(pokračuje Olga Richterová)

2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 354/6/ - vrácený Senátem

Senát vrátil tento návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 354/7. Informace k pozměňovacím návrhům vám byla rozeslána elektronickou poštou a já mezi námi srdečně vítám paní senátorku Hanu Kordovou Marvanovou.

A poprosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům nejprve vyjádřil pan poslanec Josef Bernard. Prosím, máte slovo. Ještě poprosím, kolegyně, kolegové, kdo chcete hovořit...

Poslanec Josef Bernard: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuju za slovo, paní předsedající. K návrhu zákona budu velmi stručný nebo pokusím se o stručnost. Máme shodu se Senátem, že by den samizdatu měl vzniknout. Na čem nemáme shodu, je ale datum. My navrhujeme jako Poslanecká sněmovna 12. říjen a já už tedy nebudu dál zdůrazňovat, proč jsme den samizdatu navrhovali všeobecně, ale zaměřím se na to, proč my jsme navrhli, respektive ti, co nás podnítili k tomu, abychom toto datum navrhli, proč právě toto datum.

12. října 92 vydavatelů českého a slovenského samizdatu napsalo otevřený dopis tehdejšímu prezidentu Gustávu Husákovi, ve kterém ho vyzvalo, aby propustil Ivana Polanského, jednoho z vydavatelů slovenského samizdatu. V tomto dopise ve stručnosti uvedli: Zavřete i nás, i my vydáváme samizdat a říkáme, který samizdat to je, a osvědčte svou zvrácenou politiku tímto způsobem, anebo propusťte Ivana Polanského.

V rámci východní Evropy se jednalo o ojedinělý čin, který nemá v jiných zemích obdoby. A toto datum nenavrhli pouze poslanci, ale navrhli ho i lidé, kteří v této věci byli zainteresováni v roce 1988. Navrhli ho v roce 2016 společně se slovenskými bývalými disidenty a vydavateli samizdatu a chtěli, aby i na Slovensku i v Čechách 12. říjen byl právě vyhlášen jako den samizdatu.

Můžeme diskutovat o tom, jaké datum navrhnout. Trošku mě mrzí ale, že ta diskuse spadla nebo klesla k tomu, že se špiní památka Ivana Polanského. A protože já můžu být v této věci podjatý, požádal jsem některé významné lidi, historiky a bývalé disidenty o vyjádření v této věci a použiju tři z těchto vyjádření a dovolte mi nyní krátké citace.

Vilém Prečan. Nikdo nemůže zpochybňovat úlohu Viléma Prečana, významného historika. V 90. letech ve svobodných poměrech vychází rozsáhlá dokumentární literatura a ta potvrdila význam a dosah zápasu za svobodu Ivana Polanského a podstatně obohatila znalosti o jeho rozsáhlém dlouholetém samizdatovém vydavatelství. Byl za to také po zásluze uznán jako účastník protikomunistického odboje a oceněn pamětní medailí slovenského Ústavu paměti národa. Charta 77. Informace o Chartě číslo 77 z roku 1987. Cituji: "Obvinění z trestného činu podpory a propagace fašismu je samo o sobě kuriózní, inkriminované texty totiž nepropagují fašismus či rasismus, nýbrž se snaží prokázat, že zmíněným slovenským politikům byly fašistické a rasistické postoje cizí."

Naposledy doyen českého samizdatu Jiří Gruntorád. Za normalizace byl - Ivan Polanský myšleno, vydavatel samizdatu, znalec Ján Šimulčík spočetl, že vytiskl přes dva miliony stran samizdatových periodik. Nebyl ĺuďák, ani klerofašista. Jeho politická orientace by byla srovnatelná s orientací Václava Bendy, ostatně nikoliv náhodou, byl odsouzen na čtyři roky vězení jako Václav Benda, stejně jako Bendova adresa byla kontaktem výboru solidarity.

Dámy a pánové, tolik k tomu zdůvodnění Senátu. Já jako jeden z předkladatelů návrhu dne samizdatu si stojím za tím, abychom nadále trvali na tom, že 12. říjen bude vyhlášen jako den samizdatu. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní poprosím, aby se slova ujala paní senátorka Hana Kordová Marvanová.

A poprosím opravdu, kolegyně, kolegové, ztišme se. Je tady takový ten všudypřítomný šum. Děkuji.

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych za Senát zdůvodnila, proč Senát a s jakými návrhy vrátil tento zákon do Poslanecké sněmovny.

Návrh Senátu obsahuje dva pozměňovací návrhy. Já nejdřív začnu tím, který nekomentoval pan předkladatel, pan poslanec Bernard, a to je návrh, aby významným dnem byl nově 24. červen jako den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Tento den, to je den, kdy byly vypáleny Ležáky, a bohužel stále je to - na to upozorňují historici, renomované osobnosti i třeba ředitel Památníku Lidice, že se zapomíná na to, že vypálených obcí za nacistické okupace bylo mnohem více. Nebyly to jenom Lidice, byly to Ležáky, ale i další obce, dokonce na konci druhé světové války.

Senát tuto iniciativu zvedl už v roce 2020. Bohužel to nedošlo svému konci, potom byly volby do Poslanecké sněmovny, takže Senát se usnesl, že by znovu navrhl, aby 24. červen byl dnem památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Takže to je jeden návrh, o kterém budete hlasovat.

A druhý návrh, budete hlasovat samozřejmě o obou dohromady, je návrh, který nemění termín den samizdatu. My jsme v Senátu rozhodně nezpochybňovali to, že by měl být zaveden významný den samizdatu, protože samizdat zejména v sedmdesátých, osmdesátých letech sehrával skvělou úlohu při informování lidí, když byly informace a knihy zde cenzurovány, a český samizdat má hlubokou tradici. Já bych zmínila ty nejdůležitější.

Edice Petlice, kterou založil Ludvík Vaculík. Edice Expedice, kterou založil Václav Havel. Informace o Chartě, které vydávala Charta. Edice Popelnice Jiřího Gruntoráda, Undergroundové vokno nebo samizdatový časopis Revolver Revue a potom také obnovené, ještě tehdy od roku 1987 vydávané samizdatové Lidové noviny. Takže Senát shodně se Sněmovnou je jaksi připraven a podpořil, aby vznikl den samizdatu.

Ale podívali jsme se na to podrobněji. Logicky padly v Senátu otázky, proč vlastně je navrhován 12. říjen. Já jsem konkrétně získala informace od historiků a stejně tak se tomu podrobně věnoval předseda výboru školského a pro lidská práva pan senátor Jiří Růžička. A zjistili jsme jaksi poměrně závažné informace, které nebyly známy v době, kdy byla skutečně vytvořena petice ve prospěch nebo v zájmu propuštění Ivana Polanského, slovenského aktivisty a vydavatele samizdatu. Ta petice skutečně byla odeslána tehdejšímu prezidentovi Husákovi 12. října 1988. Pikantní na tom je, že tady musím říct, že já sama jsem jeden z těch 92 vydavatelů samizdatu. Tehdy jsme vydávali Bulletin nezávislého mírového sdružení. Já sama mohu říct, a potvrdila mi to řada těch petentů, my jsme samozřejmě nevěděli, co vydával Ivan Polanský. Logicky jsme to ani nemohli vědět, protože to bylo zabaveno StB, zakázáno. A tyto petice za propuštění politických vězňů jsme logicky podporovali, protože jsme měli za to, že v tomto státě za komunistického režimu není svoboda slova a že by lidé za projev svobody slova neměli být zavíráni.

Tak mimochodem ta petice měla úspěch, protože potom prezident Gustáv Husák Ivanovi Polanskému snížil trest na podmínečný trest a v prosinci 1988 byl Ivan Polanský propuštěn. Takže tolik pozadí té petice. Nicméně jsme nevěděli jaksi, jaký samizdat vydával Ivan Polanský. A Já si myslím, že jako nejde říct, že cokoliv, co se v samizdatu vydává, je úplně skvělé. Já jsem tady zmiňovala skvělá díla českého samizdatu nebo edice českého samizdatu, ale když jsme se seznámili s tím, co vydával Ivan Polanský a vlastně za co byl souzen, tak to je takové, že třeba já bych měla problém, kdyby to bylo vydáváno oficiálně i dnes.

Je to totiž tak, já to píšu v tom odůvodnění, které jste dostali, takže teď to řeknu stručně. Šlo o publikace historického zápisníku, který obsahuje řadu textů vyzdvihujících osobnosti a zásluhy Andreje Hlinky a především Josefa Tisa. Je důležité si připomenout, kdo to byl Josef Tiso? Josef Tiso na základě dohody s nacistickým Německem přímo a přímo Adolfem Hitlerem založil slovenský stát. V letech 1939 až 1945 byl Josef Tiso prezidentem a nesl přímou odpovědnost za deportace 70 000 slovenských Židů do koncentračních táborů. Dokonce Slovensko bylo jednou ze dvou zemí, které Německo platilo 500 marek za každého vyvezeného Žida a deportovaného do vyhlazovacího tábora.

A texty v historickém zápisníku, který vydával Ivan Polanský, tak tyto činy Josefa Tisa a celé jeho angažmá v době slovenského státu podporovaného nacistickým Německem, tak jsou tyto jeho činy omlouvány, dokonce jsou vysvětlovány tak, že Židé nebyli plnohodnotnou součástí slovenského národa.

Tiso, připomenu, v roce 1947 byl odsouzen a posléze byl popraven za velezradu právě za tyto své činy během druhé světové války, zejména právě podíl na deportaci Židů. A toto jsou fakta, ale ta fakta jsou prezentována v tom historickém zápisníku Ivana Polanského tak, že vlastně se to nezakládá na pravdě, je to zpochybňováno, dokonce jsou tam výzvy, že by Tiso měl být blahořečen. To znamená, že by naopak měl být oceněn jako zakladatel samostatného Slovenska a jsou omlouvány tyto jeho skutky dobovým kontextem a dohodou s Hitlerem.

Já to nechci hodnotit v tom smyslu, že by Ivan Polanský neměl právo na názor. Jistě měl a možná měl právo nebo chuť tyto texty publikovat, nicméně si nemyslím, že by při schvalování českého dne samizdatu jsme se měli odkazovat na samizdat, který má tento obsah. Rozhodně to nebylo úmyslem těch petentů v roce 1988. Vůbec nechápu, proč bychom se nemohli my při stanovení dne samizdatu vztahovat k nějakým našim událostem na území České republiky.

Proto jsem zmiňovala všechny ty počiny vydavatelů samizdatu. A protože jich bylo hodně a těžko se stanoví jedno klíčové datum, kdy byly vydávány ty samizdaty na území České republiky, tak proto jsme navrhli den založení VONSu. VONS byl založen 27. dubna 1978. Tehdy byly perzekuce proti Chartě, perzekuce proti politickým vězňům, nezávislé kultuře a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, zkráceně VONS, se velmi zastával jak politických vězňů, tak vydavatelů samizdatu. A tentýž den, potom za tři roky, se policie, teda ta státní bezpečnost, tedy StB, pokusila samizdat, zničit, byla to ta známá akce kamion. Ale přestože nastoupili represe proti vydavatelům samizdatu, samozřejmě členům VONSu, to bylo v roce 1981, tak přesto vydavatelé samizdatu na území České republiky a samozřejmě Československa vydávali samizdat dál až do listopadu 1989. My tedy máme nějaké datum, ke kterému bychom mohli stanovit den samizdatu.

Závěrem bych chtěla říct, že když pan poslanec Bernard zmiňoval klíčové osobnosti, tak já jsem to samozřejmě taky konzultovala s významnými osobnostmi, například s historikem Petrem Blažkem, který vlastně sepsal práci na základě podkladů a otevřených svazků StB, takže on vlastně toto analyzoval. Potom jsem to konzultovala s některými vydavateli samizdatu, takže je tady zmíním. Konkrétně s Alexandrem Vondrou, který byl v týmu, který vydával Revolver Revue, posléze byl mluvčí Charty a nebo s Františkem Stárkem, tedy s přezdívkou Čuňas, který patřil deset let k vydavatelům významného undergroundového časopisu Vokno. Oba mi jasně sdělili, že stojí za tím, že má být zvoleno jiné datum a že to, že bychom se my tady na území České republiky, v českém parlamentu vztahovali k něčemu tak mimořádně spornému dle mého názoru, já s tím jako hluboce nesouhlasím, s texty, které vydával pan Polanský, protože jsou antisemitské a je to nebezpečné i dnes. A nevím, jak bychom dětem ve školách, když vy se slavil den samizdatu a připomínal, tak vysvětlovali proč český parlament zrovna jako vzor českého samizdatu zvolil tyto sporné historické zápisníky, které adorují někoho, kdo spolupracoval s nacistickým Německem. Takže prosím vás o zvážení toho. Není to žádný kapric od Senátu, my jsme se snažili to vzít vstřícně, aby kolem toho nebyl žádný střet a spor. Zvažte to. Poprosila bych vás, a byli bychom rádi, kdybyste podpořili ten zákon ve znění Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Máme tady několik přihlášek, ale já nejprve oznámím, že s náhradní kartou číslo 26 bude jednat a hlasovat pan místopředseda Jan Skopeček, a potom ještě dočtu omluvy došlé v mezičase. A sice omlouvá se pan poslanec Igor Hendrych do 9.15 hodin z osobních důvodů a z členů vlády pan ministr Martin Kupka z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

A nyní je na zvážení pana poslance Matěje Ondřeje Havla, zda se chce k usnesení Senátu vyjádřit jakožto zpravodaj garančního výboru? Nikoliv. Já proto otevírám rozpravu a do ní mám přihlášené. A teďka je to takové kuriózní, protože faktické nemůžou být úplně na začátku rozpravy, tak nejprve by vystoupil pan předseda Marek Benda, který je přihlášený do obecné rozpravy, pak tam máme dvě faktické, a pak máme přihlášeného z místa Josefa Bernarda. Prosím.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já se v této věci chci také vyjádřit, protože si myslím, že paní senátorka se mýlí, jako se v posledních letech mýlívá téměř vždycky.

Nejde vůbec o příběh pana Polanského, nejde o to, co vydával pan Polanský, jde o to, že 90 lidí v čele s mým tatínkem Václavem Bendou a s Janem Čarnogurským, významným slovenským disidentem tehdy, dneska zase můžeme na jeho názory koukat úplně jinak, ale to je něco, co s tím nehraje roli, a celou řadou lidí, včetně paní senátorky, která dneska říká, že se nepamatuje, proč to udělala, a že zřejmě nevěděla, proč to udělala, jako to obvykle bývá, sepsali dopis, který toho datumu, ke kterému se dnes vztahujeme, vydali, aby řekli: Milá československá vládo, nezavírejte na Slovensku Ivana Polanského, protože vydal nějaké texty, které se vám zdají fašistické, mimochodem zdají fašistické. Byl to přepis od soudu s Tisem, nebyly to žádné jeho myšlenky, byl to přepis od soudu s Tisem. A za tohle měl být na Slovensku stíhán.

Jsme v roce 1988. Jako základní solidarita, která tady byla mezi tou opozicí, bylo, že názory jsou tolerovány. To dneska už nikdo nechápe, dneska už žijeme furt jenom v nějakých hejtspíčích a podpoře a (podobně?). Názory jsou tolerovány. Můj táta byl nejlepší spolupracovník Petra Uhla, jeden konzervativní katolík, druhý trockista. Celou dobu dělali společně, prostě ti lidé se tolerovali a respektovali a šlo o svobodu slova. Proto je to datum zvoleno takhle a vůbec nesouvisí s tím, jestli ten, koho se zastávali, byl dobrý, nebo špatný, jestli vydal dobré nebo špatné věci, a dokonce teda naprosto historicky vydal většinu věcí spíše dobrých a možná, že tam měl nějaké dva úlety. Stejně tak Slováci to datum zvolili také.

A píše nám František Mikloško, zase bývalý disident, dlouholetý celoživotní přítel naší rodiny a možná do budoucna kompromisní předseda Slovenské národní rady, který už jím jednou byl. Nedělejte to, nesuďte nám vy Polanského, když my jsme to datum takto zvolili a je to podle mě docela významné, že obě části republiky, které dneska už jsou samostatné státy, by se na tom shodly. Já velmi prosím o to, abychom podpořili původní návrh a nenaskočili na tenhle ten za mě úplně umělý, ten, jestli vydával nebo nevydával (nesrozumitelné) věci. To datum se vztahuje k tomu, kdo se ho zastal, ne k tomu, co on vydával. (Potlesk zprava.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní tedy s faktickou poznámkou na průběh debaty zareaguje paní poslankyně Helena Válková, poté paní poslankyně Nina Nováková. Prosím.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Tak já na rozdíl od pana předsedy Bendy a jsem poslední, která bych chtěla toto období hodnotit a myslím si, že byť mám své zkušenosti s historikem Petrem Blažkem, tak určitě nejsem jeho favoritkou, takže tady jsem chtěla na tomto místě za prvé poděkovat paní senátorce, že a myslím, že je tam pod tím podepsaná i paní senátorka Horská, že si daly tu práci a určité informace, které jsme nevěděli, když jsme hlasovali, nám tady odhalily.

Každý z nás bude potom hlasovat podle svého vědomí a svědomí. Já tady předem říkám, že budu hlasovat pro senátní návrh, protože nemůžu nikdy spojovat to datum s někým, kdo se podílel na deportaci, s někým, kdo adoroval někoho, kdo se podílel na deportaci Židů do koncentračních táborů. A bylo to tady doložené celkem přesvědčivě a bylo navržené i jiné datum. Takže to není o tom, že bych nechtěla, aby se nestal tento den státním svátkem nebo památným dnem, pardon. Ale v každém případě toto mě zpochybnilo, ta historická analýza byla dobře prezentovaná. Takže, paní senátorko, děkuji.

A druhá věc. Chci nám všem připomenout, že my jsme skutečně nedodělali ten návrh, který tady už byl z minulého období, a ten si myslím, že ještě podstatnější, a to je pozměňovací návrh zavést 24. červen jako Den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. A zase, já mám ráda historii a tady rozhodně si myslím, že je co dohánět, že to nebyly jenom Lidice, nebyly to jenom Ležáky. V tom zdůvodnění je řada dalších, Ploština, moravská obec, Paseky, Zákřov. Kdo o tom ví teď? A tam opravdu v posledních hodinách války byli zabíjeni lidi. (Předsedající: Čas, prosím!) Čili já vítám ten pozměňovací návrh a děkuji za něj.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Připomenu, že ve faktické opravdu reagujeme. Věcné stanovisko se zaujímá v obecné rozpravě. S faktickou se ještě přihlásila paní poslankyně Nina Nováková.

Jenom zopakuju, je prostor se přihlásit do obecné rozpravy, kdo chce vystoupit déle a s tím věcným stanoviskem, prosím.

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já se plně stavím za to, co tady říkal pan poslanec Bernard, a domnívám se, že bychom si vždycky měli uvědomit, o čem mluvíme a o čem hlasujeme. A znovu to, co říkal pan předseda Benda, že my tady nemluvíme o panu Polanském, a není pravda to, co tady říkala paní senátorka, že snad máme nějakou událost v Čechách. To je událost, kterou my připomínáme tím 12. říjnem, to je událost, která se týká lidí z Čech.

A to, že v Senátu někteří a některé výbory mají moc velkou chuť kohokoliv lustrovat, jsem já sama zažila, když například šlo o kulatý stůl Svoboda slova. Jestli se začneme lustrovat, teď mluvím, naznačuji i jaksi další předřečnici, tak prosím, lustrujme úplně všechny, kteří například teď jsou v nějakých vysokých veřejných funkcích. Nedělejme to! (Potlesk z lavic ODS.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní je písemně přihlášen pan předseda Aleš Dufek, a proto má přednost před z místa přihlášeným Josefem Bernardem. Prosím.

Poslanec Aleš Dufek: No, já jsem chtěl mluvit trochu jinak, ale vzhledem k tomu, že cítím, jak stoupají emoce, tak se pokusím ty emoce dát trochu dolů a dát to do trochu věcné roviny. Jednak teda mi ten přesun vlastně toho Dne samizdatu na Den, kdy byl založený Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, přijde poměrně nelogický, protože to jsou dvě zcela rozdílné věci - VONS a český samizdat. To znamená, mně to přijde, jak kdybychom třeba u nás ve Zlínském kraji se rozhodli, že budeme pravidelně slavit Den Zlínského kraje třeba v Brně nebo v Ostravě. To prostě fakt je samizdat. A druhá věc je prostě VONS. To znamená, toto je první faktická připomínka.

Druhá faktická připomínka je ta, že já jsem samozřejmě s Františkem Mikloškem, který je členem naší spřátelené politické strany Kresťanskodemokratické hnutie taky osobně hovoril, už mluvím slovensky tady o tom jako, a on mi prostě říkal, že v roce 1988 ten slabší, početně slabší slovenský disent proti tomu českému disentu byl ohromen tímto gestem těch Čechů, kteří vlastně jako jeden muž byli ochotni se nechat zavřít právě na podporu jednoho slovenského disidenta a moc jich tam zas tak, nebo nebylo jich tam tolik jako u nás v České republice. Takže vzbudilo to velký obdiv mezi slovenskými disidenty, tato akce Čechů v říjnu 1988. A poslední věc, tady budu citovat dopis Františka Mikloška a pouze tu poslední větu. V tom sa ukázali český disidenti jako nadčasoví, ktorý zanechali do budúcnosti pro slovenskú a českú kultúru obrovský odkaz. A my teď vlastně jako si to chceme sami pošlapat, což mi přijde naprosto nelogické.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní vystoupí zatím poslední přihlášený Josef Bernard a poté paní senátorka.

Poslanec Josef Bernard: Velice krátce. Děkuju za předřečníky. Jenom doplním: Ivan Polanský, dva miliony stránek samizdatu, desítky titulů, které vydával. Mezi nimi historické zápisníky, které by přirovnal k historizující disputaci na téma třeba bývalý prezident Hácha. Jaká byla jeho role v době protektorátu? Opravdu si přečtete ty historické zápisníky. Já bych z nich mohl citovat, jak říká, že dal 9 000 výjimek na Židy jako prezident tehdejší Tiso. On se snaží na tu věc nahlížet jako historik. , nijak nezpochybňuju, že ta role Tisa byla horší. Ale on se snaží vyzvednout i některé kladné stránky, například Dánové říkají 8 000 Židů, Finové 2 000 Židů, že bylo zachráněno na výjimky. On v tomto historickém zápisníku říká, že na jeho výjimku to bylo 9 000 .

Chci faktickou poznámku. Zazněl tady výbor pana Růžičky v Senátu, který neschválil ten návrh Senátu. Školský a kulturní výbor Senátu neschválil ten návrh, který vy dneska překládáte.

A poslední moje poznámka. Vy jste to opakovala, já jsem na to reagoval už jednou, paní senátorko, že jste nevěděli, o co se jedná, a k tomu se právě ohrazuje pan Jiří Grunturád a říká: My jsme to velmi dobře věděli. Mohu mluvit za zemřelého Václava Bendu i za žijícího Heřmana Chromého a Jána Čarnogurského, tedy všichni čtyři tehdejší kontaktní osoby, výbory. Sborníky o Hlinkovi a Tisovi nebyly žádným tajemstvím. Takže oni to velmi dobře věděli, o co jde.

A děkuju za ty připomínky, že tu chceme dát 12. říjen jako den, kdy 92 vydavatelů slovenského a českého samizdatu napsalo otevřený dopis tehdejšímu komunistickému prezidentovi Husákovi. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nejprve vystoupí s přednostním právem pan ministr Marek Výborný a poté je přihlášena paní senátorka. Prosím.

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážená paní senátorko, kolegyně, kolegové, já jenom velmi krátce, protože jsem jeden ze spolupředkladatelů tohoto zákona a cítím se povinován tedy říct, že jednoznačně stojím za tou původní verzí, tak jak jsme ji tady přijali v Poslanecké sněmovně. A teď to říkám možná i z pozice člověka, který řadu let vyučoval dějepis, historii na gymnáziu a má osobní zkušenost i s prací vzdělávání mladé generace.

Znovu si řekněme, o co tady jde. Tím návrhem tohoto datumu nesměřujeme na Ivana Polanského, ale na čin, krok 92 vydavatelů samizdatu v Československu, kteří se zastali svého kolegy a nehodnotili nějak to, co Ivan Polanský kde napsal, vydal a podobně. Jde o ten princip. Takže hovořit dneska o tom, že nebudeme moci umět toto vysvětlit veřejnosti, studentům, je opravdu liché.

Mluvím z vlastní zkušenosti, je to úplně jednoznačné. My se zde bavíme o vyjádření úcty a respektu těch, kteří vydávali samizdat za bývalého totalitního režimu, a 92 z nich se za ten princip, ne za věci, které někde byly vydávány, ale za ten princip samotný, nedokázali postavit tímto úctyhodným krokem, dopisem z 12. října. Tak moc prosím, pojďme podpořit skutečně to, co je obsahem té novely, a nikoliv to, co k tomu někteří kolegové v Senátu se rozhodli připojovat. Já s tím bytostně nesouhlasím. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní je na řadě paní senátorka, vystoupí Hana Kordová Marvanová. Prosím.

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, tady se odehrává neuvěřitelný paradox. Já, která se mezi těmi 92 úctyhodnými osobnostmi, vy jste říkali muži, ale oni tam byly i ženy, kteří jsme se tehdy statečně postavili v říjnu 1988 a riskovali jsme vězení tím, že jsme podepsali petici. Já teda si nesmírně vážím aktivity všech lidí, kteří nasazovali svoji kariéru, kolikrát život v boji proti komunistickému režimu. Ale toto nebyl průlomový čin, průlomové činy tehdy byly jiné. A abych zmínila za všechny, tak to byl Palachův týden, zatčení lidé včetně Václava Havla, podepsáni jedné petice v roce 2088 tak, jak vy to tady líčíte, že to bylo prostě hrdinské, a že proto to musíte schválit, abyste ocenili hrdinství nás, kteří jsme to podepsali. Vždyť to je prostě úplně fraška. Nezlobte se, já si to dovolím říct, protože jsem v tom disentu působila, samizdat jsem pomáhala přepisovat, takže tahleta historizující debata lidí, kteří jako vyzdvihují hlavní čin, něco, co ten hlavní čin vůbec nebyl. A od toho budeme teda odvíjet den samizdatu na další roky podle zákona.

Nic. Je to vaše rozhodnutí. Já jsem chtěla jenom říct na adresu pana poslance Bendy. Já si naopak od něj myslím, že on se za posledních mnoho let mýlil téměř ve všem, co dělal. Já mám úplně opačný názor. On takhle mě hodnotil, takže my máme na sebe vlastně shodný názor, já s ním prostě hluboce nesouhlasím, s řadou jeho kroků. A tady bych chtěla polemizovat s tím, že je v tom zápisníku, a myslím si, že nikdo z vás ty texty, kromě pana Bernarda, to věřím, že je četl, ale další je nečetli. Takže kdybyste se chtěli podívat, mám to tady, je to strašné čtení, já jsem pro svobodu slova a vždycky jsem to snad dokazovala svými činy. A ani tady bych Ivana Polanského nezavírala za toto, že byl odsouzen na čtyři roky, bylo naprosto nepřijatelné. Nicméně, aby vydával texty, já jsem tady, jestli to uvidíte, tady, je v tom zápisníku (ukazuje materiál) obrázek slovenského mučedníka, doktora Jozefa Tisa - modli se za nás a za slovenský národ, a je tady nazván jako oběť justiční vraždy popravený v Bratislavě 18. dubna 1947. Já si myslím, že ve jméno svobody slova se nemá relativizovat úplně všechno, jakože třeba deportace Židů byly nepřijatelné a bylo nepřijatelné, že se slovenský národ chtěl Židů zbavit. To prostě by se publikovat takhle nemělo.

Stejně jako by se nemělo tvrdit, že poprava někoho, kdo byl zatčen americkou armádou a popraven v rámci tedy tehdy ještě demokratického Československa, takže budeme tvrdit, že to je justiční, justiční vražda a že by měl být blahořečený? To je tam další text, modlitba za blahořečení slovenského mučedníka, doktora Jozefa Tisu a za svobodu slovenského národa. Mně se totiž těžko četlo, já mám teda... jsem z poloviny ze slovenské rodiny, já naprosto ctím veškerou sounáležitost, ale tohleto ne.

Jestli to schválíte, asi ano, podle toho potlesku. Já jako bývalý disident a dělník samizdatu vám říkám, že já ten den slavit nebudu, protože mě to hrozně mrzí, že jsme schopni jenom proto, abychom jako udělali nějaké PR, tak prostě zapírat nějaká historická fakta a asi historie, o historii by měli diskutovat historici, že měli o tom diskutovat. Protože když politici diskutují o historii, možná to nedopadne úplně dobře v žádném režimu. Takže tolik za mě.

A já bych vás poprosila, tedy ty, kteří nad tím přemýšlíte, abyste podpořili návrh ze Senátu, který obsahuje ještě druhý významný den, a to je ten den památky obcí vypálených za nacistické okupace. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. A táži se, zda už není zájem o vystoupení v této rozpravě? Není, a já proto rozpravu končím.

Ještě se omlouvá pan poslanec Roman Bělor, a sice od 10 do 11.30 hodin z pracovních důvodů. A nyní je místo pro případná závěrečná slova. Táži se pana zástupce navrhovatele? Nikoliv. Zájem o závěrečná slova, paní senátorko? Zájem o závěrečné slovo už bylo. Pan poslanec také ne.

A my nyní přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. A já přednesu návrh usnesení: Poslanecká sněmovna, ještě přivolám kolegy a kolegy z předsálí.

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 354/6, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 354/7."

Vnímám žádost o odhlášení, všechny odhlásím, prosím, přihlaste se opět svými identifikačními kartami.

A nyní hlasujeme o předneseném návrhu usnesení ve znění schváleném Senátem.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

A v hlasování číslo 49 se účastnilo 163 hlasujících, pro 20, proti 17. A konstatuji, že tento návrh nebyl přijat.

My tedy budeme nyní hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, takže jde o souhlas 101 poslanců a poslankyň. Už máme nastaveno kvórum 101.

Já přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 354/6."

A já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

A v hlasování číslo 50 se účastnilo 163 hlasujících, pro 135, proti 0. Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali.

A děkuji jak paní senátorce, tak panu zástupci navrhovatele a zpravodaji výboru a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Otevírám bod následující, bod

Aktualizováno 26. 9. 2024 v 22:51.