Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(16.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Právě složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám i v sousedním Polsku. Tam se více jak dvě třetiny domácností poplatku kolem 270 zlotých ročně, přibližně 900 korun, vyhýbají. Vláda tak za velké kritiky opozice rozhodla situaci řešit přímou státní dotací. Tam, kde se zatím koncesionářské poplatky platí, což je menšina zemí v Evropské unii, menšina, tam se také vede ostrá debata, zda zastaralý způsob financování nezměnit. Tato debata se samozřejmě a zcela vážně vede i ve Velké Británii. Letos by britská vláda měla, pokud to už neudělala, zveřejnit zprávu o možnosti změny financování BBC. Podle dostupných informací je zvažováno více možností, a to včetně zavedení placeného přístupu přes heslo, či naopak zavedení přirážky u elektřiny jako v některých jiných evropských zemích. Tvrdí to také čerstvá studie s názvem Veřejnoprávní média, inspirace změnou, kterou vypracovala společnost Datarun. Evropské vlády čím dál častěji nastavují financování veřejnoprávních médií, televize, rozhlasu, přímo ze státního rozpočtu.
Jak jsem řekl, změna zákona o koncesionářských poplatcích je fakticky přeměna koncesionářského poplatku na plošnou daň pro každého, kdo má nějakou elektroniku schopnou přijímat signál. Je to daň za chytrou elektroniku, která nemá ale logiku. Například daň z lihu platí spotřebitel jen jednorázově - při prodeji. Daň daň z lihu neplatíme přece měsíčně jen proto, že máme ústa a žaludek, ale jen když si skutečně nějakou láhev lihoviny koupím. Daň z benzinu také neplatím paušálně jen proto, že mám auto, ale jen tehdy, když benzin natankuji. To je fér.
Teď se ale při pohledu na vládní partaje trochu děsím. Doufám, že jsem vás neinspiroval k dalšímu ždímání a ožebračování našich občanů a po vzoru pana ministra kultury Baxy z ODS nezavedete podobnou plošnou daň z benzinu, kterou bude paušálně platit každý majitel auta, nebo daň z lihu nepřeměníte na pseudokoncesi, kterou bude platit každý člověk od 18 let oprávněný pít alkohol. Protože, vážené dámy a pánové, pokud jde o to vyždímat peníze z vámi zbídačené země, vy neznáte slovo "nemožné". Naopak je vidět, že pokles reálných příjmů občanů a firem v naší zemi se naopak pro vás stal skutečnou výzvou, jak tento pokles ještě zvýšit. Vaše heslo je zcela evidentně "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře". Věřím, že už příští rok vám za to vystaví voliči účet a ten bude úměrný vaší snaze je okrádat víc a víc.
Jak už jsem řekl, neměli bychom zde operovat, kolik máme platit České televizi a Českému rozhlasu, ale primárně, za co máme vlastně platit. To, za co máme platit, bychom měli definovat. Měli bychom také chtít po České televizi, aby udělala nějakou kalkulaci, za kolik se dá to, co budeme chtít, financovat.
Česká televize měla v loňském roce rozpočet ve výši 7,4 miliardy korun. Český rozhlas měl loni rozpočet zhruba ve výši 2,2 miliardy korun. Celkem nám loni veřejnoprávní média spolkla neuvěřitelných 9,6 miliardy korun. Letos už nepochybně překročíme 10 miliard. Deset miliard ročně? Za co, dámy a pánové? Za co? To je to, oč tu běží. Máme nějakou představu za co? Nebo prostě pošleme peníze a oni si tam na Kavčích horách nebo na Vinohradské s těma prachy nějak už poradí? B je správně. Občané sypou peníze a oni si s penězi poradili tak dobře, že teď loudí další miliardy - navíc, aniž bychom tušili, proč a zač. A Česká televize například již několik let odmítá zveřejnit platy hlavních tváří, jako je Václav Moravec či Nora Fridrichová. Spekuluje se, že berou v řádu stovek tisíc měsíčně. Takže občané se nemají šanci ani dozvědět, jak se s jejich penězi vlastně hospodaří.
Pojďme se podívat na bratrské Slovensko. Tam proběhlo, nejen nedávno, ale i v dávnější minulosti několik systémových změn, které radikálně zefektivňovaly výrobu hlavně ve Slovenské televizi. Ta poslední systémová změna přinesla, doufejme, i změnu v objektivitě a vyváženosti. Dovolím si odcitovat jednoho nově zvoleného slovenského europoslance Blahu, který napsal, cituji: "Na Slovensku lidé mohou otevírat šampaňské, středověk skončil. Už nebude jen jeden jediný předepsaný názor. Konečně zavládne pluralita, objektivita a různorodost. Už lidé nebudou označováni za dezoláty a extremisty jen proto, že mají jiný názor. Už tam nebudou nedovzdělaná mláďata šířit nenávist vůči jiným národům, včetně ruského. Už nebudou vytěsňovat názory většiny společnosti." Konec citátu poslance Blahy.
Musím říct ano, tohle je pro mě onen prazáklad definice veřejnoprávnosti, tedy aby v České televizi a v Českém rozhlase zavládla také pluralita, objektivita a různorodost, aby i u nás v televizi a rozhlase nebyli lidé označováni za dezoláty a extremisty jen proto, že mají jiný názor. A to říkám doslova, protože těmito nálepkami, podobnými nálepkami, skutečně komentátoři například Českého rozhlasu dehonestují názorové oponenty přímo v přímém vysílání ve svých komentářích, kde není možnost, aby se tomu někdo bránil, protože je to komentář jednoho člověka, takže není možné mu ani oponovat nebo nějak tento jeho názor - se mu nějakým způsobem vymezit. Komentátoři Českého rozhlasu placení z veřejných peněz. Nechceme, aby názory společnosti a její části byly cenzurované, vytěsňované anebo dehonestované. A samozřejmě je důležité, aby se tam nešířily nenávistné ideologie nebo nenávist vůči jiným lidem, ale třeba také nenávist vůči části Američanů, kteří stojí proti jejich miláčkovi Bidenovi, nenávist vůči maďarskému premiérovi Orbánovi, který stojí v opozici vůči jejich milovaným bruselokratům, a policií šetřené podvodnici Leyenové.
Mimochodem, tady jsme mimoděk narazili na konkrétní příklad. Kolik reportáží udělala Česká televize o korupčním jednání a podvodech Leyenové nebo o vyšetřování zlodějin, podvodů a korupci Bidenovy povedené zlodějské rodinky, která své zlodějny prováděla hlavně na Ukrajině? Kolik o procesech vedených proti Trumpovi? To je nesouměřitelné. Zvlášť před minulými volbami prezidenta USA vedla Česká televize skutečně ohavnou protitrumpovskou kampaň. Ze všech komentátorů České televize čiší nenávist vůči Trumpovi a v České televizi panuje obdivuhodná slepota ke kriminálnické minulosti Bidenovy rodiny na Ukrajině, ale třeba i k jeho prokazatelnému obchodování s politickým vlivem v USA, kdy synáček zpeněžoval například obědy a večeře se svým tatíkem. Kolik mimochodem bylo reportáží o tom, jak Rusové ovlivnili volby tím, že zveřejnili informace o zločinech Hillary Clintonové? A kolik bylo reportáží o tom, že se nakonec žádná ruská stopa nepotvrdila, ale že veškeré dokumenty, které dokládaly zločiny Clintonové, byly pravdivé? Nula. To bude to přesné číslo.
Je správné informovat o válečných zločinech Rusů na Ukrajině, opravdu ale pravdivě. Ale kolik informací jsme od České televize a Českého rozhlasu dostali o válečných zločinech Ukrajinců? Nula. Aha! Takže všechny možné organizace, jako je OSN, Amnesty International nebo Human Rights Watch, lžou, když o nich referují a podávají mezinárodnímu společenství důkazy? Kolik reportáží bylo o nacistických jednotkách na Ukrajině a jejich zločinech? Nula. No je to zajímavé, protože televize v jiných demokraciích, ve Francii, USA a dalších zemích, zcela otevřeně o zločinech pravého sektoru informovala a další otevřeně informují. Přes svou zaujatost jsou přece jen ta západní média skutečně otevřenější a objektivnější než ta naše. ***
