Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.30 hodin)
(Jednání pokračovalo v 14.31 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, je 14.31, vypršela pauza a já nyní opět dám slovo paní předsedkyni klubu hnutí ANO Aleně Schillerové, která je přihlášena. Prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Dobrý den, dámy a pánové, kde máme vládu? Máme tady pana ministra financí, to je v pořádku, ale kde máme vládu? Já si vzpomínám, když se projednával rozpočet za naší vlády, že jsme tady seděli jak vlaštovky na bidýlku - jestli to tak k sobě chodí, to přirovnání - a byli jsme připraveni reagovat, protože celá řada dotazů tehdejší opozice se netýkala jenom Ministerstva financí, jenom premiéra, ale týkala se vlastně i ministrů, jejich jednotlivých kapitol. Já to považuju prostě - zvlášť ještě k těm skutečnostem, které řeknu k rozpočtu - tak to považuju skutečně za naprosto něco neslýchaného.
A že vláda zasedá, pane ministře - já jsem vás zaslechla, i když to není komunikace napřímo - že vláda zasedá, je nám úplně jedno. Proč nezasedáte v pondělí? Naše vláda zasedala v pondělí, vláda Andreje Babiše, protože jsme nechtěli narušovat schůze Sněmovny. Že zasedá vláda, je mi srdečně jedno, to říkám otevřeně, protože vláda se zpovídá Poslanecké sněmovně, ne naopak.
Měla bych sto chutí, sto chutí vzít pauzu, sto chutí vám říct, že se tady sejde vláda a vláda bude poslouchat naše argumenty. Nicméně je tamhle 17 přihlášených, mých ctěných kolegů - nebo vidím tam převážně tedy kolegy z hnutí ANO zatím to, co je vidět na tabuli - kteří chtějí vystoupit, připravovali se stínoví ministři na svoje jednotlivé kapitoly, takže já jenom chci upozornit, že budeme trvat na tom, aby tady vždy byl minimálně přítomný ministr, když bude mluvit jeho stínový protějšek, když už tohle připustíte, aby tady vláda neseděla. Je tady prázdno, a to ještě můžeme být rádi, že tu sedí ministr financí, že tu nesedí někdo, nebudu říkat kdo, takže já to považuju za naprosto něco neslýchaného a neúctu k tomu zákonu roku, který tady teď v prvním čtení projednáváme. (K ministru Stanjurovi přistoupil ministr Výborný.) Tak a máme tady dalšího pana ministra, tak už tu máme aspoň dva, když se projednává.
Snad mi nejdete říct, pane ministře, že jdete vystřídat ministra financí? Tak já počkám, až si to řeknete, protože v tom případě beru pauzu. (Potlesk zleva, ministr Výborný odchází.) Tak nejdete to říct, tak to asi je ta lepší zpráva z těch velmi špatných, které teď jsem tady sdělila.
Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, já nejdřív přednesu svůj projev, který jsem měla připravený a mám připravený, a pak budu reagovat na některá vystoupení nebo na vystoupení pana ministra financí, abych reagovala na některé jeho argumenty - nebo respektive neargumenty - které tu zazněly.
Návrh zákona o státním rozpočtu, který budeme dnes projednávat, je bezesporu tím nejdůležitějším ze všech čtyř státních rozpočtů vlády Petra Fialy. Je tomu tak proto, že se jedná o rozpočet finální, který zrcadlí všechnu odvedenou práci tohoto kabinetu za uplynulé tři roky, a přijmeme-li premisu, že státní rozpočet je zákonem roku, můžeme směle říct, že nám dnes na stole leží úplně nejdůležitější zákon současné vládní koalice vůbec. Nejdůležitější zákon této koalice vůbec, který má ovšem jednu naprosto esenciální a nepřekročitelnou vadu a není to vada, kterou by šlo přejít s odkazem na různost politických názorů či pohledů na ekonomické řízení země, byť i takových je tam víc než dost a dostanu se k nim vzápětí. To, co je v tuto chvíli absolutně nejdůležitější, naprosto nadstranické a s čím musí souhlasit každý poslanec, kterému na naší zemi a jejím obrazu skutečně záleží, je, aby rozpočet České republiky nebyl nevěrohodný, neúplný a nereálný cár papíru. Právě takový totiž bohužel je, a to nikoliv podle nás jako opozice, ale podle nezávislé Národní rozpočtové rady. Národní rozpočtová rada totiž 3. října publikovala stanovisko, podle kterého jsou v předloženém návrhu rozpočtu nesrovnalosti v rozsahu okolo 50 miliard korun. Připomenu, že úřad Národní rozpočtové rady konstatoval ve zkratce následující: za prvé, v konsolidaci rozpočtu se příští rok nepokračuje; za druhé, příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny, a to přibližně o 10 miliard korun; za třetí, výdaje na důchody jsou podhodnoceny, a to v rozsahu 5 až 7 miliard korun; za čtvrté, výdaje na obnovitelné zdroje energie a na platy nepedagogických pracovníků ve školství jsou v rozporu s platnou legislativou, jen v případě OZE hovoříme podle samotných zdrojů z vlády o částce pohybující se kolem 20 miliard korun; za páté, rozpočet nerespektuje principy reálnosti a úplnosti.
Jinými slovy, tyto závažné nálezy úřadu Národní rozpočtové rady jednoznačně potvrzují, že ministr financí Zbyněk Stanjura v návrhu státního rozpočtu nadhodnotil příjmy a podhodnotil výdaje, a to způsobem natolik extrémním, že byla podkopána elementární důvěra ve výkaznictví naší země. Jako politici můžeme v této Sněmovně vést diskusi o tom, zda by investice mohly být vyšší nebo nižší, zda by bylo vhodnější dát více peněz do školství, na výstavbu bytů, do vědy nebo zdravotnictví, ale nemůžeme ji vést v podmínkách, kdy rozpočet pracuje s nerealistickými příjmy a výdaji. Možnost vést seriózní debatu nad rozpočtem, který se jen hemží nesrovnalostmi a cinknutými čísly, je ale prakticky nemožné.
Proto mi dovolte, abych hned v úvodu vyzvala Poslaneckou sněmovnu k přijetí usnesení, kterým uloží vládě splnit zcela nejzákladnější úkol bez ohledu na politické priority té které strany či hnutí. Tím úkolem musí být přepracování návrhu rozpočtu podle zmíněných připomínek úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října 2024, respektive s reálnými rozpočtovými potřebami a s platnou legislativou. ***
