Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.20 hodin)
Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, za mě - krátce se také vyjádřím k tomu návrhu. Zdravotně sociální pomezí je rozhodně velké a velice důležité téma. S vývojem společnosti a vývojem zdravotní péče a jejích potřeb roste čím dál tím víc i potřeba na počet lůžek následné a pobytové služby zdravotně sociálního pomezí. Ten problém nadužívání akutních nemocničních lůžek pro účely sociální se řeší poměrně už dlouhou dobu, ale ten trend nárůstu potřeby této péče dál běží a problém je již v podstatě na hraně ohrožení toho, aby se kapacity oddělení k poskytování akutní zdravotní péče vyrovnaly těm potřebám následné a sociální péče pro čím dál tím větší počet pacientů. Tento předložený návrh ale tu situaci podle mě neřeší, nebo respektive neřeší ji správně v té podobě, jak koalice avizuje ho přijmout. Narážím na ten výborový pozměňovací návrh.
Tím udělením výjimky z té vyhlášky č. 505 pro některé poskytovatele docílíme pouze komercionalizace této služby. To určité zastropování těch plateb ze strany klienta je určitou pojistkou plošné dostupnosti takové služby a v opačném případě se může stát, že taková služba bude dostupná pouze pro majetné a v příhraničních oblastech často pouze pro zahraniční klienty.
Další problém shledávám i v tom, že zajištění provozu takového zařízení je nutné garantovat zdravotní sestrou odbornosti S3. I ty podmínky na zdravotnický personál jsou prostě obtížně splnitelné. V době, kdy se Česká republika potýká s nedostatkem veškerého zdravotnického personálu, hlavně toho vysoce odborného, natolik, že je ohrožen i provoz a dokonce v některých případech existence některých zdravotnických zařízení, nám takový návrh přinese pouze další potíže.
V případě, že ten poskytovatel, který si bude moct zvednout ceny těch služeb vlastně nad tu stanovenou praktickou mezd a naplní to zařízení bohatými klienty, a může vlastně být výdělečný natolik, že může dokonce i přeplácet ten požadovaný zdravotnický personál, tak jej bude odvádět z oddělení a z ambulancí akutní a primární péče, a to může v podstatě znamenat i přímé ohrožení dostupnosti zdravotní péče obecně.
Tyto navrhované úpravy jsou podle mě špatně a bude velice záležet na tom, jaké pozměňovací návrhy budou v té další rozpravě načteny, a jaké budou skutečně přijaty, protože takto, bez dalších úprav takto koncipovaný návrh klub SPD nepodpoří. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji paní poslankyni za její vystoupení. Jako další je na řadě pan poslanec Igor Hendrych, poté pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře. Já v zásadě budu navazovat na to, o čem tady hovořila jako první paní kolegyně Pastuchová, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, respektive paní poslankyně Štefanová, rovněž vaším prostřednictvím, protože můj pozměňovací návrh, který zde chci následně představit, v podstatě reaguje rovněž na ten z našeho pohledu velmi kontroverzní návrh, který byl přijat na výboru pro sociální politiku a který je tím pádem v danou chvíli v systému v podstatě výborovým pozměňovacím návrhem. A tím, kdo ho tam v podstatě uvedl, byla právě paní poslankyně Bačíková a kolegové.
My jsme tady o tom už spolu hovořili, nebo debatovali s panem ministrem, pamatuji si na to tak trošku, to už je pár měsíců, v prvním čtení. A v zásadě je to skutečně o té úhradové vyhlášce, o jejím odstranění, které v podstatě umožňuje, a ono tam i v tom odůvodnění je napsáno, mám to tady před sebou, umožňuje vstup soukromého kapitálu do sociálních služeb. Já jsem tady vyslovil, a opakuji to znovu, obavu o to, že skutečně může nastat situace, že kraje, které dneska mají v podstatě zákonem určeno, že mají zajišťovat dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb, respektive mají určit síť sociálních služeb na území kraje a tak dál, v podstatě tu svoji zákonnou povinnost budou plnit tím způsobem, že řeknou - ano, máme tady nějakou krajskou síť, kterou v danou chvíli v podstatě ani nemusíme nějak rozvíjet extra, protože budeme umožňovat de facto registrace, ta samozřejmě probíhá paralelně, ta musí být i pro ty, kteří nejsou v síti, ale budeme koukat na to, jak nám tady se rozrůstá síť registrovaných služeb de facto komerčního typu, ve kterých nebude platit žádný limit na úhradu za sociální služby. A potom můžeme suše konstatovat a říct - my v podstatě plníme svou zákonnou povinnost, protože na území našeho kraje máme dostupnost poskytování sociálních služeb, máme tady tedy nějakou síť a v podstatě nemusíme - v podstatě můžou šetřit své vlastní prostředky, můžou investovat do nějakých jiných projektů, nic proti tomu, ale de facto budou šetřit i peníze státu, respektive kapitoly 313. Bude to vypadat jakoby strašně fér a strašně fajn, že tady do poskytování sociálních služeb v daleko větší míře bude vstupovat kapitál soukromý.
Ono když se na to podíváme na západě nebo i do nějaké anglosaské literatury, tak se jakoby říká - jo, v pořádku, pojďme do toho, ať sociální služby poskytují v určité omezené míře i soukromí poskytovatelé a ať si určují ceny za to, jak je libo, na nějaké komerční bázi. Ale je to dobře v tom smyslu, protože se tím pádem uvolní kapacity pro ty středně příjmové a nízkopříjmové. Ale je to o té míře. A já tam tu míru v tom zákoně nevidím. Nějaká určitá míra může být, ale tak jak je to napsáno, tak to žádnou míru nestanovuje a skutečně se obávám toho, že do budoucna může nastat to, že daleko větší kapacity budou obsahovat ty soukromé a drahé služby a ty stávající kapacity, které de facto zajišťujeme z veřejných peněz, když to řeknu obecně, budou stagnovat. A všichni se budou tvářit, že v podstatě je všechno v pořádku, protože těch míst na počet obyvatel je dostatek, respektive se rozrůstají atd., atd.
Z toho mám obavy, a proto považuji tento pozměňovací návrh za velice špatný, a už o tom tady hovořily i mé předřečnice. Já jsem na základě právě toho, jinak bych tady s tím pozměňovací návrhem nestál, připravil stručný, myslím si, že jasný pozměňovací návrh, který v § 95 - kraj - a písm. h) přidává jednoduchou větu, ale poměrně zásadní - určuje síť sociálních služeb na území kraje, je uvedeno nyní, a já přidávám - jejichž rozsah financovaný z veřejných rozpočtů odpovídá potřebám obyvatelů kraje. Je to obecnější ustanovení samozřejmě, ono by to asi nešlo napsat nějak úplně konkrétně přesně, ale v podstatě je to jakýsi závazek, nebo já to tak aspoň vnímám, mí kolegové se mnou, že ty kraje nebudou rezignovat na rozvoj sociálních služeb v rámci té své sítě. Že skutečně budou nadále usilovat o to, aby ta krajská síť odpovídala potřebám obyvatelů kraje, což se jaksi nevylučuje s tím, že budou v určitém velmi omezeném rozsahu, nebo aspoň z mého pohledu by to tak mělo být, rozšiřovat služby soukromé.
Já se k tomuto pozměňovacímu návrhu samozřejmě ještě přihlásím v následné podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji pěkně. A toto vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana zpravodaje. Prosím.
Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom krátce musím na svého ctihodného kolegu z Moravskoslezského kraje a v podstatě bývalého náměstka pro oblast sociální v Opavě reagovat. To nejsme schopni - žádný kraj - zvládnout. Nejsme nikdy schopni zvládnout pokrýt všechny sociální služby, které jsou potřeba v tom území, (a) z veřejných zdrojů (je?) zaplatit. Prostě to žádný kraj nezvládne, a nezvládneme to nejenom finančně, nezvládneme to ani tím počtem těch zaměstnanců. Prostě nemáme tolik pobytových zařízení, abychom mohli pokrýt potřebu úplně všech krajů až do toho jediného obyvatele daného kraje. Já chápu, že je to moc hezké, chtěli bychom to asi úplně všichni, ale ani ty veřejné zdroje, které jsou, nejsou v dostatečném množství. Nehovoříme jenom o kapitole 313, to jsou státní peníze, které plynou do krajů a které kraj následně přerozděluje. ***
