Neautorizováno !

Nikdo prosím pěkně nezpochybňuje, nezpochybňuje ani na minutu, že je třeba rozumným způsobem přidávat pochopitelně i zaměstnancům ve veřejné sféře. Je jasné, že se vyvíjejí mzdy a za posledních 16 let se zvedly zásadním způsobem. Ale já mohu zvyšovat mzdy i tehdy, když ve společnosti šetřím, třeba tím, že ji reorganizuji. Nikdo nechce zpochybňovat dobré podmínky pro lidi, kteří jsou dobří, a je úplně jedno, jestli jsou v České televizi nebo třeba v Energetickém regulačním úřadu. A nikdo ani nezpochybňuje a ani na minutu by nezpochybňoval to, že veřejnoprávní média mají naprosto nezastupitelnou úlohu. Například třeba v pořadech, které zde padaly, pro děti a tak dále.

Na druhou stranu, ať jsem zase objektivní, já považuji za špatné, pokud by politici měli rozhodovat o tom, který pořad je dobrý, který pořad je špatný, protože logicky každý z nás má úplně jiný názor. Někdo je fanouškem sportu, někdo je fanouškem kultury, každý to vidí jinak, někdo miluje ČT dvojku, někdo si pouští Radiožurnál, někdo Český rozhlas Plus a někdo si to nepustí nikdy. Někdo je ovlivněn svými zájmy a někdo je třeba ovlivněn svými zkušenostmi, které mohou být negativní. Ale já osobně rovněž považuji některé pořady veřejnoprávních médií za velmi dobré a některé považuji za katastrofální a někdo jiný to může vidět úplně jinak.

Ale to, o čem se rozhoduje dnes, pokud se to přijme, tak v podstatě znamená to, že se automaticky smiřujeme s tím - a o to mi tady jde a to jsem tady, přiznám se, zas až tolik neslyšel diskutovat - že ten model fungování, v tomhle případě obou médií, Český rozhlas a Česká televize, je naprosto v pořádku a že vlastně řešíme pouze přirozený růst jejich nákladů, na což musíme reflektovat tím, že jim přidáme, a že se tedy dokonce to ještě podloží valorizačním mechanismem, jinými slovy, bude-li vyšší inflace, tak se dostane víc.

Tenhleten přístup, tenhleten přístup - nejde mi teď o ty programy jednotlivé - je pro mě fakt nepřijatelný, protože ta diskuse, chceme-li něco změnit, musí začít úplně jinde. Za prvé tím, že se musí redefinovat po mnoha letech poslání a úloha veřejnoprávních médií. Jinými slovy, ekonomicky řečeno, nová vize, nová mise. Já jsem to zde dokonce i zaslechl od pana ministra, který skutečně to slovo, že zřejmě v příštích letech dojde k redefinici úlohy veřejnoprávních médií, zaslechl. Ale proč v příštích letech? Proč to neuděláme nyní? Proč se nezamyslíme nad tím, že zde máme zásadní změny v posledních letech? Nástup sociálních sítí, pochopitelně internetu, podcastů - tady máme tisíce různých podcastů, které tady nikdy nebyly v takovéhle míře. Nastupuje umělá inteligence, je zde pochopitelně další rozvoj komerčních stanic. Pojďme to porovnat s tím, co se děje ve světě, a pojďme začít zde. A jasně si vymezme, kde jsou veřejnoprávní média skutečně nezastupitelná - a je to fakt a určitě jsou v mnoha oblastech; kde jsou částečně zastupitelná, tam potom diskutujme o tom, jestli tedy k tomu využít veřejnoprávní médium, či nikoliv; a potom kde jsou bez problémů zastupitelná, kde když tyto pořady, programy vyrábět nebo vysílat nebudou, tak nenastane v zásadě nic mimořádného, a dokonce můžeme ušetřit, aniž bychom kohokoliv ohrozili, aniž bychom ohrozili svobodu slova. A teď nechci narážet, jestli StarDance ano, nebo ne a jestli detektivní pořady ano, nebo ne. Nechť to hodnotí ti, kteří jsou k tomu povolanější. A z toho by nám vyplynul určitý, říkejme, nový model, který bude odpovídat třetí dekádě jednadvacátého století. Z toho i vyplyne, které typy pořadů - ne pořad A, B nebo C - typy pořadů dává vůbec smysl vysílat a hlavně vyrábět za veřejné prostředky, případně co je schopen komerční sektor nahradit.

A já zde zareaguji na to - vidím zde pana poslance Lacinu, včera jsem ho poslouchal velmi pečlivě, kdy zde dával příklad investigativních pořadů. Dokonce i sám říkal, že pracoval ve dvou privátních televizích, jestli se nepletu, a že vlastně v té jedné privátní televizi nebo v té druhé privátní televizi, když jezdili třeba natáčet investigativní pořady, tak ho za jízdy zastavil zástupce majitele nebo někdo z té televize a víceméně dal mu stopku s tím, že by to bylo proti zájmu toho majitele. To nezpochybňuji, to skutečně mohlo nastat. Poté tedy tvrdí, že přišel do České televize, kde už to bylo čisté jako lilie. Ale co už zpochybňuji - za prvé to, že jsem toho názoru, že investigativní pořady, když se podíváme ve světě, tak dělají zejména privátní stanice. A dělají je profesionálně, mají na to hodně peněz. To, že mu to někdo někde zakáže, je asi pravda, na druhou stranu máme tady jinou privátní televizi, třetí, čtvrtou, já nevím jakou, která nepochybně si investigativní pořad může udělat jenom proto, že ho třeba ta jedna neudělala. A kde máme psáno, že ta veřejnoprávní to udělá férově? Tak jako do toho může mluvit majitel v privátní, no tak stejně tak do toho může mluvit šéf pořadu ve veřejnoprávní. A tou motivací pro majitele v privátní může být byznys a nějaký vztah třeba, já nevím, s tou či onou organizací, s politikem, no a tou motivací šéfa pořadu ve veřejnoprávní může být jeho vlastní přesvědčení, jeho vlastní aktivismus a tak dále.

Vždyť se podívejme, jak to bylo v Reportérech. To nebylo selhání z jednoho měsíce na druhý měsíc, mnoho a mnoho let to tam bylo. A mně, popravdě řečeno, je v zásadě jedno, jestli tam někdo mňouká, nebo nemňouká. Mně víc vadilo to, že ten pořad byl zásadním způsobem šéfem toho pořadu ovlivňován a že se nemohly točit určité pořady. Takže vidíte, pane poslanče, že to není jenom výsada privátních stanic, ale že to klidně může nastat i v té veřejnoprávní. A já si dokonce myslím, že v té veřejnoprávní je to horší, protože tu privátní může zastoupit jiná stanice.

Nicméně o tom nechť je diskuse. Ale tahleta diskuse neproběhla, to je to, co mně na tom vadí. Protože teprve potom by to mohlo pokračovat tím, že se vytvoří určitá změna struktury programu veřejnoprávních médií, což bude odpovídat říkejme nové době se všemi změnami, které probíhají kolem nás ve světě a tak dále. A to už musí činit management médií, nikoliv politici. Politici nechť vytyčí směr, vizi, účel, misi a tak dále, ale poté už jsou manažeři veřejnoprávních médií a ti by měli navrhnout optimální programové složení. Ano, možná slučování některých programů, do toho už by neměli zasahovat v žádném případě politici. A už vůbec ne do těch pořadů. A opět musí vycházet vedení veřejnoprávních médií z toho, co jsem zde řekl, čili z toho, co je nadefinováno v rámci úlohy, zastupitelnosti, poslání a tak dále, ale rovněž už i z ekonomických parametrů. Jinými slovy, musí se snažit šetřit. Nesmí podlehnout - nesmí! - nesmí podlehnout zájmovým skupinám, protože rozhodovat nemůže ten, kdo je příjemcem benefitů nebo zakázek z televize nebo z rozhlasu. Nesmí se jim ani na minutu ustoupit, jakkoliv mají silný mediální vliv, dosah a tak dále. Paradoxně někdy mají mediální vliv právě proto, že mohou v České televizi nebo v Českém rozhlase něco tvořit. Já respektuji, že oni si můžou něco říct, ale nesmí se jim v tomto ustoupit, opakuji to. A víme velmi často, že se to tak činí.

Stejně tak nesmí podlehnout aktivismu v rámci interního prostředí, ať už skrytému aktivismu, anebo někdy zcela otevřenému, pracovníků těchto veřejnoprávních médií. Ale stejně tak nesmí podlehnout žádnému politickému tlaku. Žádnému. A je úplně jedno, jestli je to strana, která má pětatřicetiprocentní podíl, anebo dvouprocentní podíl. Musí rozhodovat, jak už jsem zde říkal, a zopakuji to: poslání veřejnoprávní média, nezastupitelnost a samozřejmě i ekonomika. A rozhodovat musí profesionální manažerský tým, myslím tím o změně, struktuře programu. Logicky z toho potom mohou vzniknout teprve rozpočty. A ty zase musí připravovat management. A ten musí být někým kontrolován. A hledejme optimální způsob té kontroly. A musí se logicky tlačit samozřejmě opět na určité úspory. Je to běžné, tak jako v jakýchkoliv jiných institucích. Nedělejme z toho něco mimořádného, netvařme se, že veřejnoprávní médium je tady něco, co je polobožstvo, co musí mít úplně jiné parametry kontroly než něco jiného.

A poté pochopitelně řešme, třeba i tvrdým střetem, způsob financování veřejnoprávních médií. Ano, pětikoalice tvrdí, že nejlepší je současný model. My tvrdíme, že lepší model je už model rozpočtový, který dneska jede ve dvou třetinách zemí Evropské unie. Vy tvrdíte, že se kloníte k zbývající třetině Evropské unie. A pojďme si tvrdě říkat plusy a minusy. Já například tvrdím, že argument vlivu politiků, pokud se pojede rozpočtovým způsobem, je argument lichý, to bychom v tomhle případě nemohli takhle financovat policii, státní zástupce, soudy, regulační úřady a tak dále. Ale to beru jako relevantní, tvrdou diskusi a o tom by to mělo být. ***