, jakým způsobem se konopí pěstuje v tom neziskovém sektoru, když se třeba více pěstitelů chce dát dohromady, když třeba někdo nemá podmínky pro toto pěstování, tak aby si to nepěstoval někde uprostřed políčka, kde se k tomu můžou dostat třeba děti nebo kde to může být problematické, ale abychom tomu dali jasné mantinely a bylo to pod státní kontrolou. Takže tímto způsobem by byly zřízeny spolky pěstitelů a ty by byly potom pod kontrolou vládního úřadu. Na Úřadu vlády by byla samostatná sekce, která by se věnovala kontrole právě dodržování podmínek ze strany těch konopných spolků. Takže to jsou asi základní návrhy, které předkládám k této problematice konopí.

A potom si dovoluji ještě vysvětlit dva pozměňovací návrhy, které se týkají jiné oblasti, a to za prvé návrh na zavedení trestní politiky státu, protože my dneska máme oddělený model, ve kterém státní zastupitelství je sice formálně začleněno mezi orgány moci výkonné, ale není jasně stanoveno, jakým způsobem má Ministerstvo spravedlnosti se podílet na určování základních principů právě výkonu té výkonné moci ve státním zastupitelství a na jednu stranu asi nechceme, aby Ministerstvo spravedlnosti zasahovalo do jednotlivých trestních stíhání, do jednotlivých kauz a tak dále, tak jako je to běžné v některých anglosaských modelech, kde ministr spravedlnosti má úlohu veřejné žaloby, má na to zásadní vliv.

Ale na druhou stranu chceme, aby ty záležitosti, které se týkají trestní politiky státu a které mají podléhat demokratickému zákonodárci a které mají podléhat tomu, že přece jenom ty zdroje, které nás stojí trestní justice, to je mnoho miliard korun, tak na ně určitě má mít nějakým způsobem vliv Ministerstvo spravedlnosti. Proto já jsem navrhl, aby byl zřízen tak jako v některých jiných státech institut trestní politiky státu, což by byl dokument, kde by byly vypsány právě ty prioritní oblasti, na které se má zaměřit soustava státního zastupitelství při své činnosti, při kontrole vyhledávací činnosti policie, při navrhování trestu, při volbě sankce a všech těchto dalších záležitostech. Dneska se to řeší tak, že když má exekutiva zájem, aby bylo ukládáno více peněžitých trestů, tak uspořádá zvláštní školení pro představitele justice, a pak se to skutečně propíše do těch lepších statistik, ale nemyslím si, že to by úplně měl být ten směr. Takže proto spíš vybízím k tomu, abychom se inspirovali tím, jakým způsobem je trestní politika upravená v německých spolkových zemích, jakým je upravená v Nizozemsku nebo ve Francii, a hledali způsob, jak může Ministerstvo spravedlnosti stanovit ty politické priority v obecné rovině, například aby se důsledněji vyšetřovaly trestné činy, které se týkají násilí, důstojnosti sexuální oblasti, hospodářské kriminality a aby se méně zdrojů a aktivit alokovalo na bagatelní trestnou činnost. Na to, když se bavíte s policisty, tak vám někdy říkají, že musí prostě honit čárky, aby měli dost čárek, protože se to promítá do jejich hodnocení a potom do těch větších statistik.

To asi není úplně smyslem toho, jak bychom chtěli, aby fungovaly orgány činné v trestním řízení. Takže proto navrhuji doplnit institut trestní politiky státu, kterou by vydávala vláda na návrh ministra spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a ústavně-právním výborem Sněmovny, tak jako je to v některých případech třeba jmenování šéfů tajných služeb, že v takovýchto záležitostech, které mají větší přesah, a je zájem, aby nebyly nechávány pouze na vládě, aby byly předmětem nějaké veřejné diskuse, tak aby bylo zajištěno právě to projednání na ústavně-právním výboru, kde to jednání je veřejné, protože to jsou právě záležitosti, které mají být i pod veřejnou kontrolou a diskusí.

Druhý pozměňovací návrh, který předkládám, tak ten se týká prodloužení promlčecí doby u trestného činu vraždy. Česká republika má abnormální systém, ve kterém u té v uvozovkách běžné vraždy je promlčecí doba 15 let, u vraždy, která je kvalifikovanou skutkovou podstatu, kde je možné uložit výjimečný trest, je to 30 let. Nicméně to, co je zásadní problém, tak je, že právě dneska když máme modernější metody, které dokážou odhalit trestnou činnost, dokážou usvědčit pachatele pomocí testu DNA, pomocí mnoha forenzních metod, tak ta promlčecí doba 15 let se jeví jako disproporčně krátká. Když si to srovnáme třeba se západními státy Evropy, tak tam je vražda nepromlčitelná. V Rumunsku, což je jedna z mála zemí, kde to mají stejně, tak tam mají také 15 let jako v České republice. Takže Česká republika společně s Rumunskem je země, kde ta promlčecí doba u vraždy je nejkratší, a i u všech našich okolních sousedů ta promlčecí doba je výrazně delší než těch 15 let, co máme my. Takže to považuju za krok dobrým směrem a není žádný důvod, aby se někdo po 15 letech v uvozovkách vyvinil z takto závažného, asi nejzávažnějšího běžného trestného činu, o kterém se veřejně diskutuje, když opustíme takové ty záležitosti týkající se vedení útočné války a genocidia a podobně.

Nyní mi dovolte, abych se závěrem vyjádřil k několika pozměňovacím návrhům, kde bych rád vyjádřil náš nesouhlas za poslanecký klub Pirátů. My zásadně nesouhlasíme s těmi poslaneckými návrhy, které jdou směrem, bych řekl, k zlehčování hospodářské kriminality. Na jednu stranu ano, pojďme více využívat peněžité tresty, to je v pořádku, ale byly tady někdy snahy, které šly až příliš daleko. Byl tady zvažován na ústavně-právním výboru pozměňovací návrh, který by zrušil jednu třetinu pro organizovanou trestnou činnost v případě hospodářské kriminality a majetkové trestné činnosti. Takže to by v praxi znamenalo ti pachatelé různých krádeží aut, ale i organizované korupce, ty zločinecké gangy, že by dostávaly o jednu třetinu kratší tresty. Takže to určitě podpořit nemůžeme a nechceme.

Byl tady návrh schválit takzvaný náhubkový zákon, to znamená omezit možnosti zejména novinářů a lidí ve veřejném sektoru, ve veřejné diskusi zveřejňovat jména, totožnost pachatelů, respektive trestně stíhaných osob v tomto stadiu, do doby, než je podána obžaloba. Víme, že v těch případech to často trvá třeba dva tři roky, a víme, že ta veřejná diskuse vytváří určitý tlak na politiky, aby nezavírali oči před korupcí, která je nejzávažnějším problémem, kterému čelíme. Aspoň tedy podle výzkumu CVVM, který probíhal v lednu. Podle aktuálního průzkumu, který hodnotil právě závažnost jednotlivých témat, tak ta největší shoda je právě na korupci, kde to dosahuje asi 65 procent. Čili připomínám, není pravda, že by veřejnost nevnímala korupci jako problém. To, co spíš se děje, je, že veřejnost ztrácí víc a víc důvěru, že politická reprezentace je vůbec schopna nebo ochotna s tím něco dělat. Takže řešme tyto příčiny a předkládejme řešení, která zmenší ten korupční prostor. Ostatně jsme nedávno schvalovali tady zákon o lobbování, takže to jsou kroky dobrým směrem.

Takže pokud jde o náhubkový zákon, my s tím zásadně nesouhlasíme a jsem rád, že tedy už ti kolegové, kteří za tím stáli, začínají brát zpátečku. Je to určitě dobře, protože není žádný důvod, proč omezovat svobodu slova, a v případě, kdy tady máme korupční kauzy, jako je kauza v Nemocnici Motol, kde místo toho, aby šly peníze na léčení nemocných dětí, na výstavbu pavilonu pro léčení lidí nemocných rakovinou, tak místo toho ty peníze potom končily v pozemcích v Kostarice, o které se starala manželka toho náměstka, místo toho, aby ta paní chodila do práce v Motole, kde byla zaměstnána a brala za to mzdu, tak místo toho do té práce nechodila a spravovala ty pozemky právě v té Kostarice. Takže to je typický příklad toho, co bychom neměli dopustit, a v takovýchto případech ten náhubkový zákon by vedl k tomu, že se zakáže novinářům zveřejnit identitu, totožnost třeba těch osob, které se podílely na té korupci a dodávaly zboží do té nemocnice. Vedlo by to samozřejmě i k utajení případů osob, jako je pan Redl nebo aktéři v Dozimetru, a myslím si, že v těchto případech není problém, že se o těch záležitostech mluví, a daleko větší problém je, že se dostatečně neřeší.

Samozřejmě uvědomuju si i, že pokud je někdo nespravedlivě stíhán, tak je to zásahem do jeho osobnosti. Je to citelný zásah a stát se za něj musí omluvit a odškodnit toho člověka takovým způsobem, aby to aspoň změnilo ten dopad do jeho sféry. Na druhou stranu ty důvody, proč zavést takto široké omezování pro zveřejnění, zdaleka nevyvažují ten efekt negativní, který by to mělo na svobodu slova.

Poslední věc, které se chci věnovat, tak je úprava dětského certifikátu. Já to považuju obecně za prospěšnou myšlenku, se kterou máme zkušenost i v některých dalších západních státech, kde se osvědčila. Na druhou oproti té původní variantě, kdy jsme to navrhovali jako systém prakticky bez jakékoliv administrativy, který bude propojen přes internet tak, že třeba ta organizace, která pracuje s dětmi, bude mít neustálý přístup k těm osobám, které jí k tomu udělily souhlas, k tomu certifikátu, a bude si moci ověřit, že jsou bezúhonné pro účely práce s dětmi.

Tak bohužel se to přetvořilo do takového byrokratického modelu, kde se bude chodit s vytištěnými papíry. To já za úplně ideální nepovažuju, protože tam nebude úplně ošetřena situace, kdy dojde ke změně situace, kdy někdo začne být třeba vyšetřován nebo trestně stíhán a tak dále nebo bude odsouzen, a musíme opravdu efektivně zajistit, aby se to ta organizace pracující s dětmi dozvěděla, aby netvrdila rodičům "všichni u nás mají certifikát", ale pak se neukázalo, že někteří ten certifikát sice mají, ale ve skutečnosti se dopustili trestného činu, se kterým už ten certifikát nepočítal. Takže to bychom samozřejmě ohrozili důvěru občanů i těchto organizací ve funkčnost toho mechanismu.

Proto my jsme preferovali spíš tu digitální variantu, ale i v této podobě je to podle mě krok správným směrem, a je samozřejmě logické, že ty lhůty jsou nastaveny takovým způsobem, aby zajistily efektivní ochranu těch nejzranitelnějších, čili dětí, aby to fungovalo v praxi, aby se nám nestávalo to, na co jsme upozorňovali v lednu tohoto roku, když přišel první návrh z Ministerstva spravedlnosti, a my jako Piráti jsme museli upozorňovat na to, že v tom návrhu by to znamenalo, že člověk, který se před pěti lety dopustil trestné činnosti a byl za to odsouzen, tak už po pěti letech může mít čistý dětský certifikát a běhat po dětských spolcích a domovech dětí a mládeže s tím, že chce znovu pracovat s dětmi, a nebylo by žádného způsobu, jak takovou situaci řešit.

Takže to se podařilo vyřešit a děkuju všem za ochotu, že jsme tento základní problém posunuli.

Takže kdybych to měl shrnout, domnívám se, že tento zákon je zásadní modernizací trestního práva jak po hmotné, tak v některých ohledech i po procesní stránce. Využijme tuto příležitost, protože jenom díky tomu, že modernizujeme zákony v této oblasti, tak dokážeme efektivněji chránit občany České republiky před kriminalitou. A to samozřejmě tedy bude vyžadovat kroky v celé řadě oblastí, bude se to muset potom promítnout a já věřím, že to bude mít pozitivní efekt i ve vězeňství, protože budeme mít méně vězňů a dokážeme ty drahé a cenné kapacity všech lidí, kteří se účastní na trestním stíhání, na vězeňství, lidí ve vězeňské službě, pracovníků v Probační a mediační službě, takže dokážeme soustředit tyto kapacity na práci s těmi, kteří opravdu v tom vězení mají sedět, a že najdeme alternativní cesty včetně náramků a dalších, domácího vězení, které budou v praxi fungovat tak, abychom tu represi u těchto osob nemuseli uplatňovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli jsme v obecné rozpravě, připomínám. První řádně přihlášenou je paní poslankyně Barbora Urbanová, připraví se pan kolega Ivan Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Já rovnou navážu na pana předsedu pirátského klubu. My jsme vyřešili tu administrativu a my to máme navržené tak, že od 1. ledna roku 2027, kdy ten dětský certifikát začne platit, nebo ten zákon začne být účinný a ty výpisy bude možné si nechat takzvaně vyjet, tak jakýkoliv člověk bude moci dát zmocnění jakékoliv organizaci tak, aby v případě, že se u něj v tom dětském certifikátu změní nějaká skutečnost, aby se o tom ta organizace přes normální digitalizovanou notifikaci dozvěděla. My počítáme s tím, že všechno bude možné digitálně, že se prokliknete přes Portál občana, to znamená, ta administrativa a to papírování aktuální v tom našem návrhu není, a to jsme vyřešili. A z toho mám velkou radost.

Nicméně já začnu obecně k dětskému certifikátu, respektive jak bychom to měli spíše nazývat, výpisu z Rejstříku trestů pro práci s dětmi. Chci vás tady seznámit s tím, jak jsme o celé věci vlastně od začátku přemýšleli a proč. Je to věc, kterou řešíme v podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí už tři roky, já za to děkuji tady ctěné kolegyni a předsedkyni tohoto podvýboru Táně Malé, protože my jsme skutečně v tom podvýboru byli velmi konstruktivní a řešili jsme to od začátku tak, aby ta věc neztratila na efektivitě, aby byla funkční a aby nám tady opravdu chránila děti. A že děti chránit jsou (?) vám dokážu na několika příkladech, které vám s dovolením přečtu, protože jsou příšerné, a vlastně myslím si, že i díky tomu pochopíte, jak jsme nad těmi věcmi, které i v tom mediálním prostoru zaznívají, že jsou třeba nedostatečně vysvětlené, tak jak jsme o tom přemýšleli.

Tak v první řadě, jestli vám můžu doporučit, pusťte si podcast na Seznam Zprávy, který se jmenuje Nejlepší kamarád, pán, který pohlavně zneužil jednoho svého svěřence, i dnes učí. Další příklad, v roce 2012 dostal učitel Vladimír D. z Boru na Tachovsku podmínku za pohlavní zneužití čtrnáctileté školačky, své žákyně. Poté, co mu byl jeho trest zahlazen, vrátil se na tu stejnou školu, byť pod jiným příjmením, znovu učil a v posledních dvou letech se zjistilo, že to samé dělal i s jinými žačkami.

Tady se zastavím u toho trestného činu pohlavní zneužití. Tam jde o to, že podmínkou pro spáchání tohoto trestného činu není ani násilí, ani to, že překonáváte něčí vůli, ale to, že jeden z těch aktérů je příliš mladý na to, aby měl pohlavní styk, ale, a to je důležité, aby tady zaznělo také, my jsme napravili jednu věc, a to bylo to, že nám tresty za pohlavní zneužití padaly i v případě penetrativního styku s dětmi, třeba osmiletými, šestiletými. A i díky této Sněmovně se toto podařilo změnit a prosadili jsme takzvané znásilnění z podstaty a vlastně máme zvýšenou ochranu dětí pod 12 let.

Ale tady se zase zastavím. Tuhle věc jsme udělali od 1. ledna tohoto roku. A my máme mnoho a mnoho případů z minulosti, kdy prostě i - promiňte, já to musím označit za znásilnění - prostě nemáte dobrovolný sex s osmiletou holčičkou nebo s šestiletým klukem, tak kdy i za tohle padaly podmínky právě proto, že se neprokázalo to, že se ta oběť nějakým způsobem fyzicky bránila a neprokázalo se vlastně nic z toho, co bylo dále bráno jako podmínka toho, aby došlo k tomu znásilnění, protože ty děti jsou prostě moc malé a nerozumí tomu, co se jim děje. To pohlavní zneužití jsme proto do dětského certifikátu zařadili také jako ten trestný čin. A to je důležité. Já se k tomu ještě dále dostanu.

Další případ, případ vedoucího sportovních a volnočasových kroužků. Obviněn ze sexuálního zneužívání nezletilých chlapců v letech 2001 až 2022. Ten člověk to páchal 21 let. K činům docházelo během kroužků na horách nebo v jeho domě. V roce 2017 byl už za podobné praktiky odsouzen, nicméně odsouzen byl pro jiné skutky. Nyní se jedná o další případy. A v roce 2023, kdy jsem o tom dohledala poslední informaci, byl odsouzen k osmi letům vězení. Tak tady snad už justice u toho opakování těch skutků zafungovala. Další případ, masér sportovního klubu. Masér ze Středočeského kraje zneužíval nejméně osm chlapců na příměstském táboře v roce 2019. Podle svědectví chlapců je obtěžoval při masážích. Tady se opět ukázalo, že takhle malé děti prostě nerozumí tomu, co se jim děje, když je někdo vyloženě sexuálně obtěžuje. Další případ, muž z Liberce, dvakrát odsouzený za zneužívání dětí, pořádal dětské tábory a hlídání přes vlastní spolek. Zase důležité, zapamatujme si, přes vlastní spolek. Nedělal to jako učitel, nedělal to ve škole. Zneužil nejméně sedm dětí, dvě z nich mladší pěti let. Případ muže na táboře v Rožmitále pod Třemšínem, čtyřiašedesátiletý muž byl obviněn z pohlavního zneužití nezletilé dívky na dětském táboře, kde působil jako vedoucí. Případ takzvaného strejdy na hlídání, pán chtěl hlídat děti v důchodovém věku, seznámil se s rodinou při návštěvách jejich obchodu, získal si důvěru rodičů dárky a nabídkou pomoci s hlídáním dětí. Postupem času měl podle zjištění kriminalistů opakovaně nutit jejich nezletilou dceru a k aktivitám srovnatelným se souloží. Další případ, šest znásilněných chlapců v Břeclavi, velice medializovaný případ z roku 2023. Ten si velmi dobře pamatuju, protože se mi z Břeclavi ozvalo několik dalších rodičů, že jejich dětem se to dělo taky, ale už je to promlčené. Takže nebylo jich pouze šest. Další případ, zlínský soused hlídal a zneužíval děti, i když byl už za zneužití dvakrát trestaný. Další případ, sbormistr dostal za zneužití dítěte podmínku a může dále učit. Muž zneužil dítě a o pár let později si založil taneční skupinu, kde zneužil další. Další muž opakovaně v řádu desítek let zneužíval děti, se kterými pracoval.

Mně se zdá, a trvalo mi to zhruba 20 minut na internetu vyhledat si pár těchto případů, že tady dost selháváme v ochraně dětí, pokud jim někdo takhle ublíží. A samozřejmě s tím souvisí i to, že za tyto trestné činy v minulosti prostě padaly podmínky. Mám tady i případ, kdy za anální styk s třináctiletou dívkou muž dostal podmínku, přičemž jemu bylo přes čtyřicet. No a on si jí takzvaně namotával, tomu se odborně říká grooming, přes internet. Víme asi o nebezpečí pro děti v tomto směru. A samozřejmě i on může dneska učit, protože jeho trest po nějaké době bude zahlazen a bude se na něj hledět jako někoho s čistým trestním rejstříkem.

No a my jsme si řekli, že nemůžeme dopustit, aby přesně tihle lidé měli k těm dětem další přístup, protože tady to není jenom o nějakých ukojeních sexuálních choutek, ale i o tom, že tito lidé vyhledávají situace, kde mají nad někým bezbranným, a v tomto případě ano, jsou to často děti, nějakou moc, nějakou nadvládu a tu si samozřejmě prokazují právě tím zneužíváním. A zasekli jsme se u hned na začátku při tom projednávání dětského certifikátu na tom, jestli můžeme sáhnout vlastně do práv pachatelů z minulosti. Jenže pokud my bychom to neudělali, tak by ten dětský certifikát nebyl funkční v podstatě hned od jeho schválení nebo nabytí účinnosti, ale byl by účinný nebo funkční za několik let od toho schválení. To znamená, i kdybychom to schválili teď, dneska, tak by začal být účinný zřejmě 1. července. A v tu chvíli by se vlastně počítal čas, než se ty nové skutky prosoudí. A my jsme si tenkrát řekli, a byla na tom velká nadstranická politická shoda, nejenom na tom zmiňovaném podvýboru, že prostě nemůžeme dopustit, aby ten dětský certifikát nefungoval a nebylo to efektivní opatření.

To znamená, snažili jsme se vymyslet konstrukci, jak se do té minulosti můžeme podívat. A ono, když se na to podíváte trošku neprávním, ale laickým pohledem člověka, který s právem nemá nic společného, tak to vlastně jednoduché je, protože my tu trestní minulost těch lidí známe a máme ji napsanou v Rejstříku trestů, který je plně funkční a digitalizovaný od roku 2005, což je důvod, proč Dětský certifikát sáhne do skutku od roku 2005. A my jsme si řekli: fajn, tak si řekněme, že novým kvalifikačním kritériem pro vykonávání určité profese, která souvisí s dětmi, je to, že nikdo z těch lidí nemá zápis v Rejstříku trestů. A vytvořili jsme zvláštní část Rejstříku trestů, kde budou právě tito pachatelé a budou tam i pachatelé z minulosti.

Samozřejmě to spustilo debatu, jestli nebo jaké trestné činy. A my jsme tenkrát došli k názoru, že... Za tím já si opravdu stojím, já opravdu tady nechci dělat olympiádu v tom, jestli větší trauma, když to uděláte čtrnáctileté dívce, pohlavně ji zneužijete, nebo pokud znásilníte sedmnáctiletou dívku, anebo pokud dvacet let mlátíte svoji manželku a ta má tak, tak velké následky týrání, že to spadne až do toho trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, odst. 2 a 3, to znamená, cituji: "zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, těžká újma na zdraví, páchali po delší dobu, způsobili-li tím smrt".

Já nevím, jestli vy chcete tuhle tu olympiádu tady rozjet, můžeme, není to takový problém, ale my jsme do toho se nepouštěli, protože se zase vrátím k tomu původnímu prohlášení: chceme chránit děti od osob s násilnými sklony. A násilný sklon není jenom, když spácháte - pohlavní zneužití už vůbec ne - není jenom, když spácháte znásilnění, není to ani jenom to týrání, není to jenom obchodování s lidmi, není to jenom vražda. Je to nějaký projev člověka, který násilné sklony má a které asi nechceme, aby aplikoval na děti, ať už naše, nebo cizí.

Takže my jsme k tomu přistoupili takhle a vytvořili jsme seznam trestních činů, které tam jak napadají, do této části Rejstříku trestů z minulosti, takzvaně automaticky. Tito lidé získají možnost se... požádat soud, aby zvážil, jestli ten zápis této skutečnosti do této části trestního rejstříku je důvodný, nebo ne. Ten prostor na to mají, právo rozhodně. A potom do budoucna už to funguje jako jiné sankce - typicky ochranné opatření, kdy soud rozhodne o tom, jestli ten zápis dát u jiných trestných činů než ty, které jsme vyjmenovali, anebo u těch trestných činů, které jsme vyjmenovali naopak soud zváží, jestli náhodou ten zápis neprovede.

Takže tohleto je design toho celého řešení, které splňovalo dvě podmínky, které jsme měli. Za prvé nedělat to jenom na dětech a za druhé jít i do minulosti těch pachatelů. Myslím si, že je to naprosto legitimní debata, samozřejmě řeší se - a já to naprosto chápu - ústavnost toho opatření, když saháme do minulosti pachatelů. Ústavní soud už v minulosti řešil podobnou kolizi dvou práv. Najděte si - klidně vám ho pošlu - rozhodnutí Ústavního soudu ze 17. února roku 1999, kdy se jistý pán bránil proti tomu, že kdysi spáchal trestný čin, za který ale tedy dostal pouze peněžitý trest a díky tomu nebyl bezúhonný pro držení zbraně. A on měl pocit - opět legitimní debata - že je krácený na svých právech, nicméně Ústavní soud ve svém rozhodnutí řekl, že právo na bezpečí veřejnosti je nadřazeno nad právem jednotlivce. Což si myslím, že přesně odpovídá pro tuto situaci. A ano, můžeme vést debatu nad tím, jaké trestné činy do toho dáváme. Nicméně ty, které my jsme tam dali, souvisí s vážnými následky násilí páchaném nějakou osobou, která za to byla pravomocně odsouzena. Není to jedna paní povídala.

Další věc, kterou bych k tomu chtěla říct, že když potom se tedy ten dětský certifikát zkonstruoval - a já za to velmi děkuji pracovníkům Ministerstva spravedlnosti, které samozřejmě to řešení napsalo, je to velká legislativa - tak jsme narazili na další věc, a to je to, po jakou dobu vlastně ten zápis lidé budou mít. A tady se vrátím vlastně k dvěma verzím, které nám přistáli ve Sněmovně, byť ústavně-právní výbor si osvojil tu naši s doživotním zápisem. Nicméně ta druhá obsahovala konstrukt - který já naprosto chápu v ideálním světě, to znamená, kdybychom tady my všichni - troufám si to tady říct na mikrofon - kdybychom neměli pochybnosti, zda za to násilí na těch lidech, dětech, všech, padají odpovídající tresty. A myslím si, že nejenom my, ale i veřejnost si nemyslí, že takové tresty za věci, které mají takové následky, jako má třeba to, že někoho znásilníte, zavraždíte nebo týráte, takže prostě neodpovídají, rozhodně ne všude. A ve chvíli, kdybychom to - tu konstrukci doby zápisu navázali na to, jaký trest za to kdo dostal, tak se nám tady objeví spousta lidí, kteří tu podmínku opravdu dostali, dostali ji na pět let, po pěti letech mají trest zahlazený, ale ten záznam v tom Dětském certifikátu budou mít jenom dalších pět let. Což je většina těch příkladů, které jsem tady přečetla. To znamená, ti lidé by - kromě toho jednoho, co měl za to dostat to vězení osm let, ten by měl další záznam - ale většina těch lidí by opravdu nemohla s dětmi ve škole pracovat pouhých 10 let, což se nám zdálo málo.

Další věc, pak následovala olympiáda, jak to tedy postavíme? Ona totiž ta konstrukce celá byla převzata ze zákona o zbraních, z toho, že tedy vy dostanete nějaký trest a potom nějaký počet let nebudete moci s tou zbraní nakládat. Jenže já mám pocit, že - na tomhle padala shoda - že vlastně my jsme se na to dívali úplně jinak. Zbraně, to není ten stejný případ - že jdete a využijete zbraň k nějakému násilí - jako to, že využijete svého postavení k tomu, abyste si nějakým způsobem zpracovávali druhého člověka nebo na něm to násilí páchali. Je to trošku jiný princip. A tak jsme hledali, kde jinde v zákoně se bezúhonnost vlastně konstruuje právě podle toho vztahu člověka, který má být pro výkon té profese bezúhonný, vůči té veřejnosti, vůči těm, vůči kterým to násilí může páchat.

Našli jsme zákon o bezpečnostních sborech, kde je bezúhonnost konstruovaná tak, že pokud spácháte úmyslný trestný čin, který má horní hranici trestní sazby - to taky málokdy padá - horní hranici vyšší než pět let, tak se členem bezpečnostních sborů nestanete vůbec nikdy. Nemůžete být policistou, ale nemůžete být ani hasičem, takže nemůžete to co jste spáchal, ani vrátit společnosti tím, že zachraňujete lidi z hořících domů. My jsme si řekli, že tohleto je vlastně ten stejný princip, který my hledáme. Člověk, když je policistou, tak má nějaké postavení vůči těm ostatním a znamená to, že je jim nadřazen a někteří lidé toho můžou využívat. A právě ti pachatelé úmyslných trestných činů, zejména těch násilných - a jenom ještě do závorky, u těch bezpečnostních sborů je to vlastně mnohem širší záběr, než který jsme zvolili my, je tam mnohem více trestných činů - tak vlastně právě oni, co je jim znemožněno tu profesi vykonávat kdykoliv. Je to proto, že policie, když dělá nábor, tak vlastně do trestního rejstříku, do trestní minulosti i zahlazených trestných činů má přístup už teď, takže nepotřebuje k tomu žádnou zvláštní část Rejstříku trestů, nepotřebuje k tomu žádný nový koncept. Ale už teďka to dělá a dělá se to naprosto běžně a musím říct, že tady kvůli tomu taky nikdo na těch barikádách nebyl, jo, že těmhle lidem zakazujeme vlastně být policista nebo hasič.

My jsme vlastně vzali tenhle ten princip a aplikovali jsme ho Ctrl+C, Ctrl+V do toho našeho dětského certifikátu, což způsobilo to, že pachatelé různých trestných činů vyjmenovaných mají ten... budou mít, pokud soud zváží, nebo pokud je z toho zpětného zápisu nevymaže, tak je budou mít opravdu doživotí.

Ministerstvo spravedlnosti zvolilo konstrukci, kterou známe třeba z Dánska. To znamená, není tam nikde napsáno doživotně nebo nikdy, ale je tam do sta let pachatele, to znamená do sta let věku pachatele. V Dánsku je to do osmdesáti let. Jsem upřímně ráda, že u nás je to do té stovky. Mám pocit, že ta doživotnost je trošku doživotnější.

Ano, my tím vlastně říkáme, že pokud ten trestný čin spácháte a jste za něj pravomocně odsouzen, tak prostě s dětmi pracovat nemáte. U čeho jsme se potom zasekli - a je to i důvod, proč podáváme nový pozměňovací návrh - je to, že nemáme legislativu, která definuje práci s dětmi, což je obrovský problém. My vlastně i tímhletím naším řešením vytváříme takový apendix mezi tím, co platí teďka a kdy i v seznamu těch živností opravdu nedokážete rozlišit - kromě snad jedné - jestli se pracuje s dětmi, nebo ne.

Pak samozřejmě máte nějaké profese, u kterých stavíme podmínku bezúhonnosti tak, že ten člověk prostě může pracovat jako učitel nebo jako zdravotník na škole v přírodě jenom, pokud má čistý ten dětský certifikát, ale u těch živností je to trošku problém. V původním návrhu našeho dětského certifikátu jsme měli několik živností takzvaných vázaných a několik volných. Se spolupředkladateli - oni zřejmě i vystoupí na plénu - jsme se dohodli, že v pozměňovacím návrhu, ke kterému se v podrobné rozpravě přihlásím - má číslo sněmovního dokumentu 6593 - dáme pryč ty volné živnosti, abychom splnili to, že se to má opravdu týkat jenom živností, které pracují s dětmi nebo které můžou mít nějaký závažnější dopad právě na ty děti.

Takže pokud tenhleten pozměňovací návrh Sněmovna přijme, tak dětský certifikát, co se týče živností, bude jen pro poskytování tělovýchovných a sportovních služeb, péči o dítě do tří let věku v denním režimu, psychologické poradenství a diagnostiku, masérské, rekondiční a regenerační služby. Asi chápete, proč zrovna ti maséři pro nás byli velmi důležití.

Myslím si, že i to, že jsme k tomuto pozměňovacímu návrhu po nějaké odborné veřejné i neveřejné debatě přistoupili, je důkaz toho, že ohledně té věci opravdu chceme být konstruktivní. I z toho důvodu jsem ten pozměňovací návrh se spolupředkladateli podala už 12. března - to je zítra šest týdnů - takže ten návrh byl veřejný a debata se nad ním mohla vést. My jsme to teoreticky mohli udělat až dneska a jsem ráda, že jsme to neudělali, protože asi všichni chápeme, že to je opravdu veliká legislativa a velká věc, ale prostě máme nějaký cíl, o kterém - znovu opakuji - jsme se tři roky bavili velice intenzivně.

Ještě na konci ledna jsme měli shodu zástupců všech sněmovních stran. Pro mě ta shoda je v této věci hrozně důležitá, protože mám pocit, že když se na těch věcech shodujeme, tak vlastně i líp se nám budou aplikovat do toho systému. Protože já tady často říkám, že ona ta ochrana obětí a ochrana těch nejzranitelnějších a bezbranných, i těch dětí, je vlastně o tom systému, o tom, jak se ten stát k nim chová, jak to právo, které my tady schvalujeme, vlastně vymáhá a že si opravdu nelze myslet, že schválíme jeden zákon a jeden dětský certifikát a zachráníme úplně všechno. To není pravda.

Další věc, ke které jsme v mém pozměňovacím návrhu, o kterém jsem tady mluvila - nebo v našem pozměňovacím návrhu - přistoupili po diskusi s neziskovými organizacemi, které pracují s pachateli podobných trestných činů, tak jsme se rozhodli, že u pachatelů pohlavního zneužití - proto jsem na tenhle trestný čin při svém projevu na začátku upozorňovala - kteří to spáchali jako mladiství, to znamená, mělo by - říkám tady schválně, mělo by, protože nikdy nic není stoprocentní - se to týkat těch případů, které se i odborně nazývají takzvané Romeo a Julie. To znamená vztah věkově blízkých osob, kdy jeden z nich byl na pohlavní styk příliš mladý. To znamená, spáchal se trestný čin, někdo z nich byl pohlavně zneužit a ten mladistvý tím pádem byl pravomocně odsouzen za pohlavní zneužití, ale do toho dětského certifikátu nám automaticky z minulosti nespadne a do budoucna nám tam spadne pouze, pokud o tom rozhodne soud, protože prostě uznáváme, že jsou jisté situace, kdy mohlo jít opravdu o konsenzuální pohlavní styk.

Já se bráním tomu, aby z toho návrhu vypadlo pohlavní zneužití, tento trestný čin, kvůli všem těm případům o dvacet, třicet, čtyřicet let starších vedoucích na táboře nebo učitelů, kteří prostě zneužívají situace a zneužívají toho, že na ty mladé dívky nebo i chlapce - to je úplně jedno - mají nějaký vliv a víme, k čemu dochází.

Takže to byl dětský certifikát. Myslím, že jsem řekla úplně všechno, co jsem k tomu říci chtěla. Mockrát děkuji za pozornost. V podrobné rozpravě se přihlásím k tomu pozměňovacímu návrhu, o kterém jsem mluvila. Doufám, že jako Sněmovna ten tři roky projednávaný návrh schválíme. Moc děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dobré odpoledne. S faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec Zuna. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji, paní předsedkyně. Já pouze jenom ve dvou větách, protože kolegyně Bára Urbanová dětský certifikát popsala opravdu skvěle. Já jsem se chtěl zastavit u jednoho parametru, a to je konstrukt toho zápisu, respektive délka, v rámci které pachatel toho trestného činu nebude moci pracovat s dětmi. Rozumím původnímu návrhu, který byl opravdu složitý v tom, že tam bylo několik kategorií právě tedy na základě konkrétního trestného činu. Ale chtěl bych poukázat na jeden fakt, a to je ten, který nás právě vedl k tomu, abychom ten konstrukt výrazně zjednodušili a zároveň ho připravili tak, aby měl opravdový dopad na naše děti a na ochranu našich dětí tak, aby opravdu ty závažné trestné činy postihoval co možná nejdéle.

Tím faktem je to, že někteří, řekněme z nás, vnímají zákaz práce s dětmi jako další trest pro toho pachatele. Ale on to další trest není, a to je vlastně rozdíl, který nás vedl k té zjednodušené konstrukci. Ten trest samozřejmě pachatel dostal na základě odsouzení a má ho zřejmě nebo z většiny případů třeba odpykaný a pokud by dále chtěl pracovat s dětmi, tak tam se nebavíme o dalším trestu ve smyslu, že mu to znemožňujeme, ale bavíme se o ochraně dětí, a to je to zásadní. To jsem pouze chtěl doplnit a stihnul jsem to do dvou minut.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Sadovský, přihlášený v obecné rozpravě, a následuje pan poslanec Dlouhý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedkyně. Pane ministře, kolegyně, kolegové, přicházím s pozměňovacím návrhem, který je v systému uveden pod číslem 6455. Je to takzvané zrušení speciální skutkové podstaty trestného činu opakované krádeže, a to bez náhrady. Podstata mého pozměňovacího návrhu spočívá v úplném vypuštění skutkového trestného činu opakované krádeže podle § 20 odst. 2, a to na rozdíl od vládní předlohy bez náhrad. Znamená to, že opakovaná krádež by byla obecné ustanovení o recidivě, stejně jako u ostatních trestných činů.

Tento návrh je plně v souladu s jedním z hlavních cílů novely, a to snahou o snížení nadměrné vězeňské populace. Uvědomme si, že máme zhruba 20 000 odsouzených. Jeden odsouzený nás stojí řádově mezi dvěma až třemi tisíci korunami, což dělá za celý rok 14,5 miliardy. Všichni víme, co to je za částku, a při dnešní situaci si všichni dovedete představit, co by se za tyto peníze dalo pořídit i při samotném snížení, které při variantě, kterou navrhuji, dělá řádově 16 procent. Vládní novela s touto variantou sice také počítá, ale tam by se jednalo jenom o 7 procent.

Vlastně v kategorii počtu odsouzených se pohybujeme v nejvyšších příčkách v rámci celé Evropské unie. Oproti autorům vládní novely se však domnívám, že v případě opakované krádeže nejde vládní návrh až tak daleko, jak by si zasloužil. Tato změna by odstranila nesystémovost, kterou současná existence speciální skutkové podstaty představuje. Vládní novela navíc navrhuje zrušení dalších speciálních recidivních skutkových podstat, konkrétně u trestného činu zpronevěry, podvodu a jeho variant - úvěrový, pojistný či dotační - a dále trestného činu provozování nepoctivých her a sázek.

Myslím si, že bychom měli ke změnám trestního zákoníku přistupovat maximálně obezřetně a systémově a neponechávat takto opakovanou krádež jako speciální skutkovou podstatu, když jinde se takové nesystémové ruší.

Návrh také potenciálně sníží vězeňskou populaci, jak jsem zde říkal, a to o 16 procent. Při variantě navržené ministerstvem je to sedm procent. Samozřejmě je tady i určitá nevýhoda, a to, co bylo řečeno i Svazem měst a obcí, to znamená, že se agenda přenese na obce. Ale ne nijak dramaticky, samozřejmě je to obec nebo samospráva od samosprávy, ale odhadem je to 16 procent. Ve svém stanovisku se k tomu samozřejmě vyjádřili a argumentují ztrátou odstrašujícího efektu. Kriminologické výzkumy však ukazují, že podobný odstrašující efekt až tak na tento typ trestu nemají. Pro odstrašení není relevantní výše trestu, ale jistota, že trest skutečně přijde.

Já chápu obavy obcí, ale lepším řešením by bylo posílení existující možnosti pro prevenci a sociální práci s pachateli prostřednictvím sociálních kurátorů a dále pak efektivnější ukládání relevantních omezení a povinností ze strany soudů.

Vězení problémy s pachateli drobných krádeží v podstatě neřeší, pouze je odsouvá a často zhoršuje. A navíc v dané situaci je to ta nejdražší varianta trestů. Tato úprava, kterou navrhuji, má podporu odborné veřejnosti, jako jsou soudci, Vězeňská služba nebo experti na trestní právo. A to potvrdil i nedávný seminář, který pořádala paní profesorka Válková. Proto bych vás rád požádal o podporu tohoto pozměňovacího návrhu a budu rád, když při hlasování ve třetím čtení budete pro. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Dlouhý, následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Dobrý den, dámy a pánové, rád bych vás seznámil s pozměňovacím návrhem, který je pod číslem 6598. Je to nová verze, trošku upravená. Takže pro zpravodajku jen uvádím, že 6598 je návrh, který nahrazuje tisk (dokument) 6503. Ale, teď mě asi neposlouchá, takže to zopakuju na konci.

Jde o pozměňovací návrh poslanců Martina Dlouhého, Marka Bendy, Šimona Hellera a Michala Rataje a týká se § 403 trestního zákoníku. A ten paragraf zní, že kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět let.

Zde navrhujeme změnu, a to sice na základě iniciativy takzvaných paměťových institucí, které se tím zabývaly na nějaké konferenci mezinárodní, a výsledkem pak bylo společné prohlášení Ústavu pro studium totalitních režimů, Muzea paměti 20. století a Platformy evropské paměti a svědomí a ty odborné hlavní závěry jsou, že nejen teda v Česku, ale týká se teda i jiných zemí, nedošlo k řádnému vyrovnání s naší komunistickou minulostí v trestněprávní rovině a existuje velká disproporce mezi například postihem komunistického hnutí a postihem nacismu. Takže cílem je ten paragraf upřesnit, protože vlastně z určitého pohledu se nejedná o to, že bychom definovali nějaké nové přestupky, trestné činy, ale jde o něco, co by mělo být trestáno a není. Čili záměrem je tam takové upřesnění, které by mělo lépe a mělo by být jako svým způsobem návodné, co by se nemělo v naší společnosti dít.

Takže ten paragraf nyní zněl nově: kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně atd. Čili vkládají se tam vlastně jenom dvě slova. Jde tedy o upřesnění tohoto paragrafu s tím, že po nějaké prezentaci na ústavně-právním výboru jsem se dočetl, že proč až po pětatřiceti letech? Já myslím, že na spravedlnost nikdy není pozdě.

Co se týče nacistického hnutí, tak Mein Kampf je starý přesně, myslím, je to sto let a stále se objevují hákové kříže a různé skupinky tady, tak máme, z tohohle pohledu máme ještě šedesát pět let na to, abychom mohli, kdy se nám tady můžou objevovat i různé komunistické skupinky, když to takhle řeknu. Takže opravdu není pozdě, třicet pět let není mnoho let.

Dále bych také rád vyvrátil, někde jsem se dočetl, že před volbami chceme zakázat komunistickou stranu. Tak tady toto, co tady navrhujeme, se vůbec stran netýká, žádnou stranu tím zakázat nikdo nemůže. Jedná se o přečiny fyzických osob a navíc taky jede nějaká platnost. Takže to bych tady chtěl rovněž vyvrátit.

Tolik asi k tomuhle návrhu. Snad jen to, že to není nějaký primitivní antikomunismus nebo něco takového, co jsem se taky někde dočetl. Je to na základě iniciativy od odborníků, od nějakých našich nejlepších institucí, které se tím zabývají. takže je to jaksi podloženo odbornými stanovisky. Odkaz na to společné prohlášení těch institucí je přímo v odůvodnění, takže kdo si chce prokliknout, tak si to přečte. A to prohlášení je z února 2025, čili je to souhra náhod, že zrovna bylo to prohlášení zároveň s tím, že tady se otevřel trestní zákoník. Takže děkuju za pozornost a budu rád za vaši podporu tomuto návrhu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Hendrych je již připraven vystoupit a následuje pan předseda Dufek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já nebudu představovat dnes žádný pozměňovací návrh, byť je to druhé čtení, ale stručně se chci vyjádřit k problematice, kterou tady probíráme. A tak trošku jakoby z nějakého jiného úhlu pohledu, možná z nějakého velice důležitého kontextu, který se vlastně trestního zákoníku, respektive toho záměru, který tady dneska máme, jakoby velmi úzce týká.

Budeme zastírat, že vlastně ty změny mimo jiné, samozřejmě ne úplně všechny, to by nebylo seriózní, ale se týkají, nebo měly by cílit na to, aby ubylo vězňů ve výkonu trestu, v nepodmíněném výkonu trestu odnětí svobody vzhledem k tomu, že máme přeplněné věznice, respektive někdy přeplněné, někdy naplněné jakoby až po povrch, jak se říká. Kapacity se tak pohybují někde mezi nějakými devadesáti pěti a sto procenty a byly tady doby, kdy ty věznice byly naplněné i více než přes sto procent.

Také máme vysokou recidivu- už o tom tady hovořil můj ctěný kolega pan poslanec Sadovský - to jsou věci, které jsou samozřejmě špatné a v zásadě jsme na tom v rámci Evropské unie nebo i celé velké Evropy na špičce, a to určitě si Česká republika nezaslouží, abychom měli takový nevyřešený problém. Bohužel se historicky téhleté problematice příliš politické pozornosti nedostávalo. Je dobře, že se tomu věnujeme dneska, a je dobře, že snaha o to, aby se určitá část, ale vlastně významná část trestů takzvaně odklonila, aby ty tresty nebyly v tak vysoké míře nepodmíněné, ale i tresty alternativní ve větší míře, byť je tady máme samozřejmě, a to je vlastně jeden z těch záměrů, proč tady se o tom bavíme.

Já bych chtěl ale říct, že v podstatě to je jenom jedna noha toho problému, proč máme vysokou recidivu, proč máme vysoký počet vězňů na počet obyvatel v České republice - to jsem ještě nezmínil - proč máme kapacity věznic naplněné? Tak to je v podstatě jeden faktor. Jeden faktor je, že tady máme pravděpodobně příliš restriktivní trestní politiku a my se jí budeme snažit tady tímhletím trestním zákoníkem zmírnit. Ale tenhle pohled, pokud bychom to brali jenom tady z tohohle úhlu pohledu, si myslím, že tedy není úplně správný, protože další věci nebo další faktory, které ovlivňují tenhleten problém, jsou ty: co se děje přímo ve vězení, jak se s odsouzenými ve výkonu trestu pracuje, zdali efektivně, či neefektivně, a potom také je to další faktor, a to je to, co se děje po tom, co toho člověka z vězení propustí - jak nám u nás funguje postpenitenciární péče, respektive sociální podpora jejich inkluze po výkonu trestu, těch propustivších odsouzených.

A tady bych si položil pár otázek, protože se domnívám, že tady určité limity existují. Co se týká samotné Vězeňské služby, já jsem v ní kdysi pracoval, pracoval jsem v ní velmi dlouho, pak jsem se té problematice věnoval na akademické půdě, takže si myslím, že mám docela solidní přehled o téhleté problematice, a musím konstatovat, že za těch třicet pět let od roku 1989 už třicátý šestý rok se Vězeňská služba - respektive práce s odsouzenými ve Vězeňské službě - doznala významných změn, pozitivních změn. Vůbec se to nedá srovnat s tím, jak probíhalo vězení v osmdesátých letech nebo na přelomu osmdesátých a devadesátých let a jak to funguje dneska.

Vězeňská služba ušla velký kus cesty. Existují specializované programy šité na míru jednotlivým odsouzeným. Už delší dobu, tuším, že už minimálně nějakých dvacet let existuje program SARPO, což je prediktivní nástroj na hodnocení rizik a kriminogenních potřeb, který pomáhá odborným zaměstnancům v podstatě nastavit individuální programy zacházení pro odsouzené a tak dál. Jediný problém, který tady v téhleté oblasti vidím, je ten, a to přiznává sama Vězeňská služba, že má relativně nedostatek personálu na pozicích odborných zaměstnanců, což jsou psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci. Má to dvě roviny. Jedna rovina je, že tabulkových míst je podle mého názoru méně. Dočetl jsem se dokonce i v nějakém vládním materiálu, že není úplně dobře - který byl podkladem pro tenhleten trestní zákoník - že v podstatě jeden odborný zaměstnanec pracuje se stem odsouzených, jo, to znamená, na sto odsouzených jeden odborný zaměstnanec, a to je hodně, hodně, hodně jakoby špatný poměr. Ti lidé, kteří tam pracují, jsou odborníky, ta práce je baví, ale mají strašně moc klientů a tím pádem jejich práce není příliš efektivní. A je si toho vědoma i samotná Vězeňská služba. A druhá rovina toho problému je, že to není jenom o tabulkových místech, ale i o tom, že v mnoha případech v podstatě jsou i stávající tabulková místa neobsazená, a to samozřejmě problém je, zejména třeba tady v Praze. Byl jsem, není to tak dávno, pár měsíců zpátky ve věznici Pankrác, kde mají problém třeba obsadit pozici psychologa, mají problém sehnat psychologa do Vězeňské služby, a to všechno souvisí také s platovým ohodnocením zaměstnanců. Přestože mají rizikový příplatek, tak jsou v takzvané tabulce číslo jedna pro zaměstnance veřejné správy a plat, který je tam v jednotlivých platových stupních a třídách stanoven, je nekonkurenceschopný, zejména v Praze, ale nejenom v Praze, a tím pádem je problém dokonce obsadit stávající pracovní místa. Takže si můžeme říct: Navýšíme tabulkové stavy ve Vězeňské službě u odborných zaměstnanců, ale za odměnu, kterou mohou za to dostat podle stávajících pravidel, je neseženeme. Takže to je, myslím si, výrazný limit a jeden, v podstatě jediný - za mě - zásadní, který limituje Vězeňskou službu k tomu, aby skutečně mohla efektivně s odsouzenými pracovat.

No a potom je třetí faktor, o kterém jsem hovořil, a to je vlastně to, co se děje po výkonu trestu. Já jsem tady měl před nějakými 14 dny, třemi týdny odborný seminář, který se zabýval rolí sociálních kurátorů v sociálním začleňování lidí po výkonu trestu. Byl o to obrovský zájem, musel jsem dokonce některé zájemce odmítat z kapacitních důvodů. Sjeli (se) sem i kurátoři z celé republiky - a byli tam přítomni i zástupci spolupracujících organizací, jako je Probační a mediační služba, neziskové organizace, které se věnují propuštěným vězňům, Vězeňská služba České republiky samotná - a vyšlo z toho několik celkem zásadních momentů, které tady zmíním možná rámcově trošku, ono by to chtělo skutečně několik, násobnou - možná - debatu na tohleto téma, ale u sociálních kurátorů jsme přišli na to, že vlastně na celou Českou republiku jich je aktuálně pouze 174 - 174, pokud přepočítáme veškeré úvazky na úvazek jedna celá, to znamená, 174 celých úvazků na celou republiku v rámci všech úřadů v České republice, městských úřadů s přenesenou působností - a to je číslo, které je opravdu příliš nízké na to, aby se mohlo s lidmi, kteří po výkonu trestu vyjdou ven a chtějí skutečně pomoci. Byť je celý systém postpenitenciární péče založen na dobrovolnosti, tak je opravdu příliš nízké, notabene když přenesenou působnost - a to je známý fakt, který tady padá na plénu Sněmovny i v jiných souvislostech - vlastně z 50 procent často dotují samotné obce, protože jim stát na to nepošle plnou částku, takže samozřejmě tajemníci jednotlivých městských úřadů se brání tomu, aby přijímali nové zaměstnance, a v podstatě je to takový bludný kruh.

Další problémem je, že sociální kurátoři v podstatě nemají povinnost chodit nebo kontaktovat vězně před ukončením výkonu trestu odnětí svobody. Někteří to dělají, většina však ne, podle mých zjištění v podstatě asi zhruba každý třetí jakoby se tomu věnuje už v době, kdy ten člověk je ve výkonu trestu, kdy ho navštěvuje před koncem výkonu trestu a kdy společně se sociálním pracovníkem věznice plánuje nějakou strategii, jak tomu člověku pomoci, tak, aby v podstatě znovu nesklouzl na takzvanou šikmou plochu, protože když se začteme do penologické literatury západní, české, jakékoliv, tak všude se dočteme, že v podstatě první dva tři dny na svobodě jsou velice klíčové pro to, jestli člověk půjde správnou cestou a bude mít šanci žít běžný občanský život, jak ho žijeme my nebo většina společnosti, anebo opravdu sklouzne opět jakoby ke kriminální činnosti a potenciálně se stane opět klientem v podstatě vězeňských zařízení nebo věznic. Takže sociální kurátor mimo jiné je velmi klíčovou osobou a je třeba se zaměřit i na tuhletu oblast a snažit se posílit jejich počty a snažit se je dobře zaplatit a motivovat je k tomu, aby s klienty pracovali.

Dalším problémem je Probační a mediační služba. Ta spadá přímo pod Ministerstvo spravedlnosti, máme teďka novou ředitelku, to je dobře, že vlastně se povedlo vybrat, za mě tedy jaksi, kvalitní personu, ale pořád čekám, kdy se zvýší počet úředníků Probační a mediační služby, protože, jak už jsem tady několikrát hovořil, na jednoho úředníka je zhruba sto případů ročně, a to je zase příliš mnoho na to, aby práci mohl dělat opravdu s klidem, s rozvahou a aby se mohl jednotlivým případům věnovat v detailu a podrobně.

Myslím si, že toto je velký úkol do budoucna, jak tu probační a mediační službu postavit na nohy a posílit. Za mě při těch 500 úřednících, které momentálně ta probační a mediační služba má, si myslím, že by jich mělo být minimálně dvojnásobek a tomu státu by se to vrátilo. Vrátilo by se to v tom, že by měl daleko menší náklady na v podstatě výkon trestu, ať už toho nepodmíněného nebo těch alternativních. Řeknu příklad. Velice často dochází k tomu, že i v současné době, kdy ty alternativní tresty fungují, obecně prospěšné práce, ty jsou tady dlouho, domácí vězení, ale to je specifická kategorie, tak velice často ty obecně prospěšné práce se neplní. Dokonce v době, kdy tady byla amnestie v roce 2013, tak těch lidí bylo podle mých informací zhruba 4 000, a oni byli také amnestováni společně s těmi, kteří byli v tom nepodmíněném výkonu trestu, a nemůžeme tedy říct, že v podstatě nikdy tady nefungoval nějaký systém nějakých alternativ, ale zároveň musíme konstatovat, že velice často dochází k tomu, že lidé, kteří ten alternativní trest dostanou, tak v podstatě té příležitosti, které jim ta společnost dá, nevyužijí a my nevíme proč. Nevíme proč a to je zase další bílé místo na mapě tady této problematiky, kterou tady také řešíme, byť z jiného úhlu pohledu, a měli bychom se i na tuto věc zaměřit, protože můžeme teď tyto lidi v podstatě trestat jinak, než jim dávat nepodmíněné tresty, ale pokud nebudou plnit ty alternativní tresty, pokud nebudou plnit dohled u probačního úředníka, tak v podstatě nakonec s nějakým zpožděním budou nakonec v tom vězení stejně končit.

Už to asi zkrátím, podstatnou část toho svého projevu nebo těch argumentů, které jsem chtěl říct, řekl už v prvním čtení. Ještě se asi přihlásím do třetího. Principiálně mi šlo o to, abychom tady tímto neskončili, abychom novelou trestního zákoníku si nemysleli, že ten problém je vyřešen. Určitě ne, je třeba se zaměřit na ty další faktory, co se děje ve vězení, ale tam si myslím, že kromě toho nízkého počtu těch odborných zaměstnanců problematické není, ale zejména na tu takzvanou postpenitenciární péči nebo také institucionální podporu sociální inkluze, jak se říká dneska moderně, abychom tam v podstatě našli jakoby kontinuální řešení, které by se spojilo v jeden velký celek a skutečně, až tohle bude fungovat na těch třech nohách, tak jsem přesvědčený o tom, že těch odsouzených ve výkonu trestu bude skutečně méně a ty tresty obecně jakékoliv budou mnohem efektivnější. Děkuju vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan předseda Dufek, následuje paní poslankyně Šebelová. Prosím, Máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Dámy a pánové, omlouvám se, že předkládám pozměňovací návrh ještě vlastně po jednání ústavně-právního výboru, nicméně považuji tuto věc za tak závažnou, že se domnívám, že bychom se jí měli minimálně zabývat. Nevím, s jakým výsledkem, a určitě bychom se měli pokusit tento problém aspoň nějak analyzovat a možná i díky tomuto pozměňovacímu návrhu vyřešit.

O co jde? Jde v podstatě o to, že Policie České republiky často na pokyn státního zastupitelství, případně soudů, provádí domovní prohlídky a osobní prohlídky a při těchto úkonech je třeba vždy takzvaná nezúčastněná osoba, která je vybírána někdy z řad často nějakých úředníků, ale v případě třeba menších a středních obcí v podstatě z řad starostů či místostarostů a tato činnost není tak úplně bezpečná té nezúčastněné osoby a došlo k několika excesům, kdy skutečně i při těchto akcích došlo třeba ke zranění nebo k nějakému zdravotnímu poškození této nezkušené nezúčastněné osoby, protože když si představíme třeba nějakou vesnici, která má několik set obyvatel, taková domovní prohlídka tam samozřejmě není častý jev a teď v podstatě ten vystrašený starosta je poprvé a často i jako naposledy ve svém životě něčemu takovému přizván, tak se osobně domnívám, že jako ta věc mu zcela jistě neprospívá a do jisté míry ho může ohrožovat.

Řešení by bylo dle mého názoru samozřejmě v tom, že by takovou nezúčastněnou osobou mohl být buď příslušník třeba Policie České republiky z nějakého jiného oboru nebo z jiného okrsku než z toho, který provádí tento úkon, a případně se domnívám, že by to mohl být i třeba příslušník nějakých neozbrojených sborů, třeba hasičů, kteří vlastně jsou podřízení státu, ale domnívám se, že by to určitě stálo na pováženou.

Teď se dostanu, teď jsem to měl přes tady ten svůj obecný úvod, se dostanu k tomu samozřejmě formálnímu nahrání toho pozměňovacího návrhu. Takže nad rámec novely, kterou projednáváme, chci tedy apelovat na změnu stanovení § 85 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, a taky samozřejmě ustanovení § 14 ve spojení s § 40 odst. 4 a § 47 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policie České republiky, zakotvujícího přítomnost nezúčastněné osoby v případech stanovených zákonem vycházející z povinnosti součinnosti zakotvené právě v § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 (Sb.), která se promítá do dalšího ustanovení tohoto zákona a lze na jejím základě dovodit, že obec jako veřejnoprávní korporace, tedy právnická osoba, spadá do kategorie právnických osob, kterým svědčí povinnost součinnosti s orgány činnými v trestním řízení při plnění úkolu. Jedním z úkolů orgánů činných v trestním řízení je povinnost přibrat k domovní a osobní prohlídce osobu, která není na věci zúčastněna dle § 85 odst. 2 zákona č. 140/1961 (Sb.), toho trestního řádu.

To je to, o čem jsem mluvil, že to je vlastně povinnost té obce někoho takového nominovat. A toto ustanovení se tedy skutečně výrazně dotýká bezpečnosti představitelů obcí, kdy úkony trestního řízení jsou často prováděny například ve varnách plných nebezpečných látek, v prostorech, kde se objevují výbušniny či pěstírny halucinogenních látek, nehledě samozřejmě se na stupňující agresivitu osob podezřelých, neřkuli obviněných ze spáchání trestného činu a skutečně nelze vyloučit, a už se to několikrát stalo, že při domovní či osobní prohlídce pak dojde z jejich strany k projevům násilí právě vůči té nezúčastněné osobě a je nutné, aby tato osoba měla k dispozici ochranné prostředky a zvláště byla vycvičena, jak na násilí v těchto situacích reagovat, což se právě u těch starostů menších a středních obcí neděje a oni často neví, jak se chovat.

Z toho důvodu si tedy dovoluji vlastně na tento pozměňovací návrh, který dostal číslo sněmovního (dokumentu) 6601, ke kterému se ještě přihlásím pak v podrobné diskusi. Ten pozměňovací návrh je takový, že navrhuji změnit zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, tak, že v § 85 odst. 2 se za větu k výkonu domovní osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněná, vkládá věta, která zní pokud při domovní a osobní prohlídce nelze vyloučit násilí, je nezúčastněnou osobou osoba ve služebním poměru k Policii České republiky, je-li přidělena k jinému útvaru, než je útvar, který prohlídku vykonává, případně příslušník jiného bezpečnostního sboru České republiky, a zároveň změní zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a to tak, že v § 40 odst. 4 se věta nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví nezúčastněné osoby, se nahradila větou, která zní není-li možné při úkonu vyloučit násilí, je nezúčastněnou osobou osoba ve služebním poměru k Policii České republiky, je-li přidělena k jinému útvaru, než je útvar, který prohlídku vykonává, případně příslušník jiného bezpečnostního sboru České republiky. A poslední, už nebudu zdržovat, v § 47 odst. 2 se za větu "Při provádění úkonů související s vykázáním policista zajistí přítomnost nezúčastněné osoby. To neplatí, hrozí-li nebezpečí z prodlení." vkládá věta "Pokud není možné při úkonu vyloučit násilí, je nezúčastněnou osobou osoba ve služebním poměru k Policii České republiky, je-li přidělena k jinému útvaru, než je útvar, který prohlídku vykonává, případně příslušník jiného bezpečnostního sboru České republiky."

Teď už jenom taková poslední reakce na tu diskusi, která tady zazněla. Já samozřejmě nechci reagovat na ty jednotlivé návrhy, od toho je pak ústavně-právní výbor, ale chci reagovat na jaksi návrh, abychom se neustále zabývali nějakým stanovením trestní politiky v rámci České republiky. A chci fakt upozornit na věc, že kriminalita v České republice postupně klesá. Klesá. To znamená, není to tak, že by stoupala. Možná, když se díváme někdo na nějaké televizní seriály, které jsou velmi oblíbené o různých zločinech a vraždách, tak samozřejmě to vzbudí v občanech dojem, že kriminalita stoupá, ale kriminalita klesá. To znamená, je to možná i zásluhou právě trestní politiky, která v zásadě nějakým způsobem je podle mě uspokojivá.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní poslankyně Šebelová a následuje paní poslankyně Malá. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážení páni ministři, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já jdu tady přednést svůj pozměňovací návrh, který ale uvedu v širším kontextu, protože on padá do celé takové sady pozměňovacích návrhů, které předkládáme společně s kolegyněmi ze zdravotnického výboru Zdenkou Němečkovou Crkvenjaš, Renátou Zajíčkovou, Martinou Ochodnickou a s kolegy z ústavně-právního výboru, protože se ty pozměňovací návrhy týkají modernizace drogové legislativy v kontextu ochrany veřejného zdraví, efektivních trestů a lepší prevence.

Pozměňovací návrhy se týkají harm reduction služeb a posílení prevence, snížení trestních sazeb v § 283 trestního zákoníku, množství přechovávaného konopí pro vlastní potřebu, šíření toxikomanie a vědeckého projektu, který já podrobně popíšu.

Proč v této oblasti potřebujeme změnu? Protože dnešní právo kriminalizuje i jednání, která reálně naši společnost neohrožují. Zatěžuje pak soudy, policii i věznice případy, které kdyby byly řešeny jinak, tak by nemuselo vlastně k trestům docházet. To vše má velký dopad na státní rozpočet, brání moderním opatřením na ochranu veřejného zdraví a také omezuje vědecký výzkum.

My tedy navrhujeme spravedlivější tresty, snížení nepřiměřených sankcí za drobné přestupky, efektivnější ochranu veřejného zdraví, umožnit zdravotním opatřením fungovat bez právních překážek, nastavit jasná pravidla, co je a co není trestné, a podporujeme vědu, kdy umožňujeme výzkum psychoaktivních látek.

Navrhované pozměňovací návrhy v rámci úprav trestního zákoníku a zákona o návykových látkách obsahují několik zásadních změn, které jsou zaměřeny na zmírnění represe v oblasti nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Návrhy se soustředí také na zavedení harm reduction opatření a podpory vědeckých projektů. Pozměňovací návrhy například navrhují dekriminalizaci držení jedné dávky a jedné dávky návykové látky, pokud je užita v rámci odborné péče zaměřené na snižování rizik, takzvané harm reduction, nebo při vědeckém projektu. Tyto intervence mají za cíl snížit zdravotní rizika, zlepšit sociální integraci uživatelů a podpořit jejich destigmatizaci. Návrhy zahrnují také právní úpravu aplikačních místností či testování drog například na festivalech, což je v souladu s mezinárodními trendy ve veřejnozdravotní politice.

Já zde už jen krátce popíšu svůj pozměňovací návrh, který je vložen do systému jako sněmovní dokument 6628 a ke kterému se následně přihlásím v podrobné rozpravě, a týká se změny zákona o návykových látkách, konkrétně § 24h, kdy zavádíme vědecký projekt zkoumající užívání návykových látek k jiným než terapeutickým účelům.

Předkládaný návrh zavádí do českého právního řádu efektivní nástroj pro zkoumání zdravotních, společenských a ekonomických dopadů různých druhů regulace kontrolovaných látek. Tento typ vědeckého zkoumání smluvním stranám přímo umožňují mezinárodní úmluvy OSN o drogách. Stejně tak je tento nástroj používán v evropském právním prostoru, kde je již nyní využívají země jako Německo nebo Nizozemsko, mimo Evropskou unii pak například Švýcarsko.

Navrhovaná ustanovení v zákoně o návykových látkách by umožnila podobný typ výzkumu i v České republice, a to za přísných podmínek a za využití stávajících kontrolních mechanismů pro omamné a psychotropní látky. V českém kontextu tento nástroj doplní probíhající nebo očekávané změny, které směřují k moderní kontrole a dekriminalizaci oblasti nakládání s psychoaktivními látkami, jako jsou například regulace psychomodulačních látek nebo dekriminalizace určitých dosud nedovolených typů nakládání s kontrolovanými látkami.

Jenom krátce doplním, že oproti tomu návrhu, který jsme vložili do systému před projednáním v ústavně-právním výboru, jsme tento návrh ještě drobně upravili na základě připomínek a podnětů, které jsme dostali. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Taťána Malá, následuje paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Jenom krátce se vyjádřím ještě k dětskému certifikátu, poprosím o jeho podporu, myslím, že ho tady velmi důkladně probrala kolegyně z podvýboru Bára Urbanová. Chtěla bych na tomto místě poděkovat panu ministru spravedlnosti a Ministerstvu spravedlnosti, že nám pomohlo ten návrh připravit, a také za tu diskusi. Současně jsem ráda i za tu trošku vyhrocenou mediální diskusi, protože nám pomohla v tom ten návrh ještě upravit tím pozměňovacím návrhem, který tady představila také kolegyně Bára Urbanová, který se týká toho pohlavního zneužití mladistvých pachatelů a úpravy těch volných živností, to považuju za důležité.

O tom dětském certifikátu už nebudu mluvit nějak do detailů, protože si myslím, že všechno podstatné zde již padlo, a případně, pokud se rozjede ještě nějaká diskuse, tak určitě na ni rádi odpovíme, ale budu se věnovat ještě jiné části novely trestního zákoníku, a to je můj pozměňovací návrh a pozměňovací návrh paní profesorky Válkové pod číslem 6417, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě, který se týká skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy. Já předkládám spolu s paní profesorkou pozměňovací návrh, který by měl zachovat trestnost § 196 odst. 2 trestního zákoníku, který se týká právě vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti.

Podle mého názoru ta právní úprava, která je navržená pěti-, čtyřkoalicí, dneska už je podle mého názoru naprosto neakceptovatelná, a to z toho důvodu, že se jedná o dekriminalizaci neplacení výživného. Já jsem přesvědčena o tom, že v situaci, kdy jako stát neumíme efektivně vymáhat dlužné výživné, tak není na místě dekriminalizace. Určitě tady bude někdo argumentovat tím, že se jedná pouze o částečnou dekriminalizaci, protože v případě, že bude ten, komu je dluženo výživné, vystaven nouzi, tak ta kriminalizace je možná. Ale já si myslím, že je poměrně jasné a že je strašně nefér, abychom vystavovali rodiče, kteří nikdy nedopustí to, aby jejich dítě se dostalo do nouze tím způsobem, že druhý rodič neplatí výživné, tak abychom je tady tímto způsobem znevýhodňovali.

Co se týká možné kriminalizace a trestněprávního postihu neplatičů výživného, je potřeba si opravdu přiznat, že je to velmi často jediná páka samoživitelů na to, jak vymoci dlužné výživné na rodičích, kteří to výživné neplatí. Myslím si, že to neznamená, nebo já jsem přesvědčena o tom, že bychom ty pachatele neměli a priori zavírat do vězení, nicméně naprosté upuštění od té trestní sankce podle mého názoru není cestou. Je také potřeba říct, že těch pachatelů, kteří jsou ve vězení za neplacení výživného, je asi tři sta a drtivá většina z nich má ten trest v souběhu s jiným trestným činem, takže snaha o vyprázdnění českých věznic asi nebude úplně úspěšná. Nicméně ta realita, ta skutečnost v rámci České republiky je taková, že skutečně po podání trestního oznámení v drtivé většině ti dlužníci to dlužné výživné zaplatí.

Já prostě jsem přesvědčena o tom, že tahleta navrhovaná změna nevyprázdní české věznice, ale zásadně oslabí postavení samoživitelů. Tak chci poprosit, abyste zvážili podporu tomuto pozměňovacímu návrhu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Válková je další přihlášenou a následuje pan předseda Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedkyně. Velmi stručně, je to společný pozměňovací návrh můj, Radka Vondráčka a Zuzany Ožanové vložený pod číslem 6416, jehož smyslem je důsledně zrušit, to znamená nejenom samotný trestný čin 318a činnost ve prospěch cizí moci, ale i veškeré odkazy na něj v různých právních ustanoveních, trestněprávních ustanoveních, odkazech, novelizačních bodech.

Víte, že tento nový trestný čin byl zavedený zákonem lex Ukrajina, že už platí. Bohužel. To vymezení skutkové podstaty je velmi vágní, abstraktní, šlo o přílepek. V současné době už je podána i ústavní žaloba skupinou senátorů právě proto, že šlo o klasický přílepek. A my se domníváme, že ta úprava, která je navrhovaná teď v rámci nepřílepku, čili v souvislosti s novelou trestního zákoníku, čili to už by byla vlastně legitimizace v tom formálním smyslu slova této novelizace, zavedení toho nového trestného činu, trpí stále zásadními vadami. Je vágní, není tam ani ta cizí moc vymezená, chybí tam ta neoprávněnost, není tam v podstatě ani vodítko, které by bylo možné použít k vymezení těch nízkých pohnutek a i objektu trestného činu, případně omezení nějakého okruhu států patřících takové nepřátelské, dodávám, cizí moci.

Čili když to shrnu, tak je v podstatě to proti té staré římské zásadě nullum crimen sine lege stricta et certa, to znamená, že vždycky se musí postihovat jednání velmi konkrétně vystižené a formulované, každý z občanů musí vědět, za co může být postaven před trestní soud. A tady to nevíme. Takže z těchto důvodů náš návrh cílí na absolutní odstranění toho navrhovaného trestného činu a všech souvisejících odkazů na něj, to znamená, jak v trestním zákoníku, tak trestním řádu. Načtu v podrobné rozpravě ještě jednou číslo toho pozměňovacího návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý podvečer, kolegyně, kolegové. Vystřídali jsme se v řízení schůze, budeme pokračovat.

Další je přihlášený pan poslanec Benda. (Poslankyně Schillerová namítá, že v sále není přítomen žádný člen vlády.)

Ano, já jsem dostal tu informaci, že chybí ministr. Žádného tu nevidím, takže pracujeme na tom a poprosím, aby nějaký pan ministr dorazil a mohli bychom pokračovat v souladu s jednacím řádem. (Námitky z pléna.) Ale protože tu žádný ministr není... (Do sálu vchází ministr Blažek.) Už je tady, tak můžeme pokračovat.

Pane ministře, vítáme vás, děkujeme. Umožnil jste vystoupit panu předsedovi Bendovi, který je v pořadí přihlášen.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní zpravodajko, dámy a pánové, já se pokusím být maximálně stručný. Nebudu mluvit k dětskému certifikátu, i když bych k němu dokázal mluvit asi poměrně dlouho a odborné výhrady, které k němu zaznívají, jsou naprosto zničující, ale nebudu k němu mluvit.

Chci se zabývat dvěma pozměňovacími návrhy, které podám posléze v rámci podrobné rozpravy. Jeden z nich se týká používání psilocybinu. Je z dílny řekněme vládní protidrogové politiky a byl představen na ústavně-právním výboru, kde jsme o něm nakonec nehlasovali jenom z toho důvodu, že jsme si nebyli jisti, jestli je, nebo není třeba předběžná notifikace. Jde o to, aby lékaři mohli tento prostředek používat, pokud ho používají jako součást léčby a pod kontrolou. Nalézá se pod sněmovním dokumentem 6502, přihlásím se k němu pak v podrobné rozpravě.

Druhý návrh, který chci předložit, se týká § 88. Tam jde o jednoduchou změnu. Doposavad máme v § 88 možnosti propuštění po třetině trestu s nějakými výjimkami, které tam většinově nechávám, ale chci z nich vyndat tu výjimku "jako člen organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo". Jde o to, že organizované skupiny, nikoliv ta zločinná, organizovaná spolčení, která zůstávají nadále v účasti na organizované zločinecké skupině, ty by samozřejmě zůstaly, ale dnes se bohužel organizovaná skupina nazývá téměř úplně všechno.

Kdo sledoval ten případ, kde používal pan prezident teď nedávno milost v případě těch několika lidí, kteří se nějakým způsobem zapletli s marihuanou, tak byli označeni za organizovanou skupinu prostě jenom proto, že byli tři a jeden sázel, druhý trhal, třetí sušil. Bohužel k tomu dochází velmi často. Já jsem dost nešťastný, že orgány činné v trestním řízení takhle fungují, a myslím si, že tady máme jít cestou, že nikoho nevyviňujeme, jenom umožňujeme, aby po třetině trestu, po samozřejmě posouzení příslušným soudem bylo možné ty lidi propustit a nemuseli nutně odsedět polovinu, protože si myslím, že za ty organizované skupiny skutečně i to částečně přeháníme, částečně jsou to lidé stejně odsuzováni k vyšším trestům.

To jsou dva pozměňovací návrhy, které já podávám. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní v pořadí vystoupí pan poslanec Balaš.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se hlásím ke konopné sekci dnes. Mám nahráno několik návrhů, vlastně pět, ale budu zdůvodňovat a později se přihlásím jenom ke třem z nich. K jednomu se přihlásí pan kolega Nacher, s kterým ale máme podobný návrh společně, tak jenom tohleto předesílám.

Ten první pozměňovací návrh se týká úpravy § 287 trestního zákoníku a ten obsah pozměňovacího návrhu je totožný s alternativní verzí úpravy § 287 šíření toxikomanie, kterou obsahovala novela trestního zákoníku při předložení materiálu do vlády, ale nakonec vládou nebyla upřednostněna. Přesto se domnívám, že pro přijetí tohoto alternativního znění byly předloženy poměrně pádné argumenty, se kterými se tak úplně všichni nevyrovnali. Navrhuje se zejména omezit okruh možných obětí trestného činu šíření toxikománie pouze na nezletilé osoby.

To je vlastně podstata toho návrhu, kde v § 287 v odst. 1 se slovo "jiného" nahrazuje slovem "dítě" a za slova "takové látky" se vkládá slovo "dítětem". V zásadě je to totožné. Potom se navrhuje v ustanovení § 287 obdobně jako u § 283 a 284 snížit hranice trestní sazby trestu odnětí svobody, což umožní ukládání trestů, které spíše odpovídají povaze spáchaného skutku a které umožní ukládání trestu odnětí svobody v nižší výměře. Jinak ten návrh je nahraný, s podrobným zněním se můžete samozřejmě seznámit.

Druhým návrhem, který bych rád odůvodnil, je pozměňovací návrh, který je uveden pod číslem 6413. Ten pozměňovací návrh upravuje ustanovení § 283 odst. 1, kde se slova "na jeden rok až pět let" nahrazují slovy "až na tři léta", a v odst. 2, kde se slova "dvě léta až deset let" nahrazují slovy "jeden rok až osm let". Zase jde o návrh na snížení trestního postihu. V rámci novely trestního zákoníku dochází v § 283 odst. 3 a 4 a v § 284 a 285 ke snížení trestních sazeb a k dalším změnám směrem k nižší trestnosti nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, OPL. V případě konopí je navíc nově navrhováno zavedení beztrestnosti pěstování a přechovávání pro vlastní potřebu v omezeném množství. Spolu s tím snížením trestních sazeb ve třetím a čtvrtém odstavci § 283 se proto také navrhuje snížení trestních sazeb i u méně závažných forem nakládání s OPL pro jiného tak, aby odpovídaly právní úpravě pro nakládání s OPL pro vlastní potřebu, společenské nebezpečnosti daného jednání a zároveň byly v souladu s mezinárodními úmluvami a s právem EU. Ta horní hranice trestních sazeb přitom stále výrazně překročí minimum stanovené rámcovým rozhodnutím EU, které je ale spíše doporučující povahy.

Třetím pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh, který je registrován pod číslem 6595. Ten měl takové trošku dramatické průvodní znaky, pokud jde o vznik. Původně tam ten návrh byl nahrán pod číslem 5995, k tomu se ale hlásit nebudu, ani ho nebudu zdůvodňovat. Později jsme se dohodli s panem kolegou Patrikem Nacherem, že předložíme návrh, který je nahrán pod číslem 6365, a ten vám zdůvodní pan kolega.

Pokud jde o ten návrh 6565, tak ten v zásadě má za cíl spravedlivější posouzení přestupků a trestných činů na úseku nakládání s konopím. Těmi základními principy jsou ochrana života a zdraví, ochrana mladistvých a dětí a ochrana společnosti před vysokými riziky nadnárodních kriminálních skupin. Ty trestní sazby jsou v § 283a, který se vkládá do toho návrhu, rozděleny do deseti odstavců oproti původním pěti a jsou navrženy tak, aby lépe odrážely specifické vlastnosti a společenský dopad konopí a produktů. Jinak tenhleten návrh, jenom chci říct, že vychází z toho návrhu, který jsem zmiňoval, 6365. V zásadě je totožný až na jedno ustanovení. Snažíme se vyjít vstříc požadavku Ministerstva spravedlnosti, kterému se nelíbilo to, že ta nejnižší sazba v prvním odstavci byla šest měsíců a tvrdilo tedy samozřejmě oprávněně, že je to v rozporu s rámcovým rozhodnutím, které jsem tady už zmiňoval. Jak jsem říkal, přestože to rámcové rozhodnutí není závazné, tak jsme chtěli vyhovět tomu názoru Ministerstva spravedlnosti, takže tu sazbu jsme zvedli na jeden rok a kromě toho vlastně ještě nám vlastně vytýkalo Ministerstvo spravedlnosti, že ten návrh vlastně do jisté míry odráží nedůvěru v rozhodování soudů. Tak to mohu potvrdit.

Ostatně teď nedávno jsme se mohli setkat s tím, že pan prezident udělil pět milostí a čtyři z těch pěti milostí se týkaly právě odsouzených lidí za užívání a pěstování konopí, kterým byly podle všech odborníků uděleny nepřiměřené tresty. Takže opravdu v tomhletom ohledu našim soudům... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, tentokrát v levé části sálu, prosím, abyste případně přesunuli své diskuse do předsálí. (Reakce z lavic.) To je jedno, kdo tu je nebo není, ale přesto vás poprosím, abyste - přestože tu jste - (Poslanec Balaš: Jak není? Já jsem vosk?) udrželi hlasitost na přiměřené úrovni. Děkuju.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji. Takže jenom chci říct, že skutečně ten návrh je veden tím, že chceme dát těm soudům návod k tomu, jak mají rozhodovat, při jakém používání těch látek, jaké stanovit tresty. Možná že kdyby se ustálila nějaká rozumná rozhodovací praxe, tak by to nebylo zapotřebí. Někdy to je lepší ale těm soudcům napsat a potom už pak není co řešit. Takže v tomhletom ohledu je navrženo tedy těch deset odstavců, kde jsou rozhodně zajímavě a přehledně uvedeny ty jednotlivé porušení a zároveň tedy ten návrh má jisté procesněprávní aspekty, protože pokud jde o trestné činy, které jsou uvedeny v odstavcích jedna až pět, kdy se jedná o přečiny, tak ty by měly být projednávány samosoudcem podle § 341a trestního řádu.

Pokud jde o případy spadající do odstavců šest a sedm, které zahrnují závažnější formy trestního jednání, tak ty by měly být projednávány v Senátu okresního soudu a pokud jde o ty nejzávažnější formy trestné činnosti v odstavcích osm a devět, které zahrnují těžkou újmu zdraví nebo smrt nebo jsou spáchány ve spojení s organizovanými skupinami, tak ty by měly být projednávány před Senátem krajského soudu, což by samozřejmě mohlo také vést k nějakému efektivnějšímu způsobu rozhodování.

Takže děkuji za vaši pozornost, budu rád, když ty návrhy podpoříte. Jenom chci říct ještě jednou, že ten pozměňovací návrh 6591 předkládám spolu s kolegou Nacherem a Lacinou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Nacher. Tak poprosím pana poslance, aby se přesunul k pultíku. Tak děkujeme a máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vy jste na mě hrozně rychlý, já jsem si musel vzít papíry.

Takže, pane ministře, dámy a pánové, já nepřekvapivě v této novele trestního zákoníku se budu věnovat té části, která se týká konopí, a tedy zmírnění trestů, respektive dekriminalizace samopěstitelů konopí pro léčebné účely, nebo bych řekl také ze zdravotních důvodů.

Vy víte, že já stavím vždy na konzistentnosti svých postojů. Tady bych připomněl, že jsem měl takový pozměňovací návrh ještě s kolegou Tomášem Vymazalem, tehdy Pirátem, neprošlo to tady a teďka po čtyřech letech se to sem vrací. Já si myslím, že ale podle mě v lepší podobě, a to z toho důvodu, že v té novele se toho mění víc.

Jedna z věcí je právě ta otázka toho konopí a toho vlastně stavu, který je dnes za mě zcela nepřijatelný, kdy jsou tady kriminalizováni lidi, kteří si doma pěstují pár rostlin proto, aby zmírnili nějakou svoji bolest nebo nemoc, a hrozí jim v lepším případě podmínka, v horším dokonce trest odnětí svobody. Já o tom budu jako, řekněme, z toho politického úhlu pohledu hovořit ve třetím čtení, kde vás opravdu požádám a vyzvu o podporu našich pozměňovacích návrhů. V tomhletom případě to není koalice, opozice, versus koalice versus opozice a obráceně, tady to jde podle mě napříč politickým spektrem. Budiž důkaz, že u toho pozměňovacího návrhu jsme při podepsání s kolegou Balášem, který teďka hovořil přede mnou, a já samozřejmě podpořím osobně a udělám maximum pro to, abychom to podpořili i u nás na klubu, i ty další pozměňovací návrhy, které tam jsou a které zvyšují například to množství gramáže sušiny z těch tří rostlin. To jsou tamty pozměňovací návrhy od kolegyně Němečkové, Šebelové a spol.

Ten princip je prostě takový, že u nás hrozí za toto pěstování trest, který je často vyšší než za násilnou trestnou činnost, což já považuju za úplně mimo. To je úplně mimo, to prostě není možné, o tom se vůbec tady přece nemůžeme bavit. To, že se tam najednou spojují tři paragrafy, a dokonce se to zhorší i pro lidi, kde si navzájem vypomáhají a stává se z nich organizovaná skupina, tak to jsme přece mohli vidět na tom případu těch tří seniorů, kterým teďka dal milost prezident Petr Pavel. Jeden zaseje, druhý sklidí, třetí tam to opečovává, najednou je z toho organizovaná skupina, tak tohleto přece není možné takhle tímhletím způsobem vnímat.

Ten základní problém u toho konopí podle mého názoru a podle toho, jak jsem se bavil s odborníky, nejsem na to expert, je v té, řekněme, záměně § 283, 285. (Ten §) 283 je neoprávněná výroba a nakládání s omamnými látkami, (§) 285 je nedovolené pěstování rostlin obsahujících OPL. To znamená, v momentě... Mělo by to být tak, že to je nedovolené, když už teda pěstování, ale potom policie a státní zastupitelstvo z toho udělá nedovolenou výrobu. A v té chvíli samozřejmě, když potom někdo z toho udělá mastičku, dá to svojí babičce nebo něco podobného, tak v té chvíli najednou už je z toho i přechovávání a distribuce, jo, takhle se vám to najednou nakumuluje, to je úplně, úplně zvláštní.

Proto je pravda, že když se podíváte na počet trestně stíhaných osob, tak ten je samozřejmě vyšší u neoprávněné výroby, nikoliv u nedovoleného pěstování rostlin, což je často argument právě policie, státního zastupitelství. No jo, ale oni právě ti, kteří samopěstují doma ty rostliny, tak se dostávají do té výroby, což je § 283, proto v těch tabulkách to vlastně vůbec neodpovídá. Protože když se třeba podíváte - počet odsouzených k nepodmíněnému trestu za konopí v letech 2010 až 2020, tak podle § 285, což je to pěstování, nedovolené pěstování, tak je tam vždycky, když vezmu rok 2014 až 2020: 1, 1, 1, 1, 1, 0. Jako jeden člověk, řeknete, to nestojí za řeč. No jo, ale oni tihle lidé právě jsou prostě hozeni do toho § 283, protože se z toho stává výroba, protože to jako pěstujete, něco z toho potom děláte, děláte z toho mastičku a tak dále. A tam už jsou ta čísla: 129, 139, 106, 141, 162, 121, 135, takže bavíme se tady o docela velkém počtu lidí.

Já to potom detailněji popíšu ve třetím čtení, kdy bych to skutečně vzal spíš jako takovou výzvu na vás, na poslance. Také předpokládám, že tady bude víc poslanců než ve druhém čtení, aby si to poslechli. A jak říkám, je to politicky napříč, takže doufám, že v tom mi i pomůžou kolegové ze všech klubů, abychom na konci toho skutečně udělali něco smysluplného, to znamená, nekriminalizovali tady samopěstitele konopí a nepletli si to s distributory drog, které možná vidíte v noci v centru Prahy třeba. To jsou dvě úplně odlišné kategorie. Já vůbec nerozumím tomu, jak to někdo může spojit ve smyslu: tady to zmírníme a bude se víc prodávat drog na ulicích. Tak to spolu ale absolutně fakt nesouvisí. Kdyby to souviselo a tahle přísnost by na ty lidi platila, tak jak je možné, že v centru Prahy si můžete právě jakoby koupit na stejných místech drogy, těžké drogy. Takže tolik to vysvětlení a motivace, proč vlastně podruhé během čtyř let jsem se do toho pustil.

Teďka k tomu samotnému pozměňovacímu návrhu, který máme s kolegou Balašem dohromady. Ony tam budou dvě verze. My, prosím pěkně, dneska načteme obě, pak případně ve třetím čtení se s tím nějakým způsobem popasujeme i po dohodě tady s ministrem a s Ministerstvem spravedlnosti, aby něco z toho prošlo.

Ten první, ten původní, má číslo 6365. Já se k němu pak přihlásím v podrobné rozpravě.

Ten nový má 6595, jestli, pane kolego, dobře jsem si to napsal.

Ten princip tohohle pozměňovacího návrhu na rozdíl od těch jiných, které mají kolegové, kteří pracují s tou gramáží, tak my máme to, že vlastně zavádíme samostatnou úpravu pro trestné činy s konopím, které odlišujeme od ostatních látek. Proto je tam vlastně nový paragraf u (§) 283. To, je ta výroba, proto jsem o ní mluvil. Proto jsem o ní mluvil, že pod to spadá dneska kdoví co, a my děláme § 283a, kde vlastně vymezujeme od těch ostatních drog konopí a díváme se na něj mírněji, protože srovnávat konopí a kokain, heroin nebo pervitin mně přijde jako šílenství. Takže to je ten náš společný návrh, tudíž § 283a, a ta nová a stará verze se liší jenom v tom, že my jsme dostali nějakou zpětnou vazbu od ministerstva, že ten minimální... Jeden z těch trestů má být... My to máme uváděno šest měsíců a má být jeden rok, tak my jsme to upravili tak, aby někdo nám tady formálně neřekl, že ten náš návrh neodpovídá nějakým evropským nařízením nebo směrnicím. V tom je ten rozdíl, jinak je stejný. To je i pro zpravodajku, aby tedy věděla, že jsou tam - vlastně i podle toho čísla. To nižší číslo je původní, vyšší je ten nový. My, když zjistíme, že jenom kvůli tomuhle detailu za mě by ten nižší byl těžko hlasovatelný, tak my ho pak s panem kolegou stáhneme ve třetím čtení a necháme tam jenom ten druhý. A teďka tady budeme načítat v podrobné rozpravě oba.

Za nás jde o jediný způsob komplexní úpravy, to vyjmutí trestných činů souvisejících s konopím a látkami z něj ze stávajícího ustanovení § 283 a přemístit ho tedy do toho nového § 283a. Tenhle krok za nás reaguje na rostoucí povědomí o rozdílné povaze a společenské škodlivosti, já bych řekl nebezpečnosti různých omamných a psychotropních látek, společenskou poptávku a celosvětovou změnu paradigmatu nahlížení na konopí a v něm obsažené látky, jakož i dekriminalizace a přímo legalizační posuny v západním světě včetně států sousedních. Konopí podle všech studií vykazuje nižší riziko závislosti, to je potřeba si tady říct, a výrazně nižší míru společenské škodlivosti oproti jiným látkám, jako je právě kokain, pervitin nebo heroin, alkohol nevyjímaje.

To bych tady chtěl podtrhnout. A teďka to neříkám jako člověk, který je abstinent a nepije, abych si tady honil triko, tak já v tomhle případě se jakoby přiznám v tomhle, jde mi o dobrou věc. Já si ani nepěstuju to konopí, musím zaklepat, ani ho ze zdravotních důvodů nepotřebuju, ani nikde nekouřím to konopí, ale ani nepiju ten alkohol, takže mně by to mohlo být jakoby jedno z obou dvou stran. Ale když to srovnáme na misky vah, tak alkohol z tohohle hlediska je společensky nebezpečnější. Tak, tolik tedy na vysvětlenou náš společný pozměňovací návrh a k těm jednotlivým číslům my se potom s panem kolegou přihlásíme tak, aby v tom systému zůstaly zatím všechny varianty.

Já se těším na třetí čtení a jednání na ÚPV a děkuju vám v této chvíli za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jako další řečník je přihlášen pan poslanec Koten a s faktickou poznámkou vystoupí předtím pan poslanec Brázdil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Chtěl bych reagovat na předřečníky, tedy i na kolegu, který tady vlastně říká, jak je to nespravedlivé, že ti, co doma si pěstují konopí a potom to dají babičce a tak dále, a že tam je nějaká nerovnost, nespravedlnost. Ale já se chci zeptat, proč vůbec o tom uvažujeme? My v současné době máme naše zdravotnictví zatím na luxusní úrovni. Ano, sem tam chybí léky, ty se dají nahradit anebo se nakonec dovezou, ale tady mi hodně argumentuje, že vlastně přece to není tak hrozné si doma pěstovat nějaké to konopí. Vždyť to je pro tu babičku a z toho není ten distributor, ale tak jestli takhle budeme přistupovat těm věcem, tak potom pěstujme si doma další bylinky, kardiotonika, dělejme jiné věci. To nedává smysl.

Psychiatři jednoznačně mluví o tom, že ne u všech, ale ty larvované psychózy, ono se to dneska dělí trošku jinak, ale tedy ta onemocnění psychiatrická jsou často vlastně odventilována potom, když něco zkusí ten člověk. A já si kladu otázku, co vás, kolegy poslance, kteří jste poslouchali nějaké tady ty lidi, kteří říkají, my tak nechceme být kriminalizováni. No dobře, ale tím dáváme najevo, že to nechceme, že nechce tato republika mít problémy ještě větší, než má s alkoholem. A to je přesně brána k tomu, že oni to začnou takhle pojmout. Však oni nám to dovolili, však to není tak hrozné. Tedy já si kladu otázku proč? Ta odpověď zní: prý jim to pomáhá. Tady máme medicínu. Tady jsou lékaři, mají léky, tam se je třeba obrátit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Ano, děkuji. Já bych na svého ctěného kolegu Milana Brázdila - tak já to mám padni komu padni - vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Co brání a naopak co je státu do toho, Milane, někomu říkat, co si má doma pěstovat, když to nikde nedistribuuje? Kontroluje tady někdo někoho, kolik vypije alkoholu? V zemi, která má na jednoho obyvatele, tuším, na prvním nebo na druhém místě množství vypitého piva třeba?

Řešíte to tady? Neřešíte. A tady budeme řešit, že si někdo doma pěstuje tři rostliny konopí? Riskuje vězení jenom proto, že to používá z nějakých zdravotních důvodů, a tady se z toho bude dělat jako nějaká obava, že když mu něco zbude navíc, tak to dá vnukovi a on si z toho ubalí jako brko? Já tomu nerozumím, kde je ta společenská nebezpečnost? My máme tady řešit v trestním zákoníku společenskou nebezpečnost. Ukaž mi, prostřednictvím pana místopředsedy, kde je společenská nebezpečnost v tomhle případě. Fakt by mě tohle zajímalo, kdybychom u nás byli na posledním místě v konzumaci alkoholu, tak bych možná, i když ne, protože to je úplně něco jiného, jsem říkal, ale tak bych možná ani nepípl, jo. Ale v tenhle moment mně to přijde úplně farizejské, to se na mě nezlob.

Takže za mě, já na tom trvám. Myslím si, že to je správný názor, správný postup. Buďme rádi, že nemáme takový zdravotní stav, abychom si to nemuseli pěstovat sami.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak já doufám, že pan kolega Brázdil nebude chtít nic ukazovat, prostřednictvím předsedajícího, jak ho vyzval pan kolega Nacher.

Ale nyní vystoupí paní poslankyně Němečková s faktickou poznámkou. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Já moc často nevystupuji s faktickými poznámkami, nicméně tady musím zareagovat, protože opravdu si nemyslím, že konopí je společensky tak nebezpečné.

Pokud teď ctěný pan kolega Brázdil, vaším prostřednictvím, mluvil o léčebném konopí, tak tady si myslím, že se opravdu nemáme čeho obávat, protože k léčbě bolesti je vždycky lepší, když pacienti použijí léčebné konopí, než opiáty, na kterých vzniká obrovská závislost. Viděla jsem x-krát pacienty odvykající se od opiátů a je to opravdu nepěkný pohled. Takže pokud bych mohla, tak budu vždycky lobbovat za to, abychom mohli spíš léčebné konopí používat než opiáty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Ještě jedna faktická poznámka, k ní je přihlášen pan poslanec Balaš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Já jsem jenom chtěl navázat na pana kolegu Nachera a paní kolegyni. Je prokazatelné, že konopí má léčebné účinky. Navíc když si to samopěstitel sám připraví, tak to státní pokladnu bude stát méně peněz, nebude muset čerpat za léky, nebudeme živit nadnárodní farmaceutické společnosti, budeme všichni spokojenější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vracíme se do obecné rozpravy a do ní je přihlášen pan poslanec Koten.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych tady velmi rád představil pozměňovací návrh k trestnímu zákoníku, ještě mého kolegy Jiřího Kobzy. Je to takový evergreen, který bohužel ještě nebyl vyslyšen, máme ho podán v systému Poslanecké Sněmovny pod nějakým sněmovním tiskem, někde mezi dvacítkou a třicítkou. Ale právě tento otevřený trestní zákoník je takovou jistou šancí, jakým způsobem bychom ho mohli tedy uvést v život.

K tomuto vládnímu návrhu zákona tedy by byla jedna změna součástí tohoto pozměňovacího návrhu, a to je v části první čl. I.se za bod 96 vkládá nový bod 97, který zní: "§ 97 V § 403 odst. 1 se za slovo ‚hnutí‘ vkládají slova ‚nebo ideologii‘ a slovo ‚směřuje‘ se nahrazuje slovem ‚směřují‘." Toto je tedy pozměňovací návrh.

Nyní dovolte, abych ho krátce odůvodnil. Cílem § 403 trestního zákoníku je zamezit hlásání nenávisti a potlačování lidských práv. Proces s Vladimírem Sáňkou ukázal, že zákon má mezeru, protože postihuje pouze propagaci konkrétního hnutí, nikoliv ideologii, která nenávist šíří.

Sáňka se podílel na vydání knihy Základy tauhídu, islámský koncept boha, která propaguje radikální islám a šíří nenávist vůči neislámským vládám. Kniha, jejímž autorem je Bilal Philips, obhajuje násilí, mrzačení a tvrdé tresty včetně manželství s nezletilými dívkami. Philips vyzývá k nenávisti vůči nevěřícím a propaguje islámskou nadřazenost. Soud Sáňku osvobodil, protože kniha nepropagovala konkrétní hnutí, ale ideologii.

Je potřeba mít účinný nástroj proti šiřitelům nenávistných ideologií, aby bylo možné se s nimi vypořádat i v budoucnu. Zákon by měl chránit naši zem a občany před ideologiemi, které podporují násilí, diskriminaci a nenávist. Soudní případ ukázal, že ideologie, jako je salafismus, je neslučitelná s demokratickými hodnotami a lidskými právy. Islám, jak je prezentován, je radikální ideologií, která se staví proti našim hodnotám svobody a rovnosti. Navrhovaná úprava by měla chránit společnost před těmito ideologiemi a jejich šiřiteli.

To je všechno, děkuji za pozornost. Pak se ještě v podrobné rozpravě k tomuto přihlásím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí pan ministr Blažek.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Tak děkuji za slovo. Vystoupím jako poslanec, protože se přihlásím ke svým pozměňovacím návrhům. Ty jsou dva, jeden je v systému pod číslem 6489 a jde o návrh ryze technický, obsahující například posun účinnosti zákona z 1. 7. 2025 na 1. 1. 2026.

Ten druhý pozměňovací návrh má číslo 6490 a je implementační. Jde v podstatě o návrh sněmovního tisku 854, který by pravděpodobně neměl šanci na to projít z časových důvodů Sněmovnou běžným způsobem. Vláda již jej projednala a schválila, tak jsem si dovolil připravit jej jako pozměňovací návrh k tomuto zákonu, neboť implementační doba, respektive takto ta doba, byla z Evropské unie tentokrát velmi krátká, protože ta lhůta pro plnění (?) směrnice běží od 24. dubna 2024 a uplyne 20. května 2025, takže prosím o její podporu potom ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Němečková Crkvenjaš.

Než dorazí, načtu omluvy: omlouvá se pan poslanec Kamal Farhan od 18.45 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Vojtěch Munzar od 21 hodin do 23 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Oulehlová Renata od 18.30 ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Pastuchová Jana od 18.30 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Pošarová Marie bere zpět svou omluvu od 18 hodin, paní poslankyně Pošarová Marie se omlouvá od 19.15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Síla se omlouvá od 18 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Špičák Julius se omlouvá od 17.30 hodin ze zdravotních důvodů.

Poslední informace: já jako poslanec Skopeček budu hlasovat s náhradní kartou číslo 1 v průběhu dnešního jednacího dne.

Tak omlouvám se, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tady představila čtyři pozměňovací návrhy, z toho jeden z pozměňovacích návrhů se týká psychomodulačních látek, je to pod sněmovním dokumentem 6599 a zpřesňuje pravidla pro nakládání s psychomodulačními látkami, které byly legalizovány zákonem č. 321/2024 Sb. a zavádí se tam nově povinnost uvádět složení i na jednotkových obalech. To jsme původně bohužel opomněli. Dále výslovný zákaz uvádění na trh látek s příliš vysokou kontaminací a zpřesňuje se právní rámec pro sankcionování porušení těchto pravidel. To je pozměňovací návrh týkající se psychomodulačních látek.

Další pozměňovací návrhy se týkají povoleného množství pěstování konopí pod sněmovním dokumentem 6458, 6459 a 6460. Jsou variantně načtena množství sušiny konopí. Za cíl si klademe sladit povolené množství pěstovaných rostlin konopí s povoleným množstvím sušiny konopí přechovávaných v obydlí. Současný návrh 50 gramů nereflektuje biologické vlastnosti konopí a průměrný výnos. Pokud povolíme tři rostliny, tak opravdu nemůžeme povolit jenom 50 gramů konopí. Návrh, který si myslím, že by měl být asi nejblíže těm biologickým vlastnostem, je 300 gramů a uvádí to i Národní protidrogová centrála, že výnos z jedné rostliny je 100 gramů, takže si myslím, že bychom měli tři rostliny schválit 300 gramů. Takže to je jeden návrh. Pokud by to nenašlo shodu, tak nahrávám ještě variantu 200 a 100 gramů, ale myslím si, že opravdu těch 300 gramů je minimum, které bychom schválit měli. Děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Zajíčková. Pardon, ještě faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Dufek, tak paní poslankyně Zajíčková ještě chvíli počká. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já toto jednání nechci žádným způsobem protahovat, nebudu reagovat na žádné případné repliky, které na mé vystoupení půjdou, ale přece jenom si dovolím tak lehce nesouhlasit tady s tou obhajobou konopí.

Každý jsme odněkud. Já skutečně od roku 2005 vykonávám vlastně jakéhosi opatrovníka osob pod 15 let, které páchají trestnou činnost, a bych řekl třetina těch kvazi trestných činů má skutečně souvislost s používáním marihuany a jiných psychotropních látek a ta situace skutečně taková, že vlastně ten náctiletý jedinec od 11 do 15 let, když začne užívat marihuanu, tak zkrátka a dobře vykračuje určitým směrem, z kterého se samozřejmě může vrátit zpět a může - a je jich naštěstí většina těchto lidí - ale taky pak pokračuje do nějakých dalších drog, a to tak je. To je pravda, o které všichni víme, a zkrátka dobře, ta se nezměnila a platí stejně v roce 2025, jak platila v roce 2015 či v roce 2005. Takže se přiznám, já osobně tady s touto obhajobou moc nesouhlasím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jinak poprosím kolegy a kolegyně v sále, aby když tak přenesli své diskuse do předsálí.

Nyní vystoupí paní po poslankyně Zajíčková, řádně přihlášená do obecné rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobrý podvečer, dovolte mi, abych se přihlásila k pozměňovacím návrhu číslo 6652, který předkládám společně s poslankyněmi Zdenkou Němečkovou Crkvenjaš, Míšou Šebelovou a Martinou Ochodnickou. Návrh se týká tématu harm reduction čili snižování důsledků používání návykových látek a zároveň se týká protidrogové politiky.

Pozměňovací návrh přináší ukotvení takzvaných aplikačních místností, odborně nazvané služby bezpečné aplikace, a cílem návrhu je posílit přístup právě harm reduction, o kterém jsem hovořila, tedy snižování negativních vlivů spojených s užíváním návykových látek.

Naším cílem je vytvořit v České republice možnost, nikoliv povinnost zřizovat tato speciálně zdravotní nebo sociální zařízení. Tato služba bude fungovat pouze za dodržení přísných podmínek výhradně odbornými poskytovateli a ve vnitřních prostorách. Zároveň návrhem řešíme i právní ochranu klientů i samostatných poskytovatelů služby aplikační místnosti, aby nebyli stíháni kvůli držení jedné dávky drogy v přímé souvislosti s užitím v tomto kontrolovaném a odborně vedeném prostředí. Tato data...

Zavedení aplikačních místností má především dva důležité dopady. Tím prvním a nejdůležitějším, s kterým mám osobní zkušenost, je vlastně odstranění negativních vlivů na veřejný prostor, kdy jsme se běžně setkávali - hlavně v místech s vyšší koncentrací narkomanů - s momenty, kdy v parcích na lavičkách si uživatelé drog aplikovali drogu před očima veřejnosti. Díky aplikačním místnostem vlastně tento nekalý nebo negativní jev z veřejného prostoru zmizí, navíc samozřejmě tím pádem zmizí stříkačky z ulic a z našich parků. Druhým, neméně důležitým vlivem zavedení aplikačních místností je ochrana veřejného zdraví a vlastně zasíťování uživatelů návykových látek. To odborníci považují za velmi podstatný jev, protože lidé, kteří budou navštěvovat aplikační místnosti, se dostanou do podpůrné sítě různých lékařů, psychologů, psychiatrů a podobně. V nějakém výhledu budou třeba ochotni přestoupit z tvrdé drogy na substituční léčbu a třeba i v nějakém dlouhodobějším horizontu přestanou drogu užívat úplně a zapojí se do normálního běžného procesu. To jsou zkušenosti ze zahraničí. Ostatně aplikační místnosti dnes úspěšně fungují v mnoha zemích jak Ameriky, tak Evropy, jsou v Kanadě, v Austrálii a podobně a jejich přínosy jsou jednoznačně doloženy statistikami.

Druhá část toho pozměňovacího návrhu obsahuje povinnost z České republiky zřídit poradní orgán pro protidrogovou politiku a zároveň obsahuje možnost zřídit pozici národního protidrogového koordinátora. Na závěr jenom bych chtěla zdůraznit, že tento můj pozměňovací návrh v žádném případě nevede k nějaké legalizaci drog, je to opravdu ochrana, jak jsem řekla, především ochrana veřejného prostoru a princip harm reduction, který je uznáván a využíván v mnoha vyspělých zemích. Budu velmi ráda, pokud tento pozměňovací návrh přijmete. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak a nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Vondráček. Připraví se pan poslanec Heller. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Mám zde připraveno odůvodnění svého pozměňovacího návrhu o rozsahu šesti stran A4. (Ministr Blažek hovoří k poslanci Vondráčkovi mimo mikrofon.) Samozřejmě jsem schopen sám sebe výrazně redukovat. Jsem připraven na postup, že bych to odůvodnění rozeslal všem členům ústavně-právního výboru mailem a probrali bychom to v rámci projednání na garančním výboru. Doufám, že nebudu poté nařčen, že nepostupuji transparentně, jak se to stalo s předchozím pozměňovacím návrhem, který jsem také rozeslal čtrnáct dnů předem všem členům ústavně-právního výboru. Můj pozměňovací návrh si osvojil ústavně-právní výbor. Skládá se ze dvou částí, A a B.

Větší rozruch vzbudila právě ta útlá část A, která se týká presumpce neviny a omezení v možnosti zveřejňovat osobní údaje osob, které jsou nějakým způsobem účastny v rámci neveřejného přípravného řízení trestního. Já jsem následně obdržel bouřlivé reakce, teď jsem nedávno byl seznámen s výzvou, respektive tiskovou zprávou, kdy česká Unie vydavatelů, Sdružení pro internetový rozvoj, Asociace on-line vydavatelů, Český výbor International Press Institute a Syndikát novinářů považují tento návrh z mé strany za potenciální ohrožení svobody tisku. Podle zástupců těchto médií hrozí, že návrh povede k autocenzuře a omezení práce novinářů i dalších osob. Proto vyzývají, abychom ve svém další projednání tento návrh odmítli.

Já jsem stále přesvědčen, že tady existuje faktická díra v zákoně, že jsme spíše evropskou výjimkou v tom, jak široce informují média i (o) osobních údajích osob, které jsou prošetřovány v rámci cíleně neveřejného přípravného řízení. Někomu ta díra možná vyhovuje, někomu ne. V každém případě tady existuje. Už samotná tisková zpráva, obsahuje dvě nepřesnosti a nepravdivé údaje, například, jak už jsem řekl, můj pozměňovací návrh rozhodně nebyl tajný, byl rozeslán předem a volně k dispozici a také můj návrh žádným způsobem nekriminalizuje potenciálně novináře, blogery nebo jiné osoby. Existují země v Evropě, kde je vynášení skutečností z trestních spisů třeba i trestným činem, ale Česká republika takovým státem není a ani tento můj návrh, který sestává v podstatě ze tří slov, žádný takový nový trestný čin neobsahuje.

K té výzvě se nepřipojili všichni. Existuje samozřejmě čest výjimkám, jako například vydavatelství Czech NEWS Center nebo Asociace komerčních televizí a další. Mnozí z nich přiznávají, že ta situace je skutečně dlouhodobě neřešena. Možná lépe než já to vystihl ve svém textu Petr Dimun, kterého bych chtěl krátce ocitovat: "Je skoro symbolické, že když minulý týden ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny projednával pozměňovací návrh poslance Radka Vondráčka na změnu trestního řádu, nikdo z novinářů, který o něm nyní píší jako o náhubkovém zákonu, už u toho nebyl. Kolegové totiž odešli hned po projednání takzvaného dětského certifikátu. Mám za to, že tito novináři ani nesledují odborné debaty na toto téma, kterých se v minulosti konalo několik. Kdyby tomu tak bylo, minimálně by museli ubrat na hysterii.

Návrh Radka Vondráčka, který zjednodušeně řečeno rozšiřuje zákaz zveřejňovat informace z přípravného řízení i na novináře, nespadl z nebe a není nijak překvapivý. Už minulý rok v květnu se třeba na Právnické fakultě Univerzity Karlovy konala debata odborníků, kde mimo jiné padl návrh na přijetí takové úpravy trestního řádu, kterou předložil poslanec Vondráček, a to z úst šéfa katedry trestního práva prof. Tomáše Gřivny. Ten poukázal na to, že stávající úprava dovoluje nejen orgánům činným v trestním řízení zákaz zveřejňovat informace obcházet právě tím, že se nevztahuje na novináře.

Stejně tak ale není ten můj návrh žádnou neevropskou exotikou, právě naopak. Neveřejnost trestního řízení a výslovný zákaz zveřejňovat informace z jeho přípravné fáze, tedy do doby, než se případ dostane před soud, platí skoro ve všech státech Evropské unie. Exotickou výjimkou je tak praxe v České republice, kdy si část novinářů postavila svoji kariéru na masivním porušování presumpce neviny, a to s vědomím a možná i podporou některých policistů a státních zástupců. Ti z toho parazitování na právním státu mají pravděpodobně zaručenu mediální podporu.

Česká republika je přitom jednou z mála členských zemí Evropské unie, kde úmyslné zveřejnění takových informací není trestné. Slabým místem je přitom právě okamžik zahájení trestního stíhání, kdy je usnesení rozesláno mnoha subjektům. Osobně se kloním k absolutnímu zákazu poskytování informací z přípravného řízení, sdělil nedávno pro info.cz náměstek evropské veřejné žalobkyně Petr Klement. Na zákazu zveřejňování informací z přípravného řízení se shodli i odborníci, kteří připravili nový trestní řád.

Ten hned v úvodu kodifikace ctí presumpci neviny jako základní hodnotu, kterou musí jednotliví aktéři trestního řízení ctít, a v celém čtvrtém dílu první hlavy v podstatě zakazuje zveřejňování jakýchkoliv informací z přípravné fáze trestního řízení. I zde, jako v případě mého návrhu, se ovšem počítalo s výjimkou v podobě veřejného zájmu. Právě ona výjimka veřejného zájmu zabraňuje tomu, aby se jednalo o náhubkový zákon, jak se nyní snaží lživě návrh propagandisticky nazvat ti, kterým může ztížit jejich dosavadní lehkou živnost. Je přece logické, aby novináři, kteří zveřejněním policejních informací z přípravného řízení výrazně zasáhnou právo podezřelých na presumpci neviny, unesli odpovědnost prokázat, že na tom byl veřejný zájem. V tomto ohledu se tedy odpovědné redakce nemají čeho bát. Stejně tak se nemusí ničeho obávat ti, kteří jim takové informace poskytnou. Naopak stát, který se chce nazývat právním státem, musí mít schopnost jeho základní hodnotu, presumpci neviny, chránit a její bezdůvodné nerespektování také trestat."

Tolik text Petra Dimuna, se kterým se plně ztotožňuji. Pro vás ostatní ta debata opravdu už trvá poměrně dlouho a neveřejnost přípravného řízení není samoúčelná. Já jsem si v rámci toho odůvodnění, které jsem chtěl původně přečíst, připravil kousek, který vám teď jenom budu citovat: "Neveřejnost přípravného řízení je jednou z důležitých záruk práva obviněného na spravedlivý proces. Z hlediska teorie práva je neveřejnost přípravného řízení dlouhodobě zakotvenou zásadou, která není samoúčelná. Plní totiž důležitou funkci při účinném odhalování trestných činů a jejich pachatelů a současně zajišťuje ochranu soukromí jednotlivých osob zúčastněných na trestním řízení.

Naplnění účelu přípravného řízení je z velké části závislé právě na neveřejnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně prostředků takzvaného skrytého vyšetřování. Případná medializace trestního řízení přitom zasahuje do práva na soukromí garantovaného čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to nejen ve vztahu k obviněnému, ale také vůči poškozeným a třetím osobám, které se v trestních spisech objevují v různých souvislostech a důkazech.

Neveřejnost informací o obviněné osobě a shromážděných důkazech v přípravném řízení je projevem práva na presumpci neviny a minimalizuje riziko veřejného odsudku obviněného před samotným zahájením řízení před soudem. Tím je předcházeno případnému ovlivňování svědků a rovněž je předcházeno nepřímému tlaku veřejného mínění na rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Medializací trestních činů a věcí v počátečních fázích trestního řízení získává veřejnost přístup k neveřejným informacím, jinak dostupným jen zákonem omezenému kruhu osob, čímž se ohrožují veškeré shora uvedené principy, zejména presumpce neviny."

Tolik řekněme to hledisko právní a hledisko věcné. Já zas, abych byl fér a abych sám ukázal, že dokážu respektovat názory druhých, jsem se pečlivě seznámil s obsahem té výzvy. Respektuji to, že tam autoři vidí potenciální ohrožení svobody tisku. Nespokojili se s mým vyjádřením, že veřejný zájem je jasně judikován nejen judikaturou našeho ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale také Evropského soudu pro lidská práva, a že se pohybujeme v pevných mantinelech. Nebyl vyslyšen můj argument, že se v podstatě nijakým způsobem nesahá na možnost médií informovat o okolnostech trestného činu.

Jediná věc, která by podléhala ochraně, by byla identifikace osob, to znamená, uvedení jejich plného jména nebo jiných identifikačních markantů, jako je třeba fotografie a tak dále. Takže by musel ten novinář podlehnout autocenzuře, jak oni píší, a musel by se minimálně zamyslet nad tím, jestli má napsat Josef Novák, nebo napíše jenom J.N., a musel by na chvíli přemýšlet nad tím, jestli je zde veřejný zájem na tom, aby byl člověk mediálně až lynčován, ačkoliv se nejedná o veřejnou osobu, nejedná se ani o veřejnou věc.

Bohužel ta debata nějakým způsobem kulminovala až v rámci nějaké politické demagogie tady v diskusi s kolegou Michálkem. Nicméně chci reagovat na ten návrh asociací. Beru to, že nebyl ten návrh odůvodněn, jak mohl být. Chtěl jsem to učinit jednak dnes a jednak jsem se víc soustředil na část B návrhu, která paradoxně pro mě byla důležitější, a to je ochrana komunikace mezi klientem a obhájcem již v přípravném řízení, již ve fázi prošetřování. Beru tedy a akceptuji, že možná nebyla dostatečně slyšena druhá strana. Také jsem v rámci projednání zjistil, že ten problém, ta problematika, je zkrátka daleko rozsáhlejší a hlubší, než jsem si vlastně představoval a než jsem si myslel, že změním malinkatou úpravou příslušného paragrafu.

Závěrem tedy chci říct, že jsme o tom debatovali i na poslaneckém klubu. Ten návrh byl přisvojen ústavně-právním výborem. Nebude vzat zpět, ale navrhnu v rámci hlasovací rozpravy ve třetím čtení, aby byl rozdělen na to A a B. Ta část A nebude podpořena, nestane se součástí hlasování. Pouze vás prosím o podporu té části B, týkající se ochrany komunikace mezi obhájcem a klientem.

A co se týče té části A, přijímám tu podanou ruku nebo hozenou rukavici, to záleží na tom, jaká bude atmosféra našeho prvního setkání. A co se týče těch jednotlivých asociací a unií, které napsaly tu výzvu, já souhlasím s tím, abychom tu věc dále projednali, aby byli oni součástí nějaké debaty a byli součástí nějaké odborné spolupráce při hledání přijatelnější úpravy.

Asi už to nestihneme v tomto volebním období. Já budu iniciovat nějaké setkání formou nejspíše kulatého stolu nebo odborného semináře, kde budou pozváni zástupci obou stran, protože mimochodem můj návrh podpořilo svým usnesení i vedení České advokátní komory nebo Unie obhájců, a můžeme hledat tu přijatelnější úpravu. A zřejmě bude mnohem širší než ten můj původní minimalistický návrh. A já tomu budu rád, jestli jsem tedy tím svým návrhem započal snahu o hledání nějakého řešení toho, čemu já říkám faktická díra v zákoně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně s faktickou poznámkou se hlásí? Máte tedy? Takže dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Ano, děkuju, pane místopředsedo, a současně jako zpravodajka chci jenom zareagovat a upřesnit, protože můžeme navrhnout, a určitě by to bylo smysluplné vzhledem k těm připomínkám, respektive vysvětlením, která jsme tady právě slyšeli, hlasovat ten návrh a rozdělit ho do dvou částí A, B. Ale budeme muset, a tady to opravuji, budeme muset hlasovat samozřejmě i tu část A zvlášť, i tu část B. To znamená, to je první moje připomínka.

Druhá je, že se také ztotožňuju, to už jako poslankyně, s těmi argumenty jsme opravdu bizár v porovnání třeba s jinými zeměmi, jako s Německem, Rakouskem a všude, protože tam se ctí ta zásada neveřejnosti přípravného řízení, je to ochrana, naopak, ochrana. A třetí, to je takové povzdechnutí. No, chybí nám to, co původně jste měla koalice ve svém programu a kde jsme mohli bez kulatých stolů, ale v rámci komplexní rozpravy zakomponovat tyhle změny a vtáhnout do toho pochopitelně i média. To jako chápu, že se cítí odstrčená, a doufejme, že to napravíme. A bylo to přijetí nového trestního řádu. To jsme měli naplánované, ztroskotalo to hned v druhém roce. Už se ta iniciativa znovu nerozvinula a to je prostě úkol pro příští období volební, si myslím, tady diskutovat a přijmout trestní řád, který bude obsahovat také tyto změny, které by byly kompatibilní s vyspělou Evropou a správním státem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Heller.

 

Poslanec Šimon Heller: Dámy a  pánové, budu velmi krátký. Všichni na to nepochybně určitě čekáte. Obracím se na vás ve věci narovnání historické křivdy, která se týká dvojčat, která mají nárok pouze na 1,5násobek rodičovského příspěvku. A já věřím, že tuto historickou křivdu musíme napravit. Proto v rámci podrobné rozpravy se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který tuto historickou křivdu napravuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Faktická poznámka pana poslance Vondráčka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Nebudu reagovat na předřečníka, ale na svoji ctěnou kolegyni Helenu Válkovou. A jenom tak pro zajímavost, víte, ta změna, kterou teďka jsem nabízel, má přinést zmírnění tlaku veřejných médií na prozrazení informací v přípravném řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o totožnost osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. A to mimo jiné odpovídá vládní koncepci boje proti korupci na léta 2023 až 2026 a projektu zintenzivnění boje proti korupci zvyšováním povědomí veřejného sektoru se zaměřením na soudce, orgány činné v trestním řízení a veřejnou správu.

Adresáty právní normy tak nebudou již pouze orgány činné v trestním řízení, ale každý, kdo získá přiměřené informace, čímž se docílí maximalizace právní ochrany tohoto úzkého okruhu informací. Pochopitelně s výjimkou informací týkajících se politiků a jiných veřejných činných osob tak, jak jsou konzistentně judikovány Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. Takže má faktická poznámka v reakci na to, že nemáme ten nový trestní řád, který jsme nějakým způsobem nechali otevřený pro příští volební období, ten návrh je v souladu s vládní koncepcí boje proti korupci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já už jsem nechtěl vystupovat. Už jsme se chýlili ke konci. Ale opravdu tedy to, že bude ten projev završen touto argumentační korunou, že součástí vládní koncepce pro boj proti korupci je to, že se zakáže médiím zveřejňovat, kdo jsou trestně stíhané osoby, to už tedy nemůže zůstat bez reakce.

Já myslím, že je potřeba připomenout ta fakta. Ten návrh byl připraven, tak, že ho dostali jenom poslanci toho výboru do e-mailu. Stejně jako dalších 39 pozměňovacích návrhů, nebo kolik, ale u nich velká část byla nahrána v systému, ve kterém se s nimi může seznámit veřejnost a může chodit na ten výbor a může vyjádřit svůj názor a může kritizovat i věci, které jdou třeba špatným směrem podle mínění občanů naší země.

A tím, že ten návrh dostali do e-mailové schránky jenom poslanci, tak se o něm nedozvěděl třeba Syndikát novinářů, nedozvěděli se o něm občani, z nějakého důvodu se o něm dozvěděla Česká advokátní komora, tak ta k němu teda přijala nějaké usnesení. Ale jinak se o něm nikdo nedozvěděl, s výjimkou těch poslanců, kteří byli na tom výboru. Takže proto legitimně kritizuji to, že ten návrh byl připravován potají, a je potřeba to takhle pojmenovat.

A taky jste zapomněli trošku zmínit, prostřednictvím pana předsedajícího, že na tom výboru byli ti novináři vyzváni, aby opustili ten výbor, že už tam nic zajímavého nebude, že pokud je zajímá certifikát, tak můžou odejít. A takže ono se to nestalo jenom tak, že by ti novináři byli ledabylí a tak dále. Takže vyprávějme si ten příklad, jak se tady stal, a určitě toto není krok směrem k tomu, abychom něco dělali proti korupci. A nemá smysl tady argumentovat, že to je vládní koncepce. Jestli tohle je napsané ve vládní koncepci, tak ta koncepce stojí vy víte za co.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Dufek, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Dufek: Budu stručný. Stihnu to během dvou minut. Čekal jsem, že kolegové z ODS se přihlásí ke svému pozměňovacímu návrhu z hlediska dětského certifikátu. Nepřihlásili se k němu, to znamená, chtěl bych říct jednu myšlenku, kterou jsem říkal už na ústavně-právním výboru. Z dětského certifikátu nejsem nadšený po odborné stránce. Možná že to je kompromisní řešení, možná že to takhle nakonec dopadne, nicméně já osobně jsem v posledních dvou letech navrhoval, abychom tento problém řešili rozšířením trestu zákazu činnosti ze současné maximální délky 10 let až na doživotí, abychom vlastně si přiznali, že se jedná o nějaký trest. Aby tito pachatelé těchto trestních deliktů mohli dostat třeba doživotní zákaz činnosti v pozici prostě vedoucího nějakých těch společenských dětských organizací. Stejně jako by to mohlo platit pro řidiče motorového vozidla, který pod vlivem alkoholu spáchá dopravní nehodu, kde budou smrtelné následky. I tohle šlo řešit nějakým doživotním zákazem činnosti řízení motorových vozidel. Takhle tam máme maximálně 10 let. Po polovině je někdy možné požádat o prominutí. Nic víc nedodávám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Vondráček vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Taťána Malá. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Nechtěl jsem původně vystupovat, ale pane předsedající, kdybyste mohl svým prostřednictvím vzkázat panu kolegovi Michálkovi, že lže, že neříká pravdu a lhát by se na mikrofon nemělo. Jednání ústavně-právního výboru samozřejmě bylo veřejné, nikoho jsme nevyháněli, na vlastní žádost některých zástupců veřejnosti jsme vyhlásili přestávku až poté, co byl projednán dětský certifikát. Kdo mohl zůstat, zůstal, nikoho jsme nevyháněli, že je to už nebavilo opravdu už nemůže ovlivnit předsedající ani žádný člen výboru. Za prvé.

Za druhé, chcete-li změnit pravidla fungování podávání pozměňovacích návrhů, vyhrajte volby, sestavte koalici a změňte jednací řád - do té doby platí zákon o jednacím řádu, který jasně stanoví, jakým způsobem jsou podávány pozměňovací návrhy. Nikde není dána podmínka, že musí z toho návrhu vzniknout sněmovní dokument, který je nahrán v systému. Dvanáct let podávám všechny pozměňovací návrhy stejně, podávám je na výbor. Proč? Aby nedocházelo k duplicitám, protože vy nahrajete sněmovní dokument, pak se projednává na příslušném výboru, je přijat - dále jako výborový návrh, a současně pořád visí v systému a viset bude, vy se k němu akorát nepřihlásíte. Ale to není způsob zveřejnění. Vy jste poslanec, vy vykonáváte svůj mandát, vy jste dostal ten návrh čtrnáct dní předem a mohl jste si s ním dělat, co chtěl. Já si stojím za tím, že se na ústavně-právním výboru dodržují pravidla, dodržuje se tam jednací řád, a to, co vy tady naznačujete o nějakém utajení, je prostě dezinformace, po vašem, po mém - zkreslení. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Malá. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se prostřednictvím vás obrátím také na pana kolegu Michálka. Já sem nechodím často a nechodím, myslím si, zbytečně. Ale myslím si, že dělat si PR tím, že tady budete lhát, fakt není úplně namístě.

A co se týká podávání pozměňovacích návrhů, konkrétně na ústavně-právním výboru, tak jsem tady druhé volební období a vždycky jsme ho podávali emailem přes paní tajemnici - přesně proto, aby nevznikaly duplicity. To, že to jiné výbory mají jinak, je možná fakt, ale to, že normálně odesíláme pozměňováky emailem bez toho, aniž bychom je nahrávali do systému, je taky pravda. Na ústavně-právním výboru, o kterém tady mluvíte, jsem byla taky a novinářům se jen řeklo, že dětský certifikát je doprojednán a kdo chce, může zůstat, a kdo nechce, může odejít. Jako proč to děláte tady? Jako teď si z toho nastříháte video a dáte to na sítě - nebo? Fakt tomu nerozumím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další faktická poznámka paní poslankyně Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený místopředsedo, kolegyně, kolegové, o tom, že tady byla řečena lež, už bylo několikrát zmíněno. Asi jsem také byla na jiném ústavně-právním výboru, ale opravdu - nebyli vyzváni, aby opustili výbor. Pouze některé novináře nezajímal trestní zákoník, pouze dětský certifikát. A z tohoto důvodu opustili místnost, ne proto, že byli vyzváni, aby odešli, ale protože je to prostě nezajímalo.

Ještě bych chtěla říct, že když jsem namítala způsob, jakým se dávají pozměňovací návrhy u novely dopravních předpisů, týkalo se to autonomních vozidel, tak se divím, proč se mě kolega Michálek nezastal. Já jsem tam namítala, že to odůvodnění u autonomních vozidel, kterými se tady pan ministr Kupka oháněl, nikdo nemá k dispozici, protože to bylo jenom na hospodářském výboru, a vyzývala jsem Sněmovnu a vás všechny, abyste se zamysleli nad způsobem - ne, že to není protiprávní, to není, je to legitimní podávání pozměňovacích návrhů, ale vyzývala jsem tady všechny, aby se zamysleli nad tím, zda není změna. Tehdy mohli všichni na to zareagovat a mohli mě podpořit. Tolik k tomu.

A mezi námi, víte, oběti mohou být i ti, kteří jsou neprávem obvinění a stigmatizováni. A když o nich potom média píší, například u sexuálního násilí, můžou to být oběti, které skutečně jsou oběťmi sexuálního násilí, anebo i lidi, kteří byli neprávem obviněni. Nedostane se to k soudu, v přípravném řízení se zjistí, že byla lež - no, ale když už se to dostane do médií, jak ti lidé žijí? Velmi těžce. Tu se nejedná o to, o politiky, s prominutím, bavme se o tom, že - co je veřejný zájem? Veřejný zájem je i na tom, aby běžný člověk, který byl neprávem osočen (Předsedající: Čas, paní kolegyně.) a k soudu se to nedostane, aby jeho jméno nebylo vláčeno médii. (Předsedající: Děkuji.) Děkuji za pozornost a omlouvám se za drobné porušení času.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Příště to určitě bude lepší.

Pan poslanec Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Já na to navážu. Ano, ta lež tady zazněla a ta lež byla, že návrh pana Vondráčka, ten náhubkový zákon, byl volně k dispozici. A to není prostě pravda. Takže nevěšme tady občanům, novinářům a všem dalším, kteří sledují naše dnešní jednání, bulíky na nos. Ten návrh prostě nebyl volně k dispozici, ten návrh byl k dispozici v emailových schránkách členů ústavně-právního výboru. Ano, je to standardní postup v některých případech, že to tak někteří poslanci dělají, aby se nikdo nedozvěděl, aby mohli překvapit ostatní, co se napíše do toho návrhu. No, tak se to - ano, tak se to samozřejmě dělá. Ale není pravda, že ten návrh by byl volně k dispozici, a to lze velmi jednoduše doložit. Já chápu, že je to pro vás nepříjemná informace, ale je potřeba si tohleto říct otevřeně.

A pokud jde o jednání výboru, no, tak tam samozřejmě zazněla výzva k tomu, že ti, kteří chtějí opustit jednání teď, po tom, co byl schválen dětský certifikát, takže můžou odejít. Já jsem dokonce na to upozorňoval. Je to na záznamu, takže si to klidně vyjeďte a prosím, abychom se tady zdrželi nějakého obviňování. Já jsem rád, že jste se chytli za nos, prostřednictvím pana předsedajícího, a od toho návrhu, kterým jste chtěli krýt korupčníky a mafiány, jste dali ruce pryč. To je dobře pro tuhletu republiku. Špatně je, že si to připravujete pro příští volební období, protože my opravdu nemáme takový standard potlačování korupce jako v Německu, abychom si tady mohli vyskakovat. V našem případě, v podmínkách České republiky, je dobře, že na ty záležitosti je vidět, a je chyba v dané situaci to dávat do nějaké koncepce boje proti korupci, že naopak se začne striktně potírat to, aby se o těch věcech mluvilo, aby se tam uváděly trestně stíhané osoby, tam, kde to je namístě. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Pan poslanec Vondráček vystoupí, připraví se paní poslankyně Ožanová.

 

Poslanec Radek Vondráček: Ještě stručně. Pan Michálek už začal mluvit o něčem úplně jiném - nejenom, že netrefil hrob, netrefil už ani hřbitov. Já navrhuji řešení - nějaké smírné. Já už nebudu mluvit o tom, že zrovna pan kolega Michálek by neměl mluvit o překvapování a podávání návrhu na poslední chvíli, protože není to tak dávno, co přílepek zrušil Ústavní soud poté, co ho předložil dvě minuty před skončením druhého čtení, na rozdíl od jeho návrhu můj návrh je k věci, patřil k zákonu a byl předložen řádně ve druhém čtení.

Já na druhou stranu přiznám, že jsem to podcenil, měl jsem ten návrh lépe odůvodnit a chyběla veřejná debata, která měla být předem, a půjdeme od toho, nebo se tu zacyklíme do rána. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Ožanová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Já budu kratší, protože přesně na to jsem chtěla upozornit, že kolega je opravdu expert na zajímavé podávání pozměňovacích návrhů. To, že v podrobné rozpravě se načte pozměňovací návrh, ke kterému se neumožní vůbec žádná diskuse v druhém čtení, to je taky věc, která by neměla být a kterou jste se proslavil, kolego Michálku, prostřednictvím pana místopředsedy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vracíme se do obecné rozpravy, do té zatím nikdo přihlášen není. Ptám se, zda se někdo hlásí z místa. Pokud tomu tak není, končím obecnou rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Není, ani (nesrozumitelné). Návrh na vrácení garančnímu výboru nezazněl.

A my můžeme tedy zahájit podrobnou rozpravu. Já připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. A o slovo se přihlásili do podrobné rozpravy tito poslanci v tomto pořadí: jako první vstoupí paní poslankyně Urbanová.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Hlásím se k pozměňovacímu návrhu K usnesení ústavně-právního výboru pod číslem sněmovního tisku 861/3 a ten pozměňovací návrh má číslo sněmovního dokumentu 6593. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jako další vystoupí pan poslanec Martin Dlouhý.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji za slovo. Hlásím se k pozměňovacímu návrhu 6598. Jeho odůvodnění již zaznělo v obecné rozpravě. Tímto návrhem vzniká situace, že se nehlásím k návrhu pod číslem 6503. Paní zpravodajka byla o tom informována.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Dufek, připraví se paní poslankyně Šebelová.

 

Poslanec Aleš Dufek: Hlásím se k pozměňovacímu návrhu poznačeném jako sněmovní dokument 6601. Jeho odůvodnění jsem již přednesl v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo. Tímto se hlásím k tomu upravenému pozměňovacímu návrhu, který jsem nahrála dnes, sněmovní dokument 6628, a který jsem podrobně odůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Malá, připraví se paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Taťána Malá: Přihlašují se ke sněmovnímu dokumentu 6417.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Benda.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu 6416. Odůvodnění jsem řekla v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Benda, připraví se pan poslanec Lacina.

 

Poslanec Marek Benda: Přihlašuji se ke dvěma pozměňovacím návrhům, a to pod sněmovní dokument 6620, organizované skupiny, a sněmovní dokument 6502, psylocybin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Lacina, připraví se pan poslanec Balaš.

 

Poslanec Jan Lacina: Děkuji. Já bych se tu rád přihlásil k dvěma pozměňovacím návrhům, které odůvodnil v obecné rozpravě pan profesor Vladimír Balaš. To je pozměňovací návrh číslo 6365 a pakliže ten by neměl tu šanci na úspěch, tak ještě pozměňovací návrh 6595. Děkuju pěkně za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Balaš, připraví se pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Já bych jenom chtěl říct, že pozměňovací návrh 6365 odůvodnil pan poslanec Nacher. Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacím návrhům 6312, 6313, 6365 spolu s panem poslancem Nacherem a Lacinou a 6595. Ty návrhy, až na ten jeden, jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Koten.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já radši udělám, on už to udělal kolega Lacina, ale tak já to radši udělám, ať v tom není zmatek, protože jsem to odůvodňoval obsahově, takže se hlásím k tomu pozměňovacímu návrhu pod číslem 6365 a vlastně byl načtený i ten nový 6595. já vím, to pro paní zpravodajku odůvodnění tady bylo řečeno, i ten důvod, proč jsou tam ty návrhy dva. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí pan poslanec Koten, připraví se pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Rád bych se přihlásil k pozměňovacím návrhům, které jsou vedeny pod číslem 6582, 6642 6622, 6578. Všechny tyto návrhy byly zdůvodněny v obecné rozpravě a jsou tedy i ve své podrobné podobě nahrány v systému Poslanecké sněmovny, takže k těmto jednotlivým pozměňovacím návrhům se hlásím pod čísly těchto sněmovních dokumentů.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan ministr Blažek, připraví se paní poslankyně Němečková Crkvenjaš.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jsem v obecné rozpravě odůvodnil dva pozměňovací návrhy, a to číslo 6489 a 6490 a tímto se k nim přihlašuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Němečková Crkvenjaš, připraví se paní poslankyně Zajíčková.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji. Odůvodnila jsem čtyři pozměňovací návrhy, nyní se k nim hlásím. Jsou to pozměňovací návrhy pod číslem sněmovních dokumentů 6599, 6458, 6459 a 6460. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Zajíčková, připraví se pan poslanec Heller.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tímto bych se chtěla přihlásit k pozměňovacímu návrhu 6652, který se týká Harm Reduction a protidrogové politiky, zároveň bych chtěla upozornit na to, že jsou tam asi tři pozměňovací návrhy, ke kterým se nehlásím, v podstatě se liší od toho, který dnes předkládám nebo teď předkládám ve slovíčkách, zdali se aplikační místnost má nazývat budovou nebo stavbou, takže tam jsem ještě ladila nějaké detaily, takže jenom upozorňuju, že tam jsou pozměňovací návrhy, ke kterým se nehlásím. Hlásím se tedy k tomu s číslem 6652.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Heller, připraví se pan poslanec Ratiborský.

 

Poslanec Šimon Heller: Pane místopředsedo, hlásím se k pozměňovacímu návrhu číslo 6632. Odůvodnění zaznělo v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí jako poslední přihlášený pan poslanec Ratiborský.

 

Poslanec Michal Ratiborský: Děkuji za slovo. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu Petra Sadovského pod číslem 6455. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Z místa se ještě hlásí pan poslanec Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já se hlásím k pozměňovacím návrhům 6626, což je prodloužení promlčecí doby u trestného činu vraždy. A dále se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který zní a který doplňuje tento pozměňovací návrh v § 34 odst. 1. písm. b) se slova 15 nahrazují slovy 20, čili je to doplnění toho předchozího pozměňovacího návrhu, kterým se mění ta část novely, která upravuje změnu trestního zákoníku. Za druhé se hlásím ke sněmovnímu dokumentu 6643, který upravuje trestní politiku státu, za třetí se hlásím k pozměňovacím návrhům 6425, který se týká omezení trestného činu šíření toxikomanie pouze na děti a dále ke sněmovnímu dokumentu 6422, což je dekriminalizace samopěstování konopí se vztahem k osobě blízké, pozměňovacímu návrhu 6424, což je dekriminalizace samopěstování v užší verzi bez osoby blízké a k pozměňovacímu návrhu 6421, což je zákon o nakládání s konopím v širší verzi včetně regulovaného trhu a sněmovnímu dokumentu 6423, což je zákon o nakládání s konopím v užší verzi, tedy včetně nakládání s konopím pro vlastní potřebu a konopných spolků.

Ty návrhy jsem odůvodnil v obecné rozpravě, případně se odkazuji na odůvodnění, které je v tisku. Ještě k tomu návrhu týkající se § 34 odst. 1 písm. b) bych doplnil odůvodnění, že jde o sladění těch jednotlivých písmen tak, aby byly správně odstupňovány doby promlčení, protože v písm. a) máme promlčecí dobu 30 let po jedné z předchozích novel, a následující písm. b) je 15 let, a to rozmezí se jeví, že tam vzniká určitá diskrepance, takže toto je snaha to uvést do souladu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Zatím jste byl poslední přihlášený do podrobné rozpravy. Ptám se, zda se ještě nikdo do podrobné rozpravy hlásí. Pokud tomu tak není, podrobnou rozpravu končím. Ptám se navrhovatele a zpravodaje, zda je nyní zájem o závěrečná slova. Není tomu tak. Paní zpravodajky se zeptám, zda zazněl nějaký návrh na hlasování. Myslím si, že nikoliv, a nezazněl žádný návrh na vrácení a podobné věci, takže můžeme skončit druhé čtení tohoto návrhu a já děkuju jak navrhovateli, tak paní zpravodajce za spolupráci.

Budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 29. 4. 2025 v 14:06.