Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Aleš Juchelka)

182.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 727/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme opakovaně přerušili v rozpravě, a to dne 6. prosince 2024 na 119. schůzi.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan a zpravodaj garančního výboru, kterým je výbor pro bezpečnost, poslanec Martin Exner.

Jenom připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 727/3, který byl doručen dne 23. října 2024, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 727/4.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které se dále přihlásili - v tuto chvíli vidím pana poslance Radka Kotena, kterého jsme skutečně přerušili v minulém projednávání tohoto zákona. Já vás poprosím, abyste se ujal slova. Prosím, máte slovo.

Taktéž poprosím všechny poslankyně a poslance, aby byl klid v sále, a pokud máte jakékoliv diskuse, tak abyste je přesunuli do předsálí.

Vážený pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Radek Koten: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, vážený pane ministře, já jsem minule tady měl poměrně obsáhlou materii, která se odkazovala na poměrně podrobný právní rozbor jedné z právních kanceláří, a minule tady nebylo takové auditorium, jak je dnes, tak skoro mám pokušení, aby se to dozvěděli i kolegové tady z pravé části sálu, tak to zopakovat. Nicméně vzhledem k tomu, že mám poněkud indisponované hlasivky, budu pokračovat tam, kde jsem minule skončil. Já tedy začnu na straně 15.

V tomto případě musí osoby bez jiného státního občanství předložit doklad o zprávách pro nabytí státního občanství České republiky. Orgány odpovědné za otázky státního občanství v Rusku však nemusí doklad vydaný v České republice jako příslib poskytnutí státního občanství uznat jako takovou záruku. Důvody pro neuznání mohou být různé.

Za třetí, postup při vypracování a předkládání žádostí a dokumentů potřebných k ukončení občanství Ruské federace upravuje nařízení o postupu při projednávání otázek občanství Ruské federace, schválené výnosem prezidenta Ruské federace dne 22. listopadu 2023 číslo 889, dále jen nařízení. Podle odst. 81 nařízení musí občan Ruské federace, který se vzdává občanství Ruské federace a nachází se v cizím státě, předložit spolu s žádostí vypracovanou podle formuláře v příloze číslo 5 nařízení, a to: a) doklad příslušného orgánu cizího státu potvrzující občanství, státní příslušnost tohoto státu nebo doklad potvrzující existenci záruk pro poskytnutí občanství, státní příslušnosti cizího státu v případě vzdání se občanství Ruské federace, nebo b) doklady daňového úřadu Ruské federace potvrzující neexistenci daňových nedoplatků žadatele; dále

c) doklady od exekučního orgánu Ruské federace potvrzující neexistenci neukončeného exekučního řízení proti žadateli, nebo d) doklady potvrzující neexistenci důvodů pro uznání občana za osobu, která nesplnila vojenskou službu bez právního důvodu. U žadatelů mužského pohlaví je to tedy ve věku od 18 do 30 let.

V souladu s odst. 83 nařízení spolu s žádostí o vzdání se občanství Ruské federace pro dítě připravené v souladu s formulářem v příloze číslo 6 se podává žádost o zřeknutí se občanství Ruské federace spolu s následujícími dokumenty: a) rodný list dítěte, jakož i cestovní pas dítěte, pokud dítě ke dni požádání žádosti dosáhlo věku 14 let; b) osvědčení o osvojení občana Ruské federace pro dítě mladší 18 let v případě osvojení, pokud údaje o osvojení nejsou uvedeny v rodném listě dítěte; c) akt opatrovnického orgánu o jmenování poručníka nebo opatrovníka, pokud tedy žádost podává poručník nebo opatrovník dítěte, které zůstalo bez rodičovské péče; d) doklad příslušného orgánu cizího státu potvrzující občanství, tedy státní příslušnost dítěte tohoto státu, nebo doklad potvrzující existenci záruk pro poskytnutí občanství cizího státu v případě vzdání se občanství Ruské federace; e) doklad potvrzující právní důvod pobytu dítěte na území cizího státu, pokud je žádost podávána ohledně dítěte, které se nachází na území cizího státu.

Podle odst. 86 nařízení, pokud se dítě vzdá občanství Ruské federace současně s jedním z rodičů osvojitelů, musí být kromě dokumentů uvedených v bodech a) až d) odst. 83 tohoto nařízení předložen písemný souhlas druhého rodiče nebo osvojitele, který je občanem Ruské federace. Tento souhlas musí být notářsky ověřen v souladu s právními předpisy Ruské federace nebo musí existovat pravomocné rozhodnutí soudu, kterým by byl druhý rodič-osvojitel prohlášen za mrtvého nebo uznán za nezvěstného nebo zbaven rodičovských práv, nebo úmrtní list druhého rodiče-osvojitele, nebo prohlášení jednoho z rodičů-osvojitelů ve volné formě, že nemá žádné informace o místě pobytu druhého rodiče-osvojitele, který je občanem Ruské federace, a žádné informace o námitkách druhého rodiče-osvojitele ohledně ukončení občanství Ruské federace u dítěte.

Jak vyplývá z informací získaných z různých zdrojů, požadavky ruských konzulátů v různých zemích se mohou výrazně lišit jak v seznamu požadovaných dokumentů, tak ve formě přijímaných dokumentů. Například na internetových stránkách velvyslanectví Ruské federace v České republice jsou jako doklady nutné pro vzdání se občanství Ruské federace uvedeny následující dokumenty: 1. žádost o vzdání se státního občanství na stanoveném formuláři, ten se tedy vyplní na internetových stránkách nation.kdmid.ru a vytiskne se ve dvou vyhotoveních; (2.) originály dokladů potvrzujících totožnost a státní občanství žadatele Ruské federace, tedy platný mezinárodní pas a vnitřní pas ruského občana plus kopie stránek s osobními údaji; (3.) originál dokladu potvrzujícího právo a místo pobytu žadatele v České republice, tedy povolení k pobytu, plus kopie stránek s osobními údaji přeložené do ruštiny, správnost překladu musí být ověřena ruským notářem nebo konzulátním úředníkem, více informací v části Notář; 4. originál rodného listu plus kopie; 5. originál oddacího nebo rozvodového listu nebo osvědčení o změně jména plus kopie, v případě zahraničních dokladů je vyžadována kopie s překladem do ruštiny, správnost překladu musí být ověřena ruským notářem nebo konzulárním úředníkem, více informací v části Notář; 6. diplom o vzdělání plus kopie - pokud je diplom v cizím jazyce, je vyžadována kopie s překladem do ruštiny, správnost překladu musí být ověřena ruským notářem nebo konzulárním úředníkem, více informací dále v části Notář; 7. tři barevné matné fotografie žadatele o rozměrech 3,5 x 4,5 centimetru; (8.) originál dokladu o odhlášení z místa pobytu v Ruské federaci plus kopie, pokud tento údaj není uveden ve vnitřním pasu ruského občana; 9. doklad od daňového úřadu Ruské federace potvrzující neexistenci daňových nedoplatků, potvrzení územního orgánu federální daňové služby Ruska; 10. doklad příslušného orgánu cizího státu o jiném občanství žadatele nebo potvrzení o možnosti udělit žadateli jiné občanství v případě vzdání se občanství Ruské federace plus kopie dokladu přeloženého do ruštiny - správnost překladu musí být ověřena ruským notářem nebo konzulárním úředníkem.

V tomto seznamu není uveden doklad od orgánu výkonu rozhodnutí Ruské federace potvrzující neexistenci neukončeného exekučního řízení proti žadateli a doklady potvrzující neexistenci důvodů pro uznání občana za osobu, která nesplnila vojenskou službu bez právního důvodu, což pravděpodobně svědčí o tom, že informace nebyly aktualizovány v souladu s požadavky nového zákona o občanství.

Autor se dotazoval několika lidí, kteří se pokusili vzdát občanství Ruské federace. Z našich informací vyplývá, že neexistuje jednotný seznam dokladů, například ne všechna velvyslanectví vyžadují vnitřní pas pro osoby starší 18 let a doklad o zrušení registrace. Liší se také přístup k potvrzením federální daňové služby a federální služby soudních vykonavatelů, přičemž některé umožňují předložení těchto dokumentů v elektronické podobě, zatímco jiné vyžadují dokumenty s modrým razítkem.

Kromě toho naše zdroje odhalily následující obtíže při shromažďování dokumentů bez návštěvy Ruska. Pro mnoho kategorií občanů, zejména pro ty, kteří nemají ruské telefonní číslo, je komunikace s úřady prostřednictvím webových stránek veřejných služeb téměř nemožná. Webové stránky federální služby soudních exekutorů nefungují mimo Rusko a existují potíže s používáním virtual private network. Při podávání žádostí prostřednictvím webových stránek často chybí zpětná vazba. Žádosti zůstávají ve stavu zaregistrováno, ovšem bez jakéhokoliv pokroku. Dokumenty, které žadatelé požadují zaslat na adresu mimo Rusko, nedorazí. Mohou chybět dokumenty, které je třeba předložit spolu se žádostí, nebo jsou v těchto dokumentech chyby, které je potřeba opravit, což je na dálku obtížné nebo téměř nemožné.

Překonání těchto překážek do značné míry závisí na konkrétních okolnostech, například na tom, že v Rusku je osoba, která jedná jménem žadatele, a také na uvážení úřadů a úředníků. Tyto překážky lze považovat za podmíněně odstranitelné. Kromě toho existují překážky, které nelze překonat bez návštěvy Ruska nebo které nelze překonat vůbec - absence nebo vypršení platnosti vnitřního ruského pasu, který je vyžadován několika konzuláty včetně konzulátů v České republice. Údaje po tomto dokladu jsou uvedeny v žádosti a je vyžadován u dětí, které dosáhly věku 14 let. Vnitřní pas lze získat pouze v Rusku a tento proces trvá minimálně měsíc, během kterého je třeba vyřídit řadu dalších dokumentů pro jeho vydání. Za další, absence razítka v cestovním pasu o odhlášení z vojenské evidence - je to takzvané příslušné potvrzení - anebo u občanů, kteří jsou povinni být na vojenské evidenci a nejsou v záloze, to je potvrzení občana podléhajícího branné povinnosti s poznámkou vojenského komisariátu o odkladu vojenské služby. U občanů v záloze je to vojenský průkaz nebo dočasné potvrzení vydané místo vojenského průkazu. Bez návštěvy vojenského odvodního úřadu je prakticky nemožné tuto záležitost vyřešit.

Vypršení platnosti zahraničního pasu bez možnosti odmítnutí vydání nového pasu osobě, která o něj žádá, případné odmítnutí vydání zahraničního pasu osobám, které se staví proti válce a kritizují Putinův režim, těch přibývá. Vydání pasu je odmítáno z důvodu probíhajících trestních řízení, nesplněných závazků i exekučních řízení a také svévolně bez vysvětlení. Osoba, která zůstane bez zahraničního pasu, se nemůže vzdát pouze ruského občanství, ale také si prodloužit trvalý pobyt v České republice. Čím déle nebudou moci Rusové získat české občanství, tím více bude v České republice osob, které změnily svůj status z legálního pobytu na pobyt bez právního důvodu.

Například respondent jménem Ilja uvádí následující: "Výjezd je komplikovaný, protože u chlapů mladších 30 let se vyžaduje potvrzení z vojenského odvodního úřadu, že vůči nim nejsou žádné pohledávky. Podal jsem žádost prostřednictvím veřejné služby, ale řekli mi, že se mám dostavit osobně na poslední evidovanou adresu, což je pro mě poněkud problematické. Nakonec jsem se musel dostavit na vojenský odvolací úřad, kde se mě ptali na můj postoj ke službě, na to, jaký mám vztah k Ukrajině a proč jsem opustil zemi, když byla v ohrožení. Musel jsem přemýšlet, zda říct pravdu, protože by mi mohli předat povolávací rozkaz. Mám kategorii A a sloužil jsem. Nakonec jsem zalhal a řekl jsem, že mám nemocné příbuzné a potřebuji pro ně naléhavou péči. Zavolali si mě k vojenskému komisaři do Krasnodaru, kde se mě tvrdě zeptali, proč jsem odešel a jestli nejsem člověk, který by splnil svou povinnost vůči vlasti. Snažil jsem se získat toto osvědčení. Pak jsem se vrátil do Kazachstánu a předložil dokumenty na konzulát. Zdá se, že konzulát se také brání před vlastními občany, a to trojími zábranami. Naplánoval jsem si schůzku k předložení dokumentů. Je to samostatný příběh, po tři měsíce jsem si každý den potvrzoval místo ve frontě a doufáte, že se na vás dostane. Problém je v tom, že osvědčení mají datum platnosti, a tak jsem je musel dvakrát předělávat."

Český občan a lékař sdělil následující: "Od roku 2011 žiji v Praze. Prošel jsem procesem ověřování lékařského diplomu a pracuji jako gynekolog. V roce 2017 jsem získal trvalý pobyt. V srpnu 2021 jsem podal doklady pro udělení českého občanství. Asi po patnácti měsících později jsem obdržel dopis z Ministerstva vnitra s žádostí o další dokumenty a v únoru 2023 jsem obdržel české občanství. Po útoku Ruska na Ukrajinu už jsem se rozhodl vzdát ruského občanství. Asi v srpnu 2023 jsem zahájil proces, který se mi dosud nepodařilo dokončit. Na první pohled se zdá, že vše není příliš složité, pokud jste v Rusku, ale bez cesty tam je to téměř nemožné. Naštěstí jsem se už v roce 2016 odhlásil z bytu v Moskvě, takže tento krok byl pro mě jednodušší. Daňové potvrzení jsem si objednal on-line, a když někdo známý z Moskvy přijel, přivezl mi ho. V říjnu, kdy jsem si dokumenty vyzvedával, se však změnila ruská legislativa a webové stránky velvyslanectví zablokovaly možnost vyplnit žádost o vzdání se občanství. Pak se ukázalo, že podle nového zákona potřebuji také potvrzení od FSSP, které se v té době dalo získat pouze osobně. Později jsem se dozvěděl, že existuje možnost objednat si ho on-line, ale přímo na jejich webových stránkách, ale tam se lze dostat pouze pomocí VPN. Všechny informace jsem sbíral po kouskách z různých internetových skupin lidí, kteří chtěli odejít jako já. V únoru se konečně vyjasnilo pořadí kroků. Znovu jsem si objednal daňové potvrzení, staré už samozřejmě bylo neplatné, a také to druhé. Také se mi podařilo vyplnit žádosti na webových stránkách velvyslanectví a pak začala ta nejtěžší část, snaha domluvit si schůzku na velvyslanectví on-line. Velvyslanectví však svoji práci otevřeně sabotuje. Přestože jsem měsíc a půl denně kontroloval stav schůzky, nepodařilo se mi ji domluvit. Přiznám se, že jsem se pak uchýlil ke službám zprostředkovatelů, kteří mi slíbili, že mi schůzku domluví za 100 eur. Ani jim se to však po dvou měsících každodenních pokusů nepodařilo. V červnu 2024 mi vypršela platnost pasu. Vnitřní pas nemám. Koncem května jsem proto požádal zprostředkovatele, aby mi naplánovali schůzku podání žádosti o nový pas. Naplánovali mi ji během několika dní. Z toho usuzuji, že zatímco velvyslanectví nabízí volná místa pro schůzky k vydání pasu, pro zřeknutí se pasu nikoliv. V důsledku toho jsem požádal o nový pětiletý pas pouze proto, abych se mohl vzdát ruského občanství. Nedávno mi přišla zpráva, že pas je připraven, takže si ho vyzvednu a znovu objednám všechna potvrzení z Moskvy, protože ta stará už jsou opět neplatná. Při tom jsem však nějak přehlédl, že jsem lékař, a dostal jsem vojenský průkaz, čímž podléhám vojenské službě až do padesáti let. To se nedá zatajit, protože doklady pro zřeknutí se vojenské služby musí obsahovat můj diplom. Pro osoby podléhající vojenské povinnosti existuje další úkol, potvrzení z vojenského odvodního úřadu, které lze získat pouze osobně. Takže počkám, až mi bude padesát, což už brzy bude, a pak začnu znovu shromažďovat dokumenty a hledat možnosti, jak požádat o zřeknutí se, třeba v nějaké jiné zemi."

Ruská diaspora hlásí i další problémy spojené se vzdáním se ruského občanství. Podle posledních zpráv ruští emigranti v Srbsku uvádějí, že jim pracovníci ruského konzulátu v Bělehradě neumožňují vzdát se ruského občanství kvůli internímu limitu 250 osob, které se ročně vzdají ruského občanství.

Obtížnost zřeknutí se ruského občanství potvrzuje i skutečnost, že před devíti měsíci vznikla petice za možnost deklarativního zřeknutí se ruského občanství. Je tedy uvedeno na webových stránkách Change.org (nesrozumitelné). V petici se uvádí, že mnoho politických emigrantů nemá možnost vzdát se ruského občanství a jsou rukojmími ruské vlády. Autoři iniciativy se obrátili na celé mezinárodní společenství, OSN, hlavy států a prezidenta Ukrajiny s žádostí o vypracování postupu, který by těmto osobám přiznal právo na deklaratorní zřeknutí se ruského občanství, a vydal jim nové osobní doklady, pasy nespojené s Ruskou federací.

Dále tady máme další bod, to jsou žadatelé o azyl. Při zvažování možností získání občanství pouze pro žadatele o azyl je třeba vzít v úvahu následující skutečnosti. Osoby žádající o české občanství musí mít trvalý pobyt. Pokud se stanou žadateli o azyl, ztrácejí všechny výhody trvalého pobytu, jsou nuceny opustit zaměstnání, protože žadatelé o status uprchlíka mohou pracovat pouze šest měsíců po podání žádosti o zaměstnání, a musí být evidováni na krajské pobočce Úřadu práce České republiky. Mohou být posláni do zvláštního tábora a hrozí jim omezení při opuštění území České republiky. To vše se děje bez jakékoliv záruky získání statusu uprchlíka, který je i při závažných důvodech přiznán jen zřídka, a ještě méně občanství, protože kvůli těmto omezením již jedinec nesplňuje řadu podmínek pro jeho získání. Například Sergej S. vybíral finanční prostředky pro ukrajinské ozbrojené síly, byl zpozorován pracovníky ruského velvyslanectví a po vypršení platnosti starého zahraničního pasu mu bylo odepřeno vydání nového. Požádal o azyl, půl roku nemohl pracovat a asi týden strávil v táboře, přestože měl bydlení i rodinu. V současné době mu nebyl trvalý pobyt prodloužen z důvodu absence zahraničního pasu a jeho žádost o status uprchlíka byla zamítnuta. Jak ukazuje praxe, rozhodnutí o zadržení osoby za účelem následného trestního stíhání může být učiněno přímo na hraničním přechodu do Ruska, proto osoba, která formálně nemá důvod žádat o politický azyl, čelí nebezpečí, že bude při cestě do Ruska zadržena a následně odsouzena. Například Ksenia Karelina byla během své návštěvy Ruska zadržena a odsouzena za vlastizradu za to, že darovala 50 dolarů charitativnímu fondu, a Makar Nikolajev, student z Německa, který navštívil své rodiče, byl zatčen za komentáře na sociálních sítích.

Lze tedy konstatovat, že pro většinu ruských občanů je vzdání se občanství buď nemožné, nebo vyžaduje jejich osobní přítomnost v Rusku. Navíc vzhledem k tomu, že Putinův dekret o mobilizaci nebyl odvolán a zůstává v platnosti, představuje cestování do Ruska pro osoby podléhající vojenské povinnosti nebezpečí a hrozí jim nucený odvod do bojů na Ukrajině. Mnoha lidem, kteří veřejně vystupují proti válce na Ukrajině, a ruská (nesrozumitelné), kteří darovali peníze na pomoc ukrajinským uprchlíkům nebo charitativním organizacím považovaným v Rusku za nežádoucí, například Člověk v tísni, nebo kteří veřejně hájí práva LGBTQ či se k nim přihlásili, hrozí po návratu do Ruska také správní a trestní stíhání. Kromě toho je potřeba poznamenat, že v České republice zbývá pouze jeden konzulát v Praze, na který je velmi obtížné se objednat, stejně jako konzuláty sousedních zemí, což proces vzdání se občanství značně prodlužuje. Kdykoliv může dojít k zastavení poskytování služeb při vzdávání se státního občanství, jako se to stalo například v Estonsku. V takovém případě nelze splnit podmínky pro vzdání se občanství bez vycestování do Ruska. Požadavek vzdát se ruského občanství jako podmínka pro získání českého občanství je tedy podmínkou, jejíž splnění v konečném důsledku nezávisí na vůli žadatelů o občanství, což je v rozporu se základními principy včetně principů právní jistoty a požadavku legitimního očekávání, je diskriminační a v právním státě by se neměla vyskytovat. Snaha o splnění tohoto požadavku v mnoha případech ohrožuje nejen svobodu, ale i život a zdraví osob usilujících o české občanství.

Dostáváme se tedy téměř k finální části, je to část 4, je to test souladu pozměňovacího návrhu se stávající ústavou. Nakonec tedy přezkoumáme pozměňovací návrh v souladu s testem diskriminace, pro který je třeba odpovědět na následující otázky. Za prvé: Existují srovnatelné osoby nebo skupiny? Za druhé: Zachází se s nimi rozdílně na základě některé ze zakázaných důvodů? Za třetí: Je toto rozdílné zacházení v neprospěch dotčeného jednotlivce tím, že se mu ukládá břemeno nebo odepírá nějaké dobro? Za čtvrté: Sleduje toto rozdílné zacházení oprávněný zájem? A za páté: Je toto rozdílné zacházení přiměřené, to je existuje méně intenzivní opatření, kterým by bylo možné dosáhnout stejného výsledku? Jak vyplývá z uvedené analýzy, domníváme se, že pozměňovací návrh je příkladem zakázané přímé diskriminace a je v rozporu s ústavou a ústavním pořádkem České republiky.

Odpovíme si tedy na jednotlivé body. Existují srovnatelné osoby nebo skupiny? Obecně platí, že zákonodárce může dvojí nebo vícenásobné občanství zakázat nebo povolit pouze v případě, že existuje mezinárodní smlouva. To platilo do 31. 12. 2013. Vzhledem k úrovni evropské integrace a míře důvěry mezi členskými státy bude snad přijatelné povolit dvojí občanství i ve vztahu k občanům jiných členských států Evropské unie. Pozměňovací návrh však jde jinou cestou. Vztahuje se výhradně na občany Ruské federace. Aby na ni měli nárok, musí mít trvalý pobyt cirka deset let v České republice a splňovat všechny další podmínky pro nárok na české občanství, jako jsou: jsou integrováni do české společnosti, nepředstavují hrozbu pro bezpečnost státu, jeho svrchovanost, územní celistvost, základní demokratické principy, životy, zdraví nebo majetek, nebyli trestně stíháni, složili zkoušku ze znalosti českého jazyka a kulturních skutečností a nebyli zátěží pro český sociální systém.

Se zájmem konstatujeme, že pro občany Běloruska, které podporuje Rusko ve vojenské oblasti, neexistuje žádná zátěž ani komplikace v souvislosti se získáním dvojího občanství, ani žádné takové komplikace nebyly navrženy. Novela se netýká ani dalších států, které mohou představovat bezpečnostní hrozbu, jako je například Sýrie, Írán, Korejská lidově demokratická republika nebo Čína. Například podle výroční zprávy Bezpečnostní informační služby České republiky za rok 2023 z 12. 9. 2024 zůstává Čína významným bezpečnostním problémem a její zpravodajská činnost České republiky je aktivní.

Pozměňovací návrh ve snaze chránit bezpečnost a suverenitu České republiky zcela protichůdně opomíjí skutečnost, že mohou existovat cizinci z jiných států, kteří mohou sympatizovat s Putinovým režimem. Například v Moldavsku a v dalších zemích včetně samotné Ukrajiny je řada sympatizantů a příznivců Ruska. V Německu dokonce žije značné množství osob ruského původu, které často chovají ke své rodné zemi značný sentiment. Nikomu z nich není bráněno pro získání dvojího občanství. Pozměňovací návrh je navíc jednostranný, to znamená, představuje překážku pro získání dvojího občanství pro ruské občany usilující o české občanství. Neexistuje však žádná překážka, která by Čechům bránila získat ruské občanství a mít tak dvojí občanství, české a ruské. Můžeme to ilustrovat na hypotetických příkladech. Ruský státní příslušník, který se ve věku devíti let přestěhoval z Ruska do Prahy, má české vzdělání a ve věku 20 let chce požádat o české občanství. Je plně integrován do české společnosti, k ruskému režimu se staví velmi kriticky, nehodlá (Hlasitě.) navštěvovat Rusko, aby se vyhnul vojenské službě, a nemá ani ruský vnitřní pas, který je, podotýkáme, nutný k absolvování formálního řízení o vzdání se ruského občanství. Pokud bude pozměňovací návrh přijat, nebude si moci ponechat ruské občanství před získáním českého občanství, respektive kvůli administrativním překážkám na ruské straně nebude moci české občanství získat vůbec.

Pak je tady naprostý protiklad. Občan českého původu, sympatizant Putinova režimu, organizuje dezinformační kampaně, aktivně podporuje ruskou agresi na sociálních sítích, nakonec přesídlí do Ruska, aktivně spolupracuje s režimem nebo podepíše smlouvu s ruským Ministerstvem obrany o účasti na speciální vojenské operaci, a nic potom nebrání tomu, aby taková osoba měla dvojí česko-ruské občanství. České zákony neumožňují, aby ho někdo zbavil českého občanství.

Lze tedy namítnout, že tyto dva příklady jsou spíše výjimečné nebo neexistují - možná existují, viz například případ Pavla Botky, volací znak Kavkaz, který od roku 2015 bojuje v milicích Doněcké lidové republiky. Zachází se s nimi tedy rozdílně na základě některého ze zakázaných důvodů? No, podle judikatury, viz výše, lze diskriminaci na základě občanství považovat za jiné postavení podle čl. III odst. 1 Listiny nebo čl. XIV Úmluvy. Je toto rozdílné zacházení v neprospěch dotčeného jednotlivce tím, že se mu ukládá břemeno nebo odepírá nějaké dobro? Toto zvláštní pravidlo je v neprospěch dotčených osob, neboť jim ukládá další povinnost - vzdát se ruského občanství před přijetím českého. Důsledky vzdání se ruského občanství přitom nejsou formální na rozdíl od vzdání se českého občanství a  získání rakouského občanství, ale mají závažné důsledky pro zaručená práva a svobody dotčeného jednotlivce.

Pak tady jsou ty jednotlivé věci, které mohou být vnímány také velmi negativně, a to je zásah do soukromého života - povinnost vzdát se ruského občanství znamená významný zásah do práva na soukromý a rodinný život, viz čl. X odst. 2 Listiny. Drtivá většina Rusů žijících v České republice má rodinné příslušníky, ať to jsou rodiče, sourozenci, dospělé děti nebo další příbuzní. Zpravidla se chtějí vzájemně navštěvovat, účastnit se rodinných akcí, vzájemně se podporovat. Vzdáním se ruské občanství se žadatel stává cizincem z nepřátelské země, který nemá právo na vstup do Ruska, a musí požádat o vízum, které mu může a nemusí být uděleno. V důsledku toho žadatel ztrácí právo navštívit příbuzné v Rusku. To je ještě zhoršeno tím, že se žadatel nemůže setkat ani se svými příbuznými v České republice, protože nařízení vlády České republiky č. 55/2024 Sb. zakazuje českým konzulárním úřadům přijímat žádosti o víza od ruských a běloruských státních příslušníků. Ačkoliv je obtížné toto pravidlo vymáhat, občané Ruska nemohou do České republiky vstoupit s krátkodobým schengenským vízem vydaným jiným státem.

Za další tady je vstup do vlastnického práva. Pokud tedy bude pozměňovací návrh přijat, bude mít negativní dopady na vlastnické právo zaručené čl. XI Listiny. Ruská federace přijala řadu protisankcí v reakci na sankce přijaté Evropskou unií a dalšími zeměmi po invazi na Ukrajinu. Výnosem prezidenta Ruské federace číslo 81 ze dne 1. března 2022 a  výnosem prezidenta Ruské federace číslo 618 ze dne 8. září 2022 byl zaveden zvláštní postup při plnění smluv, jejichž předmětem jsou dispozice s nemovitostmi, cennými papíry nebo podíly ve společnostech, pokud jsou stranou této transakce nebo pokud je stranou této transakce osoba z nepřátelské země včetně České republiky. Podle těchto výnosů je podmínkou transakce získání souhlasu vládní komise pro dohled nad zahraničními investicemi v Rusku. Podle našich poznatků jsou současné podmínky pro udělení souhlasu zhruba tyto: předložení nezávislého posudku vypracovaného znalcem, důkaz, že prodej majetku bude uskutečněn se slevou nejméně 60 procent oproti ceně stanovené znaleckým posudkem, pak provést dobrovolný příspěvek do ruského federálního rozpočtu ve výši 35 procent ceny aktiv a financovat tak ruský stát a jeho válečné úsilí, a za další dohodnout se na splátkovém kalendáři v délce nejméně dvou let, pokud je cena placena na účet mimo Rusko. Pro žadatele o ruské občanství to tedy znamená, že pokud se ho zřeknou, nebudou moci po neomezenou dobu libovolně nakládat se svým movitým či nemovitým majetkem nacházejícím se v Ruské federaci. Rovněž nebudou moci prodat veškerý majetek, který případně zdědili po svých příbuzných. Sleduje toto rozdílné zacházení oprávněný zájem? Odpověď je - pozměňovací návrh neobsahuje, jak je obvyklé, žádnou důvodovou zprávu, která by osvětlila myšlenky autora pozměňovacího návrhu. V textu pozměňovacího návrhu § 7x odst. 1 se uvádí, že se přijímá k ochraně bezpečnostních a zahraničněpolitických zájmů České republiky v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným vpádem ozbrojených sil Ruské federace. To je však natolik vágní vysvětlení, že nelze očekávat, že by z něj rozumný člověk vyvodil smysluplný závěr.

Můžeme nicméně prozkoumat právě vyjádření předkladatele pozměňovacího návrhu, a to například e-mailu, který rozeslal autorům petice proti pozměňovacímu návrhu, a uvádí tam tedy následující: rozhodně se tedy nejedná o žádnou kolektivní vinu ruských občanů, jde pouze o dočasné bezpečnostní opatření do doby, než se česko-ruské vztahy normalizují. Rusko prohlašuje Českou republiku za nepřátelský stát a vede proti České republice asymetrickou válku. Provádí vlivové operace, dezinformační operace, teroristické útoky, sabotáže a další ekonomické operace. V České republice působí také velké množství ruských společností nebo společností vlastněných Rusy. Občanství poskytuje občanům ochranu a určitá práva, ale ukládá jim také povinnosti, například právo pracovat v bezpečnostních složkách nebo ve státních službách s přístupem k utajovaným informacím, právo volit nebo být volen a tak dále. Povinnostmi jsou například vojenská služba, dodržování zákonů země, loajalita ke státu, a podle ruských zákonů musí ve věku 18 až 27 let sloužit v armádě. Pokud se Rusko nachází v nepřátelském hybridním válečném stavu, vojenská... (Odmlka.)

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Jste v pořádku, pane poslanče?

Poslanec Radek Koten: Dobrý, dobrý, já si potřebuji odkašlat.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, tak mám vám vypnout mikrofon, abyste si odkašlal potichu?

Poslanec Radek Koten: Děkuju. Já jsem se jenom zamyslel, protože mi nesedí číslování stran.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak prosím, pokračujte. Děkuju moc.

Poslanec Radek Koten: Já už budu končit, už se to opravdu chýlí, ještě mám tři stránky. (Poslanec ze sálu mu podává vodu.) Ne, dobrý, děkuju vám.

Pak boj proti dezinformačním operacím, teroristickým útokům nebo sabotážním ze strany Ruské federace lze samozřejmě považovat za jednostranně legitimní zájmy. Zůstává však naprosto nejasné, jak je možné zmařit teroristický útok, sabotáž nebo dezinformační kampaň tím, že se ruským žadatelům s trvalým pobytem v České republice odepře dvojí občanství. Takové činy jsou natolik závažným porušením českých zákonů, že i kdyby byly spáchány, pachatele od jejich spáchání neodradí ani jejich občanství, ani jeho absence. Ostatně jediný zatím známý teroristický útok, tedy výbuch muničního skladu ve Vrběticích, spáchali agenti ruské GRU Čepiga a Miškin, kteří do schengenského prostoru vstoupili s falešnými moldavskými a tádžickými pasy. Pozměňovací návrh tedy nezajistí a nezajišťuje ochranu před podobnými hrůznými činy v budoucnu.

Skutečnost, že existuje velké množství společností vlastněných Rusy, odmítáme jako naprosto neopodstatněnou. Rusové mají stejné vlastnické právo a svobodu podnikání, je to tedy čl. XXVI Listiny, jako Češi. Velký počet společností vlastněných Rusy je způsoben tím, že Rusové se stali jednou z nejpočetnějších menšin. Navíc většina společností vlastněných Rusy a stejně tak Ukrajinci, Bělorusy a tak dále, jsou nebo byly založené rodinami před mnoha lety za účelem koupě bytů nebo jiné nemovitosti v době, kdy § 17 devizového zákona, to je tedy č. 219/1995 Sb., neumožňoval cizincům vlastnit nemovitosti přímo. V minulosti jim tyto společnosti také umožňovaly získat podnikatelská víza, to však již nejméně patnáct let neplatí. Po vypuknutí války bylo z České republiky staženo velké množství ruského obchodního kapitálu.

Nutnost legislativní bariéry, která by Rusům bránila získat české občanství, není podložena ani statistikami. Přestože již stávající právní předpisy zakazují udělit české občanství osobám, které představují hrozbu pro bezpečnost státu nebo demokratický systém České republiky, podle oficiálních statistických údajů Ministerstva vnitra je poměr zamítnutých žádostí k celkovému počtu žádostí velmi nízký a neustále klesá. Například v roce 2019 Ministerstvo vnitra České republiky vyhovělo celkem 574 žádostem o udělení státního občanství České republiky podanými ruskými státními příslušníky a zamítlo 33 žádostí, což je 5,4 procenta. V roce 2023 bylo vyhověno 1 257 žádostem o udělení státního občanství a zamítnuto jich bylo 29, tedy 2,2 procenta z celkového počtu. Takové statistiky zjevně neospravedlňují tak tvrdé opatření.

Je toto rozdílné zacházení tedy přiměřené, to je, existuje méně intenzivní opatření, kterým by bylo možné dosáhnout stejného výsledku? Domnívám se, že opatření, která pozměňovací návrh předkládá, nejsou přiměřená. V českém právním řádu již existuje řada pojistek, které mají zajistit, aby české občanství bylo uděleno pouze loajální a slušné osobě, jako například zákon o státním občanství České republiky, kdy hlavním garantem je zákon o státním občanství České republiky. Žádosti o udělení státního občanství České republiky lze vyhovět, pokud žadatel prokáže splnění řady podmínek stanovených zákonem o státním občanství České republiky, například rodinné, pracovní a sociální začlenění, to je § 13 odst. 1 zákona o státním občanství. Dále nesmí ohrozit bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví a majetek - také § 13, ovšem odst. 2 zákona o státním občanství. Dále nepřetržitý pobyt po stanovenou dobu, to je § 14 odst. 1 zákona. Jak je výše uvedeno, před podáním žádosti je obvykle vyžadováno deset let - již samotný fakt, že žadatel strávil tuto část svého života, obvykle zaručuje značnou míru loajality k dané zemi a vytvoření pevných vazeb k ní. Znalost českého jazyka a kulturních skutečností, to je § 14 odst. 5 tohoto zákona. Dále respektování českého imigračního práva po celou dobu pobytu, to je § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky, a dále nezatěžování českého sociálního systému, což je § 14 odst. 8 zákona.

Jak bylo uvedeno výše, povinnou součástí řízení o udělení českého občanství je čistý trestní rejstřík a kladné vyjádření Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky. Každý žadatel je tedy již nyní prověřován zpravodajskými službami a v případě, že zpravodajské služby mají proti němu výhrady, české občanství neobdrží.

Zákon o ochraně utajovaných informací. Dalším důvodem, který je uváděn, je nutnost zajistit, aby ruští špioni neměli přístup ke státním službám a bezpečnostním složkám, protože po naturalizaci mohou získat přístup k utajovaným informacím. Ovšem tuto záležitost již upravuje zákon k ochraně utajovaných informací, je to zákon č. 412/2005 Sb., který vymezuje, které osoby mohou mít přístup k utajovaným informacím a k jakému stupni a které nikoliv. Na rozdíl od pozměňovacího návrhu se jedná o konkrétní, cílené a vhodné opatření k zajištění bezpečnosti utajovaných informací. Například podle § 11 a následujících zákona může fyzická osoba získat přístup k utajovaným informacím stupně utajení přísně tajné, tajné nebo důvěrné, pokud je mimo jiné držitelem příslušného platného osvědčení. Pro jeho získání je nutné, aby dotyčná osoba byla občanem České republiky, ale také aby u ní nebylo zjištěno žádné bezpečnostní riziko. Podle § 14 odst. 2 a 3 zákona o ochraně utajovaných informací je bezpečnostním rizikem například závažná nebo opakovaná činnost proti zájmům České republiky, činnost směřující k potlačení základních práv a svobod nebo k podpoře takové činnosti, dále činnost, která může mít vliv na důvěryhodnost osoby nebo možnost jejího ovlivňování a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, anebo spojení s osobou, která vyvíjela činnost proti zájmům České republiky.

Z praktického hlediska je velmi nepravděpodobné, že by udělení českého státního občanství náhle umožnilo dvojímu česko-ruskému občanovi získat přístup k utajovaným informacím anebo vysokou pozici v českých státních službách nebo bezpečnostních složkách. Je těžko představitelné, že by čerstvý český občan, který si ponechal ruské občanství a má v Rusku majetek, příbuzné či jiný vliv, a je tedy citlivý na jakýkoliv nátlak, mohl myslitelně získat jakoukoliv bezpečnostní prověrku.

Za další je to hlasovací právo a je asi absurdní tvrdit, že přiznání volebního práva Rusům žijícím v České republice může způsobit nějaké bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Co se týká volebního práva, tak za prvé: celkový počet udělených občanství všech národností v roce 2023 činil asi 6 500 osob a to je jednoznačně poměrně nízké číslo. Ovšem za druhé, nejpočetnější menšinou v České republice, a to i před válkou, byli Ukrajinci, v důsledku toho je tedy více Ukrajinců než ruských žadatelů o české občanství. I kdyby tedy všichni Rusové žijící v České republice byli tvrdými stoupenci Vladimíra Putina, Česká republika se nikdy nestane zemí sympatizující s ruským režimem, protože vždy přibudou noví voliči přesně s opačnými názory.

Co se týká práva být volen, teoreticky by osoba s dvojím občanstvím mohla získat přístup k utajovaným informacím, pokud by získala vysokou politickou funkci. Tomu však zatím nic nenasvědčuje. V současné době v české politice nejsou a po desetiletí nebyli žádní politici s ruským původem. Rovněž lze důvodně očekávat, že za současných mezinárodních okolností by se ruské občanství setkalo s nelibostí českých voličů a pravděpodobně by znemožnilo zvolení takového politika.

A nyní se blížíme do finále, do závěru: a tím jsme tedy dospěli k závěru, že novela a ty pozměňovací návrhy, které tam jsou, jsou nejen diskriminační, ale jsou i neslučitelné s platnou Ústavou České republiky a nesplňují ani minimální standard toho, co původní autor zamýšlel, takže já bych tady vyzval kolegy, aby opravdu zvážili podporu tohoto pozměňovacího návrhu a i vlastně lexu Ukrajina jako takového, protože některé ty pasáže tam vyloženě vyznívají poměrně velmi špatně i směrem k občanům v České republice a pro občany České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli s přednostním právem se přihlásil pan ministr Vít Rakušan. Vážený pane vicepremiére, prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nepočetní přítomní v sále, já jsem původně chtěl reagovat až po příspěvku paní kolegyně Válkové, nicméně jsme limitováni pevně zařazeným bodem ve 13.30, mně už se nepovedlo díky délce a obsáhlosti projevu vystupujících kolegů dvakrát tady na plénu vystoupit v rámci rozpravy a já si myslím, že nějaké věci v rámci rozpravy už v téhle chvíli řečeny být musí.

Za prvé začnu tím, na co jsem slyšel se včera odvolávat i tady v Poslanecké sněmovně v rámci debaty, tedy na včerejší výrok Ústavního soudu o tom, co je, či není přílepkem, jakým způsobem se dá toto chápat. Já jsem si samozřejmě nechal okamžitě zpracovat velmi obsáhlý názor naší legislativy na oba dva ty pozměňovací návrhy, které se týkají lex Ukrajina. Já tady nebudu číst ta jednotlivá právní vyjádření, ale pokusím se vystihnout jejich podstatu lidskou řečí, což by mně jako neprávníkovi snad v téhle chvíli mohlo i jít.

Ve chvíli, když se podíváme na lex Ukrajina, který byl původně definován, ten zákon č. 65/2002 Sb., jako zákon týkající se pobytu cizinců na území České republiky, a podíváme se, jaké spektrum problematiky jsme v rámci lex Ukrajina řešili, a to ať už v běžně předkládaném tisku, nebo i pozměňovacími návrhy, tak to spektrum se velmi rozšířilo a my jsme ten zákon přijali konsenzuálně naším hlasováním o těch předchozích formách jako normu, jako nosič pro nejrůznější návrhy, které se týkají toho, že Rusko vyvolalo agresivní válku proti Ukrajině. Pokud by se toto nestalo, tak my žádný lex Ukrajina tady na půdě Poslanecké sněmovny neřešíme, rozhodně ne lex Ukrajina VII. Je to prostě tím, že ruská agresivní válka proti Ukrajině nadále pokračuje a z toho vyplývají nejrůznější konsekvence. Jsou to pobytové konsekvence pro Ukrajince žijící u nás na území, jsou to ale konsekvence týkající se jejich dopravních prostředků. My jsme lexem Ukrajina upravovali i evidenci vozidel z Ukrajiny, tedy jsme se dostali úplně jinam než jenom k pobytovým záležitostem Ukrajinců na našem území, řešili jsme zápisy do škol a podobně. Tohle všechno jsme řešili v rámci této normy.

A já vůbec nevidím žádný logický důvod k tomu, abychom třeba neřešili dvojí občanství pro lidi přicházející z Ruska, pro Rusy, kteří mají ruské občanství, žijí v rámci trvalého pobytu na území České republiky a chtějí dostat i české občanství. Samozřejmě že vlivem ruské agresivní války proti Ukrajině se mění, a velmi objektivně dle zpráv všech našich tajných služeb, se mění bezpečnostní situace na území České republiky - mění, a nemění se k lepšímu. Mění se určitě tak, že ruské aktivity pro nás v téhle chvíli představují jednoznačnou bezpečnostní hrozbu. Rusko evidentně není v přátelském vztahu k naší zemi v současné době, a přece rozhodnutím a logickým krokem zodpovědných politiků v téhle době je to riziko maximálně eliminovat.

Pojďme ještě jednou k vašim věcným výhradám, které se tady objevovaly i ve vystoupení pana kolegy Kotena, byť ono bylo potom trochu už nepřehledné. Ale uvědomme si jednu věc. Co je občanství? Občanství je přece nadstandardním statusem, na který prostě není právní nárok. My se nebavíme o omezování pobytových statusů. My se nebavíme o omezování toho, že cizinci mohou žít v bezpečí našeho státu. My se ale bavíme o tom, že v případě získání občanství - a teď se dívám i na pana kolegu Kotena, bývalého předsedu bezpečnostního výboru - tito lidé mohou pracovat v našich bezpečnostních složkách. Tito lidé mohou vykonávat politickou aktivitu na území České republiky.

A ještě jednou. My jim opravdu neříkáme, že musí opustit naši zemi. Pokud mají platný trvalý pobyt na území České republiky, nikdo z nich Českou republiku na základě tohoto zákona s dočasnou platností - zdůrazňuji, s dočasnou platností - po dobu agresivní ruské války vůči Ukrajině, nikdo z těch lidí přece nemusí opustit území České republiky. Žijí zde dál na trvalém pobytu. Dvojí občanství přece může být využíváno. Poznatky od bezpečnostních složek jsou k zastírání činnosti, které by mohly narušit bezpečnost našeho státu a stát musí ke všem svým občanům, nezávisle na tom, jestli mají jedno, nebo dvoje občanství, prostě přistupovat stejně, takže tenhle návrh má určitě potenciál omezit vliv cizích mocností na českou politiku a na českou bezpečnost.

Tady jsem viděl nějakou debatu, doléhají ke mně hlasy, které jsou mimo řečnický pultík, o dočasnosti tohoto opatření. Ano, je to dočasné opatření, které je přijímáno v mimořádné době, kdy se do Evropy na Ukrajinu ruskou agresí vrátila válka. A musíme si uvědomit, že v případě Ukrajinců - oni mají také v souvislosti s válečným konfliktem oproti jiným občanům mimounijních zemí své specifické podmínky, tedy my samozřejmě máme právo takové specifické podmínky nastavit nyní i pro občany Ruské federace. Samozřejmě, zákon č. 65/2002 Sb. je napsaný tak, aby se mohl přizpůsobit různým situacím různých žadatelů. Je dostatečně pružný, a zároveň ale dostatečně chrání zájmy a bezpečnost občanů České republiky.

To, že jsou samozřejmě kontrolovány žádosti o občanství u ruských občanů, to je určitě pravda a je to správné. Stát má využít veškeré instrumenty, aby své občanství dal skutečně jenom lidem, kteří nebudou představovat bezpečnostní hrozbu pro naši zemi, kteří prostě sdílejí v tom základu stejné hodnoty, které v téhle chvíli sdílíme my v České republice.

Pardon, jenom si vezmu vodu.

Je potřeba se podívat také na ten druhý pozměňovací návrh a tady možná můj osobní pohled. Pokud jsem ministrem vnitra, mým hlavním zájmem je vnitřní bezpečnost. Má být z popisu té práce, a skutečně je. Pokud jsem jako ministr vnitra bezpečnostní komunitou opravdu v reprezentativním složení upozorněn na to, že tady je deficit v našem legislativním pořádku, že tady nemáme definovanou skutkovou podstatu, kterou v téhle bezpečnostně vypjaté době je potřeba mít definovanou, mým úkolem je takový záměr a takovou pojistku v našem legislativním pořádku prosazovat. Není pravda, že to není věcně související záležitost s válkou na Ukrajině. Je, samozřejmě že je, protože v téhle chvíli jsou potenciální zásahy cizí moci u nás na našem území obzvlášť nebezpečné a obzvlášť aktuální a potřeba se na konkrétních případech, o kterých nemohu bez režimního zasedání hovořit, ale v konkrétních případech lze mapovat, že nám definice téhle skutkové podstaty opravdu chyběla, abychom byli schopni zamezit činnosti, která se výsostně dotýká bezpečnosti České republiky a bezpečnosti našich občanů.

Mimochodem, ten samý návrh, který my předkládáme teď, prošel v roce 2018 Legislativní radou vlády. Nevím, z jakého důvodu nebyl posléze předložen do Poslanecké sněmovny, pouze říkám, že procesně prošel tento návrh v tomto znění Legislativní radou vlády, takže to není něco, co by teď spadlo někde z nebe a bylo by to něco nového. Jenom prostě aktuální politická situace, ta objektivní potřeba, která tady je, změněné geopolitické podmínky a i změněná míra rizika takové činnosti pro Českou republiku nám teďka dává jasný motiv a v podstatě povinnost, abychom se bavili o tom, aby tato skutková podstata byla v našem legislativním pořádku zadefinována co nejdříve.

Ano, přiznávám, lex Ukrajina, věcně související - a to zdůrazňuji, věcně související - návrh, nám umožňuje, aby se tento prvek do našeho legislativního pořádku dostal co nejdříve. Jeho účinnost by mohla být podle toho, kdy schválíme lex Ukrajina - v lednu, v únoru příštího roku - a my máme možnost, aby od ledna, února příštího roku byla Česká republika bezpečnější zemí pro naše občany, aby byli lépe chráněni proti případné práci cizí moci na našem území a proti ilegální spolupráci některých lidí právě s cizí mocí na našem území. A to je přece za prvé věcně související s tím, co teď zažíváme, ruskou agresivní válku, změněné bezpečnostní klima, a já jako ministr vnitra přece tohle musím chtít prosadit. A musím to chtít prosadit co nejdříve, protože jsem vnitřně přesvědčen, že tím přispívám k bezpečnosti našich občanů, a to je podstata práce ministra vnitra. Takže ano, přiznávám, můj zájem je, abychom to schválili v rámci lex Ukrajina, protože a tady je to jenom nějaká hypotéza, trestní zákoník, který bude schvalován, já moc věřím, že ho ještě schválíme.

Ale vidíte, jak vypadá práce ve Sněmovně? Vidíte, kolik stíháme projednat tisků? Vidíte, jak vypadají - promiňte, že to říkám - mnohokrát obstrukční projevy, které trvají dlouhé hodiny, aniž by sami řečníci, možná jsme viděli i před chvílí, byli potom v pěti minutách schopni říct, co tady vlastně dvě hodiny četli. Tohle tady zažíváme a zažíváme tady dlouhé obstrukce i při schvalování programu. Chápu, je to právo opozice, ale já bych byl rád, kdybychom byli schopni trestní zákoník schválit. Ale jakou máme jistotu? Všichni tušíme, že co tahle Poslanecká sněmovna nezvládne zpracovat do léta, potom už se horko těžko někdy v září, v době volební kampaně, bude stíhat a prohlasovávat, a trestní zákoník je opravdu velká a složitá norma. (Pauza - ministr opět potřeboval napít vody.) Je předložen teď v Poslanecké sněmovně, minulé vládě, pokud se nepletu, zbylo 750 tisků v systému, tak si pojďme porovnat, kdo jich má teď více, kdo jich má méně.

Tedy já chci jenom říci, že reálně hrozí při neschválení trestního zákoníku situace, reálně hrozí, že tento trestný čin nebudeme mít zadefinovaný. Znamená to, že se k němu vrátíme třeba za rok, za dva? Bezpečnostní situace, kterou teď máme, aktuálně vyžaduje, abychom byli schopni se lépe chránit.

Já vám uvedu jeden konkrétní příklad, který tady máme. Na jednom českém ministerstvu pracoval dlouhodobý zaměstnanec a byl odpovědný za přijímání a odesílání celkem důležitých informací. Tento pracovník byl podezřelý z toho, že vynášel informace ruské zpravodajské službě, a to možná i po dlouhá desetiletí. Dotyčný zaměstnanec byl nakonec propuštěn a odešel do důchodu bez jakéhokoliv trestu, přestože jeho činnost objektivně ohrozila zájmy a bezpečnost České republiky. Díky tomuto návrhu, který definuje neoprávněnou činnost pro cizí moc, by v případě tohoto konkrétního člověka jsme ho mohli postihnout. Zákon by pokryl nejen předávání nějakých utajovaných informací, ale ten zákon by pokryl i shromažďování neutajovaných informací s cílem ohrozit bezpečnost státu. Dotyčný zaměstnanec by byl každopádně trestně zodpovědný, ten dotyčný zaměstnanec by každopádně mohl být řešen Policií České republiky a mohl by být samozřejmě i za takovou činnost odsouzen. A přece tohle je základ naší diskuse. Chceme to, nebo nechceme?

Já bych chtěl vědět v tenhle moment, který v té diskusi nezaznívá. Já slyším technicistní argumenty, které beru, nějaké právní výhrady legislativně technické. Já se ale jako ministr vnitra ptám: Je problém v nějakých technikáliích? Je problém v tom, že máte pocit, že je to přílepek? To jsem doufám docela dobře vyvrátil. Nebo je prostě problém v tom - a potom to nechápu, potom jednáme proti zájmům naší země - aby tenhle trestný čin nebyl definován vůbec. Chceme tady tím, že nepřijmeme do našeho legislativního pořádku tuto skutkovou podstatu, pomáhat tomu, aby snáze mohli cizí moci spolupracovat? A nebavíme se rozhodně jenom o Rusku, bavíme se o cizí moci, aby mohla spolupracovat s našimi občany, kteří předávají nějaké penzum informací a nejsou za to trestně postižitelní. Já se teď ptám meritorně a věcně. Já tohle chci - my, co jsme podepsali tenhle pozměňovací návrh tohle chceme. My chceme bezpečnější Českou republiku, která je schopná se bránit v bezpečnostně složité době jakémukoliv zásahu cizí moci nejenom Ruska - to je zjednodušení - jakémukoliv zásahu cizí moci na území České republiky a podstata tohoto návrhu nám lepší obranu umožňuje.

A mně vlastně přijde smutné, že tady drtivá většina příspěvků, s výjimkou třeba paní kolegyně Pastuchové, která řešila spíše otázku sociální, ale drtivá většina příspěvků se týká právě tohoto pozměňovacího návrhu. A já se skutečně ptám, co je toho příčinou? Chceme to? Nechceme to? Chceme to brzy, protože je to výhodné pro nás pro všechny, aby to brzy bylo? Jedná se o textaci, která je úplně stejná jako v roce 2018, a najednou ta textace, kterou my jsme převzali, konzultovali a konzultovali jsme to i s odborníky na soudech na trestní právo, převzali jsme ji, dali jsme ji do našeho návrhu, a najednou ten text jako takový vadí? Já bych to chtěl opravdu pochopit.

I jsme se bavili s paní kolegyní Válkovou o tom, že trestní zákoník se asi stihne projednat, že už budou semináře, první čtení a podobně. No, pojďme o tom diskutovat. Já jsem jenom tvrdil od začátku, že je výhodnější, aby tahle právní úprava platila co nejdříve, aby platila v lednu, aby platila v únoru, a to je můj pohled ministra vnitra, protože v lednu a v únoru budeme bezpečnější, anebo budeme bezpečnější za rok, protože účinnost trestního zákoníku, asi i když ho stihneme projednat, nebude dřív než 1. 1. 2026, takže ten rok tady navíc ještě budeme mít situace. A kdo z vás je aktérem i utajovaných zasedání bezpečnostního výboru a dalších komisí a podobně, tak prostě víte, že i v minulých letech k takovým skutkům proti naší zemi, které by byly bývaly postižitelné tímhle zákonem, prostě dochází. To není nějaká chiméra, to není nějaký výmysl, to není nějaká paranoia, to není nějaký diktát tajných služeb. Mimochodem, na znění tohoto paragrafu se shodují všechny tři tajné služby, všechny tři tajné služby chtějí, aby tato skutková podstata byla zadefinována. Takže opět, není to ničí hra, je to reakce na objektivně existující skutečnost, na bezpečnostní situaci, která v České republice v současné době je.

Co je přece klíčovým aspektem, klíčovým aspektem takové činnosti, je úmysl ohrozit či poškodit státní zájmy a je to vědomá spolupráce s cizí mocí ke škodě České republiky. Ještě jednou opakuji, je to vědomá spolupráce s cizí mocí, ať už z hamižných účelů, nebo ideových, aby byly poškozeny zájmy České republiky, a znovu se k tomu vracím - kdybych přece tohle neprosazoval a nechtěl to mít v právním pořádku České republiky co nejdříve, tak bych nebyl odpovědný ministr vnitra, kdybych nereagoval na to, co tady říkají tři tajné služby a dokládají to na konkrétních případech, o kterých vy všichni, kteří můžete jednat v režimu tajné, samozřejmě i z našich uzavřených výborů, víte, jenom je tady nemůžeme říkat na mikrofon v Poslanecké sněmovně. I tady se přece klade důraz na právní stát. Rozhodnutí o vině a sankcích je výhradně v kompetenci nezávislého soudu, garantuje se spravedlivý proces, vylučuje se libovůle té výkonné moci. Tady není, že někdo na někoho ukáže a ten v té chvíli ztrácí nějaká práva a jde do vězení. Je to přece klasický instrument, který jde skrze naše soudnictví.

Navrhovaná úprava, někdy jsem četl někde v nějakých komentářích, (je) srovnávána s ruskými zákony o zahraničních agentech - no, ale to není úplně pravda, takové zákony v Rusku slouží především k potlačování činnosti nevládních organizací a Česká republika naopak i v téhle zákonné úpravě plně respektuje právní stát, garanci práva, a to chci zdůraznit, veškeré mezinárodní závazky České republiky. My tady nejdeme nikam dál, my nejdeme nikam na hranu ani za ni.

A taky bych chtěl říci, že vlastně pokud jsme o tom debatovali na výboru, ten odpor v té chvíli takový nebyl - k tomu bych se chtěl ještě vrátit. Myslím si, že na výboru poslanci, a to celkem napříč politickým spektrem, se vyjadřovali tak, že chápou tu potřebu, kterou tam prezentovaly naše služby, a ten názor se prostě v tom průběhu času nějakým způsobem změnil.

Chápu a chápu potom, že tady bude nějaký názor právní, na který se připravuje paní poslankyně Válková pilně - slibovala hodinový proslov, o ten už jsem ji dneska určitě ochudil. Ale mně jde o to, aby tady někdo, třeba předřečník, pan poslanec Koten, vlastně řekl, jestli tedy, až to bude v tom trestním zákoníku, kdyby to šlo tou vaší cestou a bude tam tahle skutková podstata definovaná, jestli v té chvíli bude pro? Mě by opravdu zajímalo, jestli budete potom pro, jestli až tady budeme stát a odhlasovávat trestní zákoník a tady si vyobstruujete, že v tomhle nebude, mě potom zajímá, jestli poslanci opozice zvednou ruku na to, aby byla, a ještě jednou to říkám zcela jasně, definovaná neoprávněná činnost českých občanů pro cizí moc. A bude to třeba po legislativním učesání, o kterém hovoří paní poslankyně Válková, že jí tam něco technicky vadí, tak to někam projde, něco se tam technicky učeše, ale věcná podstata zůstane stejná. Budete potom pro? Řekne mi to někdo na mikrofon? Řekne mi někdo na mikrofon po všech těch technicistních výhradách, jestli budete pro?

Nepředbíhám, já se dostávám jenom do základu té debaty. Jde nám o věcnou podstatu toho návrhu, že chceme mít definovanou činnost, neoprávněnou činnost pro cizí moc. Tahle strana sálu (Ukazuje vpravo.) říká, že ano, protože se zásahu a intervence cizí moci u nás bojíme a nechceme, aby naši ministerští úředníci spolupracovali s cizími mocnostmi. Anebo to tam nechceme mít a hledáme cestu, aby to tam nebylo, a to je těžko potom v téhle chvíli si vybrat - jestli přistoupit na dohodu té legislativní čistoty, o které vy mluvíte, a říci si: dobře, projednáme to v rámci trestního zákoníku, dobře, legislativně technicky něco upravíme v ÚPV a potom to s plnou parádou a podporou celé Poslanecké sněmovny posíláme do hlasování o trestním zákoníku na půdě Poslanecké sněmovny. No, kdybych fakt měl jistotu vyslovenou i tady, věcně, jsme pro ten návrh, jenom nám vadí, že je tady... Jenom nám vadí, že je tam nějaká chybka, a kdybych tohle tady slyšel, budu komunikaci o tom, jestli to u tohohle zákonu má být, nebo nemá být, také otevřenější, ale já jsem viděl vývoj, kdy na bezpečnostním výboru to nikomu nevadilo, a najednou ve Sněmovně to vadí. Tak vůbec nepředbíhám, já chci jako ministr vnitra v zájmu bezpečnosti, abychom tohle ustanovení v našem legislativním pořádku měli. Buď to bude v tomhle zákoně, anebo po naší gentlemanské dohodě a s ujištěním, že i opozice tohle ustanovení chce mít v našich zákonech, a pokud tohle ujištění mít budu, tak nejsem sveřepý, jsem připravený vyjednávat o tom, aby nám tady procházely zákony. Jsem připravený vyjednávat o tom, abychom měli schválený lex Ukrajina, aby lidé, kteří jsou na území České republiky, se mohli začít on-line registrovat, a úředníci OAMPu, promiňte mi to, doslova nepadali na hubu v půlce března, protože jim ten zákon zdržujeme. I na ně já myslím, takže já jsem připraven k dohodě, která bude mít absolutně jasné parametry: pane ministře Rakušane, dejte to pryč s panem poslancem Exnerem, nebude to u tohohle zákona, my už nebudeme - protože většina výstupů byla k tomuto paragrafu - my už o tom nebudeme tak dlouze mluvit, ale my vás za to ujišťujeme, že nejsme věcně proti podstatě trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc, a my vám to podpoříme v rámci trestního zákoníku. Já budu trochu smutný z toho, že ten trestní zákoník, i když se rozdělí účinnost, tak nejdříve by tohle ustanovení mohlo platit 1. 7. příštího roku, spíše až 1. 1. přespříštího roku. Já říkám, je to škoda, protože jsme mohli účinněji proti cizí moci působící na našem území ve spolupráci s našimi občany zasahovat třeba už od ledna nebo února. Policie opravdu ty instrumenty nemá, opravdu je v téhle chvíli nemá - nejde to. A pokud tady budu mít tu garanci, že jste pro, jenom vám technicky něco vadí - to nám vysvětlí paní poslankyně Válková, řeknete mi, jakým způsobem to chcete upravit v ústavně-právním výboru, a že je tady, tak já nerad, ale řeknu: Dobře, mohlo to platit dřív, ale pojďme do toho. Ale já tuhle garanci nemám. Já nevím, jestli tu diskusi tady vedeme proti tomu návrhu a jeho obsahu, že nechceme bojovat s cizí mocí na našem území, anebo tady v téhle chvíli vedeme debatu o technicistních věcech, přílepek nepřílepek, jak je tam definována podstata skutkového trestného činu - jestli je to správně, má to být obráceně a podobně, to jsou legitimní diskuse. Ale opravdu mi, kolegyně a kolegové, na mikrofon řekněte, že to v rámci toho trestního zákoníku potom chcete schválit a budete pro, že chcete mít - anebo ještě jinak, já vás nechci... aby pan kolega Lang neříkal, prostřednictvím pana předsedajícího, aby tady neříkal, že něco předjímám - dobře, tak jestli chcete mít definovanou neoprávněnou činnost pro cizí moc v našem legislativním pořádku. Pokud ano, tak v té chvíli se pojďme dohadovat, jak to bude příští týden s hlasováním o lex Ukrajina. Ale musíte chápat mě, a tady ne žádný politický výstřel, ne žádné politické handrkování, to není žádný teď střet vláda a koalice. To je moje bytostné přesvědčení jako ministra vnitra, jako konzumenta informací tajných služeb, jako člověka, který je zodpovědný za to, aby naši občané byli v bezpečí, tak je přece tady v té chvíli zcela legitimní, že chci od kolegyň a kolegů slyšet, že touhle cestou půjdeme, protože jsem o věcné správnosti přesvědčený. Nevím proč, už si to nepamatuji, pan kolega Hamáček nakonec i po souhlasném stanovisku Legislativní rady vlády v roce 2018 ten návrh nepředložil k projednání. Nevím, proč k tomu vlastně tehdy došlo nebo nedošlo, ale já jsem prostě přesvědčen, že tohle všechno potřebujeme.

Já tady vidím, prosím, nervozitu některých kolegyň a kolegů, že hovořím dlouho. No, já jsem se nedostal poslední tři schůze ke slovu, které se tady projednávaly, takže prosím, musíte vydržet i to, že tentokrát se k některým věcem tady samozřejmě vyjádřit chci.

Technická poznámka ještě na závěr. Co rozhodl Ústavní soud včera, nějakým způsobem se vyslovil k přílepkům - respektuju a vždycky jsem respektoval rozhodnutí Ústavního soudu a nikdy jsem na to jinak nereagoval, a proto tvrdím a mám tady právní rozbor, že tady se o přílepky nejedná, že tady se opravdu o přílepky nejedná. A tím výrokem Ústavního soudu, tak jak byl definován včera, mimochodem také ukázal kromě jiného, o tom se málo mluví, že vláda má právo po určité chvíli zamezit pevným hlasováním obstrukcím v Poslanecké sněmovně. (Poslankyně Schillerová se v lavici ohrazuje.) Promiňte, Sněmovna je suverén, Sněmovna je suverén, ano? Většina v Poslanecké sněmovně má právo zamezit nějakým dlouhotrvajícím obstrukcím. To je taky zajímavé i proto, jak bychom tady měli jednat.

Ten aktivní nález Ústavního soudu říká, že pozměňovací návrh, který je tam dán, porušuje pravidla legislativního procesu, obchází zákonodárnou iniciativu, neboť to, co je obsahem pozměňovacího návrhu, je obsaženo v samotném podaném vládním návrhu a tak dále. Takže tady v téhle chvíli my můžeme říci, že ten předmět a účel obou dvou pozměňovacích návrhů, to znamená i zamezení dvojího občanství, i pozměňovací návrh - a to schválně říkám tady na mikrofon a zdůrazňuji to - i návrh, který se týká možné činnosti pro cizí moc, tak jsou to opatření, která jednoznačně v návaznosti na agresivní válku Ruska proti Ukrajině posilují odolnost České republiky, kdy máme lepší a efektivnější možnost se bránit nejrůznějším formám ruské agrese a nebezpečí, které z ruské agrese potenciálně vyplývá i pro občany České republiky.

Jednoznačně říkám, a uvádím zde schválně na mikrofon a stenozáznam, že existuje veřejný zájem na účinné ochraně ústavního zřízení, svrchovanosti, územní celistvosti, obrany a bezpečnosti České republiky, a to je obsaženo v tomto návrhu. Věcně to samozřejmě blízce souvisí s projednávaným zákonem lex Ukrajina, protože je tady akutní nebezpečí, zvýšená možnost potenciálního nebezpečí zájmu cizí moci, aby působila na území České republiky.

Já vám děkuji, že jste mě vyslechli, budu se těšit na další diskusi a budu se těšit třeba i na tu férovou dohodu, kterou uděláme. Budu se těšit na tu férovou dohodu a budu se těšit, až se dostaneme k hlasování, ať už bude u jakéhokoliv zákona, o neoprávněné činnosti pro cizí moc, že poslanci opozice to podpoří, a potom vystoupím na mikrofon - a pamatujte si to - a řeknu vám: Děkuji, kolegyně a kolegové, přesvědčili jste mě, že dohody platí a že vám i mně jde o zájmy občanů České republiky a o jejich bezpečnost. Děkuju. (Potlesk koaličních poslanců.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: My jsme se mezitím vystřídali s kolegou.

Ve 13.30 máme pevně zařazený bod číslo

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 15. 1. 2025 v 15:21.