(pokračuje Věra Kovářová)

Sloučená rozprava k bodům 1 a 2 /sněmovní tisky 799 a 800/

Jenom připomínám, že případné návrhy musí být určeny konkrétnímu tisku.

Do sloučené obecné rozpravy přihlášenou jako první paní místopředsedkyni Olgu Richterovou, připraví se pan poslanec Kohajda. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, já zde vystupuji k dvěma tiskům, které obsahují obrovské množství práce, a v podstatě se dá říct, že v mém stručném komentáři budou takové tři okruhy.

První: poděkování a pochvaly, což tedy není zvykem, ale je to potřeba. Druhý: body, které jsou problematické, a samozřejmě si myslíme, že by se daly zlepšit, předkládáme spolu s kolegyní Klárou Kocmanovou celou řadu pozměňovacích návrhů, myslím, že jich předkládáme zhruba deset. Třetí věc, tou bych začala, a je to přímo na pana ministra, a sice: proč nevíme, o čem přesně budeme hlasovat, co se týče kalkulačky, proč nebyl zveřejněn podklad, aby si mohl každý ověřit, jak budou výpočty dávek po reformě vypadat. To je naprosto klíčová věc, která musí být zásadní pro každého zákonodárce v tom rozhodování. K téhle třetí věci se znovu dostanu, ale protože je to tak důležité, tak to vypíchnu ještě jednou. Vláda samozřejmě musí mít podklady, ať už to jsou výpočty v Excelu, ať už to je cokoliv jiného, jak budou dávky po této reformě vypadat, ale zveřejněny byly modelové příklady, zveřejněny byly věci, které chce ministerstvo zveřejnit, ale ne možnost si to ověřit, ne možnost vložit parametry dnešní situace, parametry domácnosti, místa, a vidět, jak by to vypadalo po změně. Snaží se to přepočítávat řada odborníků, snažili jsme se to samozřejmě přepočítávat i my a ve spoustě situací týkajících se zejména rodin s více dětmi to prostě vychází velmi nepříznivě, a proto chceme, aby ministerstvo přestalo kalkulačku nebo podklad pro výpočet, který bezesporu má, utajovat a dalo ho normálně k dispozici.

Tímto jsem začala, protože opravdu považuji za skandální, že budeme hlasovat o něčem, co si nemůžeme ověřit, a nejspíš to tak bude, protože pan ministr řekl na výboru, že tu kalkulačku k dispozici nedá. Přála bych si, aby to bylo jinak, aby se změnilo a abychom klidně Excel nebo něco obdobného k dispozici dostali. Nejde o nás, jde ve finále o desetitisíce rodin, které budou mít nějaký často i negativní dopad v podporách, a je potřeba, aby věděly ony a abychom věděli my, o čem přesně rozhodujeme.

Současně - a to jsem říkala v úplně první větě - za spoustu věcí chci a chceme pochválit. Návrh reaguje na třicet a dvacet let - podle toho, na které části sociálního systému koukáte - neměněné věci. Reforma je třeba, systém je zbytečně složitý, o tom pan ministr mluvil, a také je zbytečně náročný pro lidi i pro úředníky. Takže zjednodušení a směřování k tomu, aby na jednu domácnost probíhalo jedno posuzování, to je přesně krok správným směrem.

O co nám ale jde? Aby i takto dobře míněná reforma nevedla k tomu, že lidi v nouzi budou mít míň a že rodiče přijdou o podporu, třeba když jsou samoživitelé, jejich dítě je často nemocné, anebo že lidé v insolvenci budou tlačeni do šedé ekonomiky, protože se jim prostě nevyplatí vydělat si víc, o všechno přijdou, nebude tam nic motivačního, což je problém i pro věřitele, prostě je to nevýhodné pro všechny. To je konkrétní příklad věcí, kvůli kterým jsme podali sadu pozměňovacích návrhů, a budeme je dnes načítat.

Já ale ještě připomenu jednu věc, a sice - někdy se o systému sociálních dávek mluví trošku mylně, a je proto potřeba uvést na pravou míru, že na jednu stranu máme velmi široký systém podpory v rámci důchodů, a to ať už starobních, nebo invalidních, a to je úplně jiná věc, to je úplně jiný typ podpory než dávky sociální pomoci, o kterých mluvíme dnes. Je potřeba si taky říct, že část toho je podpora na bydlení zejména ve velkých městech, anebo zejména u osamělých seniorských domácností. Jenom velice malé, ne ani procento, ale promile spíš, je vlastně podpora pro lidi nejchudší, kteří buď mají práci velmi špatně placenou, anebo ji mají sezonně, a podpora pro lidi, kteří opravdu život v naší společnosti z různých důvodů různě těžko zvládají. Takže bych ráda jenom zdůraznila, že se bavíme o podpoře bydlení dneska, zároveň dnes o takzvaném přídavku na dítě a pak samozřejmě také o tom, jak nastavit podporu pro nejtěžší životní situace. Snížení administrativy, zjednodušení dokládání, sjednocení celkového přístupu k domácnostem je něco, co opravdu kvitujeme, a stejně tak to, že byla snaha připravit reformu tak, aby se práce vždy vyplatila, tedy zejména u chudých pracujících.

A teď - říkala jsem, že budu stručná, a budu - už se dostávám k tomu, co jsou rizika. Opravdu není jisté, že princip, aby se práce vždy vyplatila, bude platit u lidí v exekucích a insolvencích, proto bude moje kolegyně Klára Kocmanová podávat konkrétní pozměňovací návrhy týkající se právě toho, když člověk legálně pracuje v exekuci a insolvenci, aby byl motivován vydělat si legálně víc, protože pak víc zaplatí věřitelům, ale motivace tam prostě musí být i pro něj osobně. Já osobně předkládám jeden pozměňovací návrh týkající se tématu samoživitelů, sólo rodičů, kdy vím i z mnoha konkrétních příběhů, s kterými se na mě obracejí lidé, ale samozřejmě i ze situací ve svém okolí, že prostě jak jsou děti často nemocné, tak když máte dítě, jste na něj sám - sama, tak i ve věku sedmi, osmi let bývá ještě velmi často nutné s ním být doma. My máme v České republice nastavenou ošetřovačku, možnost ošetřovat člena rodiny u dětí, které vyrůstají v rodině se dvěma rodiči do devíti let, u sólo rodičů to je jinak, ale to, co je podstatné, máme takovou celospolečenskou shodu, že do devíti let by dítě nemělo být samo doma, když je nemocné, a dáváme k tomu možnost skrze ošetřování člena rodiny.

Vzhledem k tomu, jak je nastavená celá změna, si myslím, že bychom měli tenhle princip, že děti v osmi letech jsou ještě velmi často nemocné, a ten, kdo je vychovává sám, je zranitelný, protože s nimi často musí doma kvůli nemoci být, tak tenhle princip bychom měli do té novely promítnout.

Co to znamená? Předkládám pozměňovací návrh za klub Pirátů, aby zranitelnost u domácnosti sólo rodičů, lidí, co vychovávají dítě sami, se počítala i do věku devíti let dítěte. Proč? My jsme v těch jednáních - to jsme byli ještě součástí vlády a velmi jsme se snažili o toto téma - vyjednávali, aby se zvýšil původně navrhovaný věk čtyř let. To se povedlo, takže nyní tam je sedm let u samoživitelů. Nicméně z naprosto běžné zkušenosti lidí, jejichž dítě chodí do první, druhé třídy, je zřejmé, že to pořád je věk, kdy dítě spolehlivě čtrnáct dní, tři týdny za podzim a potom ještě to samé v únoru stráví nemocemi. V téhle situaci, kdy se nastavuje veliká změna, je za mě opravdu nedobrý nápad být tak přehnaně přísný na samoživitele, samoživitelky.

Já to uvedu úplně konkrétním příkladem, jak to na ně dopadne, když budou a když nebudou takzvaně zranitelní. Pozměňovací návrh se dá najít pod číslem 6139 mezi sněmovními dokumenty a je k němu i tabulka, kde ukazujeme zásadní rozdíl. Zase, já bych si to moc ráda ověřila na oficiální kalkulačce. Jsou to výpočty expertů, ale prostě si nemůžeme být jisti, že takhle přesně to bude. Nicméně vypadá to podle toho, jaké informace jsou k dispozici, tak, že dnes, kdyby se povedlo, aby tento pozměňovací návrh byl přijat, aby samoživitel s osmiletým dítětem nebo samoživitelka byli zranitelná domácnost třeba v Praze, tak by dostali zhruba o 2 000 větší podporu oproti dnešní dávce. Ale pokud to osmileté dítě bude často nemocné a domácnost nebude zranitelná, tak dostanou o 1 700 méně oproti dnešnímu stavu.

Protože i řada organizací podporujících právě sólo rodiče upozorňuje, že věk do devíti let je kritický a ty rodiny často z hlediska širší rodiny a její podpory nefungují, aby mohly podporu poskytnout ony, tak si myslím, že ten návrh, jak ho vláda předložila, je v tomhle zbytečně přísný. Opravdu apeluji, abychom zvážili tuto jednu jednoduchou změnu - místo věku sedmi abychom tam přidali, že i devítileté děti v odůvodněných případech, kdy jsou hodně nemocné, mohly být doma s rodiči a ten rodič se nebál, že nebude mít z čeho zaplatit nájem pak další měsíc.

Z dalších pozměňovacích návrhů, které jsme nahráli do systému, zmíním to, že konkrétní parametry, jak jsou nastavené normativy, jsou nastavené na čas zpožděný o 14 měsíců. Takže jeden z návrhů, který jsme za Piráty připravili a předložili pod číslem 6143, se týká nápravy zpoždění o 14 měsíců, nápravy, aby lidé, kteří potřebují podporu v bydlení, měli vypočítávané ty částky podle reálného vývoje nájmů, aby to nebylo vypočítávané z údajů, které jsou více než rok zastaralé. To je další návrh, který předkládáme.

Ještě bych představila související, to je příspěvek na energie pro zranitelné osoby, a potom cenové mapy. To jsou už poměrně expertní témata, ale myslím si, že je velice důležité, abychom si uvědomili, že to bude mít dopady nakonec na stovky tisíc lidí tak, jak je předložena ta novela. Proto musíme opravdu pečlivě posoudit všechno, čeho se to týká.

Co se týče oblasti bydlení, tak jsem už upozornila na výpočet ze zastaralých údajů, zpožděných v průměru o 14 měsíců. Potom, co se týče energetického paušálu tak, jak je nastavený, je velmi rizikový zejména pro osamělé seniorky - což je skupina, která je velmi ohrožená chudobou - žijící v bytových a rodinných domech, zejména tedy jde o ty rodinné domy. V pozměňovacím návrhu, který je zase uveden pod číslem 6140, popisujeme, že jednotný energetický paušál skutečně nabízí zjednodušení byrokratického procesu proti současnosti. S tím souhlasíme, ale ilustrujeme na konkrétním příkladu, že pro typickou domácnost osamělé seniorky v rodinném domě ten systém pak přestane po reformě fungovat jako nástroj pomoci s vysokými náklady na energie. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jak by bylo ideální ty domy zateplit a podobně, ale změna bude tak výrazná, že navrhujeme ji trochu zmírnit. Zmírnění dopadu na tento typ domácností navrhujeme tedy v pozměňovacím návrhu 6140.

Poslední, co si myslíme, že není přesné v tom vládním návrhu - to jsme připomínkovali i skrze ministerstva, když jsme byli ještě součástí vlády, na to jsme dlouhodobě upozorňovali - z čeho se vypočítává cenová hladina pro normativní nájemné. Je to číslo 6141 a zjednodušeně řečeno jde o to, že čísla, co má Ministerstvo práce a sociálních věcí k dispozici, čísla konkrétních smluv uvedených skrze databázi Úřadu práce, jsou často čísla velmi starých smluv. Jsou to tedy často nájmy, které jsou nižší v průměru než ty, které člověk uzavírá dnes nově. Naopak Ministerstvo financí má svou cenovou mapu, která vychází aktuálně z dat, která se opírají o nyní pronajímané byty, o nyní uzavírané smlouvy. Tohle klíčové rozhodnutí, zda budeme normativní nájemné, ty výchozí cenové hladiny, určovat podle výrazně nižších cen odkazujících spíš na minulé možnosti, a to, že se to ne vždy pronajímatelům chce zvyšovat, anebo jestli se budeme opírat o současnost, o to, za kolik reálně lidé seženou bydlení dnes, když nově hledají, mně přijde velmi důležité. Nevidím jediný důvod, proč nevyjít z dnešní reality. Takže to je návrh 6141. Představila jsem tři pozměňovací návrhy týkající se obecně dobrého nastavení toho návrhu ve vztahu k bydlení.

V závěru bych ráda připomněla, že máme v tomto návrhu spoustu věcí, které budou směřovat k rodičům malých dětí, protože rodiny malých dětí jsou mezi těmi ekonomicky nejslabšími. Jeden pečuje doma, do práce chodí pouze druhý. Alespoň ve většině případů to tak je a opravdu to je náročné období i z hlediska finančních dopadů. V nedávných médii velmi tematizovaných článcích o poklesu porodnosti se objevuje mnoho svědectví o tom, jak se lidé bojí mít děti, bojí se mít další dítě i kvůli nejisté finanční situaci. To je za mě zásadní problém, zásadní věc.

Proto vám znovu, vážené kolegyně, vážení kolegové, dáváme možnost připojit se k podpoře pravidelné valorizace, pravidelného navyšování rodičovského příspěvku pouze o inflaci, pouze o to, aby zůstal rodičovský příspěvek na stejné hladině, aby si udržoval stejnou hodnotu, protože dnes neustále klesá. Takže abychom se tady přestali handrkovat o to, kdy a o kolik se má zvyšovat skokově rodičovský příspěvek - což je vždycky nefér - tak vám opět nabízíme možnost přidat indexaci o inflaci, rodinám zajistit stabilní hodnotu, stabilní podporu rodičovským příspěvkem, a tím i předejít tomu, aby část rodin s malými dětmi musela využívat sociální systém, o kterém tady budeme dneska hlasovat.

To, že období s nejmenšími dětmi znamená, že jeden je doma a nemůže pracovat, nevydělává, je zcela logické - to všichni víme - a to, že náhrada mzdy, ten příspěvek od státu v podobě rodičovského příspěvku je dneska nedostatečný, že pro většinu lidí to je zhruba 12 000 korun měsíčně - a to prostě není ani minimální mzda - tak na tom vidíme, že podpora rodin má obrovskou mezeru.

Ten návrh, ať se zohledňuje normálně růst inflace a ať se každý rok rodičovský příspěvek o tu inflaci navyšuje, je za mě logický. My to navrhujeme za Piráty opakovaně a budeme rádi, když se připojí zase o něco více stran. Postupně si myslím, že o tom dokážeme přesvědčit stále více stran, ale nebylo nás ještě dost na to, aby to zde tou Sněmovnou prošlo, tak věřím, že to zvážíte, protože podpora rodin aspoň z toho, co poslouchám v televizi a v rádiu, je pro úplně všechny politické strany zásadní. Ale když pak přijde na tu konkrétní věc, a sice aby rodičovský příspěvek neklesal na hodnotě, tak to vidět není, a to mě mrzí.

Ještě závěrem požádám tedy pana ministra, aby se opravdu postavil čelem k té kalkulačce, k možnosti výpočtu, k možnosti prověření čísel v modelových příkladech, která ministerstvo uvádí - k možnosti, abychom věděli, o čem hlasujeme. Považuji za opravdu nepřípustné, že v situaci, kdy ministerstvo musí mít podklad, výpočetní podklad pro to, jak bude vypadat sociální podpora do budoucna, tak jí nedává k dispozici nejenom nám poslancům, kteří o tom máme rozhodnout, ale ani odborné veřejnosti a široké veřejnosti. Ti všichni to mají mít k dispozici, protože to bude mít dopad na celou naši zemi, a to zásadní.

My prostě nechceme, aby došlo k tomu, že u některých zranitelných skupin, třeba rodin s několika malými dětmi, dojde k propadu i o 4 nebo 5 tisíc korun ve chvíli, kdy jeden z těch rodičů chodí do práce. Myslíme si, že jakmile v té rodině je pracující a jakmile ty děti jsou třeba tři, tak fakt není fér chtít, aby i s čtyřletým, třeba nejmladším, ten druhý rodič pracoval. A snížit podporu v situaci, kdy ani nejsme schopni zachovat stabilní hodnotu rodičovského příspěvku, mi prostě absolutně nedává smysl. Ten propad u těchto rodin nám vychází, že bude 4 až 5 tisíc korun a to je prostě obrovská, skoková věc. Nikdo z nás, jak tady sedíme v tomto sále, jsme nedostali možnost si to skrze nástroj poskytnutý ministerstvem ověřit, to je zásadní problém. A znovu říkám, nemůže být pravda, co zaznělo na výboru, že takovou kalkulačku není v technických silách ministerstva naprogramovat. Stačilo by poskytnout třeba Excel nebo jiný druh podkladů s těmi vzorci, s těmi podklady, do kterých pak si člověk dosadí parametry a ověří si, zda ty výpočty jsou správně. Může to být jakékoliv technické řešení, ale prostě máme mít možnost si to výpočetně ověřit, pro zjednodušení tomu říkáme kalkulačka. Ideální by bylo rozptýlit i mnoho obav, které veřejnost má, tím, že to, pane ministře, zveřejníte, že takovou kalkulačku dáte k dispozici sám proaktivně, aby se lidé té reformy nemuseli bát. Přišlo by mi to nejmoudřejší, ale to, že my budeme hlasovat a přitom nevíme přesně o čem, a nevíme, jak si ty výpočty věrohodně ověřit, protože tohle k dispozici nemáme, to mi prostě nepřijde fér, správné a nakonec ani zodpovědné. Takto hlasovat pro nás bude opravdu velice obtížné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Nyní s faktickou poznámkou - než dám slovo panu místopředsedovi Juchelkovi - máme zde přihlášku s faktickou poznámkou pana ministra Mariana Jurečky. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Já chci jenom velmi stručně zareagovat. Na debatu o kalkulačce jsem odpovídal na sociálním výboru, ale je fér to říct i tady. Stejně jako u důchodové reformy jsme na začátku druhého čtení. Fakt není v našich silách vytvořit kalkulačku, když neznáme finální parametry. Jsou tady pozměňovací návrhy, které projednal sociální výbor, jsou tady pozměňovací návrhy opozice, tak není možné vytvořit kalkulačku, když nevíme finální parametry. Je to stejné jako důchodové reformy, taky jsme o tom tady tu debatu vedli. Teď, v těchto týdnech, dochází ke změně kalkulačky, takzvané Idy, která umí lidem říci, jaká bude jejich výše důchodu. Takže to jenom jako na margo logiky pochopení toho, že opravdu na začátku druhého čtení já neznám rezort, který by dokázal vytvořit kalkulačku, když nemá finální parametry toho, jak to bude vypadat.

V rychlosti: zmiňované obavy, jestli někdo se může bát, nebo neobávat reformy. Všechny zranitelné skupiny budou lépe chráněny než teď. Kdo se má obávat? Ten, který je v produktivním věku, je zdravý a nepracuje vůbec nebo pracuje v rámci černého trhu práce. Tak ano, to přiznáváme férově, pro tuhle skupinu lidí ta situace bude diametrálně složitější a prostě budeme mít jasný tlak a motivaci, aby ti lidé opravdu pracovali, a pracovali legálně - pokud pracovat mohou. To říkám opakovaně.

Zranitelnost: ještě když byli Piráti v koalici, tak ještě před jednáním vlády jsme vlastně udělali kompromis toho posunu ze čtyř let na sedm let věku. Pokud to budeme chtít posunovat dál, znamená to vytváření ještě většího bodu zlomu, přesně v okamžiku, kdy to dítě dosáhne toho věku, tak pro rodinu, pro samoživitelku bude ještě větší bod zlomu, než vytváříme teď. Tolik v rychlosti.

Je potřeba si také uvědomit, že nikdy nepokryjeme žádným systémem sto procent všech individuálních případů. Proto tady máme MOPku a hmotnou nouzi a na všechny podklady, které zaslali členové sociálního výboru, jsme jim dávali odpověď těch modelových příkladů na základě přesných dat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní místopředsedkyně Olgy Richterové. Prosím, máte slovo, paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Je přece logické, že ministerstvo má svůj podklad pro vládní návrh, a je přece samozřejmé, že když řada těch změn, o kterých se tady bavíme nebo které jsou třeba i v těch mých pozměňovacích návrzích, je parametrických, je o tom, že v nějakém koeficientu posunete, změníte třeba desetinné číslo, tak to znamená, že je to přece snadné upravit, když to máte třeba v excelovém vzorci. Na tom chci říct, že vy určitě normálně ten výpočetní technický podklad máte, máte vládní návrh, k tomu by bylo fér ten výpočetní podklad zveřejnit, k tomu vládnímu návrhu má být veřejná debata opřená o ty výpočetní podklady.

A co se týče možných úprav, tak to samozřejmě může se stát a myslím, že právě u těch rodin, kde jeden rodič pracuje a ten druhý je ještě doma s malým dítětem, třeba čtyřletým, by to podle mě bylo záhodno. A řeknu, o co jde. Tam jde o to, že ta rodina se vlastně skokově dneska stává takzvaně nezranitelnou u toho rozdílu mezi čtyřletým a pětiletým, a mně to prostě přijde příliš přísné. A právě u takovýchto skokových rozdílů v situacích, kdy nejde o lidi, co by se vyhýbali práci, to vůbec, ale jsou v situaci, kdy objektivně není snadné práci sehnat nebo práci třeba s péčí o ty tři malé děti skloubit, si myslíme, že to bude zbytečně přísné na rodinu, která má prostě typicky třeba otce s nižším příjmem, nízkopříjmového pracujícího tátu a mámu, která v tom nějakém okrajovém regionu práci velmi těžko s malými, často nemocnými dětmi sežene. A u takovýchto případů varujeme, že nám to vychází na minus 4 nebo minus 5 tisíc měsíčně.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní byl sice s přednostním právem přihlášen pan místopředseda Juchelka, ale dal přednost panu kolegovi Kohajdovi s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, moc děkuji panu místopředsedovi za umožnění vystoupení, a nebudu dlouhý.

Já bych chtěl představit dva pozměňovací návrhy v rámci této sloučené debaty. Prvním z nich je pozměňovací návrh, který je ke sněmovnímu tisku 800, to znamená k tomu doprovodnému zákonu, k návrhu zákona o dávce státní sociální pomoci. Jedná se o část, která mění zákon o hazardních hrách, a doplňuje se možnost provozovatelů hazardních her vytvořit program snižování dopadů účasti na hazardní hře, který by měl ochránit hráče v hazardních hrách. Já jsem k tomuto pozměňovacímu návrhu zpracoval podrobnou písemnou důvodovou zprávu, takže mi dovolte jenom krátce shrnout, že základním cílem toho předloženého mého pozměňovacího návrhu je umožnit efektivnější snižování rizikovosti účasti na hazardních hrách a předcházení sociálně patologickým jevům spojeným z provozováním hazardních her, a to právě prostřednictvím programu včasné detekce rizikového hráčství. Ochrana účastníků her před rozvojem patologického hráčství je zcela nepochybně žádoucí a celospolečensky prospěšný cíl, na jehož dosažení by měl stát vytvořit v oblasti veřejnoprávní regulace odpovídající zákonné podmínky.

Navrhovaná novela zákona o hazardních hrách pak jasně definuje tento cíl jako veřejný zájem a poskytuje provozovatelům zmocnění pro využití tohoto právního titulu, což umožní efektivní realizaci programu včasné detekce rizikového hráčství a celospolečenského zájmu v podobě ochrany hráčů a minimalizace společenských a ekonomických dopadů rizikového hraní.

Mám za to, že odpovědní provozovatelé hazardních her mají zájem na tom, aby měli odpovědné účastníky, tedy hráče hazardních her, a domnívám se, že právě program snižování dopadů účasti na hazardní hře, který by měl být takto umožněn, je důležitou součástí toho, jak předcházet sociálně patologickým jevům. Vidím zde i úzkou souvislost právě se sociálními dávkami, protože mnoho méně zodpovědných hráčů hazardních her propadá v rámci společenského síta právě do skupiny těch ohrožených, kteří často pak požívají sociální dávky.

Můj druhý návrh, který je připraven ve spolupráci s dalšími poslanci pod vedením pana kolegy Jiřího Navrátila, je veden pod sněmovním dokumentem 6146 - a jenom řeknu, že předchozí můj pozměňovací návrh má číslo sněmovního dokumentu 6154 - tak tento sněmovní dokument 6146 mění pozměňovací návrh, který byl přijat výborem pro sociální politiku k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o dávce státní sociální pomoci.

Cílem této změny je, aby se navýšil koeficient pro příspěvek na vysokoškolské studium ze současných navrhovaných 1,5násobku životního minima na 2 a půl násobek životního minima. Mám za to, že je potřeba podporovat studenty vysokých škol v jejich vysokoškolském studiu, u studentů ze sociálně slabších rodin, musíme překonávat finanční bariéry, které někdy jsou bariérami pro studium těchto mladých osob na vysokých školách. Původně jsem zvažoval návrh 3,0 koeficientu, ale po debatě se všemi kolegy, kteří jsou pod tím pozměňovacím návrhem uvedeným v systému pod sněmovním dokumentem 6146, jsem se nakonec připojil k nim s návrhem 2,5násobku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo. Připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také moc děkuji. V tuto chvíli budu tak malinko reagovat na svou předřečnici, vaším prostřednictvím, Olgu Richterovou.

Co se týká té kalkulačky, samozřejmě to je velikánské minus právě proto, že si nedokážou ti lidé, kteří tu dávku, tak jak říkala má kolegyně, vypočítat nejen doma, ale taktéž ani na druhé straně na tom úřadu se neví, co z toho vlastně vypadne. I když to bude už úplně napevno cizelované, tak pokud se člověk dostane do nějakých problémů v rámci té superdávky, tak si nebude moci vlastně sám doma nějakým způsobem vypočítat tu samotnou dávku na té své životní situaci tak, jak to je.

Obecně u superdávky máme stanovisko takové, že se pravděpodobně u ní zdržíme tady z těchto důvodů, a já ještě, protože potřebujeme docizelovat některé věci, budu ještě dávat návrh na přerušení.

Co se týká těch kladů, moc děkuji panu ministrovi, že se vůbec za prvé do toho pustil, že jsme mohli komunikovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí a že některé naše výhrady a nápady byly už zakomponovány do pozměňovacích návrhů, které prošly výborem pro sociální politiku. Tam samozřejmě některé věci dopadly dobře, nicméně některé záležitosti, které tady řeknu, jsou ještě kruciózní k tomu, abychom k tomu dali kladné stanovisko, i když ani tomuto se nevyhýbáme.

Co se týče potom upřednostňování těch, kteří jsou samoživitelé nebo se starají o dítě jako ti, kteří jsou sami v té domácnosti. Já mám s tím problém - tady to pan ministr naznačil - nejen z toho důvodu, že tím největším kladem vlastně, který ta superdávka přináší, že jsou vymazány ty body zlomu, kdy vlastně plus minus, když to přeženu, jedna koruna rozhodovala o tom, zdali ten příspěvek dostanu, anebo ne, nicméně to neustálé protežování samoživitelů, a nemyslím tím, protože samoživitel je hlavně vdovec a vdova, kterým samozřejmě, když mají děti, tak se z nich stanou sirotci, už stát pomáhá sirotčím důchodem, vdovským důchodem, vdoveckým důchodem, ale i přesto, že ten samoživitel má to dítě samozřejmě doma a musí se o něj starat i v průběhu nemoci, tak já se vždycky u toho ptám, kde je ten druhý rodič? I přesto, že bydlí přes ulici nebo někde jinde, i on se může samozřejmě postarat, tak jako úplná rodina, která je tím pádem tak trochu diskriminována, o to dítě nemocné taky. Vždycky to dítě má rodiče oba dva.

Co se týče ale samotné superdávky - bydlení. Snižování dávky jako tlak na nalezení levnějšího nebo kvalitnějšího bydlení samozřejmě v současné bytové situaci v České republice nemůže být úspěšné. Klienti totiž nebydlí draze nebo nekvalitně ze své vůle, oni totiž nemají žádnou jinou volbu. Trh s byty je pro ně jako takový nedostupný. Bez navazujících programů obcí, které by byly podporovány státem, je pouze dalším problémem, který klienty povede do už tak bezvýchodné situace. Ti z měst a oblastí, které nabízejí samozřejmě nějaká pracovní místa a mají nějakou infrastrukturu, se mohou odstěhovat samozřejmě do oblastí s levnějším bydlením, ale bez možnosti nebo respektive s omezenou možností pracovat a starat se o děti. Povede to tedy k exodu do míst bez práce a k rozrůstání vyloučených lokalit, které i tak nám v tuto chvíli skutečně více stoupají, než aby klesaly, a to v průběhu samozřejmě desítek let.

Počet příjemců dávek ani jejich výše se nesníží, přesně naopak dle mého názoru vzroste, nedostatek financí na bydlení bude muset být sanován dávkou v hmotné nouzi, to znamená mimořádnou okamžitou pomocí, anebo samozřejmě potom povede k nějaké další dávkové úpravě. I proto tam došlo k těm změnám parametrů u komponenty nebo složky, jak se teď nově říká, bydlení.

Úřad práce samozřejmě je podle zákona jediným orgánem zodpovědným za nastavení a realizaci takzvaného podpůrného plánu, to bychom s ministerstvem taktéž řešili. V tom případě samozřejmě se podpůrný plán tak, jak byl navrhován původně, stane pouze formálním dokumentem, administrativní zátěží bez jakéhokoliv efektu, která by pomohla těm klientům.

Podpůrný plán podle mě musí být často nebo pořád - neustále sestavován s podporou například obce nebo těch organizací, které pracují přímo s rodinou, případně třeba s Probační a mediační službou. V tomto směru je třeba taktéž zákon upravit a na to se moc tady nemyslelo, i když se taky udělal kus práce v nějakém pozměňovacím návrhu. Úřady práce totiž musí být z hlediska superdávky lídrem tohoto celého procesu a ten člověk samozřejmě musí být pod úřadem práce. Ale ten úřad práce v tom nemůže být sám, MPSV musí nalézt cestu, jakým způsobem tuto díru v zákoně, která se týká podpůrného plánu, zacelit.

Bonus za práci jako motivace k práci a k legalizaci práce načerno je opět samozřejmě u superdávky pouze nějaký teoretický konstrukt. Bylo ověřeno v některém z mnoha desítek projektů podpořených v minulých letech z ESF - Evropského sociálního fondu - či ze státního rozpočtu. To je otázka, protože těch podpůrných prostředků bylo několik, a samozřejmě my ta data mít můžeme. Já o tom nevím v tuto chvíli.

Volný trh práce o lidi s kumulací problémů samozřejmě nestojí, proto se tady budou řešit - a bude to dělat i můj kolega Patrik Nacher, tuším s Lucií Šafránkovou, tak jako to dělá kolegyně Olga Richterová - právě exekuce a insolvence. Dlouhodobá nezaměstnanost a příležitostné práce načerno tedy výlučně samozřejmě nejsou tou správnou volbou pro ty, kteří budou tu superdávku čerpat.

Navíc v případě samozřejmě legálního zapojení na trhu práce vydělávají velmi málo, méně samozřejmě než načerno, a to jim ten bonus pracovní jako takový nevynahradí. Bez velmi aktivní a komplexní podpory, bez té účasti toho podpůrného programu nemůže být účinný a na legální trh práce je samozřejmě nedovede.

Životní minimum, to jsme říkali ministerstvu, je opravdu nízko. V tuto chvíli je tam úprava jednoho pozměňovacího návrhu, kde je navýšeno na 5 500 u jednotlivce. Tady navíc samozřejmě to vychází ze starého výpočtu spotřebního koše, který opravdu neodráží současné potřeby lidí ve 21. století. Proto se například přídavek na dítě stal postupem času chudinskou dávkou a nízká hodnota zkresluje i cílovou skupinu superdávky. Proto tady tento pozměňovací návrh na navýšení životního minima budeme podporovat.

Co se týká obcí, pokud by zákon prošel v stávající podobě bez pozměňovacích návrhů, obce se dostanou úplně mimo orgány zodpovědné za situaci svých obyvatel - příjemců dávky, ale důsledky samozřejmě z hlediska nekvalitního bydlení, z hlediska nezaměstnanosti a tak dále, ty obce ponesou. Další sociální propad a kriminalita v případu nedostatku peněz na bydlení a živobytí, příliv lidí do obcí na okraji v uvozovkách a z vyloučených lokalit a tak dále, ohrožení bydlení pro rodiny s dětmi a tak dále, tak to opravdu dopadne potom na ty samotné obce.

Co mi dělá největší samozřejmě problémy, to jsou dvě věci, a to je, že přídavek na dítě je součástí superdávky, že se tady míchají ty chudinské dávky jako doplatek na bydlení a životní minimum a tak dále s prorodinnými dávkami, ale konstruktem té superdávky už budeme muset úplně zapomenout na jakoukoliv prorodinnou politiku, což samozřejmě přídavek na dítě je, poněvadž přídavek na dítě je příjmově testovaná dávka v tuto chvíli, kterou dostane každý, kdo se vleze do toho koeficientu, aby ho dostali i ti, kteří jsou skutečně aktivní v práci, a ti, kteří mají nízké příjmy. Tak ti, pokud pobírají přídavek na dítě v tuto chvíli a budou pořád pracovat, to je ten druhý můj problém, budou majetkově testováni. Ale tak, jak nám bylo vysvětleno - a ten mindset se bude muset skutečně úplně předělat u té superdávky - už končí tady prorodinný typ podpory pro rodiče, kteří mají malé děti a nízké příjmy, a už prostě přídavek na dítě je smazán v rámci té složky Dítě.

Žadatel má být za celou domácnost jen jeden. To se taktéž změnilo po našich připomínkách v tom pozměňovacím návrhu, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Co se týká potom samozřejmě těch některých věcí u majetkového testování, tam je skutečně minusovým bodem to, že například máte dvě skupiny, když to vymyslím jako příklad, třeba starobních důchodců. Někteří pobírají, a je jich zhruba půl milionu, starobní důchod na poště, to znamená v hotovosti, kdy jim přijde složenka, a ta druhá část starobních důchodců to dostává od České správy sociálního zabezpečení na účet. A teď si vezměte, že například u složky Bydlení se dostanete svým příjmem, svým bytem, svou lokací do složky Bydlení. Vyjde vám majetkový test a ti, kteří mají na účtu našetřeno více, než majetkový test požaduje, tak vy o tu superdávku přijdete. Ale ti, kteří to vybírají v hotovosti a mají to ušetřeno v šuplíku, například 300 000 korun, budou dále pobírat tu superdávku, protože budou mít ty peníze prostě ne na účtu a bude to nedohledatelné. A takovýchto pobíračů dávek máme celou řadu.

Majetkový test obecně v rámci celé superdávky je bych řekl tím nejslabším článkem, který skutečně bude vést ke kreativitě lidí, kteří v tuto chvíli čerpají nějakou z těch čtyř komponent, aby to mohli čerpat dál. To znamená, že de facto se například, když ne svou vlastní vinou třeba jsou lidi propuštěni ze zaměstnání jako u nás, když před několika měsíci tam skončil jeden z velkých podniků, tak ti lidé si desítky let platí sociální pojištění, najednou se ocitnou na úřadu práce. Než se nadechnou a najdou si nové místo, to může trvat měsíce, nebo se rozhodnou pro nějakou rekvalifikaci. V tuto chvíli oni budou majetkově testováni, a i přesto, že desítky let byli zodpovědní, šetřili si třeba na penzi a tak dále, tak ten majetkový test vyhodnotí: OK, máte našetřeno na penzijním připojištění, máte tady takovouto částku na termínovaném účtu, máte třeba svůj vlastní byt, protože jste celý život šetřili, pracovali, byli zodpovědní, jenom jste se na malilinký úsek vašeho života, pár měsíců, dostali do svízelné situace, tak budete majetkově testování a pomoc od státu nedostanete. To se mi zdá, že je opravdu velmi tvrdé a že tady vzniká vlastně bych řekl takový dvojí metr u těch, kteří mají stejné podmínky, do kterých se dostali v rámci té svízelné situace, ale pomoc dostanou, a ti, kteří byli zodpovědní, tak tu pomoc nedostanou. U starobních důchodců je to jasný příklad.

Takže já bych požádal, abychom tady tento bod ještě přerušili a některé ty věci ještě dodiskutovali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane místopředsedo, rozuměla jsem tomu správně, že jde o... (Poslanec Juchelka mimo mikrofon: Návrh na přerušení.) Návrh do kdy?

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Návrh na přerušení do 15. března. Ano, po rozpravě to můžeme nechat hlasovat, určitě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jenom aby bylo naprosto jasno, takže dáváte návrh na přerušení do 15. 3. po doběhnutí této sloučené obecné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, můžeme to hlasovat tam.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, mám to poznamenáno.

My nyní přistoupíme tedy k dalšímu přihlášenému a tím je s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Dlouhý. Prosím.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Dobrý den, já jenom jsem tady slyšel nějaká slova o těch majetkových testech. Kolega, prostřednictvím paní předsedající, zmínil penzijní připojištění nebo spoření, stejně tak stavební spoření. Všechny produkty, které jsou podporovány státem, se tam nepočítají, takže nepočítají se do majetku těch osob. Stejně je jedno, jestli mají, nebo nemají byt, protože když máte jeden byt, ve kterém bydlíte, tak se tam přece taky nepočítá. Ale nevím, proč bychom podporovali někoho, kdo vlastní tři byty. To mi připadá jako bláznivina, abychom takovou rodinu podporovali. Takže jenom na vysvětlenou, že si myslím, že to bylo trošku zkreslené, to, co jste teďka tady pověděl. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a tato faktická vyvolala faktickou pana místopředsedy. Prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji a budu na to reagovat. Dobře, nemusí jít samozřejmě o ty státem podporované, může jít o termínované vklady, může jít o to, že tomu člověku, já nevím, umřou rodiče a on zdědí jejich byt, který prodá, má najednou na účtu peníze, dostane se skutečně do nějaké svízelné situace, nebo ten byt zdědil. Já tomu rozumím, kam samozřejmě tím zákonodárci z vládní koalice míří. Nicméně říkám na druhou stranu to, že když tady máte člověka, který má šedesát let, pracoval u nás třeba v Arcelormittal, který teďka nedávno došel do insolvence, byl propuštěn, v tuto chvíli je na úřadu práce, najednou zdědí nějaké množství peněz a tak dále, ale - nebo byt nebo nemovitost, nebo má něco našetřeno na termínovaném účtu, protože byl - a chápu, že jsou tam ty limity zodpovědné, a teď potřebuje třeba tři měsíce na to, rozkoukat se po trhu práce, potřebuje třeba tři měsíce rozkoukat se po tom, co ještě by mohl dělat na Úřadu práce za rekvalifikace a tak dále, ale tu podporu od státu nedostane.

Takže tady říkám, že se mi to zdá velmi nespravedlivé vůči těm - vůči té části společnosti, která je zodpovědná, a samozřejmě výhodné vůči těm, kteří třeba takhle zodpovědní nejsou. A rozumím tomu, že to samozřejmě není penzijní připojištění nebo stavební spoření, tady se nemusíme chytat za slovíčko. Tady jde o ten samotný princip toho, jak je superdávka konstruovaná, a že když vy zdědíte něco po svých rodičích, kteří byli taky zodpovědní a tak dále, tak potom nedosáhnete na pomoc státu i přesto, že si desítky let třeba to sociální pojištění platíte, a najednou byste mohl mít na tři měsíce - abyste nemusel prodávat byt a chatu a rušit termínované účty, než se rozkoukáte (Předsedající: Čas.) na tom pracovním trhu (Předsedající: Čas.), tak abyste byl sanován.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A ještě technické upřesnění, pane místopředsedo, mimo faktickou poznámku, k návrhu na přerušení na tom konci. Protože jsme v sloučené obecné rozpravě, tak se jenom pro pořádek táži: Je to návrh, který se týká přerušení obou tisků? Je vztažen k oběma tiskům 799 i 800? (Pan poslanec Juchelka mimo mikrofon: Ano, obou tisků.) Děkuji.

A tím se tedy dostáváme v rozpravě dále, bude vystupovat paní poslankyně Jana Hanzlíková, poté pan poslanec Igor Hendrych.

Ale já bych ještě načetla omluvy, s dovolením. Omlouvá se totiž řada poslanců: pan poslanec Radim Jirout se omlouvá od 10 do 12 hodin ze zdravotních důvodů, Josef Kott od 9.15 do 10 hodin z pracovních důvodů, Jiří Mašek z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Ladislav Okleštěk z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Michaela Opltová z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Jan Richter z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Radek Vondráček od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů a Petr Vrána z celého jednacího dne z pracovních důvodů. Z členů vlády se ještě omlouvá Jan Lipavský z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

Prosím, paní poslankyně, děkuji za trpělivost, a ujměte se slova.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se velmi ráda vyjádřím k zákonu státní sociální pomoci, protože to je velmi důležitý zákon, a chtěla bych hned na začátku říct, že my s těmi obecnými principy, jak je tady představoval pan ministr, souhlasíme. Je to především to, že dávka má podporovat a oceňovat rodiny nebo osoby, které se snaží svoji situaci zlepšit prací, ale i odpovědným přístupem k zajištění bydlení a k výchově nezaopatřených dětí.

Také souhlasíme samozřejmě s tím, že ten systém nepojistných dávek je v současné době poměrně složitý, takže určitě je dobré ho zjednodušit a zpřehlednit pro klienty.

Také jsem moc ráda slyšela od pana ministra, že tady uváděl, že to, že bude zavedena superdávka, bude znamenat individuálnější práci lidí a zaměstnanců Úřadu práce s klienty. To je to, po čem jsem volala dlouhodobě, protože si myslím, že to je velmi, velmi důležité pracovat s tou osobou a s rodinou a i poznat veškeré ty její potřeby a na to nějakým způsobem reagovat potom v dávkovém systému.

S čím jsem ale od začátku měla problém, a to je v podstatě už poměrně dlouhá doba, protože poprvé se začalo uvažovat o sloučení některých dávek, vlastně v době, kdy jsem ještě seděla na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak to bylo to, že vlastně superdávka ruší čtyři dávky dvou různých dávkových systémů, které historicky měly vždycky odlišnou filozofii a byly určeny úplně odlišným cílovým skupinám. Takže tak, jak tady zaznělo, je to přídavek na dítě a příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory a pak dvě dávky, jedna na živobytí a doplatek na bydlení z hmotné nouze. Logicky tedy, když se nad tím zamyslíme, je velmi složité nastavit podmínky pro jednu novou dávku tak, aby pokryly obě ty skupiny z dvoudávkových systémů. Hodně se to projevuje například právě při nastavování majetkového testu.

V původním návrhu byla za mě řada nedostatků, bylo to v oblasti vymezení zranitelné osoby, kde se nepokrývaly všechny cílové skupiny, které by měly v zranitelnosti být zohledněny, a také v oblasti nastavení parametrů výpočtů dávky. Na to reagovala veřejná odbornost a neziskové organizace, které poukázaly na hrozící problémy pro mnoho lidí a rodin, protože oni byli schopni a vytvořili celou řadu modelových příkladů, kde jim vyšly ty výpočty tak, že by některé rodiny nebo osoby přišly o poměrně vysoké částky - někde to opravdu byly tisíce. Jednalo se tam třeba o jednočlenné rodiny, rodiny s nízkým příjmem nebo v určitých případech u lidí samostatně žijících, kteří mají zdravotní postižení. Jsem proto opravdu ráda, že v té době od prvního čtení došlo opravdu k mnoha schůzkám a kulatým stolům, a že MPSV spoustu věcí tedy pozměňovacími návrhy upravuje podle poznatků a informací z terénu.

Já už jsem to říkala na výboru, ale musím to říci i tady. Za mě je velká škoda, že taková diskuse neproběhla ještě předtím, než byl návrh zákona o superdávce předložen na vládu, protože tím se mohlo předejít velké nejistotě lidí, kteří se určitě i na vás obraceli a byli znejistěni tím, že si nedokázali díky tomu, že neexistuje ještě teď ta kalkulačka, tak nebyli schopni si spočítat, jak po tom zavedení nové dávky, jak na tom budou.

Jak už jsem zmínila, za mě je velmi důležité, aby byla správně vymezena skupina zranitelných osob, a vzhledem k tomu, že v zákoně budou striktně vymezeny ty jednotlivé skupiny, tak to musí být skutečně dobře promyšlené, aby se potom nestalo, že se v praxi ukáže, že určitá skupina, která má znaky zranitelnosti, nebude v tom zákoně vymezena. K této oblasti směřuje první pozměňovací návrh, který podávám ještě s kolegy ze sociálního výboru, má číslo 6124 a rozšiřuje § 7, což je zranitelná osoba. Rozšiřuje ho v písmenu c), kde se to týká osob invalidních v prvním stupni, poté v písmenu f), kde se jedná o osobu osobně pečující o dítě ve věku - a tady se mění na 12 let, protože to je dítě, které má určité problémy zdravotní, protože je závislé na pomoci druhé osoby, a poté doplňuje další písmeno, tedy i), a jedná se o osobu v dočasné pracovní neschopnosti v délce přesahující šest měsíců. U )zranitelných osob se předpokládá, že z důvodu věku nebo zdravotního stavu pracovně aktivní být vůbec nemohou, anebo pouze mohou být částečně aktivní právě vzhledem ke svému zdravotnímu omezení, a z toho důvodu ony nedosáhnou na ten pracovní bonus. A pokud vezmeme v úvahu charakteristiku zranitelné osoby, tak si myslím, že je opravdu nutné rozšířit o osoby v I. stupni invalidity, a to z toho důvodu, že to jsou osoby, které mají omezení pracovní schopnosti někde mezi procenty 35 až 49 - to je vlastně o polovinu, takže důvodem poklesu pracovní schopnosti jsou nejrůznější onkologická onemocnění, úrazy a také samozřejmě zdravotní postižení tělesné nebo psychické povahy. Zároveň je nutné definici zranitelné osoby rozšířit v tom novém písmeni, jak jsem hovořila o osobách, které jsou dlouhodobě v dočasné pracovní neschopnosti, protože i tady se jedná o lidi, kteří prodělali například onkologická onemocnění, případně to můžou být psychiatrická onemocnění a podobně. Samozřejmě pokud člověka z aktivního života to odvede - ta nemoc - na dobu už delší než šest měsíců, tak je jasné, že se to projeví i na finanční stránce rodiny nebo té osoby.

Další důležitá oblast za mě je problematika podpůrného plánu, který je v podstatě opravdu stěžejní pro řešení těžkých sociálních situací jednotlivých rodin nebo osob. K této oblasti směřuje další pozměňovací návrh, který podáváme s kolegy, a ten má číslo 6125, kde se do § 37 doplňuje další nový odstavec, který zní: "Poskytovatelé sociálních služeb a další osoby zaměřené na poradenství a pomoc osobám v tíživé situaci, které Úřad práce vyzve ke spolupráci při zpracovávání podpůrných plánů, musí poskytnout Úřadu práce součinnost.

Podle návrhu zákona totiž bude pracovník Úřadu práce v podpůrném plánu stanovovat jednotlivé cíle a plánované kroky k řešení nepříznivé sociální situace klientů při jejich aktivním přístupu. Úřad práce v tom může spolupracovat i se sociálními pracovníky obcí v přenesené nebo samostatné působnosti, s neziskovým sektorem nebo se sociálními službami a podobnými organizacemi. Je proto nutné, aby zákon stanovil, že osoby či instituce poskytující poradenství a pomoc osobám v tíživé situaci, které úřad vyzve k té spolupráci, tak že mají povinnost poskytnout Úřadu práce potřebnou součinnost. On tady o tom krátce již hovořil pan poslanec Juchelka, kdy vlastně upozorňoval na to, že je velmi důležitá ta spolupráce, opravdu někdy pomoc té rodině bude fungovat jenom za předpokladu, že se spojí vlastně ty jednotlivé organizace, které nějakým způsobem přichází tedy s tím klientem do kontaktu, a je potřeba, aby ten Úřad práce měl v ruce nějaké nástroje k tomu, aby tu pomoc správně zacílil a aby byla efektivní.

Třetí pozměňovací návrh, číslo 6127, který podáváme, se týká výpočtu dávky v oblasti bydlení především u energií u lidí se zdravotním postižením. V § 26 se za slova "jsou-li všichni členové domácnosti zranitelnými osobami..." vkládají slova "nebo je alespoň jeden člen domácnosti zranitelnou osobou podle § 7 písm. c)., nebo poživatel příspěvku na péči ve stupni závislosti III a IV". Potom do § 32 se doplňuje podobná věta, jenom se to týká "alespoň jedna osoba starší 68 let nebo osoba invalidní ve III. stupni nebo osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve III. nebo IV. stupni" a v § 36 se za slova "u nezaopatřeného dítěte" vkládají slova "nebo u zranitelné osoby podle § 7 odst. 1 písmena c) a g)". To odůvodnění je takové, že co se týká § 26, kde se jedná o příspěvek vlastně a zápočet některých nákladů na bydlení, nájemné a energie, tak u osob invalidních ve II. a III. stupni nebo u osob závislých na pomoci jiné osoby v těch vysokých stupních, takže třetím nebo čtvrtém, bývá toto zdravotní postižení velmi často spojené s potřebou vyšší teploty, a to s sebou nese samozřejmě zvýšené náklady na energie.

To samé se potom týká to energetického paušálu, tam to odůvodnění je v podstatě stejné a poslední ten § 36 se týká výše složky na živobytí. Tam vlastně se navrhuje rozšíření toho okruhu a opět se jedná o osoby, které mají nějaké zvýšené potřeby vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.

Tolik k představování mých pozměňovacích návrhů, k těm se přihlásím potom samozřejmě v podrobné rozpravě.

A jenom bych se chtěla připojit k návrhu na přerušení tohoto bodu, a jestli si mohu dovolit, dávám návrh na přerušení do 5. března, samozřejmě po dokončení rozpravy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se ještě ujistím paní poslankyně, takže dáváte nový návrh na přerušení do 5. března a připojujete se k tomu předchozímu návrhu na přerušení 15. března? (Poslankyně Hanzlíková: Ano.) Zároveň jenom se ujišťuji, že se to vztahuje tedy na přerušení obou tisků, protože jsme sloučené.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Obou tisků, ale po dokončení rozpravy.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Děkuji, si to poznamenám.

A může se již připravit další vystupující a tím je pan poslanec Igor Hendrych, poté paní poslankyně a zpravodajka Lucie Šafránková. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já jsem tady přišel především s tím, abych pohovořil chvíli o svém pozměňovacím návrhu, který je evidován jako sněmovní dokument 6039 a ke kterému se poté formálně přihlásím v podrobné rozpravě.

O co jde? Jde o to, že se domnívám se svými kolegy, se kterými tento pozměňovací návrh podávám, že je vhodné rozšířit okruh zranitelných osob o lidi, kteří jsou ve věku 55 plus, a jedná se o lidi, kteří jsou nezaměstnaní v tomto věku a kteří v podstatě splňují dobu důchodového pojištění v minimální délce 35 let, a to včetně náhradních dob, a také vlastně i včetně řádně ukončené soustavné přípravy na budoucí povolání na vyšších odborných či vysokých školách v prezenční formě.

Domníváme se, že tahleta kategorie lidí si to zaslouží, protože pokud někdo pracuje celý svůj aktivní život, respektive se v průběhu svého aktivního života aktivně připravuje na své budoucí povolání, a tady bych zdůraznil, že je vlastně uveden důležitý pojem doby řádně ukončeného studia nebo řádně ukončené soustavné přípravy, to znamená, netýká se to lidí, kteří - takový fenomén tady bohužel vidíme, že se přihlásí lidé na vysokou školu, pak po roce skončí, na jinou vysokou školu nastoupí, pak třeba studují pět let, v podstatě své studium nikdy nedokončí a je to jakási strategie životní v daném období života, tak na takovéto myšleno není, proto je tam uvedeno "řádně ukončené soustavné přípravy na budoucí povolání". Tak se domnívám, že tato věková skupina s těmihle uvedenými parametry si zaslouží vyšší ochranu, a je to opravdu velký rozdíl. Pokud má někdo 55 let plus a v podstatě celý život se soustavně vyhýbá práci - pan ministr o tom tady mluvil, že prostě jsou lidé, kteří dokonce nepracují celý život - a dávat je na stejnou úroveň jako lidi, kteří se dostali ve věku 55 plus do stavu nedobrovolné nezaměstnanosti, tak si myslím, že je velkou chybou. Tohle si myslím, že bychom měli být schopni rozlišit, a zejména s ohledem na to, že vlastně velice často - když se podíváme do statistik nezaměstnanosti - jsou to lidé, kteří jsou, respektive tahleta skupina je v podstatě nejobsáhlejší, respektive často je ta nezaměstnanost u této skupiny až násobně vyšší než třeba v některých jiných věkových kohortách. Velice často jsou to lidé, kteří v podstatě velice těžko shání práci, na to je taky spousta studií a statistik a tak dál. Takže tohle to je meritum mého pozměňovacího návrhu.

Ještě v závěru bych chtěl se připojit k tomu, co tady říkala paní místopředsedkyně Richterová úplně na začátku, vaším prostřednictvím, a to je to, že neexistuje kalkulačka pořád. Pan ministr se to snažil tady nějakým způsobem vysvětlit. Když jsme se o tom bavili i na výboru pro sociální politiku, tam ty důvody padly trošku jiné. Já bych se k tomu jako nevracel. V každém případě si myslím, že tohle je opravdu poměrně zásadní věc, že pokud nemáme tu kalkulačku, pokud nejsme schopni si to spočítat, a upozorňuje na to řada organizací, řada občanů, kteří nám píšou, tak si myslím, že v danou chvíli ten zákon prostě nebo ve chvíli hlasování ten zákon nemůže mít potřebnou legitimitu. Nějaké objektivní důvody k tomu samozřejmě být mohou, nicméně si myslím, že jakmile ministerstvo jednou už předloží nějakou normu, tak ji prostě, aspoň nějakou provizorní kalkulačku, mít měla, byť se ty parametry v průběhu druhého čtení samozřejmě mohou změnit, ale ten argument úplně nepřijímám a z tohoto důvodu navrhuji přerušení tohoto bodu, ale nikoliv jako mí kolegové až po dokončení debaty, ale navrhuji to ukončení, tedy přerušení tohoto bodu do 15. 3, ale ihned. V tuhle chvíli navrhuji přerušení tohoto bodu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, vy tedy dáváte procedurální návrh na ...?

 

Poslanec Igor Hendrych: Procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do 15. 3 a chci o něm hlasovat teď.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Protože jsme ve sloučené obecné rozpravě, tak tedy na přerušení obou bodů?

 

Poslanec Igor Hendrych: Ano, samozřejmě, to jsem opomněl říci.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jenom pro pořádek, vnímám další přihlášky k tomuto procedurálnímu návrhu. Nejprve pan předseda Dufek. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Dávám protinávrh tady k tomuto návrhu a navrhuji přerušení tohoto bodu do 12.03 hodin dnešního dne.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Do 12.03, poznamenáno včetně těch 03. Potom jsem vnímala další přihlášku - pana poslance Navrátila. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Sloučili jsme rozpravu dvou bodů. Navrhuji protinávrh, abychom přerušili jednání sněmovního tisku 799 (Předsedající: Ten návrh, prosím.) a 800, a to do 11.30 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Do 11.30, děkuji. Pak jsem ještě viděla pana poslance Haase s protinávrhem. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Dobré dopoledne, dámy a pánové, děkuju mnohokrát za slovo. Já jsem za korektní považoval ty návrhy na přerušení po skončení rozpravy, ty byly naprosto korektní. Na tento návrh musím dát procedurální protinávrh na přerušení sloučené rozpravy k oběma právě projednávaným bodům (Předsedající: Ten čas?) do 11.05 hodin. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Do 11.05, mám to poznamenáno.

A ještě se hlásí pan poslanec Kaňkovský. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Milé kolegyně, kolegové, já si dovolím dát další protinávrh, abychom přerušili sloučenou rozpravu k bodům, ke sněmovním tiskům 799 a 800, do 12.05, ale ještě tu zmodifikuji, abychom nechali vystoupit všechny dnes přihlášené poslance a poté ještě před ukončením rozpravy přerušili tyhle dva body.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: To není jasný protinávrh k tomu. My teďka máme konkrétní návrh na přerušení do určitého času. Vy tam chcete dát další podmínku, to je zvlášť, to bych opravdu nechala zvlášť. Máme tady ten čas, těch 12.05.

Ještě pan poslanec Flek, ale už se blížíme k hlasování, prosím. Přivolala jsem kolegyně, kolegy z předsálí.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, paní místopředsedkyně, já dám také protinávrh na přerušení, a to pouze u těchto dvou bodů ve sloučené rozpravě, a to do 12.15. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Máme tedy, a já to rekapituluji, řadu protinávrhů.

Slyším žádost o odhlášení, čili vás všechny odhlásím. Prosím, opět se přihlaste svými registračními kartami.

Navrhuji tedy postupovat, pokud nebude nikdo mít námitek, od posledního předneseného protinávrhu až k tomu prvnímu, jak je tady zvykem. Nevidím námitku k tomuto postupu.

 

Tedy nejprve přistoupíme k návrhu pana poslance Fleka, abychom přerušili tuto sloučenou obecnou rozpravu do 12.15.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 10 se účastnilo 145 hlasujících, pro 6, proti 101. Tento návrh nebyl přijat.

 

Potom tam byl návrh pana poslance Kaňkovského na přerušení do 12.05.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 11 se účastnilo 146 poslankyň a poslanců, pro 3, proti 112. Návrh nebyl přijat.

 

Následně pan poslanec Karel Haas návrh na přerušení do 11.05, to je stále hlasovatelné.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 12 se účastnilo 147 hlasujících, pro 2, proti 120. Návrh nebyl přijat.

 

Dále protinávrh pana poslance Navrátila, a sice abychom přerušili tuto sloučenou rozpravu do 11.30.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 13 se vyjádřilo 148 hlasujících, pro 2, proti 113. Návrh nebyl přijat.

 

A již jsme u hlasování předposledního, které navrhl pan předseda Dufek, abychom přerušili dnes do 12.03.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 14 se účastnilo 149 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 114. Návrh nebyl přijat.

 

A nyní se dostáváme k původnímu návrhu pana poslance Igora Hendrycha, návrh na přerušení obou bodů do 15. 3.

My tedy hlasujeme. Kdo je pro přerušení do 15. 3. tohoto roku? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 15 se účastnilo 149 hlasujících, pro 69, proti 73. Konstatuji, že tento návrh na přerušení taktéž nebyl přijat jako i všechny návrhy předchozí.

 

A já vám děkuji, že jsme se s tímto vypořádali.

Vnímám pana předsedu Radima Fialu s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já vás moc chci požádat o přestávku na jednání poslaneckého klubu hnutí SPD. Chci zde jasně sdělit, že nejde o žádnou obstrukční taktiku, nemáme zájem tento zákon ani některé další zdržovat, ale prostě i po včerejšku si máme hodně toho co říct a promluvit si o nějaké další strategii. Informoval jsem o tom i Marka Bendu jako předsedu klubu koalice, informoval jsem o tom i další lidi, a chci vás tedy požádat o tu přestávku na poslanecký klub hnutí SPD na 40 minut. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: 40 minut, tedy do 11.46. (Poslanec Fiala se vrací za řečnický pultík.) Ještě dodatek, pane předsedo?

 

Poslanec Radim Fiala: A poprosím poslance hnutí SPD, abychom se sešli v prostorách poslaneckého klubu. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Přerušuji tedy na žádost předsedy klubu hnutí SPD Radima Fialy do 11.46. Opět se zde sejdeme a započneme jednat v tento čas. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 11.07 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.46 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, vítám vás zde nazpět po pauze, kterou si vzalo hnutí SPD pro poradu svého klubu. Můžeme pokračovat v projednávání, kdy jsme ve sloučené rozpravě k bodům 1 a 2 dnešního pořadu. V rámci této rozpravy je nyní přihlášená a vystoupí paní poslankyně Lucie Šafránková. Dále se připraví pan poslanec Martin Dlouhý. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, jenom na úvod pro pořádek chci říct, že nyní vystupuji nikoliv jako zpravodajka, ale i jako poslankyně. Na úvod bych také ráda poděkovala za jednání mezi prvním a druhým čtením, která byla neformálního charakteru a proběhla, kde jsme i řadu věcí a našich námitek mohli diskutovat.

Tady k tomu návrhu, já už jsem to říkala několikrát, máme řadu výhrad, ty už jsem několikrát opakovala. Dneska bych ráda ještě zdůraznila, že vlastně zneužívání sociálních dávek už jsme sem zde na tuto půdu nesli již v minulém volebním období, a v tomto volebním období jsme jej předložili opět znovu, ale bohužel, poslanci vládní koalice nám to zablokovali. Náš návrh měl víc jak sedm desítek konkrétních změn a do určité míry i vítáme, že některé tyto naše návrhy byly zapracovány i do této takzvané superdávky.

Namátkou, co tam bylo uvedeno, uvedu alespoň definici minimálních technických, hygienických a dalších standardů platných pro nemovitosti, na které se vyplácejí sociální dávky, či historicky první zavedení režimu pracovní neschopnosti pro příjemce sociálních dávek v evidenci Úřadu práce, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání.

A jak už jsem říkala, my k tomuto návrhu máme opravdu některé zásadní výhrady a tyto naše výhrady se týkají jak konkrétních podmínek podoby nové dávky a nároku na ni, tak i sankční stránky celé věci, tedy toho, jak skutečně efektivně zamezit zneužívání sociálních dávek takzvaně nepřizpůsobivými a jak zároveň nediskriminovat a nevyloučit ze systému lidi, kteří skutečně sociální pomoc státu potřebují, a buď pracují, nebo objektivně pracovat nemohou, nebo se dostali do nějaké krátkodobé tíživé životní situace.

Takže mi dovolte představit dvanáct pozměňovacích návrhů, které v tuto chvíli předkládám.

V prvním pozměňovacím návrhu, který má číslo sněmovního dokumentu 6079, navrhuji do tohoto zákona doplnit možnost Úřadu práce vyzvat člena domácnosti, který deklaruje svou pracovní neschopnost pro účely dávky a jejíž délka přesáhne za období od přiznání této dávky 380 kalendářních dní, aby se podrobil přezkoumání svého zdravotního stavu u odborného posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu České správy sociálního zabezpečení nebo u jiného poskytovatele zdravotních služeb určeného Úřadem práce.

Důvodem tohoto návrhu je snaha o sjednocení podmínek režimu pracovní neschopnosti a takzvané nemocenské u zaměstnanců a příjemců sociálních dávek tak, aby stejně jako u zaměstnanců byli i příjemci dávky státní sociální pomoci nacházející se v pracovní neschopnosti po 380 dnech jejího trvání podrobeni kontrole zdravotního stavu specializovaným posudkovým lékařem a aby bylo případně rozhodnuto o jejich invaliditě či o ukončení této v uvozovkách pracovní neschopnosti, protože není do budoucna možné, udržitelné a spravedlivé, aby zde někdo setrvával v pracovní neschopnosti třeba pět, sedm nebo i deset let a vesele přitom pobíral veškeré dostupné sociální dávky bez jakéhokoliv zapojení se do pracovního procesu nebo rekvalifikace, a stát by neměl ani žádnou informaci o jeho skutečném zdravotním stavu a nemohl ho ani jakkoli přezkoumat, byť, když se jedná o zaměstnance, tak tam k tomu samozřejmě dochází a po určité době, pokud zaměstnanec z objektivních důvodů nemůže pracovat, je nemocný, tak si buďto zažádá o invalidní důchod, nebo si prodlouží podpůrčí dobu a podobně.

V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 6080 navrhuji totéž, tedy přezkoumání zdravotního stavu v režimu pracovní neschopnosti u odborného posudkového lékaře nebo u jiného poskytovatele zdravotních služeb určeného úřadem práce, ovšem tentokrát ve variantě po 730 dnech trvání této pracovní neschopnosti. Je to takový alternativní návrh.

V dalším návrhu pod číslem 6026 tak navrhuji, aby se pro účely posuzování nároku na dávku státní sociální pomoci nepřihlíželo k vlastnictví jedné nemovitosti, která nesplňuje požadavky, parametry a standardy definované tímto novým zákonem pro byt či jiný prostor určený k bydlení, například pro stavbu pro individuální nebo rodinnou rekreaci. Zdůrazňuji, že se musí jednat jen o jednu stavbu vedle bytu, který příjemce dávky nebo žadatel o ni využívá k bydlení. Pro zjištění, zda se k této uvedené a takto definované stavbě, tedy k nemovitosti či prostoru, který nesplňuje příslušné standardy, nelze v nich bydlet ani je pronajímat, bude či nebude přihlížet, bude existovat v zákoně lhůta tří let pro provedení kontroly stavebním úřadem pro případ nebytových prostor, anebo pro provedení kontroly úřadem práce, který má v gesci bytové standardy. Takže když to vezmu do praxe, jedná se například o osoby, které mají nějakou malou chatičku na zahradě. Zdá se nám to, že je to důležité z hlediska toho, že u majetkového testu pak tady vzniká nepoměr, kdy někdo například vlastní lukrativní stavební pozemek, lesy a jiné nemovitosti, a ten by vesele mohl pobírat sociální dávku dál, kdežto například důchodce, který má opravdu nějakou rekreační chatu na zahradě, rád tam jezdí alespoň na víkendy nebo na léto, tak tomu by po třech letech byla tato dávka odebrána. Takže alespoň touto cestou se kompromisně snažíme napravit vlastně majetkový test. Jde mi hlavně o to, aby sociálně ohrožené osoby či rodiny, které se nacházejí v příjmové chudobě nebo dočasné existenční krizi a současně, pokud mohou, pracují, nebyly nuceny se zbavovat kvůli nároku na dávku například nějaké právě, jak jsem říkala, rekreační minichatky nebo garáže, ve kterých nelze bydlet. Takže v těchto jasných, daných případech, které by podléhaly státní kontrole, nechceme omezovat vlastnická a majetková práva občanů tím, že je budeme zákonem nutit k jejich prodeji.

V dalším návrhu, který je veden pod číslem 5894, tady navrhuji změnit a rozšířit definici zranitelné osoby v případě příjemců příspěvku na péči, tedy vážně zdravotně postižených občanů závislých na pomoci jiných osob. Vláda zde navrhuje, aby zranitelnými osobami právě pro potřeby tohoto zákona nároku na dávku byli pouze lidi, kteří pobírají příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni závislosti. To je zcela objektivně naprosto nedostatečné, když si uvědomíme, že příjemci příspěvku na péči v I. stupni závislosti jsou lidé, kteří nezvládají až čtyři základní životní potřeby, navíc osoby v I. stupni závislosti nad 18 let už skoro deset et pobírají příspěvek na péči ve výši, vážení, 880 korun měsíčně, to znamená, že si mohou dovolit opravdu zaplatit minimální, minimální péči během měsíce. Takže proto z těchto důvodů navrhuji, aby zranitelnými osobami ve smyslu tohoto zákona byli všichni poživatelé a příjemci příspěvku na péči bez ohledu na jeho stupeň.

V dalším návrhu 5893 navrhuji dále změnit definici zranitelné osoby v zákoně ohledně věkové hranice a snížit ji z vládou navrhovaných 68 let na 65 let. Navrhuji, aby za zranitelnou osobu právě pro posouzení nároku na dávku byly považovány všechny osoby nad 65 let, pokud jimi nejsou již od nižšího věku z jiných zákonem taxativně vymezených důvodů. 65 let je nyní hranice, která je vyšší než zákonem v letošním roce definovaný věk pro vznik nároku na starobní důchod a je to i věková hranice, která je výrazně vyšší než průměrný věk, takzvané dožití ve zdraví v České republice. Současně se jedná o hranici, kterou považujeme za maximálně přípustnou pro vznik nároku na starobní důchod. To znamená, že i ze zdravotních a dalších důvodů jsou lidé starší 65 let zcela jistě velice často sociálně a ekonomicky zranitelnými osobami.

V dalším návrhu s číslem 5995 navrhuji změnit definici - opět - zranitelné osoby v případě rodičů pečujících o nezaopatřené děti. Navrhovaná úprava do 4 let věku dítěte, respektive do 7 let věku v případě osamělého rodiče, je nedostatečná. Nízkopříjmoví rodiče, zejména ti osamělí, například samoživitelé, jsou zranitelní ve smyslu povinnosti pečovat o své děti, v kontextu toho i z důvodu vyšších životních nákladů po celou dobu péče o dítě, a proto navrhuji, aby se za zranitelnou osobu považovalo i dítě do 10 let věku.

V pozměňovacím návrhu pod číslem 5797 pak navrhuji, aby se za příjem pro potřeby tohoto zákona a pro posouzení nároku na dávku státní sociální pomoci považovaly dávky důchodového pojištění po odečtení částky 1 000 korun od jejich měsíčního součtu u každé jednotlivé osoby, která o tuto dávku žádá. Tedy navrhuji, aby částka 1 000 korun nebyla u příjemců důchodů počítána do jejich takzvaného pro účely přiznání či nepřiznání dávky rozhodného příjmu. Jde o určitou kompenzaci všech opatření současné vlády namířených proti příjemcům důchodů, například typu snížení mimořádné valorizace důchodů v roce 2023 a nebo změny valorizačního schématu u řádných valorizací a zrušení dlouhodobého mechanismu mimořádné valorizace tak, jak jsme ji znali.

V dalším návrhu pod číslem 5772 reflektujeme současný nepříznivý demografický vývoj a za účelem podpory rodin a domácností, jejichž součástí jsou malé děti, na které některý z rodičů pobírá rodičovský příspěvek, umožňujeme započítat splátky hypotéky jako náklad na bydlení, a to spolu s vlastnickým paušálem až do výše normativního nájemného v dané lokalitě. Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je přispět k větší ekonomické stabilitě rodin s malými dětmi čerpajících hypotéku na vlastní bydlení. Tento návrh by hlavně umožnil překlenout rodinám s malými dětmi čerpajícím nějaký úvěr na bydlení náročné životní období, tedy dobu, kdy tyto rodiny žijí hlavně z pracovního příjmu jednoho z rodičů, protože druhý pečuje o své dítě do 4 let věku v domácnosti a pobírá pouze rodičovský příspěvek. Tento návrh vychází hlavně z mého přesvědčení, že neexistuje žádný důvod, pro který by měl stát v rámci navrhované reformy podoby státní sociální podpory více podporovat rodiny, které si zajišťují bytové potřeby prostřednictvím komerčního nájemného, před rodinami, které zodpovědně usilují o stabilitu svého bydlení a zavázaly se ke splácení spotřebitelského úvěru na bydlení. Prakticky je tento pozměňovací návrh poměrně velmi jednoduchý. Dává i ty, co se opravdu snaží, pořídili si vlastní bydlení, a například jeden z rodičů, ten vydělávající, přišel o práci, tak, než si tu práci najde, tak zkrátka aby měl jistotu, že nebude muset například prodat byt, protože nejsou schopni utáhnout splátky a podobně.

Další tři pozměňovací návrhy pak podávám společně se svým kolegou Patrikem Nacherem. V pozměňovacím návrhu pod číslem 6151 navrhuji, aby se za příjem rozhodný pro přiznání nové sloučené sociální dávky považoval až příjem po odpočtu 50 procent z celkového objemu exekučních srážek žadatele. Vládní návrh totiž znevýhodňuje pracující osoby v exekucích. Je pro ně silně demotivační z hlediska ochoty přejít do legálního zaměstnání nebo v něm setrvat a spíše naopak posiluje jejich motivaci získávat příjmy na černém trhu práce a dostávat peníze takzvaně na ruku. To proto, že do výše příjmu rozhodného pro výpočet nároku na případné sociální dávky, v tomto případě dávku státní sociální pomoci, se jim započítává pracovní příjem celý, tedy před odečtením těchto srážek, nikoliv jejich příjem reálný. Je tak tedy zásadně zkreslené, kolik peněz k životu má osoba, respektive celá její rodina nebo domácnost, v exekuci fakticky k dispozici.

Tato změna by za prvé mohla částečně motivovat osoby v exekucích k navyšování jejich legálních pojištěných příjmů a tím by přinesla i vyšší daňové a pojistné odvody do veřejných rozpočtů, a naopak mohla by vést ke snížení objemu nelegálního zaměstnávání. Současně by alespoň dílčím způsobem odstranila několikanásobnou systémovou diskriminaci osob v exekucích, které poctivě své závazky splácejí formou srážek ze mzdy z řádného pojištěného zaměstnaneckého poměru a kvůli kombinaci tragicky nízko nastaveného měsíčního nezabavitelného minima a faktické nemožnosti dosáhnout na jakoukoliv sociální dávku musí dlouhá léta často i s rodinami žít v opravdu nedůstojných podmínkách příjmové, materiální i existenční chudoby.

Současný rozsah a objem exekucí, ve kterých se nachází, je zhruba 700 000 občanů plus jejich rodiny. Je to závažná společenská rakovina s masivními ekonomickými a rozpočtovými dopady, ze které nepřijatelným způsobem těží hrstka soukromých exekutorů s nemorálními bezpracnými zisky. Stát tady musí bezpodmínečně a radikálně zasáhnout. Tento můj pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegou Patrikem Nacherem, je k tomu určitě prvním krokem. Je to motivace k tomu, abychom se alespoň pomalými krůčky snažili dostávat lidi ze šedého trhu práce zpátky na legální pracovní trh, aby tito lidé nebyli nedůstojně nuceni dostávat výplatu takzvaně na ruku, aby byli schopni zaplatit nájem, aby byli schopni koupit si základní potraviny a podobně.

Tento jev u těchto lidí, kteří mají i mnohačetné exekuce, je bohužel velmi problematický i v budoucnu, když budou chtít například odejít do starobního důchodu. To znamená, že pokud nepracovali, samozřejmě nehradili ani sociální pojištění, byli celou dobu mimo ten systém a později v důchodu stejně budeme nuceni to sanovat sociálními dávkami. Takže je to opravdu situace, kdy se můžeme alespoň část těchto lidí pokusit díky této motivaci dostat zpátky na legální pracovní trh.

V dalším pozměňovacím návrhu s číslem 6152 pak navrhujeme, aby se za příjem rozhodný pro přiznání dávky státní sociální pomoci považoval až příjem po odpočtu 50 procent z celkového objemu insolvenčních srážek dané osoby. Tato navrhovaná změna by také motivovala osoby v mnohačetných exekucích k přechodu do režimu v oddlužení, tedy insolvence, tedy do režimu, kdy daná osoba musí přiznávat všechny své příjmy, včetně pracovních, a své závazky alespoň částečně splácet a zároveň také získávat své příjmy legálním pojištěným zaměstnáním. Změna by přinesla určitě i vyšší daňové a pojistné odvody do veřejných rozpočtů.

V dalším pozměňovacím návrhu 6153 společně také s kolegou Patrikem Nacherem navrhujeme, aby se za příjem rozhodný pro přiznání dávky státní sociální pomoci považoval až příjem po odpočtu insolvenční srážky. Důvody jsou pochopitelně stejné jako v našem předchozím pozměňovacím návrhu, s tím, že tato varianta je více motivující a osobám v insolvencích umožňuje důstojnější život. Tady je potřeba si uvědomit, že lidé, aby mohli jít do insolvence, musí mít prvně příjmy, musí vykazovat příjmy, to znamená, že oni už musí být někde zaměstnaní.

Ještě bych tady ráda dodala jednu důležitou věc. Velký problém u zaměstnávání právě lidí v exekucích je to, že zejména u malých a středních zaměstnavatelů dochází k tomu, že je prakticky nechtějí zaměstnat kvůli vysoké administrativě. Tady bych ráda apelovala i na Ministerstvo spravedlnosti, aby toto odstranili a umožnili tak lidem v exekucích vrátit se právě zpátky na legální pracovní trh, že tuto velkou administrativní zátěž vezmou jednotlivým zaměstnavatelům a převedou je například na samotné exekutory.

V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem 5994 pak navrhuji, aby v případě, že pokud člen domácnosti, jejíž členové pobírají novou sloučenou sociální dávku, odmítne vykonávat veřejnou službu stanovenou mu Úřadem práce jakožto součást jeho individuálního akčního plánu, zastaví Úřad práce výplatu této dávky od splátky náležející za kalendářní měsíc, od kterého měla být tato veřejná služba vykonávána. Jde o nastavení férových podmínek pro všechny příjemce dávky tak, aby nárok na ni byl opravdu úzce provázán s pracovní aktivitou, ať už v podobě zaměstnání, rekvalifikace či výkonu veřejné služby u osob, které jsou práceschopné. Samozřejmě respektuji právo každého občana žít si po svém a nepracovat, ale v tom případě se sám dobrovolně musí vzdávat práva být financován z peněz daňových poplatníků, tedy lidí, kteří pracují a kteří tyto dávky financují.

V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem 5998 navrhuji z nové dávky sociální pomoci vyjmout složku na dítě a ponechat ji v rámci státní sociální podpory a příslušného zákona v účinnosti v dosavadní podobě přídavku na dítě. Přídavek na dítě je zásadně důležitou sociální prorodinnou dávkou určenou primárně dětem, respektive na výchovu dětí a na uspokojení jejich potřeb. Její charakter je velmi specifický a nezaměnitelný a není vhodné podřazovat tuto funkční a občanům důvěrně známou dávku do jiného systému s dávkami, které jsou svým charakterem, konstrukcí i účelem zcela odlišné. Dalším hlavním důvodem, proč chceme právě přídavek na dítě ponechat samostatně, je i to, aby bylo například orgánům sociálně-právní ochrany dětí v případech rodin, kde je péče o děti zanedbávána vážným způsobem, procedurálně a technicky umožnit díky samostatné existenci této dávky nakládat s ní ve prospěch dítěte napřímo, to znamená, že by mu například přímo koupili obědy ve škole, školní pomůcky nebo zaplatili jiné mimoškolní aktivity, jako jsou různé vzdělávací kroužky a podobně, což by vlastně v případě přeřazení přídavků na dítě pod takzvanou superdávku bylo velmi obtížné. I v tomto duchu - avizuji to tady dopředu - předložím na výboru pro sociální politiku návrh usnesení, ve kterém budu chtít vyzvat pana ministra i Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby připravilo příslušný návrh pro tyto změny, aby přídavek na dítě u rodičů, kteří opravdu péči zanedbávají, byl vyplácen přímo pro potřeby dítěte, na konkrétní věci.

To byly pozměňovací návrhy k sněmovnímu tisku 799.

Ještě co se týká sněmovního tisku 800. Tam v návrhu pod číslem dokumentu 5998 právě v souvislosti se změnami, které navrhuji učinit ve vládním návrhu (správně tisku) číslo 799, konkrétně v případě ponechání přídavku na dítě ve stávající legislativní a praktické podobě, navrhuji i příslušné nezbytné legislativní a formulační úpravy v bezprostředně souvisejícím prováděcím sněmovním tisku číslo 800. Adresně pak v zákoně o státní sociální podpoře, jehož je přídavek na dítě nyní součástí.

To by bylo nyní vše z mých pozměňovacích návrhů a já vás tímto chci poprosit o jejich podporu v zájmu všech slušných a pracujících občanů této země a také v zájmu toho, abychom konečně minimalizovali zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými, abychom se postupně začali zbavovat nemravného obchodu s chudobou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné poledne. Budeme pokračovat ve sloučené rozpravě a jako další vystoupí pan poslanec Martin Dlouhý. Prosím.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Navážu na svoji kolegyni s tím, že cílem zákona je zvýšit adresnost poskytování sociální pomoci, zabránit jejímu zneužívání a zároveň také zajistit určitou rozpočtovou neutralitu, protože mnoho návrhů, které se zaměřují na to, že rozšiřují například počty zranitelných osob a tak dále a tak dále, není rozpočtově neutrální, ale klade zvýšené nároky na státní rozpočet. Takže můj první návrh, který se týká sněmovního tisku 799, je zaměřen na to, jestli někde můžeme ušetřit, a jedna možnost se týká energetického paušálu, kde myslím kolegyně Richterová tady říkala, že data jsou zpožděná a že by se měly zvyšovat nějaké příspěvky související s nájmy, tak u energií je vlastně opačný problém, protože vývoj cen energií se pohyboval spíše opačným směrem, kde ta původní data vycházejí z dob energetické krize, a přece jenom už jsme na vrcholu a dochází k nějakému snižování. Takže jedna možnost, kde ušetřit, je energetický paušál, přičemž nebudu navrhovat jeho snížení, ale jenom úpravu koeficientu, který říká, že jsou-li všichni členové domácnosti zranitelnými osobami, činí výše částky, která se započítává do nákladů na energie za kalendářní měsíc 1,4násobek částek uvedených v odst. 4. Současný stav je 1,5násobek. Jde tedy o snížení jenom o jednu desetinu, přičemž podle výpočtu ministerstva tato jedna desetina, která, si myslím, nikoho vážně nepoškodí, znamená úsporu 850 milionů až 1,2 miliardy, které stejně tedy v tom zákonu zůstanou, protože se vlastně přelijí tam, kde naopak po přijetí pozměňovacích návrhů zvýšíme ty dávky. Takže to je toto opatření.

Pak mám druhý pozměňovací návrh 6138. Ten se tedy týká souvisejícího tisku 800, a asi to zkrátím, protože v podstatě jde o něco, co se tady nazývá jako legtech, to znamená spoustu nudných záležitostí, jako že u některých přechodných ustanovení se prodlužuje, tedy mění účinnost o tři měsíce dozadu z důvodu složitosti toho zákona. Někde jsme zapomněli složku Na dítě přejmenovat na Bonus na dítě, případně nějaké ještě nalezené rozpory s ostatními zákony, čili jde o spíše menší úpravy.

To asi hlavní je ten posun o tři měsíce v mnoha záležitostech. Z důvodu toho, že také máme mnoho pozměňovacích návrhů, a vlastně dnes nevíme, co bude přesně platit, a všechno by mělo jak zařídit Ministerstvo práce a sociálních věcí, včetně tvorby kalkulačky, tak také, aby lidé si mohli zkontrolovat, kolik vlastně budou brát, přičemž chápu, že kalkulačka je důležitá, bylo to tady zmíněno. Zároveň musím říct, že Ministerstvo práce a sociálních věcí dělá něco, co mnoho ministerstev nedělá, a sice že tu dávku státní sociální pomoci dávno představilo na svých stránkách a dalo tam parametry, které byly v tom úvodním zákoně, takže lidé zhruba věděli, čeho se to týká, a může dojít někdy k absurdním situacím, že se na mě (obrátil) nějaký důchodce a říkal, že zjistil, že má na účtu asi o 20 000 víc, než je nějaká ta hranice, kterou jsme stanovili, a že si tedy bude muset něco koupit, aby nepřišel o příspěvek na bydlení, a že si to přečetl na stránkách a myslel si, že už to platí. Takže jsem mu vysvětlil, že to neplatí, a dokonce vlastně platit možná nebude, protože jeden pozměňovací návrh, který jsme tady řešili, je právě posun té hranice. Takže ironií osudu bychom donutili někoho, aby teďka, když ještě neplatí zákon, schválně šel utratit 20 000 a snížil si svoje úspory, které potřebuje, a pak by se dozvěděl, že to vlastně neplatí. To by byla opravdu ironie.

A pak jsem se chtěl vyjádřit, když už mám slovo, ke kolegyni Richterové, prostřednictvím pana předsedajícího - ale myslím, že ji tady nevidím - ale možná se to týká i trošku obecnější věci, a to je, abychom nevyráběli chudé lidi pomocí nějakých dat. Kolegyně Richterová tam vlastně navrhuje, aby se používaly ty mapy cenové, které používá Ministerstvo financí a které samozřejmě říkají, že nájemné je vyšší než to, co říká Ministerstvo práce a sociálních věcí. A já si myslím, já se domnívám, že je to špatný názor, protože vycházet z průměru znamená, že všichni mají stejný životní styl, a to není pravda. Asi uvedu takový jednodušší příklad. To je, jako kdybychom hledali cenovou mapu a ptali bychom se, za kolik se prodává průměrné auto, a tak bychom zjistili nějakou částku, ale do této částky by šla možná dacie i nějaká nejlevnější škodovka, ale také by tam šlo nějaké porsche nebo ferrari, a to je prostě špatně. Tam prostě je jasné, že když je někdo superbohatý, tak si koupí ferrari, ale lidská potřeba není vlastnit ferrari, ale je potřeba vlastnit auto, a tak si prostě koupí nějaké auto, který stojí pětinovou, nebo dokonce desetinovou cenu.

Z toho je jasné, že i v ostatních položkách je mapa MPSV důležitější, protože ta nevychází z nějakých průměrných nájmů, kde jsou započteny i nějaké superbyty, ale jsou reálné nájmy těch lidí, a i ty jsou nadhodnoceny. Shodou okolností jsem byl u nějaké situace, kde tedy jedna osoba, která pobírá tu dávku, si sjednávala nájem a dopadalo to asi tak: řekla, že tolik máme peněz, tolik dostanu na dávce, takže můžu platit maximálně 11 (tisíc), tak ten majitel řekl, no, tak budete platit 11. Takže my vlastně tímto způsobem nadáváme a stěžujeme si, že máme vysoké nájmy, a sociálním systémem je ještě zvyšujeme, že ano? To je vlastně trochu ironie. Takže byl bych opatrný používat nějaké průměry, ale využíval bych opravdu databáze o této skupině, na kterou se zaměřujeme, a vycházel z jejich reálných nákladů a nevyužíval slovo průměr.

Dále bych chtěl podpořit návrh kolegyně Šafránkové s tím, aby Úřad práce mohl u některých osob si vyžádat přezkoumání zdravotního stavu. Já si myslím, že to je zcela oprávněné.

A naopak vyslovit nesouhlas s tím, aby za zranitelné rodiny nebo osoby - patřily tam u těch dětí, kde byl zvýšen věk ze 3, 4 na 7 na další věkovou hranici jako 9 nebo 12, protože jakýkoliv, ať je to 9, nebo 10, tak dělat tam nějakou čáru je naprosto nesmyslné. Věk 7 (let) je odůvoditelný, protože to znamená, že dítě může chodit do školy, může chodit do družiny, a tak se těm rodičům uvolňuje prostor na to, aby chodili do práce. To je nějaká životní událost a má svou logiku. Jestli řekneme 8, 9 nebo 10, tak nevím, jak to odůvodníme. Myslím si, že pak je to věštění z nějaké křišťálové koule.

Jinak doufám, že zákon projde, a ať už ho upravíme jakkoliv, budeme se těšit na adresnější a odpovědnější sociální systém. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Faktická poznámka paní poslankyně Renaty Oulehlové. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěla, vaším prostřednictvím, zeptat pana kolegy, možná jsem to přeslechla, ale jestli jste vysvětloval i váš pozměňovací návrh, co se týče sankčního vyřazení? Nebo jestli jste ho tam nedával?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan poslanec vám odpoví formou faktické poznámky. Připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Jestli tedy mluvíme o tom stejném, tak co bylo probíráno na výboru, tak tento návrh, který asi máte na mysli, byl podán již na výboru a ten už je součástí toho výborového návrhu, jestli si rozumíme, takže jestli je to odpověď na tu otázku? Proto tady už není navrhován, je součástí výborového návrhu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě paní poslankyně Oulehlová, faktická poznámka. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já vám velice děkuji za odpověď. Ale já bych se tedy stejně chtěla vyjádřit k tomu sankčnímu vyloučení z evidence úřadu práce.

Já jsem velice ráda, že k tomuto zákonu se ministerstvo postavilo čelem a že se opravdu budeme snažit tou superdávkou donutit lidi nebo dostat lidi na trh práce, zejména ty, kteří se práci záměrně vyhýbají. Je tam ovšem pozměňovací návrh, který to sankční vyloučení z evidence úřadu práce změkčuje, a to tím, že když se člověk nedostaví na sjednanou schůzku na úřad práce, tak že nebude vyloučen z evidence úřadu práce, když se poprvé nedostaví, i když je to vlastně jeho jediná povinnost. My, když se nedostavíme do práce také bez řádné omluvy, tak máme problém. Tady je to změkčeno, bude to až vlastně při dalším nedostavení se, přitom když ten člověk doloží opravdu řádnou omluvu, tak se mu vůbec nic nestane a je povolán znovu na další schůzku.

Já se proti tomu opravdu chci ohradit, protože si myslím, že to není spravedlivé vůči lidem, kteří pracují, a zase to trošku zmírňuje to, co jsme chtěli, aby ti lidi opravdu do práce chodili. A všichni víme, že na ty dlouhodobě nezaměstnané, kteří se záměrně vyhýbají práci, platí opravdu pouze sankce a nic jiného. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Pan ministr Marian Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si dovolím reagovat. Já jsem potom přihlášen do obecné rozpravy, ale tady přímo na tuto konkrétní diskusi, kterou paní poslankyně otevřela k té otázce sankčního vyřazování. My jsme to samozřejmě také diskutovali poměrně podrobně i na rezortu. My jsme tam původně jako rezort měli tu standardní lhůtu, která tady byla obvyklá, to znamená, pokud člověk poruší ty podmínky na šest měsíců, je vyřazen. To bylo předmětem poměrně velké debaty ze strany jak nevládních organizací, tak i  koaličního partnera a v rámci najití nějakého kompromisu jsme přistoupili na tu úpravu, která je tady obsažena. To znamená, je jasně řečeno, že nevyřazujeme pro to první porušení, to byla diskuse, když někomu ujede vlak, nestihne přijít na tu schůzku. Já jsem na to už tehdy reagoval, takže to se dneska neděje. Ale když to tady pořád bylo v té veřejné debatě, tak jsem řekl - dobře, jasně stanovíme a řekneme - v okamžiku opakovaného porušení těch podmínek sankční vyřazení na tři měsíce. Protože byly dokonce nápady to vyjmout úplně, nebo to dát jenom na měsíc.

Myslím si - a tady souhlasím s vámi, že má být nějaký princip. Máme práva, máme povinnosti a jsme schopni to také nějakým způsobem alespoň vymáhat. Takže proto je tady tato kompromisní podoba - až to nastane opakovaně,  na dobu tří měsíců. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Žádné další faktické poznámky nejsou.

Nyní tedy vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan ministr Marian Jurečka, oba řádně přihlášeni v obecné rozpravě. Potom další. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, úplně upřímně řeknu jednu věc, že já jsem téma exekucí - insolvencí v tomto volebním období už chtěl opustit, zlomil jsem nad tím hůl, protože jsem tady měl milostivé léto i dohodu s některými vašimi kolegy, jako třeba s Markem Výborným a podobně, a nakonec to nedopadlo. U těch insolvencí totéž. A říkal jsem si, že už je to jako marné, nemá cenu to otvírat. Nicméně zpravodajka Lucie Šafránková mě trochu tady motivovala, takže jsme pak sedli a dali dohromady tři pozměňovací návrhy, které se vlastně, byť se to tedy týká vládního návrhu zákona o dávce státní sociální pomoci, týkají i těch lidí, kteří jsou v exekuci, insolvenci.

O co jde? Představím ty pozměňovací návrhy a požádám vás o podporu. My jsme to udělali ve třech variantách, obsahově si za tím stojím, z hlediska legislativní přesnosti to mě pak bude zajímat, jestli pan ministr k tomu něco bude mít, nebo případně legislativa, protože jsme to fakt dělali narychlo.

Ten princip je o tom, že dneska má právo na tu dávku člověk na základě příjmu celého. Teď se bavíme o člověku, který je v exekuci. Nicméně člověk, který pracuje oficiálně, on má nějaký příjem, od toho se mu odečte srážka v exekuci a reálně mu zůstává nezabavitelná částka nebo nezabavitelné minimum. Nicméně ta potenciální dávka se vypočítává z toho příjmu celého, nikoliv z toho příjmu reálného. Tohleto může vyústit v to, že když tomu člověku nebude stačit ta nezabavitelná částka, tak z toho oficiálního systému odejde do šedé zóny. Bude mít vlastně neoficiální příjem, takže stát dostane méně na sociálním, zdravotním, na daních, a ještě mu bude vyplacena dávka. Takže naše motivace je zvýšit motivaci žadatelů o sociální dávku, aby legálně pracovali a aby to přiznávali. Jestli si teda rozumíme, ještě jednou. Ten, kdo legálně pracuje, má exekuci a požádal by o tu dávku, tak ta se mu vypočítává z celkového příjmu, nikoliv z celkového příjmu minus exekuční srážka - to znamená to, co mu reálně zůstane v peněžence, když to takhle řeknu. A v té chvíli to řekněme implikuje k tomu, jít do šedé zóny. To je jedna varianta toho našeho pozměňovacího návrhu.

Kolegyně Šafránková se potom přihlásí s tím číslem, takže já už pak vás nebudu obtěžovat v podrobné rozpravě.

Tak to je motivace k legalizaci příjmu.

A pak tam máme další dvě varianty, kdy vlastně tenhleten samý princip, ale už to není srážka v exekuci, ale srážka v insolvenci, tak to děláme jako motivaci k tomu, aby lidé s vícečetnými exekucemi šli do oddlužení, do insolvence.

Takže tam vlastně princip toho pozměňovacího návrhu, těch dvou, první je 6151, pak je 6152 a 6153, tak princip je stejný, ale motivace, cíl je jiný. Ten cíl je, že říká, že vlastně tahleta operace, kterou jsem vám tady popsal - to znamená, ten člověk má nějaký příjem, ale pro samotnou dávku, rozhodnost pro výpočet, se bude počítat ten příjem minus insolvenční splátka v tomhletom - tak tady ta motivace je zase dána tím, aby lidé s vícečetnými exekucemi šli do oddlužení, protože jim tam zůstane víc peněz, než když budou setrvávat v exekucích, jestli si rozumíme, což vlastně navazuje na to, co já jsem tady měl jako pozměňovací návrh u novely insolvenčního zákona, kde jsme říkali, že motivace pro to, aby lidi šli do oddlužení, ti, co mají vícečetné exekuce, není jenom to, že se to zkrátí z 5 let na 3 roky, ale že těm lidem zůstane víc peněz, protože aktuální stav byl před tou novelou, že člověku v exekuci zůstává víc než v insolvenci, když tam nemá přednostní pohledávku. A v té chvíli ti lidé se rozhodují: Zůstane mi víc, zůstávám v exekuci. Tohleto je vlastně v bleděmodrém totéž. Ten, kdo by šel do insolvence - já to tam řešil přes příspěvek na bydlení, tady to řešíme přes tuhletu superdávku.

Nejsem expert na tyhlety sociální věci, to za nás řeší Aleš Juchelka, který si určitě dělá poznámky a pozorně to poslouchá, ale já tady řeším vlastně tu část a tu pasáž, která se týká exekucí a insolvencí. To znamená, ty další dva pozměňovací návrhy se vlastně týkají téhož, jenom tam neodečítáte ten odpočet, srážku v exekuci, ale srážku v insolvenci.

Proč u insolvence jsou dva pozměňovací návrhy, to ještě vysvětlím - a to proto, že v jednom případě je tam 50 procent toho odpočtu a v druhém vlastně celá ta srážka, takže tam je to variantně. U exekuce to máme jenom jednou. Tak tolik na vysvětlenou.

Já bych fakt poprosil - já jsem o tom mluvil včera s panem ministrem - jestli by se koaliční ministři nad tím zamysleli, protože jak vidíte, oba dva ty pozměňovací návrhy vedou k nějaké pozitivní motivaci. U exekucí k tomu, aby se přiznávaly příjmy, když to teďka hodně zjednoduším, aby to bylo jasné úplně pro každého, u insolvence, aby lidé, kteří mají více exekucí, v tom nesetrvávali a šli do insolvence, protože mají tam další benefit. Benefit je, že jim zůstane více peněz, protože si vlastně sáhnou na tu superdávku. Doufám, že jsem to srozumitelně vysvětlil, a děkuju vám za podporu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan ministr Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Moc děkuji za slovo a dovolím si tedy teď, v této části, reagovat na celou řadu věcí, které tady zazněly, ať to nenechávám úplně na závěr diskuse.

Na úvod se chci ještě vrátit k otázce kalkulačky, která tady byla zmiňovaná. My jsme udělali velmi podrobnou důvodovou zprávu včetně příloh k tomuto tisku. Kdo se s tím materiálem seznámil, kdo je tady ve Sněmovně nějaký čas, tak myslím si, že žádný zákon v té řekněme sociální či daňové oblasti neměl v minulosti tak podrobnou důvodovou zprávu s takovýmito podklady a propočty s tím, že opravdu objektivně, férově i z té zkušenosti, kterou máme z oblasti důchodů, říkám: Prostě rezort není schopen udělat kalkulačku, která by teď na začátku druhého čtení byla schopna zachytit všechny varianty, všechny situace, aby byla relevantní pro tu diskusi. Proto jsme říkali: Jsme schopni pracovat s velmi přesnými příklady konkrétních situací, to umíme. Všem poslancům sociálního výboru jsem nabídl, že když mi pošlete - a někteří to udělali - konkrétní příklady, dopočítáváme je přesně do koruny. A je potřeba si uvědomit, že v sociálním systému v České republice nikdy žádná kalkulačka nebyla. Nebyl tady systém, že by si lidé sami doma počítali dávky. U některých to je relativně jednoduché, ale u některých to jednoduché vůbec není. My jsme udělali kalkulačku před zhruba třemi roky na příspěvek na bydlení a i u té kalkulačky nám bohužel dochází k situacím, že potom realita výpočtu konkrétní přesně stanovené dávky se nám liší především proto, že ta kalkulačka není schopna postihnout do detailu všechny přiznané skutečnosti, všechny situace, které v té rodině mohou nastat. To jen na vysvětlení, že to tady není žádný zlý úmysl, že to není nechuť, ale je to úplně stejné jako u důchodů. V okamžiku, kdy jsme skončili třetí čtení, začala se programovat takzvaná IDA, informativní důchodová aplikace, abychom byli schopni tam potom zaktualizovat všechny ty parametry a lidé si to mohli zobrazovat.

Debata ke zranitelnosti: už to tady pěkně pan kolega poslanec Martin Dlouhý okomentovával, já si to dovolím jenom rozvést. My jsme nad tím fakt samozřejmě hodně zvažovali, hodně jsme nad tím debatovali. Původní návrh byl 4 roky, pak jsme to posunuli po diskusi s kolegy, hlavně koaličními, ale i nevládními organizacemi, na zranitelnost 7 let s tím, že opravdu ten klíčový argument je, že rodič má dítě, které je školou povinné, chodí do školy, a v ten okamžik má možnost pracovat. Pokud nastávají různé situace rodičovské typu ošetřovné, nemocenská a tak dále, ty slouží k tomu, kdy je potřeba se věnovat tomu dítěti, tak mám kryté příjmy z těchto systémů, z těchto dávek nebo pojištění. V okamžiku, kdy ten člověk bude například na nemocenské déle jak měsíc, je automaticky příjem z té nemocenské započítáván jako příjem pro pracovní bonus. To znamená - tady některá myslím že z kolegyň poslankyň se na to ptala - je to možná ne úplná detailní znalost těch věcí, což já chápu, protože kdo není člen sociálního výboru, tak si myslím, že úplně není schopen jednoduše se v tom zorientovávat, protože to je opravdu komplexní změna. To znamená, stejně jako u rodičů malých dětí do 4 let věku počítáme příjem z rodičovské jako zase aktivitu, kterou chápeme v duchu, že ten člověk pracuje, má příjem stejně jako u nemocenské, zohledňujeme to zase jako příjem pro pracovní bonus. To znamená, ty příklady, které tady byly i zmíněny, jsou pokryté tímto nastavením.

Takže to je komentář k otázce zranitelnosti, plus samozřejmě zranitelné skupiny jsou tam dále definované, jsou poměrně širší. Ještě jsme tam udělali tu úpravu i pro vdovy a vdovce, tam, kde jsou děti, aby tam po 12 měsíců od okamžiku, kdy dojde k ovdovění, zase ten člověk, ta domácnost mohla býti zranitelnou.

Moje vyjádření k cenovým mapám jsem dával opakovaně a zase si ho dovolím jenom rozvést. Proč nechceme a nebudeme brát data z cenových map? Cenové mapy vznikají tak, že se vezmou data z inzertních nabídek portálu, za kolik majitelé inzerují, že by chtěli pronajmout byt. To ale není reálná, skutečná tržní cena, za kterou se ty nájmy následně odehrávají. Tam, kde ta data nejsou, pro ty lokality se dělá dopočet. To znamená, už na začátku toho, co jsem tady řekl, je ukázka, že cenová mapa není zdaleka tak přesná, jak bychom potřebovali pro to, abychom stanovovali výši podpory a normativu pro náklady na bydlení. Proto vycházíme z dat, která máme na MPSV, a máme datovou základnu zhruba necelých 300 000 domácností, kde vidíme úplně přesně, kolik v těch nákladových položkách tvoří nájemné, kolik elektřina, plyn, teplo, voda, případně například poplatky za ostatní prostory. My jsme se velmi detailně dívali i na rok 2024 a na nejnověji uzavřené nájmy a i ty nově uzavřené nájmy za kvartály roku 2024 byly pod hodnotami, které říká cenová mapa. Kdybychom přistoupili na cenovou mapu, ještě více podpoříme a roztočíme tu spirálu, která už je dnes, kdy kombinace příspěvku a doplatku na bydlení je cenotvornou příčinou nebo jeden z momentů, který přispívá k rychlejší cenotvorbě, k roztáčení cen nájemného. Typická moje zkušenost z celé řady obcí - zvýšíme-li normativy, zastupitelstvo okamžitě přichází - někdo z politiků komunálních - s návrhem: Zvyšme nájemné, protože MPSV zvýšilo normativy, a takhle tu spirálu furt točíme.

Proto my říkáme: Máme přesná data, díváme se na cenovou hladinu podle velikosti sídel a tam garantujeme, aby ti lidé opravdu přijímali (?) a měli podporu na přiměřené úrovni, která odpovídá nákladům na bydlení v té dané lokalitě. Dnes je absurdní stav, že stát je schopen zaplatit vlastně nejvyšší, nejdražší nájemné ve vybydleném bytovém domě na úrovni krajského města, a toto jsme schopni dlouhodobě platit. Pak v tom krajském městě zjišťujete, že máte v centru města velmi kvalitně, dobře vybavený byt, a ten má výrazně nižší nájemné než to, co zaplatíme jako stát. Zkušenost: někteří z vás byli teď na promítání dokumentu, který se týkal jednoho případu v Brně, a ten případ za deset let znamenal, že jsme do toho jednoho bytového domu jako stát vyplatili 50 milionů korun - kombinace příspěvků a doplatků na bydlení. Drahé bydlení, naprosto nedůstojné, nevyhovující, a přesto tam ty peníze sypeme z peněz daňového poplatníka. Dokud tohle nezměníme, tak se nezmění ani chování vlastníků těch nemovitostí, takže proto tu změnu děláme, proto vysvětlení mnoha lidem, že přistoupit na to, že bychom začali sbírat a vycházet z dat cenových map, to znamená vlastně ve finále roztočení ještě dalších problémů, které už dneska na trhu s bydlením máme.

Potom chci dát ještě krátkou informaci k pozměňovacím návrhům, které tady také dnes byly, nebo budou načteny, a to ještě takzvané hlídačkovné a vysokoškolská stipendia.

My držíme dohodu, kterou jsme udělali při vratce vysokoškolského zákona, hlídačkovné se tady dnes ve druhém čtení propíše. Bude mít parametry, které jsme drobně upravili, ale bude zůstávat to podstatné, co už bylo v té původní verzi - nebude to testovaná dávka, zpřesnili jsme to, aby nebyla čerpatelná z více vysokých škol, zároveň zpřesnili jsme na základě i praxe, aby nebylo motivující opakovat stále první semestr nebo první ročník, to znamená, ta podpora bude od druhého ročníku výše. Rozšířili jsme to - nejenom vysoké školy, ale i střední, teda vyšší odborné školy, na těch nám také záleží, takže došlo k rozšíření té množiny oproti původnímu návrhu a došla tam ještě úprava, že ta hodnota bude, té výše hlídačkovného, jedna třetina minimální mzdy, protože teď tempo valorizace minimální mzdy je opravdu velmi rychlé v příštích třech letech, takže proto tato úprava. To je asi to podstatné.

Vysokoškolská stipendia tady jsou, jsou také připravena, načtena, bude to docela velká změna i z hlediska přístupnosti a dostupnosti té podpory, protože teď celá řada studentů vlastně často nevěděla přesně, jak si požádat, jak to vyřídit. Bude to zase jednoduché, bude to daleko dostupnější na pár kliků k vyřízení, a počítáme s tím, že bychom to chtěli rozběhnout v tom příštím roce. Jsou tady samozřejmě diskutované varianty - jaký násobek toho životního minima to má být, ale to už uvidíme, jak to se rozhodne ve třetím čtení. Takže zase bych řekl, velký pozitivní posun v tom, abychom i studentům z nízkopříjmových rodin opravdu umožnili, aby mohli studovat a aby nám kvůli tomu, že v té rodině zrovna nejsou adekvátní příjmy, někdo vypadával (nevypadával?) ze studia.

Nemocenskou jsem komentoval, že příjem z nemocenské je tím, který započítáváme pro pracovní bonus.

A dovolím si krátce komentovat to, co říkal Patrik Nacher - exekuce, insolvence. Já budu rád, když se ještě mezi druhým a třetím čtením klidně ta debata povede. Já jsem byl ten, který říkal: Jsme připraveni fakt hledat řešení, jak lidi motivovat, protože vlastně i dopočty ukazují, že lidi, když nám zůstávají v šedé zóně, tak to vlastně vždycky je pro stát dražší, než kdybychom jako stát, jak se říká, nějakou korunu dali i na tu podporu, aby ti lidi měli ambici se z dluhových pastí dostat, ale samozřejmě naráží to na nějaké i koaliční limity, nicméně ta debata se nezastavila. My jednáme s Ministerstvem spravedlnosti, běží tady pracovní skupina nad touhle tematikou, včetně tematiky výše částky nezabavitelného minima.

Tak tolik asi komentáře k debatě, která doposud proběhla. Já si tady dovolím okomentovat ještě dva pozměňovací návrhy, které budu předkládat, a pak se k nim přihlásím podrobné rozpravě.

Jeden pozměňovací návrh se týká celé řady řekněme legislativně technických změn, to je dokument 6129. Řešíme tam takové věci, jako je terminologie při přejmenování složky Dítě na Bonus dítě; drobnější legislativně technické úpravy, například upřesnění zdaňovací období u vedlejší samostatné výdělečné činnosti; legislativně technické vylepšení, například týká se zejména minimalizace počtu výzev účastníkům řízení, vložení definičních stanovení a tak dále; zrušení povinnosti orgánů, které rozhodly o přestupku v oblasti plnění povinné předškolní a školní docházky písemně tuto skutečnost ohlásit orgánu DSSP; dokládání souhlasu členů domácnosti společným zástupcem - bude moci být určen výlučně prostřednictvím informačního systému Dávky; úprava společného posuzování členů domácnosti; zařízení sociálních služeb; zvýšení maxima normativu na bydlení v ubytovnách ze 60 na 80 procent; doplnění úpravy mlčenlivosti ve vztahu k správcům daně a poskytování energií a tak dále a tak dále, a úprava obecné účinnosti zákona na 1. října 2025 s ohledem na posun legislativního procesu, který tady už máme.

A potom také dokument 6155, ten bude k tisku 800, také se k němu přihlásím v podrobné rozpravě - tady je to zase legislativně technická věc: zabránění duplicity právní úpravy zároveň v zákoně a v nařízení vlády; stanovení jasného rozhodného období; zvýšení právní jistoty a tak dále a tak dále, je to také i v odůvodnění příloze tohoto pozměňovacího návrhu. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Navrátil, připraví se paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se krátce zapojil do diskuse k vládnímu návrhu zákona o dávce státní sociální pomoci - související, vedený pod sněmovním tiskem 800. Při úterním jednání Poslanecké sněmovny, kdy jsme jednali o vratce zákona ze Senátu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplňující (doplnění?) dalších zákonů, Senát v této verzi vypustil takzvané hlídačkovné. Sdělil jsem tady na tomto místě, že máme již připravený pozměňovací návrh nové dávky podpory studujícího rodiče.

Protože Poslanecká sněmovna schválila verzi Senátu, podal jsem společně s kolegyněmi a kolegy poslanci několik pozměňovacích návrhů týkajících se nejen podpory studujícího rodiče, ale i takzvaného sociálního stipendia, které vychází z nároku a násobku životního minima.

V pozměňovacím návrhu, který je veden pod číslem 6147, se navrhuje nová dávka podpory studujícího rodiče na zajištění hlídání dítěte pro studentky vysokých škol a vyšších odborných škol, které pobírají rodičovský příspěvek, a to ve výši jedné třetiny minimální mzdy, tedy dnes 6 933 korun měsíčně, na kterou budou mít nárok studenti vysokých škol, vyšších odborných škol, kteří pobírají rodičovský příspěvek, maximálně však do věku 26 let. A tak, jak již zmínil pan ministr, nárok na dávku vzniká vždy až po 12 měsících prvního období výuky daného studia, tedy takzvaně od druhého ročníku.

Současně s tímto návrhem navrhujeme u nově navrženého příspěvku na vysoké školy studium obsaženého v pozměňovacím návrhu výboru pro sociální politiku zvýšení koeficientu z dnešních navržených 1,5 procenta životního minima na koeficient 2, tedy násobek - omlouvám se za ta procenta.

Další pozměňovací návrh pod číslem 6145 je samostatným návrhem a navrhuje pouze příspěvek na vysokoškolské studium, tedy takzvané sociální stipendium, zvýšení koeficientu 2 z původních 1,5. Jde tedy o podporu a vůbec dávku podporujícího studenta.

V pozměňovacím návrhu pod číslem 6144, který je shodný s pozměňovacím návrhem 6147, kdy hovoříme o takzvané podpoře studujícího rodiče na zajištění hlídání dítěte. Opět jedna třetina minimální mzdy, v současnosti činící 6 933 korun měsíčně. Jsme však ambicióznější v takzvané podpoře sociálního stipendia. Původní návrh, který navrhl sociální výbor a který počítal s koeficientem 1,5 životního minima, my navrhujeme 2,5 - koeficient životního minima.

Předposledním návrhem pozměňovacím pod číslem 6146 navrhujeme bez hlídačkovného pouze tedy příspěvek sociálního studia, opět s koeficientem 2,5násobku životního minima.

A poslední pozměňovací návrh pod číslem 6147 se týká pouze účinnosti změn v zákoně o životním minimu, aby bylo shodné s nově navrhovanou účinnosti zákona o dávce státní sociální pomoci, tedy v bodě 4 se slova "1. ledna 2026" nahradí slovy "1. října 2025". Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Klára Kocmanová, připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský, zatím poslední přihlášení v rozpravě. Prosím.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já myslím, že se všichni shodujeme, že ta změna, reforma dávek, je věc hodně potřebná, ale zároveň nesmí ohrozit ty nejzranitelnější. My za Piráty sjednocení systému vítáme, protože ten současný je složitý, nepřehledný, je vlastně plný nelogičností. Jenže v tuhle chvíli čím dál častěji slýcháme příběhy lidí, kteří se bojí, co s nimi ta změna vlastně udělá, a dobře míněná reforma nesmí vést k tomu, že lidé v nouzi budou mít ještě méně nebo že rodiče přijdou o podporu nebo lidé v oddlužení budou tlačeni do šedé ekonomiky. A právě proto budu odůvodňovat několik pozměňovacích návrhů, které v tomto návrhu zákona podáváme společně s kolegyní Olgou Richterovou.

První návrh pod číslem sněmovního dokumentu 6130 se týká lidí v insolvenci. Já myslím, že se tady věcně shodujeme s mými předřečníky, s kolegyní Šafránkovou a kolegou Nacherem, kteří o tom také mluvili. V tuto chvíli se v podstatě dávky lidem v oddlužení podle toho návrhu počítají bez ohledu na to, že jim z příjmu odchází velká část na splátky, a výsledkem je potom hned dvojí srážka, kdy se lidé mohou ocitnout pod existenčním minimem. V praxi to potom znamená, že člověk, který poctivě splácí dluhy, který se snaží, končí s tak nízkým příjmem, že nemá na nájem ani na jídlo, a potom stojí před volbou, buď si najít nelegální příjem, anebo žít v chudobě. A já si myslím osobně, že to je nespravedlivé, protože lidé v oddlužení se snaží svoji situaci řešit. Proto navrhujeme, aby se při výpočtu dávek zohledňovala reálnější výše příjmů po srážkách.

Druhý návrh pod číslem sněmovního dokumentu 6131 tak rozšiřuje tu úpravu i na exekuce a řeší také situaci lidí, kteří ještě čekají na schválení oddlužení. Další zásadní problém vládní reformy je vlastně trestání dětí za chování rodičů. Dávky na děti nemají být nástrojem, jak rodiče motivovat k práci, protože dítě samotné nemůže ovlivnit, jestli jeho rodič zaměstnání má, nebo nemá, takže navrhujeme v rámci sněmovního dokumentu 6132 zrušení podmínky pracovní aktivity u složky na dítě, aby rodiny nepřišly o podporu jenom proto, že rodič třeba dočasně nemůže pracovat. Zaměstnanost rodičů se dá podpořit jinak motivačně, třeba lepší dostupností školek nebo pracovními bonusy, ale nedává smysl trestat děti za rodiče, ale pracovat s nimi.

Druhý návrh pod číslem sněmovního dokumentu 6133 k této problematice, vlastně k dávce na dítě, se týká jejího výpočtu. Systém ve vládním návrhu považujeme za složitý, takže navrhujeme sjednocení příjmových kategorií a zabránění krácení na dávky na dítě zase jen proto, že rodič práci zrovna nemá. Další problém je odebírání dávky na dítě jako trest za to, když z jakéhokoliv důvodu má dítě absence ve škole. To je určitě špatně, když dítě nechodí do školy, ale protože my chceme řešit budoucnost těch dětí a chceme, aby pro ně vzdělání bylo dostupné, navrhujeme v rámci sněmovního dokumentu 6134 spravedlivější řešení - místo zrušení této dávky ji poslat přímo škole nebo organizaci, která dítěti pomáhá, například OSPODu nebo sociálně aktivizační službám. Tak vlastně bude zajištěno, že peníze pomohou dítěti a podpoří jeho vzdělání. Zásadní je, že tento návrh vlastně cíleně využívá podporu tak, aby dítě mělo lepší přístup ke vzdělání.

To se týká tedy zejména návrhu ke sněmovnímu tisku 799, tam ty návrhy jsou prostě o tom, že chceme férový systém, chceme, aby lidé z různých těžkých situací se reálně mohli dostat, a netlačit je do práce načerno a do podvádění.

Potom ještě naposledy k té kalkulačce, o které tady byla debata: my jsme se o tom několikrát bavili i na výboru pro sociální politiku. Je to prostě velká reforma a v tuhle chvíli ani my jako poslanci, kteří o tom budeme hlasovat, ani občané nevíme, jaké budou přesně dopady, a veřejnost to znepokojuje. Na nás se obrací lidé, kteří si vlastními výpočty v excelových tabulkách snaží dobrat toho, jak ta finální podoba bude vypadat, a já chápu, že mohou být ještě přijaty pozměňovací návrhy, které ten finální výpočet upraví, ale s nějakými modely na vstupu do toho přece ministerstvo práce na začátku šlo, a mě mrzí, že jsme doteď nedostali žádný návrh, žádné výpočty ani žádné modelové situace. Myslím si, že by nám to při rozhodování, ale i při tvorbě pozměňovacích návrhů hodně pomohlo.

Poté k dalšímu tisku navazujícímu, tam už se to tady také dnes řešilo. Je dalším problémem vyřazování lidí z evidence Úřadu práce na celých 6 měsíců. Už je to řešeno v rámci pozměňovacího návrhu, který přijal výbor pro sociální politiku. Já jenom k tomu krátce okomentuji, že od začátku se domnívám, že jde o nesmyslně dlouhou dobu, protože tím dostaneme opět lidi do spirály chudoby a do šedé ekonomiky. Ta logika v tom je jednoduchá - pokud někoho necháme půl roku bez jakékoliv podpory, nemůže potom platit jídlo, nájem, základní potřeby a výsledkem bude zadlužení, exekuce, práce načerno, a to si myslím, že tomu chceme všichni předcházet.

Další návrh se týká sociálních stipendií pro vysokoškoláky. Dnes na ně dosáhne méně než 1 procento studentů a v celé Evropě jsme na tom jako Česko nejhůř, přitom máme jedno z nejnižších měr vysokoškolsky vzdělané populace. Studenti ze sociálně slabších rodin tak nemají stejné šance a často musí studium předčasně ukončit. My proto navrhujeme v rámci sněmovního dokumentu 6136 zvýšení hranice příjmu pro nárok na stipendium, aby do něj dosáhli nejen ti úplně nejchudší, ale i studenti z rodin s nižšími příjmy. Místo stovek studentů se tak podpora dostane k tisícům. Je to obrovsky důležité, zejména proto, protože když umožníme více mladým lidem dostudovat, stát na tom v dlouhodobém horizontu vydělá, protože lepší vzdělání vede k lepším příjmům a to zase vede k vyšším odvodům do rozpočtu, takže vzdělávání je vlastně ta nejlepší investice.

A poslední návrh, ten se týká navýšení životního minima v rámci sněmovního dokumentu 6158. Současná výše životního minima je zastaralá v důsledku dlouhých období bez valorizace, takže ho navrhujeme za Piráty ještě navýšit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Požádám o vystoupení pana poslance Víta Kaňkovského, připraví se pan poslanec Jan Berki. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové. Dovolím si pár poznámek k oběma projednávaným sněmovním tiskům, jak 799, tak 800.

Myslím si, že všichni tady vnímáme, a to jsme vlastně zažívali i na výboru pro sociální politiku, i na kulatých stolech a dalších jednáních, které jsme vlastně průběžně svolávali v rámci projednávání k této problematice - a já za to chci poděkovat panu ministrovi Jurečkovi a myslím si tedy, že se sluší poděkovat i všem členům sociálního výboru, kteří velmi aktivně se těchto fór zúčastňovali, a myslím si, že jsme si tam celou řadu věcí vyjasnili.

Považuji redesign dávkového systému za opravdu velký počin v tomto volebním období a troufám si tvrdit, že kdyby nebylo už tak blízko před volbami, tak že by se v podstatě jednoznačně ukázalo, že po tomto volají všechny parlamentní strany v České republice. To možná vlastně dokládá i to, že je velká aktivita ze strany všech zúčastněných k redesignu přistoupit, protože myslím si, že všichni jsme přesvědčeni o tom, že dávky státní sociální podpory mají směřovat k těm potřebným, že mají směřovat k těm, kteří opravdu mají svoji sociální situaci takovou, že pomoc státu potřebují, a těm bychom měli v rámci toho redesignu ještě více pomoci, nebo minimálně by měli zůstat alespoň na svém. A naopak jsou tady určité skupiny obyvatel, které jsou poměrně vysokopříjmové, a přesto si opakovaně sahají na nemalou částku státní sociální podpory.

Chci poděkovat panu ministru Jurečkovi a celému jeho týmu, ale i spolupracujícím ministerstvům, protože to nebyla záležitost jenom MPSV, že se do tohoto těžkého úkolu pustili. Myslím si, že to je i poměrně veliká politická odvaha, a byl bych velmi rád, kdybychom dospěli ke zdárnému konci, který by právě odrážel to, co jsem řekl na začátku: Pomozme více ještě těm, kteří to potřebují. Ti, kteří to potřebují, ale v tuto chvíli ta pomoc je dostatečná, ať zůstanou na svém, a ti, kteří v podstatě trošičku parazitují na tom systému, tak si myslím, že by do budoucna už tolik čerpat neměli.

Teď bych se rád vyjádřil ke dvěma oblastem, protože diskuse už tady byla poměrně košatá. Já si velmi vážím i té diskuse, která právě probíhala jak na oficiálních jednáních výboru, tak na několika pracovních jednáních, takže se zmíním už jenom o dvou okruzích, které už tady některé byly zmíněny - a ta druhá částečně, takže o té se zmíním možná trošičku více.

Jednak se to týká toho takzvaného hlídačkovného a vůbec podpory vysokoškolského studia u těch studentů, kteří jsou buď rodiči, a tím, že se stanou rodiči, samozřejmě je pro ně ta situace mnohem obtížnější než pro ty, kteří jsou ještě takzvaně single a bezdětní. Dále se to týká podpory studentů, kteří pocházejí ze sociálně slabších skupin obyvatelstva a pro ně je ten současný systém sociálních stipendií poměrně diskriminační. Takže jsem rád, že Ministerstvo práce a sociálních věcí dodrželo svůj slib, že je připravena vlastně nová varianta takzvaného hlídačkovného, o kterém jsme se tady trošičku emocionálně přeli v úterý, a že formou čtyř variantních pozměňovacích návrhů, nebo respektive dvou, bude to hlídačkovné ošetřeno, a já věřím, že Poslanecká sněmovna ho ve finále podpoří.

Pokud se týká podpory nejenom studentů rodičů, kterým by měla právě posloužit ta dávka, dávka podpory studujících mladých rodičů, tedy takzvaného hlídačkovného, tak se ještě krátce zmíním o podpoře vysokoškolského studia, kterému se někdy trošku pejorativně říká sociální stipendium. Pro vaši představu: v tuto chvíli, tak jak máme ten systém nastavený, tuto podporu v celé České republice čerpá zhruba 500 studentů. V rámci Evropy jsme na chvostu v podpoře sociálně slabých studentů nebo respektive studentů ze sociálně slabších rodin, a proto se velmi přimlouvám, abychom přistoupili k revizi této dávky v tom smyslu, abychom zvedli koeficient pro výpočet, který se vypočítává z koeficientu (Nahlíží do svých poznámek.) - a teď jsem se zasekl, omlouvám se - vlastně koeficient životního minima, v tuto chvíli to máme nastavené v zákoně na 1,5násobku a to dělá, to vlastně generuje těch 500 studentů za rok - abychom přistoupili ideálně k navýšení na 2,5násobek, čímž by se ta skupina rozšířila, pokud by si všichni požádali, někde kolem 9 500 studentů. Ani to si nemyslím, že je možná úplně ideální, podporující organizace, se kterými jsme dlouhodobě jednali, požadovaly až 3,5násobek, ale myslím si, že 2,5násobek a rozšíření z 500 na zhruba 9 500 studentů je už významným krokem k tomu, abychom více podpořili ty studenty, kteří jsou nadaní, ale vzhledem ke své sociální situaci nejsou schopni někde na to studium dosáhnout.

A potom se zmíním ještě o jednom pozměňovacím návrhu, protože tyto pozměňovací návrhy, které směřují k hlídačkovnému a k podpoře vysokoškolských studentů, už představoval podrobněji k tomu Jiří Navrátil a předkládáme je společně s dalšími koaličními partnery, tak se ještě zmíním o jednom pozměňovacím návrhu, který budu načítat já, a ten se týká výpočtu dávky, jednotné dávky, která vlastně v některých ohledech opět vychází z životního minima.

My jsme na výboru pro sociální politiku již navýšili tu částku pro jednotlivce a pro prvního člena rodiny, což se poměrně významně propíše potom do té dávky jako takové, ale tak, jak jsme jednali ještě teď mezi výborem a druhým čtením, s platformou pro bydlení a s některými analytickými organizacemi a organizacemi, které podporují lidi v boji proti chudobě a za dostupné bydlení, tak si dovolujeme navrhnout ještě o něco vyšší částku toho životního minima pro tu první osobu v domácnosti a pro samostatně žijící osobu, protože jsme přesvědčeni o tom, že pořád tady ještě existuje určité riziko, že by u některých konkrétních případů, buď malých rodin, anebo jednotlivců, mohlo dojít k poklesu podpory jejich a že by se mohli dostat do tíživé situace. Takže já bych velmi poprosil a požádal vás, abyste potom ve třetím čtení podpořili tady toto navýšení ještě nad rámec toho výborového usnesení, výborového pozměňovacího návrhu, protože si myslím, že bychom významně omezili obavy některých zranitelných skupin obyvatel podle dikce zákona, anebo některých skupin obyvatel, které sice ještě podle dikce zákona nebudou v té skupině zranitelných, ale velmi se jí blíží. A všichni víme, že ta hranice mezi tou zranitelností a nezranitelností je někdy velmi úzká.

Takže já se potom přihlásím v podrobné rozpravě k tomu jednomu pozměňovacímu návrhu týkajícímu se životního minima a ten má číslo sněmovního dokumentu 6156.

Kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče.

Dnes bude jednat a hlasovat s kartou číslo 40 pan ministr Vít Rakušan.

A ještě přihlášený pan poslanec Jan Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, jen krátce chci poděkovat všem, kteří pracovali na obou úpravách, jak sociálního, takzvaného sociálního stipendia, (tak) takzvaného hlídačkovného. Chci taky vyjádřit tomu podporu a věřím, že také Sněmovna to nakonec podpoří.

Vedle toho lidského aspektu si dovolím ještě tak trošku pragmaticky zmínit, že obě ta opatření se nám nakonec ale vyplatí, protože jejich velkým efektem je to, že povedou k tomu, že nebudou lidé muset prodlužovat své vysokoškolské studium, to znamená, dříve přichází na trh práce a dříve dochází k jejich uplatnění. Zároveň oba ty návrhy tím, že si je osvojilo jak MPSV ve smyslu, že je bude administrovat, také dochází ke zjednodušení administrace obou těchto podpor. Takže všem ještě jednou děkuji a návrhy podporuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ještě s přednostním právem pan místopředseda Aleš Juchelka.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: No, já to vůbec nebudu zdržovat, děkuji moc. Navýšení životního minima samozřejmě podporujeme, to je velmi důležité. Děkujeme za to, že se vyslyšel i náš návrh, když jsme jednali s ministerstvem. Za hlídačkovné jsem skutečně taktéž rád. Sociální stipendium budeme taktéž podporovat, a to u těch 2,5násobku.

Co je ale ovšem - a vůbec to tady nezaznělo v rámci druhého čtení - je skutečně problematika majetkového testování. Tedy mám opravdu několik otázek, proto bych ještě chtěl prodloužit termín na projednávání právě ve druhém čtení. Proto prosím, abyste nechal hlasovat ještě před ukončením rozpravy, abychom přerušili tento bod do 18. března. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji váš návrh na hlasování.

Jenom ještě pro pořádek chci říct, že v průběhu rozpravy zazněl návrh od paní poslankyně Jany Hanzlíkové - také návrh na přerušení do 5. 3. Ona chtěla dát hlasovat po skončení sloučené rozpravy, ale potom to ještě upřesnila s tím, že před skončením sloučené rozpravy chce dát hlasovat o přerušení do 5. 3. To znamená, že nejprve bych dal hlasovat o návrhu pana místopředsedy Juchelky a potom dám hlasovat o návrhu paní poslankyně Jany Hanzlíkové.

Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Ještě jeden návrh, prosím. Ještě jsem nezavřel rozpravu. V tom případě prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Chci pouze přednést procedurální protinávrh k návrhu ctěného kolegy Juchelky na kratší dobu přerušení tohoto bodu, a to do 13.20. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Eviduji váš návrh. Zavolám kolegyně a kolegy z předsálí k hlasování.

Přečtu ještě omluvy. Od 14.30 do 16.30 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská, dále na celý jednací den ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Hájek, dále bere zpět svou omluvu paní poslankyně Ivana Mádlová - od 12.15 ze zdravotních důvodů se omlouvá paní poslankyně Mádlová, která vzala zpět svoji omluvu, od 19 hodin ze zdravotních důvodů se omlouvá paní poslankyně Monika Oborná, dále bere zpět svou omluvu pan poslanec Bohuslav Svoboda, od 11 do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Helena Válková. Dále na celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Pavel Blažek a dále od 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Dvořák.

Stále se ocitáme ve sloučené obecné rozpravě, kdy dám hlasovat o třech návrzích na přerušení tohoto bodu.

 

Nejprve dám hlasovat o návrhu pana poslance Haase, aby tento bod byl přerušen do 13.20.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 16, přihlášeno je 158 poslankyň a poslanců, pro 3, proti 117. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní tedy návrh pana místopředsedy Aleše Juchelky, aby byl tento bod přerušen do 18. 3.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 17, přihlášeno je 158 poslankyň a poslanců, pro 70, proti 73. S návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Slyším žádost o odhlášení. Já vás tedy odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami.

 

Jako poslední návrh, který dám hlasovat, je návrh paní poslankyně Jany Hanzlíkové, abychom tento bod přerušili, respektive je to návrh na přerušení obou bodů, protože jsme ve sloučené rozpravě, do 5. 3.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 18, přihlášeno je 148 poslankyň a poslanců, pro návrh 69, proti 76. Ani s tímto návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Než budu pokračovat dál, ptám se, zda proběhne kontrola hlasování? Nevidím takovou žádost.

Vzhledem k tomu, že nevidím žádné další přihlášky k této sloučené rozpravě, končím sloučenou rozpravu. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Povedeme ještě diskusi. Pro třetí čtení jsou tady třeba za mě i dobré, velmi dobré návrhy, které třeba řeší otázku nemocnosti a omluvenek z důvodu nemoci pro práci s uchazeči v rámci Úřadu práce. Takže tam určitě si myslím, že najdeme některé body, kdy se dokážeme shodnout. Musím říct, že tak jak je ta změna komplexně pojatá, to není jenom otázka parametrů, čísel, změny digitalizace, zrychlení procesů, ale je to i věc, která je opravdu provázaná individuální prací s klienty na úřadech práce.

A co chci podtrhnout, byť to bylo malinko pod tlakem a nebylo to jednoduché stihnout legislativně napsat, ale podařilo se, a to velký respekt před mými kolegyněmi a kolegy na MPSV, tak je i to, že jsme tady opravdu dokázali zhojit a vyřešit a napsat to hlídačkovné, které tady bylo zmíněno už dneska, včetně i toho vysokoškolského stipendia, které si myslím, že bude jako daleko lépe fungovat a podporovat studenty.

Tolik za mě. Ještě jednou děkuju za věcnou, konstruktivní debatu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. My jsme ukončili sloučenou obecnou rozpravu.

A teď se vracíme zpět do bodu

Aktualizováno 19. 3. 2025 v 20:06.