Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Věra Kovářová)

182.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 727/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v rozpravě dne 20. listopadu 2024 na 119. schůzi. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan a zpravodaj garančního výboru poslanec Martin Exner.

Připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 727/3, který byl doručen dne 23. října 2024, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 727/4.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Maška. Táži se... (Poslanec Mašek nemá zájem.) Ano, pan poslanec Mašek stahuje.

V rozpravě už jsme, prosím tedy pana ministra, aby vystoupil s přednostním právem, a poté bude vystupovat pan poslanec Radek Koten se stanoviskem klubu. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju, paní místopředsedkyně. Já teď pouze technicky, protože v obecné rozpravě vzhledem k tomu... (Odmlčuje se pro velký hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegové, kolegyně, prosím, abyste se ztišili, případně opustili sál a své rozhovory přesunuli do předsálí. Ještě jednou opakuji a žádám o zklidnění v sále.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já to zkusím nějak zvládnout.

Jsme v obecné rozpravě, vidíme, jak se ta obecná rozprava vyvíjí, vidíme, kolik je ještě přihlášených, a vidíme, že původní termín účinnosti zákona plánovaný na 1. 1. 2025 možný v této chvíli už není. Proto si dovoluji načíst změnu obecné účinnosti navrhované novely, a to posun z 1. 1. 2025 na den následující po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů. Důvodem je umožnit spustit on-line registrace k prodloužení dočasné ochrany v co nejdřívějším termínu.

A já upozorňuju, že problém s tímto zákonem a posun termínů samozřejmě ty on-line registrace všech 380 000 Ukrajinců žijících na našem území výrazným způsobem ohrožuje. Takže prosím, paní předsedající, abyste zaregistrovala tuto žádost o změnu účinnosti zákona. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, já ji registruji, pan zpravodaj ji zaregistroval též. (O slovo se hlásí poslanec Benda.)

Prosím, vydržte, pane předsedo. Máme tu ještě jedno přednostní právo, a to přednostní právo pana poslance Radka Kotena, který vystoupí se stanoviskem klubu hnutí SPD. (Námitky z pléna - jsou zde faktické, které mají přednost.)

A promiňte, samozřejmě, děkuji za upozornění. K faktické se přihlásila paní... (Poslankyně Ožanová stahuje svou přihlášku a dává přednost.) Stahujete, ano, a pak ještě faktickou (k poslanci Bendovi.) - omlouvám se vám, pane předsedo - pana předsedy Marka Bendy. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, začínám být trošku skeptický, že se tento bod podaří dokončit dnes, a víme, že máme před sebou ještě celou řadu třetích čtení, které bychom rádi dokončili do konce tohoto roku. Takže bych poprosil, abychom teď odhlasovali, že až ve 14 bude tato schůze přerušena, protože nelze již pokračovat ve třetích čteních, že pokračujeme ve středu desátého, jestli se nepletu, v 9 hodin ráno... jedenáctého, 11. 12. v 9 hodin ráno v této schůzi. Procedurální návrh.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čili váš procedurální návrh zní: poté, co bude ve 14 hodin schůze přerušena, budeme v ní pokračovat ve středu 11. 12. v 9 hodin. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, poprosím vás, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami. Zagonguji a přivolám kolegy a kolegyně k hlasování.

 

Zopakuji, že budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Marka Bendy, o procedurálním návrhu, s tím, že schůze poté, co bude ve 14 hodin přerušena, bude pokračovat ve středu 11. 12. v 9 hodin. Zdá se, že se počet přihlášených ustálil.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 362, přihlášeno 140 poslanců a poslankyň, pro 84, proti 16. Návrh byl přijat.

 

A než dám slovo panu poslanci Radku Kotenovi, poprosím vás, kolegyně a kolegové, abyste své rozhovory přesunuli do předsálí, případně se ztišili... (Stále hluk v sále.) Zdá se, že moje prosby nepadly na úrodnou půdu. Ještě chvilku vyčkáme. Poprosím o ztišení! Dámy vpravo...

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Krásné odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, já bych v souvislosti s tímto zákonem tady zmínil několik věcí, které jsou tedy celkem v rozporu s tím, co bychom měli jako Česká republika přijímat. Vzhledem k tomu, že je nastavená v tomto zákoně automatická prolongace, jeho prodlužování, jakýmsi automatem, a to tedy od příštího roku, tak to v podstatě znamená pro Českou republiku v určitém smyslu ztrátu suverenity, protože rozhodovat o tom, komu udělíme dočasnou ochranu a komu ne, již nebudeme rozhodovat my tady v České republice, ale bude se to rozhodovat směrnicí Evropské unie.

Ještě bych se tady vrátil k několika číslům, které v podstatě jsou dostupné a jsou nám tady mnohokrát opakovány. Tak začal bych v podstatě tím, že podle údajů Českého statistického úřadu zde pracuje něco přes 130 000 ukrajinských uprchlíků s dočasnou ochranou. Rád bych zmínil, že mnoho těchto lidí, kteří tady pracují, tak jsou tady na nějakém dlouhodobém pobytu ještě z doby, kdy sem jezdili před konfliktem, který začal v roce 2022.

Je nám tady neustále předkládáno to, že těchto něco přes 130 000 Ukrajinců v podstatě tady odvádí do našeho sociálního a zdravotního systému nějaké odvody a že tyto peníze převyšují to, že zde máme celkem nějakých 573 nebo 578, protože každý den se to číslo zvyšuje, Ukrajinců v té dočasné ochraně, a to je samozřejmě s tím dlouhodobým pobytem, anebo v režimu ochrany a tak dále. A musíme si říct, že v tom poměru, tak jak ti lidé sem přijeli, tak jsou tam samozřejmě většinou děti a ženy a důchodci. Je to tedy většinou skupina, kde co se týká zdravotního pojištění, to jsou takzvaní státní pojištěnci, takže za ně odvádí zdravotní pojištění Česká republika, náš stát. A tím pádem mi už nevychází ta mantra, že tedy na ty, se dá říci, tři čtvrtiny v podstatě vydělá ta jedna čtvrtina a ještě z toho Česká republika má nějaký prospěch.

Už vůbec tedy mi to nevychází do toho sociálního zabezpečení a do dalších oblastí, jako je například příspěvek na bydlení, protože co se týká českých matek samoživitelek, tam ten příběh je úplně diametrálně odlišný. A ty příspěvek na bydlení nedostávají v této výši, jako dostávají Ukrajinci, kteří jsou zde s tou dočasnou ochranou. Tam vidím tedy už tu první disproporci, co se týká rovného přístupu.

Dále je zde garance zdravotní péče pro tyto uprchlíky. Co se týká nějakých návštěv lékaře a podobně, tak se tady dost množí poznatky od občanů, kteří jdou normálně na klasické ošetření do ordinací s tím, že tedy nezneužívají nějakou rychlou lékařskou pomoc nebo pohotovost, což ale bohužel se nedá říct o této skupině, která sem přišla do režimu dočasné ochrany, a tam je to přesně naopak. To znamená, přece se nebude stát ve frontě někde v čekárně, půjdeme rovnou na pohotovost. Takže i toto jsou poznatky z různých nemocničních zařízení. A samozřejmě ty poznatky jsou zhruba v přímé úměře tomu, jaký počet je v dané lokalitě. Tím pádem i ty ordinace v České republice nemohou plnit úplně stejným způsobem zdravotní péči, jako kdyby tady vlastně ten nárůst lidí v dočasné ochraně nebyl.

Co se týká nějakých dalších věcí, které souvisejí se zdravotnictvím, tak ve druhém čtení zde byl načten pozměňovací návrh Ministerstva sociálních věcí a bylo to takzvané posuzování invalidity právě osob s dočasnou ochranou. Co se týká dokumentů, které k tomu přikládají, tak bohužel po skandálu na Ukrajině, kdy se ukázalo, že posudková lékařka v jedné z oblastí vydávala posouzení o invaliditě jako na běžícím pásu a v podstatě i lidem, kteří na to nemají nárok, tak samozřejmě tady v České republice se to žádným způsobem nepřezkoumává, alespoň do této doby. Automaticky se to uznává. A čeští občané, kteří mají nějaký stupeň invalidity, tak jsou posuzováni podle českého právního řádu, zda jsou, nebo nejsou. A i ten stupeň invalidity, kdy tedy tam jsou ty různé tři stupně s tím, že ti Ukrajinci, kteří sem přijdou a jsou v tom režimu ochrany, tak mají obvykle ty vyšší stupně, to znamená, měsíční příspěvek našeho státu na tu jejich invaliditu je to buď 4 400 korun, anebo 6 600.

Právě v tom pozměňovacím návrhu, který tady předkládal pan ministr Jurečka, tak tam je napsáno, že se bude posuzovat invalidita občanů právě v dočasné ochraně podle německých metod. Mně to tedy nedává úplně smysl, protože pokud nejsme nějakou další spolkovou zemí Spolkové republiky Německo, tak by tady měly platit naše metodiky posuzování. A samozřejmě do té doby, než se tento problém vyřeší, tak probíhají platby právě z českého sociálního zabezpečení všem těm lidem, kteří si tedy ten papír z Ukrajiny přinesli.

Ještě bych se tady vrátil k dalším věcem, které samozřejmě z toho plynou. Jsou to tedy i sociální dávky. Není zatím možné stoprocentně ověřit, zda právě Ukrajinci, kteří tyto dávky pobírají, tak zda skutečně se zdržují na našem území v České republice, anebo zda třeba v době, kdy výplata těch dávek není momentálně aktuální, tak zda nejsou mimo území, a to ať tedy v zemích Evropské unie, anebo i vzhledem k tomu, že co se týká autobusového nádraží Florenc, tam v podstatě ty expresní autobusy na Ukrajinu, které jsou psané dokonce v azbuce, abychom ulehčili cestování na Ukrajinu, tak zda jsou tedy tam, anebo zda si sem skutečně jezdí jenom pro ty dávky.

Co se týká registru vozidel, tak ten podle informací, které jsou dostupné, tak zatím nějakým způsobem se nám tedy plní, co se týká ukrajinských espézetek, které jsou tedy vlastněny osobami, které jsou v ochranném režimu. Nicméně je tady jedna poměrně velká disproporce, nebo spíš dvě disproporce, a ta se týká zejména toho, že jejich vozidla nemusejí mít u nás zaplaceno povinné ručení. A potom tedy vzniklé škody, které vznikají v souvislosti s haváriemi těchto vozidel a jsou poškozena mnohdy vozidla občanů České republiky, tak pak řeší buď Kancelář pojistitelů, ale ta už nyní od toho víceméně dává ruku pryč, a ty škody jsou potom přesouvány pravděpodobně někam jinam, možná na český stát, na to bych se chtěl právě taky zeptat.

Nicméně co se týká stanic technických kontrol, tak právě u těch vozidel, která mají registraci na území Ukrajiny, tak u nás v České republice tedy nemusí mít platnou technickou kontrolu. A mnohdy se jedná i o starší vozidla, nejenom o ta luxusní. A tam právě vidím problém v tom, že my jako Česká republika si skutečně nejsme schopni ohlídat právě tuto oblast, to znamená, aby zde jezdila auta v dobrém technickém stavu, která neohrožují bezpečný provoz v České republice. Ale hlavně, samozřejmě my tady prosazujeme Euro 6, Euro 7 a bůhvíjaké euroelektromobily, no a tady tato vozidla nemusí ani na emisní kontroly. Takže já tady vidím opět velice silnou disproporci s občany České republiky a s těmi, které jsme zde teda přijali v tom režimu dočasné ochrany.

Dále bych se zmínil ještě o jedné věci, která bohužel není v tomto zákoně řešena. Je to v podstatě už rok zhruba zvyšující se právě kriminalita cizinců v České republice a ten nárůst kriminality. Já se tady vrátím k jednomu příběhu, který byl popsán dokonce i v mainstreamových médiích, tedy Disco Club ORION na Žižkově, kde místní občané odjíždějí na víkend pro jistotu na své chalupy, protože to, co se tam potom děje večer, nemá s bezpečností v podstatě nic společného. Jsou tam dlouhodobé stížnosti v této městské části a není to samozřejmě jenom tam, jsou tam neustále rvačky, nějaké potyčky. A většinou to jsou mladší lidé právě v tom režimu dočasné ochrany, kteří nějakým způsobem si tam možná vybíjejí nějaké své frustrace, ale myslím si, že užitečnější by tedy mohli být právě v místě toho konfliktu, kde by mohli ukázat, jak to dokážou posunout k lepšímu ten konflikt a jak zvítězit.

Takže tam si myslím, že by to chtělo nějakým způsobem ošetřit v případě, že tady někdo páchá kriminalitu, ať už to jsou přestupky, anebo i nějaké těžší zločiny, tak bychom skutečně měli uvažovat o tom, jakým způsobem to ošetřit, aby tito lidé dostali možnost bojovat v konfliktu na Ukrajině.

Nám to tady samozřejmě a i ten nárůst toho přílivu, který je zhruba 2 000 občanů Ukrajiny týdně v tomto roce a zatím teď s tou zimou se to pravděpodobně bude zvedat, my si tady musíme položit otázku, zda jsme schopni nějakým způsobem pro ty lidi vytvořit důstojné podmínky tak, abychom jim tu pomoc mohli poskytnout. Nicméně stanové městečko nebo sokolovna mi nepřipadá úplně jako adekvátní . A vzhledem k tomu, že některé další země si stanovily nějaký limit pro přijímání, tak u nás jsem to zatím nezachytil. A myslím si, že i když u nás ten nápor zvládl Hasičský záchranný sbor, Policie České republiky, Cizinecká policie, OSPOD a všechny tady ty organizace to zvládly naprosto na jedničku, tak na druhou stranu si musíme položit otázku, zda jsme schopni i nadále poskytovat plnou kvalitu tak, jak jsme to udělali v tom začátku. Protože teď jsme nějakou dobu v tom konfliktu už od toho roku 2022 to budou téměř nebo za chvíli tři roky a nyní máme problém ve Vězeňské službě, protože samozřejmě ti lidé, kteří tady páchají trestnou činnost, tak bohužel následně potom zatěžují i naši Vězeňskou službu, protože tam jsou nakonec tedy umístěni. A to jsou ty nejtěžší zločiny, které jsou zde páchány, a jsou to vraždy, násilná trestná činnost a tak dále. Takže to si myslím, že je nutné také ošetřit.

Ale já bych se tady ještě zmínil o tom - a k tomu směřuji - a to jsou ty pozměňovací návrhy, které byly přijaty k tomuto tisku, prošly i výborem pro bezpečnost. Je tam několik věcí, které spíše souvisí s trestním zákoníkem, ale úplně přímo nesouvisí s tímto zákonem. Já se tady o tom zmíním ještě trošku obšírněji, protože jsem si na to nechal zpracovat právní rozbor a ten bych zde rád představil, a to z toho důvodu, abychom se tady nevydali nějakou cestou, která by porušovala ústavu, anebo dokonce by zde byl už nějaký precedentní rozsudek, kterým my bychom se neřídili při tom schvalování tohoto zákona.

Takže já bych tady rád načetl to právní stanovisko, které zde mám k dispozici, a tím pádem bych to nějakým způsobem asi trošičku popsal.

Níže uvedený text je právním stanoviskem, které s úctou předkládají a vypracovávají konzulové Protiválečného výboru v České republice k zařazení sněmovního tisku 727 hovorově nazývaného jako lex Ukrajina. Je to tedy konkrétně k usnesení o zařazení § 7x a 7y, jak to navrhl právě výbor pro bezpečnost dne 6. září 2024. Cílem je zdůraznit omezení usnesení, veškeré možné právní komplikace z něj vyplývající, jakož i vysvětlit postup vzdání se občanství Ruské federace a komplikace s tím spojené. Stanovisko je pravdivé v době jeho zveřejnění a je společným dílem osob, kterých se přímo týká, i nezávislých právních expertů. Pokud by se kdokoliv nebo kdykoliv změnily skutečnosti důležité pro toto stanovisko, zavazují se autoři stanovisko změnit a rovněž neprodleně informovat adresáty, kterým je to určeno.

Takže, krátce po vypuknutí války na Ukrajině přijala Česká republika velké množství ukrajinských uprchlíků. Vzhledem k existenci silné ukrajinské komunity i geografické blízkosti hledaly v České republice útočiště statisíce Ukrajinců. V reakci na příliv uprchlíků přijal Parlament České republiky zákon číslo 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí ozbrojených sil Ruské federace, dále jen zákon. A tento zákon byl několikrát novelizován, a to i v souvislosti s rozhodnutím Evropské unie o poskytnutí dočasné ochrany ukrajinským uprchlíkům. V současné době zákon upravuje následující záležitosti viz § 1 zákona.

Za a) podmínky udělování dočasné ochrany občanům Ukrajiny v návaznosti na rozhodnutí Rady Evropské unie 2022/382. Dále b) poskytování ubytování a souvisejících služeb osobám s udělenou dočasnou ochranou. Za c) asistovaný dobrovolný návrat. Z za d) zvláštní pravidla pro poskytování zdravotních služeb a za e) evidenci vozidel se státní poznávací značkou Ukrajiny.

Zákon se nezabývá žádnými záležitostmi týkajícími se ruských občanů. Opatření, jejichž cílem je omezit ruské občany v souvislosti s válkou na Ukrajině, například zavedení národního sankčního seznamu, zákaz vydání víz ruským občanům jsou řešena jinými zákony nebo legislativními nástroji.

Dne 12. června 2024 předala vláda České republiky Poslanecké sněmovně legislativní návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců, který má zavést další změny zákona.

Návrh je evidován jako sněmovní tisk 727, dále jen návrh. Návrh přináší řadu technických změn stávajících záležitostí. Kromě toho rozšiřuje oblast působnosti zákona a stanoví nové zvláštní dlouhodobé povolení pro ukrajinské uprchlíky, které umožní asimilovat jako standardní přistěhovalec.

První čtení návrhu proběhlo 25. června 2024 a byl přikázán příslušným parlamentním výborům. Dne 6. září. 2024 přijal výbor pro bezpečnost usnesení, kterým doporučil návrh ke schválení a navrhl pozměňovací návrh omezující možnost ruských státních příslušníků získat dvojí česko-ruské občanství. Podle obecného pravidla české právo umožňuje mít dvě a více občanství - dále jen pozměňovací návrh.

Anglický překlad usnesení výboru pro bezpečnost je uveden v příloze 1 tohoto dokumentu.

Podle pozměňovacího návrhu se do zákona vkládá nový § 7x, podle kterého lze udělit státní občanství České republiky ruskému státnímu občanovi pouze za podmínky, že se žadatel vzdal státního občanství Ruské federace. Pro tuto podmínku je stanoven omezený počet výjimek, a to pro držitele azylu podle § 16 o státním občanství České republiky, udělení státního občanství za zásluhy o vědu, vzdělání, kulturu nebo sport, a podle § 28 zákona o státním občanství České republiky, a to je udělení státního občanství dítěti, jehož matka není státní občankou České republiky, přičemž ona a státní občan České republiky, muž, učiní společné prohlášení, že je otcem dítěte.

Tento seznam výjimek je konečný. Lze konstatovat, že tyto výjimky mají velmi malý prostor pro uplatnění, a těch, kteří jej budou moci využít, bude velmi omezený počet, a to bez ohledu na počet let strávených v České republice, úroveň jejich ekonomického, sociálního či rodinného začlenění do společnosti, jejich politických názorů, či dokonce aktivity proti ruskému režimu. Například Česká republika je ve své azylové politice velmi přísná. Například v roce 2023 české úřady udělily azyl pouze v osmi případech ze 108 případů týkajících se ruských státních příslušníků. V souladu s tím je počet žadatelů o azyl, kteří v praxi žádají o české občanství, extrémně nízký. Za posledních pět let, od roku 2019 až do roku 2023, to bylo celkem osm osob.

Stejně tak je velmi malý počet osob, které získávají občanství za zásluhy, přibližně 10 osob z celého světa, nejen z Ruska, a to je tedy v období za jeden rok.

Navíc § 7y stanoví, že návrhy na udělení českého státního občanství by se vůbec neprojednávaly a příslušná řízení by se přerušila až do uplynutí lhůty podle § 2 zákona. Výjimky z pravidla stanoveného v § 7y jsou stejné jako v případě § 7x.

Nyní tedy se dostávám právě k té právní analýze a tady to bude ještě zajímavější. Dovolujeme si tvrdit, že pozměňovací návrh lze považovat za pochybný v několika ohledech a že bude mít prospěch z vyčerpávající právní analýzy. Podle názorů pozměňovací návrhy v několika případech jsou připraveny v rozporu s legislativními pravidly - dále jen legislativní pravidla.

Tedy, za prvé, pozměňovací návrh je legislativním přílepkem. Je to tedy v rozporu s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel, podle něhož i ten samý právní předpis, včetně právního předpisu, kterým se mění jiný právní předpis, nemůže upravovat různé věci, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

Jak již výše bylo uvedeno, zákon vždy řešil pouze záležitosti týkající se ukrajinských uprchlíků, jako jsou pravidla dočasné ochrany, poskytování různých služeb těmto osobám nebo registrace vozidel, která přivezli z Ukrajiny do České republiky. Návrh tak, jak jej připravilo Ministerstvo vnitra, neměl ambici rozšířit aplikační působnost zákona, stanovil pouze některé nezbytné technické změny a zavedl nový systém povolování dlouhodobých pobytů pro ukrajinské uprchlíky.

Zákon ani návrh nikdy neupravoval otázky spojené s občanstvím anebo právním postavením ruských občanů pobývajících v České republice. Například od roku 2022 existuje pravidlo zakazující českým konzulátům přijímat žádosti o víza od občanů Ruské federace nebo Běloruska. Toto pravidlo však nikdy nebylo obsaženo v zákoně, ale upraveno jinými předpisy, nyní tedy nařízením vlády číslo 55/2024 Sb.

Pokud bude pozměňovací návrh přijat a stane se součástí českého právního řádu, vzniknou vážné pochybnosti o souladu postupu jeho přijetí. Výbor pro bezpečnost navrhl pozměňovací návrh v podstatě ve zcela jiné věci, která s původním zněním návrhu měla jen málo společného. V důsledku toho předkladatelé přeskočili (první?) čtení v Poslanecké sněmovně a neumožnili vládě, tedy konkrétně Legislativní radě vlády, aby k tomuto nebo v této věci zaujala nějaké stanovisko. Samozřejmě to obešlo i mezirezortní řízení.

Použitelný je v tomto případě nález Ústavního soudu České republiky, který je označen (PI.ÚS 7706), němž Ústavní soud posuzoval soulad novely zákona o zániku Fondu národního majetku, která se tímto fondem vůbec nezabývala, ale stanovila změny zákona o bankách týkající se fondu pojištění vkladů. Ústavní soud novelu zrušil s následujícím odůvodněním.

Ústava vyžaduje, aby ustanovení, která umožňují předkládat pozměňovací návrhy k legislativnímu návrhu, byla vykládána pouze tak, že tyto pozměňovací návrhy skutečně mění předmětnou právní úpravu. To znamená, že v souladu s požadavky takzvaného pravidla úzkého vztahu, podle něhož se pozměňovací návrh musí týkat téhož předmětu, který je projednáván, nesmí příslušný pozměňovací návrh vykročit z omezeného prostoru vymezeného pro pozměňovací návrhy tím, že by nadměrně přesahoval předmět legislativního návrhu. To je podle názoru Ústavního soudu v souladu se správným výkladem počátku § 63 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tento požadavek ovšem nebyl podle názoru Ústavního soudu naplněn. Tím došlo k porušení pravidel dělby moci s důsledky pro principy tvorby harmonického, jasného a předvídatelného práva, které Ústavní soud spojil s atributy demokratického právního státu a pravidel právního řádu obcházením pravidel zákonodárné iniciativy podle čl. 2 odst. 1 Listiny 41 Ústavy České republiky a porušení práva vlády vyjádřit se k návrhu podle čl. 44 Ústavy České republiky.

Po zvážení obsahu a účelu původního návrhu i příslušné novely dospěl Ústavní soud k závěru, že obsah a účel obou návrhů se zásadně liší. Již z tohoto důvodu bylo nutné konstatovat, že pozměňovací návrh vykročil z omezeného prostoru vymezeného pro pozměňovací návrhy. Jinými slovy, jednalo se o novelu snad jen ve formálním smyslu, nikoliv však věcně. V materiálním právním státě nelze zákon ve formálním smyslu považovat za pouhého nositele různých změn provedených v celém právním systému. Naopak, materiálně chápaný právní stav vyžaduje, aby akt byl předvídatelným a konzistentním pramenem práva, a to jak ve své formě, tak ve svém obsahu.

S ohledem na výše uvedené lze důvodně namítat, že pozměňovací návrh k návrhu nemůže být přijat - a pokud bude přijat, musí být Ústavním soudem zrušen, neboť jak zákon, tak návrh se týkají postavení ukrajinských uprchlíků, neřeší otázky nabývání českého státního občanství ani právního postavení Rusů. Jediná souvislost, kterou tyto záležitosti mají, že ukrajinští uprchlíci a Rusové dlouhodobě pobývající v České republice a žádající o udělení státního občanství, jsou státními příslušníky obou stran ukrajinského konfliktu. To však sotva stačí, aby byly naplněny požadavky stanovené Ústavním soudem.

Jak bylo výše v nálezu uvedeno, pokud mají členové výboru pro bezpečnost ambici takový návrh předložit, mohou jej kdykoliv předložit jako samostatný legislativní návrh. Takový postup umožní i Poslanecké sněmovně, aby v této věci proběhlo první čtení, a vládě, aby se k takovému návrhu vyjádřila, a proběhl mezirezortním řízením i Legislativní radou vlády.

Za zmínku stojí skutečnost, že pozměňovací návrh je legislativním doplňkem. Výslovně to potvrdil pan Martin Exner, zástupce zpravodaje výboru pro bezpečnost, v jednom ze svých veřejných vystoupení. V politické debatě s opoziční političkou Gabrielou Svárovskou - ta je ze Strany zelených - která se konala ve veřejnoprávním Českém rozhlase Plus dne 2. října 2024, uvedl následující. No, protože je to samozřejmě otázka času, tak jsme hledali určitý nosič, který by to unesl. Já si úplně nemyslím, že je to legislativní přílepek, protože zákon se jmenuje "o několika opatřeních v souvislosti s vojenským konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí ozbrojených sil Ruské federace". Ano, toto je jedno z opatření, takže jsme využili toho, že tento zákon bude schválen, a předložili jsme ho jako pozměňovací návrh. Samozřejmě kdyby to bylo předloženo samostatně, tak je každému, kdo zná parlamentní proceduru, jasné, že by to klidně mohlo trvat šest nebo devět měsíců.

Tento výklad je zjevně absurdní, a to z několika důvodů. Za prvé, nedostatek času nemůže ospravedlnit obcházení parlamentního postupu. Dále, jednací řád Poslanecké sněmovny jasně stanoví zvláštní režim legislativní nouze pro mimořádné situace, kdy může být ohrožena bezpečnost státu nebo jiné hodnoty, v nichž nelze legislativní návrhy přijmout ve zrychleném režimu. Za druhé, takový výklad otevírá cestu k provedení řady dalších změn, které obcházejí standardní legislativní proces. To by mohlo být potenciálně bez řádného legislativního procesu. Mohly by být změněny imigrační zákony, předpisy ozbrojených sil v České republice, pravidla pro zadávání veřejných zakázek v rámci vojenských tendrů, energetické předpisy, zákony o krizovém řízení, státní rozpočet a celá řada dalších zákonů, které jsou prezentovány jako další opatření v souvislosti s ozbrojeným konfliktem Ukrajiny.

Pak je tady za druhé, neomezená platnost § 7y. Právě v § 7x pozměňovacího návrhu je nově stanoveno, že státní občanství České republiky lze udělit občanovi Ruské federace pouze za podmínky, že se žadatel vzdal státního občanství Ruské federace. Zjednodušeně řečeno, nezakazuje občanům Ruské federace nabýt české státní občanství, ale pouze za podmínky, že se vzdají ruského občanství a doloží to. V § 7y pozměňovací návrh zavádí pravidlo, že pokud občan Ruské federace podá žádost o udělení státního občanství České republiky, řízení se po doručení žádosti Ministerstvu vnitra zastaví. Jinými slovy, ministerstvo se jí nebude vůbec zabývat. Zároveň se stanoví, že řízení bude pokračovat, jakmile § 2 zákona pozbude platnosti.

Podle stávajícího znění zákona skončí platnost dne 31. března 2025. To je v den, kdy skončí platnost dočasné ochrany ukrajinských uprchlíků. V obou pozměňovacích návrzích vidíme následující logiku. Dočasná ochrana ukrajinských uprchlíků zůstane v platnosti nejméně do konce aktivní fáze ukrajinské války, protože tam je automatická prolongace, jak jsem o tom mluvil. Dále, dokud bude pokračovat aktivní fáze ukrajinské války, bude ať už z jakéhokoliv zatím nevysvětlitelného důvodu bezpečnostní riziko udělovat občanství dlouhodobě žijícím Rusům v České republice. Také po skončení aktivní fáze ukrajinské války bude možné začít projednávat žádosti o udělení občanství, ale vzhledem k tomu, že ruský režim je jasným agresorem, budou se muset ruští žadatelé za trest rozhodnout mezi občanstvím a nebudou moci mít obě.

Výše uvedenou logiku zakládáme na veřejných prohlášeních Martina Exnera, který opakovaně uvedl, že navrhuje časové omezení opatření. Toto tvrzení však považujeme za neopodstatněné. Za prvé, požadavek na vzdání se ruského občanství před nabytím českého není nijak omezen a není z něj patrná snaha omezit jej určitým časovým obdobím. Za druhé, § 7y rovněž zůstává v platnosti po neomezenou dobu, což se jeví jako legislativní nedopatření. V § 7y odst. 2 se stanoví, že řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky ruskému státnímu občanovi, dříve přerušené podle § 7y odst. 1, bude pokračovat dnem následujícím po dni skončení platnosti § 2 zákona. Přičemž se vychází z dosavadního ustanovení § 9 odst. 2 zákona, podle něhož doba platnosti § 2 zákona končí 31. březnem 2025. Nebylo však vzato v úvahu, že jednou ze změn, které pozměňovací návrh jako celek přináší, je zrušení § 9 odst. 2, čímž se zákon stává platným a účinným jako celek po neomezenou dobu. V důsledku toho není nijak omezena ani účinnost § 2 a řízení o udělení českého státního občanství ruským občanům nebude projednáno ad infinitum.

Dále věcné námitky. Domníváme se, že pozměňovací návrh je v přímém rozporu s Ústavou České republiky nejen z formálních důvodů, ale zejména z věcného hlediska. Ruští občané, kteří žádají o udělení českého občanství, jsou osoby, které mají v České republice trvalý pobyt po dobu cirka 10 let, jak vyplývá z české legislativy. Existuje jen velmi málo zkratek k získání českého občanství. Například neexistuje možnost získat povolení k pobytu nebo občanství ve zrychleném projednání věci na základě peněžní investice v České republice.

Česká republika se navíc rozhodla od března 2022 přestat vydávat víza Rusům a Bělorusům. Proto nebyl zaznamenán žádný nebo jen velmi malý příliv nových Rusů do České republiky. Česká republika má již nyní přísné podmínky pro udělení občanství. Na udělení občanství není právní nárok - § 12 zákona o státním občanství České republiky. Možnosti odvolání nebo soudního přezkumu zamítavého rozhodnutí jsou velmi omezené. Žadatelé jsou posuzováni velmi přísně a obvyklá lhůta pro projednání žádosti je cirka 1,5 roku. Podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky je povinnou součástí řízení čistý trestní rejstřík a kladné vyjádření Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky.

Občané Ruské federace, kteří žádají o udělení českého občanství, jsou tedy osoby, které žijí v České republice delší dobu a chtějí získat stejná práva jako ostatní fyzické osoby. Mnozí z nich se potýkají s problémy souvisejícími s jejich občanstvím. Například se soustavně objevují problémy s regulovanými subjekty, jako jsou banky, neboť ty pravidelně ruší bankovní účty patřící ruským občanům nebo s nimi spojené s odkazem na AML předpisy. Mladí ruští sportovci, kteří usilují o získání českého občanství za účelem pokračování v kariéře, nemohou reprezentovat ani Českou republiku pro nedostatek občanství a ani Rusko po vyloučení Ruska.

Když odhlédneme od výše zmíněné úpravy § 7y, která zakazuje nejen dvojí občanství, ale i celkové posuzování návrhů, způsobuje pozměňovací návrh za prvé, neodůvodněnou nerovnost mezi ruským občany pobývajícími v České republice a ostatními cizinci v České republice. Dále neodůvodněnou nerovnost mezi kategoriemi osob, které chtějí získat dvojí česko-ruské občanství.

Za čtvrté, diskriminace, nerovnost. V návaznosti na výše uvedené uvádíme, že pozměňovací návrh je neodůvodněnou diskriminací občanů Ruské federace, což je v přímém rozporu s občany jiných zemí, kteří mohou získat občanství bez jakéhokoliv omezení. Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, ústavní zákon číslo 2/1993 - dále jen listina - jsou lidé svobodní a rovní v právech. Podle článku 3 odst. 1 listiny základní práva a svobody jsou zaručeny každému bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, víru a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, národnost, etnickou příslušnost, majetek, rodinné nebo jiné postavení. Dále podle čl. 42 odst. 2 listiny cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených listinou, pokud nejsou výslovně zaručeny občanům. Podotýkáme tedy, že pozměňovací návrh bude rovněž představovat porušení zaručených práv a svobod, neboť přímo diskriminuje ruskou národnost a etnikum, čímž ruskou národnost výrazně znevýhodňuje oproti jiným národnostem, pokud jde tedy o svobodu získat české občanství.

Ačkoliv občanství není výslovně uvedeno v seznamu znaků, u nichž je diskriminace zakázána, může být za určitých okolností občanství také jedním z osobních znaků, u nichž není diskriminace povolena.

Podle judikatury českého Ústavního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva není výčet těchto charakteristik vyčerpávající, což je vyjádřeno na konci věty jiné postavení, například usnesení Ústavního soudu spisová značka: 1 ÚS  3271/13, které definuje jiné postavení tak, že se musí týkat jakýchkoliv osobních charakteristik, které zpravidla nelze ovlivnit. Například pohlaví, rasa nebo musí jít o důvody založené na osobní volbě odrážející osobní vlastnosti každého z nás, jako je náboženství nebo politické názory. Vzhledem k tomu, že každý člověk se rodí s určitým občanstvím a změna občanství je obvykle podmíněna splněním řady kritérií včetně velmi dlouhé doby pobytu na území země, jejíž občanství má být získáno, lze občanství považovat za jiné postavení ve smyslu čl. 3 odst. 1 listiny.

Ilustrativní jsou například závěry Nejvyššího správního soudu ve věci spisová značka: 2 HS 43/2018. V posudku číslo jednací 2 HS 338/2016 až 2027 Nejvyšší správní soud poukázal na právní úpravu, která stanoví státní občanství jako jeden z diskriminačních důvodů zákon č. 262/2006, zákoník práce, ve znění účinném od 29. 7. 2017 a zákon 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném od 20. 70 2017, ačkoliv v době rozhodování tento diskriminační důvod ještě nestanovili. Na tomto místě je nutné upozornit, že státní občanství je v současné době rovněž diskriminačním důvodem podle antidiskriminačního zákona. Státní občanství jako diskriminační důvod je možné i podle čl. 3 odst. 1 listiny a čl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech, dále jen úmluva, neboť ani jeden z těchto dokumentů neobsahuje taxativní výčet diskriminačních důvodů.

Nápomocná může být judikatura Evropského soudu pro lidská práva, který opakovaně prohlásil porušení zákazu diskriminace podle čl. 14 úmluvy na základě občanství viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. září 1996 ve věci gaigus proti Rakousku. Je to číslo 17371/90.

Dále rozsudek ze dne 18. února 2009 ve věci Andrejeva proti Lotyšsku, je to číslo 55707/00, anebo rozsudek ze 30. září 2009 ve věci koua Poirréz proti Francii a je to číslo 40892/98. A další závěry Ústavního soudu v nálezu spisová značka: II ÚS 3212/18, kterým bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. V této věci byla stěžovateli uložena pokuta podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého prodejce nesmí při prodeji zboží nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.

Většinu závěrů Nejvyššího správního soudu při výkladu tohoto ustanovení považuje Ústavní soud za správné a kvalita argumentace je výrazně nadstandardní. Rozdílnost názorů Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu spočívá pouze v hodnotách, to znamená v rozdílném akcentu na některé základní hodnoty. Ústavní soud se proto plně ztotožňuje s obecnou zásadou, že k porušení principu rovnosti dochází, pokud je s různými subjekty ve stejné nebo obdobné situaci zacházeno rozdílně, aniž by pro rozdílný aprobační postup existovaly objektivní a rozumné důvody. To je, pokud rozdílné zacházení nesleduje legitimní cíl a pokud použité prostředky nejsou přiměřené cíli. Nejvyšší správní soud rovněž učinil správný závěr, že absence kritéria státního občanství jako zakázaného diskriminačního důvodu v antidiskriminačním zákoně § 2 odst. 3 neznamená, že nelze diskriminovat právě z tohoto důvodu.

O diskriminaci se může jednat, pokud je s cizincem zacházeno odlišně s vysvětlením, že jde o cizince, ale toto rozlišování nemá oporu v zákoně. Viz též Boučková, Havelková, Koldinská, Kühnová, Velanová, antidiskriminační zákon, komentář jedna, vydaný Praha C. H. Beck 2010, strana 59.

Ústavní soud také plně respektuje test diskriminace vyplývající z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Viz například Bobek, Boučková, Kühn. Rovnost a diskriminace, Praha, Ústav pro studium totalitních režimů, C. H. Beck 2007, strana 163, podle kterého při posuzování stížností podle čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod posuzuje, zda za prvé namítané porušení čl. 14 úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je v rozporu se zákonem. Čtrnáct spadá do působnosti jiných práv zaručených ústavou, to je test působnosti.

Za druhé, pokud došlo k rozdílnému zacházení. Za třetí, sledovalo-li dané zacházení legitimní cíl. Za čtvrté, byla přijatá opatření přiměřená legitimnímu cíli. Test proporcionality. A konečně za páté, rozdílné zacházení přesáhlo mezevolné úvahy státu. Je mimo jiné jasné, že ne každé rozdílné zacházení se považuje za diskriminaci, ale pouze tehdy, pokud není racionálně vysvětleno, a také to vyplývá z konstatování judikatury Ústavní soud při posuzování, zda napadené opatření vedlo k diskriminaci, používá následující test přímé diskriminace jako jeden z mnoha příkladů viz bod 45 nálezů PI ÚS 31/13 nebo citovanou starší judikaturu Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva.

Dále 45. Po posouzení, zda došlo k nerovnému zacházení se stejnými nebo srovnatelnými jednotlivci nebo skupinami používá Ústavní soud test přímé diskriminace, který se skládá z následujících otázek.

Za prvé existují srovnatelní jednotlivci nebo skupiny, za druhé je s nimi zacházeno rozdílně na základě některého ze základních důvodů, nebo za třetí je toto rozdílné zacházení na úkor dotčeného jednotlivce tím, že mu ukládá břemeno nebo odepírá nějaké dobro, a za čtvrté je toto rozdílné zacházení ospravedlnitelné. To je sleduje legitimní zájem a je přiměřené viz nález ze dne 16. října 2007, spisová značka.

Dále těch různých rozhodnutí je zde hodně, ale já je tady nebudu citovat, protože těch přezkumů je tady asi 30. Dá se říci, že jsme tedy v části tři, a to je shrnutí postupu vzdání se občanství Ruské federace.

Dne 19. března 2004 Česká republika ratifikovala evropskou úmluvu o občanství z roku 1997. Od července 2004 je tato úmluva platná na území České republiky. Podle čl. 16 uvedené úmluvy nesmí zúčastněný stát podmiňovat nabytí nebo zachování svého občanství vzdáním se jiného občanství nebo jeho ztrátou, pokud takové vzdání nebo ztráta nejsou možné nebo je nelze rozumně požadovat. Pro rozhodnutí o možnosti či nemožnosti vzdání se občanství nebo jeho ztráty je proto nutná analýza platných právních předpisů Ruské federace. Za prvé rozhodné právo. Postup při vzdání se ruského občanství upravuje část jedna odst. 1, část 2, čl. 22, čl. 23 a další ustanovení federálního zákona ze dne 28. dubna 2023 o občanství Ruské federace.

A nařízení o postupu při projednání otázek občanství Ruské federace schválené výnosem prezidenta Ruské federace ze dne 22.  listopadu 2023, číslo 889 ,dále jen nařízení. Záležitosti státního občanství spadají podle čl. 89 písm. a) Ústavy Ruské federace do kompetence prezidenta Ruské federace. Rozhodnutí o zániku státního občanství u osob mimo Ruskou federaci vydává Ministerstvo zahraničních věcí Ruska nebo diplomatické mise či konzulární úřady.

Podle čl. 40 zákona o občanství diplomatické mise a konzulární úřady přijímají a posuzují žádosti o vzdání se občanství Ruské federace podané ze zahraničí. Podle čl. 30 odst. 7 zákona o občanství rozhodují o ukončení občanství Ruské federace na základě důvodů uvedených v čl. 22 odst. 1 části jedna zákona.

Kromě toho v souladu čl. 30 odst. 9 zákona o občanství ověřují údaje uvedené žadatelem při podání žádosti týkající se občanství Ruské federace a předložené doklady a v případě potřeby si vyžádají a získají od příslušných státních orgánů a organizací další informace včetně údajů, které tvoří bankovní, daňové nebo jiné zákonem chráněné tajemství.

Podle odst. 94 nařízení diplomatické mise a konzulární úřady Ruské federace v rámci svých pravomocí rozhodují o žádostech na základě výsledků kontroly informací obsažených v žádostech a spolu s nimi předložených dokumentů a jejich souladu s důvody, požadavky a podmínkami stanovenými federálním zákonem včetně kontrol prováděných Ministerstvem vnitra Ruska nebo jeho územními orgány, jakož i kontrol prováděných Federální bezpečností službou Ruska. Žádosti, o nichž je rozhodováno, svěřeno do působnosti diplomatických misí a konzulárních úřadů Ruské federace, které jsou podány ze zahraničí, zasílají diplomatické mise a konzulární úřady Ruské federace Ministerstvu zahraničních věcí Ruska za účelem organizace nezbytnosti kontrol prováděných Ministerstvem vnitra Ruska, jeho územními orgány a Federální bezpečnostní službou. V případě zjištění skutečností nasvědčujících existenci důvodů pro zamítnutí žádosti o vzdání se občanství Ruské federace podle čl. 23 odst. 4, 1 a 3 federálního zákona zašle Federální bezpečnostní služba Ruska a územní bezpečnostní orgány závěr o této skutečnosti orgánu odpovědnému za záležitosti občanství Ruské federace, z jehož území byla žádost podána, a spolu s přiloženými dokumenty k ověření.

Rozhodnutí o zamítnutí žádosti přijímají orgány odpovědné za otázky státní občanství Ruské federace s ohledem na výsledky provedených kontrol, a to i na základě informací získaných v písemné anebo elektronické podobě ze státních informačních systémů, zdrojů od státních orgánů, organizací, žadatelů, jakož i s ohledem na stanovisko orgánu, jehož souhlas je nezbytný pro přijetí rozhodnutí ve věcech státního občanství Ruské federace v souladu s požadavky federálního zákona. Státní občanství Ruské federace zaniká dnem vydání příslušného rozhodnutí orgánem příslušným ve věci státního občanství Ruské federace.

Abych to tady shrnul, tak v podstatě ti lidé, kteří si zažádají například z České republiky o tuto žádost a chtěli by skutečně žít tady v České republice a chtěli by tedy mít české občanství a chtěli by se vzdát ruského občanství, tak s největší pravděpodobností podle tady toho to nebude možné, to vzdání.

Tak. Tady máme ještě výjimky. Já se to snažím zkrátit, abych tady tedy nečetl úplně všechno. (Listuje svými podklady.) Jsou tady nějaké výjimky, ale já to nejsem tedy úplně schopen z toho vytáhnout, aby to bylo... (Poznámky některých poslanců.) Ne, ne, ne, to já je tady mám vypsané a je to velice precizní právní rozbor.

Podle části čtyři čl. 23 zákona o občanství není vzdání se občanství Ruské federace povoleno určité kategorii osob, které jsou níže uvedené. Tedy 2.1 - fyzické osoby, které mají vůči Ruské federaci, subjektu Ruské federace nebo obecnímu útvaru nesplněný závazek stanovený federálním zákonem, zákonem subjektu Ruské federace nebo normativním právním aktem zastupitelského orgánu obecního útvaru týkající se placení cla, daní, poplatků nebo pokut nebo jakýkoliv jiný závazek, který nebyl splněn vůči Ruské federaci, jak je stanoveno federálním zákonem, se nemohou vzdát občanství. Tak to vyloženě vybízí k tomu, že když tam nebudou mít zaplacenu pokutu za parkování, tak jsou prostě v pytli.

Jak je patrné z tohoto ustanovení, seznam důvodů pro odmítnutí vzdání se občanství je otevřený a neurčitý, neboť seznam závazků vůči Ruské federaci může být doplněn nově přijatými federálními zákony anebo výkladem stávajících federálních zákonů. V současné době mezi tyto povinnosti patří nejen povinnosti s placením cel, daní, poplatků a pokut, ale také povinnost bránit vlast, tedy odvodová povinnost. Je důležité poznamenat, že potvrzení federální daňové služby o neexistenci dluhu a potvrzení federální služby soudních vykonavatelů o neexistenci exekučního řízení nejsou důkazem o neexistenci povinnosti platit cla, daně, poplatky nebo pokuty. Podle čl. 30 odst. 9 a čl. 31 odst. 2 zákona o občanství shromažďování informací o občanech Ruské federace provádějí orgány odpovědné za záležitosti občanství získáváním stanovených informací od státních orgánů, orgánů místní samosprávy a organizací Ruské federace nebo cizích států.

Konkrétně může být existence pokuty, o které samozřejmě žadatel nemusí vědět, protože už tam nežije 10 let, zjištěna při kontrole soudních či jiných služeb nebo z jiných zdrojů, což může sloužit jako důvod pro odmítnutí vzdání se občanství Ruské federace i při přítomnosti výše uvedených potvrzení. Jak bylo uvedeno výše, ověřování dokladů a informací provádí kromě Ministerstva vnitra také Federální bezpečnostní služba, která nesmí schválit vzdání se občanství na základě národně bezpečnostních zájmů. Navíc osobám, které měly kdysi přístup ke státnímu tajemství nebo které jednoduše pracovaly v organizacích, jež FSB může považovat za důležité, hrozí, že se občanství odmítnou vzdát. Fyzické osoby, proti nimž je na území Ruské federace vedeno vykonávací řízen, se nemohou vzdát občanství. Patří sem i významné procento ruských občanů. Kromě toho tato kategorie zahrnuje také osoby, které nevyřídily exekuční řízení, když se nacházely už mimo Rusko. Pro tyto osoby představuje vstup na území Ruské federace riziko, že nebudou už moci vycestovat, dokud nebudou informace o exekučním řízení vymazány z registru. Vzhledem k vysoké míře kriminality v zemi neuspokojivého fungování soudů a soudních exekutorů, může vyřešení těchto problémů trvat i několik let.

Byly například zaznamenány případy exekučních řízení zahájených proti osobám se stejnými jmény, jako jsou jména jiných osob, která vyplynula z původních jednání. Podvodníci si často berou půjčky na jméno osoby, která se nachází v zahraničí, které nejsou splaceny, což vede k následnému vymáhání dluhů prostřednictvím soudního řízení. Například osoba z Prahy, jejíž identitu podvodníci použili k zajištění půjčky v Rusku, když byla v České republice, nemůže podvod ze zahraničí prokázat a nemůže se vrátit do Ruska, aby věc vyřešila, protože jí hrozí, že tam uvízne na několik let, dokud věc nevyřeší orgány činné v trestním řízení.

Fyzické osoby, které byly příslušnými orgány Ruské federace obviněny v trestním řízení nebo které mají pravomocný a vykonatelný rozsudek o vině, se také nemohou vzdát občanství. Mohou to být například disidenti. Do této kategorie jsou zahrnuty všechny osoby odsouzené za protiválečné a opoziční aktivity podle politických paragrafů, jakož i osoby odsouzené podle jiných paragrafů, včetně paragrafů teroristických. Fyzické osoby, které nemají občanství, státní příslušnost cizího státu nebo záruky pro jeho získání, se nemohou občanství vzdát. V tomto případě musí osoby bez jiného státního občanství předložit doklad o zárukách pro nabytí státního občanství České republiky, ale orgány odpovědné za otázky státního občanství v Rusku však nemusí doklad vydaný v České republice jako příslib poskytnutí státního občanství uznat jako takové záruky. Důvody pro neuznání mohou být různé.

Máme tady ještě jeden z mála bodů, jsem tak asi v polovině, a to je tedy postup. Postup při zpracování předkládání žádostí a dokumentů potřebných k ukončení občanství Ruské federace upravuje nařízení u postupu při projednání otázek občanství Ruské federace schválené výnosem prezidenta Ruské federace právě ze 22. listopadu 2023.

Podle odst. 81 nařízení musí občan Ruské federace, který se vzdává občanství a nachází se v jiném státě, předložit spolu s žádostí vypracovanou podle formuláře v příloze pět nařízení: a) doklad příslušného orgánu cizího státu potvrzující občanství, státní příslušnost tohoto státu nebo doklad potvrzující existenci záruk pro poskytnutí občanství státní příslušnosti cizího státu v případě vzdání se občanství Ruské federace; b) doklady daňového úřadu Ruské federace potvrzující neexistenci daňových nedoplatků žadatele; c) doklady od exekučního orgánu Ruské federace potvrzující neexistenci neukončeného exekučního řízení proti žadateli a d) (Potlesk několika poslanců SPD a ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážený pane poslanče, já se omlouvám, ale je 14.00 a vzhledem k tomu, že se ocitáme ve třetím čtení zákonů, které ve 14.00 končí, tak se omlouvám, ale musím váš projev přerušit.

Každopádně, vážení kolegové, vážené kolegyně, ještě učiním to, že přečtu omluvy od 12 do 12.20 z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Marian Jurečka.

Já tedy přerušuji tento bod a na základě rozhodnutí Sněmovny z dnešního dne přerušuji 119. schůzi do středy 11. prosince 2024 do 9 hodin ráno.

Připomínám, že v úterý 10. prosince bude ve 12.00 hodin zahájena 124. schůze.

ážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já vám děkuji a přerušuji jednání Poslanecké sněmovny.

 

(Schůze přerušena v 14.00 hodin.)

 

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 15. 1. 2025 v 14:36.