Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Olga Richterová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 696/ - prvé čtení

Zabývali jsme se tímto návrhem již včera, tedy 28. května, kdy byla přerušena obecná rozprava. Děkuji, že už své místo u stolku zpravodajů zaujal pan vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a také pan zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Michael Rataj.

My tedy můžeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které je následující pořadí přihlášených. Nejprve máme faktické poznámky pana poslance Jiřího Maška a paní poslankyně Jany Hanzlíkové v tomto pořadí. Poté se s přednostním právem přihlásil pan vicepremiér Jurečka. Ještě než započneme, kde jsme včera večer skončili, tak, kolegyně a kolegové, opravdu poprosím, přeneste hovory do předsálí, ať má pan kolega Mašek důstojný prostor pro projednávání. Pan poslanec Jiří Mašek bude reagovat na rozpravu tak, jak byla včera přerušena, prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážení ministři, kolegyně, kolegové, rád bych navázal na včerejší diskusi o době vyplácení důchodů. Hovořili jsme tady o těch 21,5 letech vyplácení důchodu. Přitom dnešní skutečnost vzhledem k dožití 76 let u mužů, je vyplácení 11 roků. U žen, které se dožívají 82 let, je to 17 roků v průměru. Takže tady jsme chtěli vysvětlení po panu ministrovi.

Chtěl bych říct, že to, že se muži dožívají v České republice 76 let, ale ve zdraví jenom 61 let, znamená, že posledních 15 let žijí se závažnější nemocí. Ženy potom se dožívají 82 a zdravé jsou do 62, čili zase žijí 20 let s nemocí. S tímhle nic neděláme, nedaří se to a upozorňuje na to i Ministerstvo zdravotnictví, které v tomto dalo námitku k posunování odchodu věku do důchodu.

Chtěl bych tady argumentovat jednou studií, kdy se porovnávaly od šedesátých let zhruba do roku 2010 parametry mezi Českou republikou a Švédskem. Obě země se posunuly v době dožití o devět let. Rozdíl byl ale v tom zásadním, že ti Švédové o devět let kvalitního života ve zdraví a u nás špatného života v nemoci. Takže to jsou parametry, které jsou důležité pro to, abychom ty věci zvažovali a neposunovali věk odchodu do důchodu.

Mimochodem, pokud, pane ministře, nevysvětlíte těch 21,5 roku slibu vyplácení důchodu... Vím, že v tom bude nějaká obezlička, že nám to teď budete vysvětlovat. Prostě dnes je ta realita 11 let pro muže a 17 let pro ženy. Takže za to vaše vysvětlení bych chtěl poděkovat, případně ještě zareaguji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. To vysvětlení nepřijde tak záhy, protože bude teď ještě řada faktických. Chce reagovat paní poslankyně Jana Hanzlíková, Jana Pastuchová, Berenika Peštová a Lenka Knechtová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Hezké dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. My jsme včera opravdu nedokončili tu debatu a byly to hlavně dva okruhy. Jeden už zmínil kolega, pan poslanec Mašek. To se týkalo těch 21,5 let, kdy nám to včera opravdu ani pan ministr tady nevysvětlil - ani s koaličními poslanci jsme se opravdu nedobrali - kde to číslo vzniklo a jakým způsobem. Protože když se podíváme na odchod do důchodu a věk dožití, tak to skutečně vůbec nesedí, jak tady říkal ta čísla kolega.

Druhá oblast se týkala toho, že když porovnáme věk dožití a věk dožití ve zdraví, tak nám tam vychází, že už v současné době při současných parametrech, kdy se odchází - budu držet tedy tu nejzazší dobu, takže 65 let - že lidé pracují už s nějakou závažnější nemocí dva až pět let. Samozřejmě tím, že se ještě prodlouží odchod do důchodu, ještě prodlužujeme tu dobu nemoci.

Pan ministr včera na tu naši debatu reagoval, že jsme se najednou začali bavit o tom, že celou dobu toho důchodu vlastně ti lidé prožijí v nemoci. Ale za mě je tedy zásadnější a daleko negativnější to, že oni v té nemoci prožijí už určitý počet let v tom zaměstnání, a my tam ještě přidáváme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji pěkně za dodržení času. Paní poslankyně Jana Pastuchová, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní předsedající. Já jsem také včera večer, ještě když jsem přišla, přemýšlela, co nám tady vlastně pan ministr Jurečka sdělil. On nám vlastně sdělil, že v tom zákoně není vůbec nikde napsáno, že by mysleli dožití ve zdraví. Takže tím se všechno vysvětluje, takže je to dožití. Takže lidé budou déle pracovat, déle odvádět státu peníze a vlastně půjdou déle do důchodu, takže budeme počítat s tím, že i dříve odejdou. No, to je tedy opravdu krásný váš majstrštyk zrovna od KDU. Vy jste nám řekl poprvé tady, že to není dožití ve zdraví. Takže, vážené kolegyně a kolegové: 21,5 let dožití. Vůbec tam nemluvte - dožití ve zdraví. Budete dál pracovat a budete menší dobu pobírat důchod. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já si myslím, že to budu mít velice rychlé. Já nepotřebuji ani dvě minuty. Myslím, že celý smysl nebo celá ta podstata důchodové reformy spočívá v tom, že se vlastně toho důchodu nikdo z nás nedožijeme. A to je asi celé.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní příspěvek paní poslankyně Lenky Knechtové - reakce na tu diskusi. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Také bych ráda zareagovala na tu debatu, kolegyně, kolegové, hlavně na to zdraví, protože my se tady pořád bavíme a směřujeme k tomu fyzickému zdraví, ale bohužel my na tom nejsme ani dobře, co se týká toho duševního zdraví. A minulý týden proběhl ve sněmovně kulatý stůl, který... kde prezentovalo Polsko své výsledky v rámci reformy duševního zdraví. A ti jsou tedy jako míle před námi. Takže já bych chtěla znát stanovisko i třeba pana ministra Válka, jakým způsobem tedy my s ohledem na tenhle ten zákon se rychle posuneme i v té reformě duševního zdraví? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní máme tři přihlášené s faktickými, a sice pana poslance Patrika Nachera, Jiřího Maška a Vladimíra Zlínského. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dobré ráno všem. Já bych začal tam, kde jsem včera skončil, a navážu... a budu reagovat na svoji kolegyni Janu Pastuchovou. Ona řekla 21,5 let ne ve zdraví, ale dožití. No, my jsme včera končili s tím, že tam není ani těch 21,5 let, protože kolega Karel Haas tady citoval nějaké paragrafy, z kterých vyplývá ten výpočet, to nikdo nezpochybňuje, ale ten můj dotaz je stále ve vzduchu. Kde tedy je těch 21,5 let v průměru, které chcete, aby ten člověk dožil? Neříkám ve zdraví, jak pan ministr reagoval, já jsem to nepoužil, ve zdraví, dožil v tom důchodovém věku a pobíral důchod. Kde to tam je tedy, Když vy to posouváte tím výpočtem podle toho paragrafu, to znamená, že ten můj ročník se tedy průměrně bude dožívat 86 let. A to jste mi stále tady nevysvětlili. Tak dobře. Ale odpovídejte prosím, jestli můžu poprosit, jestli chcete (Nesrozumitelné.) na ty otázky. Ne o tom ve zdraví, jo? Ve zdraví, to už jsem vzdal. To už... Jana Pastuchová to objevila teď, já už jsem to objevil dávno. Vy to prostě nepovažujete jakoby ve zdraví, prostě to dožití do nějakého věku. Mně jde teď o těch 21,5 let, aniž bych je v této chvíli jako zpochybňoval. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Já si jen dovolím konstatovat, že pan ministr je přihlášen. Pan poslanec Jiří Mašek ještě s faktickou, poté pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Když se tady bavíme o dožití ve zdraví, tak tady byla, pane ministře, ještě jedna možnost - věřím, že vaše odpověď na to přijde také - a to byla možnost dřívějšího odchodu do předčasného důchodu. Tu jste dokonce propagoval a odešlo nám rekordní množství důchodců a propadl se důchodový systém. K tomu se asi vracet nebudeme, ono to tak jednoznačně je, a ti důchodci jsou vám za vaši výzvu, pojďte si pro předčasné důchody, dodnes vděčni.

Ale já bych chtěl říct, byla tady ta možnost, že zhruba ve 20 % ze zdravotních důvodů ti lidé šli do předčasného důchodu. A vy jim tu možnost de facto berete, pane ministře, protože tak, jak jsou nastaveny nové parametry, nejenom to, že jsou mnohem, mnohem přísnější, třeba ta doba pojistná se prodloužila o pět let, zhoršily se parametry penalizace pro ty důchodce. Ale co je tam skryto nejvíc, je, že si na to mohou sáhnout jenom ti, co budou mít odpracováno v náročných oborech 2200 směn, což odpovídá 10 letům, a je tam zákon o archivaci. A oni si navíc nesáhnou, protože ti zaměstnavatelé umějí dokladovat jenom těch 10 let, takže ti lidé si mohou nechat zdát o tom, že by šli o pět let dříve, o tři roky dříve, o dva roky dříve.

V současnosti je to nastaveno pro ty, kteří by chtěli odcházet nyní, po nabytí platnosti tohoto zákona, že jim umožníme jenom o rok a čtvrt, a to je tedy propad jak hrom a ti lidé ztrácí možnost využít v podstatě předčasný důchod. To je jedna z velkých chyb, kterou vyčítám předkladatelům tohohle toho zákona, protože vy vůbec na tyhlety lidi nemyslíte. A ti lidé nebudou mít možnost jít v současnosti dřív než o rok a čtvrt, protože zaměstnavatel nebude schopen dokladovat počet odpracovaných směn tak, jak (Předsedající: Čas, prosím.) vy jste to navrhli do zákona.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. S poslední faktickou pan poslanec Vladimír Zlínský, poté s přednostním právem pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat na vystoupení pana poslance Haase z minulého večera, vaším prostřednictvím, kdy on tady zmínil pojem naděje dožití, kterým se operuje v tom zákoně. Já předpokládám, že je to nějaký matematický konstrukt, sice asi oficiální, ale přece jenom je to jakási projekce do budoucna a určitě to vzbuzuje ve mně pochybnosti, že nějaký jako konstrukt, který projektuje do budoucna, bude rozhodovat o tom, kdy budoucí důchodci půjdou vlastně do důchodu. Takže myslím si, že by stálo za to, aby se tady tento konstrukt osvětlil pořádně, abychom věděli vlastně, o co přesně se jedná, jakým způsobem se tento vzorec počítá a jak je vlastně validní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Dobré ráno nebo dobré dopoledne, jak kdo chceme. Děkuji za tu debatu, která se tady otevřela včera večer a ve které teď pokračujeme, protože je velmi věcná. Myslím si, že je potřeba, abychom si tady uvědomili několik souvislostí. Děkuji za to, že už někteří z vás řekli, odlišujeme, protože i dnes ten systém v tomhle to neumí nastavit, (Nesrozumitelné.) mnohokrát, jaká je otázka problematika doby dožití ve zdraví a jaká je předpokládaná doba dožití. To jsou dvě věci, které ani dnešní systém neumí nějakým způsobem nakombinovat vzájemně. A můžeme se tady o tom společně přít, ale proto právě, abychom dokázali najít nějaké hodnoty, které jsou co nejvíce objektivní, a aby i v budoucnu tady nebyly spory a diskuse mezi různými politickými pohledy na tu věc, tak se stejně jako celá řada jiných států díváme na to, co je opravdu statisticky nejobjektivnější, neříkám, že to je stoprocentně objektivní, ale nejobjektivnější, a to je právě to, jakým způsobem můžeme tu hranici věku odchodu do důchodu nastavit, aby byla v rámci možností předvídatelná, s dostatečným předstihem a i na základě dat, a tedy to je ta předpokládaná doba dožití.

Já si dovolím tady přesně popsat ten mechanismus, jak vlastně je nastaven. My nemůžeme stanovit důchodový věk, až když budeme vědět, kdy se jednotlivé generace v průměru skutečně dožijí. To je v okamžiku, kdy to uzavřeme - tu časovou řadu. A to se v případě třeba našich životů dozví naše děti, naše vnoučata. Ti to budou moci uzavřít opravdu přesně statisticky, protože budou mít počátek a konec a budou si schopni říct přesně, jaká byla přesná statistická hodnota dožití toho populačního ročníku. Takže si myslím, že logicky tohle prostě není možné, pokud my chceme něco stanovovat dopředu a predikovat. To znamená, je tam nějaká míra určité nejistoty, ale pracujeme s nějakým velmi přesným odhadem demografů a Český statistický úřad z něho následně potom stanovuje tu dobu, kdy my jsme k tomu přidali ten vzorec.

Takže já to nyní popíšu dál. To znamená, my chceme, aby ten důchodový věk byl stanovený s předstihem, nechceme ho stanovovat až třeba v šedesáti pěti letech, což bychom měli ještě přesnější hodnotu, ale rozhodli jsme se to stanovit s tím předstihem těch patnácti let v populačním ročníku, který dosáhne padesáti let věku, aby ti lidé viděli, kdy to přesně pro ně - ten rozhodný okamžik nastane.

Vyhodnocujeme prodlužování naděje dožití mezi jednotlivými generacemi, a to vždy ve věku padesáti let. A pokud se ta naděje dožití těch sousedních generací ve věku padesáti let prodlouží, tak předpokládá, že se prodlužuje naděje dožití mezi těmito generacemi zákonitě i v tom vyšším (věku) odchodu do důchodu. To znamená, jestliže mezi těmi jednotlivými generacemi těch populačních ročníků se naděje dožití prodlouží o jeden měsíc, tak stejně my posunujeme tu hranici věku odchodu do důchodu. Pokud by ta naděje dožití se nám zvýšila rychleji a více, tak hranice věku odchodu do důchodu se nemůže mezi jednotlivými populačními ročníky narození posunout o více jak dva měsíce. Dnes se nám může posunout až o šest měsíců, což se nám taky v některých případech, především u žen, děje.

Prosím pěkně, nemůžeme zaměňovat tu naději dožití při narození, nemůžeme ji zaměňovat s naději dožití v padesáti letech a v šedesáti pěti letech, protože tam se logicky do toho populačního ročníku promítá i to, kdo z toho populačního ročníku zemře do té hranice věku odchodu padesáti let, šedesáti pěti let. To znamená, to je nutné si také uvědomovat, že se bavíme potom skutečně o té části toho populačního ročníku, která se dožívá věku šedesáti pěti let, začne pobírat ten důchod. Takže to je potřeba ještě si uvědomit tuto souvislost. Podle naděje dožití ve věku šedesáti pěti let důchodový věk stanovit nemůžeme z jednoho prostého důvodu, nemůžeme lidem tedy říci, jaký bude důchodový věk několik měsíců předtím, než do toho důchodu skutečně nám budou odcházet.

Teď si dovolím to ještě okomentovat vlastně z toho úhlu pohledu, který vlastně nám přesně ještě doplňuje Český statistický úřad. To znamená, podle údajů databáze ČSÚ měli padesátiletí muži v roce 2015 před sebou průměrně 27,7 roku a ženy 32,6 roku. O čtyři roky později, v roce 2019 byla naděje dožití padesátníků 28,4 roku a padesátnic 33,3 roku. Doba dožití se padesátiletým za pět let tak protáhla asi o osm měsíců. Zhruba o tolik by se jim tedy mezi lety 2015 až 2019 podle navrhovaného nového výpočtu odsunula i doba nástupu do důchodu, tedy asi o měsíc až dva ročně. Věková hranice se zvedá už teď u mužů každý rok o dva měsíce a u žen obvykle o čtyři - současný stav, který tady máme.

To znamená, je potřeba si uvědomit to, že nepracujeme s celým tím populačním ročníkem, protože mezi tím narozením a dosažením věku padesáti let část toho populačního ročníku také umírá. Bavíme se o tom, že to počítáme pro ty jednotlivé ročníky a srovnáváme vždycky ten ročník další a tu předpokládanou demografickou prognózu, kolik bude ta předpokládaná doba dožití. Nic přesnějšího nemáme doteď. S tím principem v zásadě pracujeme i dnes, s tím, že my tady oproti tomu dnešnímu stavu upravujeme jednu věc. My neříkáme, že to jednou za pět let má posoudit vláda a má to stanovit, ale vlastně říkáme, že ten princip a mechanismus, který máme už i dnes, ukotvujeme do předvídatelného mechanismu v zákoně tak, aby do toho budoucí vlády nemusely zasahovat a aby to bylo objektivní, férové, předvídatelné pro všechny budoucí populační ročníky. To je ta změna, která nám v tomto systému nastává.

A pokud se podíváme ještě na ty otázky, které tady zaznívaly z pohledu pobírání důchodů, tak já bych to tady chtěl uvést na pravou míru a teď vám řeknu statistická data z výročních zpráv a výstupů Českého statistického úřadu. Tak můžu říct jenom namátkou. Tak pro ty, u kterých vlastně můžeme už uzavřít tu statistiku, to znamená pobírání jejich důchodů skončilo v roce 2022, tak v případě mužů pobírali důchod 19,33 roku, v případě žen v průměru 28,58 a za tu celou populaci to bylo 24,55 roku. Když se podíváme například na - třeba u těch, u kterých končila doba pobírání důchodu v roce 2005, tak u mužů to bylo 17,98, u žen 24,55 a v průměru to bylo 21,57.

V tom návrhu, který my stanovujeme, a v tom mechanismu říkáme, že ta doba minimální, průměrná pobírání důchodů bude 21 a půl. Ona může být i malinko vyšší, ale je to minimální doba.

Tak tolik asi k těm datům. Je to obsahem i zpráv Českého statického úřadu, kde vidíte přesnou dobu pobírání mužů i žen, vidíme to tam - myslím, že 20 let zpětně -průměrné doby pobírání celé té populace jak mužů a žen, společně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Příspěvek vyvolal řadu přihlášek. K faktickým jako první pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Tak já děkuji moc za slovo a děkuji panu ministrovi za to, že takhle obšírně se snaží vysvětlit to, co tady padá ve veřejném prostoru prostě jako fakt, a to, že ve 21,5 let budeme žít, a to říkal teď i pan ministr, že budeme 21,5 roku minimálně pobírat důchod. To znamená, tak já moc prosím, abychom to nějak vyjádřili tedy na nějakém konkrétním příkladu.

Já jsem ročník 76, je mi 48 let, za dva roky se tedy dozvím, kdy půjdu do důchodu. A když já půjdu do důchodu, a v tuto chvíli je to v tabulkách v šestašedesáti letech, tak bych měl 21,5 roku průměrně v tom svém ročníku pobírat důchod, a to minimálně 21,5 roku. To znamená, že to je 87,5 let, kdy průměrně bychom měli samozřejmě dožít. Takhle já to jakoby tomu rozumím. Takže mě teď v tuto chvíli zajímá, protože to není pravda, není to pravda, ani můj ročník nebude mít průměrný, průměrnou mortalitu 87,5 roku, protože se někteří nedožijí devadesáti a více v tuto chvíli, a někteří samozřejmě nebudou mít ani podle mě ten průměr v tuto chvíli, což znamená těch 82, respektive 79 let u mužů.

Tak pojďme si vysvětlit na jednoduchém příkladu třeba vašeho ročníku, pane ministře, jakým způsobem se to bude počítat. Protože těch 21,5 roku, vy tady všichni říkáte 21,5 roku budeme žít v důchodu a budeme ho pobírat. Vy jste řekl před minutou, minimálně 21,5 roku budeme pobírat důchod. Není to pravda. Vy tady prostě neustále manipulujete s informacemi a říkáte těm lidem něco, co prostě ani nedokážete sami vysvětlit. (Čas.) (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Jiří Mašek.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já samozřejmě chci zareagovat na pana ministra. Pane ministře, když se koukneme, já už jsem tady včera zmiňovala to, jaké to bylo před tou revolucí. Tak před tou revolucí to bylo nastavené tak, že ženy, které měly tři děti a více, tak šly do důchodu v padesáti čtyřech. Ty, co měly dvě děti, šly v padesáti pěti, ty, co měly jedno dítě, šly v padesáti šesti, a ty, co neměly žádné, šly v padesáti sedmi.

Ale pozor, já jsem ten ročník, kdy už jsem byla v jesličkách od pěti měsíců, protože mateřská byla pouze šest měsíců. Uvědomme si, že dneska ty matky jsou s těmi dětmi tři roky a když mají dvě děti, tak jsou šest let doma a ta motivace k té práci je úplně jiná, než byla předtím. Moje maminka šla do důchodu v těch 56 letech. A můžu vám říct, že se dožila 68 let. Když šla do důchodu, prošla totální endoprotézou jedné kyčle, druhé kyčle. Já si nedovedu představit, že by pracovala do šedesáti šesti, ale bylo to právě z toho důvodu, že už pět, po pěti měsících, co já jsem se narodila, už jsem byla v jesličkách a ona už chodila do práce, takže ona si to odpracovala.

Takže jestli by nebylo mnohem lepší se zamyslet - když se podíváte v Anglii, kolik je tam mateřská, že tam je 5 měsíců, v Itálii kolik je mateřská, 4 měsíce, musí do práce - jestli by nebylo třeba se lepší zamyslet nad tím celým systémem? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane ministře, já budu reagovat na to, že jste tady řekl, že v roce 2024 všichni zemřelí k této době pobírali důchod v průměru téměř 20 let. Je to 20 let, ale je to proto, že to, jak říkala kolegyně Berenika Peštová, byly ženy, které odcházely podle toho, jestli měly nebo neměly děti v 57 až 55 letech do důchodu, a všichni mužští odcházeli v 60 letech. Takže dobíhá tato populace mých rodičů a nebo poněkud o něco mladších lidí, než jsou moji rodiče, a ti dělají tohleto ohromné číslo, těch 20 let. A vy s ním tady argumentujete. Ale co čeká dnešní důchodce? Tak nechoďme na výpočty kolegy Juchelky, co bude s ním, ale podívejme se, co bude s důchodcem, který teď v pětašedesáti odejde. Co ho čeká? Statisticky se dožije průměrného věku 76 let, čili má před sebou 11 roků důchodu. Žena se dožije 82 let, čili od pětašedesáti let má před sebou 17 let důchodu.

My jsme vás žádali, abyste nám vysvětlil tu vaši predikci 21,5 roku vyplácení důchodu průměrně jako základ pro to, aby se něco posunovalo. Vždyť pokud to takhle je, jak to jednoduše říkám, vy mně to třeba vysvětlíte - já jsem čekal, že vaši spolupracovníci na ministerstvu vám to od včerejšího večera do dneška připraví tak, že nám to tady zargumentujete - a my si sedneme na zadek a omluvíme se. Ale nic takového, pane ministře, nepřišlo, pořád jsou tady stejná čísla a jestli budeme argumentovat vyplácení v důchodu 21,5 roku, pane ministře, tak my nemusíme vůbec nic dělat, nemusíme žádnou (hranici?) 65 let posunovat nikam dál, vždyť je to úplně zbytečné, anebo si pro to musíme najít úplně jiné argumenty, jo? A tohleto považuju za zásadní chybu toho vámi připraveného materiálu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, poté paní poslankyně Jana Hanzlíková a dále bude s faktickou vystupovat i pan ministr. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Děkuji panu ministrovi za vysvětlení a za věcnou debatu, ale podle mého názoru - oni už to říkali kolegové, já to nebudu opakovat - ten problém opravdu je, že tady se pracuje ve veřejném prostoru s tou dobou - a vy jste to teď zopakoval, pane ministře - 21,5 let v průměru pobírání důchodů, ale když srovnáme věk odchodu do důchodu, já jsem ročník 1974, takže taky kolem 66 let, tak můj ročník by se musel v průměru, muži, dožít 87 let, což tak není. Takže můžete tedy tady na konkrétním příkladu říct - ročník 1974 půjde v 66 a my očekáváme, že průměrný věk dožití - nepoužívám ve zdraví - bude 87,5, nebo bude 77,5, ale pak jsme tam v důchodovém věku jenom 11 let. Jo, tady prostě opravdu vznikly - a mně to často píšou teď lidi, že tady pracujete s tou informací 21,5 let v důchodu, a teď se jasně ukazuje, že ten průměr je úplně někde jinde, že to dokonce nevychází ani u žen, které se dožívají vyššího věku než muži. Takže to je ta podstata, na kterou teď my narážíme. Tak jestli můžeme tohleto upřesnit tedy, jaký je průměrný věk dožití, a v jakém věku tedy ti lidé půjdou do důchodu, a tam z toho, když to odečtete, tak tam fakt 21,5 let já nevidím. Tak to možná počítám špatně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Paní poslankyně Jana Hanzlíková, poté pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo. Já jsem také ráda, že takhle věcně s námi tady pan ministr diskutuje, ale musím říct, že nám těch 21,5 let nevysvětlil, právě naopak bych řekla, že se to ještě, to vysvětlení, zhoršilo tím, jak tady pan ministr uváděl tu naději dožití v roce 2015, kdy u padesátiletých to bylo nějakých 27,7 a v roce 2020 28,4 - v 50 letech. Takže tam zase, když si vezmeme odchod do důchodu v 65, tak tam přece těch 21,5 let prožitých v důchodu absolutně nevychází. A je to úplně jednoduchá matematika.

A pak bych ještě chtěla zareagovat na to, jak pan ministr tady řekl, že ten návrh je postaven tak, aby byl stanoven věk odchodu do důchodu s předstihem u těch lidí v 50 letech. Můžeme tady klidně polemizovat, jestli 50 let je skutečně tedy v dostatečném předstihu, ale dobře, i kdybych to brala, že ano, tak nechápu, proč jste ten návrh postavili tak, že ale u několika ročníků tohle dodrženo není? To opravdu tak spěcháte, že jste museli vystavit lidi toho ročníku 1966 toho, že se to dozvědí v 59 letech? To mně přijde velmi nefér ještě s ohledem na to, že to považujete za velké plus, s jakým předstihem tedy se to ti lidé dozvědí. A velmi ráda bych ještě to vysvětlení tedy, jak to skutečně je s těmi 21,5 lety prožitými v důchodu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní na průběh rozpravy zareaguje pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já bych chtěl poprosit, abychom se opravdu poslouchali. Já jsem tady mluvil jasně o tom, že je rozdíl v tom, že naděje dožití pro tu populaci bude jiná. V momentě, když se budeme bavit o té populaci, která se narodí, jiná bude, když se budeme bavit o stejném ročníku v 50 letech, a jiná, když se budeme bavit v 65 letech. A ten princip je takhle nastaven i dnes. I dnes demografické zprávy pracují vlastně ze stejným principem. To znamená, část populačního ročníku nám během života, než se dojíždí 50 let věku nebo 65 let, prostě umírá.

A když se podíváme na ta data, já jsem vám je tady říkal jako konkrétní - vy říkáte, že nesedí - tak já jsem říkal, podívejte se, jsou to výstupy dat Českého statistického úřadu a České správy sociálního zabezpečení. A když se podívám - pro (na) ty, kteří pobírali důchod do roku 2022, tak prostě to tak bylo, průměrná doba pobírání důchodu u těchto lidí byla 24,5 roku a u těch, kteří skončili pobírání důchodů v roce 2000, byla průměrná doba pobírání důchodu 19,96 roku. A my říkáme, že u těch, kteří budou vstupovat do důchodového věku, tak na základě všech maximálně dostupných dat předpokládáme, že u této populace - budou důchod v průměru pobírat minimálně 21,5 roku. To ten materiál říká, to říká ten zákon, to říká ten mechanismus.

A k dotazu pana kolegy poslance Aleše Juchelky odpovím, že když se na to podíváme pro ročník narození 1972, což je to, co víme v tvrdých datech, cokoliv nad to nejsou tvrdá data, tak pro ročník narození 1972 počítáme s nadějí dožití 87 let a 3 měsíce. 87 let a 3 měsíce.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně za dodržení času. A patrně bude pokračovat smršť faktických. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Tak a je to venku, přátelé. Je to venku, prostě důchodová reforma je postavena na, řekl bych, podvodných číslech, kdy tady se slibuje něco, co prostě a jednoduše není pravda, není realita. Takže já čtu a cituji ze stránek KDU-ČSL. Jo, je tady vaše fotka, pane ministře. "Důchodový věk má být stanovován transparentně" - transparentně, to je ještě tím tlustým písmem, "navržená úprava naváže důchodový věk na věk dožití. Cílem je, aby pro budoucí generace byla udržována stejně dlouhá průměrná délka výplaty starobního důchodu, jako je tomu dnes, přibližně po dobu 21,5 roku." Toto je to, co vy tam píšete. To znamená, že průměrně by se měla výplata starobního důchodu stanovovat na 21,5 roku - to prostě je absolutní nesmysl, to je nesmysl. Takže ještě jednou. Já říkám, že odejdu do důchodu v 66 letech. A když mám průměrně, průměrně, pobírat důchod - což si myslím, že takto nebude - tak musím umřít v 87 letech a 3 měsících, jak vy říkáte.

A já říkám, že se musím dožít prostě 87,5 let. Já v tuto chvíli to statisticky vůbec nevidím, že se takhle lidé dožívají. Když někdo umře v 81, to znamená, že ten druhý musí umřít v 92. To je prostě absolutní nesmysl, rozumíte mi? Vy tady to promujete a říkáte všem těm lidem tady na galerii, těm mladým: My děláme důchodovou reformu pro vás. A vy budete v důchodu pobírat 21,5 roku starobní důchod. Takhle vy to promujete. (Předsedající: Čas, prosím.) Přitom je o mnohem (Předsedající: Čas, čas, prosím!) složitější a nedokážete to... (Předsedající: Čas, prosím, pane poslanče! Všichni ostatní to dodrželi. Prosím.) (Poslanec Juchelka reaguje mimo vypnutý mikrofon.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se moc omlouvám, měřím opravdu všem stejně a žádám o dodržování času. Děkuji, pane poslanče. Já jsem vám dala několik vteřin. Pan poslanec Vladimír Zlínský, potom pan poslanec Milan Brázdil. Připravit se může pan poslanec Rudolf Salvetr, paní poslankyně Berenika Peštová bude pak následovat. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat na pana ministra Jurečku. Já jsem se ho snažil pozorně poslouchat a z toho jeho výkladu jsem pochopil, že se snažíme ustanovit nějaký obecný princip, který má trvat do budoucna. A v tom principu nesmírně naroste úloha a význam Českého statistického úřadu, který vlastně bude sbírat patřičná data a vypočítávat parametry. To znamená naděje na dožití daného ročníku v padesáti letech. A pak to otvírá úplně jiný pohled na to, jaký ten Český statistický úřad vlastně bude hrát významnou roli a pak se ptejme.

Jakým způsobem změní dohled nad Českým statistickým úřadem, aby tam byla posílena veřejná kontrola? Jestli ten sběr těch dat je skutečně správný a relevantní a jestli ty výpočty jsou provedeny tak, jak mají být. Protože na Český statistický úřad samozřejmě bude vykonáván tlak a je třeba zabezpečit to, aby veškerý ten sběr dat i ty výpočty byly zcela v pořádku. Pokud tedy pomineme to, že pořád je to jakási projekce do budoucnosti a myslím si, že tak důležitá věc jako důchodový systém, když bude postaven jenom na jakési projekci, tak je to postaveno trochu na písku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Milan Brázdil, připraví se pan poslanec Rudolf Salvetr. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Pane ministře, já vám nevěřím. Vy jste křesťan, křesťanský demokrat, křesťan. Vy na životě nelpíte. Vy věříte v posmrtný život. Já jsem taky jako Moravák chodil do náboženství. Ale poté, co jsem vystudoval medicínu, jsem záhy pochopil, že těch 5 000 mrtvých ohledaných lidí, každý z nich chtěl ještě žít zítra. Chtěl si ten život užívat co nejdéle. A to nejcennější na světě, co máme, je čas. Čas, který je nám vyměřen. A teď záleží, jak ten čas strávíte. A k tomu, abyste na konci, když už nemůžete, ten čas měl nějak slušně vyplnit, potřebujete peníze. A říká se tomu důchod. A teď vám prozradím... A víte, že všichni... A já jsem prduch, já jsem prdu... Já jsem člověk pracující důchodce. A víte, co dělá největší radost prduchovi, nebo vůbec důchodci? Nejenom to, že na tomto světě je, že si ho užívá, ale že pomůže svým děckám.

Že ty prachy, to se jmenuje důchod, každý ho máme jinak, podle zásluhovosti, že si ho užijeme nejenom my, ale že uděláme radost svým děckám. A víte, co se stane tímto, co vy děláte? Vy vlastně neochudíte samotné důchodce, vy tím okradete ty děcka, ty mladé. Protože v naší republice je normální, tedy aspoň na Moravě, že staříci pomáhají jejím mladým. Oni na to totiž nemají, takže jim zajišťují spoustu věcí. A jim dělá radost, když jim dají nějakou korunu. Vy tímto okrádáte ty mladé. Mě tím neokradete, já už jsem si život docela užil. A vy teď tleskáte. Jsem rád, že jste mi zatleskal, protože i vy to tak jako křesťan musíte cítit, že máte tady děcka, chcete se o ně postarat. Neberte děckám prachy!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Rudolf Salvetr, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pan předřečník, vaším prostřednictvím, mě teď zaskočil, ale nenechám se vyvést z toho, na co jsem chtěl reagovat, a to byla slova, vaším prostřednictvím, paní Bereniky Peštové. Ona tady řekla jednu podstatnou věc. Dobu mateřské dovolené - a tady šermujeme 21,5, 20 let dožití v důchodu. A padlo tam slovo systém. Vezmu to také na rychlém příkladu své matky. Ročník 1939, jedenáctiletka, v šestnácti a tři čtvrtě letech nastoupila do práce. Pracovala do šedesáti let, čili máme to 43 let produktivních. Vezměme si situaci dneska. Že se statisticky, a ne statisticky, ale fakticky změnila doba, kdy jsou lidé na vysokých školách, statut studenta je někdy do 26 let s určitými výhodami, tak kdybychom si k tomu připočítali těch 43 let, je to práce do sedmdesáti let. Celý problém je v tom, jak dlouho lidé tráví produktivní věk na svých pracovištích, ve svých profesích, a tím přispívají do toho důchodového systému.

Ale přece nemůžeme v tuto chvíli říct, anebo můžeme, ale s jakou se to setká odezvou. Dobře, udělejme mateřskou šest měsíců. Osobně bych to považoval za obrovskou chybu. Protože jestli něco mohou rodiče svým dětem dát, tak je to ta péče v tom nejranějším věku. A tady se obrátím směrem ke kolegovi Brázdilovi, vaším prostřednictvím, to je naprosto zavádějící argument, který jste řekl na konci. Přece rodiče svým dětem dávají obrovskou péči možná po dvacet, pětadvacet let života. A já si nejsem jist, (Předsedající: Čas, pane poslanče, čas.) jestli to potom mají být ještě ti prarodiče. (Předsedající: Čas, prosím.) Možná by to měl...

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Omlouvám se, opravdu musím měřit všem stejně. Je to náročné vejít se do těch dvou minut, ale je to tak pravidlo v našem jednacím řádu. Poprosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já tedy ještě rychle zareaguji na svého předřečníka. Já si nepřipadám, že bych nedostala lásku od svých rodičů. Já jsem nesmírně milovala, byli to fantastičtí lidé, myslím si, že jsem měla úžasný rodiče. A to, že jsem šla v pěti měsících do jesliček, myslím si, že se to na mně nijak nepodepsalo. A nepodepsalo se to na nikom z nás z té generace. Vidím, že tady mladší generace se směje, protože zřejmě asi měli tu výhodu, že rodiče s nimi byli déle doma, ale prostě tak to tenkrát bylo. Prostě nikdo si nemohl z těch rodičů dovolit být na mateřské déle. Prostě mateřská byla šest měsíců, byly novomanželské půjčky a prostě museli do té práce!

Dneska je na mateřské... ano, my jsme jedna z mála zemí, jedna z mála zemí, která je takhle benevolentní vůči těm matkám. Tak to prostě je. Proto jsem řekla, jestli není čas se zamyslet nad celým systémem. Protože tam máte ten potenciál, který v uvozovkách je doma s těmi dětmi a snaží se je vychovávat. A já si myslím, že ta naše generace je vychovaná dobře. A ano, byli jsme v tom systému, byli jsme v těch jesličkách, pak v těch školkách, ale prostě ano, tak to bylo.

A říkám, teď jsem chtěla reagovat ale na pana ministra. Vy ve své podstatě říkáte: Zákon vám zaručuje, že se dožijete, až půjdete do důchodu, tak budete pobírat důchod 21,5 let. Já se ptám, co když nebudu? Zaručuje mi i ten zákon, co se s těmi penězi stane, když budu v tom důchodu třeba jenom jeden rok? Dostanou ty peníze třeba moje děti? Nebo kdo je dostane? Nedostane je nikdo. Prostě ten systém je nastavený tak, že v 66 letech půjdu do důchodu a jestli se dožiju rok, nebo tři měsíce, nebo pět let, nebo 21,5 let, co říkáte, to je vis maior. To je vis maior. (Předsedající: Čas. Čas, prosím!) Ale říkám, ten systém...

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, paní poslankyně. Děkuju. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Tak takové jednoduché matematické okénko. Pan ministr tady řekl, že se v 50 letech člověk dozví naději na dožití. Říkal, že v roce 2018, teď mě nechytejte za slovo, padesátníci se dožívají 28 let - naděje na dožití. Je to tak nějak? Kdybych byl tedy velkorysý, tak mě je letos 50, tak se dozvím, že naděje na dožití je 30 let, řekněme, to jsem velkorysý. 50 plus 30 je 80. 80 minus 21,5 je 58,5. Tak bych měl jít do důchodu za 8,5 let jako v této logice toho průměru? Můžete mi to tedy ještě jednou nějak vysvětlit? Já se v 50 dozvím naději na dožití, od toho odečtu těch 21,5 let v průměru, říkám, bavíme se o průměru. Ale dostáváme se úplně někam k jiným hranicím než nad těch 65 let. To je to, o čem se bavíme. Ten rozdíl mezi námi je, že teď je těch 65 let zastropovaných. Vy to chcete otevřít úplně jakoby bez hranic. A zároveň vedle toho říkáte, že v průměru důchod budou lidé pobírat 21,5 let. A já se tady snažím zleva, zprava, shora, zdola vysvětlit, že to tak není. Takže ještě jednou, 50 naděje na dožití, plus 30 je 80, minus 20, ať to zaokrouhlím, je 60. Kde je tam těch 66? Je to úplně jednoduché. Anebo to špatně chápeme? Nebo vy to špatně vysvětlujete. Ale někde je chyba. A my to děláme, aby to ti lidé pochopili. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně i za dodržení času. Pan poslanec Tomáš Helebrant bude reagovat s další faktickou, potom pan ministr Jurečka a pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuju za slovo, paní předsedající. Chtěl bych se zeptat pana ministra, jestli tomu správně tedy rozumím a jestli ti pětadvacátníci, kteří půjdou podle tabulky do důchodu v 70 letech a důchod mají pobírat 21,5 let, jestli skutečně predikuje to, že se budou dožívat 91,5 roku, což dneska se na světě nedožívá průměrně nikde. Tak se chci zeptat, jestli skutečně tohle si myslíme a predikujeme takhle vysoký průměrný věk?

Jinak ještě poznámka. Já si nedovedu představit, samozřejmě asi každý z nás, když se podívá na rodiče, kterým bylo 70 nebo je 70 let, že by chodili do práce. Tak na to se chci zeptat. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času. A nyní zareaguje na průběh rozpravy ve faktické poznámce pan vicepremiér. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Poprosil bych, aby kolegové, kteří tady chodili a před chvílí tady říkali své faktické, aby dávali pozor. Znovu pro nepřítomného kolegu poslance Juchelku. Jasně říkám, na základě toho mechanismu a i toho, co je dneska v tvrdých datech, že v případě ročníku narození 1972 uvádí Český statistický úřad předpokládanou dobu dožití 87 let a 3 měsíce a stanovujeme hranici věku odchodu do důchodu 65 let a 7 měsíců. Takže vysvětluji a znovu se vám snažím dát jako do souvislostí, že nemůžeme míchat dohromady předpokládanou dobu dožití v momentě narození populačního ročníku, a to, že se to mění v průběhu vývoje života daného populačního ročníku, a jiná hodnota v roce 50 let života, jiná v roce 65 let života.

A vy se tady pořád vracíte, někteří z vás, k tomu, že říkáte, ale ten ročník v momentě narození, jakou má předpokládanou dobu dožití? To je přece odlišné. A takto s tímhle systém pracuje i dnes, v té současné podobě, o které se bavíme. Posunujeme hranici věku odchodu do důchodu u mužů o dva měsíce ročně, u žen dokonce o čtyři měsíce ročně. Takže prosím pěkně, toto jsou konkrétní fakta. A chápu, že prostě pro některé z vás je to těžko vysvětlitelné.

A už vůbec neumím odpovědět na paní Peštovou, protože to je jiný vesmír. Vaše argumentace je úplně mimo realitu. Co mají říkat lidé, kteří pracovali, odváděli pojistné na své rodiče a prarodiče, a důchodu se vůbec nedožijí? Ten systém prostě je solidární. Nikdy nebyla debata o tom, že by se na někoho převáděly nějaké výměry důchodů v rámci toho, že by na to měli nárok. Prostě je založen na solidaritě. A část těch, kteří pojistné platí, se toho nikdy nedožijí.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, poté pan poslanec Miloslav Janulík, paní poslankyně Ivana Mádlová a poté pan poslanec Svoboda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Pane ministře, přiznejme si, že to byla argumentační chyba a nenaplnitelný cíl tvrdit, že v průměru si bude důchodce pobírat důchod 21,5 roku. Fakt je to nesmysl. Když se bavíme o tom, že současný důchodce, který odchází v 65 letech, má tu naději muž 11 let a žena 17 let, tak to je. Prostě na těch 21,5 to neskočí.

A vy tady argumentujete tím, že Český statistický úřad zveřejnil dobu pobírání důchodů v roce 2023, a teď nevím přesně, třeba 22 let, prostě nějakou takovouhle poměrně dlouhou dobu. Ale tady to bylo vysvětleno, lidé chodili tehdy do důchodu ženy v 55 letech, muži v 60. A ti lidé ještě teď dožívají. A ti to natahují. Takže statistika je zajímavá věda, ale musí se s těmi čísly umět pracovat. A nemůžu si na číslech postavit nějaké cíle. Prostě ta doba bude klesat, doba pobytu v důchodu nebo pobírání důchodu. Prostě tak to je. Protože lidé, co jsou tam 40 let, budou vymírat a budou tam nastupovat lidé, kteří tam budou 12 let. Takže v tom je ten problém.

Myslím, že tohle by asi stálo za to čestně přiznat, přepracovat to a nedávat si to jako jeden z headlinů důchodové reformy, která se vůbec nedá nazvat důchodovou reformou, ale změnou parametrů, a to výrazně zhoršenou pro řadu našich spoluobčanů, zvlášť těch, kteří jsou nemocní. A jak jsme si řekli, nemocní jsou již několik let před dosažením důchodového věku. A vy jste jim svým opatřením tady ještě znemožnili odejít do předčasného důchodu ze zdravotních důvodů. A pokud jim to umožníte, tak jenom na rok a čtvrt, což je výsměch. Takže, pane ministře, tohle se fakt nepovedlo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. A nyní pan poslanec Miloslav Janulík.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. Pane ministře, já vám to fakt nezávidím, protože za mě je to nehajitelné. Už jenom z prostého principu. Byl takový matematik, jmenoval se Carl Friedrich Gauss, myslím, že 1780 něco v Göttingenu. Všecky biologické děje se řídí jeho zákonitostí Gaussovy křivky. A predikovat tady... Vy jste nevěděli, že druhý den bude benzín o 10 korun dražší, že inflace bude, já nevím, přes 20 % druhý den? A teď se tady dohadujeme o tom, co bude za 25 let? To je naprostý nesmysl. Není to hajitelné.

Já jsem generace, kdy každý věděl, kdy půjde do důchodu. Od té doby, co člověk vnímal svět, věděl, že v 60 jde do důchodu. Ženy to měly jinak podle dětí a tak. A teď se děsím toho, že kdyby mi bylo 30, tak já vůbec nevím, kdy půjdu do důchodu. Já vůbec nevím, jako ve 30... Nehledě k tomu, že už si ani nikdo nedokáže predikovat a spočítat, kolik ten důchod bude mít? A celé se to dělá pro koho? No, pro ty lidi! Ne? A ti lidé, dneska se v tom vůbec nikdo nevyzná. Vlastně vy jim říkáte, ono se uvidí, až jak to bude, až vám bude 50. No, tak to tedy pěkně děkuju. Já bych chtěl prostě v 45 vědět, že tehdy a tehdy a tečka.

A tady ty propočty, to prosté prodlužování, prostě biologická hranice je daná. Jsou jedinci, kteří v 80 jsou úplně v pohodě a někdo je v 60 naprostá troska. A to se nedá napasovat tady do tohoto všeho. A teď jako říct, že ono to bude asi takto... Já si myslím, že na tom by měl být široký konsenzus, že tak, jak si tady dokazujeme, že to je přesná věda o nepřesných číslech, že vůbec nevíme, co bude, jak to bude... Ale jako snažit se to prostě nějak sešroubovat jenom proto, aby nám to nějak vyšlo? To je celé nesmysl.

A druhá věc, nemůžete argumentovat lidem, říct těm voličům, (Předsedající: Čas.) my nemáme peníze, a kupovat za 300 miliard stíhačky.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Ivana Mádlová, poté pan poslanec Bohuslav Svoboda, Martin Kukla, Karel Haas. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Tady se poměrně hodně mluvilo o zdraví, že je důležité pro to, aby mohl člověk vykonávat svoje povolání do nějakého vyššího věku. A u vašeho návrhu je to poměrně vysoký věk.

Ale já musím upozornit, že to zdraví je velmi důležité, i když je samozřejmě těžké ho definovat a je velmi často individuální. Nicméně se chci zeptat, jestli jednáte i s ministrem zdravotnictví, co se týče nastavení dostupnosti zdravotních služeb zejména v některých oborech, jako je třeba ortopedie, protože si dovoluji upozornit třeba na náhradu kyčelních kloubů, kdy už dneska je velmi významně posunutá doba daná nařízením vlády, kdy by měl mít pacient dostupnou výměnu zhruba asi do 52 týdnů a dneska jsou kraje, kde je to třeba i více než dvakrát posunuté. I pro ten odchod do důchodu je důležité, aby ty zdravotní služby byly dostupné, protože třeba artróza je velmi bolestivé onemocnění a samozřejmě člověk není schopen vykonávat třeba to povolání a bude na pracovní neschopnosti. Čili máte i toto nějak prodiskutováno? Nestane se, že vám výrazně stoupnou náklady na nemocenskou, protože ten člověk tím, že nebude mít dostupnou zdravotní péči anebo je nedostatek jednodenní ortopedie, což je už v současné době, tak že ty náklady se nezvýší? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času a s další reakcí na průběh rozpravy vystoupí pan poslanec Bohuslav Svoboda, připraví se pan poslanec Kukla. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezký dobrý den. Toto je téma, které vždycky vyvolává velikou a bouřlivou diskusi. Já jsem takový obyčejný primitivní lékař, tak bych se pokusil do těch faktů, o kterých tady hovoříme, vložit několik základních údajů. Je na světě dneska už víc než patnáct zemí, kde věk dožití je vyšší 85 let. Věk dožití je vázaný na to, jaký je status té země, jaká je kvalita života, kvalita léčebné péče. Těch faktorů je mnoho. A to, co je pravda, je to, že délka lidského života se prodlužuje. Jsou samozřejmě výkyvy, jako je covid, kde to klesne dolů, ale teď už zase dobíháme nahoru a dostáváme se nahoru a ten věk 82 u nás je dneska vlastně definovaný.

A co my potřebujeme? My potřebujeme pracovat s tím číslem tak, jak se vyvíjí. My potřebujeme, aby ti lidé byli schopni vytvořit takovou hodnotu, že v tom věku důchodovém budou mít to, o čem hovoříte - tu léčebnou péči, kyčle včas, a to všechno bude stát peníze. Čím delší bude věk našeho dožití, tím víc peněz to bude stát. Věk našeho dožití se bude prodlužovat, protože ta hranice, kolik buňka vydrží, je asi 115 až 120 let a to je číslovka, ke které se postupně budeme blížit. Já říkám všem, kteří o tom hovoří, aby se o toto číslo starali, protože jestli ho do toho výpočtu dáte, tak všechno, co říkáte, je nesmyslné. My musíme řešit to, co bude, ne co je teď v tuto chvíli. My musíme predikovat a tyto predikce věkového dožití jsou známé už sto let a sto let se dělají a vycházejí relativně na dva roky přesně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Taktéž děkuji za dodržení času. Nyní vystupuje pan poslanec Martin Kukla, poté pan poslanec Karel Haas. Nyní pan poslanec Kukla, prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, píše mi hodně lidí a říká mi, proč se tady vlastně dneska scházíme na mimořádné schůzi. Tak já to shrnu. Pětikoalice chce obrat lidi o peníze, chce, aby ročníky, jako jsem já, šly do důchodu v 70 letech. No a naše děti, ty mladší ročníky, aby šly v 72 letech. Ono jim nestačí, že obrali současné penzisty o tisícovku měsíčně, oni chtějí obrat i ty pracující, kteří teprve do penze půjdou. Podívejte se, když jsme tady vystupovali kvůli EET a říkali jsme, že budou chybět příjmy, tak se tady všichni vládní poslanci kroutili a říkali, že to nějak zvládnou. A jak to zvládli? No vidíme sami - obrali současné seniory a budou obírat dál. A proč tady nikdo neřekne, že se chystá nákup stíhaček za 150 miliard a více? Proč jste neřekli před volbami, že budete tahle opatření dělat? To jste neřekli, to jste říkali: nebudeme zvyšovat daně, nebudeme zvyšovat daň z nemovitosti, no a všechno je po volbách jinak. Tak já věřím, že vám to voliči teď v nadcházejících volbách spočítají. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Karel Haas, poté pan poslanec Helebrant. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát, vážená paní místopředsedkyně. No na argumenty o obírání důchodců a o stíhačkách v debatě o důchodové reformě se dá asi jenom trpělivě vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Tak k argumentům pana kolegy Maška vaším prostřednictvím o délce pobírání důchodů. Prosím vás, pokud se podíváte, já se vás vždycky snažím odkázat na otevřená data České správy sociálního zabezpečení, tak délka pobírání důchodů kontinuálně v České republice stoupá s jediným výkyvem v roce 2021. V roce 2000, je to čtvrt století, tak je ta časová řada snad poměrně objektivní, v roce 2000 byla zprůměrovaná délka pobírání starobního důchodu 19,96 roku, v roce 2022 24,55. Opravdu jediný výkyv v té čtvrt století, téměř čtvrt století stoupající křivce, je v roce 2021.

Pak jste se tady velmi často ptali na tu délku života ve zdraví. I ta je sledovaná. Ta není sledovaná, prosím vás, Českým statistickým úřadem, je na jednoleté bázi, můžu vám zase poslat odkaz, je sledovaná Eurostatem. Poslední čísla jsou z loňského července, budou aktualizovaná v letošním červenci, a ta čísla jsou samozřejmě jiná, byla vždycky jiná, takže pro Českou republiku ta délka života ve zdraví pro ženy vychází na 63,4 roků a u mužů na 60,7 roků. Abych ta data uvedl zcela přesně, jsou to data Eurostatu a přebíraná Českým statistickým úřadem. A jsem schopen a rád vám poskytnu, to je třetí poznámka, ze které vycházejí ty dlouhodobé časové řady na roky 2023 - 2100, je v listopadu aktualizovaná demografická predikce Českého statistického úřadu, kterou dělá v pětiletých intervalech. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Tomáš Helebrant, poté pan poslanec Aleš Dufek a poté Patrik Nacher. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych se znovu chtěl zeptat pana ministra, protože jsem neslyšel odpověď, jestli si skutečně myslí, že ti lidé, kterým je dneska do třiceti let a měli by jít do důchodu v sedmdesáti letech, budou pobírat penzi 21,5 let, což znamená, že by se měli průměrně dožít 91,5 let. Jestli si skutečně tohle myslíte. Já bych jim to samozřejmě přál, ale já si to nemyslím. Já jsem přesvědčený o tom, že to je prostě jenom takový tah, jak ty důchody nevyplácet, protože víte, že se jich bohužel lidé nedočkají, protože se toho věku nedožijí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní pan předseda Aleš Dufek dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Prosím vás, všechno má svůj čas. Myslím si, že nastal čas ukončit tuhle spirálu faktických poznámek. My jsme začali včera diskusi o důchodové reformě projevy kapitánů politických, kteří tady vyjádřili oficiální stanoviska. Kdo si to chtěl poslechnout, tak si to poslechl. Pak jsme volili formu včerejší večer a podvečer takové relativně příjemné věcné diskuse, která měla nějakou kontinuitu, a teď jsme se dostali do situace, kdy se tady na pana ministra vrhne řádově osm lidí, každý má trošku jiné téma a během té jedné až dvou minut to téma tady nějakým způsobem prezentují a na to se prostě těžce reaguje. Je to tak. To znamená bylo by dobré faktické poznámky pomalu ukončovat, je tam spousta lidí přihlášených, kteří mají většinou nějaké jedno téma, pak se můžeme bavit ohledně těch témat, která vlastně ti jednotliví vystupující budou představovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji opět za dodržení času. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, poté se připraví pan ministr. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. No, já si pana předsedy Dufka vážím. Ono by to tak bylo, kdybychom my dostali jasné odpovědi a tím se posuneme dál. Všimněte si, že my už jsme vzdali tu debatu o dožití ve zdraví. Teď se bavíme obecně o tom dožití a o tom, jak dlouho budete pobírat důchod. Já bych poprosil pana ministra, jestli by znovu zopakoval ten statistický údaj, že se údajně průměrný věk dožití 87 let u mužů - já jsem si teď v rychlosti našel Český statistický úřad, který říká, že v Jihomoravském kraji, nevím, proč zrovna tam, ale člověk, který se narodil v roce 2022 - bavíme se o úplně nově narozených - je průměrný věk dožití 75,59 let u muže, 81,95, to znamená téměř 82 let u ženy.

Mě by zajímalo, kde se vzal ten údaj 87 let? Tak já to úplně zjednoduším. Jak jsem řekl, já jsem ročník 74, takže padesátník v tomto roce, takže splňuji ta pravidla, o kterých vy se bavíte. Tak to ukažte na konkrétním příkladu a nechoďte kolem horké kaše. Já tedy mám 15 let do těch 65, mám se dozvědět věk odchodu do důchodu. Můžete mi ho tedy teď na mikrofon říct, ten věk mého odchodu do důchodu? Řekněte mi ho a pak mi řekněte, jaký je průměrný věk dožití? A z toho zjistíme, jestli tam těch 21,5 let je, nebo není. To je úplně jednoduché. Takže jestli můžete takhle a tím se posuneme, vyjdeme vstříc panu Dufkovi, posuneme se dál. A pak přijdou na řadu obyčejní poslanci bez přednostního práva a ta debata se někam bude vyvíjet. Ale když nezískáme tyhle ty základní informace, tak je to opravdu těžké. A lidé se na to opravdu ptají, na tohleto, protože jsme se tady zacyklili. Protože vy neodpovídáte.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní pan vicepremiér. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Ta debata není jednoduchá, není jednoduchá, proto, když přijdete a řeknete no, statistika je jedna věc, ale... Tak buď je statistika, jsou tvrdá čísla, anebo není ale. A já se vám snažím opakovaně jasně říct na konkrétních příkladech, které jsem tady říkal, že je rozdíl, jestli se dívám na dobu dožití u toho populačního ročníku v momentě, kdy ten ročník se mi narodil, nebo se dívám na tu hodnotu v 65 letech u těch, kteří mně vstupují do důchodového systému. Tak opravdu u těchto lidí jasně ta data říkají, a podívejte se na to, máte to tam, citoval jsem to tady, jsou na to tvrdý data, bude ten systém garantovat, že průměrná doba pobírání toho starobního důchodu pro tuto skupinu lidí bude minimálně 21,5 roku. Říkal jsem to v tvrdých datech v případě ročníku narození do roku 1972, tam jsem to jasně říkal, protože to je to, co opravdu já tady za sebe mohu říkat, to je něco, co máme naprosto jednoznačně podložené, a co v tom zákoně takto nastavujeme. Cokoliv, když se ptáte na ročník 1972, tak to samozřejmě budeme postupně dopřesňovat a stanovovat, ale když tady zazněly ty dotazy, tak já jenom řeknu třeba příklad, a to teď říkám, Český statistický úřad predikuje pro generaci narozenou v roce 1994 dobu dožití v 65 letech 89 let a osm měsíců; 89 let a osm měsíců je predikce pro dobu dožití ročníku narození 1994. V 65 letech. Já se bavím v průměru, my se bavíme v průměru.

A podívejte se na vývoj doby dožití jednotlivých populačních ročníků. Máte k tomu ta data od vývoje roku 2000 a podívejte se na to, jak se nám od roku 1990 prodlužuje doba odchodu věku do důchodu. Spolu to koreluje.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Roman Kubíček. Vidím ho v sále? Není přítomen v sále. Nyní pan poslanec Jiří Navrátil tedy. A poté se připraví pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji, paní předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, je to opravdu jednoduché. My se bavíme o dvou číslech. Já věřím Patrikovi, který uvádí tady čísla statistického úřadu, průměrný věk dožití. Ten máme nějaký. Ale pak tady pan ministr mluví o druhé věci, a to je průměrný čas pobírání důchodu. To znamená, nezapočítávám mezi to přece lidi, kteří mají 40 let, 50 let, 55 let, kteří v životě nevzali jedinou korunu z důchodového systému. To znamená, do věku 21,5 let se počítá pouze osoba, která si vzala první důchod. To znamená, byl jí poprvé vyplacen. A pokud dneska na důchodu máme přibližně 1 000 700 (1 700 000 ?) obyvatel, z toho 1 000 500 (1 500 000 ?), obyvatel je ještě do 20 let, tak zbývajících 450 000 lidí bere důchod více než 21,5 let.

A co je důležité, prosím, neříkejme těm mladým ročníkům, že budou brát důchod až od 70 let. V tom zákoně je jasně napsáno, že v každém roce v 50 letech se posoudí, jestli to pobírání důchodu je tak dlouhé, a přidají se tomu ročníku dva měsíce. Pokud se nám ta časová osa nebude prodlužovat, ministerstvo nevydá prodloužení o dva měsíce a budou nastupovat na důchod úplně stejně jako ročník před nimi. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Mašek, poté se připraví paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní předsedající. Já, vaším prostřednictvím, kolegovi Navrátilovi chci poděkovat za pokus to osvětlit a jít do podrobností. Nicméně dnes 65 let odcházím do důchodu, kolik mám před sebou skutečně statisticky? Muž 11, 12 let, žena 20, 21 let, nebudu tady hrát o nějaké desetiny let. Ale vy tady mluvíte o garanci vyplácení důchodu 21,5 roku. A to je pro mě jako poručíme větru, dešti a dáme to do zákona. Prostě to přece skutečně není možné a to se odargumentovat takhle jednoduše nedá.

A na pana kolegu Haase, já s tím rád diskutuji, protože on má přesná data před sebou. Ano, máte pravdu, někde v roce 2018 tam to stouplo až na 24 let pobírání důchodů, pak je tam jakési plato se zubem v covidovém roce 2020 někde, s tímhle tím problémem. Nicméně je to pořád, znovu říkám, ta statistika, kterou, já jsem nezpochybňoval statistiku, ale já zpochybňuji, jak se se statistikou pracuje a jak se vykládá. Čili tam to plato teď je a znovu říkám, započítávají se tam právě ti důchodci a ten nárůst až na těch 24 let je dán těmi důchodci, co jsou dneska 40 a více let v důchodu. Jsou to ti, kteří se dožívají vysokého věku přes 80 let, ale jsou od svých 55, 60 let v důchodu. A my připravujeme pro ty důchodce odchod v 65 až 70 podle nějakého vzorce, který jste nám tady vysvětlovali. Ale to dožití, reálné dožití neodpovídá tomu, že by se mohlo 21,5 let jim vyplácet důchod. Je to v podstatě vládou vypuštěná dezinformace a bylo by dobré, kdybyste to vzali zpátky a tenhle ten headline nepoužívali.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan ministr. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Navrátila, prostřednictvím paní předsedající. Ta statistika je krásná, ale podívejte se, odkdy oni pobírají, kdy šli do toho důchodu. Protože když se podíváte, tak ty ročníky starší samozřejmě šly do toho důchodu dřív, než půjdeme my. Ale teď se zamyslete, když se podíváte na tu statistiku a podíváte se na vzdělání těch lidí, kolik lidí, kolik lidí z nich má vysokoškolské, kolik má středoškolské a kolik bylo pouze vyučeno? Podívejte se na tu statistiku a zamyslete se hluboce demograficky, když se podíváte na dnešní dobu. Odprostím se od toho, že máme bambilion soukromých středních škol, bambilion vysokých soukromých škol, tenkrát to takhle nebylo. Prostě opravdu to vzdělání, já osobně, můžete mě teď ukamenovat, já si na něj nemůžu stěžovat. Prostě to vzdělání tenkrát bylo výborné. Mám ČVUT a když jsem šla na vysokou školu, tak z gymnázia, z naší třídy se nedostal každý na vysokou školu, jako je to dnes, že si může zvolit soukromou, ne. Prostě šli jsme na státní školy, šli jsme na přijímací zkoušky a prostě se dostalo třeba ze třídy pět lidí na vysokou školu. Prostě bylo to opravdu kvalitní vysoká škola. Dneska se dostane každý.

Dneska vlastně, a dostávám se k tomu, co jsem vám tady některým poslancům říkala. Prostě problém je, že my se musíme podívat na ten začátek toho života, ne na konec toho života. Tam je ten potenciál. Na začátku života jsou produktivní lidi, kteří jsou zdraví a jsou schopní. Ke konci už je to špatné, už je tam zdraví nalomené, jsou fyzicky, jsou psychicky prostě zničení.

A my se nemůžeme zaměřovat na ty, co se dožívají vyššího věku. My se musíme na ten systém podívat na začátku (Předsedající: Čas, prosím.) a tam se zaměřit.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas prosím! Děkuji. Nyní pan ministr Jurečka, poté pan poslanec David Kasal a pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak já poprosím trošku pozornosti. V roce 1990 ti, kteří v tu dobu dokončili pobírání důchodu, tak tito lidé ho pobírali 16 let. V roce 2000 ten důchod pobírali lidé 19,96 roku a ano, teď jsme se dostali na nejvyšší hodnotu 24,5 roku - lidé v roce 2022 pobírají důchod. Jenom aby byla přesná čísla, protože vy to tady posunujete. Tu létá rok sem, tu dva roky tam, tak abychom si to trošku ujasnili.

Teď doplním, abychom si to ujasnili. V roce 1990 odcházeli muži v 60 letech. V roce 2010 o 10 let později se posunovala hranice o dva roky a osm měsíců. Ženy v roce 1990 odcházely mezi 53 až 57, v roce 2010 ženy například se dvěma dětmi odcházely v 59 letech. Říkám to proto, když se podíváme na situaci, kdy dneska jsme u mužů přes 64 let, jaká je dynamika posunování hranice věku odchodu do důchodu, jaká je dynamika věku dožití, která je také provázána na tu dobu pobírání. To znamená, statisticky vy tady pořád dáváte dohromady dvě nesrovnatelné veličiny, a to je doba dožití v momentě narození populace a doba dožití u té generace v 65 letech věku. A to prostě nejde spolu směšovat, protože pokud budeme vycházet opravdu z toho, co říkám, že se bavíme o předpokládané době dožití v 65 letech věku té dané populace, tak prostě vždycky vyjde, že bude ten daný člověk v průměru pobírat ten důchod minimálně 21,5 roku. Je to v tom návrhu, je to v těch modelových příkladech, když se bavíme o těch konkrétních populačních ročnících narozených 1965-72. Tak si to prosím vás přečtěte, je to v tom materiálu! Pak ta debata bude dávat větší smysl.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní pan poslanec David Kasal, poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já využiji toho, že jsem tady slyšel, že se máme držet predikcí. Tak já to zkusím, protože jsem pediatr a vidím, jaká je teď populace, tak se budeme bavit o tom, co se týká této populace. Tato dětská populace má ve 25-30 % nadváhu, a to poměrně výraznou. Tak by mě zajímalo, jakým způsobem se to promítlo tedy do těch statistických dat, protože všichni lékaři jasně vědí, že pokud je tedy nadváha, a ta je výrazná, tak je tam řada dalších komplikací, které právě ten věk budou snižovat, ať jsou to kardiovaskulární choroby, ať je to vysoký tlak, ať je to diabetes, který stoupá. Tak by mě jenom zajímalo, jestli ta statistická data jsou tímto ovlivněna, nebo nejsou, anebo protože máme v současné době řadu modelů, které by se nechaly použít, tak jestli se s tímto pracovalo. To je jeden dotaz.

A druhý dotaz. Už tady na to narazila kolegyně Berenika Peštová. Dříve bylo více lidí, kteří neměli vysokou školu. Teď to musí mít každá zdravotní sestra pomalu a v řadě případů, protože v tom vysokoškolském prostředí mně jaksi vysokoškoláci do té nemocnice chodí, tak řada z nich začíná pracovat kolem třicátého roku života. A jestli si pamatuji, tak teď bude povinnost pracovat minimálně 40 let. (Reakce min. Jurečky.) Třicet pět. Omlouvám se. Omlouvám se, pane ministře. Nemusíte být tak jako... (Opět reakce min. Jurečky.) Ale můžete mně říct, což nestihnu, já se ještě jednou přihlásím, když ten dotyčný potom pět let bude někde mimo, bude na neplaceném volnu, tak jak se všechny peníze potom dají do toho systému? Nebude mít odpracováno.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas! Děkuji. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych chtěl výrazně významně poděkovat panu kolegovi Jiřímu Navrátilovi, vaším prostřednictvím i napřímo. On to konečně vysvětlil jasně, protože jsou tady dva statistické údaje. Jeden je průměrný věk dožití obecně toho ročníku a jeden je průměrný věk dožití v momentě, kdy tomu člověku je 65. To znamená, v překladu souhlasím. Konečně to někdo tady řekl naplno. Ale v překladu to znamená za mě manipulaci s těmi údaji. Manipulaci, protože vy vlastně počítáte ten průměr věku dožití od toho momentu 65 let, takže tam nezapočítáte ty, kteří do té doby zemřou. Takhle to je. To znamená, platí do toho systému, nedožijí se důchodového věku. Vy, aby vám to vycházelo statisticky více, tak je do toho nezapočítáte, ale ty peníze od nich do toho systému vezmete. Rozumíte? Touhle optikou vy sice pracujete s přesnými čísly, ale celkem manipulativně. A já jsem rád, že Jiří Navrátil to tady krásně popsal. Jinými slovy, vy si uděláte tu statistiku tak, aby vám to vycházelo, ale vlastně hodíte přes palubu ty, kteří mají tu smůlu, nedožijí se toho věku odchodu do důchodu. O tom celá ta debata je. Ale do toho systému oni často 30 let platili. Nedožijí se. Sami jste tady říkali, že to je pojistný solidární systém. Někdo se dožije, někdo se nedožije, někdo tam je 30 let a pobírá, ale mě zajímá ta statistika za celý ten ročník. Ne, že vy řeknete, statistiku bereme až v momentě, kdy je někomu 65. Samozřejmě, že pak ten průměrný věk dožití je vyšší. (Předsedající: Čas!) Takže já za to děkuji (Předsedající: Čas, prosím!) a děkuji za to vysvětlení.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěla, navážu na to, co jsem nedokončila, jestli by mi pan ministr na tohle odpověděl, protože říkám, my se zaměřujeme na generaci ke konci života, ale měli bychom se zaměřit na tu generaci na začátek života. Já vím, je to velice nepopulární. Říkám, ukamenují mě, ale v každém případě náš sociální systém je strašně štědrý. Oproti ostatním státům okolo nás je štědrý. Proto říkám, jestli ministerstvo nechce jít tou cestou, že by spíš se zaměřilo na ten začátek života, to znamená na to - už jste se zamysleli nad tím, jestli se bude, nebo nebude započítávat vysoká škola atd., ale prostě rozšířit to ještě dál. Proč končit jenom tam? Ta populace s tou přidanou hodnotou je na začátku. Tam bychom se měli zaměřit. A říkám, ano, jsou to nepopulární kroky, ale tam jsou lidé, kteří jsou schopní té společnosti dát mnohem víc než na tom konci života. A ten život na konci, říkám, už není tak hodnotný a plnohodnotný jako je na začátku.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času a máme zde poslední dva přihlášené s faktickými. Tou první je paní poslankyně Jana Hanzlíková, poté pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Tak přece jsme se trošku tedy v těch číslech posunuli, ale já bych to ráda stejně teď trochu dala z jiného pohledu, a to z toho sociálního, protože nějak mně přijde, že už se teď moc bavíme o číslech, ale prostě trošku se z toho vytratili ti lidé. A já jsem tady včera mluvila o tom, že už v současné době lidé 55+ mají problémy na úřadu práce, a to velké problémy. Tam to vycházelo nějak, že 87 % lidí pociťuje, že ten věk je znevýhodňuje na trhu práce, a také lékaři, především neurologové, upozorňují na to, že se vlastně ty problémy, takové chronické nemoci apod., teď posouvají v tom věku jakoby nahoru, to znamená na mladší lidi. Já jsem se tady včera ptala pana ministra, jestli má nějaké statistiky nemocnosti, protože zkušenosti ze zemí, kde zvedli ten důchodový věk, tak jsou takové, že se ta nemocnost zvýšila, zvýšily se úrazy. Já jsem tady o tom včera mluvila. Takže se ptám znovu, protože na to mi vlastně včera pan ministr neodpověděl. A já jenom upozorňuji, že ti lidé, pokud budou nemocní apod., tak stejně se přesunou do toho systému nějakých sociálních dávek anebo té nemocenské. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi pěkně za dodržení času. Nyní pan poslanec Jiří Navrátil a to je poslední faktická v tuto dobu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom k Patrikovi a samozřejmě, prostřednictvím vás, i všem kolegům. Jsem rád, že jsme si ujednotili už ta čísla, že víme, co je statistika, co je průměrná délka pobírání důchodu, s kterou pracuje tato důchodová reforma. Ale neříkejme, že lidé 30 let platí a pak umřou a vlastně se vůbec do toho nezapočítávají. To máme i dnes přece. I dnes tito lidé umírají těsně před důchodem a nikdy ho nezačnou čerpat. Máme průběžný důchodový systém, který v podstatě je solidární. Všichni tam platíme. Někdo víc, někdo míň, a všichni to sypeme do jedné kasy a z té se to potom vyplácí.

Co je nejdůležitější, my ani dnes nemáme důchodový systém, důchodový fond, úplně oddělený od státního rozpočtu. Je to prostě velký balík peněz, který se tam sype. Takže berme to tak, že prostě ta solidarita, vůbec to společné sypání peněz, do toho důchodového průběžného systému vždycky bude. Tato reforma to nijak nenapravuje, nijak to neodděluje. Ale co je důležité, pojďme si už jasně říct, že 21,5 let bude průměrné pobírání důchodu. Pokud se změní statistika a v tom důchodu budou ti lidé v průměru vycházet 20 let, 18 let, v ten moment Ministerstvo práce a sociálních věcí nepřidá tomu dalšímu ročníku v 50 letech dva měsíce, ale zůstane stejný odchod do důchodu jako v těch ročnících předešlých. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné dopoledne. Vyměnili jsme se v řízení schůze. Následovat budou další tři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Martin Kukla, paní poslankyně Renata Oulehlová a paní místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Prostřednictvím vás ještě na kolegu pana poslance Dufka. Nemyslím si, že je vhodné, abyste nám říkal, kdy je dobré ukončit faktické poznámky. Tady žádný harmonogram není. Poslanecká sněmovna je suverén a jedná podle jednacího řádu.

Tady se pořád bavíme o číslech, ale měli bychom se vrátit trošku na zem a podívat se na lidi, vzít trošku selský rozum do hrsti. Podívejte se do fabrik, do firem, jak ti lidé vypadají v 65 letech. Já jsem pracoval v jedné automobilové firmě, 5 000 zaměstnanců, a firma měla dokonce i takzvaný předdůchodový systém. Financovala ho ze svého a znamenalo to, že posledních pět let před odchodem do důchodu oni pracovali z 50 %. To znamená, chodili na směny pouze z 50 %. To znamená jeden týden dva dny v týdnu, druhý týden tři dny v týdnu. No, a brali 100% plat. Víte proč? Protože ti lidé v 65 letech už mají nějaký věk a už nejsou schopní. Ta výkonnost prostě s věkem klesá, nejsou schopní tu práci úplně stoprocentně zastat.

Takže my se tady pořád bavíme, jak dlouho člověk dožije, ale ne, v jakém stavu dožije. Běžte se podívat do domovů se speciální péči, do alzheimercenter, a tam uvidíte ty lidi, v jakém stavu jsou. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Renáta Oulehlová, paní místopředsedkyně Olga Richterová, paní poslankyně Jana Pastuchová. Všechno jsou to faktické poznámky, prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vy jste začali od začátku špatně. Špatně vybíráte daně, špatně hospodaříte, a když vám teče do bot, tak si vzpomenete na seniory, kterým začnete brát. Když se valorizovaly důchody, tak se vlastně senioři označili za ty, kteří můžou způsobit velké hospodářské škody. To je prostě všechno špatně. Vy se zaměřujete na lidi, kteří pracují, pracovali, ale zapomínáte na lidi, kteří se záměrně vyhýbají práci, kteří nepracují.

K poslednímu dubnu je v evidenci Úřadu práce 280 000 lidí. Někteří tam určitě jsou z důvodu, že možná jsou nemocní nebo přišli o práci, ale věřte mi, že je mnoho regionů, kde opravdu jsou lidi, kteří nepracují. Takže se prosím zaměřte na ty, co nepracují, a ne na ty, co pracují a celý život pracovali. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní místopředsedkyně Olga Richterová, potom paní poslankyně Jana Pastuchová, faktické poznámky, prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tři stručné komentáře. Ten první k tomu, co ekonomicky navrhuje paní poslankyně Berenika Peštová, když, cituji, říká. "Populace s přidanou hodnotou je na začátku." De facto navrhuje zkrátit mateřskou nebo rodičovskou. Tam chci jenom zmínit. To je něco, co musí být opravdu dobrovolná volba těch rodin, protože péče o malé děti je hrozně důležitá.

Nicméně tam samozřejmě určitý potenciál je. Proto se také jako vláda snažíme, aby stoupaly počty dětských skupin, míst ve školkách. Mimochodem, tahle debata není snadná, protože je to i o nějakých povinnostech, o tom ta místa zajistit, například ze strany obcí. Co chci říci, že tam jsme přesvědčeni, že to má být svobodná volba každé rodiny s maximální podporou státu, aby ta místa a péče dostupná byly.

My jsme za Piráty tuhle věc zmiňovali i v našem ekonomickém plánu Republika v pohybu. Ano, je v tom značný ekonomický potenciál. Třeba za mě osobně tam rozhodně nesmí být žádné nucení. Myslíme si, že ta podpora v raném období dětí má být u nás stále volitelná tak, jak to dnes je.

Na druhou stranu u té důchodové reformy, o níž se bavíme, nám jde o férovost pro budoucí generace. To, o čem se bavíme, je čtvrtina života, kterou prostě dnes ty populační ročníky průměrně v důchodu stráví a průměrně ho pobírají. Tato čtvrtina života se samozřejmě týká těch, co se toho věku dočkají. Tak to je, tak ta statistika vždy fungovala. Ta statistika je roky dělána stejně. Srovnáváme tedy srovnatelné a jenom chceme tuto čtvrtinu zajistit úplně stejně spravedlivě budoucím generacím. Takže tohleto je věc, která se týká budoucích důchodců, ročníků třeba mých. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám i za dodržení času. Nyní paní poslankyně Jana Pastuchová s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji pane místopředsedo. Než se dostanu vždycky na řadu, tak je to někdy až zadlouho. Já bych také ráda reagovala, vaším prostřednictvím, na pana poslance Dufka ohledně jeho prosby na naše faktické poznámky. Já na svoje vystoupení čekám - a jsem druhá na řadě - od včerejších asi 10 hodin večer. Ale vůbec mi to nevadí, protože se v těch faktických poznámkách chci dozvědět něco, co zajímá naše občany a na co se nás ptají. To je právě těch 21,5 let třeba, které je zajímají.

Takže si myslím, že, jak řekl můj kolega, jsme na půdě Poslanecké sněmovny a každý máme právo se zeptat a vyjádřit k tomu. My jsme největší poslanecký klub, je nás 72, tak holt musíte počítat s tím, že i kdyby každý z nás se zeptal dvakrát, tak na to máme právo. Nevím, jestli nás chcete tady zase upozornit na ty vaše zvyky, že nám zkrátíte řečnickou dobu, jestli nás na to už připravujete, anebo že to useknete ve čtvrtek, jak jste předvídali, nebo jak jste nám vzkázali. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Lenka Knechtová, potom pan poslanec Aleš Dufek. Obě jsou to faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych ráda zareagovala na paní místopředsedkyní Olgu Richterovou, vaším prostřednictvím. Víte, já úplně nechápu, o čem vedete debatu u těch mateřských školek a proč těm obcím a, řeknu, těm regionům, opravdu nedáte ty finance. V současné době - já jsem z ORP - když chceme stavět mateřskou školku, jejíž základní projekt stojí 30 milionů, my operujeme v rozpočtu se 100 miliony.

My operujeme v rozpočtu sto miliony, to znamená, skoro polovina těch peněz jde do výstavby mateřské školy. Takže to prostě není reálné vlastně ufinancovat. Takže já se chci zeptat, kde tedy jako kdyby máte finance na výstavbu těch mateřských škol?

V tomto týdnu v pondělí byl vlastně kulatý stůl nebo konference paní místopředsedkyně Kovářové, kde se jednoznačně řeklo, že ty země, které podporují výstavbu mateřských škol, místa v mateřských školách, tak prostě ty jsou jako na tom velmi dobře. My jsme sice rozjeli akci dětské skupiny, ale tím jako, řeknu, jsme zůstali někde na polovině cesty. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Aleš Dufek, potom pan ministr Marian Jurečka, paní poslankyně Jana Pastuchová, prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já bych chtěl říct kolegům z hnutí ANO, že tady skutečně pláčou na špatném hrobě, že si na mě stěžujete, že bych já chtěl nějak omezovat nebo rušit faktické poznámky. Ale kdybychom se poslouchali, jak říkal několikrát pan ministr, já jsem říkal jednu myšlenku, my jsme tady tenhle kolotoč faktických poznámek rozjeli včera někdy po osmé hodině. Už jedeme fakt čtyři hodiny faktické poznámky. To není v lidských silách, být v pozoru a odpovídat neustále na faktické poznámky při jejich množství. Já jsem příznivec faktických poznámek, ale sami musíte objektivně uznat, že mají význam řádově hodinu, maximálně dvě na nějaké téma, a jinak se ta diskuse rozplyne. Já jsem vyzýval k tomu, ať se vrátíme zase k normální diskusi o jednotlivých tématech důchodové reformy. Tohle je fakt faul vůči mé osobě, jakým způsobem si zase do mě vkládáte něco, co jsem vůbec nemyslel.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan ministr s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já bych to teď neříkal, kdyby to tady nezaznělo od několika kolegyň z opozice, ale musím na to reagovat. Když se podíváme na kroky v oblasti prorodinné politiky a podporu právě rodičů s nejmenšími dětmi, tak se tady udělala celá řada kroků, které umožní větší flexibilitu slaďování rodinného a pracovního života. Jednak z hlediska čerpání rodičáku a flexibility v tom, jakým způsobem s tím ten rodič může v čase pracovat. Druhá věc, podporované zkrácené úvazky pro rodiče u dětí, kdy jich dneska využívá - tuto formu podpory - z těch zhruba 90 000 lidí měsíčně zhruba víc jak 30 %.

A pokud jde o ty kapacity, tak já jsem jednoznačně ten, který říká: Na prvním místě má být svobodná volba rodiče. My nemáme říkat rodiči, jestli má se vracet do práce v roku dítěte, v roce a půl, ve dvou, nebo ve dvou a půl nebo ve třech, ale máme udělat všechno pro to, stát, kraje, obce, aby ten rodič měl svobodnou volbu, a to já dělám.

Teď vláda schválila minulý týden zákon o dětských skupinách, kde jednak rozšiřujeme flexibilitu současných dětských skupin, přidáváme sousedské dětské skupiny tak, aby ten rodič nebyl nikde omezen tím, že je 1. září, pro jeho dítě místo ve školce nebylo a rodič čeká další 12 měsíců na to, než ho dokáže umístit, aby se mohl vrátit do práce. Proto dneska máme výzvu z Národního plánu obnovy, který schvalovala ještě předchozí vláda, kde na alokovaných sedm miliard korun na tvrdé investiční projekty výstavby nových kapacit, které často obce dělají tak, že tu dětskou skupinu zřídí pod tou mateřskou školkou a po pěti letech udržitelnosti to krásně může sloužit jako prostory pro tu mateřskou školku. Řada obcí, řada starostů tu příležitost uchopilo za pačesy a dneska ty investiční projekty realizují nebo podávají ty žádosti a realizovat je budou. Skvělá příležitost, jak ty kapacity, které chybí, doplnit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Následuje řada faktických poznámek, jako první paní poslankyně Jana Pastuchová, paní poslankyně Mračková Vildumetzová, pan poslanec Vladimír Zlínský a pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Nejdřív jsem chtěla reagovat na paní místopředsedkyni Richterovou, která vždycky tady něco řekne, a pak odejde. Pan ministr se toho dotkl, budeme řešit opět dětské skupiny a takzvané sousedské hlídání. No, já jsem na to velmi zvědavá, co nám předložíte. Doufám, že tam budou všechny ty parametry, které musí splňovat dětské skupiny, včetně protipožárních, a tak dále, a ne jenom, že si navzájem někdo bude hlídat děti a peníze si rozdělí. Já jsem na to opravdu zvědavá. Je to váš krok vůči tomu, že nejste schopni zařídit dostatek financí, jak říká kolegyně, pro... pro obce, aby také mohly stavět nové zařízení.

No, vy jste pro, prorodinní, KDU. Výchovné. Jak jste se tady kasali, to byla vaše vlajková loď. Když si dovolil někdo říct, že to byl jeho nápad nebo jeho pře... Ne, to jsme udělali my, KDU. A co děláte teď? Postupně to zrušíte a necháte to pro děti, pro rodiče s dětmi, kteří mají tři a více, a nahrazujete to nějakým úplně jiným systémem. Tak to je ta vlajková loď, to vám moc dlouho nevydržela.

Další: Rodičovský příspěvek. Ano, navýšili jste ho, ale od... jenom pro děti, které se narodí od 1. 1. 2025. Proč jste nepodpořili i jako všichni, aby to měly děti třeba do... Já jsem navrhovala dětem rok. To je ta vaše prorodinná politika? Zrušení školkovného? Tak se tady, jak paní Richterová říká, říkejte ty pozitivní věci, které jsou v té důchodové, já tomu neříkám reforma, říkejte je, tak já vám tady zase říkám to vaše prorodinné opatření, na kterém se tady podílíte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře. Já určitě navážu na svoji kolegyni Janu Pastuchovou o tom, o čem jste tady hovořil. Já už jsem vás včera pozorně poslouchala, kdy jste vlastně řekl, jak podporujete ty rodiny s dětmi. Tak já bych se vás chtěla zeptat, jestli to bylo tím, že ty rodiny s dětmi podporujete tak, že jste od 1. ledna letošního roku zrušili školkovné? Jestli je to tím, že jste zrušili slevu na studenta, a jestli je to tím, že jste sice rodičovský příspěvek navýšili, ale pouze rodičům, kterým se narodily děti po prvním lednu roku 2024. Moje kolegyně Jana Pastuchová to tady vystihla přesně. Výchovné: 500 korun za jedno vychované dítě, vaše vlajková loď, kdy to máte ve všech tiskových zprávách. A včera tady vystupuje vaše kolegyně Markéta Pekarová Adamová, která říká, jak si vůbec dovolujeme říkat, že dojde k tomu, že seberete finanční prostředky seniorům, že vy těm současným nic neseberete. Proč tady lžete? Takže to výchovné, které už se dál nebude valorizovat, se nedotkne současných seniorů? Nebo to, že řádná valorizace také nebude? Bude snížena, tak se to nedotkne současných seniorů? Prosím vás, nelžete, říkejte pravdu.

A já bych se především také vás, pane ministře, chtěla zeptat, když jste na tom rezortu MPSV a když jste tedy tři roky ve vládě a vyštengrovali jste inflaci tam, kam jste ji dostali, za ty dva roky bylo 25 %, tak proč jste ty předčasné důchody neřešil dříve? Kolik to má dopad do rozpočtu? Není to dneska to, co předkládáte, právě na úkor vaší neschopnosti, že jste na tu vysokou inflaci nedokázal reagovat, že jste nepřišel s nějakým návrhem daleko dříve? Mohl byste mi na to odpovědět? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Vladimír Zlínský, pan poslanec Aleš Juchelka a další faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já také navážu na své předřečnice. Já se na to podívám trošku jinak. Hovořil jsem o tom včera, že od začátku roku 2022 nám klesá úhrnná plodnost populace, a to poměrně razantně. Pak se tedy ptám, jak jsou účinná ta prorodinná opatření, která tato vláda dělá a jestli tedy by se v tomto směru neměla zvýšit aktivita nebo změnit ten přístup, který pravděpodobně není dostatečně účinný?

Já bych tady zmínil aspoň otázku nějakého intenzívního PR, nějaké píárové akce, která by našim mladým spoluobčanům měla jasně nastínit, co se bude dít, pokud se nebudou rozmnožovat. Ono už to tady bylo probíráno minulý večer, nicméně žádnou takovou píárovou akci jsem nezaznamenal. Takže já bych jenom lehce se snažil poradit, jakým způsobem pokračovat dál. Ale samozřejmě je mi jasné, že na tu píárovou akci by měla nastoupit skutečná... skutečné návrhy intenzívní, které budou ve prospěch té propopulační politiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka, pan poslanec Jiří Mašek a jsou přihlášeny další faktické poznámky. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji. My se tady dotkli té samozřejmě prorodinné politiky a samozřejmě těch předškolních zařízení, to budeme probírat skutečně tady ve Sněmovně, sousedské skupiny, dětské skupiny, mateřské školy. Z těch sedmi miliard, o kterých tady hovořil pan ministr, tak bylo v tuto chvíli vyčerpáno jenom 700 milionů korun, ale o tom budeme taky hovořit. A tak mě zajímá samozřejmě potom, zdali se prodlouží to období, kdy ty municipality budou moci čerpat. Protože to se, tuším z Národního plánu obnovy má dít jenom do konce roku 2024 - těch sedm miliard.

A co se týká mého ctěného kolegy, vaším prostřednictvím, Aleše Dufka, no tak my jsme se na těch faktických poznámkách jednoduše zasekli z toho důvodu, že jste nedokázali vysvětlit, co to znamená těch 21,5 roku, které máme jako minimálně čas pobírat důchod. A to trvá prostě ode dnes, od včerejška, ale od asi 22. hodiny a dnešní jakoby dopoledne. Takže já bych taky si přál, aby Andrea Babišová už za malý okamžik vystoupila tady u pultíku se svým projevem, protože na to čekám tři hodiny, ale v tuto chvíli bohužel ty faktické poznámky slouží k tomu, abychom se doptávali a abyste to nejlépe jak můžete vysvětlili.

A co se týká těch pozitivních věcí z těch 12 bodů, o kterých tady tak strašně hezky mluví paní kolegyně Olga Richterová, vaším prostřednictvím, tak tam samozřejmě s některými problém nemáme a souhlasíme s nimi. Ale my se chceme hlavně ptát na tu problematiku, protože obecně s tím, jakým způsobem přistupujete k důchodům, zásadně nesouhlasíme. Vidíme, že ta důvodová zpráva je skutečně děravá, protože - nebo je úplně jiná než tak, jak vy to promujete navenek všem občanům, že to je krásné. A potom se dozvídáme, že prostě ročník, který je narozen v roce 2000 a má 24 let, tak odejde do důchodu v sedmdesáti letech a třech měsících.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, paní poslankyně Jana Pastuchová a pan poslanec Karel Rais. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl zareagovat ještě na kolegyni Richterovou, která tady v rámci té propopulační politiky a možnosti si prostě těch mladých rodin plánovat svoji část péčí o dítě a podobně, tak hovořila o té vymoženosti vlastně těch zkrácených úvazků. Včera tady o tom mluvil můj ctěný kolega doktor Kasal, že je to určitá hrozba, protože třeba po mateřské se často vracejí lékařky a už třeba plný úvazek ani nechtějí, chtějí pracovat na nula šest, na nula osm. Ten problém už tady je.

Takže na jednu stranu možnost si to nějakým způsobem určovat, ale samozřejmě to vede k tomu, že potom v rámci pojistného na sociální přichází tedy do toho důchodového účtu méně peněz, když ti lidé pracují na kratší úvazek. To je jeden moment. A my to na jednu stranu tady propagujeme z důvodu prorodinné politiky, lepších vztahů a podobně.

Ale má to ještě druhý moment. A tady bych se chtěl, pane ministře, zeptat. Jestliže někdo dlouhodobě bude pracovat na zkrácený, třeba poloviční úvazek, tak já jsem nikde nedohledal, jak jsem - je to nový moment, zatím to tak nebylo, ti lidé to nevyužívali. Jak to tedy bude do budoucna s výpočtem té pojistné doby, když bude chodit do práce třeba jenom ve středu a ve čtvrtek, zbytek bude trávit s rodinou, tak jestli se mu započítá celý ten rok, anebo jestli se to bude poměrně nějakým způsobem krátit podle skutečně odpracovaného úvazku, pokud to bude dlouhodobá záležitost? No a ti lidé samozřejmě, a to jsou mladí lidé, kteří teď na tu propagaci slyší a budou to chtít využívat, protože tendence trávit čas v práci se snižuje u té mladé generace, tak jak k čemu se dopracují? Samozřejmě logicky z menších výdělků by ten výpočet měl být relativně nízký. A jenom bych chtěl ještě odpovědět, jestli i úvaha o prodloužení pojistné doby adekvátně tomu sníženému úvazku, jestli je správná, anebo jestli to vůbec neřešíte, a ti lidé, kteří budou přispívat méně, pracovat kratší dobu, jestli budou mít stejnou pojistnou dobu jako ti, co chodí na jedna nula úvazek. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Jana Pastuchová a připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuju, pane místopředsedo. Tak já budu reagovat faktickou na své vystoupení, což není obvyklé, ale ráda bych se opravila. Protože když jsem vystupovala k panu kolegovi, vaším prostřednictvím, Dufkovi, tak jsem řekla, že nás je 72 poslanců a nás je 71. Já to vím. A potom další věc, jsem se přeřekla, že rodičovský příspěvek od 1. 1. 2025 a samozřejmě je to od dětí narozených 1. 1. 2024. Tak jenom fakticky reaguji na své vystoupení s opravou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V tomto případě to je možné pochopit, každopádně není možné reagovat faktickou poznámku na faktickou poznámku. Faktické poznámky mají reagovat na probíhající rozpravu, tak faktické poznámky nemají nahrazovat řádnou rozpravu. Tak budeme pokračovat dál. Nyní pan poslanec Karel Rais, s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já bych reagoval na faktickou poznámku kolegyně Vildumetzové Mračkové, která hovořila o tom, se zmínila o tom, jak předsedkyně Sněmovny včera hovořila o tom, že nehodlají důchodce okrádat.

Já patřím taky do skupiny v podstatě pracujících důchodců, čili mě ani upřímně řečeno tolik nezajímá, co bude za 50 roků, mě zajímá to, co se děje teď. Prostě oni už nás dávno okradli. A kdybych měl tedy v rámci té poznámky říct kde, tak je to celkem jasné. Tak prvně myslím si, že ta strategie vlády je dělat valorizaci důchodů co nejpomaleji, což se jim svým způsobem povedlo, bohužel, protože nárůst reálných mezd do valorizace se bude počítat pouze z třetiny, nikoliv z poloviny, tak jako to bylo za vlády Andreje Babiše předtím.

Druhá záležitost - druhý trik byl ten, že v podstatě vytvořili dva různé koše, koše životních nákladů v podstatě. Jednak je to pro řekl bych normální lidi a pak je to pro ty důchodce. Tam samozřejmě se zpomalí, tam do toho koše dali věci, které nejsou tak inflační nebo nejsou zatížené inflací, a to jsou, když si z toho udělám trochu legraci, tak to jsou ty flanelové košile, teplákové soupravy a důchodky. Tak je naprosto jasné, že tam je inflace jiná, než je inflace třeba u ovoce a zeleniny. A tyto, tady na tyto, na tento spotřební koš vážou taky valorizaci. Čili myslím si, kdybych to měl shrnout, že se v podstatě ten vzorec, kdy vlastně jde o inflaci, tak ten nebude platit, protože... (Čas.) Dobře, tak já se přihlásím v rámci, jestli na mě dojde řada, v rámci rozpravy. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou vystoupí ještě paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji, pane předsedající. Všechno zní fantasticky. Vaše podpora rodin, dětské skupiny, sousedská výpomoc, podpora pečujících, odlehčovací služba, terénní, sociální a zdravotní služby, podpora dostupného bydlení pro mladé i seniory. Tím vším se chlubíte, chlubí se tím vaše vláda. Já mám několik snad doufám jednoduchých otázek - kde na to vše má průměrně příjmová rodina brát? Z čeho si má investovat do DIPu, z čeho si má odkládat na rodinnou rezervu, která by podle výroku ekonomů měla být ve výši minimálně tří měsíčních platů, optimálně šesti. Není to o tom, že kdyby naši pracující měli srovnatelné příjmy s Evropou na západ od naší hranice, tak by nejenom že měli na všechny potřebné služby, ale byl by i vyšší, a to o dost vyšší příjem do důchodového systému, a nemuseli bychom čerpat dokonce ani dávky na bydlení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Moje úplně poslední reakce v tuto chvíli k faktickým poznámkám. A tak jak tady vystoupil pan Rais, prostřednictvím pana předsedajícího, který jasně řekl, jakým způsobem se tato vláda chová k seniorům. A já bych vám ráda z tohoto místa řekla, že jsem v pondělí, pane ministře, se zúčastnila v Karlovarském kraji se otevřel centrální sklad Potravinové banky.

Vy jako ministerstvo práce a sociálních věcí jste na rekonstrukci tohoto prostoru dali finanční prostředky, což je určitě skvělé. A víte, co mě velmi překvapilo? Protože když jsem třeba poslouchala o víkendu pana Kupku, který - nebo jak vy pořád říkáte, jak vlastně senioři už se mají skvěle, mají důchod okolo 20 tisíc, všichni se máme perfektně - tak víte, co mně řekl ten pán, když jsem se ho zeptala - který se stará o potravinovou banku - co vidí za největší problém? Že každý rok přibývá 20 % lidí, kteří potřebují potravinovou pomoc. Takže nejsou to už lidé bez domova, ale jsou to právě senioři, jsou to maminky s dětmi, jsou to vlastně ti, o kterých vy říkáte, že se mají úplně skvěle. Tak jestli byste se nad tím konečně nezamyslel. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. A nyní tedy přistoupíme k přihláškám v obecné rozpravě. Jako první vystoupí paní poslankyně Andrea Babišová, potom paní poslankyně Jana Pastuchová, Lenka Dražilová a další v pořadí. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, jsem ráda, že jsem se po čtyřech hodinách čekání dočkala. Chtěla bych to trošku odlehčit. Teď jsme dvě hodiny poslouchali samá čísla, poslouchali jsme statistiky, demografické křivky a tak dále. Já jsem chtěla, už jsem chtěla původně reagovat včera, ale nedošlo na mě. Samozřejmě, faktické poznámky k tématu a k jednotlivým bodům byly důležité a jsou důležité a určitě jich ještě dneska hodně uslyšíme, přesto jsem se chtěla včera vyjádřit k projevu paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarové Adamové a samozřejmě k projevu pana premiéra Fialy, kteří, jestli jste si dobře všimli nebo poslouchali, oba dva zmiňovali to, že hnutí ANO bylo to, které odešlo od jednacího stolu, a ti, kteří se vlastně jednání odmítli zúčastnit, a budou tedy zodpovědní za to, když důchodová reforma prostě neklapne.

Já jsem se k tomu chtěla vyjádřit také z toho důvodu, že plno mých kolegů a přátel v okolí domova a samozřejmě i z místních organizací se ptalo na tento samý problém, proč jsme k panu prezidentovi na schůzku nešli, proč jsme to odpískali a jestli nám to jako hnutí ANO neuškodí, že jsme byli ti, kteří se odmítli této problematice věnovat. Já jsem všem odpovídala, že my se této problematice neodmítáme věnovat, že se jí naopak věnujeme velice poctivě a na každý bod předložené důchodové reformy máme samozřejmě svůj názor a máme svoji reakci a také způsob řešení. Není s podivem, že samozřejmě náš způsob řešení se zcela liší od návrhu koalice.

Odmítnutí hnutí ANO zúčastnit se dál slepé uličky rozhovoru o důchodové reformě na Pražském hradě pod taktovkou prezidenta Petra Pavla, který je spojený pupeční šňůrou s pětikoalicí, bylo vlastně jen logickým vyústěním situace, která nastala po jednání kongresu ODS v Ostravě, kdy pan premiér Fiala ve svém projevu jasně řekl - cituji: "Tato vláda a naše většina v Poslanecké sněmovně a v Senátu důchodovou reformu prosadí, ať už tomu dá opozice hlasy, nebo ne. Je to jeden z našich slibů této vlády." Každý logicky myslící člověk si uvědomí, že ať se těchto rozhovorů zúčastníme, nebo nezúčastníme, tak už je vlastně dávno rozhodnuto. A ať hnutí ANO přijde s jakýmkoliv parametrem nebo ať přijde s jakýmkoliv návrhem, tak koalice stejně bude prosazovat to svoje, protože to má spočítáno, domluveno, odprezentováno. Pan premiér Fiala nám vlastně řekl: zapálím dům, ať chceš, nebo ne, nic s tím neuděláš, a pokud chceš, přilož polínko, ať v tom jsme všichni spolu. A tohleto hnutí ANO odmítá. Už během včerejšího dne a během následujících dnů, kdy se bude jednat, je jasně zřetelné, že na každý parametr a na každou věc, která je obsažena v penzijní reformě, má hnutí ANO svůj názor a samozřejmě svoje řešení. To tady prezentujeme, o tom tady hovoříme, tohleto řešení tady nabízíme, abychom se o tom bavili.

Ze všech parametrů, které jsou nastaveny, samozřejmě nám nejvíce vadí zvyšování odchodu do důchodu, který podle průzkumu STEM většina obyvatel odmítá. Ono se není co divit, v 65 letech, kdy je odchod do důchodu dnes, má člověk nejvyšší čas, aby se vůbec rozhodl, zda je zdravotně v pořádku, zda chce, nebo nechce pracovat, či jeho ekonomická situace mu nedovoluje do důchodu odejít či neodejít. Je ale zbytečné, aby ti, kteří již opravdu pracovat nemohou, byli nuceni čekat na důchod, například na dlouhodobé nemocenské nebo na sociálních dávkách, (případně) v kombinaci obojího.

Sám ministr Dvořák, který tady včera celé odpoledne seděl, (otáčí se) dnes ho tady nevidím, dal sám sebe za příklad, že on pracuje ve svých 68 letech. Ovšem nevím, jak by se mu pracovalo, kdyby vyměnil teplou židli na ministerstvu za rychle jedoucí automatizovaný pás v montovně aut. S tím souvisí také hausnumera ministra práce a sociálních věcí pana Jurečky, který se nám dneska tady snažil celé dvě hodiny dopoledne vysvětlit, že máme v průměru trávit 21,5 let v důchodu. Všichni - i mí kolegové - už mu to tady vyvraceli, že prostě v případě hranice 65 let to nevychází a statistické ročenky - dle nich je průměrný věk dožití: 76 u mužů, 82 let u žen - prostě nesouhlasí. Počty na sčítání úrovni základních škol jednoduše prokážou, že plánovači pětikoalice udělali hrubou chybku.

Další argument je stárnoucí populace a nedostatek zdrojů. Ti, kteří jako jediní v zemi nevěděli, jaká bude inflace v případě valorizace penzí za pár měsíců, a ignorovali své vlastní prognózy, se tak najednou tváří, že s jistotou víme, co se bude dít v roce 2050. Jak se bude dařit dalším šesti vládám, které do roku 2050 povedou ještě tuto zem? To samozřejmě nikdo neví. Může být hůř, může být líp, může přijít epidemie, léta hubená i bohatá, anebo také přijdou nové technologie, které nás spasí a bude čím dál méně potřeba lidské práce.

Pan premiér Fiala včera ve svém projevu strašil. Vždycky označuje nás, hnutí ANO, že strašíme lidi válkou a dalšími problémy. Včera to byl on, který upozorňoval na to, že Česká republika je na 8 % DPH (HDP) ve výdajích na důchod. Ano, bavme se o okolních státech. Dneska - Rakousko 13 %, Švédsko 13,6, Francie 13,3 - a nikdo nic neřeší a nic se nehroutí. Naopak, premiér Fiala nám tady říká, že po roce 2035 až 2050 to dotáhneme na výdaje na (důchody) HDP na 12,1 %. Tragické. Bylo by samozřejmě nejlepší, kdyby se efektivně vybíraly daně, ekonomika šlapala, bylo lacino, měli jsme dostatek bytů a rodily se nám děti. Máme něco z toho, z této vlády, jež (kdy?) za první dva roky se zdražovalo přibližně o 30 % - a bohužel zdražování pokračuje nadále, i když mírnějším tempem? Máme dost bytů, mají lidé dost jistoty na to, aby měli děti a pořizovali rodiny? Není snad pravda, že po zrušení EET narostla šedá ekonomika a bují platby v hotovosti?

Vládě aktuálně důvěřují bezvýhradně pouhá 2 % obyvatel. Zvyšování věku odchodu do důchodu lidé nechtějí. Vyslyšet je je prý ošklivý populismus. Ale není snad každá politika populistická, pokud její základ je vyslyšet přání svých voličů? Jejich různé názory se promítají v různých politických stranách, které - pokud kandidují za sebe a ne podfukářsky v koalicích, jako například SPOLU - máme tady tři strany, tři předsedy, troje stanovy, ovšem jednu kandidátku, jedny volby, ovšem tři různé kluby či frakce v Evropském parlamentu.

Pětikoaliční politici často říkají, že opozice Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou počínaje a Kateřinou Konečnou a Robertem Šlachtou konče a dalšími se vyžívá ve strašení. Není to ale řeč obráceného zrcadla? Vždyť oni straší nás. Sice nevědí, co bude zanedlouho, ale vědí, co bude za čtvrt století, a to jistě - nedostatek peněz na důchody. Je vyroben problém, který je třeba řešit - a nejlépe vyřešit do voleb, aby bylo vidět, že pracujeme. Víme, že na stole není důchodová reforma, ale pouze parametrické změny. Všechny detaily jsme si už pročetli, všichni víme, o co se jedná. Tak to prostě je.

Hnutí ANO udělalo dobře, že z této frašky odešlo a nestává se spoluviníkem. SPD ani přizváno nebylo. Pokud si vláda podle slov předsedy ODS Fialy prosadí svou na sílu a opozice půjde do dalších voleb se slibem vše zvrátit a důchodovou hranici stanovit na 65 let, může to být dobré vodítko pro voliče i test, jak se porovnají s politickou nabídkou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Je zde jedna faktická poznámka pana poslance Viktora Vojtka. Prosím.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Nezbývá mi, než reagovat, když jsem tady slyšel další projev, který opět pracuje s nějakými základními demografickými pojmy a ukazuje jejich neporozumění. Navážu na včerejší večerní školu demografie, dnešní dopolední školu demografie a opět vám dokážu, že nelze úplně jednoduše směšovat prostě pojmy mezi sebou. Střední délka života, neboli naděje dožití je statistický údaj udávající průměrný, tedy předpokládaný věk, jehož dosahují členové dané populace a vyjadřuje dikci očekávanou zbývající délku života při stáří jedince. A to číslo, které vy berete, tak je při narození.

A odečítáte od něj věk odchodu do důchodu, což je ale úplně jiné číslo. Pokud chcete srovnávat srovnatelné, počítejte naději dožití ve věku odchodu do důchodů a od ní odečítejte věk odchodu do důchodu. V tu chvíli se dostanete na těch 21, 23 a podobná čísla z hlediska počtu roků. A opět nabízím, pokud tohle vysvětlení nestačí, udělejme si k tomu samostatně seminář, kde vám to vysvětlí někdo, kdo je k tomu naprosto odborně fundovaný. Ale pokud se neshodneme aspoň na úplně základní terminologii, těžko se můžeme shodnout na popisu jakéhokoliv problému, natož na jeho řešení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Jana Pastuchová. Připraví se paní poslankyně Lenka Dražilová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, říkám, mně faktické poznámky nevadily, když jsem čekala od deseti hodin, než se vyčerpají. A myslím si, že se tu spousta projevů našich, hlavně opozičních, v některých bodech bude opakovat, ale já si myslím, že to vůbec, ale vůbec nevadí, protože tím vlastně my dáváme najevo, nebo vám chceme opravdu znovu říct, s čím nesouhlasíme a jaký pohled na to máme z pohledu opozice, který byste měli vy, kdybyste byli v opozici, třeba podobný.

My se zde setkáváme nad návrhem, který vy vzletně označujete za důchodovou reformu a který žádnou důchodovou reformou není. Je to, jak všichni říkáme jako z opozice, pár parametrů, ovšem omotaná z vaší strany spoustou marketinkových frází a zavádějících prezentací. Je to návrh nespravedlivý vůči našim občanům, kteří celý život pracovali a pracují. Přispívají tedy do systému se spravedlivým očekáváním, že ve stáří budou moci žít důstojně. Není to reforma, nebavíme se dnes o nových zdrojích, ze kterých by se důchody do budoucna vyplácely. Nebavíme se zde o tom, jak řešit do budoucna příjmovou stránku. Žádný druhý pilíř, třetí pilíř, jen jste nám předložili návrh, jak nějakým způsobem změnit poměr mezi dosavadními příjmy a výdaji.

Rezignovali jste na snahu, byť jen debatovat o tomto, z mého pohledu zásadním bodu, každé důchodové reformy. Neopomínáte nás kritizovat za to, že jsme jeden z návrhů před lety zrušili, ovšem sami s jeho náhradou nepřicházíte. Argument některých vládních zástupců, že by šlo jen o doplněk, absolutně nechápu. Vaše vláda od začátku tvrdí, jak chce šetřit a jak je pro investice a zvýšení příjmů. Tady a teď ovšem šmahem odmítáte možnost, jak zlepšit příjmovou stránku důchodového systému. Jde tedy o další z vašich mnoha rozpočtových lží, kterými jste lovili před volbami hlasy? Reálně se tak nyní celá debata ohledně úpravy některých parametrů smrskla jen na to, jak se bude posouvat věk do důchodu a jaké profese budou mít nárok na předčasný odchod do penze. Tyto změny mohou sice krátkodobě ušetřit peníze, ale dlouhodobě to neřeší hlavní problém, a to demografickou krizi, které naše země čelí.

Místo toho, abychom se zaměřili na podporu rodin a zvyšování porodnosti nebo integraci mladých lidí do pracovního trhu, ministr, pan Jurečka přichází s opatřeními, která pouze zvyšují břemeno na našich občanech, což je jen tak mimochodem opět něco, co jste před volbami slibovali, že určitě neuděláte. Navíc omezení růstu důchodů je krokem zpět v boji proti chudobě seniorů. Mnoho našich důchodců již nyní žije na hranici chudoby a jakékoliv další omezení jejich příjmů by mělo katastrofální dopady na jejich kvalitu života, a to si myslím nemůžeme nikdo z nás dovolit, aby senioři, kteří celý život pracovali a přispívali do systému, nyní žili v nejistotě a nedůstojnosti. Váš recept je: Dojděte si na úřad práce pro dávky.

Vzali jste si jedno číslo jako mantru, kterou nás stále opakujete. Aby lidé pobírali důchod v průměru 21,5 roku. O čemž jste tady hovořili od včerejších deseti hodin. Naprosto vás však nezajímá, jak kvalitně tuto dobu prožijí. Je totiž reálně možné a velmi pravděpodobné, že díky automatickému posouvání odchodu do důchodu, budou noví důchodci trávit svůj nově nabitý volný čas tím, že jen budou chodit po doktorech. To však úplně neodpovídá propagačním materiálům Ministerstva práce a sociálních věcí, s věčně usmívajícími se důchodci, kteří cestují po naší republice, nebo dokonce po světě. Takže se vám vskutku podařil husarský kousek. Kdy jste sice nepředložili skutečnou reformu, jen měníte pár částí současného důchodového systému, ovšem i v tak málo bodech jste dokázali předvést míru diletantismu až neskutečnou. A chci se zmínit i o samotném průběhu projednávání.

Opakovaně z vaší strany zaznívá, že jsme se odmítli na tvorbě podílet, nebo že jsme porušili nějaké dohody. Nějak však zapomínáte, že již od samého začátku jste všude prohlašovali, že vám je naše případné zapojení do projednávání vlastně fuk a že si tuto novelu zkrátka prosadíte, i kdybychom se stavěli na hlavu. Potom nechápu, proč vám tedy při projednávání této novely dělat fíkový list, když jste od počátku stejně neměli absolutně žádný reálný zájem na tom, zda se do projednávání aktivně zapojíme či nikoliv. Proč jednat s někým, kdo od počátku prohlašuje, že mu je případný nezdar spolupráce jedno, protože výsledek bude takový, jaký od začátku bude sám chtít. Také pak veškerá debata s vámi podle toho vypadala. Navzdory našim připomínkám a snaze o jednání o příjmové složce jsme jen slyšeli, že s touto variantou vy zkrátka pracovat odmítáte a jde vám jen o úpravu valorizace a věku odchodu do důchodu.

Přestaňme tak nyní prosím házet jeden na druhého, kdo byl jak otevřený jednání a kdo byl jak připraven se na novele podílet. My jsme s vašimi návrhy měli problém od začátku, vy jste od začátku říkali, že je vám to úplně jedno. Teď to trochu odlehčím. Minulý týden jsem viděla film Svatá. Nevím, jestli jste měli tu možnost, pokud ne, určitě to všem doporučuji. Ale proč o tom mluvím?

V tom filmu hraje naprosto úžasná herečka, dáma s velkým D, paní Jiřina Bohdalová. Její 93 let. A jak psali kritiky, ve filmu exceluje. Svému povolání se věnuje již téměř 87 let. Je to obdivuhodné, je to úžasné, je to jedinečné. A hlavně je to ojedinělé, protože většina národa není jako paní Jiřina Bohdalová. Pro většinu lidí není jejich práce určitým smyslem života, nenaplňuje je natolik. A i kdyby ano, nemohou ji vykonávat podle scénáře ušitého na míru a jejich zaměstnavatel jim mnohdy nevychází v maximální míře vstříc, protože to prostě není možné. Většina starších lidí, byť jsou vitální a mají velkou chuť do života, nemá možnost ve vysokém věku pracovat, protože zaměstnavatel se jejich pracovnímu tempu nepřizpůsobí, nevytváří někdy mnohdy pro ně schůdné podmínky. A je to pochopitelné. Je motivován ziskem, nejen aby zabezpečil sebe a svoji rodinu, ale také rodiny svých zaměstnanců. Bude-li stát před rozhodnutím, zda zaměstná pětatřicetiletou perspektivní ženu, kterou si sice bude muset zaučit, ale má u ní předpoklad, že ještě minimálně 20 let bude relativně zdravá, bude chtít chodit do práce, rozumí moderním technologiím a má touhu se vzdělávat a učit, nebo zda zaměstná zkušenou šedesátnici, která sice svojí práci skvěle rozumí, ale už je možná méně výkonná, s řadou technologií bojuje, nemá takovou motivaci učit se novinky, a navíc je pravděpodobné, že nějakou část svého příštího produktivního života stráví na nemocenské, jak se asi rozhodne? Nechci nikomu křivdit a paušalizovat, ale myslím, že to rozhodnutí u většiny zaměstnavatelů bude podle dosavadních zkušeností z trhu práce poměrně jasné.

A v tom je přesně problém vaší údajné důchodové reformy. Vy si tu na papíře zvýšíte navíc podivným způsobem věk pro odchod do starobního důchodu, stanovíte jasné podmínky a pravidla pro ty, kdo by do něj chtěli jít. Ale už neřeknete to B. Vůbec se nezamyslíte nad tím, že možná taky nebudou mít kde pracovat. Když dnešní padesátníci nebo pětačtyřicátníci za pár let skončí u svých zaměstnavatelů, kde mají hledat práci? Například mzdová účetní, klidně s vysokou školou, která 20 let pracuje u jedné firmy, skvěle ovládá její programy, systémy a vše, co k tomu patří. Ale ta firma skončí a paní bude 55 let. Ale 10 let ještě musí pracovat. Myslíte, že po ní někdo na trhu práce skočí? Někde relativně v okolí jejího bydliště, kde má rodinu, je babička, děti, lékaře, kde žije celý svůj život, že po ní někdo skočí a ještě jí nabídne důstojné finanční podmínky? Myslím si, že asi ne. A nabízí se, že by mohla někam dojíždět. Ale sami jste tady řekli, kdy vlastně už v tom věku pokročilejším, neříkám v 55, to je ještě snad brzy, ale do těch 65 let už to není takové, jako to bylo dřív. Možná by to nějaký zaměstnavatel udělal, pokud by k tomu byl motivován. Jenže právě ta motivační složka ve vašem návrhu naprosto chybí.

Vy chcete motivovat lidi k práci tím, že jim zakážete jít do důchodu! Nemotivujete zaměstnance k tomu, aby si přáli pracovat déle, ani zaměstnavatele, aby si přáli zaměstnávat lidi s určitým věkovým handicapem. Postupem doby tady možná vytváříte armádu zaměstnanců nad 60 let, kteří budou vykonávat nekvalifikované profese, jen aby neskončili na dávkách nebo na Úřadu práce, a vedle toho také druhou armádu, která přes svou povinnost pracovat prostě práci nenajde, takže nic jiného než Úřad práce a sociální dávky jim nezbyde. A toto vy nazýváte důchodovou reformou?

Vždycky jsem měla za to, že pokud něco reformujeme, je to pro dobro lidí a pro dobro státu. To se ale v tomto případě rozhodně neděje. Ta vaše údajná důchodová reforma je ze strany vlády jen další pokus, jak řešit rozpočtové problémy České republiky přes důchodový systém. To ale není důchodová reforma! Reforma by byla například nastavení druhého pilíře, motivace ekonomicky aktivních lidí, aby si dobrovolně spořili na stáří. Ale oni také nemají z čeho. Já myslím, že vaším prostřednictvím, pan kolega Vojtko včera řekl, že už mladí by si měli začít spořit. Ale z čeho? Podívejte se, kdo si dneska může dovolit vzít jenom hypotéku? Nemají na bydlení. Já s tím souhlasím, ať si spoří, určitě. Ale taky musí mít z čeho!

Pan premiér Fiala a vláda zdůrazňují, že neexistuje jiná možnost než navýšit věk pro odchod do důchodu. Vůbec se ale nezabývá otázkou, zda jsou občané schopni pracovat tak dlouho, zda to odpovídá jejich potřebám a zdravotnímu stavu. To je přitom velmi zásadní. Vláda se nezabývá dopady na jednotlivce, ale ani na ekonomiku a veřejné finance. Přitom právě odpovědi na otázky o schopnosti starších lidí pracovat, o očekávaném růstu onemocnění a invalidity a o vlivu digitalizace na trh práce by měly být klíčové pro navrhování udržitelných a spravedlivých opatření.

Jediný argument vlády, proč prodloužit věk pro odchod do důchodu, je ten, že se prodlužuje průměrný věk dožití. Jasně. Pokrok v medicíně nás udrží déle naživu. To ale bohužel neznamená, že jsme všichni schopni ve zdraví déle pracovat. To znamená, že výrazně přibude lidí, kteří se do důchodu promarodí. My jsme chtěli vidět nějaké analýzy, předpoklady, čísla, z nichž vláda při zvyšování věku pro odchod do důchodu vycházela. Kolik peněz bude stát prodloužení věku odchodu do důchodu na nemocenské, na zdravotní péči? Kde jsou nějaké analýzy, kolik bude lidí, co nevydrží tak dlouho pracovat? Kterých profesí se to bude týkat? A kolik to bude stát? Tyto analýzy prostě nejsou. Nikdo z nás je neviděl, přestože jsme o ně žádali.

Tahle vláda, tato koalice se rozhodla, že silou něco protlačí, a až se za pár let ukáže, že to je špatné řešení, protože je to nepromyšlené, oni už, doufám, u vesla nebudou. Pro většinu lidí v téhle zemi vládou protlačovaný systém nebude fungovat. A proč? Tady se vracím ke svému začátku: protože nejsme všichni paní Bohdalová.

Od pana ministra práce a sociálních věcí jsme se také dozvěděli, že se pracovní trh velmi změní kvůli digitalizaci. S tím asi počítáme všichni. Ale on řekl, že zhruba milion míst digitalizace změní a sto tisíc pracovních míst zanikne v horizontu deseti let. A já se ptám, co ti lidé budou dělat? Stále slýcháme, že je 3% nezaměstnanost a že zaměstnavatelé se o lidi perou. K tomu už tady mluvili kolegové a já to zkrátím, abych se neopakovala.

Myslím si, že důchodový systém by měl být postaven na spravedlnosti, úctě, dlouhodobé udržitelnosti, což o tom mluvíte všichni, ale bohužel mě tento vládní návrh, který si zde protlačíte, a myslím si, že to je špatně, protože je to tak zásadní zákon, na kterém by opravdu měla být shoda napříč politickým spektrem.

A teď mi dovolte ještě na úplný závěr se vyjádřit k příspěvku paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vaším prostřednictvím, paní kolegyně Pekarové Adamové, který jsem si přečetla na sociálních sítích včera v noci nebo ráno, já nevím, kde vlastně píše, můžete si to všichni přečíst: tohle je pět informací o důchodové reformě, které od Andreje Babiše a Tomia Okamury asi kvůli špatné akustice určitě neuslyšíte. Přečtu vám těch pět informací a pak na ně odpovím.

Hnutí ANO mělo ve vládě osm let na to ji prosadit, záměrně to ale nikdy neudělalo, i když to mělo v programu. Za druhé, současných seniorů se prakticky nedotkne. Za třetí, když důchody nereformujeme, aktuální systém se za pár let zhroutí. Další bod, cílovou skupinou reformy jsou lidé v produktivním věku, ti ale Babiše ani Okamuru nezajímají. Opozice je proti, protože jediným jejím programem je strašení, ale sama vlastní řešení nemá.

Tak já teď shrnu těch pět odpovědí z mé strany. Paní předsedkyně, vaším prostřednictvím, ten návrh asi vůbec nečetla a v uplynulých letech asi ani nežila. Jinak by věděla, že hnutí ANO prosadilo spoustu opatření, která podpořila důchodce stávající i ty budoucí - základní výměra 10 %, zvýšení pro 85+, ale i zajištění prostředků pro řádné a mimořádné valorizace a pomoc při covidu. Zmiňuje oblíbenou větu o tom, že ANO mělo ve vládě osm let na to, prosadit důchodovou reformu a že to mělo i ve svém programu. Měli jste asi pravdu, že jsme byli ve vládě a měli jsme to v programu. Rezort Ministerstva práce a sociálních věcí - a už jsme to říkali několikrát - měla po celých osm let obsazen ČSSD, dokonce u obou vyjednávání o vládě byl tento rezort prioritou pro ČSSD. Za celých osm let však sociální demokraté nepřišli se žádným skutečným návrhem důchodové reformy, který by se detailně projednával. Je to něco podobného jako ve vašem případě, kdy máte opakovaně ve svém programu přijetí eura, ovšem když váš koaliční partner chtěl obsadit zmocněnce pro euro, tak jste raději vyvolali vládní krizi.

V příspěvku paní předsedkyně tvrdí... (Poslanci se v sále hlasitě baví.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se, paní kolegyně omlouvám, ale poprosím o ztišení.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. V příspěvku paní předsedkyně, vaším prostřednictvím, tvrdíte, že se návrh současných důchodců nedotkne. A taky nemáte pravdu, protože měníte a již jste v minulosti změnili valorizační mechanismus. A pokud byste místo chození do VIP prostor O2 arény vyšla někdy mezi lidi, tak byste věděla, že tyto změny se současných důchodců výrazně dotkly a jejich život lepším neudělaly. Současných důchodů se to opatření této vlády dotklo, a to zásadně. Vzali jste jim velkou část valorizace, teď jim chcete sebrat možnost zvýšit si důchod pro dobu, kdy opravdu nebudou moci pracovat a část pojistného si za ně necháte. Nemáte pravdu ani v tom, že systém reformujete a že se díky tomu nezhroutí. Vy v návrhu naprosto neřešíte příjmovou stránku, jen měníte poměr mezi výdaji a příjmy. Tento poměr se však vlivem demografické křivky stejně časem vrátí, tudíž systém neměníte, jen problém odsouváte pro další vlády. Systém se může opravdu zhroutit, když zásahy do něj budou nepromyšlené a prosazené arogantně bez ohledu na skutečné potřeby lidí. V závěru pátého bodu, jak tam píšete, uvádíte, že naším jediným bodem je strašení. A já bych se vás tedy ráda prostřednictvím, když tu není paní předsedkyně Pekarová Adamová, ráda zeptala - třeba mi někdy odpoví, až tu bude - do jaké kategorie spadá vaše kampaň označující ANO a pana Babiše za proruské. Nepřijdou vám billboardy s Putinem či s ruskými vlajkami naší lídryně do Evropského parlamentu Kláry Dostálové za trošku přehnané? Takže prosím, tyto vaše facebookové příspěvky - nejdříve si pročtěte důchodovou reformu, pak sis vezměte zpátky, jste tu jedenáct let jako já, mluvím pořád k paní předsedkyni Pekarové Adamové, byla jste dlouho ve výborech pro sociální politiku, ministryni jste radši vyměnila za teplý post předsedkyně Sněmovny, tak si nejdřív pečlivě přečtěte to, co vaše vláda předkládá a pak nepiště na Facebook takové blbosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Viktor Vojtko, potom poslanec Jak Jakob a paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že jsem byl v předchozím projevu přímo osloven, tak si dovolím také reagovat. To, v jaké finanční situaci kdo bude, z velké části závisí na tom, jakým způsobem se bude chovat. Finanční gramotnost je určitě dovednost, která je nesmírně důležitá a velmi podceňovaná. Já se jí zabývám víc než patnáct let a pořád vidím, že jsou v ní velké mezery. Kdybych měl poradit někomu, kdo se na začátku svého ekonomicky aktivního života chce zodpovědně připravit na důchod, co má dělat, tak první věc, kterou bych mu řekl, ano, začni investovat, investuj klidně malé částky, několik stokorun měsíčně, navykni si na to, protože to je to, co ti potom velmi výrazným způsobem pomůže během dalších fází života. Netýká se to jenom důchodu. To je jedna věc.

Druhá věc. Náš důchodový systém je velmi solidární. Pro ty, kteří jsou nízkopříjmový i během svého ekonomicky aktivního života, tak nabízí pořád důchod, který v poměru k jejich předchozím příjmům je relativně vysoký. Pro ty, kteří vydělávají významně více, tak pokles životní úrovně, když jdou do důchodu, je výrazně velký. Takže pokud si někdo chce zachovat svou životní úroveň i po odchodu do důchodu, nemůže se v případně středně a vysokopříjmových spoléhat pouze na stát. Musí si spořit a čím déle si spoří třeba i menší částky, tím větší efekt to má. Samozřejmě je potřeba si vybrat dobrý produkt a tak dále, ale tohle je to řešení a já bych ho určitě každému doporučil, ať si to trochu nastuduje a využije to. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Jan Jakob, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, tak jako včera na grémiu jsme se dohodli, že dnešní jednání povedeme do 23. hodiny. Ta diskuse se poměrně košatí, trošku se v ní i cyklíme, nicméně abychom dodrželi tu dohodu z grémia, tak si dovolím dát procedurální návrh, abychom dnes jednali i meritorně hlasovali po 19. i po 21. hodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, tak zavolám kolegyně a kolegy z předsálí. Eviduji žádost o odhlášení, já vás všechny odhlásím, požádám vás, abyste se opět přihlásili svými kartami.

Ještě přečtu omluvy: od 17 do 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Romana Bělohlávková, od 15 do 19 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Patrik Nacher, od 11.30 do 14 hodin a od 16 do 22 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová, od 16 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Milena Voborská. A z členů vlády od 16 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan ministr Vít Rakušan a dále od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Vlastimil Válek.

Zazněl procedurální návrh, abychom dnes jednali meritorně a procedurálně hlasovali po 19. i 21. hodině.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 6. Přihlášeno je 138 poslankyň a poslanců, pro 81, proti 56. S návrhem byl vysloven souhlas.

 

A my budeme tedy v tom případě pokračovat v projednávání tohoto bodu a budeme pokračovat faktickou poznámkou, kterou má přihlášenu paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

Ještě než vám udělím slovo, požádám vás, kolegyně a kolegové, vy, kteří máte potřebu diskutovat, tak vás poprosím, abyste diskusi přenesli do předsálí a svým hovorem nerušili toho, kdo zde vystupuje. Kolegové v pravé části sálu, jestli mohu poprosit. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já bych ráda reagovala na vystoupení mé ctěné kolegyně Jany Pastuchové, která tady jasně z toho místa řekla, že osm let Ministerstvo práce a sociálních věcí vedla sociální demokracie. Já považuju za nutné tady ale toto uvést na pravou míru a předpokládám, že pan Bělobrádek, který teď hovoří s panem ministrem práce a sociálních věcí, panem Jurečkou, mě budou bedlivě poslouchat. Protože málokdo pořád říká ty věci tak, jak jsou. KDU-ČSL s námi čtyři roky byla ve vládě. A také si dávali své lidi na jednotlivé resorty. A kdo měl v roce 2015 až v roce 2018 za KDU-ČSL člověka na Ministerstvu práce a sociálních věcí? Pane ministře, kdo to byl? Nebyla to náhodou paní Iva Merhautová? A neměla náhodou na starosti tu důchodovou reformu a důchody jako takové?

Příchodem nové paní ministryně paní Maláčové odešla na Úřad práce a příchodem na ministerstvo se vrátila nejdříve jako náměstkyně a teď už jí máte jako vrchní ředitelku. Tak já jenom, abychom si řekli, kdo to měl ty čtyři roky na starosti, kdo to měl ty čtyři roky nějakým způsobem vést, kdo měl přinášet ty návrhy, až opět budete i vy, kolegové z řad koalice, tady říkat, že se nic nedělo. KDU-ČSL s námi byla čtyři roky ve vládě a měla svoji náměstkyni, která to měla na starosti. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Lenka Dražilová. Řádně přihlášená. Po ní se připraví paní poslankyně Lucie Šafránková se stanoviskem klubu. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já od včerejška přemýšlím, jak tento zásadní návrh zákona nás všechny, myslím tím opozici, sjednocuje v názorech na tuto reformu. A i já zde budu asi opakovat to, co zde už bylo řečeno, nicméně cítím tuto potřebu.

Vládní poslanci tu plánují naši budoucnost za 20 až 30 let a velmi důležitě na základě jednoho statistického údaje, kdy říkají, co všechno je potřeba udělat. Protože oni úplně přesně vědí, jak bude vypadat trh práce za 26 let, kam se posune, jak bude vypadat zdravotnictví a jak bude vypadat ekonomika. Já si zde dovolím oponovat panu docentu Svobodovi, kterého si samozřejmě velmi vážím, který zde hovořil o té predikci. Já jsem se na internetu dočetla, cituji: "Dlouhodobé predikce nejsou spolehlivé a v praxi nefungují. Pokud jste slyšeli, že do 20 let je důchodový systém bez peněz, tak na to rovnou zapomeňte. Dlouhodobé predikce sociálních jevů, pozor, sociálních jevů, jsou extrémně nespolehlivé, protože i ty jevy, které je možné předvídat, jako je například stárnutí populace, jsou ovlivněny jevy, které předvídat neumíme. A to může být například válka, může to být pandemie nebo cokoliv jiného. Vždycky jde o to, kam vláda peníze, které na daních vybere, dá." Konec citace.

Jen pro představu, rok 2050 je za 26 let. Před stejnou dobou, tedy v roce 1998, frčely tlačítkové mobily Nokia 3310 popřípadě 3610, internet v mobilu byl pro většinu populace science fiction a místo GPS se v obchodech prodávaly tištěné mapy a pivo bylo za 7.20. Také nikdo neznal termíny jako home office nebo překladač DeepL.

Chci tím jen říct, že v době, kdy jsme na počátku rozvoje umělé inteligence a v procesu robotizace, je hodně smělé predikovat, co bude za 10 let, natožpak za 26 let. Jen pro představu, podle poradenské společnosti Gartner by do pěti let měly být běžně k dispozici aplikace, které umožní programování bez znalosti kódovacího jazyka.

Já to neříkám proto, abych vás zde ohromila, ale abyste si uvědomili opravdu, před jak velkou změnou stojíme.

A do toho přicházíte vy a říkáte, že je potřeba prodloužit věk odchodu do důchodu, protože vám to prostě jinak nevychází. Nic neukazuje lépe to, že vůbec nechápete, co máte dělat, než právě vaše parametrické změny v důchodech, které se, jak už zde bylo řečeno, chystáte na sílu protlačit.

Ekonom Václav Kreps se domnívá, že vláda by měla spíš motivovat k tomu, aby lidé pracovali déle dobrovolně. A já zase budu citovat. "Vždyť řada lidí nemůže pracovat ve vyšším věku kvůli zdravotnímu stavu. Vláda si spočítala, kolik by vybrala peněz, když zvýší hranici pro důchod, ale už přece neví, kolik lidí bude invalidních, kolik jich půjde do předčasného důchodu." Konec citace. Ani on nesouhlasí s postojem vlády, že pokud se důchodový věk nezvýší, nebude mít stát peníze na penze. "Je to strašení. Dlouhodobý vývoj nelze odhadnout. Pokud se nezhroutí ekonomika, nevypukne válka, tak na důchody bude. Jde vždy jenom o to, kam peníze, které se vyberou na daních, dáte," konstatuje Kreps. A dodal, že by stát měl spíš lidi vybízet a motivovat, aby si k důchodům, které dostanou od státu, sami naspořili.

Ještě než se posunu o bod dál, tak bych ráda připomněla, že to byla ODS, která nám před 30 lety slibovala, že když zatneme zuby, tak se dočkáme toho, že v životní úrovni předeženeme Rakousko a Německo. A výsledek? Po 30 letech od revoluce se nám v posledních dvou letech Německo i Rakousko v životní úrovni vzdaluje. I když je fakt, že jeden z vašich slibů jste splnili. A to, že budeme jezdit nakupovat do Německa, do Rakouska, stejně jako dříve jezdili Němci a Rakušané k nám. To, co jste ale neřekli, je, že to budeme dělat proto, že i když budeme mít podstatně nižší mzdy než oni, tak u nich bude levněji.

Stranou také nechávám paradox, na který upozornil Aleš Juchelka, že na jednu stranu všude v EU uvažují o čtyřdenním pracovním týdnu a my cílevědomě jdeme cestou zvýšení věku odchodu do důchodu.

Hlavní problém vládních pokusů o změny v důchodech spočívá v tom, že nejsou vůbec, ale vůbec promyšlené. A nejde zdaleka jen o vyšší věk odchodu do důchodu. Pan ministr ani jeho tým třeba dodnes nemají zpracováno, jak se například promítne snížení důchodu do vyplácení dalších sociálních dávek. Byla zde už o tom řeč.

Pokud totiž celý tento příběh skončí tím, že se slavně lidem sníží důchody a pak větší částky vyplatí například v doplatku na bydlení, tak nejde opravdu o nic jiného než o čistě populistické účetní hrátky. Ostatně co jiného než ryzí populismus je strašení lidí vládními poslanci o tom, že v důchodovém účtu nebudou peníze.

Dříve, než se k tomu dostaneme, tak bych se ráda zastavila u jednoho bodu. Reforma, kterou tato vláda předkládá, se dotkne nejvíc lidí narozených na konci šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let, tedy generace lidí, která vyrostla za socialismu a odmakala si přerod od socialismu ke kapitalismu, zažila deziluzi zpackané privatizace v režii ODS a také naprosté selhání TOP 09 při řešení dopadů globální ekonomické krize v nultých letech, které podobně jako nyní Česká republika zvládla nejhůře ze všech zemí EU. A této generaci, která po celou dobu platila sociální a zdravotní pojištění, vláda slavnostně oznamuje, že jsou jakýmisi vyžírkami, když chtějí mít důstojné důchody, a to jen proto, že pan ministr, ani nikdo z vlády nepřemýšlí nad tím, jak to udělat jinak. Jaké štěstí, že ta generace lidí, které nyní vládní poslanci chtějí snížit důchody, byla pracovitá. Generace lidí, kterou se chystáte potrestat, je poslední z těch, která zažila, na rozdíl od většiny vás ve vládě, socialismus. A to znamená jediné: mají schopnost improvizace a pro vás nečekaných řešení. Už vás jednou vyškolili, když si většina z nich zažádala o předčasný důchod dříve, protože to pro ně bylo výhodné. A stejně tak vás vyškolí i nyní. Ve svém okolí už slýchám třeba o jiných plánech na různé formy exitu z České republiky a sama na regionální úrovni vidím, jak rychle se rozjely různé formy byznysu v šedé zóně.

Absurdnost vašeho jednání vynikne nejlépe, když si dáme do protikladu vaše vyjádření. Na jedné straně si stěžujete, že v roce 2050 zde bude málo dětí, ale na druhé straně, co děláte pro to, aby to tak nebylo? Budoucím rodičům říkáte, že stát buď zkrachuje, nebo že bude potřeba zavést školné, placené zdravotnictví a v neposlední řadě, že nebude na důchody. Ostatně co děláte pro to, aby mladí lidé měli peníze? Zkoušíte je uplatit tu školkovným, nebo přijdete s absurdním nápadem na daňové prázdniny pro všechny, co mají tři děti a víc. Možná máte pocit, že za peníze se dá všechno a všichni koupit, ale ono to tak v životě není. Místo úplatků, říkala to kolegyně Pastuchová, máte pracovat na tom, aby zde bylo dost míst pro nejmenší ve školkách. I když zde musím uznat, že se připravuje zákon o dětských skupinách, které velmi podporuji, a souhlasím s tím, že má mít rodič volbu, kdy se vrátí do práce. Ale jsou další problémy. Třeba aby rodiče nemuseli dávat zápisné, když shání pediatra, nebo aby rodiče nemuseli mít obavy, že se jejich dítě bude chtít osamostatnit.

To, co mi vadí, ale nejvíc, jsou dvě věci. Za prvé, ten váš ageismus, věková diskriminace. Nevím, zda vám to vůbec dochází, ale slovy vašeho premiéra vysíláte do společnosti jediný signál, a to je to, že staří lidé stojí naši společnost moc peněz. Pořád dokola jedno a to samé. Tím, že jste stárnutí populace zúžili na debatu o penězích, jste se zasloužili o další vykopání příkopu ve společnosti. Je to vaše práce, že se nyní řada lidí okolo 50 let cítí méněcenná, a jako vlastně ti, kteří snad chtějí něco na úkor svých dospělých dětí nebo svých vnoučat. Jste to vy, kteří stavíte vnoučata a děti proti svým rodičům. Omlouvám se, ale opravdu se vám toto zdá normální?

A druhá věc, která mi vadí, je vaše salámová metoda. Pan ministr se několikrát chlubil, jak měli připravenu důchodovou reformu ještě před vznikem této vlády. A tak já se ptám, kde je systematická podpora zaměstnávání seniorů? Kde je ucelený systém domácí péče o seniory? Kde je strategie rozvoje lékařské péče? Kde máte třeba plán podpory byznysu pro seniory? Kde je rozvoj institucí pro trávení volného času seniorů? Kde jsou ve stavebním zákoně body, které usnadní život seniorům v nově postavených domech? A tak bych mohla pokračovat. Není nic. Místo toho, abyste z Česka chtěli udělat místo pro šťastný život, tak přijdete se škrtáním výše důchodů, a to je vše!

Jedna dnes už starší studie společnosti Unilever říká, že dnešní lidé se díky moderní medicíně a kosmetice cítí o 10 let mladší, než je jejich biologický věk. A i když to samozřejmě neplatí absolutně, tak z větší části ano. To, co bych čekala na úvod, je, že si tu pan ministr stoupne a představí nám celou svoji vizi stárnutí v Česku. Cíl, ten cíl, kam chceme dojít. Jaké očekává zapojení seniorů do společnosti, jak by měl vypadat jejich život za 10 až 20 let, jakou budoucnost nabízí generaci dnešních čtyřicátníků? A pokud jeho odpověď je, že budou na úřadu práce, popřípadě na nemocenské a pak brát nižší důchod, tak to je opravdu k zamyšlení. Nemyslím to zle, ale na škrty dnes už nepotřebujete lidskou sílu. To za vás dokáže udělat Excel nebo umělá inteligence.

U jednoho parametru bych se chtěla zastavit podrobněji, také zde už o tom byla řeč, a to je výchovné. Když pan ministr Jurečka představoval reformu, byla jsem upřímně překvapena, že se chystá zrušení výchovného za první dvě děti. Opravdu je to ten samý náčelník KDU, která v minulém volebním období za výchovné tak bojovala a společně s námi jej schválila? Že na to finančně doplatí hlavně budoucí matky, to bylo jasné, ale moc se nemluví o tom, že to bude mít velký dopad i na seniorky nebo i seniory, kteří už výchovné dostali.

Zopakujme si, co se chystá s výchovným. Za první dvě děti se výchovné vyplácet nebude a získají ho pouze ti, kteří vychovali tři a více dětí. Výchovné se přestane pravidelně valorizovat podle inflace a už napořád zůstane ve výši 500 korun. Poslední změnou je to, že se změní způsob výpočtu valorizace procentní výměry důchodů, která poroste bez započtení výchovného. A toto má platit i pro seniory, kteří už nyní výchovné pobírají. Jinými slovy nám Ministerstvo práce a sociálních věcí říká, že za 25 let bude mít výchovné hodnotu maximálně 45 %. Vůbec nikdo neřeší, že tady je nebo bude nějaká inflace, zkrátka důchodkyně si musí vystačit s tím, co jím bylo přiznáno, a že to za 10 či 20 let bude mít poloviční hodnotu, to nikoho netrápí.

Výchovné za první dvě děti bude postupně nahrazeno novinkou, která se nazývá fiktivní vyměřovací základ. Za mateřskou se bude do důchodu počítat fiktivní mzda ve výši mzdy průměrné. A pan ministr Jurečka rád říká, že to bude kompenzace zrušeného výchovného. A já vám teď přečtu, co říká důchodová správa. Aplikace fiktivního vyměřovacího základu povede u osob pečujících o děti do tří let ke zvýšení důchodu nejčastěji v pásmu 300 až 400 korun.

Naproti tomu zrušení výchovného za první a druhé dítě bude mít do výše důchodu negativní dopad 500, respektive 1 000 korun.

Takže si to shrňme. Seniorům, kteří už výchovné mají přiznáno, sice zůstane, ale také se přestane valorizovat a ztratí hodnotu. Výchovné zůstane už navždy 500 korun, za 10 let bude mít hodnotu mnohem nižší. Nakonec ženy, které porodí jedno nebo dvě děti, budou za svou snahu odměněny fiktivním vyměřovacím základem, který zvýší důchod o 300, maximálně 400, korun.

Blížím se k závěru. Ve svém vystoupení včera paní kolegyně Pekarová Adamová řekla, co jsme slíbili, to plníme, jak to máme ve zvyku. Já říkám, že reforma penzí se od původních slibů z programového prohlášení na hony vzdálila. Sám premiér několikrát opakoval, že jeho vláda věk odchodu do důchodu zvyšovat nebude. Kabinet Petra Fialy se původně zavázal opřít důchodový systém o novou dobrovolnou složku ve formě fondu. Děti měly získat možnost platit 1 % důchodového pojištění svým rodičům.

Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu, psala vláda ve svém aktualizovaném programovém prohlášení z března loňského roku. Zásluhová složka bude vycházet z odvodu do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi, uvádí dokument.

Podle mého by bylo nejlepší celou tuto debatu a diskusi odložit, dokud vláda nebo ministr nepřijdou s ucelenou představou stárnutí populace v Česku, jak jsem už zmínila. Co je vlastně ten náš cíl? Tyto parametrické změny, které ve skutečnosti vůbec nic neřeší, jsou totiž jen ztrátou času. Nehledáte nové příjmy, šedá ekonomika nám opět bují a vy to moc dobře víte.

Takže když si to shrneme, jsou dva různé přístupy. Pětikoalice se především soustředí na to, proč to nejde. Proč nejde vyjít se stávajícími penězi a zároveň zajistit lidem do budoucna důstojné penze. Prodlužuje věk odchodu do důchodu a celkem jí nevadí, že by lidé po 65 letech a pak i pár let navíc museli ještě pracovat a navrhuje od roku 2026 dokonce penze snižovat. To je samozřejmě ta jednodušší cesta a pětikoalice není ochotná a zřejmě ani schopná obráceného pohledu, říci si, že povinnost pracovat se prodlužovat nebude a penze se snižovat nebudou. Tak hledejme cestu, jak ty peníze obstarat.

Náš návrh hnutí ANO je maximální věk odchodu do důchodu 65 let a ten zde budeme hájit. Chceme to řešit cestou příjmů, které zde vysvětlil ve svém vystoupení Karel Havlíček. Naši senioři mají právo si svůj život po odchodu do důchodu užít, a ne promarodit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana ministra. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já opravdu už jenom velmi stručně, protože jsem to tady říkal včera po vystoupení Andreje Babiše. Je těžce nefér argumentovat tím, že někomu budeme snižovat jeho důchod. Důchody současných důchodců stále porostou tak, jak zákon jasně říká, o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd. Budoucí důchody také jednoznačně porostou. Ukazoval jsem tady i panu Andreji Babišovi včera tento graf. Věnoval jsem mu ho, tak se na něj v hnutí ANO, třeba v rámci poslaneckého klubu, fakt mrkněte. Je tam promítnutý inflační vývoj, je tam promítnutý růst důchodů i ta predikce do roku 2034. Důchody stále porostou a ten růst je nad inflací, velmi výrazně nad inflací, v posledních letech, ale i v té predikci do budoucna.

Prosím, neříkejte z tohoto místa, že někomu budou důchody snižovány, že budou ty důchody někomu odebírány, a podobné rétorické výstupy, jaké zde zaznívají. Není to pravda, není to korektní, není to pravdivé. Co je pravdivé, ano, v rámci důchodové reformy je jedno stabilizační opatření, že se zpomaluje tempo růstu, ale nesnižujeme nikomu jeho skutečnou výši důchodu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní se stanoviskem klubu vystoupí paní poslankyně Šafránková. Jenom avizuji, že na základě dohody předsedů politických klubů bude oběd mezi 14. a 15. hodinou, takže mezi 14. a 15. hodinou bude pauza na oběd. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh, který obsahuje zvyšování věku odchodu do důchodu nad hranici 65 let a snižování nově přiznaných důchodů, který předkládá vláda Petra Fialy, je pro hnutí SPD nepřijatelný. Proto ho navrhuji zamítnout v prvním čtení. Pokud by tento náš návrh nebyl v hlasování přijat, tak navrhuji ještě vrácení k dopracování předkladateli.

Důvody tohoto našeho postoje nyní rozvedu, včetně příslušné argumentace a alternativních návrhů, které reprezentují koncepci důchodové reformy v podání SPD, s naší jasnou představou o tom, jaké změny náš důchodový systém potřebuje a jaké jsou pro nás nepřípustné a proč. Nepřekročitelnou pomyslnou červenou linií je pro nás v tomto ohledu jakékoliv zvyšování věku odchodu do řádného starobního důchodu, které chce Fialova vláda spustit už pro všechny občany narozené v roce 1966, a samozřejmě pro všechny občany narozené po tomto roce, a to bez horního omezení. Nekličkujeme kolem toho, nevymlouváme se na žádné další studie, ani na žádné nečekáme. Náš postoj je pevný. Hranice 65 let pro nárok na starobní důchod, při splnění povinné doby účasti na důchodovém pojištění, je pro nás nezpochybnitelná a nejraději bychom ji zakotvili přímo do ústavy.

Dále nikdy nezvedneme ruku pro snižování poměru důchodů vůči předchozí mzdě, což vládní koalice plánuje spustit již od roku 2026. Bude to znamenat pokles reálných důchodů a diskriminaci části seniorů. Pokud tyto návrhy vládní pětikoalice nakonec cílově prosadí a uvede v účinnost, tak jestliže budeme součástí příští vlády, budeme iniciovat jejich zrušení a návrat k současnému stavu. To budiž řečeno na úvod a velmi důrazně.

Zcela vadný je už samotný vládou navrhovaný princip, aby byl věk odchodu do důchodu nastaven podle předpokládané doby dožití, jejíž hrubý odhad se každý budoucí senior dozví až někdy kolem padesátého roku svého věku. Čeští občané tak zcela ztratí jistotu a předvídatelnost, v jakém věku půjdou do důchodu. Navíc vláda chce věk odchodu do důchodu vyhlašovat pod zákonnými normami, což je opět zcela nepřijatelné. Věk odchodu do důchodu má být pro každého občana pevně definován zákonem a dle nás i zastropován v ústavě na 65 letech, jak jsem již zmínila.

Hlavně ale klíčové kritérium, které musíme mít na zřeteli s ohledem na stanovení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, by neměla být průměrná délka dožití, ale délka dožití ve zdraví, která se ale v České republice již 30 let nezvyšuje. Podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu se v průměru ve zdraví dožívají čeští muži 60,9 let a české ženy 62,5 roku. Oproti tomu průměrný věk dožití je vyšší, u mužů 75,3 a žen 81,3 roku, ale to jsou zcela odlišné kategorie.

K čemu tento posun povede? Lidé nad 61 let věku jsou častěji nemocní, což jim v důsledku toho významně snižuje jejich roční výdělek, tedy i vyměřovací základ budoucí penze. Posunutí věku odchodu do důchodu tedy není nic jiného než trik, jak více ušetřit nejen na samotných nominálních výdajích na důchody, ale i ve smyslu snížení výměry důchodů budoucím seniorům.

Další otázkou je pak i samotné uplatnění lidí na trhu práce ve věku nad 65 let věku, protože už nyní jsou lidé v předdůchodovém věku v podstatě minimálně od 55 let jednou z nejvíce nezaměstnaností ohrožených skupin lidí na trhu práce.

S ohledem na setrvale nízký věk dožití ve zdraví je tedy pro nás v SPD nepřijatelné jakékoliv zvyšování věku odchodu do starobní penze, a ani to nedává žádný ekonomický a společenský smysl. Lidé, kteří pracovat ze zdravotních důvodů už nemohou, stejně pracovat nebudou. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a podobně, což všechno opět zatíží naše veřejné rozpočty a náš sociální systém a přínos vládou navrhovaného opatření tak bude nulový nebo záporný.

Vláda je ve svém konání navíc zcela nekonzistentní, na jedné straně až pokrytecky volá po snížení deficitu důchodového účtu a předkládá nám návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu, na druhé straně současně navrhuje jiná opatření, která rapidně sníží příjmy tohoto účtu a zvýší sociální výdaje. Hovořím tedy zejména o vládní novele zákoníku práce, o zrušení zaručených mezd v privátním sektoru či o plánovaném zavedení výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodů. To všechno jsou brutální asociální návrhy, které povedou k dalšímu snížení mezd, a tím i ke snížení výběru důchodového pojištění a dalších daňových příjmů. V tomto kontextu nelze brát vládní deklarace o rozpočtové zodpovědnosti vážně, a to ani v souvislosti s důchodovou reformou, která není klasickou reformou, ale souborem parametrických úprav zákona o důchodovém pojištění. To jen pro pořádek a terminologickou správnost, protože důchodový systém a důchodový účet nejsou samostatné kategorie z jiné galaxie, ale pevné součásti systému veřejných rozpočtů, veřejných příjmů a výdajů, a nemá na ně vliv pouze nastavení věku odchodu do důchodu, ale mnohem více úplně jiné faktory a parametry, o kterých zde ještě budu podrobněji hovořit.

Na tomto místě i nyní zmíním ty čtyři zásadní, je to míra inflace, míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti, podoba zaměstnanosti a úroveň a výše mezd. Za dobu panování Fialovy vlády již více než dva roky nepřetržitě klesají reálné mzdy, a to velice razantně. Většině poctivě pracujících lidí za tuto dobu klesla jejich kupní síla o více než 30 %. Mzdy většiny zaměstnanců jsou až extrémně nízké a lidé se obávají budoucnosti, protože nevědí, co bude následovat příští měsíc nebo příští rok, a proto odkládají spotřebu, bojí se změnit zaměstnání a podobně. Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let věku by měla vláda prioritně řešit právě otázku nízkých mezd českých zaměstnanců a udělat vše, co má ve své kompetenci pro to, aby se tato situace změnila. Zatím se chová bohužel naprosto opačně. To samé platí v oblasti rodinné politiky a já se k tomu také ještě dostanu.

Samostatnou kapitolou je rovněž otázka úpravy podmínek dřívějšího odchodu do nekrácených důchodů pro příslušníky náročných profesí, která měla být vyřešena dávno předtím, než vláda Petra Fialy v loňském roce protlačila legislativním procesem zásadní, ale až diskriminační zpřísnění podmínek pro odchod do předčasných důchodů a snížení tohoto typu důchodů. Řešení, které zvolila vláda v případě náročných profesí, nevzbuzuje příliš důvěry a je velice netransparentní jak v tom ohledu, na základě jakých podkladů a parametrů vláda v tomto rozhodování postupovala, a rovněž i v tom směru, jak bude evidence těchto profesí a celá s tím spojená administrativa probíhat v praxi. Je zde více otázek než odpovědí, více pochybení než důvodů k potlesku.

Vůbec není jasné, proč vláda rozhodla o tom, že v případě dřívějšího odchodu do plného důchodu příslušníků náročných profesí budou zohledňovány pouze čtyři rizikové pracovní faktory z celkových třinácti. Je to absolutně neprůhledné, nelogické a nespravedlivé. Toto musí rozhodnout skuteční odborníci, hygienici a experti na pracovní lékařství a nemoci z povolání, přičemž výchozí definicí musí být to, že jde o profese, u nichž je výkon práce spojen s riziky, která nelze odstranit ochrannými pracovními prostředky.

Ale vraťme se k otázce stanovení věku odchodu do důchodu. Návrh na zvyšování hranice věku pro odchodu do důchodu, který vláda předložila, se stal v rámci připomínkového řízení dokonce i terčem kritiky Ministerstva zdravotnictví, tady budu citovat: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech." Konec citace. Takto doslovně kritizovalo Ministerstvo zdravotnictví tento vládní návrh. Proč má tedy Česká republika jako nejprůmyslovější země v Evropě s jednou z nejhorších zdravotních kondicí obyvatelstva patřit mezi šest zemí Evropské unie s nejvyšší hranicí věku odchodu do důchodu? Podle vládního záměru dokonce shora neomezenou?

Zajímavé je i to, co v této souvislosti uvádí Úřad pro zahraniční styky a informace, což je civilní rozvědka, kde by měl služební poměr jejich zaměstnanců ze zákona končit v 65 letech. Také budu citovat. "V budoucnu by tak mohla nastat situace, kdy příslušníkovi rozvědky skončí služební poměr, aniž by měl nárok na výsluhový příspěvek, avšak nevznikne mu ještě nárok na starobní důchod." Konec citace. To je opravdu zásadní rozpor a zásadní problém uměle vyrobený Fialovou vládou.

Český statistický úřad zase v připomínkovém řízení kritizoval způsob, jakým chce vláda věk pro odchod do důchodu vypočítávat. Cituji: "Návrh fixuje metodiku výpočtu na postupu z roku 2015. V dlouhodobém časovém horizontu nutně dochází k dílčím úpravám metodiky. Tento postup by nutně vedl k situaci, kdy by byly používány dvě rozdílné naděje dožití, aktuálně publikovaná jako referenční hodnota v demografické statistice, a druhá se starší metodikou pro účely navrhovaného zákona." To je konec citace. A tolik stanovisko statistiků. A je to i další důležitý argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu.

Každý Čech totiž stráví za svůj život v práci v průměru 36 let. To je výrazně nad evropským průměrem, jak dokládají i data statistického úřadu Eurostat. Nelze tedy při zvyšování této věkové hranice mechanicky a bez dalšího rozboru argumentovat situací v zahraničí. Patříme tak k nejvíce pracujícím státům v Evropě, což je dáno jak délkou standardní týdenní pracovní doby, tak i objemem přesčasové práce, kterou musí lidé s průměrnými i nižšími příjmy odvést, aby vůbec uživili své rodiny; i výrazně nižším počtem svátků a dní pracovního volna, než je tomu v západní a jižní Evropě. Toto musíme mít totiž rovněž na paměti, když se bavíme o věku odchodu do důchodu. Průměrný český zaměstnanec totiž během svého produktivního věku odpracuje o pět až deset let více než jeho západoevropský kolega. Češi mají o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr, a to je přece o hodně. I proto má a musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší než v zahraničí.

Máme i mnohem vyšší podíl průmyslu než zbytek Evropy a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví na druhé přidané hodnotě v Evropské unii. I to je jasný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu. Češi se nyní dožívají v průměru 79,3 roku, zatímco obyvatelé Evropské unie průměrně 81,3 roku, Češi tedy pracují déle než lidé v západních státech Evropské unie i přesto, že mají kratší život. Navíc, přestože odpracujeme tak dlouhou dobu ve srovnání se zbytkem Evropy, kupní síla českých mezd je asi o polovinu nižší, než je v Německu. To je stav, se kterým se nesmíme smířit, a jeho řešením v žádném případě není zvyšování věku odchodu do důchodu.

To v kontextu situace dává stejnou logiku jako hašení požáru směsí benzinu a nafty. Zvyšování věku odchodu do důchodu podle aktuálního vládního návrhu není vhodné ani dle České demografické společnosti. Vytvoří to zbytečné rozdíly mezi důchodci a povede k nespravedlivým výkyvům, které se dotknou lidí v podobném věku. Cituji demografa Petra Mazucha: "Nejvíce nás zarazilo navázání úpravy na něco, co je strašlivě rozkolísané, nedává to, co bychom očekávali - stabilní, robustní a předvídatelný systém." Konec citace.

Podle demografů rozdíly v důchodovém věku, které vláda navrhuje pro padesátníky, neodpovídají ani rozdílům v naději dožití při dosažení šedesáti pěti let věku. Narození v letech 1965 až 1967 by před sebou podle statistik měli v průměru zhruba 21,3 roku v důchodu. U ročníků 1968 a 1969 by to bylo skoro 21,4 roku. Pro další ročníky by se doba postupně prodlužovala až na více než 21,7 roku, u narozených v roce 1972 pak by zase poklesla. Lišila by se tak i doba pobírání důchodů.

Teď budu citovat dále: Když jsme dělali výpočty na základě poslední prognózy pro generaci 2000, ukazovalo se, že naděje dožití v padesáti letech by byla třeba o pět let a tři měsíce vyšší než u ročníku 1965. Podle návrhu vlády by by tak tato generace šla do důchodu v sedmdesáti letech a třech měsících, přitom vzhledem ke zpomalování nárůstu délky života v dalších letech by tato generace sice o pět let a tři měsíce déle pracovala, ale přitom o pět měsíců kratší dobu pobírala důchod než ročník 1965. Pokud budou déle pracovat, měli by důchod pobírat třeba o rok déle, ne o pět měsíců méně.

Vládní návrh tak bude znamenat, že lidé budou muset pracovat stále delší dobu, aby dosáhli na stejnou dobu vyplácení důchodů. Tedy technicky vzato by se v poměru k délce života čas trávený v důchodu snižoval. Je to logické, je to správné, je to spravedlivé? No, já myslím, že v žádném případě ne.

Ještě k vládnímu návrhu také na způsob výpočtu zvyšování věku odchodu do důchodu. Kromě jiného zde zcela absentuje analýza aktuálního vývoje a pohybu takzvané doby dožití, která se zpomalila z tří měsíců za rok v roce 2010 na pouhý jeden měsíc za rok v průměru posledních pěti let. Vládou navržený postup je tedy nepodložený aktuálním zvyšováním doby dožití. Ale hlavně v případě, že dojde k poklesu prognózy doby dožití, nemá alikvótně k tomu dojít ke snížení věku odchodu do důchodu, ale pouze k jeho zakonzervování. Tedy ani v tomto ohledu neplatí vládní teze o tom, že tato změna má garantovat průměrnou délku pobírání starobního důchodu na úrovni 21,5 roku.

Navržená metoda výpočtu je citlivá na výkyvy ve statistice, což může vést až k tak absurdním dopadům, kdy prodloužení věku odchodu do důchodu bude u jednoho ročníku narození o dva měsíce, u dalšího o jeden měsíc, u dalšího o dva měsíce a u následujícího k žádnému navýšení nedojde, což bude vytvářet další pocity křivdy mezi budoucími seniory.

Ale teď pojďme dále. Češi tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně, zatímco Němci mají takzvaně hotovo už bezmála za 35 hodin. To vyplývá z dat projektu index prosperity. Také budu citovat: "Zatímco Češi a Slováci týdně napracují téměř 40 hodin, Němci mají padla už za 34 a tři čtvrtě hodiny. Vůbec nejkratší pracovní výkon týdně podávají Nizozemci, kteří v práci nestráví ani 30,5 hodiny týdně." Konec citace. Toto vše jsou jasné argumenty proti arbitrárnímu zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu. Je to nelogické, nespravedlivé, poškodí to zdravotní stav velkého množství občanů a žádný ekonomický efekt to nepřinese, spíše naopak.

Kolegyně a kolegové, SPD má jasnou představu o tom, jak reformovat a stabilizovat náš důchodový systém, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný a aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti. Aby byl spravedlivý, nediskriminační a motivační. Již jsem zdůraznila, že důchodový systém neexistuje ve vakuu, klíčové je proto reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. Tedy jednak udržovat míru inflace dlouhodobě na co nejnižších hodnotách a současně maximalizovat příjmy takzvaného v uvozovkách "důchodového účtu" bez zvyšování dalších sazeb sociálního pojištění.

Narůstající deficit důchodového účtu je totiž především zcela jednoznačně zapříčiněn vysokou inflací v posledních třech letech a prakticky nulovou snahou vlády o její snižování. Vysoká inflace ze zákona generuje nutnost mimořádných valorizací důchodů, což logicky znamená zásadně vyšší nároky na výdajovou stranu důchodového účtu, což nemohly vykompenzovat ani jeho setrvale se zvyšující příjmy. Toto je hlavní důvod deficitu našeho důchodového systému, nic jiného. Není jím náhlé zjištění vlády, že demografický vývoj není příznivý a že klesá porodnost, to víme přece dlouhodobě. A stejně tak víme, že v posledních letech před pandemií covidu byl důchodový účet v celkem solidním přebytku, a to při lehce vyšší nezaměstnanosti, než je dnes, a přiznatelně nižším objemu vybraného pojistného. To, co s tímto saldem zásadně zahýbalo, je právě a hlavně vysoká inflace, která tu nemusí a nesmí být napořád. K deficitům důchodového účtu nejsme odsouzeni navždy nějakou vyšší mocí, je to jenom a jenom na nás.

Přesuňme se k příjmové straně pomyslného důchodového účtu. Zde se musíme zaměřit hlavně na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém a šedém trhu práce a dále pak na reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích a na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i řádných důchodech.

Dále jde také o obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky či o vytvoření podmínek pro citelné zvyšování mezd napříč veřejným i privátním sektorem. Těmito opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému výrazně více než 100 miliard korun nových příjmů ročně, a to opravdu minimálně. Pojďme jednotlivě.

Podle vysokého manažera pracovní agentury ManpowerGroup Jiřího Halbrštáta, který určitě ví, o čem hovoří, státu na černém a šedém trhu práce uniká na neodvedených daních a pojistném na zdravotní a sociální pojištění až 300 miliard korun ročně. Jde například o švarcsystém, zaměstnávání načerno, nekalé praktiky pracovních agentur, podvody s vykazovanou mzdou, kdy oficiálně je vyplacena minimální mzda a zbytek jde takzvaně, jak to známe, na ruku.

Mimochodem vládní návrh na zaručení zaručených mezd v soukromém sektoru rozsah daňových a pojistných odvodů jednoznačně ještě zvýší, a tím i negativní saldo důchodového účtu

Exekuce - je to závažný ekonomicko-sociální problém naší země s dnes už zásadními negativními makroekonomickými dopady. Ve vztahu k důchodovému systému a důchodovému účtu jde o to, že téměř tři čtvrtě milionu osob v exekucích prakticky nemůže pracovat v klasickém zaměstnaneckém poměru a odvádět tak v plném rozsahu daně a pojistné odvody. Sociolog Daniel Prokop odhadl výpadek příjmů důchodového účtu v důsledku současného nastavení zaměstnávání občanů v exekučních řízení na 12 miliard korun ročně. Jde jednak o to, že nastavení výše nezabavitelného minima ze mzdy zaměstnancům v exekucích neumožňuje důstojný život bez dalších dluhů. A už vůbec ne to, aby uživili své děti a rodiny. Proto masově odcházejí na takzvaný mimosystém pracovat - na černý a šedý trh práce. Přicházejí tak de facto o veškerou sociální ochranu - v době úrazů, nemoci či stáří - a stát zase přichází v průběhu let o stovky miliardy korun na odvodech.

Druhou stranou mince je pak vysoká finanční a administrativní náročnost zaměstnávání osob v exekucích, zejména pro střední a malé zaměstnavatele a pro živnostníky. Toto musíme urychleně řešit. Není to přece nic tak složitého, ale musí se chtít, musí tahleta vláda chtít. Zvyšme tedy nezabavitelné minimum ze mzdy, přesuňme břemeno exekučních srážek ze mzdy na exekutory a hlavně, ukončeme lichvářský a nemravný charakter mnohonásobného navýšení původního dluhu v průběhu exekucí jejich zestátněním. Pomůžeme tím všem, včetně našeho důchodového systému, a nikoli zanedbatelným způsobem. Motivační podpora dobrovolného setrvání v zaměstnání občanů v důchodech, v řádných i předčasných, kde to nyní nejde vůbec - zase, ke škodě všech zúčastněných.

Toto téma vneslo do debat o změnách důchodového systému právě naše hnutí. Dosud byla motivace k dobrovolnému setrvání v zaměstnání i po dosažení důchodového věku prakticky nulová, pár desítek korun k důchodu navíc za rok práce bez jediného dne absence. My říkáme, že tato motivace musí být mnohonásobně vyšší. A proto vítáme, že do vládního návrhu byl zařazen námět SPD na snížení odvodů lidí, kteří dobrovolně budou pracovat i po dovršení svého důchodového věku, tak, aby benefit za tuto službu státu získali hned. Ale ta motivace musí být ještě výraznější. SPD jako jediný parlamentní subjekt navrhuje umožnit řádný, legální a pojištěný přivýdělek v klasickém zaměstnaneckém poměru i osobám pobírajícím předčasný důchod. Samozřejmě, tento výdělek musí být omezen, protože v opačném případě by se dosažení věku pro vznik nároku na předčasný důchod stalo pro každého občana v České republice i dnem faktického odchodu do důchodu. Ale logiku nedává ani současný stav, kdy si k předčasnému důchodu lze vydělat prostřednictvím nepojištěných dohod mimo pracovní poměr, ale ve standardním pojištěném zaměstnání nikoliv. Opět zde státu unikají každoročně desítky miliard korun na daních a odvodech.

Pojďme tedy nastavit rozumné parametry této možnosti souběhu zaměstnání a předčasného důchodu, například zastropujme měsíční výdělek nějakým koeficientem vůči aktuální výši minimální mzdy. Opět na tom vydělají všichni. Vysoké dodatečné roční rozpočtové příjmy lze získat i důsledným vymáháním daňových nedoplatků, které dle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu jen za rok 2022 činily 100 miliard korun, a bojem proti daňovým únikům ve formě vyvádění nezdaněných dividend do zahraničí, anebo fiktivních a nadhodnocených vnitrofiremních transferů a převodových cen.

Z dlouhodobého hlediska je pak s ohledem na příjmy důchodového systému jednoznačně nejdůležitější provádění systémové prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách, což do budoucna zajistí pozitivní demografický vývoj a dostatečný počet plátců daní a sociálního pojištění, ze kterého jsou důchody v našem průběžném systému financovány. Patří sem zvýšení daňových slev a daňových zvýhodnění pro pracující rodiče, řádně vychovávající své děti, systém výhodných manželských půjček a rodinných půjček se státní garancí a snížením dluhu při narození dalšího dítěte v rodině, státní podpora budování kapacit dostupného bydlení, vyšší porodné pro třetí, čtvrté dítě v pracujících rodinách, pokud alespoň jeden z rodičů - a to zdůrazňuji hlavně - pracuje. Dále rozšiřování kapacit školek a škol, kde je současná situace naprosto tristní, anebo široká nabídka částečných pracovních úvazků pro rodiče předškolních dětí v součinnosti státu a zaměstnavatelů. Zcela namístě je i snížení sociálního pojištění rodičům vychovávajícím nezaopatřené děti a v budoucnu vyšší koeficient výpočtu procentuální, tedy zásluhové složky důchodu těmto lidem za každé vychované dítě.

Ve všech těchto agendách máme v SPD konkrétní návrhy, mnoho z nich jsme již předložili i v legislativní podobě. Fialova vláda jde ovšem v oblasti rodinné politiky zcela opačným směrem, totiž v rámci konsolidačního balíčku zavedla od letošního roku dvě zásadní protirodinná opatření, když zrušila či omezila dvě klíčové prorodinné slevy na dani. Jedná se o zrušení takzvaného školkovného a o razantní omezení přístupu ke slevě na manželku či manžela pečujícího v domácnosti o děti či zdravotně postiženého člena rodiny. Rodiny s dětmi od tří let do nástupu do první třídy základní školy tak přišly letos o 43 740 korun čistého ročně, rodiny s dětmi do tří let pak o 18 900 korun čistého ročně. To je prorodinná politika v podání Fialovy vlády, která nemůže nemít negativní dopady na vývoj porodnosti i na budoucí podobu a stabilitu důchodového systému.

Zároveň je třeba ze strany státu vhodnými nástroji podpořit dobrovolné penzijní spoření a důchodové připojištění, jakožto i jiné formy zajištění občanů na stáří, tedy jít opačnou cestou, než jde tato vláda. To znamená, podpořit státním příspěvkem i nižší měsíční úložky než 500 korun měsíčně, přičemž k úvaze je i vyšší podpora tohoto typu spoření u mladých lidí a nízkopříjmových pracujících. A podobně postupovat i u stavebního spoření. Opět, jde o investici do budoucnosti.

Naprostým základem českého důchodového systému musí ovšem zůstat jeho funkční první průběžný pilíř garantovaný státem. My tvrdě odmítáme jakékoliv experimenty a hazardování se znovuzaváděním povinného spoření na důchod v privátních penzijních fondech. Hnutí SPD od počátku postupuje ve věci úprav důchodového systému konstruktivně a zodpovědně. Během uplynulého roku jsme se zúčastnili několika jednání tady s panem ministrem práce a sociálních věcí Jurečkou, kde jsme podrobně představili svoji koncepci důchodové reformy, včetně mnoha konkrétních návrhů. Některé z nich byly už akceptovány a vtělily (vtěleny?) do této projednávané novely zákona o důchodovém pojištění. Část z nich jsem už představila. A dále jde například také o zrušení krácení předčasných důchodů lidem, kteří odpracovali 45 let. Zatím je v návrhu mírnější krácení na polovinu, než je v současné době, ale to je za nás v SPD nedostatečné. My si myslíme, že ten, kdo nepřetržitě pracoval 45 let a po celou tuto dobu odváděl českému státu daně a povinné pojištění, nesmí mít starobní důchod přece krácený vůbec. Je to naprosto bezdůvodné a zcela nemorální.

Je rovněž férové z tohoto místa říci, že několik bodů z dnes projednávaného návrhu má naši podporu, respektive nemáme vůči nim výhrady zásadního charakteru, byť (být?) to nás, my bychom to třeba nastavili legislativně jinak. Jde například o fiktivní vyměřovací základ ve výši průměrné mzdy v době, kdy občan pečuje o své první a druhé dítě do tří let, anebo o zdravotně postiženou osobu pobírající příspěvek na péči, o prodloužení doby, po kterou lze obnovit vyplácení vdovského důchodu či o možnost partnerů dobrovolně se rozhodnout pro společný vyměřovací základ manželů pro výpočet jejich budoucích důchodů.

Naopak, naši podporu nemá zmírnění podmínek pro nárok na takzvaný odložený starobní důchod lidem, kteří neodpracovali potřebný počet let, tedy zkrácení doby pro dosažení nároku na odložený důchod z pěti let po dosažení zákonného důchodového věku na dva roky. To jednak přináší zvýšení výdajů rozpočtu a současně to snižuje motivaci k práci u lidí, kteří se jí celoživotně vyhýbají, ačkoliv k tomu nemají žádné objektivní, například zdravotní, důvody. Jinými slovy, jde o bezdůvodné opatření, které my jasně odmítáme.

Znamená to jednak zvýšené náklady pro důchodový systém a státní rozpočet a současně jde o nedůvodné zvýhodnění osob, které nesplnily potřebnou dobu účasti na důchodovém pojištění, a tudíž zároveň i o diskriminaci osob, které po celý svůj produktivní život pracovaly. Tento model my si dovedeme v určité podobě představit pouze u osob, kterým byl před dosažením důchodového věku, speciálně pak v mládí, přiznán invalidní důchod a jejichž schopnost pracovat byla dále objektivně omezena. Anebo také u osob, které část života prokazatelně pracovaly v takzvaném nesmluvním zahraničí, tedy v zemích, se kterými nemáme bilaterální smlouvy o uznávání doby důchodového pojištění. V ostatních případech říkám jasné ne.

Minimálně je pak absolutně nutné nárok na odložený starobní důchod odstupňovat dle délky účasti na důchodovém pojištění. To je rozhodně jej automaticky nepřiznávat všem osobám, které po dosažení věkové hranice o dva roky vyšší než bude aktuální věk nároku na odchod do starobního důchodu splní podmínku patnácti let účasti na důchodovém pojištění. Jak už jsem uvedla, rezolutně odmítáme i vládní návrhy na zpřísnění podmínek pro výpočet důchodů budoucích seniorů oproti současnému stavu, které by vedly ke snižování reálných důchodů i jejich poměru k předchozí mzdě. To je také nepřijatelný a zcela asociální přístup. Navíc se jedná o manipulativní terminologii, neboť nejde o zpomalení růstu nových důchodů, ale i o jejich reálný pokles. K dosažení neakceptovatelného cíle relativního snížení úrovně nově přiznávaných důchodů o osm procent vláda navrhuje snížit úroveň zápočtu příjmů do první redukční hranice ze stávajících sto procent na devadesát procent.

Co to provede u důchodů osob s osobním vyměřovacím základem ve výši 44 % z průměrné mzdy, tedy aktuálně zhruba kolem 17,5 tisíce korun? Systém se zachová tak, že se těmto lidem procentní výměra sníží o 10 %. Společně se snížením koeficientu za rok doby pojištění pak celkově až o 13 %. Přičemž nejvíce zasažené budou osoby s nižšími pracovními příjmy. Zopakuji to. Nově přiznávané důchody od roku 2026 budou mít o něco méně výhodný výpočet a budou řádově o desítky až stovky korun nižší než ty, které stát přiznává za stejných výchozích podmínek nyní. Trik spočívá i v tom, že se postupně upraví vzoreček pro výpočet nových důchodů. Cílem je snižovat takzvaný náhradový poměr, který představuje podíl průměrné výše důchodů předchozí průměrné hrubé mzdě zhruba o dva procentní body postupně do roku 2035. Postupně se sníží i procenta zápočtu výpočtového základu. Současný zápočet 1,5 % za každý rok pojištění se sníží o několik setin procenta.

To ve výsledku bude znamenat zpomalení růstu nových důchodů o 150 až 200 korun ročně. Plánované snížení náhradového poměru znamená, že průběžný důchodový systém ztrácí svoji sociální funkci. A toto se dotkne především nízkopříjmových lidí. Kromě špatné perspektivy je tu ještě jedna psychologická rovina. Už dnes lidé odvedou za svůj život do systému více, než z něj pak zpět dostanou. Tato úprava povede k dalšímu výraznému vychýlení, lidé zaplatí podstatně více, než dostanou. Naše hnutí vítá nastavení minimálního důchodu na úrovni 20 % aktuální průměrné mzdy. Deset procent tvoří základní složka a dalších deset procent nově zásluhová složka. Ostatně asi každý v této Sněmovně uzná, že ideu minimálního starobního důchodu pro osoby, které splnily zákonné podmínky pro jeho přiznání, vneslo do debaty o změnách důchodového systému právě naše hnutí. Konkrétní vládní návrh má však některé své vady.

Odmítáme například skutečnost, že je do procentní výměry pro účely tohoto opatření, tedy do nově konstruovaného minimálního důchodu započítáváno i výchovné. To zásadně poškozuje nízkopříjmové důchodce, zejména pak samozřejmě ženy, které řádně vychovaly děti. V této příjmové kategorii seniorů tak bude zcela smazán rozdíl mezi důchodem osoby, která děti nevychovala a která naopak ano. Navrhujeme proto zohledňovat zde procentní výměry důchodů bez započítávání částky výchovného. A pokud bude procentní výměra starobního důchodce, který má na výchovné nárok bez započtení výchovného nižší než 10 % z průměrné mzdy, dorovnat ji na tuto úroveň. Tento dílčí vládní návrh, resp. způsob jeho provedení, je vadný, protože anuluje zásluhu řádné výchovy dětí a navíc ještě zejména u nízkopříjmových pracujících rodičů. Pokud je systém výchovného postaven tak, že jeho výše je na procentní výměře důchodu nezávislá, tedy neodvozuje se od výše odvedeného pojistného, pak se nemůže zahrnovat do této složky důchodu ani v rámci stanovení minimální výše procentní zásluhové výměry.

Kolegyně a kolegové, snažila jsem se doložit, že v případě projednávaného vládního materiálu nejde o důchodovou reformu, ale pouze o soubor parametrických úprav důchodového systému, jejichž výsledkem objektivně bude zhoršení kvality života, zdravotního stavu i životní úrovně budoucích důchodců. Vláda tímto návrhem rovněž oslabuje první průběžný státní důchodový pilíř. Logicky se tak zvýší počet důchodců pod hranicí příjmové chudoby, vzrostou nároky na systémy sociálních dávek v oblasti státní sociální pomoci a podpory v hmotné nouzi. A vládním návrhem se snižuje i zásluhovost důchodového systému. Jednak tím, že se zhoršují podmínky u redukčních hranic, kdy se do nich bude napříště započítávat nižší část předchozí průměrné mzdy budoucího seniora, než nyní. A dále pak tím, že návrh zhoršuje podmínky i výši budoucích důchodů lidem, kteří řádně vychovali děti, namísto toho, aby za to byli finančně výrazně oceněni, protože právě na nich, na pracujících rodičích, stojí budoucnost a udržitelnost celého důchodového systému a důstojná výše důchodů našich budoucích seniorů.

Důchody z principu a podstaty nejsou sociální dávkou. Ale Fialova vláda k nim přesto tak dlouhodobě přistupuje. Důchody jsou nárokovým příjmem občanů, kteří pro jejich přiznání splnili přísné zákonné nároky a kteří desítky let pomáhali budovat a financovat tento stát. Prosím, chovejme se k těmto lidem podle toho. Dělat z důchodu sociální dávku nebo dokonce hospodářskou škodu velkého rozsahu, což předvedla Fialova vláda při loňském osekání právě mimořádné valorizace důchodů ve stavu legislativní nouze, je pro nás něco naprosto nedůstojného, nemorálního a taky nepřijatelného. Vládní slogan: Na důchody nejsou a nebudou peníze totiž v překladu znamená pouze toto. Na důchody nechceme dát peníze. V podstatě nejde o nic jiného, než o ustanovení si priorit v tom ohledu, jaký jednotlivé politické strany a hnutí vnímají klíčové záležitosti veřejného zájmu a jaké mají preference vůči výdajům státního rozpočtu. Tedy jde o politickou deklaraci toho, co má stát financovat především a na co peníze vždy sehnat musí. A musí je vyplatit jako první.

Pro nás jsou důchodci jedněmi z priorit a šetřili bychom v jiných oblastech současných veřejných výdajů. Zároveň jsem poměrně jasně a podrobně popsala, kde bychom hledali další nemalé rozpočtové příjmy. Detailně jsem také zdůvodnila i to, proč a v čem je pro nás vládní návrh nepřijatelný. I to, v čem je zásadně problematický a vadný. Kolegyně a kolegové, to nejlepší, co bychom mohli pro budoucnost našeho důchodového systému i pro všechny budoucí důchodce udělat, je tento návrh v tuto chvíli zamítnout, a okamžitě pracovat napříč celým politickým spektrem nad opravdovou důchodovou reformou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A mám zde faktickou poznámku pana poslance Hendrycha. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, paní poslankyně Šafránková mě inspirovala do značné míry, protože tady hovořila o tom, že v rámci připomínkového řízení se Ministerstvo zdravotnictví negativně vyjádřilo ke zvyšování věku odchodu do důchodu. Já už jsem o tom tady včera hovořil. Je tam přímo výrok, že není možné donekonečna zvyšovat věk odchodu do důchodu, protože populace prostě nebude schopna ve vyšším věku pracovat. Já bych předpokládal, tehdy se mi to tak ještě úplně nejevilo a říkal jsem si na to dost času, že pan vicepremiér Válek, pan ministr zdravotnictví, tady bude sedět a bude na tyhlety věci reagovat a bude se konkrétně této problematice skutečně věnovat. Mně to tak připadá, jak kdyby se tomu tady záměrně vyhýbal. Tohle je poměrně významná připomínka, která v podstatě nebyla vypořádána. A on by měl být schopen tady toto vysvětlit, proč jeho rezort takovou připomínku podal, a měl by tady říct, jaké má on k tomu své vlastní stanovisko.

V té souvislosti bych rád také zmínil, že bych ocenil i přítomnost ministra vnitra, protože jeho ministerstvo podalo rovněž rozpor vůči výčtu těch náročných profesí a trvá na tom stále s rozporem, že by tam měli být zařazeni strážníci obecních policií. Ani jeho jsem tady příliš neviděl. A také bych rád znal jeho stanovisko, jak bude dál postupovat, jestli se bude snažit tuhletu věc do zákona implementovat.

Takže prosím vás, páni vicepremiéři, odpovědní za tyto dva rezorty, buďte tak hodní a přijďte se k těmhletěm otázkám zde na plénum vyjádřit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A pokračujeme dále v rozpravě. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, nejdůležitější pan ministr teď odešel, někde je, nevím, kde je, a tamhle je, já ho neviděl přes pana poslance Letochu. Pěkné odpoledne. Dobrou chuť, pokud právě obědváte.

Já to zarámuji, jak mě znáte, do nějakého kontextu. Položím tam některé otázky, asi bych řekl možná řečnické, protože nečekám, že mi na ně někdo odpoví. Než se ale do toho pustím, nebudu to klasicky číst, mám jenom nějaké poznámky, tak já se vrátím k tomu průměrnému věku dožití, protože jsme se tady dneska tím trápili celé dopoledne a myslím si, že to stojí za to vysvětlit těm lidem - za mě určitou manipulaci a demagogii, se kterou vládní koalice k tomu přistupuje. A tím, že to otevřel, a já jsem mu za to poděkoval, kolega Navrátil, tak je potřeba to popsat a dát i příklad, v čem je vlastně ta demagogie.

Takže máme tady průměrný věk dožití na ročník. To znamená, ze všech lidí. To je, řekněme, dneska, teď mě nechytejte za slovo, nejde o ta čísla, jde o ten poměr, 75 let. Pak je průměrný věk dožití v momentě, kdy tomu člověku je 50, to znamená ti, co se dožívají 50 a výše. To je to, co jsem chtěl po panu ministrovi, protože letos mi bude 50. To jsem se díval u kolegy Karla Haase, s kterým jsem to konzultoval, to je nějakých 79,5. Logicky, ten průměr jde nahoru, protože ten člověk se musí dožít minimálně 50 let. A pak je průměrný věk dožití u lidí, kteří mají minimálně 65 let. To je to, čím argumentuje pan ministr. Tam je ten průměr, řekněme, 87. Logicky, zase, protože ten člověk se musí dožít minimálně 65.

A teď to přijde. To je přesně ono. Takže těch 21 let strávených v důchodu se skutečně týká těch lidí, kteří se ale dožijí toho důchodového věku. To je pravda. Ano. Ale je to z hlediska kontextu, že někdo do systému platí a někdo z něho čerpá - je to solidární systém - nefér. Pro mě jediné číslo průměrného věku dožití je za celý ročník. Protože vy pak vlastně říkáte, někdo 30 let platí do systému a my ho do té statistiky z hlediska peněz započítáme, ale protože umře příliš jako mlád a snižuje nám ten průměr, tak ho nebudeme započítávat do průměrného věku dožití, kde to budeme brát pro ty lidi ke vstupu do důchodu, což je těch 65 let.

Řeknu to ještě jinak, abychom si úplně rozuměli, jo? Já jsem o tom přemýšlel, je to o těch číslech. To znamená, znovu, průměrný věk dožití pro celý ročník bez ohledu na to, kdy ten člověk zemře, je nějakých 75. A průměrný věk dožití v 65 letech je 87, jak řekl pan ministr. Tudíž jakoby naplní tu podmínku 21,5 let. No dobře, tak fajn. Tak co, když uděláme třeba průměrný věk lidí nad 70? Počkejte, já vysvětlím proč. Nad 70. A zjistíme, že v té chvíli, jak se to posouvá nahoru, tak to bude třeba, teď mě nechytejte za slovo, 90 let, ne 87, ale 90. A v té chvíli vy řeknete, proč by nemohli lidi chodit v 70 do důchodu, když tam v tom důchodu stráví 20 let? Protože vy vždycky ten průměr počítáte prostě od té jiné základny. O tom my se bavíme. O tom my se bavíme. To znamená, že vy vlastně paradoxně dodržíte tu průměrnou dobu života v tom důchodu i v momentě, kdyby ten člověk šel do důchodu v 70 čistě proto, že statisticky se vám prodlouží i ten věk dožití lidí, kteří se dožijí minimálně 70 let, jestli to říkám srozumitelně. Za mě tohleto je... jsou to přesná čísla, to já neberu, ale za mě je to určitá, nezlobte se na mě, jako demagogie. Tohleto je prostě demagogie. Jenom aby se vám něco naplnilo, nějaké věci, nějaké sliby, které jste před časem řekli, kolik let v průměru by ten člověk tam měl strávit. Takže tolik k tomu průměrnému věku dožití.

A všimněte si, že mluvím o průměrném věku dožití, nikoliv ve zdraví. Už tady o tom hovořili, doufám, že budou moji kolegové ze zdravotního výboru. Na to já nejsem fakt expert. Dneska je otázka kvality života. Věk dožití můžete díky modernímu zdravotnictví skutečně natahovat jakoby velmi. Otázka ovšem je, jestli je to dožití ve zdraví, jestli je to jakoby ten kvalitní život. Někoho udržovat při životě při dnešních technologiích je přece úplně někde jinde než před 50 lety. A tím zase natahujete ten průměrný věk dožití.

Jinými slovy, abych tohleto téma opustil a shrnul, prostě přijde mi nefér jakoby vtáhnout do toho lidi, kteří se nedožijí toho důchodu, ale do toho systému platí. Ano, rozumím, solidární systém, princip pojištění, to je všechno v pořádku. Mně tam jenom vadí to, že vlastně vy od nich ty peníze vezmete, ale statisticky je nezapočítáte do průměrného věku dožití pro vaše účely, protože zemřeli příliš mladí, když to takhle řeknu. Já už fakt jako nevím, jak to mám říct. Tak to je tedy jedna poznámka.

A teď se dostanu k zarámování té problematiky. Já bych tady o tom nehovořil, kdybyste to tady vy neotevřeli, nejvíc paní předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, o tom, že vy teď vždycky, a tím zase rámujete vy tu debatu, že vy zachraňujete něco, co předchozí vláda jako rozfrcala peníze, a zase se tady objevil covid. Kolegyně, kolegové, já jsem myslel, že už toho necháte. Vy toho nenecháte. Já mám tady zase vytištěný seznam vašich pozměňovacích návrhů z doby covidu, kde vy jste soustavně, opakovaně, dokonce i Marian Jurečka, asi nejčastěji, ale toho tady zmiňovat nebudu, protože on to nezmínil, tak já chci být fér, navrhovali ty kompenzace vyšší, na delší dobu, pro více osob, pro více firem. Stovky miliard.

Nechtějte, abych to četl, je to na hodinu, já to neudělám, ale už to přestaňte říkat. Vy když jste byli v opozici, tak jste navrhovali, aby kompenzace nebyla 500, ale 600 korun, aby netrvala tři měsíce, ale čtyři měsíce a tak dále, a tak dále. A vy tady máte různé - zrušit povinnost hradit silniční daň a tak dále, to bych tady fakt byl na hodinu, upravit výčet subjektů kompenzačního bonusu, rozšířit to i o OSVČ.

Dostanu se k pozměňovacímu návrhu Markéty Pekarové Adamové, protože ona tady otevřela to téma, odpustit odvody na zdravotním a sociálním pojištění obdobně, jako tomu bylo v období březen až srpen 2020, konkrétně pak od října 2020 do konce kalendářního měsíce, který bude následovat po ukončení trvání vládních omezení. Jinými slovy, já vám to klidně namnožím, dokonce jsem to pro vás, abyste nečetli všechno, vyžlutil, ty největší bomby, kde to jde do miliard a desítek miliard. Vy jste to navrhovali. Kdyby to prošlo, tak ten schodek tady byl o 150, 200, nevím, miliard víc, byl by vyšší. Tak už to přestaňte říkat, že předchozí vláda něco rozfrcala v době covidu a vy to tady teď zachraňujete. Kdybychom vás poslechli, tak těch miliard bylo - mimochodem kompenzace, vy říkáte kompenzacím rozfrcání, to mi nepřijde fér, a bylo by toho mnohem víc. To je jeden kontext.

Ten druhý kontext je strašení, to téma strašení. My když tady upozorňujeme třeba na migraci, migrační pakt, teď něco řekne francouzský premiér - my k tomu svoláváme mimořádnou schůzi - který to obnažil, to, co vy popíráte, tak vy říkáte, že my strašíme. Ale my na rozdíl od tohohle toho vidíme ten vývoj v západní Evropě. Když se podíváte na minus dvacet nebo třicet let, tak vidíme, jak to tam začalo a my jsme řekněme v té fázi západní Evropa minus třicet let, logicky. My jsme neměli kolonie, k nám nemá kdo v tomhle případě utíkat z hlediska jazykové vybavenosti a podobně. Ale máme možnost se poučit z toho vývoje, který je v západní Evropě. Předpokládám, že cestujete, kolegyně a kolegové, po Evropě, ne? Tak vidíte, jak se ta města mění za posledních dvacet let. Pokud to nevidíte, tak se na mě nezlobte, tak nejste upřímní. Anebo to vidíte a nechcete to přiznat. A my máme tu možnosti se z toho poučit. Takže to není strašení. My vidíme přesně, jak se to vyvíjí v těch západních metropolích a jenom nechceme, abychom šli touhle slepou cestou.

Naproti tomu tady vy nevíte, co bude za těch třicet let. To je to, co já říkám. Ano, já nezpochybňuji ta čísla, ale je tam spousta neznámých. Covid s tím třeba zamával, kolik zemřelo lidí nad 60 let? Migrace, kolik je teď tady lidí z Ukrajiny, kolik pracuje, kolik nepracuje, kolik studuje. Vždyť vy nevíte, co se mezitím stane, jestli bude migrační vlna, jestli bude další covid. Jak to bude - vy si z toho někteří děláte srandu - robotizace. Vy jste věděli před třiceti lety, jak dneska bude fungovat, že budete mít mobily? To jste nevěděli, jak budete ovládat bankovní účet, že si na dálku otevřete auto, zapnete si klimatizaci. Ne, chodili jste s klíčem otevírat a byli jste rádi, že jste v zimě nastartovali. To se posouvá za třicet let a my říkáme, že vy dneska strašíte, aniž byste věděli, co za těch třicet let bude, protože je spousta neznámých. Já nezpochybňuji tu nízkou porodnost, nezpochybňuji to stárnutí, ale pak je tam celá řada dalších věcí a vy se chytnete vždycky jenom těch dvou a řeknete: buď se zvýší daně nebo sociální pojištění, nebo budou mít důchodci menší důchod anebo prostě půjdou později. A nic mezi tím není. Ale takhle přece ta věc není, vy to hrozně zjednodušujete Takže tolik o strašení. My strašíme, ale vy nestrašíte, vy říkáte realitu. To je fakt neuvěřitelné.

Poslední obecná poznámka, kterou jsem to chtěl zarámovat. Já mám bohužel z této vlády pocit, a snažím se vždycky tam najít něco pozitivního, že vy řešíte ty věci, ve kterých Česká republika je na tom relativně dobře. Když to řeknu ještě jinak, není na tom nejhůř. Tak my jsme jediná země, která vinou ekonomického poklesu se nedostala na předcovidovou úroveň. To jsem tady ukazoval včera, jediná země. Místo abyste řešili ekonomický růst - neřešíte. Jsme země, která na kupní sílu má nejdražší nebo jednu z nejdražších cen elektřiny, plynu, obecně energií, přestože elektřinu tady vyrábíme a vyvážíme. Co jste s tím udělali? Taky nic. Ta energetická inflace patří mezi nejvyšší, v několika měsících jsme byli dokonce nejvyšší, ze všech zemí OECD, nejenom z Evropské unie. Naproti tomu v zadlužování jsme byli čtvrtá, teď šestá nebo sedmá nejméně zadlužená země, ale když se podíváte na ty důchody, tak z hlediska podílu HDP dáváme necelých 8 %. Země, které jsou násobně zadluženější než my, typicky Itálie dává téměř 16 %. No tak to by se tam z toho museli úplně zbláznit vaší optikou. Takže oni jsou násobně zadluženější než my, přesto dávají na důchody dvakrát tolik. Já neříkám, že se neděje vůbec nic, ale že by se z toho dělaly mimořádné schůze, napadala se opozice, která má jiný názor, že jsou populisti, tak to se tam fakt neděje. A to je to zarámování. Vy si prostě vezmete mantry - zadlužování, důchody, na tom to postavíte a kdo má jiný názor, tak je populista. Ale ty věci, které lidi fakt trápí a kde jsme statisticky nebo objektivně nejhorší nebo patříme k nejhorším, tak to neřešíte.

Tím se dostávám k té typické komunikační manipulaci, to jsem teď řekl. Kdo s vámi nesouhlasí, tak je populista, anebo, to je druhý typ manipulace, že nechce dělat nic. Ale to my přece tady vůbec neříkáme. My neříkáme, že když s vámi nesouhlasíme, že nesouhlasíme s prodlužováním nad 65 let - sami jste řekli, teď se to dál prodlužuje a zastropuje se to 65 lety. Tak se o tom pojďme bavit, jak se to bude dál vyvíjet, ale vy to chcete prolomit a jít dál a my říkáme - nesouhlasíme. Vy říkáte buď, že jsme populisty, tak to pak nemá cenu vést dál dialog, anebo že nechceme dělat nic, že to popíráme. Ale takhle to přece není. To není, že nechceme dělat nic, nechceme jenom tupě říct: prodloužíme věk odchodu do důchodu a to je naše záchrana. Konec, tečka, na shledanou. Takhle to přece není.

Notabene, vy to musíte brát jakoby kumulativně, co vy jste v těch důchodech udělali, a my už prostě potom jako opozice vám nastavujeme zrcadlo. Změnili jste valorizace, valorizační mechanismus, pak jste změnili mimořádné valorizace, dokonce za mě retroaktivně, to se na mě nezlobte. Tam nastává další zajímavý paradox. Vy jste přesvědčili Ústavní soud a vaše voliče, že jste nevěděli v lednu, jaká bude inflace v únoru, na tom jste postavili tu argumentaci, ale teď přesvědčujete svoje voliče a ty, co vám věří, že víte, co bude přesně za třicet let. To přece nemůžete myslet vážně. Protože vy jste na tomhle postavili ten stav legislativní nouze, protože byste to jinak nestihli, protože jste čekali, až skončí prezidentské volby. Takhle jsou ty věci, vždyť to přece víme, jak to bylo. Takže vy, abyste to udělali až po volbách, abyste je neovlivnili, tak jste museli přijmout stav legislativní nouze a museli jste to nějak odůvodnit. Vy jste to odůvodnili, že to vlastně byl překvapivý moment a pak už by se to jinak nestihlo. Vznikla by velká hospodářská škoda. Vyplacení valorizace důchodů ze zákona je velká hospodářská škoda. Takže už tam jsme s tím nesouhlasili.

A teď je to vlastně takový třetí zářez. Já to dávám do nějakého kontextu, a to všechno v momentě, kdy říkáte, že nerozdělujete a nevedete a nechcete dělat ty mezigenerační spory. Ale tím, že tady vlastně během jednoho roku už máte třetí věc, která se týká důchodů, to znamená lidí v důchodovém věku, ať už jsou tam teď nebo tam budou za pár let, tak tím vlastně vy naznačujete, že tam je ten problém.

Že ti důchodci nás stojí spoustu peněz a že to zaplatí budoucí generace a že to je nefér a že ty budoucí generace ty důchody takové mít nebudou. Čímž vy to rámujete tím mezigeneračním sporem, kde pak ti senioři se vlastně stydí za to, že berou důchody poté, co 35 let, 40 let pracovali. Já tady nebudu říkat ty statistiky, to už tady říkali kolegové, kdo jak dlouho pracuje. Když to srovnáte, Česká republika versus některé západní země, to už tady řečeno bylo.

Vy jste za mě úplně rezignovali na tu prorodinnou politiku, byť pan ministr tady říkal, že tam něco v tom návrhu je. Spoustu věcí jste ale zrušili, viz třeba školkovné. Ale za mě prostě ukázaná platí. Porodnost klesá poslední dva roky velmi, velmi výrazně. Takže mě by zajímalo, jak ruku v ruce, jak to jde s tím a co vy uděláte do budoucna pro to, aby se ten trend obrátil a nevymlouvali se na něco jiného Ještě jednou zopakuju, že na důchody jde přibližně 8 % výdajů v poměru k HDP, což je pod průměrem Evropské unie. Když se podíváte na ta čísla i zpětně, tak se to vyvíjí kolem těch 8 %, takže to není taková ta klasická, já tomu říkám hokejka, že by to šlo soustavně nahoru, není. Zase, já tím neříkám nedělat nic. To říkám dopředu, aby mi tady na to zas někdo neargumentoval. Ale nedělejte z toho tragédii, když naše výdaje na důchody jsou deset posledních let kolem 8 %. V roce 2018 a 2019 byl dokonce ten důchodový účet v přebytku. Ale vy jste tím strašili už v roce 2012, 2013 přece. Tak mi tak nestrašte ty lidi a nedělejte z toho jakoby u nás na ty důchody šlo 15 %. Jsme nad průměrem Evropské unie, jsme na tom úplně nejhůř a jde to úplně drasticky nahoru každoročně nezadržitelně. Takhle ta situace není. Ale vy to takhle popisujete, abyste si odůvodnili tyhle změny, a nic jiného nechcete slyšet. Vy nechcete slyšet jiné návrhy? Vy jste se prostě pro to rozhodli, konec.

Premiér při svém projevu řekl, že věk odchodu do důchodu bude předvídatelný. Tím myslel zřejmě to, o čem se tady bavíme, že se v 50 letech dozvím, v kolika půjdu. Dobře. Nicméně politicky vzato jsem nevěřil svým uším, že to vůbec řekl, protože politicky to pravda není. Ještě v prosinci v roce 2022 právě premiér říkal, že nebudete zvyšovat věk odchodu do důchodu, že nebudete měnit ten mechanismus. Opakovaně to řekl, opakovaně. Můžete mi konečně někdo bez vytáček, výmluv, co jsme my říkali před 15 lety, před pěti lety, před deseti lety, teď se bavíme o vás, vy vládnete, vy to předkládáte, přestaňte se vymlouvat na opozici - co se změnilo mezi prosincem 2022 a dubnem 2024, že jste o 180 stupňů otočili? Můžete mi to, prosím tady říct? Protože premiér této země opakovaně řekl, že se nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu za vaší vlády. Co se změnilo? Co se změnilo?

Nebyly mezitím žádné volby, nebyla to předvolební kampaň, bylo to po volbách. Bylo to už tři čtvrtě roku po zahájení války na Ukrajině. Takže co se změnilo? Za mě nic. Vy jste změnili názor.

A teď vlastně říkáte, že my, když na tom názoru setrváváme, takže my jsme populisté. Mimochodem, jak potom ti lidé vám mají věřit, když vy v rámci jednoho volebního období řeknete nebudeme něco zvyšovat, to se týkalo i daní, ale k tomu se vracet nebudu, a potom navrhujete to zvýšení? No, pan zpravodaj tady kroutí hlavou, tak já doufám, že se přihlásí, aby mi vysvětlil skutečně ten rozdíl bez vytáček. Co se změnilo mezi prosincem 2022 a dubnem 2024, že z toho nebudeme zvyšovat navrhujete zvyšování? To je prostě úplně jednoduchá otázka. Proč mi na to nikdo neodpoví?

V televizi jsem se na to ptal kdekoho, když jsem byl třeba s kolegou Kohajdou, a on to vždycky vrátil: Ale vy jste taky něco říkali před sedmi lety. To není odpověď. To jak ve školce.Teď vy jste vláda, vy se zpovídáte Sněmovně, nám, opozici, a tady prostě jste nedodrželi slovo. Tak nám vysvětlete, proč? Vy to nazýváte, dámy a pánové, reformou. No, za mě to reforma není, protože já pod reformou vidím nějaký nový přístup k té věci, nové věci. Motivace. Dobře negativní, pozitivní. Řešení výdajů, řešení příjmů, řešení příjmů. Ale to tady není. Vy jenom parametricky prostě měníte ty věci, aby vám to pro tuto chvíli vyšlo s velkým rizikem, že po příštích volbách může u některých těch bodů dojít k revizi.

Proč tohleto jakoby riskujete? Proč tohleto riskujete? Proč to děláte? Proč se nejste schopni, já už jsem nad tím mávl rukou u insolvencí a milostivým létem, tam jste nebyli schopni se domluvit s námi, ale proč se nejste schopni domluvit na věci, která jde nad rámec šesti volebních období? Tady něco počítáte do roku 2050 a chcete to prosadit na sílu. Kde jsou všechny ty věci na té příjmové straně? Co děláte pro ekonomický růst? Pro boj s šedou ekonomikou? Nic! Vy jste zrušili EET a doteď se vymlouváte, že nikde nemáme čísla, kolik by to tak asi té státní kase hodilo. To je taková univerzální výmluva a na to jste úplně rezignovali, na toto. Jenom řešíte ten škrt, jenom se chcete jakoby proškrtat k nějakému výsledku.

Mimochodem to, že jsme jediná země, která se nedostala na předcovidovou úroveň, není pro vás odpověď, že ta vaše hospodářská politika je chybná? I to Maďarsko, které furt kritizujete, tak je daleko před námi. My jsme skutečně jediná země, to je neuvěřitelné, která se nedostala na předcovidovou úroveň, a ani to s vámi nehne, že byste se zamyslel jako sebereflexe, možná ta naše hospodářská politika, tady škrtáme, tady škrtáme, samozřejmě u jiných, u sebe, ne - teď jsem si přečetl, že budete nabírat někde snad 200 nových úředníků kvůli té digitalizaci, jestli jsem to správně četl - takže se to vždycky týká těch jiných, jo? Ale tak a vy si myslíte, že se proškrtáte k ekonomickému růstu? Čímž já neříkám, aby se vyhazovaly peníze oknem, abyste mi to zase tady nevkládali do úst.

Takže suma sumárum, stejně tak vy nepočítáte, na to už jsem rezignoval, ten věk dožití ve zdraví, vy nepočítáte s tím, vy fakt jedete jakoby povrchně, za mě, nezlobte se, prodloužím věk odchodu do důchodu, ušetřím něco, bude to udržitelný ten systém. Vy prostě nepočítáte s tím, že někteří lidé prostě nebudou moci pracovat, nebo ty jejich příjmy budou tak malé, že stejně budou závislí na sociálních dávkách. Takže to, co ušetříte na důchodu, tak zase jim budete muset dát na sociálních dávkách. Případně že ti lidé, kteří už by byli na odpočinku a měli by to zdraví lépe chráněno, budou muset chodit do práce, takže budou mít třeba více zdravotních problémů, takže zatížíte zdravotnictví. To prostě vy přece víte, že i v té politice jeden mechanismus něco spustí, a je to jako domino. Že to není izolovaná věc, prodloužím věk odchodu do důchodu a tohle ušetřím. To je to, co já jsem vám tady vysvětloval marně u stavebního spoření. Snížím o tisíc korun příspěvek, ušetřím dvě miliardy. Ne, neušetříte vůbec nic, protože ti lidé potom nemůžou čerpat ze stavebního spoření úvěry, protože to je uzavřený systém. A neplatí pak z toho DPH. A jedna koruna do stavebního spoření znamená čtyři koruny vybrané na daních. Takže vy ušetříte miliardu a přijdete o čtyři, vy to prostě berete hrozně povrchně. To mně na vás v tomhletom mrzí.

Já pro vás mám, já jsem to zestručnil, jenom jednu jedinou otázku, jestli mi můžete odpovědět, ty ostatní jsme tady nějakým způsobem probrali na těch faktických poznámkách. Jestli mi tedy můžete říct, co tak výjimečného se stalo mezi prosincem 2022, kdy premiér opakovaně v médiích řekl, že se nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu, a současnou dobou, kdy to navrhujete zvyšovat tak vehementně, že kdo má jiný názor, tak ho obviňujete z populismu.

 

Přitom my bychom mohli říct, že máme názor jako Petr Fiala z prosince 2022. Takže vy vlastně kritizujete Petra Fialu z prosince 2022, že je populista vlastně, nebo byl populista. Takže jestli mi na tohle můžete odpovědět, tak bych vám byl vděčen. Já vám děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Strýček, a než dorazí k mikrofonu, načtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Bělohlávková - pardon, paní poslankyně Bělohlávková bere zpět svou omluvu, omlouvá se pan poslanec Radim Fiala - celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Maříková od 18 do 20 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Staněk od 17 do 20 hodin bez udání důvodu, pan poslanec Šimek od 17 do 19 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády pan ministr Válek od 12 hodin do 13.30 z pracovních důvodů a paní poslankyně Jermanová ruší svoji omluvu. A nyní už je prostor pro vás. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem se připravoval na toto dnešní vystoupení, tak jsem tak nějak uvažoval, co tady asi budu říkat, o čem tady budu hovořit. Vzhledem k tomu, že nejsem stoprocentní odborník na důchodovou reformu, tak tu odbornou debatu samozřejmě jsem ponechal spíše svým kolegům, kteří se této tematice a problematice dlouhodobě věnují a jsou na ni odborníky.

Moje dnešní vystoupení bude spíš takovou úvahou a zamyšlením nad tím, jaká je ta generace, o které hovoříme a které se dotklo anebo se ještě dotkne to, co tady vláda Petra Fialy předvádí ekonomicky, jakož i parametrické změny v rámci vaší kvazidůchodové reformy. Kdo jsou ti takzvaní staří, starší boomeři nebo zbyteční důchodci, jak jsou chápáni, vnímáni a označováni v dnešní společnosti, zejména v rámci mladé generace? Možná, co teď řeknu, bude pro některé z vás znít trošku pateticky, nicméně v kontextu toho následujícího to považuji za nutné říci.

Kdo tedy jsou, nebo kdo je ta generace? Jsou to lidé, kteří se narodili ve čtyřicátých, padesátých, šedesátých letech, vyrůstali v padesátých, šedesátých, sedmdesátých letech, prožili sedmdesátá, osmdesátá, devadesátá léta. Je to generace lidí, která zažila převratná léta v roce 80 a devadesátá léta. Prošli různými desetiletími, dvěma stoletími a dvěma různými tisíciletími. Přešli od telefonů s operátorem a placených telefonních budek k videohovorům po celém světě, přešli od černobílých snímků k YouTube a od ručně psaných dopisů na e-maily a Whatsapp. Poznali první počítače na děrné štítky a teď mají giga- a megabyty v chytrých telefonech. Byli svědky biologické revoluce, objevu DNA, RNA a tak dále. Měli analogové dětství a digitální dospělost. Tato generace doslova žila a byla svědkem a součástí obrovských změn než kterákoliv generace jiná. Je to generace, která se uměla přizpůsobit a přizpůsobila se těm obrovským změnám, a tím pro mě - nevím, jak pro vás, ale pro mě zůstane navždy jedinečná. Je to generace, plody jejíž práce a vytvořené hodnoty sdílíme dodnes: tepelné elektrárny, atomové elektrárny i ty zatracované králíkárny na sídlištích, bez kterých už bychom se dneska v podstatě ani neobešli, dálnice, přehrady, metro, doly, nemocnice, továrny a tak dále.

Jsou to lidé, kteří celý život pracovali a kteří si zaslouží naši úctu a obrovský dík. Jsou to naši prarodiče, rodiče a v mnoha případech jsme to i my. Jsou to lidé, kteří se právem těšili na zasloužený odpočinek, kvalitní život v důchodu, hlídání vnoučat, práci na zahradě a tak dále. Bohužel však jsem nucen říci, že díky některým krokům vaší pětikoaliční vlády se mnozí dočkali pravého opaku. Místo toho, pokud jim to samozřejmě zdravotní stav umožňuje, musí dále pracovat, aby zabezpečili svou ekonomickou a sociální udržitelnost, anebo jim zbývá potom šance možná živořit. Podpůrný systém, který tady byl nastaven státem, je pro ně natolik složitý a komplikovaný, že to raději vzdají, což přispívá k jejich vyčerpání a někdy i chudobě.

Úprava mimořádné valorizace, která tady byla prezentována jako první krok důchodové reformy, samozřejmě žádnou důchodovou reformou nebyl. Bylo to pouze fiskálním krokem ke snížení schodku státního rozpočtu. O tom my jsme tady hovořili. Obrovská 30% inflace zaviněná neschopností vlády, zejména v souvislosti se zastropováním cen energií u výrobců, zvyšování cen potravin, léků, zrušení slev na jízdné, zvýšení daně z nemovitostí, nedostatek odborných lékařů, prodloužení věku odchodu do předčasného důchodu, zvyšování hranice věku pro odchod do řádného důchodu. To je všechno tak náhodně vražedný mix toho všeho, čím se tato vláda odvděčuje stávajícím nebo budoucím důchodcům.

Vláda neustále zdůrazňuje nutnost finanční udržitelnosti důchodového systému, přičemž podle mne svojí fiskální politikou sama tomuto kolapsu napomáhá. Všichni víme, jak obrovské investice se tady připravují - jádro, F-35, snížení energetické náročnosti budov, což představuje skoro 500 miliard v průběhu 10 let. Dodnes nevíme, kde na to vláda chce vzít, nicméně už teď je všem jasné, že příčinou finanční neudržitelnosti státní kasy jsou a budou důchody. Lidí v důchodovém věku je v současné době zhruba, možná mě pan ministr opraví, zhruba 2,4 milionu, z nichž převážná většina bohužel patří do kategorie takzvaných inflačních smolařů, kteří hlásí, že došlo ke zdražení jejich individuálního spotřebního koše nad rámec té oficiálně vykazované inflace. Bohužel však je nutno konstatovat, že v rámci této skupiny existuje i další skupina skoro 900 tisíc Čechů, kteří patří mezi takzvané neviditelné seniory, tedy ty, kteří mají nízké, respektive žádné úspory, je pro ně velmi obtížné přizpůsobit se rychle měnícímu se světu, nežijí úplně důstojný život a společnost je v podstatě ani nevnímá.

A teď já se dostanu k tomu v podstatě, na co bych se chtěl úplně nejvíce zaměřit, ono už to tady zaznělo z úst mých předřečníků, mne osobně tedy děsí nejvíce to, co často zaznívá zejména z úst mladší generace, a jsou to názory, že důchodci jsou jen přítěží pro státní kasu, že si užívají zasloužený odpočinek na úkor pracující generace a že jejich názory jsou přehnané. Neměli by mít volební právo, v podstatě by bylo lepší, kdyby vůbec neexistovali. Čtvrtina mladých lidí do 29 let, to je velmi zajímavé, si myslí, že senioři žijí na úkor mladší generace a představují pro ně jenom ekonomickou zátěž a zdroj problémů, který jim odčerpává peníze, které jim podle jejich názoru patří. Na Facebooku se více než čtvrt milionu mladých lidí v různých skupinách vymezuje proti důchodcům. Za seniory přitom často považuje mladá generace lidi již po čtyřicítce a stále více mladých lidí se odmítá identifikovat se staršími osobami jako lidskými bytostmi. V české společnosti převažuje falešný obraz stáří a seniorského věku. Velkou roli samozřejmě zde zastávají i některá média, protože čteme to dnes a denně, o starých lidech se v mnoha případech nepíše, a když ano, tak v mnoha případech spíše s hanlivým kontextem.

Bohužel svůj podíl na tom má i stávající vládnoucí garnitura, jejíž politici ve snaze prosadit důchodovou reformu hovoří o stáří a stárnutí společnosti jako o ekonomické zátěži. Neustále je zdůrazňováno to, že mladí budou muset platit vysoké daně na starší spoluobčany a že kvůli nim nebude na jejich důchody. A to je přesně to, co vykopává tu mezigenerační nevraživost, nechci říkat úplně nenávist, ale bohužel je to tak.

Hlavním argumentem vlády je finanční udržitelnost důchodového systému, což podle mě je samozřejmě omezený a technokratický pohled, protože zcela opomíjí třeba sociální udržitelnost. Výroky vlády typu, že nebude na důchody, ukazují, že sociální udržitelnost není relevantní kategorie, a dále jen prohlubuje tuto mezigenerační propast. Důchody nejsou sociální dávka. Je to nárok nebo odměna lidem, kteří se svou celoživotní prací podíleli na vytváření hodnot a budování naší společnosti.

A co je důležité zmínit, samozřejmě, že velkou nebo velkou významnou roli v tom hrají samozřejmě i média, protože často se stávají takovou hlásnou troubou vládnoucí garnitury a vytváří pocit viny a obrazu, že důchodci jsou ti, kteří jsou příčinou této neudržitelnosti veřejných financí.

Všichni známe články, jak se důchodci mají dobře. Je tady spousta článků, jaké jsou nejvyšší důchody. Méně se už však píše o tom, jak se žije s těmi důchody těm, kteří mají nejnižší důchody. Ne všichni důchodci se mají tak dobře, jako třeba pan důchodce Karel z Vysočiny, který je tady ve fiktivním podání fotobanky paní poslankyně za ODS Decroix.

Dle mého v mnoha případech je záměrně vytvářen a zdůrazňován fakt, že důchodci jsou ti, kteří ohrožují finanční stabilitu naší země, a že valorizace a samotná výplata důchodů ohrožují budoucnost našich dětí a vnoučat. Výroky typu vláda si musí půjčovat na důchody, nebo když porostou důchody tímto tempem, nebude na rodičák, to je přesně to přilévání oleje do ohně, který potom vede ke zvyšování této mezigenerační nenávisti, nevraživosti, verbálních a často v mnoha případech i fyzických útoků na starší osoby a důchodce. Jsme svědky toho, že tato agresivita se skutečně zvyšuje, a já si myslím, že v podstatě média za přispění vlády mají na tomto svůj podíl.

Je jasné, že si předložené parametrické kroky pětikoalice schválí. Záměrně to nenazývám důchodovou reformou, protože to nepovažuji za důchodovou reformu v tom pravém slova smyslu. Ale tady je třeba si uvědomit, že jste si za svůj cíl vybrali tu úplně nejzranitelnější skupinu obyvatelstva, u které dobře víte, že se nemůže bránit, nepůjde stávkovat a tak dále. Ale co bych rád řekl, je to, že vás můžeme ujistit, že hnutí ANO, které se jak za důchodce, tak i za ty, kteří se teprve do důchodu chystají, vždy postavilo a bude tak činit i nadále, protože skutečně tato jediná generace lidí si to více než zaslouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vyměnili jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat dál v obecné rozpravě s faktickou poznámkou paní poslankyně Bereniky Peštové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat možná na pana ministra či na média, která samozřejmě tu faktickou přestřelku, kterou jsme tady měli s panem ministrem, a myslím si, že byla věcná, tak si z toho odnesla úplně něco jiného, než si měla odnést. To znamená, že titulek "Jurečka sepsul Peštovou" mě docela uráží, protože nic takového tady nebylo. Pan ministr mohl mít jiný názor, než jsem měla já. Teď bych docela ráda pro média, aby si to zapsala a někde to i napsala.

Ta diskuse, která tady byla, se nesla hlavně v tom duchu, že životní cyklus člověka - když jsme se tady bavili o lidech, kteří samozřejmě jsou mladí, pak stárnou - by se spíš měl zaměřit na to, kdy ti lidé jsou perspektivní, to znamená, ti mladí lidé. Ne konec toho života, to znamená ti staří, starší. Spíš celé, co se tady neslo v duchu, to nebylo o tom, že jsem tady navrhovala a říkala, že máte zkrátit na šest měsíců rodičovskou. Já jsem pouze řekla a dávala příklad, jak se k tomu přistupuje v okolních státech.

Ale to, jestli si z toho něco odnesete, nebo neodnesete, záleží na vás. Vy jste vládnoucí, v současné době jste vládnoucí garnitura, která s tím něco může udělat. Ale hlavně ta message, kterou jsem chtěla říct, abychom se zaměřili na to, že kde se něco má dít, tak se to má dít, když ten člověk je mladý. To znamená, je tam potenciál pro tu společnost. Ne, když ten člověk už je na sklonku svého života a ve své podstatě je už jak fyzicky tak i morálně opotřebován. To byla celá message, kterou jsem zde chtěla říct. Je vidno, že média si z toho vzala úplně něco jiného, takže pokud budete něco psát, prosím, držte se toho, co zde teď říkám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další v rozpravě vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Jan Hrnčíř, Zuzana Ožanová a další, prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vlastně nemám jediný důvod, abych tady opakoval některá fakta, která už zazněla v rozpravě. Za dobu, co ta debata probíhá, nemám potřebu se opakovat a říkat čísla, která máme k dispozici. Jsem obětí toho, že jsem přišel na řadu v podstatě až druhý den. Mám na úvod jednu připomínku a dotaz.

Opravdu si myslíte, že nezbytně nutné, aby se ta důchodová novela, nebo pardon reforma, které říkám parametrická změna, se projednávala vždycky až v hodinách 22, 23? My jsme se tady přece shodli - a je to jedno z hlavních témat - že 20 let se s tím nic neudělalo, že všechny vlády, které předtím byly - a házíte a říkáte to i o té naší - nepřišly s žádnou reformou. Proč to teď musíme projednávat v podstatě po nocích v nějakém, z mého pohledu až nátlakovém, režimu? Proč se o tom nedebatuje v klidu? Z jakého důvodu tu věc, která prostě tady je 20 let na stole, teď za každou cenu musíme projednávat v nočních hodinách? Bez ohledu tedy na to, co tady říkám často, že si uvědomte, že za vaší prodlouženou schůzi stojí, že tady ti zaměstnanci musí s námi být, musí tady být přesčas a měli třeba jiné plány.

Proč to musíme projednávat na mimořádné schůzi, to bych ještě pochopil. Vy máte obavu z toho, aby se zase dlouze neprojednával program. Ale proč to proboha neřešíme v normálních standardních hodinách, které by si to zasloužily? Byla by to i důstojnější debata. Já si myslím, že ta debata má smysl. Vy možná řeknete, že to byla smršť faktických poznámek. Ale to, co tady probíhá od včerejška, od nějakých 9 hodin, až v podstatě doteď, tak to byla vlastně dřeň toho problému, jak se tady střídali ti diskutující. Oceňuji pana ministra, že reaguje. To jenom ukazuje, jak složitý je to problém, že to prostě je problém demografický, zdravotní, sociální.

To, že neúspěšně proběhla nějaká jednání na hradě, to už byl prostě jenom pokus projednat parametrickou změnu. Ale teď vidíte, že ten problém je celospolečenský a že se tady bavíme úplně o tom základu, jak se k tomu máme postavit jako politici, jako lidé, kteří mají nějakou odpovědnost za chod té republiky. Hlavně za ekonomiku a za to, jak zasadíme důchody do celkového kontextu národního hospodářství. To všechno dává smysl a o tom měly být ty debaty od začátku. Nevím, jestli by to někam směřovalo, jestli by to nějak dopadlo, ale rozhodně si to tu debatu zaslouží.

Tady ta debata už jenom o nějakých parametrech a ještě velmi restriktivních parametrech už z mého pohledu ztrácí smysl. A když už, tak se to má opravdu dělat v normální jednací den. Nevím, proč jsme neskončili v sedm. Měli jsme úterý, středu, čtvrtek, pátek. To je přece normální. Nechápu, proč něco tak závažného projednáváme v takovém režimu. Dokonce se tady proslýchá, že když se to nestihne v nějakou rozumnou hodinu, tak zase nařídíte pevné hlasování už v prvním čtení. To si přece opravdu ta důchodová reforma nezaslouží.

Já vám řeknu, o čem to je. To je jenom o tom, co jsem pochopil už z projevu pana premiéra, který přišel a zopakoval to už poněkolikáté. Říkal to na svých veřejných vystoupeních, že - my máme tu odvahu. Není to nic jiného než politické gesto, které chcete ukázat svým voličům, kterým chcete nalákat voliče, že vy jste přece ta pětikoalice, která má odvahu na to přijít s důchodovou reformou. Jenže ono je to přesně opačně. Důchodová reforma má být v prvé řadě o nějaké základní pokoře, že odhodíte ten stranický dres, protože víte, že se bavíme o roku 2050 a dál.

Tady je prostě potřeba opravdu se nepřebíjet argumenty, ale fakt si poslechnout všechny a udělat pak nějakou množinu - slyšel jsem tady spoustu zajímavých nápadů - a pokorně si to dát vedle sebe na papír. Tady tahle debata vůbec neproběhla. To přece není o odvaze. To není ukázka toho, kdo má něco většího. To je jenom politické gesto a jako politické gesto to potom dopadne.

Vy jste to tady slyšeli už mockrát. O čem se tu bavíte, když vlastně do toho roku 2050 bude třeba šest vlád a vy vůbec nevíte, jaký program budou mít ty vlády. Vy vůbec nevíte, jaké budou mít priority, co se v té společnosti uděje. Vždyť vy máte černé na bílém potvrzené od Ústavního soudu, že tahle vláda přece nebyla schopna ani měsíc dopředu vědět, jaká bude inflace. To byl přece základ toho odůvodnění Ústavního nálezu týkající se důchodové novely, že tahle vláda nemohla vědět, co bude za měsíc a teď se tady bavíme v téhle atmosféře o tom, co bude po roce 2050.

Takže naše debata je potom jednoduchá. Nikdo tady neobstruuje. Já jsem opravdu nezachytil jediný obstrukční projev, ale je naprosto logická ta reakce, když tady někdo vystoupí, přijměte si, co chcete, je to politické gesto a může vám garantovat, že buď jakákoliv, nebo prostě přijde nějaká další vláda... Já vás ujišťuju, že ačkoliv se tak chováte, tak nevládnete navždy. Dokud budou svobodné volby v této zemi, tak nebudete vládnout navždy. Přijdou jiné vlády a ty budou mít jiný názor a tohle změní, protože chybí širší shoda. Já si to pamatuji jako začínající poslanec.

V roce 2013 jsme se stali součástí koalice se sociální demokracií a oni měli nevyřízené účty s opozicí, nynější koalicí, a to byl ten druhý pilíř. Já jsem seděl tady uprostřed přesně v podstatě a připadal jsem si jako na tenisu, protože si to pinkala jedna strana s druhou, sociální demokrati si vyřizovali účty s ODS a opačně. A my jsme hlasovali se svým koaličním partnerem, aniž už jsme v té době měli ještě, řekněme, expertní skupiny a měli vypracovaný vlastní návrh. Takže se to vlastně zrušilo, ten druhý pilíř. Ten druhý pilíř byl prosazený silou, politickou, nebyl úspěšný. Já patřím k těm ročníkům, který se mohl dobrovolně přihlásit do toho pilíře, a nepřihlásil jsem se, protože se tam přihlásily nízké desítky tisíc lidí. Prostě to nefungovalo. A po zásluze zanikl, protože měl chyby. Nebyl státem garantovaný, byla tam prostě rizika, ti lidé mohli přijít o peníze. A bylo to špatně udělané.

A teď přicházíte zase po letech a zase v podstatě koalice s ODS a zase s podobným přístupem k důchodové reformě. A zase to nevyjde. To je prostě moje zkušenost těch uplynulých let, která jsem tady strávil.

My se přece shodneme na těch základních věcech. Všichni jednou budeme staří. Všichni jednou budeme více nebo méně nemocní. Prostě to je věc, na které se snad domluvíme, a že se to musí... A tak tomu máme přistupovat. A to by měla být jedna z priorit každé vlády, to je jedna z priorit hnutí ANO, postarat se o ty lidi. Žádný průběžný systém v podstatě není stoprocentně ufinancovatelný. Nebo ukažte mi nějaký takový v zahraničí. A už to tady zaznělo, my se pohybujeme někde na 8 % HDP, státy jako Rakousko dávají 13 % HDP. Já nebudu opakovat pořád stejná čísla. No, možná se toho potom krátce dotknu, ale je to prostě o prioritách té země a co si vlastně představujete pod pojmem stát. mého pohledu stát je společenství lidí - především. A jedna z priorit toho státu je postarat se o svoje lidi a postarat se o ty, kteří jednou budou staří. Ta debata o tom, co je to... že nikde v zákoně to tak bylo, včera kolem desáté hodiny tady byla taková debata, že najednou se tady objevuje pojem, že budeme pracovat s pojmem dožití ve zdraví a že to nikde v zákoně není. Tady zněly takové argumenty.

Na to přece nepotřebujeme zákon, my tady přece narážíme na nějaké biologické zákony a na přírodu. Přece nemusíme mít všechno na papíře. Tady bychom se měli bavit jako všichni, protože víme, že dopadneme stejně, neměli bychom rozdělovat generace, protože i ti mladí jednoho krásného dne budou staří. A tisíce let, tisíce let jediné důchodové pojištění, co jsme měli, tak byly naše děti. Neexistoval žádný průběžný fond, prostě každý měl akorát děti, měl jich víc a doufal, že jednoho krásného dne se o něho nějak, na výminku třeba postarají. A proto součástí téhle debaty, a ono to od včerejšího večera, podle mě celé dopoledne, k tomu směřuje, že se bavíme o demografii a že se bavíme o tom, jak zvýšit porodnost, jak udělat opatření, aby se rodilo víc dětí, protože to je jediné důchodové pojištění, které tisíce let funguje.

Pak tady zazněly ty argumenty, že je potřeba zajistit ekonomický růst a ten stát musí být dost bohatý, aby ty penze utáhl. To je druhá linka. Ale v té první je ta porodnost, a na tom tady byla širší shoda. Bez tohoto kontextu a bez tohoto komplexního řešení nemá smysl předkládat tady tyto parametrické změny.

Já jsem třeba zastupitel v Kroměříži, takže já to cítím v praxi, že je méně vítání občánků. Prostě rodí se míň dětí. Jednak rodiče nemají tolik zájem, aby k nám chodili na radnici na obřady, ale jednak se opravdu reálně těch dětí rodí méně. A jestliže místo 120 000 je nějakých 90 000, tak to je úplně takový demografický zub, který nás jednou dožene. Takže prioritou každé vlády v takových časech, jako teď žijeme my, by měla být nějaká prorodinná politika, a to důchodové pojištění formou dětí, aby se nám rodily děti. Ale o tom jsme zatím neslyšeli ani slovo.

O čem tady hodně mluvíme a o čem zástupci koalice moc nikde nemluví, že v roce 2018 a 2019 byl důchodový účet v plusu. Proč se s tím neargumentuje? Ten průběžný systém je víceméně stále stejný. Už tady mluvilo spousta lidí o strašení a že už to trvá... Je to prostě základní argument, je to už nějaká diagnóza ODS, kteří se k tomu neustále vrací, ale místo aby hledali řešení, jak zajistit dostatek prostředků na důchody, tak ty důchody se snaží nějakým způsobem těm lidem snížit. Já tady přečtu kousek z materiálu paní docentky Švihlíkové, se kterým naprosto souhlasím, ona říká: "Návrh Fialovy vlády je restriktivní úprava několika parametrů, která jde na občana s bičem." Naprosto souhlasím. Velmi nízký stanovený náhradový poměr de facto podkopává legitimitu průběžného systému. Je to promarněná příležitost ke komplexnějším změnám v české ekonomice, viz návrhy dále. Ona sama uvádí, že důchodový systém má řadu proměnných. Je to prostě multifaktorová záležitost.

A my jsme na to narazili těch faktických poznámkách. My jsme na to v té debatě narazili a měli bychom si to nějakým způsobem si vyříkat, a ne za každou cenu přijímat teď nějaký zákon, který podle mě bude mít velice krátký život. Za a) je to demografie, je to porodnost, migrace, poměr mezi emigrací a imigrací a průměrný věk dožití. Jsou to faktory jako socioekonomické, průměrná hrubá mzda, pozor, ale i vyměřovací základ OSVČ. A já jsem zatím tady nezachytil nějakou větší debatu, postoj ministerstva k vyměřovacímu základu OSVČ. Průměrný věk nástupu do prvního zaměstnání jsem tu neslyšel, míra nezaměstnanosti, ekonomická aktivita, pak jsou to technické parametry a politická rozhodnutí jako sazby pojištění, minimální věk odchodu do důchodu, minimální počet odpracovaných let, systém předčasných důchodů, nastavení, způsob valorizace, druhy důchodů, které se budou vyplácet, náklady na správu systému, to všechno jsou čísla, která my jsme po současné koalici chtěli. A ta čísla jsme, pokud vím, nedostali dodnes.

A pak se nedivte, že ta jednání, o která se pokusil pan prezident, a ne moc úspěšně na Hradě, takže ta skončila vlastně dřív, než začala. Protože z našeho pohledu to bylo spíš jenom takové alibi, aby, jak jste taky prohlásili, stejně si to ta většina silou prosadí. Prosadíte si to po nocích a prosadíte si to pevným hlasováním zítra mezi osmnáctou až devatenáctou hodinou.

Ono taky není pravda to, co tady pořád slyšíme, že se v té minulosti nic neudělalo. Vždyť to tu už... a říkala to ve faktické poznámce i Berenika Peštová, několik dalších lidí. Před 25 lety ženy odcházely do penze o osm let dříve. U mužů to bylo kolem pěti let. Už deset let klesá počet seniorů ve věkové skupině 65 až 69 let. To jsem také nikoho neslyšel říct. Deset let nám počet seniorů v této kategorii klesá. V posledních pěti letech se zastavil počet i ve věkové skupině 70 až 74 let, rostl jen počet seniorů ve skupině 75 až 80 let. A právě jejich důchody budou v příštích pěti až deseti letech hromadně zanikat. No proč? No z biologických důvodů. Místo nich budou nastupovat do penze nejslabší poválečné ročníky. To jsou ti, co se narodili v roce 1960 až 1969.

Ten demografický problém, já se k tomu vracím už potřetí, je jiný. To jsou problémy spíš z hlediska vymírání národa, že máme opravdu nízkou porodnost, nikoliv z hlediska důchodového systému. V podstatě jde o to, jak se bude mezigeneračně přerozdělovat bohatství. .

Klíčové je, aby ekonomika nějak bohatství generovala, a to je primární starost, kterou má mít každá vláda. Systém redistribuce se následně může upravit. Například současný systém, který bude vypolštářovaný třetím pilířem, novým pilířem tak, jak - což je součástí návrhu hnutí ANO - dalšími daněmi. Můžeme se bavit o dalších věcech. Nikdo tady nemluví o politicky ne moc populární, ale pravdivé skutečnosti, že OSVČ platí do systému podstatně méně než zaměstnanci a dostávají z něj asymetricky více. Hrubé odhady, že tato nerovnováha dělá ročně kolem 70 miliard.

Já tedy chci jenom na závěr říct, že opravdu, co je potřeba, tak je koncentrovaný přístup kolem člověka, ne restrikce, ale komplexní pohled, protože největším bohatstvím naší země a naší ekonomiky jsou lidé a jsou to i ty děti. A vzhledem k technologickým změnám potřebujeme dobrý nárazník v podobě celoživotního vzdělávání, zapojení univerzit, ale ne restriktivním způsobem, ale spíše jako v Dánsku. Můžeme mít věk u odchodu do důchodu v devadesáti letech, když to prostě by se mělo nějakým způsobem utrhnout až ad absurdum, ale když bude nízká míra ekonomické aktivity a nebude se v ekonomice vytvářet bohatství, tak to nebude nic platné. Můžete si posouvat důchody, jak chcete, ale primární starostí je, že vám šlape hospodářství a že ta ekonomika vydělává a stát vybírá daně. Protože jak tady řekl nějaký pan poslanec z koalice v té debatě a měl pravdu, v podstatě jediným zásadním příjmem každého státu jsou vybírané daně. Musí se tlačit na růst mezd. Hlavní problém je odchod stovek miliard z našeho území formou dividend, ty se přece aspoň musíme pokusit nějakým způsobem zadržet. A právě tlakem na mzdy, zaměstnanecké akcie, třeba i posílení zaměstnaneckých odborů, to všechno jsou opatření, která patří do té mozaiky, která by se jmenovala důchodová reforma. Tohle není důchodová reforma. Je to zdravotní péče plus lázeňství, je to podpora porodnosti, jinak vyhyneme. A základem je dostupnost bydlení. Co tahle vláda udělala pro dostupnost bydlení mladých lidí? Já o ničem nevím. Je to všestranná péče o kvalitu pracovníků. Nelze bazírovat na jednotném odchodu do důchodu - mimochodem, protože jsou opravdu povolání, kde nemůžete pracovat do pětašedesáti. Tady musí být nějaká solidarita mezi těmi těžkými fyzickými povoláními a těmi řekněme spíše duševními. To je z mé strany všechno.

V té zbylé části, kterou jsem měl připravenou, bych se asi opakoval, a já bych opravdu rád vaši úpornou pozornost obrátil spíše k tomu, že jedinou důchodovou reformou, kterou máme, že budeme mít více dětí. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Řádně je přihlášen pan poslanec Jan Hrnčíř. A pro pořádek ještě říkám, že mezi 14. a 15. hodinou na základě dohody předsedů všech poslaneckých klubů bude vyhlášena přestávka. Vzhledem k tomu, že nevidím pana poslance Hrnčíře, tak ho zařadím na konec přihlášených. A poprosím paní poslankyni Zuzanu Ožanovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem sice včera měla celkem tři faktické poznámky, ale nyní si dovolím tedy k svému projevu. Svůj projev jsem strukturovala do několika drobných bloků. Je možné, že ho stihnu během těch pár minut.

Víte, když jsem se zabývala tímto návrhem zákona, tak jsem si vzpomněla na jeden vtip, který - kreslený, který jsem zaznamenala v době, kdy se dříve projednávala opět tato důchodová reforma. Dámy a pánové a on ten vtip je aktuální a bohužel přestává být vtipem. A víte, jak vypadal? Zdravotní sestřička krmila staříčka, který měl bryndáček na krku a říká mu - šup, ještě jednu lžičku a k soustruhu. Vážené dámy, vážení pánové, no, to bude realita. Vždyť ty staříčky donutíme k tomu soustruhu opět. Takže to je to, na co jsem si vzpomněla, když jsem se zabývala tímto zákonem.

Další mám, já to mám opravdu v blocích, 50 plus. Když jsem včera poslouchala rozpravu, zjistila jsem, že už někteří mí kolegové se zabývali touto problematikou. Víte, jak se zaměstnávají tyto osoby? Velmi těžce. Já jsem dostala od jedné kolegyně svolení, abych řekla její příběh. Chtěla být zaměstnaná, zabývala se - posílala své životopisy, kde uváděla datum narození, bylo jí víc než 50. Myslíte si, že ji někdo pozval na pracovní pohovor, když se ucházela o zaměstnání? Ne. Napadla ji jedna divoká myšlenka, ta divoká myšlenka byla - neuvedu datum narození. A víte co? Paní začali zvát na pohovory. Třikrát jí řekli, že byla nejlepší. A pak se zeptali - no a kdy jste se narodila? No, víte, my se ještě musíme rozmyslet. A hádejte co - zaměstnání nedostala.

My chceme zvyšovat věk odchodu do důchodu a nejsme schopni zajistit ani rovné podmínky pro lidi, kteří jsou plně výkonní v padesáti letech a nemůžou mít zaměstnání. Víte, co je zajímavé? V mé rodině se to stalo před x lety, kdy nynější důchodce, kterému je 87 let, taky mu bylo 50 let a také měl problém se získáním zaměstnání. Je pravda, že tento problém je v naší společnosti dlouhodobý.

Nyní další odstaveček co tu mám. Mám to nazvané - 70 let soudci, státní zaměstnanci. Nebudu dlouze zdržovat. Již v jedné své faktické poznámce včera, já si myslím, že ji pan ministr velmi dobře slyšel, jsem uváděla krásnou věc, a to je to, že některými zákony musí lidé - přicházejí o svá zaměstnání ze zákona dosažením určitého věku. Jsou to soudci a jsou to lidé pod státní službou, je to 70 let. My tady navrhujeme, že se - nebo my, vy navrhujete, že se bude posouvat odchod věku do důchodu. Tak já teď nevím. Tak ten soudce v sedmdesáti skončí, když bude mít 70 a dva měsíce, co - na dva měsíce půjde na pracák nebo co bude dělat? Dáváte opravdu k mnoha zákonům různé přílepky. Proč neřešíte toto současně?

Navíc dovolím si připomenout, já jsem ráda, že tedy jsou zástupci navrhovatele tisku z roku 2022, o státní službě, byli to předsedové všech koaličních klubů. Já děkuju, že tady jsou, a je tu i kolega, který se mnou seděl tady, kdy já jsem byla zpravodaj a jako zástupce navrhovatele. A víte, tehdy kolegyně Vildumetzová Mračková navrhovala zvýšení této (nesrozumitelné) 70 let více, aby ti lidé, kteří dělají tu státní službu, mohli být déle v práci. No tak to přes vás, kolegové z koalice, fakt neprošlo. Argumentovali jsme například i tím, že Úřad pro jadernou bezpečnost má odborníky, kdy tam opravdu - ta odbornost se nemění věkem. Ani tito lidé nemohou v tomto úřadu zůstat, jakmile dosáhnou věku sedmdesáti let. Tehdy se vám to zdálo nepřekročitelné, ale tady tu hranici překračujete. Proč jste už tehdy neudělali první krok? Nebuďte, prosím vás, farizejové, zkuste se zamyslet nad tím, že to spolu souvisí. Když už něco chcete, tak to dělejte prosím pořádně.

K dalšímu - tak to nevím, jestli stihnu. Já jsem tady poslouchala, všimla jsem si jedné věci. Kolegyně místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová, vaším prostřednictvím, neustále v poslední době někoho chválí, především Piráty za to, jak jsou schopní. No, chválila nedávno pana ministra Šalomouna za zákon týkající se dětského ombudsmana. Akorát si nevšimla, že ten zákon dřív dala kolegyně Válková spolu s několika našimi kolegy, tak chválila pana ministra fakt, že to před... Že to udělala paní profesorka Válková a dokázala tak rozvířit diskusi, aby byl vlastně, abyste byli donuceni se touto problematikou zabývat, to už ji nezajímalo. Pochválila pana ministra.

No a včera opět pochválila Piráty za to, že se podařilo, aby se započítávala do důchodu doba, kdy člověk studuje, samozřejmě, Ph. D., doktorské studium, a že za to můžou Piráti. Tak by mě zajímalo, kolegové z koalice, opravdu je to zásluha Pirátů, anebo je to stejně jako u dětského ombudsmana, že s tím napřed přišli kolegové z hnutí ANO, nebo u vás tady v tomto případě někdo jiný - a někdo jiný si za vás připisuje zásluhy? To by mě opravdu zajímalo.

A já se domnívám, že během těch dvou sekund už nestihnu dokončit svůj projev.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně, jak jste vzorná, je 14.00. Jenom se chci zeptat, zda budete pokračovat ve svém projevu poté, co projde přestávka?

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Ano, budu pokračovat ve svém projevu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Já vám děkuji. A tak, jak bylo domluveno, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, přerušuji dopolední jednání 104. schůze Poslanecké sněmovny mezi 14. a 15. hodinou. A ještě sdělení pro členy organizačního výboru. Schůze organizačního výboru se bude konat za pět minut. Já vám děkuji a jenom pro pořádek říkám, že po přestávce bude pokračovat paní poslankyně Ožanová.

 

(Jednání přerušeno ve 14.00 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji odpolední jednání 104. schůze. Budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu, kterým je Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 696, prvé čtení. Připomínám, že před první přestávkou byla ve svém vystoupení přerušena paní poslankyně Zuzana Ožanová, poté bude následovat pan poslanec Milan Wenzl. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Vážená paní místopředsedkyně, já nemám ke komu hovořit. Není tu zpravodaj, není tu žádný ministr. Dávám návrh na přerušení tohoto bodu do příštího roku, do 1. 1. roku 2025.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, dáváte návrh na přerušení do 1. 1. 2025. Vidím, že se hlásí pan předseda klubu KDU Aleš Dufek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Zrovna jdu kolem a padne tenhle návrh. Já si osobně myslím, že to je trošku kruté. Pan ministr s dovolením... (Poznámky ze sálu.) Vím, vím, vím. Pan ministr mi říkal, že mám upozornit na to, že prvních patnáct minut bude chybět. Dobře, nestihl jsem to, protože jste začali takhle povídat, nicméně jsem tady od toho, abych dal protinávrh, takže dávám protinávrh na to, aby toto jednání bylo přerušeno pouze na dobu 20 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem váš návrh na přerušení na dobu 20 minut. Prosím, pan poslanec Haas. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážení paní místopředsedkyně. Mně ten procedurální návrh přijde poměrně krutý v 15.01, nicméně jsem tu také od toho, abych přednesl procedurální protinávrh, takže já bych vás poprosil, abyste zaznamenala můj procedurální protinávrh na přerušení tohoto bodu do 15.05 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, navrhujete tedy přerušit schůzi do 15.05 hodin. Pan poslanec Berki, prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolím si také podat jeden protinávrh, a to na přerušení tohoto bodu v délce 30 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, tedy máme zde další návrh na přerušení na 30 minut od pana poslance Berkiho. Prosím, máte slovo - pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že to začíná vypadat, že tedy pořádáme opět neoficiální běžeckou soutěž, tak já si dovoluji navrhnout alternativní návrh na přerušení, abychom přerušili tuto schůzi Poslanecké sněmovny bodem, respektive ten bod, přesněji řečeno, o důchodovém pojištění, a to do uspořádání oficiální běžecké soutěže mezi poslaneckými kluby pod patronátem Armády ČR. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, pane předsedo, mohl byste mi jenom přijít upřesnit ten zajímavý návrh? Nevím, jestli tam nechybí zdravotníci, ale to už je vaše věc. Nyní se hlásil pan poslanec Navrátil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si myslím, že byla hodinová pauza na oběd, asi někteří poslanci navrhují ještě odložení tohoto projednávání dnešního bodu z toho důvodu, že potřebují strávit ten oběd. Z toho důvodu si myslím po poradě s lékaři z našeho klubu, že stačí dvacetiminutová přestávka, aby se to jídlo strávilo v pořádku. Proto navrhuji dvacetiminutovou přestávku a přerušení tohoto bodu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Takovýto návrh zde již padl.

 

Poslanec Jiří Navrátil: V tom případě mě lékaři špatně informovali a navrhuji 35 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, dobře, 35 minut, děkuji. Vyčerpali jsme všechny protinávrhy, budeme tedy hlasovat o jednotlivých návrzích. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, proto vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Počkáme, až se ustálí počet přihlášených a budeme hlasovat o jednotlivých návrzích a protinávrzích. Vezmeme to tedy odzadu, ano?

 

Nejprve tu máme návrh pana poslance Navrátila, který navrhuje přerušit jednání schůze na 35 minut.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 7 přihlášeno 114 poslanců a poslankyň, pro 5, proti 69. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní zde mám návrh pana předsedy Michálka, který navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do uspořádání oficiální běžecké soutěže mezi poslaneckými kluby pod patronátem Armády České republiky.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 8 přihlášeno 120 poslanců a poslankyň, pro 17, proti 56. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Berkiho, který navrhuje přerušit schůzi na 30 minut.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 9 přihlášeno 122 poslanců a poslankyň, pro 7, proti 80. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní návrh pana poslance Haase, který navrhuje přerušit schůzi do 15.05 hodin. Ten je nehlasovatelný.

 

Dalším návrhem byl návrh pana předsedy Dufka. Navrhuje přerušit schůzi na 20 minut. Pardon, přerušit projednávání bodu na 20 minut.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 10 přihlášeno 125 poslanců a poslankyň, pro 2, proti 89. Návrh byl zamítnut.

Posledním návrhem byl návrh paní poslankyně Ožanové, která navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do 1. 1. roku 2025. Jenom jsem zaznamenala problém s kartou pana ministra Kupky, jestli si může vzít náhradní kartu, a prosím o strpení s hlasováním. (Odmlka.) Mám zde sdělení. Pan ministr Kupka hlasuje s náhradní kartou 47.

 

Nyní bychom přistoupili k hlasování návrhu paní poslankyně Zuzany Ožanové. Navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do 1. 1. roku 2025.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 11, přihlášeno 126 poslanců a poslankyň, pro 47, proti 73. Návrh byl zamítnut.

 

A já věřím, že jsme se vypořádali se všemi návrhy i protinávrhy. Budeme tedy pokračovat v projednávání schůze.

(K řečništi přichází poslankyně Mračková Vildumetzová a hlásí se o slovo.) K hlasování paní poslankyně Mračková Vildumetzová, prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Vážená paní přesedající. Já bych vás především chtěla požádat, protože jste předsedající této schůze, že pokud někdo dá návrh, tak protinávrhy by měly být k danému návrhu, abyste postupovala v souladu s jednacím řádem. Nebudu dávat žádnou námitku, ale myslím si, že opravdu tato schůze probíhá korektním způsobem a že si myslím, že pokud tady Zuzka Ožanová dala nějaký návrh, tak předpokládám, že když ve vedení Sněmovny už teď jste nějaký třetí rok, tak vám je jasné, že by to mělo korespondovat s tím protinávrhem. A ne to, co jste tady jako v tuhle chvíli předvedla s tím jedním návrhem. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já si myslím, že jsme toto téma tady řešili již na minulé mimořádné schůzi a jasně tady bylo řečeno, že můžete dávat variantně návrhy, nemusíte dávat návrh pouze k tomu datu jako takovému. Může to být. Ano, v pořádku, tak si to pak můžeme vyjasnit spolu.

Budeme pokračovat projednávání. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Ožanová. A promiňte, než vám udělíme slovo, tak mám zde jedno sdělení. Pan poslanec Jáč hlasuje s náhradní kartou číslo 49. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Kolegové a kolegyně. Já jsem měla pokračovat v projevu, a místo toho jsem dala procedurální návrh. Víte proč? Žádný ministr, žádný zpravodaj za koalici, paní předsedající, a kolega Karel Haas, vaším prostřednictvím. Ke komu jsem měla ale dělat ten projev? To opravdu nevím, nikdo tu nebyl, ani zpravodaj, ani žádný ministr. Myslíte si, že takhle se to opravdu projednává? Vy se mi pak divíte, že jsem dala procedurální návrh, když tu nikdo není? Opravdu se divíte? Děkuju, že jste aspoň přišli. A já si dovolím dočíst aspoň ze svého projevu jednu větičku, případně dvě, protože jsem svůj projev opravdu zkrátila, protože nebylo komu ho říct.

Jdete lehčí cestou, kolegové, kolegyně, poštváváte mladou generaci proti svým rodičům namísto toho, abyste řešili opravdu velký a uznávám, hůře řešitelný problém, a to je zvyk, který se v mnohých rodinách dědí, a to je žít ze sociálních dávek a nepracovat. Myslím, že stačí jedna věta. Uznává... ale já se neslyším. Paní předsedající, já nemohu dokončit svůj projev. (Krátká odmlka, šum v sále utichá.) Děkuji, že jste se ztišili i bez paní předsedající.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já se omlouvám, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Uznávám, že je jednodušší donutit déle pracovat lidi, kteří pracovali celý život, než donutit pracovat lidi, jejichž životním cílem je nepracovat. Děkuji. Kolegové, kolegyně, takto bych shrnula vaši důchodovou novelu. (Slabý potlesk z lavic hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím. Stahujete? Ano. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan ministr Výborný. Toho zde nevidím, tak tedy ho odmazávám. A do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Milan Wenzl, připraví se pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Už dnes nebo i včera toho bylo hodně řečeno. A zdá se, že ve společnosti sílí dojem, že jsou všichni důchodci ve značné finanční výhodě. Ve skutečnosti se mnoho z nich potýká jen s omezenými finančními možnostmi, ale také třeba i se zdravotními problémy. Proto si myslím, že důchodový věk 65 let je nepřekročitelný.

Důchodový systém by měl být finančně udržitelný v dlouhodobém horizontu. To znamená, že příjmy systému by měly pokrývat jeho výdaje, a to i v době demografických změn a ekonomických výkyvů. Důchodový systém by měl být spravedlivý a měl by zajistit, aby všichni občané měli odpovídající příjem v důchodu. To zahrnuje zohlednění faktorů, jako je délka pracovního poměru, výše mzdy a péče o závislé osoby. Důchodový systém by měl být dostupný všem občanům bez ohledu na jejich příjem nebo sociální status. To zahrnuje zjednodušení administrativy, zajištění, aby tyto informace o systému byly snadno dostupné.

Důchodový systém by měl být flexibilní a má umožňovat lidem volbu, jak, kdy odejít do důchodu. To zahrnuje různé možnosti odchodu do toho důchodu, buď částečné, a možnost pokračovat třeba i v práci po dosažení důchodového věku. Důchodový systém by měl být transparentní a občané by měli mít jasnou představu o tom, jak systém funguje, jaká práva a povinnosti s ním souvisí. To zahrnuje zveřejňování informací o financování systému, výpočtu důchodů a investic.

Ale vraťme se k důchodové reformě, která vlastně není důchodovou reformou, ale deformou stávajícího systému. Jak chce stát zajistit stabilitu průběžného systému? Nevím, ať řeknou jak. Výsledek navržených změn je tedy takový, že stát to bude do budoucna garantovat ještě méně než dříve, a to ještě v horší kvalitě než doposud, pokud tedy vůbec bude schopen něco garantovat. Stát tak selhává ve svých základních funkcích a bere si jako rukojmí své neschopnosti ty nejslabší. Důchody od státu budou připomínat spíše almužnu než důstojné zabezpečení na stáří.

Máme důchodcům skutečně co závidět? Odkud se tedy bere ta závist? Možná je ten otázka naší povahy, kdy máme neustále tendenci se porovnávat s ostatními a zbytečně se cítíme ukřivděni, když vidíme, že se někdo může mít lépe než my. Ale není ta závist ohledně důchodců vážně zbytečná? Vždyť se mnohdy jedná také o naše blízké, o rodiče, prarodiče nebo naše sousedy nebo kamarády.

Vrátím se tedy k původní otázce. Máme důchodcům skutečně co závidět? Jestli ano, tak je to síla, je to odvaha, odhodlání čelit výzvám, které jim přináší stáří a tato vláda. Není načase přestat závidět a začít oceňovat to, co opravdu má nějakou cenu? Naše společnost by měla stát na vzájemné solidaritě a podpoře. Důchodci jsou neodmyslitelnou součástí společnosti, a to současní i budoucí. Místo závisti bychom měli cítit vděčnost a vzájemný respekt.

Velmi často také zapomínáme na sociální a emoční hodnotu, kterou nám naše babičky a dědečkové přinášejí. Jsou to právě oni, kteří často pečují o naše vnoučata, podporují nás v těžkých časech a předávají nám životní moudrost a zkušenosti. Jak můžeme závidět lidem, kteří by pro svou rodinu udělali cokoliv na světě? To, že je nutné řešit neuspokojivou situaci kolem důchodového systému, je věc, kterou dnes nezpochybňuje snad nikdo, kdo má alespoň základní představu o demografii a fungování tohoto systému. Existují jenom odlišné názory na to, jak by se měla situace řešit.

Vážení koaliční poslanci, nesnažte se to přehlasovat silou sto osmičky a podpořte i některé dobré opoziční nápady a argumenty. Chápu, že je jakékoliv systémovější řešení důchodu složité a v drtivé většině případů i nepopulární. Nastavení správné důchodové reformy je náročný úkol, ale je to nezbytné pro zajištění toho, aby měli lidé v důchodu adekvátní a důstojný život. Pan ministr Rakušan včera řekl: Pojďme se posunout, ať můžeme jít dál. Tak pane ministře, pojďme dál, podpořte některé návrhy změn, co navrhla opozice, a nemusíme zde sedět tři dny a můžeme jít domů.

Paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová, vaším prostřednictvím, řekla, že už nemáme žádné finanční rezervy, nemáme peníze. Ano, já to chápu. Dotujeme válku na Ukrajině, nakupujeme zbraně a munici. Munici, kterou jsou zabíjeni lidi. Ale co když ta válka jednou skončí? To už bude peněz dost? A potom bychom mohli zase začít snižovat (zvyšovat?) důchody. No to asi ano, když bude peněz dost. No, vypadá to tak, že si stejně tuto novelu o důchodovém pojištění prohlasujete, proto nemůžu s tímto návrhem v tomto podání souhlasit a doporučuji ho vrátit předkladateli na přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Karel Haas, s přednostním právem poté vystoupí pan předseda Babiš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Věřím, že kolegové z opozičních lavic potvrdí, že opravdu jsem tady snad celou dobu projednání jak včera, tak dneska. Včera jsem ještě vydržel a nepřihlásil jsem se s faktickou, když tady v debatě o důchodové reformě, která může být a je politicky nepochybně střetová, zazněla slova o stíhačkách nesoucích jaderné zbraně a podobné podle mě neargumenty a to hledám slušné slovo. Když jsem teď v té debatě slyšel - dotujeme válku na Ukrajině, kupujeme munici, kterou jsou zabíjeni lidé - ptám se jenom slušně, korektně, asi slyšíte můj hlas. Je to opravdu tohleto jako vhodná argumentace do debaty o důchodové reformě? Zkuste se nad tím zamyslet. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Babiš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Dobrý den, vážení spoluobčané, vážená paní Ožanová, prostřednictvím paní předsedající. (Směje se.) A proč byste chtěla, aby vás tady někdo poslouchal? Vždyť my je nezajímáme. Mluvte na naše občany - do kamery. Ta provládní Česká televize už i to zakázala. Kdysi když jsem cvičil v pět ráno, tak to aspoň vysílali do šesti. Od momentu, kdy jsme v opozici, to nevysílají. Takže - no tak to je.

Co jsme se dozvěděli v rámci rozpravy? No, dozvěděli jsme se, že máme stále nejprolhanější vládu v historii této země, která dělá, pan Jurečka se tváří, že chce s námi diskutovat. Ale já vlastně nevím, o čem chceme diskutovat. Já tomu vůbec nerozumím, o čem chceme diskutovat. Že v roce 2050 - a já se budu ptát, teď nemám projev, budu zase mluvit tak, víte jak, spatra a čísla.

Takže co vlastně oni tady předvedli? Jenom lži, že jsme byli ve vládách a že jsme nic neudělali. Já vám ukážu, že jsme udělali. Že jsme neměli žádný návrh. No, samozřejmě, že jsme měli, vždyť tam byla ta důchodová komise. Pan premiér tvrdí, že jsme nic neudělali. Pan Jurečka tvrdil, že to byl základ pro něco. No, to jsme ještě tehdy netušili, že sociální demokracie si vybrala, a ona už určitě to věděla, protože to bylo jenom PR, paní budoucí kandidátku na prezidenta. No, takže paní kolegyně, musíme mluvit na lidi. Oni na nás kašlou. (Směje se.) Kdyby my jsme tady něco předkládali, co se týká financí, jako naše vláda, a neseděla by tady paní Schillerová, tak by měli všichni záchvat. Tak je tady aspoň ministr, ten se vrátil z cest, určitě je spokojen, vyúčtoval diety, a tak nás neposlouchá. Takže oni by pro mě tady ani nemuseli sedět. Je to úplně zbytečné.

A všechna čest panu poslanci Haasovi. Akorát mu řeknu 300 miliard, ty zbytečné stíhačky, pane kolego. Je to o penězích, 300 miliard zbytečných. A to ještě se tam budou stavět nějaké valy? Já nevím, co všechno, aby v Čáslavi to neslyšeli. Totální pitomost, 300 miliard za stíhačky, které možná někdy přijdou za 12, 13 let, když už tedy jste to vlastně vzpomněl.

Takže já tady chci reagovat samozřejmě na všechny ty projevy, protože pan ministr Jurečka tu není, ale to nevadí. Snad se na to podívá. Stejně tak já jsem si přečetl všechny projevy lídrů pětikoalice. A ono je to jak přes kopírák, jo, že jsme nic neudělali, to je stále dokola. Pan premiér říkal, že řada lidí na důležitých místech tato významná a zároveň naprosto jednoznačně fakta minulosti ignorovala. A o kom mluví pan premiér? O kom mluví? O vládě, kde seděl v roce 2012, kdy jsme my přišli do politiky, když už ta korupce byla neúnosná. A my se vracíme tam, kde jsme byli. Možná ještě hůř. Zase slyšíme, že je asi tady nějaký Dalík. Nějaký Dalík možná, když se koncentruje na zbrojní průmysl a tyhle věci. A co vlastně oni nám tady předvedli? Pan Jurečka, kterého znám bohužel z působení v naší první vládě, kdy jsem byl ministr financí, mě hned dehonestoval a řekl mi, že se mám podívat na stranu 10. No, tak já se na ni dívám. A co tam je napsané na té straně 10? Já se chci zeptat, protože pan Jurečka nám tady definoval ty problémy.

Tak začneme porodností. Náš kolega gynekolog Janulík není tady, má 3 500 klientek.

Takže je to dostatečný průzkum, aby zjistil, proč se nerodí tolik dětí. Proč, když naše vláda končila v roce 2021, se narodilo téměř 112 000 dětí, a proč za této vlády za minulý rok se narodilo jenom 92 000? Víte proč? Protože tato vláda ničí tuto zemi, tato vláda ničí všechny občany, tahle vláda ničí důchodce, ničí zaměstnance, ničí mladé, ničí studenty, ničí ekonomiku, ničí všechno. Tak se zeptejte toho Janulíka, proč ti mladí nechtějí mít děti? No, protože jim tahle vláda navýšila nájmy, daně z nemovitostí, nejdražší elektřina, daně. Jo, to oni udělali. Takže já tady s klidným svědomím můžu říct, pane premiére, že nízká porodnost je vaše dílo. Vy stále strašíte válkou, vy stále mluvíte o válce, vy strašíte ty lidi, vy jste je dodatečně už vystrašili tím, že v podstatě se bojí vůbec, jestli budou mít z čeho žít. Hypotéky, nájmy, všechno.

Takže pan Jurečka tady mluvil o porodnosti. Já s ním souhlasím jedině v tom, že tedy i kdyby teď se začalo rodit, nevím kolik dětí, tak to samozřejmě z dlouhodobého hlediska je problém. Ale je to váš problém, vy jste způsobili tady tuto situaci. Porodnost dál klesá. Na to jsou články, fakta. Pan Jurečka ale zapomněl říct a zapomněl se pochlubit, že vlastně... Ano, my samozřejmě potřebujeme mít pozitivní rodinnou politiku. Ale co tato vláda udělala pro rodiny, co udělala? Jednu věc mi řekněte. Protože všechno ničí. To školkovné, daně, zdanili i studenty, všechno ničí. Takže neudělali vůbec nic pro rodiny.

Já se divím tomu, že pan Jurečka, který byl už jednou ministrem v té naší vládě, tehdy ničil české zemědělství. V září 2017 slíbil zemědělcům, že jim dá 3,5 miliardy náhradu za sucho a zapomněl na kůrovce, takže zničil naše lesy. No, a teď ničí ten sektor, důchodce, sociál. Vždyť to je úplná katastrofa.

Zdravotnictví samozřejmě, tady o tom byla řeč. Co se vlastně děje? Zdravotnictví. No, před chvilkou mi psal kolega, že - odbočím do zdravotnictví - naše pediatrička jde do důchodu a není schopna sehnat náhradu do ordinace. Ostatní pediatři neberou ani novorozence. Vyprávěla, jak do Tišic nemůžou sehnat pediatra, a to nabízejí plně vybavenou ordinaci, byt 100 metrů čtverečních a půl mega příspěvek na nábor. Naprosto šílený. Říkala, že nejsou lidi a že 60 % pediatrů míří do penze. No, a my máme ministra, který hraje většinou karty na počítači. To jsem jenom odbočil.

Takže je pravda, že to, co oni předkládají a čemu nikdo nerozumí, protože oni tvrdí - tohle je nejprolhanější vláda - že budou šetřit. Já nevím, co budou šetřit, kdy budou šetřit. Já jsem se ptal, kolik tím okrádáním důchodců ušetří pan Stanjura při sestavování rozpočtu na rok 2026, 2027 a 2028, jako prognózu. Vážení spoluobčané, vy všichni se modlete, aby to byl poslední rozpočet této vlády, aby už Stanjura nikdy nesestavoval rozpočet, protože to bude totální disaster. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.) Tak já se ptám, kolik tedy ušetříte?

Proč to říkám? No, pan premiér... Ono je zajímavé, že oni se s námi nebaví. I pan Jurečka komunikoval na Twitteru, strašně tweetoval i o covidu. Ale k tomu se dostanu. Pan premiér včera postoval - reforma penzí už nemůže čekat, žádná reforma to není, musíme udělat první kroky a řešení, které významně ulehčí státnímu rozpočtu, dá lidem nesrovnatelně větší jistoty. Tak já se ptám, pane premiére, kdy ulehčí rozpočtu, v kterém roce? Podle toho, jak to prezentujete, tak to vypadá v roce 2050.

No, já vás obdivuji, že umíte říct, to jsou normálně hausnumera, to je takový blábol, těch 500 stran, co ukazoval na Twitteru. Já tomu nerozumím. Když si vezmu tu tabulku, přehled příspěvku jednotlivých opatření ke změně salda veřejných financí v horizontu roku 2050. Tady se říká, že dopad do rozpočtu HDP je 1,2 %, to je 91,9 miliardy. To je úprava důchodového věku. To je, vážení spoluobčané, že budete pracovat déle.

Mě fascinuje, že moje dcera narozená v roce 2000, půjde do důchodu, když bude mít 70 a údajně ještě - díky Bohu za to, budu rád, když moje děti budou žít dlouho - bude v důchodu 21,5 roku. Takže moje dcera bude žít 91,5 roku. Skvělý. Já jí přeji alespoň stovku, modré zóny, určitě ano.

Takže když si vezmu trojčlenku, sedmý ročník základky, tak mi z toho vyjde co, pane ministře? No, že vaše HDP v roce 2050 je 7,5 tisíce miliard. Fakt, jo? Kolik je to HDP teď? Vždyť už teď jsme na 8 000. Já vám to řeknu přesně. HDP je (nesroz.). To je prognóza Ministerstva financí. Podle těch vašich hausnumer v roce 2050 bude 7 658. No, co se stalo? Bude válka v mezičase?

Já tomu nerozumím, o čem to je, 500 stran blábolů. Já s tím souhlasím, akorát k tomu ještě něco doplním. Že vy řešíte rok 2050. Takže, vážení spoluobčané, tato vláda vás oblbuje a tvrdí, že má strašnou starost o ty další generace. Pan Jurečka, když byl v televizi, tak to je tak dojemné, on se tak tváří, jak to myslí vážně. Akorát z nás dělá jenom pitomce. On s námi nikdy nechtěl jednat. Vždyť ani není o čem jednat. O čem chcete jednat? Vy jste totiž ty důchodce už dávno odrbali a několikrát.

Já vám řeknu přesně kolik. Takže o čem to je? Že v roce 2050 ušetříme ročně 168 miliard. Vážně, jo? To znamená, že mezi časem... Pevně doufám pro budoucnost této země, že taková šílená, prolhaná, asociální vláda se nebude opakovat, že tam bude ještě šest vlád. Takže vy už vlastně víte programy těch vlád. Chudáci úředníci. My víme, jak to funguje od vašeho nástupu. Ten teror, bojí se vás jako smrti. Ti úředníci to musí napsat tak, aby to sedlo.

Takže se ptám, když nám pan premiér tvrdí, že to ulehčí státnímu rozpočtu a že dá lidem jistoty, tak kdy to ulehčí? Až v roce 2050, pane premiére, nebo...? Tak proč to děláte teď? Nechápu. Takže bych se chtěl zeptat pana premiéra, aby nám řekl, kdy a kolik to ulehčí? Pana Jurečky se ptám, jak to tedy je, kdy ušetříte poprvé? V roce 2050? Skutečně bude HDP v roce 2050 7 600 něco? 658? Fakt, tak to bude? Já tomu fakt nerozumím. Nerozumím tomu. Dělal jste ze mě tady pitomce, pane ministře, že si mám přečíst nějakou stranu 10.

No ano, já jsem si ji samozřejmě četl. Pan ministr se mně vysmíval - o tom, že když jsme řekli, že je to o příjmech - ano, to jsou příjmy. Tak možná byste si, pane ministře, mohl přečíst (ukazuje materiál) tady tiskovou zprávu Generálního finančního ředitelství a podíval se na mezeru ve výběru DPH v Evropské unii. Když končila vaše parta, která tady hospodaří od revoluce, v roce 2013 tak mezera byla 20,2 %. A my jsme to stáhli na 7 % - 300 %. Tady říká generální ředitelka Finanční správy - protože my jsme pro to něco udělali, já jsem dovezl Daňovou Kobru, my jsme udělali kontrolní hlášení - a ta paní generální ředitelka, kterou si tam dal pan Stanjura, říká, že v roce 2016 - to jsem byl ministr financí - byl krácen rozpočet - ano, ušetřili jsme až 80 miliard ročně. Pane ministře, vy zpochybňujete - ano, vy to zase dehonestuje, říkáte - EET. Ne, daně. Od revoluce se vždycky kradlo na pohonných hmotách, krvavé oleje, LTO, vzpomeňte si. Toto se vždycky kradlo, stovky miliard, stovky miliard. A pan Jurečka zpochybňuje to, že vlastně nejsou peníze.

No, tak se na to podívejte, jak, co jsme s tím udělali. Tak samozřejmě, že peníze jsou. Takže k tomu prvnímu bodu - ano, děti bohužel, nízká porodnost. Já znovu opakuji, je to výsledek vaší vlády, to strašení. Vy jste je vystrašili ve všem. Dneska ty nájmy, kolik tady platí za nájem? No, to je strašné, jo. Byl jsem na hokeji, tak jsem si nechal namalovat českou vlajku u jedné kolegyně. Bydlí tam, 2 - nevím, co to je - 1+kk, platí tam 27 tisíc. To je vaše dílo, vaše dílo. Ano, takže, ano, děti - určitě je problém. Ale je to výsledek vaší strategie a politiky.

Takže já jen říkám - no, teď jste se chlubili, jak vlastně na nás vydělávají Ukrajinci. Jasně. Stáli nás asi 50 miliard. Mě by i zajímalo, pane ministře, jak vy vlastně to evidujete, ty Ukrajince, kteří přišli před válkou, a ty, kteří přišli po válce, jestli tam máte nějaké kolonky a jak to máte označené? Jak přesně to víte, kolik skutečně platí a neplatí - to by mě zajímalo, jaký je výnos. No, ale o tom to není. Je to o tom, že - ano, rodí se málo dětí - ale je to o tom, že tady potřebujeme mít zaměstnance, kteří platí daně a kteří odvádějí sociál a zdravotní. No, takže to by nám nějak mohlo pomoci. No a pane ministře - teď hledám tady... Šedá ekonomika. Nevím, jestli víte, co to je šedá ekonomika. No, to je o tom VAT gapu. Vy jste tady zavedli znovu šedou ekonomiku. Šedá ekonomika polyká v Česku bilion korun - to píše provládní Seznam Zprávy. Tak (vezměme?) si, kolik je daňová kvóta. Normální daňová kvóta je 24 a složená daňová kvóta je 33 %. Tak pokud skutečně je tady bilion korun, ze kterých někdo neodvádí ani daně, ani DPH, ani odvody, tak, pane ministře, možná byste si to mohl nastudovat. Tady jste píše, že šedá ekonomika ubírá českému hospodářství téměř 14 % jeho výkonu. Nejrozšířenější je podle studie průmyslu, stavebnictví a obchodu. No a EET jste zrušili, tak jste zaveleli a řekli - no, tak... No a oni dole vidí, co se děje nahoře, no tak proč by ty daně platili, ne? A je to podle poradenské firmy Kearney, studie pro VISA.

Takže šedá ekonomika, to je výsledek vás, dali jste jasný signál, že daně se nemusí platit. A koho vy penalizujete? No, zaměstnance, budoucí důchodce - těm jste navýšili daně, poplatky, všechno. A ti ostatní tady... Takže, pane ministře, tady máte mraky peněz. A kde jsou ty stovky, stovky miliard, které jste vybrali na inflaci, kterou jste způsobili? A znovu opakuji - vy jste ji způsobili! Protože jste nezastropovali, protože jste neprosadili změnu evropské směrnice v rámci předsednictví, aby se neurčovala cena elektřiny v Evropě na základě nejdražší ceny elektřiny vyrobené z plynu! Proto! Vy jste to způsobili. Vy jste způsobili tu inflaci. A z té inflace jste způsobili, že máme stále záporný růst reálných mezd jako jediní v Evropě. To je všechno vaše dílo. Takže, pane ministře, prosím vás, my jsme něco v té vládě dělali, ano. Tady jsme vybírali daně. Za nás šedá ekonomika nebyla v takovém rozsahu, a proto jsme mohli i daně snižovat.

No, potom pan ministr mluvil o tom, že údajně se u nás dlouho studuje. Ano, já souhlasím. Tak a proč s tím nic neuděláte? Proč s tím nic neuděláte? Proč? Už jsem o tom mluvil, ty sestřičky musí studovat 4+3. Proč ne jenom čtyři, jo? Takže to je samozřejmě argument v podstatě o ničem, ale celé je to jednoduché, vážení spoluobčané. Zkrátka tahle vláda, když nastoupila, byla přesvědčena o tom, že důchodci a budoucí důchodci jsou nepřátelé, nepřátelé. A vzpomeňte si na to, jak se potom - a nevím, kdo se k tomu přiznal, že to nechtěli říct do prezidentské volby. Udělali z vás pitomce. Oni už to věděli dopředu, že vás okradou, o drbou! A na tom trvám. A není to nějaká poplašná zpráva, jak říká paní Pekarová. Poplašná zpráva je, že tady máme kokain, že už se z Dozimetru z různých otvorů dostal k nám blízko, tak někdo by to měl asi vyšetřit. Takže žádná poplašná zpráva, žádná.

Takže o tom to je, že v podstatě vy jste pro to neudělal nic. Takže vy jste čekali, až skončí prezidentská volba. Protože samozřejmě pokud váš kandidát, který se stal prezidentem - a samozřejmě díky Bohu za to, protože kdyby tam byla ta dáma, no, tak to by bylo úplné peklo - tak samozřejmě jste čekali, čekali a věděli jste to, že odrbete důchodce. Vy jste takoví pokrytci. Já to fakt - už mně špatně od žaludku. To je stejný o tom, jak tady pan ministr nám vykládal, jak mu bylo dobře, když podnikal. A že zmrazili platy. No, tak si vzpomeňme - září 2021 - kdo tady zmrazil platy. My jsme na naší vládě zmrazili platy. A vy jste udělali z lidi pitomce, protože jste věděli, že váš Senát to shodí. Takže ještě před volbami, předtím, než Senát vlastně rozhodl, jste říkali - jo, jo, jo - ale už jste věděli a už tehdy jste lhali, že si navýšíte platy. To je váš přístup, takhle to s vámi funguje.

A ta třetí věc, o které mluvil pan ministr Jurečka, je průměrná délka života. No, tak když se tak často odvoláváte na naši knížku O čem sním, když náhodou spím - dokonce teď jsem viděl na Twitteru, že nějaký kandidát to používá, ale to je v pohodě - tak se podívejte na stranu 69, délka věku prožitého ve zdraví. Tahle knížka vyšla (ve) 2016. Délka věku prožitého ve zdraví, 1961: muži 62,8, ženy 63,3 - a 2015: 62,2 - to kleslo. A teď to kleslo na 60,7. Takže sice žijeme déle, ale ta kvalita tam není. Mimochodem, když mluvíme muži/ženy - kdysi ženy u nás chodily dřív do důchodu. V Polsku například chodí v 60 letech, když už jsme u toho, ano?

A proč to tak je? Zkrátka vy jste měli to zdravotnictví do roku de facto 2017 a teď jsme se vrátili do toho, jak ho ničíte to zdravotnictví. Národní boj proti rakovině, reforma psychiatrické péče. Já jsem vám dovezl 55 miliard na zdravotnictví. Ano, díky bohu tedy jsme rozhodli o REACT-EU, 108 zdravotnických zařízení má nejmodernější přístroje za 27 miliard. To jsou tady ty argumenty pana Jurečky, ano, který zpochybňuje příjmy, ale nemluví o šedé ekonomice. Nemluví o tom, že se nevybírají daně pořádně. Ano, o tom nemluví. Takže to je popsané, ale znovu. Nechápu, o čem vlastně je tady řeč konkrétně. Co nám vlastně tady chtějí říct. Je pravda, že tenhle další podvod na ani ne důchodce, ale budoucí důchodce, ty peníze nebere. A víte proč, vážení spoluobčané? Protože nás odrbali už teď, předtím, než ta důchodová reforma (se smíchem) začne. Protože nás převálcují. A víte, jak nás odrbali? Já mám střet zájmu. Tady to máte. (Ukazuje materiál.) Provládní, co to je, Novinky.

Vždyť si vzpomeňte, že vlastně odrbali důchodce o tisíc korun v rámci toho zákona o valorizaci podle inflace. To nebyl jejich zákon, oni by nejraději ho zrušili. Tak proto to udělali. A víte, co to znamená, vážení spoluobčané? Že v roce 2023 nás odrbali o 7 tisíc korun a každý rok na Vánoce, na Silvestra, když si budete připíjet, vzpomeňte si na Fialovu vládu, která další rok vás odrbe o dalších 12 tisíc a každý rok o 12 tisíc, to je trvalé. Tisíc korun měsíčně trvale. Já jsem si to ověřoval. Takže tady nás odrbali definitivně a teď se tváří, no vždyť to není až tak. Takže to je první, kde vzali důchodcům, za spolupráce s panem prezidentem, mohl dát veto. Tady to udělali, tady to udělali. A jaký to měl tehdy dopad? Nějakých směšných 19 miliard? EET 15 miliard každý rok. Takže to je první, vážení... zaměstnanci hlavně, zaměstnanci a důchodci.

Paní Pekarová tvrdila, že se to vlastně netýká těch důchodců. Tak chtěl bych vás jenom upozornit, že ten druhý odrb je změna valorizačního vzorce. A víte, od kdy platí? Od 1. 10. 2023. Takže to první, kde jste okradli důchodce je, že měli dostat 1 770 korun měsíčně a dostali 750, takže ani ne tisíc, ale 1 020 měsíčně trvale, stále do základu. A tenhle vzorec, který platí od 1. 10. 2023, tak tam se mění formule. Takže tam místo toho, aby byla polovina nárůstu reálných mezd, plus inflace, to měníte na třetiny. Takže paní předsedkyně Pekarová, bylo by dobré si to nastudovat. Já chápu, že teď říkáte: No teď už ne. Teď jen chcete, aby déle pracovali. Ale vy jste jim vzali, co jste mohli. Když jste nastoupili, vzali jste slevy na jízdné, hned. Protože zkrátka geneticky ODS nikdy důchodce nechtěla, nechtěla jim pomáhat. Dokonce jste tady tvrdili, že je to hospodářská škoda, takže všichni zaměstnanci, kteří půjdete do důchodu, vy všichni jste hospodářská škoda. Takže tohle je druhý odrb.

A nemluvím o tom, že co dalšího jste udělali. Navýšili jste DPH na léky z deset na dvanáct procent, navýšili jste daň z nemovitostí, máme nejdražší energie v Evropě. Vždyť jste měli předsednictví, proč jste neotevřeli směrnici, abyste zrušili lidskou burzu? No protože tomu nerozumíte, protože vůbec nevíte, co máte dělat. Ti důchodci a příští důchodci s vámi mají velkou smůlu. A samozřejmě o čem to je? No je to o penězích. Pan Jurečka tady vykládal... no škoda, že nám nepovykládal ten příběh o církevních restitucích, který tady schvalovala za podivných okolností ta paní, co je třicet let v politice. Podvodné oceňování lesů, pozemků. A oni mají inflační doložku 8 miliard. O tom nikdo nemluví? Takže my nemáme na kuchařky a uklízečky ve školách a pan ministr školství, já nevím, jestli jsem ho někdy tady viděl, on by měl sem chodit ne občas, já jsem ho tady ještě neviděl. Který bydlí v tom bytě za 55 tisíc s krásnou terasou, tak tento rok neměl 800 milionů pro ty uklízečky a kuchařky, ale příští rok dostane desítky miliard. Jen kecy v kleci, nic jiného. Takže to je další, co jste udělali proti důchodcům.

Takže vy už víc ani je nemůžete zničit. Vy jste udělali všechno proto, abyste jim zničili život a teď ty další generace budou pracovat déle. A proč? A proč vlastně ty řešíte rok 2050? Já tomu nerozumím. Ať mi někdo vysvětlí, kdy vlastně začnete šetřit na základě toho odrbu důchodců, kdy? Když už tedy jste se rozhodli obrat dále tuhle skupinu. Kdy? Já tomu nerozumím. Já jsem to nevyčetl, nechápu to, ať nám to tedy pan Jurečka vysvětlí a řekne, kdy začíná šetřit. Já nevím. Je to absurdní od stran, které tady mají za sebou solární tunel za 600 miliard, církevní restituce a další věci, utrácely miliardy. Vezměte si takové předsednictví naše. Jaký byl výsledek? No ty chlebíčky, to je takové heslo. Za 2,4 miliardy. Co nám to přineslo? No že bude vlastně emisní poplatek na pohonné hmoty od roku 2027. Takže vážení spoluobčané, veškerý benzín a nafta zase zdraží, i emisní povolenky na budovy. To je výsledek eurohujerství pana Fialy, který byl pochválen v Bruselu.

Pro Českou republiku to neznamenalo z hlediska plusu vůbec nic. 2,4 miliardy nákladů a i tak si ten neformální summit prodal Macron. Pan premiér by nám mohl říci(?), kdy nám to významně ulehčí státnímu rozpočtu, a dá lidem větší jistoty. No s vámi, jaké jistoty? (Se smíchem.) Já tomu nerozumím. Vždyť lidé s touhle vládou jsou úplně ve strachu, co bude. Neskutečné. Reálné mzdy, znovu opakuji. Ten vzorec, který vy jste změnili, tak vlastně ta položka reálné mzdy ještě nenastala, protože jsme stále nejhorší, jo, takže vlastně to nemáme. No a co je strašně zajímavé, když tedy máme takovou vládu, která vidí až do roku 2050, tak samozřejmě pan Jurečka nezapomněl zase manipulovat. Já musím si najít (hledá v materiálech), tady to mám, nezapomněl manipulovat, protože on samozřejmě mi dal ten graf. (Ukazuje.) A tam si to tak upravil od roku 2018. Škoda, že nám neukázal, jak to bylo předtím. A kdo skutečně důchodcům přidával a kdo jim bral.

Vaše vláda tenhle nárůst (ukazuje materiál) je proti vaší vůli, vždyť vy jste to nechtěli. Proto jste i těm důchodcům vlastně vzali těch tisíc korun měsíčně trvale. A pan premiér se tím chlubí. Ne, to bylo proti vaší vůli, vy jste to nechtěli. A za vlády, která byla před námi do roku 2013, nárůst nebyl téměř žádný.

Jediná vláda, která skutečně měla v programu navýšení důchodů, byla naše vláda. Vláda menšinová. Já vám to tady ukážu. KDU dokonce byla ve vládě i tady, protože KDU byla vždycky všude, jednou byla levice, potom byla pravice. No, hlavně aby byla ta koryta. Takže tady v roce 2009 byla vláda, tam bylo KDU. A od roku 2009 do roku 2014, to byl ještě váš rozpočet, stouply důchody za jeden dva tři čtyři (počítá) roky o 1 000 korun necelých. I za Sobotkovy vlády... A mě fascinuje, jak vy stále lžete a manipulujete a říkáte: Vždyť jste byli v té vládě. A jak fungovala ta vláda? No, osm socanů a předseda KDU-ČSL. A potom mě vykopli z vlády. My jsme nikdy neměli MPSV. Ani za této vlády, kde jste seděl, pane Jurečko, kde jste seděl. Tak ty důchody vám stouply o kolik? O nějakých 780 korun za jeden dva tři čtyři roky. Až za naší vlády, poprvé v historii této země byl konkrétní číslo v roce 2017, kdy skončily důchody na 11 866, tak my jsme řekli, že to dotáhneme na více, myslím, že 15 500. A to jsme splnili. Od roku 2014 do roku 2021 stouply důchody na 15 453. Takže my jsme to měli v programu jako jediní.

Sleva na jízdné byla ikona našeho programu. Ano, babičky konečně mohly jezdit i za vnučkami, ano? A potom? Teď přišla tahle vláda, která s nevolí - s nevolí, protože ODS v roce 2010 řekla, že nebude na důchody - 2010, to je stejný scénář - dala důchodcům kolik? Nula. A kolik jsme zdědili 2014? 45 korun. Takže tohle je ta pravda, pane ministře. Takže ten váš graf. Měl jste říct lidem, jak to bylo. Kdo tady měl starost o důchodce a příští důchodce, o zaměstnance? My jsme to byli. Vy jste to jenom akceptovali, velice neradi, velice neradi.

A mě teď fascinuje, že tady jste si nakreslili v roce 2034, že bude důchod 30 700. Tak se ptám, pokud tedy umíme počítat, a je to stále trojčlenka, nebo ještě jednodušší počty, takže 10 let... nebo 10 000 děleno deset je tisíc, milé děti. Pane premiére, když to tady máte, vždyť už ani za rok 2024 to neplníte. Kolik jste mi dali? 360. To je zajímavé, že už mi nechodí ty dopisy od Jurečků. Jenom když se chlubil cizím peřím, tak mi psal. Ano, nevím, kolik to stálo milionů, ten jeho dopis, to jeho PR. Vždycky to tak dělal. Teď mi nenapsal, o kolik mě odrbal. (Potlesk z lavic ANO.) A už neplní těch 10 000. Ten první rok neplní. Dal nám, vážení důchodci, jenom 360. Jaká je prognóza? Musím to dohledat. (Hledá ve svých materiálech.) Prognóza je, abych moc nekecal, musím to najít, myslím, 253, nebo tak nějak. Zkrátka není to 1 000 korun. Jasně, vy řeknete, že to bude později. Takže, pane premiére, už ani to neplníte.

Takže pan kolega Jurečka by si měl ten graf předělat. Měl by ukázat za doby vlády ODS a TOP 09, jak to bylo s důchody, ano? A těchto 10 000? Vždyť to je hausnumero. Jak jste k tomu přišli? A neplníte to. Neplníte to, jo? Takže ten... já to ještě přesně najdu, kolik to je. Ale zkrátka místo 1 000 korun, když tedy budu říkat, že je to ten průměr, tak to není, jo. Tady mám ta čísla. Takže za naší vlády byly navýšeny důchody, celkově o průměrný důchod do 3 587 a za vlády Sobotky a Bělobrádka, protože já jsem tam byl jenom na to, abych vyráběl ty peníze pro ně a snižoval rozpočet a vybíral daně, to bylo jenom 776, ano? Takže to jsou ta čísla. Ani ten graf...

Takže nevěřte jim, vážení spoluobčané, nevěřte jim. Oni lžou neustále. A ať řeknou, jak to budou plnit! Vždyť by to měli plnit aspoň 1 000 korun ročně. A nedělají to. I ten vzorec... Protože kdo tady způsobil, že máme největší pokles reálných mezd? No, samozřejmě že to způsobili oni. A čím to způsobili? Samozřejmě tím, že způsobili, že vytvořili tu inflaci. Oni ji vytvořili. Ta inflace explodovala v lednu 2022, protože zkrátka už nepokračovali ve snížení DPH a nezastropovali, jak jsme jim to doporučovali v únoru 2022 na 1 500 korunách megawatt. A snažili se tady oblbnout lidi, že máme dobré ceny energií. Nemáme! Nemáme.

Tady je článek. Česká reálná mzda zaostává za evropskými standardy. Ano. Čechům rekordně poklesla reálná mzda. Ano. Ukážu vám tady graf. A zkuste hádat, kdy poklesly reálné mzdy? Tak správně, v lednu 2022 to začalo - s nástupem této vlády, protože explodovala ta inflace, která jim vyhovovala. Explodovala. My jsme ji měli 5,1 a 5,3 prosinci, oni se dostali někde na 18. Byli několik měsíců i na prvním místě. Takže od ledna 2022 za této vlády jsou minusové reálné mzdy. Minusové. Proč? Protože elektřina. Proč? Protože tahle vláda nechává vydělat velkým výrobcům energií. Ano, všechno je o elektřině. To znamená, vážení důchodci, spoluobčané a zaměstnanci, i ten vzorec, kde nás odrbali, nenastal, to malinko, nevím, možná 200 korun, protože kvůli této vládě máme stále minusové reálné mzdy. A to samozřejmě má vliv na to, kolik se vyplácí důchodů.

Takže paní Pekarová by si měla uvědomit, že to není poplašná zpráva. To je realita. Realita, že skutečně tady jsme přišli, důchodci, všichni, o velké peníze. O velké peníze, protože trvale 1 000 korun měsíčně nebo 1 020 jsou velké peníze. Vlastně nevím, o čem je ta debata. Já nevím, o čem je. Ať nám někdo řekne. Když tedy pan premiér tady tvrdí, že něco ušetří... Nebo co to je vlastně? Já tomu nerozumím. Nerozumím tomu.

Dokonce i demografové, tady je titulek, pětadvacátníci půjdou podle reformy do penze v 70 letech. Demografové doporučují zmírnit. Takže já nevím, kde tahle vláda, co to vlastně oni předkládají? Fakt. Já tomu nerozumím. Protože nemáme žádné odpovědi na nic. A samozřejmě ty projevy, to bylo stále dokola, jo?

Tak co jsme udělali za osm let?

Tak zopakuju, za osm let, kdy byl pan Jurečka první čtyři roky ve vládě, jsme tam byli do počtu. Dali jsme do pořádku veřejné finance. Viděli jste, o kolik jsme snížili VAT gap? A snižovali jsme daně. A vládu řídila ČSSD s KDU a potom mě nakonec vyhodili.

V té naší vládě, to jsem vám ukazoval, to jsme měli v programu. Někdo nám vyčítá, že jsme neudělali reformu. No toto není žádná reforma, to není žádná reforma. Pokud pan premiér neví, že je v ODS, tak tady ODS přišla někde v roce 1991 pokud si dobře pamatuju, to není žádná reforma. My jsme měli v programovém prohlášení vlády, že zřídíme důchodovou komisi, a v té důchodové komisi seděli všichni zástupci parlamentních stran, všichni. A ČSSD si zvolila paní Nerudovou do čela té komise. My jsme splnili programové prohlášení vlády. My jsme to měli napsané, že zřídíme tu komisi. V tom programovém prohlášení vlády nebylo napsané, že uděláme reformu. A já jsem vždycky tvrdil, a oni to vytrhli z kontextu, že vlastně Babiš něco řekl. Vždyť je to jednoduché, buď budou peníze na důchody a za Babiše byly, nebo nebudou, a za Fialy nejsou. No, protože jsou jiné priority, jiné priority jsou, jiné priority. Pro tuto vládu není priorita zdravotnictví nebo sociál nebo školství. Ne, není, nejsou priority, že priority jsou jinde. Ano, chápu, je to obrana, ale takhle to nebylo, takhle jsme se zkrátka nedomluvili.

Takže já nevím, o čem se s námi chcete bavit. Takže je to lež, že jsme nic neudělali v minulostí. My jsme byli jediní, kteří měli starost o důchodce, a oni to dobře vědí. Peníze jsme vždycky sehnali. My jsme měli přebytkový důchodový účet a my jsme vám ho v roce 2021 vlastně předali téměř vyrovnaný. Takže tyhle lži, vážení spoluobčané, skutečně nevěřte, nevěřte tomu, nevěřte. Ty projevy pana premiéra vždy říká v minulosti, ignoroval, asi mluví pan premiér o sobě. Potom říká, že jsme žádné řešení - no ne, to řešení bylo, ta důchodová komise byla. A když nám paní Maláčová nebyla schopna vysvětlit příjmy, ty takzvané důchodové reformy, no tak jsme si zavolali paní Nerudovou. A paní Nerudová řekla, že vlastně je to na nic, všechno.

My jsme byli menšinová vláda, my nemáme stoosmičku, která válcuje všechno a nebaví se s nikým. Ty vzletné řeči, pan premiér tvrdí, že jsme vlastně nic neudělali, ale Jurečka tvrdí, že pokračuje v práci paní Maláčové. No, tak byste si to měli nějak ujednat. Zase to strašení, pan premiér straší, že něco zkolabuje. Prosím vás, nevěřte mu, nevěřte mu. Skutečně, tak prolhaného politika jsme od revoluce tady nikdy neměli, nikdy neměli a lidi si z toho dělají srandu. Ta videa. Nebudeme navyšovat daně a tečka! Listopad 2022, nebudeme navyšovat věk odchodu do důchodu! Nebudeme navyšovat daně z nemovitostí! Vždyť to je normálně neuvěřitelné! Já nechápu, jak někdo může ještě tyto lidi volit? Já tomu fakt nerozumím. Jak je to možné, jak je to možné? (Potlesk z lavic ANO.) No je to možné, protože samozřejmě když jsme viděli včera Aleše v České televizi, tam jste říkal nějaká žlutá karta nebo co, no tak Česká televize, tak to byl redaktor, který tam zastupoval pana Jurečku, ne? Nebo koho tam zastupoval? Ne? Skákání do řeči, to je klasika, já už jsem o tom mluvil. A teď chtějí víc, vážení spoluobčané, všichni, co máte připojení na internet, budete cálovat i za mobil. Já na ČT nekoukám, tak se těším, jak mě přijdou zkontrolovat.

Takže zkolaboval. (Nesrozumitelné.) Tahle země zkolabuje, pane premiére, pod vaším vedením. Ale to snad není žádné vedení, to je nějaká parta, která se tam dohaduje a my nic nevíme. Kde je vaše programové prohlášení vlády? Kde jste ho vyhodnotili? Kde je porovnání s vašimi předvolební sliby? Kde? Vy žijete jenom z naší práce. Dopravní infrastruktura, zdravotnictví, všechno je naše práce. I ty Lety. Kdyby mě tam Herman nevzal v roce 2016, tak nejsou. I to Uherské Hradiště, kde jste se vyfotili již třikrát, kdy to bude? Kde je ten ministr s motýlkem? Co bude s Novou scénou a novou galerií? Co děláte vůbec? Neděláte nic, jenom kecy. A vylepí si ten plakát nějaký, jo? Bartoš řekne teď budeme stavět, tak už jsou tam, stavíme byty. Tak chtěl bych je vidět.

Tak co tady ještě máme? Takže, pan premiér je hrdý na to, kolik je průměrný důchod. Ale kdyby mohl, tak by vám nedal nic, vážení důchodci, protože ODS tradičně nedávala důchody, protože se domnívá, že vlastně hnutí ANO volí jenom důchodci. Což si tedy nemyslím. My si toho samozřejmě vážíme, já si myslím, že nás volí všichni rozumní lidé, kteří si uvědomují, co se vlastně v naší zemi děje. Takže pan premiér je hrdý, on byl tak hrdý, že nám vzal těch 1 000 měsíčně, na celý život, tak byl hrdý. Takže normálně zasekl. Takže jako fakt se bavit o roku 2050, já mám pocit, že jsem jak v blázinci tady. A tady pan premiér se obrací, nevím na koho, na vás všechny generace.

Tak udělejte něco pro tu mladou generaci, udělejte něco pro ně! My jsme je podporovali. Co ten rodičovský příspěvek, jak jste se dohadovali? Potom jste to ani jim nedali! Takže možná ti, kteří se narodili sekundu před půlnocí, dostali méně než ty, kteří se narodili sekundu po půlnoci. Školkovné, všechno. Vy jste totálně asociální, to ještě tady nebylo. Jurečka, který místo toho, aby bojoval za ten resort, a místo toho, aby řekl tak ne, já s tím nesouhlasím a zkrátka to tak nebude, tak všichni společně tady říkají nesmysly, nesmysly?

Takže já jsem vám jasně řekl, pane ministře, kde máte hledat ty peníze. Takže ty další projevy, nevím, pan Rakušan vlastně tady řekl dobrou větu: Abychom byli schopni, promiňte mi to slovo, vykašlat se na staré křivdy. A to je co jako, pane ministře? Tak proč jste to neřekl Jurečkovi? Co ten pan Jurečka, který nám tady za pultíkem nic neřekl, hned tweetoval tam jste hrdinové, tam tweetujete! Co tweetoval pan Jurečka? Pokud naše vláda prosadí důchodovou reformu, tak ji ANO po žádných volbách nezruší. Reforma totiž ušetří peníze v rozpočtu, které chce ANO v budoucnu rozfrcat, stejně jako to předvedlo během covidu. Nic jiného totiž neumí. Chápete to? Vážení spoluobčané, dobře poslouchejte. Jurečka říká, když my jsme tady bojovali za ochranu životů našich spoluobčanů a byly tady na bankrot lázně, firmy, takže jsme to rozfrcali! (Ukazuje a čte z článků.)

Je to vůbec možné? Jak vůbec takový člověk tohle může říct? Co je tohle? KDU-ČSL chce rychlejší a plošnější podporu lidí a firem. Přichází s balíčkem legislativních opatření. 16. dubna 2020. Takže KDU chce rozfrcat peníze, jak říká Jurečka, a kdo to říká tady? Co říká pan Jurečka? Stát musí v situaci, která je nejhorší od druhé světové války - no, to jsme rádi, vy jste neměli nic tady, ani covid, nic, na tu válku se jenom vymlouváte. Mohli jsme to ustát. Takže co říká Jurečka? Vytvořit záchrannou plachtu a nenechat tak české občany ve štychu, uvedl na tiskové konferenci předseda KDU-ČSL Marian Jurečka.

No, nevíte, je to ten stejný, co tady vystupuje teď? Je to on? (Potlesk z lavic ANO.) Nebo kdo je to? Takže on říká, nás obviňuje, že jsme rozfrcali, ne, my jsme nerozfrcali, my jsme podrželi celou ekonomiku, živnostníky, všechny, lázně jsme podrželi a tady nám to pan Jurečka vyčítal. Další článek: Opozice bude na Babiše tlačit, aby zajistil přímé kompenzace pro podnikatele. Pan Jurečka, on je takový ten správný, ta morální ikona. Pamatujme na ty živnostníky, kteří nemají provozovnu, říká pan Jurečka 12. 2. 2021.

A teď říká, že jsme něco rozfrcali. Chápete to? Jak to může napsat? Co toto je? Na tohle se někdo musí tak narodit, musí mít DNA. To je nenormální DNA. Nenormální! Když mám máslo na hlavě, tak mlčím. Mlčím. Tohle je - opozice tepe vládu. Všude. Chtěli jste víc peněz. No, tak to byl jeden tweet.

Potom pan Jurečka tweetoval: My máme jasné představy. Poslanec Andrej Babiš ve Sněmovně, to jsem já, no tak je ukažte, pane Babiši. Můžeme o nich jednat. O čem mám s vámi jednat? Já vás znám dobře. Já vím, kdo jste, co jste zač. Nebudu to tady jitřit. O čem mám s vámi jednat? Možná se můžu zeptat, jaké máte výnosy na hektarech. Kam jste dal tu vaši firmu? Odkud máte ty kombajny? Nebo nevím. O čem mám s vámi jednat? Co to je, ta důchodová reforma? Jaká důchodová reforma? A jednání s prezidentem Pavlem jste s ostudou utekli. To tweetoval včera. Tak potom škoda, že neposlouchal pana Rakušana, který říkal, že se nemáme vracet do minulosti. Ale on se vrací. Na Twitteru je hrdina a tady o čem? Ať nám odpoví na ty otázky, na které se ptáme. Samé tweety. Znovu lže, že ocenil, že hnutí ANO jsme souhlasili s vyšším věkem odchodu do - nesouhlasili jsme. Nesouhlasili. Nikdy! Zápis jsme odmítli. Takže neuvěřitelné. Neuvěřitelné! Takže propaganda, stále dokola věci, které jsou nepravdivé. Nepravdivé.

Takže bylo by dobré, když tedy tvrdíte, že nejsou... Já se v tom nevyznám. Já nevím, kdy, jak říká pan premiér, něco ušetří. Už jste ušetřili. Už jste ušetřili na důchodcích. A já jsem řekl kde. Normálně jste je odrbali, takže žádná poplašná zpráva, jak říkala paní Pekarová. Tady dokonce se vrací k Řecku, že tam klesly důchody a já nevím, co všechno. A poplašná zpráva, že to je. Tak říkám, poplašná zpráva pro mě je ten kokain. Mělo by se to vyšetřit, protože už je toho nějak moc s tím kokainem, ne? Máme ten Dozimetr a tak dále, takže ty projevy, to je jak přes kopírák. To je stále stejné, že my jsme nic nedělali a že oni. Opak je pravdou, vážení spoluobčané, a my jim to umíme všechno zdokladovat.

Potom je ten druhý pilíř, stále dokola, že my jsme zrušili druhý pilíř. Ano. My jsme zrušili druhý pilíř, který byl pro bohaté. To nebylo pro všechny. Osm set milionů korun to stálo rozpočet. Ano a bylo to pro nějaké investiční fondy. A Karel Havlíček vám tady jasně řekl, co my navrhujeme, jaké příjmy. Vždyť je to jednoduché. Znovu opakuji, je to jenom o penězích. Ano, a pokud vy vycházíte z toho, že chcete mít za každou cenu, ano, důchodový účet na nule a my jsme se k tomu blížili, teď to nemáte, tak se snažte. My jsme vám dali recept. Karel Havlíček vám říká, kde je zdroj, já vám říkám, kde je šedá ekonomika, říkám vám, kde máte rezervy atd., a vy si z nás jenom děláte srandu, vy se nám vysmíváte stále. Teď než začala ta schůze, to bylo strašně vtipné. Já doufám, že to ti lidé vidí, vlastně s jakým despektem tady to funguje. Možná by bylo dobré pustit, jak to bylo za nás, když jsme byli my ve vládě, jak jste nás tady trénovali, že jsme nemohli chodit ani na toaletu. Ano, tak to bylo. Tak to bylo!

Takže ano, pan Jurečka se strašně pohoršoval nad slovem chlebíčky. Ano, chlebíčky. Tak když tady čtu, jak například paní předsedkyně Sněmovny opět přečerpala rozpočet. Slíbila, že ho dodrží, že ušetří 40 milionů, ale utratila o 141 navíc. Takže vlastně rozdíl je 180 milionů, ne? V roce 2023, to tady čtu z toho Kverulanta, že zase utratila o 46 milionů navíc. A koho to zajímá? Koho zajímá, že na Úřadu vlády se všichni těší, protože tam je obrovská hostina. Ano, tam všichni o tom mluví, jak je to úžasné, jaké jsou skvělé rozpočty. Ano, za nás se šetřilo. A za mě, já jsem zrušil například oběd zdarma pro ministry, jak to dělal Sobotka, když už jsme u toho, pane ministře. Takže o tom si můžeme tady povídat. Můžeme si povídat, jak tady pan ministr nám říkal, že politici v Česku berou málo. Někteří si za tu dřinu zaslouží víc peněz. Nebo o tom, jak jste šeřili tady. Já nevím, paní Pekarová, jak letěla na Tchaj-wan. Kachní paté, prosecco, piva, všechno to jako jede. Takže fakt super. Za nás, tak se podívejte a porovnejte si rozpočet na Úřadu vlády, jaký byl za nás a kolik je teď. A to ještě samozřejmě nevykazujete ty dohody. Ty jste dali mimo. Tady se chlubíte, že máte méně zaměstnanců. Není to pravda, protože samozřejmě vy jste to přesunuli na různé smlouvy. To se dá těžko dohledat. Taková je pravda. Takže vy říkáte lidem: Nejsou peníze, nebudou peníze, ani pro důchodce, ani pro zaměstnance, ani pro rodiny, ani pro nikoho, jenom na stíhačky a sami nejdete příkladem. Vždyť to cestovné, nebo co všechno vlastně se děje, kam chodíte všude a co z toho padá vlastně. Já nevím, co z toho padá. Možná by bylo dobré se dozvědět, co všechno z toho jste pro nás přinesli.

A kdy konečně už vlastně vyhodnotíte programové prohlášení vlády, ne? Vždyť jste slibovali vašim voličům, že dáte finance do pořádku. Máte stále větší a větší dluh. Ano, HDP vám letí nahoru. Tady někdo polemizoval a nevěděl, co jako ten pilíř Karlův, jak to je. Tak kolik je dneska státní dluh? Tři tisíce dvě stě padesát, pokud se nepletu, a kolik jsou úspory? Tři a půl tisíce. Tak z toho si můžete něco vyvodit, ale to je čistě teorie. Ale já se znovu vracím, proč jste ani jednou nevyhodnotili vaše předvolební sliby a programové prohlášení vlády? Co jste tam měli k důchodům? Ne? Říkali jste daňová brzda. Není. Říkali jste, že cíl je udržet stávající valorizační mechanismus důchodů. Zase jste lhali. Nemocné, sociálně znevýhodněné a důchodce jste hodili přes palubu, ano? Takže zkrátka kde jsou ta dvě procenta sociálního pojištění pro ty zaměstnavatele, co jste slibovali? Kde to je? Také nebude. Regulace cen. Slibovali jste, že se bude započítávat studium do náhradní doby pro důchod. To už také neplatí. Takže to je výsměch, co vy děláte ve školství v neučitelských profesích. Škrtli jste slib, že nepedagogičtí pracovníci budou mít 130 % průměrné mzdy. Takže podpora začínajících učitelů do roku 202 je pryč samozřejmě. A tak dále. Podpora bydlení pro mladé. A tak dále.

Takže to je všechno vaše práce a teď se snažíte tady vlastně namluvit veřejnosti, že děláte nějakou reformu. Žádná reforma to není, nikdo tomu nerozumí a pan premiér, pokud tedy postuje na Twitter, že někde něco ušetříte odrbáním budoucích důchodců a zaměstnanců, tak by bylo dobré, abyste to ukázali, abyste nám to zdokladovali.

Takže ten výsledek vaší práce je totálně tristní. Totálně tristní a škoda, že jste něco neudělali pro lidi. Hlavně v té elektřině. Tam jste to mohli udělat. Mohli jste to udělat vlastně, abyste zabránili zdražování topení v bytech. Osobní doprava. To jsou ty emisní povolenky, které schválila vaše Hubáčková v květnu 2022, kdy jste slibovali, že nezakážete ani podej, ani výrobu aut se spalovacími motory. A můžu pokračovat.

Takže je to jedno velké divadlo. Vážení spoluobčané, prosím vás, nevěřte jim. Nevěřte jim. Je to jenom oblbování, kde oni se tváří, že někde v roce 2050 se ušetří, ale nejsou schopni ani říct HDP. To je nějaká analýza, ano, tam nějaké ty předpoklady jsou. A proč tam není to jejich řešení? Proč tam není i to řešení, jak dlouho studují studenti nebo další věci. Takže je to zkrátka, závěr z toho je takový, že já nevím, o čem jsme vlastně měli s panem Jurečkou jednat. O čem? Já vlastně nevím, co on předkládá, já nevím, jaký to má dopad na rozpočet 2026, 2027, 2028. Já jenom vím, že tahle vláda odrbala důchodce o obrovské peníze, ničí jim život, dělá jim ze života peklo. Stále víc lidí má problém zaplatit nájem a základní potřeby, energie, nechává vydělávat energetickým firmám, zdaňuje všechno, co jde. Tak si připomeňme ta různá hesla. Teď chodí ty složenky na daň z nemovitostí. A Stanjura postupně nejenom, že odrbal důchodce, zaměstnance a teď se chystá na kraje a na obce, protože ty mají na účtech nějaké peníze na dlouhodobé investice. Takže to je úplně neuvěřitelné a zkrátka tahle vláda neudělala pro lidi vůbec nic.

Já bych tady mohl číst dlouho bilanci jednotlivých ministrů, co z nich vlastně vypadlo. Takže jenom lži, jenom manipulace, jenom mystifikace a účelové informace, ale nechápu vlastně - možná jsem natvrdlý - o čem je ta řeč. Skutečně je to jenom o roce 2050? Tak nám řekněte, kolik bude HDP. Nebo je to před tím? Tak nám řekněte, kdy kolik ušetříte tím, že jste odrbali důchodce a příští zaměstnance, to se týká všech zaměstnanců, všech. Samozřejmě, možná by pan premiér, který se samozřejmě stará jenom o zahraniční politiku, se mohl jít podívat na takovou kontinuální linku v nějakém závodě, kde někdo má 15 minut na kafe dopoledne a potom 20 minut na oběd. Ať se tam jde podívat, jestli tam někdo může pracovat tak dlouho.

Takže velice narychlo jsem řekl svůj názor a určitě budu rád, ale znovu opakuji, že je to jenom divadlo o ničem. Vážení spoluobčané, od této vlády nečekejte nic dobrého. Tahle vláda ničí naši zemi, ničí všechno, naše země pod touto vládou nemá žádnou budoucnost, sem nepřijdou žádní investoři a naši podnikatelé se budou muset rozmyslet, jestli vůbec tady chtějí podnikat. Vždyť ta pravicová ODS, která neexistuje a už je SPOLU, tak teď jsou volby - co vám řekli na tiskovce? Že kandidují do Bruselu proti hnutí ANO. To je jejich plán. My kandidujeme do Bruselu, abychom tam prosadili a bojovali za to, abyste měli levnější elektřinu, abyste mohli topit plynem, abyste mohli topit dřevem, aby vám do všeho nekecali ti úředníci, nikým nevolená ta bruselská hydra. To my chceme v Evropě, protože my máme starost o budoucnost Evropy a tam se to rozhodne. (Potlesk vlevo.) Tak si vzpomeňte, co tahle vláda od nástupu pro vás udělala a udělejte z těch evropských voleb referendum o této vládě. Udělejte to, vyjádřete se. A pokud jste spokojeni, tak vám není pomoci. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Dvořák. Pane ministře, prosím.

 

Ministr pro evropské záležitosti ČR Martin Dvořák: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem se původně přihlásil na samém počátku vystoupení pana poslance Babiše, kdy se podivoval nad tím, že tady není nikdo z vlády. Tak jsem ho chtěl jenom upozornit, že v tuto chvíli zasedá vláda a také zasedá plénum Senátu, takže zkrátka tady nemůže celá vláda sedět, protože má taky jiné úkoly, než sedět na plénu Sněmovny, kde se obstruuje. Ale během toho projevu jsem chtěl ocenit jednak to, že pan poslanec Babiš svým projevem prokázal, že i v 69 letech je člověk velice výkonný, plný energie a tudíž si myslím, že i v 65 jít do důchodu je zbytečně brzo pro lidi, jako je třeba pan poslanec Babiš. To je jenom na okraj.

Pak jsem chtěl především ocenit mimořádnou slušnost a korektnost, jakou tady pan poslanec Babiš předvádí. To, jak se nepouští do osobních útoků, jak se drží tématu, to, jak si vzal k srdci to naše všeobecné volání po atentátu na premiéra Fica, že se k sobě budeme chovat slušně, projevovat si navzájem respekt. Myslím si, že to pan poslanec Babiš opět v plné šíři předvedl. Děkuji vám. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času a vaše vystoupení vyvolalo mnoho dalších faktických poznámek. První paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Juchelka. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, já nebudu komentovat to, co jste všechno řekl, ale tu první část, to znamená, že jste tady obhajoval vládu, že vláda tady není, protože zasedá. Ale nás to přece vůbec nezajímá. Ve své podstatě vy jste si svolali mimořádnou schůzi, vy jste řekli, že toto je klíčové, je to vlastně vaše důchodová reforma, kterou chcete za každou cenu prosadit, dokonce jste si tam dali i pevné hlasování. Nás vůbec nezajímá, že má nějakou vládu. Tu vládu si měli udělat třeba v pondělí, protože věděli, že teď přijde ta správná chvíle, kdy tady budou sedět a budou obhajovat ten svůj paskvil, a my samozřejmě jsme připraveni okamžitě na to nějakým způsobem reagovat. Takže opravdu výmluva dobrá, ale neakceptovatelná. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní je na řadě pan poslanec Juchelka a připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já se dotknu všech těch věcí, které tady říkal pan ministr Dvořák. Vláda zasedá každou středu a vymyslela si to ona. Proto vždycky tady máme jako poslanci, kteří se sjíždějí z celé republiky, půl dne volna právě proto, že vždycky ve středu zasedá vláda, a proto tady nikdo není, kromě pana ministra Dvořáka, protože i přesto, že to je tak strašně důležitá materie, která má 330 stran, tak není schopen tady být ani pan předkladatel ministr Jurečka a vy, který o důchodech nevíte vůbec nic, tak nám nemůžete odpovědět na žádné otázky v rámci prvního čtení, protože zkrátka ty odborné věci neznáte.

Ano, zasedá i Senát a Senát dneska skandálně schválil to, že tato Sněmovna nenavýšila v prvním stupni příspěvek na péči všem těm desetitisícům lidí, který zůstává už několik let stejný a tím pádem už je dneska jasné před podpisem pana prezidenta, že si budou moci dovolit méně hodin péče, když mají první stupeň příspěvku na péči.

Pokud má někdo 69 let a ještě je tak plný síly, jak říkáte, jako předseda Babiš, tak my jsme jedině pro. Proto navrhujeme logickou motivaci všech seniorů, aby pracovali. Nenavrhujeme ji tak, jako vy, kteří budou díky tomu zase šetřit v rozpočtu, protože můj ctěný kolega Kubíček udělal fantastickou excellovskou tabulku pro ekonomického experta KDU-ČSL pana Kohajdu, kde jasně ukazuje na to - a o tom se budeme určitě ještě bavit - že prostě a jednoduše vy ty seniory, kteří budou chtít pracovat i po 65 letech dobrovolně, budete zkrátka zase odrbávat na financích.

No a co se týče dalších věcí, tak ty si nechám potom samozřejmě ještě na další část svého projevu ohledně důchodů ve faktických poznámkách. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Mračková Vildumetzová a připraví se paní poslankyně Ožanová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. No, pane ministře Dvořáku prostřednictvím paní předsedající, mlčeti zlato. To jsem ráda, že jste to uznal, protože já musím říct, že vaše vystoupení v tom, že mi tady sdělujete, že tady nikdo není přítomen, že je jednání vlády, je opovrhování touto Sněmovnou. Já jsem to říkala několikrát. Jak si může tato vláda dovolit svolávat jednání vlády, když je Poslanecká sněmovna?

Když tady tak útočíte na pana Andreje Babiše a nazýváte ho tady neustále poslancem, tak já bych vám chtěla říct, že to je za prvé předseda hnutí a za druhé, on byl zvolen do té Poslanecké sněmovny, na rozdíl od vás, který jste byl na pátém místě a do Poslanecké sněmovny jste se ani nedostal, tak jste šel dělat politického náměstka a teď děláte ministra neexistujícího ministerstva. Takže já musím říct, že je to opravdu neskutečný, co tady předvádíte.

A víte, kdy měl ten Andrej Babiš ta jednání vlády? V pondělí v sedm hodin ráno. A víte proč vy je nemáte a máte ve středu? A proč může Sněmovna zasedat ve středu? Protože jste většina ministrů z Moravy a v pondělí byste se sem nedostali a museli byste brzo vstávat. Takže proto máte jednání vlády ve středu odpoledne a ještě si máte tu drzost sem teď jít a říct nám, že si dovolujeme říct, aby tady byl nějaký ministr, že máte jednání vlády. A není náhodou jednání Sněmovny? A kdo si svolal tu sněmovnu? Já anebo vy? Vždyť je to mimořádná schůze k nejdůležitějšímu tématu důchodová reforma, kde chcete vzít všem seniorům finanční prostředky. Takže, pane ministře, mlčeti zlato. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: S další faktickou se přihlásila paní poslankyně Zuzana Ožanová, poté paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní předsedající. No já jsem z vláčka čudlík poté, co jsem slyšela: "Vláda má jiné úkoly než sedět na plénu Sněmovny". Komu se zodpovídá vláda, vážení? Sněmovně. Ne Sněmovna vládě. Pane ministře, pokud to nevíte, tak nevím, co tam děláte. Já chápu, že jste svým vystoupením chtěl zakrýt to, že jste nesplnil svůj úkol být tady včas jako jediný člen vlády v 15 hodin, ale to už nezakryjete. V 15 hodin tu nebyl žádný člen vlády, vy jste přišel později a teď se snažíte to, že jste nesplnil úkol, který jste dostal, zakamuflovat tím, my máme vládu. Nemáte ji mít v době jednání sněmovny, nemáte svolávat sněmovnu v době, kdy chcete jednat. Svolali jste si to vy, ne my. Tak buďte té lásky a přijďte si nás aspoň vyslechnout. Tady bylo řečeno, že pan ministr Jurečka - já se omlouvám předsedovi klubu KDU, že přijde za 15 minut. No fakt nepřišel. Prosím vás, vám je to úplně jedno, vy na to kašlete a tvrdíte, že zasedá vláda, proto nic. Promiňte, vláda se odpovídá Sněmovně, pane ministře, zkuste si to někam zapsat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní předsedkyně Schillerová s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jako členka bývalé vlády Andreje Babiše si dovolím vám říct, už to řekli mí předřečníci, že naše vláda zasedala vždycky v pondělí. A zasedala v pondělí proto, aby nenarušoval se chod Sněmovny. To byl ten zásadní důvod, proč jsme měli vlády v pondělí. A pane ministře, máte to skutečně, jak řekli mí kolegové, popletené. Já si vzpomínám, jak jsem byla na jednom z prvních, druhých, třetích rozpočtových výborů, na jednom z mála, na které dorazil ministr financí Zbyněk Stanjura, byl tam dvakrát tedy za tři roky, a tehdy jsem říkala, že bych chtěla, abych chodil na ty rozpočtové výbory tak, jak jsem chodila já jako ministryně financí. A on tam odvětil: Nebudu chodit, protože zasedá vláda. No a to je přesně to, co jste si spletli. Vy tady máte sedět. Neprosadili jste za tři roky, tak jak vám to řekl náš předseda, vůbec nic. Přišli jste s touto škodlivou asociální, odpornou pseudoreformou a ani nemáte tolik slušnosti, abyste tady seděli a tvářili se aspoň, že to té Sněmovně předkládáte. Já chápu, že jste utekli, když nebyl schopen váš ministr práce a sociálních věcí zodpovědět naprosto elementární dotazy, které dostával od mých kolegů, nebyl schopen vůbec nic vysvětlit. To je ta vaše reforma, které vůbec, absolutně vůbec nerozumíte.

Čili já dávám procedurální návrh na přerušení jednání Sněmovny do přítomnosti vlády České republiky. Přijďte si to hájit. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, prosím o klid v sále. Máme zde procedurální návrh. Je tady další přihlášený, prosím pěkně, pan poslanec Letocha.

 

Poslanec Petr Letocha: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Já bych rád dal protinávrh k tomuto procedurálnímu návrhu a navrhuju, abychom přerušili schůzi do doby, dokud se nedostaví minimálně tři ministři vlády. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem váš návrh. Pan poslanec Vomáčka, prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji, vážená paní přesedající, dámy a pánové. Já dávám protinávrh, a to, abychom přerušili projednávání tohoto bodu, a to do 17 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, návrh na přerušení tohoto bodu do 17 hodin. Další přihlášený je pan poslanec Svoboda.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Vážená paní předsedající. Dovoluji si dát protinávrh, abychom schůzi přerušili do 17.10. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, přerušení do 17.10. Pan poslanec Navrátil.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych si dovolil z důvodu hygienické pauzy dát přerušení do 17.15. Myslím si, že 30 minut by každému mohlo stačit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče Navrátile, prosím pěkně, důvod na hygienickou pauzu? Nechcete dát nějaký jiný návrh, prosím pěkně? (Smích a veselí v sále.) Přátelé, moji milí poslanci a poslankyně, ráda bych vás požádala, abyste dávali návrhy přece jenom takové, které odpovídají té situaci, to znamená, ty důvody, které uvádíte, prosím pěkně, uvádějte tak, v jakém to jde duchu, ty návrhy. Jinak ty návrhy nebudu uznávat jako hlasovatelné. Děkuji vám.

Omlouvám se, pane ministře, my budeme hlasovat. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Já přivolám kolegy z předsálí. Počkáme, než se ustálí počet přihlášených. Budeme tedy hlasovat. Já se obávám, že z důvodu hygienické pauzy... já bych považovala tento návrh za nehlasovatelný, pane poslanče, a pro příště prosím přiměřené protinávrhy. Děkuji vám. Čili o tomto návrhu pana poslance Navrátila nebudeme hlasovat.

 

Dále zde máme návrh pana poslance Pavla Svobody, který navrhuje přerušit jednání do 17.10.

Zahajuji hlasování a táži se, táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, přihlášeno 133 poslanci a poslankyně, pro 2, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní hlasujeme o návrhu pana poslance Vomáčky, který navrhuje přerušit jednání do 17 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 13, přihlášeno 137 poslanců a poslankyň, pro 2, proti 104, návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Letocha navrhuje přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti alespoň tří ministrů vlády.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? (Hovor mimo mikrofon.) Ano, omlouvám se, prohlašuji toto hlasování za zmatečné, protože zde máme už přítomno velké množství ministrů, čili tento návrh je nehlasovatelný.

A nyní budeme hlasovat návrh paní předsedkyně Aleny Schillerové, která navrhuje přerušení do přítomnosti vlády.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, přihlášeno 139 poslanců a poslankyň, pro 63, proti 56. Návrh byl zamítnut.

 

Vypořádali jsme se se všemi návrhy, budeme tedy pokračovat v jednání. Nyní zde máme ještě faktické poznámky - pan ministr Dvořák, poté paní poslankyně Věra Adámková. (Ministr Dvořák se dostavil k řečnickému pultíku.) Momentíček, pane ministře Dvořáku, vydržte chvilku. Pan ministr Výborný je také přihlášen, ale až po paní poslankyni Adámkové. Tak. Já se omlouvám, já zatím nemám možnost zmáčknout stopky, abych vám nastavila dvě minuty na faktickou poznámku. Ano, už to funguje? Děkuji. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr pro evropské záležitosti ČR Martin Dvořák: Děkuji. Teď asi - a teď už funguje i mikrofon. Já vás asi překvapím, ale já jsem se přišel omluvit. Já jsem tím svým výrokem opravdu nechtěl spustit tuhle vlnu pouček o tom, že Parlament nebo Sněmovna je více než vláda. Já jsem chtěl omluvit neúčast většiny členů vlády, protože v tu chvíli prostě zasedala. Nechtěl jsem tím říci, že je to výraz naší neúcty ke Sněmovně, a opravdu mě moc mrzí, že to takhle bylo pochopeno. A na druhou stranu nemyslím si, že to byl relevantní důvod k tomu, aby tady opět byla zpochybněna moje kompetence a moje vládní funkce, to myslím, že bylo opravdu zbytečné. Přijměte prosím moji omluvu i za ty běžecké závody, omlouvám se, takhle jsem to nemyslel. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Věra Adámková, připraví se pan ministr Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Moje poznámka samozřejmě, pane ministře, směřovala k tomu, co jste řekl. Omluva je jasná. Jsem ráda, že nemusím tady opakovat učivo základů společenských věc z primy víceletých gymnázií. Jsem ráda, že si to uvědomujete, a doufám, že už podobné excesy se tu neobjeví. Ono totiž nejste první, kdo to tady takhle řekl z této vlády. Já bych byla ráda, kdyby ta vláda věděla a ministři věděli, že opravdu jsou povinni se zodpovídat Parlamentu. A jestli se ty otázky líbí nebo nelíbí, to se může stát, ale od toho jsou ministři dané vlády a musí je strpět. Protože to také znamená, že jsou kompetentní a nebojí se otázek. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Výborný, poté pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji, paní předsedající. Já musím dát paní poslankyni Adámkové za pravdu. Myslím, že si to naše vláda velmi dobře uvědomuje, protože známe ústavu a víme, co z ní také vyplývá. Přesto si dovolím tady jednu věc říct, protože to jsem zaznamenal, když jsem přišel do sálu, a pan vicepremiér Jurečka, který tady mimochodem tedy už druhý den velmi trpělivě té debatě naslouchá a reaguje opakovaně, tak myslím, že plní přesně to, co mu ústava ukládá.

Tak opravdu dnes na jednání vlády nebyl ani jednu minutu. Pan vicepremiér do této chvíle obhajoval vlastně tisky schválené touto Sněmovnou, touto Sněmovnou na půdě horní komory, pokud se nepletu, Senátu. To byl ten důvod, proč tady byl omluven. Tak prosím pěkně, aby tady zaznělo na mikrofon, on skutečně byl na jednání vlády zastoupen paní náměstkyní.

A snad ještě jedna poznámka. Když jsem tady slyšel od paní předsedkyně Schillerové, že tahle vláda nedokázala vůbec nic. Tak jenom jeden střípek za všechny. K dnešnímu dni nám zůstává pouhých osm tisků, které nebyly implementovány, je to historicky nejnižší počet. My konečně jsme vyčistili ty skříně, které zůstaly po vás, po vašich super ministrech a dalších. Tak je to pozitivní zpráva. Já to říkám proto, že to je pozitivní zpráva, že se daří i vaším přístupem a rozhodnutím celé Sněmovny samozřejmě postupně všechny tady ty věci, které se nepodařilo osm let úspěšně dotáhnout do konce a transponovat do českého právního řádu, tak dotahovat do konce a říkám, historicky nejnižší počet. Dokážeme si zorganizovat Sněmovnu, máme od toho předsedy klubů, a pak nám to tady skutečně funguje. Takže není pravda úplně to, co tady - ale chápu, v nějaké emoci a populisticky zaznívá. Tak to jenom na vysvětlenou. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane ministře Dvořáku. Omluva přijata. Ale přesto bych se chtěl zeptat, než se rozprchnou zase úplně všichni ministři a pan premiér už tu zase není. Už to trvá dva a půl roku. Můžete nám někdo říct, proč je tedy ta vláda ve středu? Jaký máte ten zásadní důvod, že jste si dali vládu na středu? Protože paní předsedkyně Schillerová to říkala dobře, vždycky byly vlády v pondělí, počítá s tím jednací řád. Proto máme jednací dny úterý až pátek, protože se předpokládá, že v pondělí bude vláda. Koho to napadlo, že už dva a půl roku chodíte tady, když je Sněmovna, do té místnosti, myslím 106? Tam probíhá vláda, místo aby seděla ve Strakovce, kde máte prostě aparát, kde všecko funguje, tak se scházíte tady. A když je potom nouze nejvyšší, tak přibíháte sem do sálu Poslanecké sněmovny. Takže pořádně neděláte ani jedno, pořádně nezasedá ani ta vláda, ani pořádně nezasedáte tady v Parlamentu. My máme právem pocit, že pohrdáte Poslaneckou sněmovnou.

Já se chci zeptat opravdu věcně: Je tady někdo schopen mi vysvětlit, co je tedy ten důvod, proč už dva a půl roku to trvá? Proč už dva a půl roku máme ten nejproduktivnější den, když se má začít v devět ráno a končit v sedm večer, to se vždycky udělalo nejvíc práce v tu středu, tak my ji máme osekanou do 14 hodin? Pak nám nevyčítejte, že ta Sněmovna je neprůchodná, že se projedná málo tisků. I to je důvod, proč tady potom sedáváme do jedenácti hodin do večera. Jednoduchá otázka - proč? Vysvětlete mi, proč to je a proč nemůžete zasedat v pondělí jako všechny ostatní vlády? Děkuju. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vyčerpali jsme zatím všechny faktické poznámky. Nyní je na řadě s přihláškou do obecné rozpravy pan poslanec Lubomír Brož, pardon, ano, pan předseda Okamura se přihlásil s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já po svém včerejším vystoupení tady sleduju tu debatu ze strany Fialovy vládní pětikoalice a opravdu se tady úplně míjíme v těch správných argumentech. Takže já bych dnes ve svém vystoupení rozvedl, proč SPD tento návrh nepodpoří. Samozřejmě jsem to už zdůvodnil dostatečně včera, ale rozvedl bych to dalšími argumenty, a proč jsme podali, respektive já konkrétně jsem podal jménem klubu SPD návrh na zamítnutí.

Nepřekročitelnou červenou linií je pro nás u toho návrhu zákona jakékoliv zvyšování věku odchodu do důchodu, které chce Fialova vláda spustit už pro občany narozené v roce 1966. Dále nikdy nezvedneme ruku pro snižování poměru důchodů vůči předchozí mzdě, což vládní koalice plánuje spustit již od roku 2026. Bude to totiž znamenat pokles reálných důchodů a diskriminaci části seniorů.

A teď k těm argumentům, které bych ještě po svém včerejším vystoupení více rozvedl ještě z jiného pohledu. Podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu se v průměru ve zdraví dožívají čeští muži 60,9 let a české ženy 62,5 roku, oproti tomu průměrný věk dožití je vyšší - u mužů 73 pardon 75,3 a u žen 81,3 let. Ale to jsou zcela odlišné kategorie. A vy to tady mícháte dohromady. K čemu tento posun a rozdíl vede? Lidé nad 61 let věku jsou častěji nemocní, což jim v důsledku toho významně snižuje jejich roční výdělek, a tedy i vyměřovací základ budoucí penze. Posunutí věku odchodu do důchodu tedy není nic jiného než trik, jak více ušetřit nejen na samotných nominální výdajích na důchody, ale i ve smyslu snížení výměry důchodů budoucím seniorům.

Lidé, kteří už prostě ze zdravotních důvodů pracovat nemohou v tom vyšším věku, tak stejně pracovat nebudou, když nemůžou pracovat. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a tak podobně, což všechno zatíží veřejné rozpočty a náš sociální systém. Říkám to z toho důvodu, že právě ten přínos vládou navrhovaného opatření tak bude nulový nebo záporný.

Za dobu panování Fialovy vlády již více než dva roky nepřetržitě klesají reálné mzdy, a to velice razantně. Většině poctivě pracujících lidí za tuto dobu klesla jejich kupní síla o více než 30 %. Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let by měla vláda podle našeho názoru prioritně řešit právě otázku nízkých mezd českých zaměstnanců a udělat vše, co má ve své kompetenci, pro to, aby se tato situace změnila. Vláda v tomto ohledu ovšem nedělá vůbec nic.

Češi mají o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr, a to je hodně. I proto má a musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší než v zahraničí. Tady bych jenom dodal, že i v zahraničí bývá věk odchodu do důchodu nižší.

V České republice máme i mnohem vyšší podíl průmyslu než zbytek Evropy, a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví na hrubé přidané hodnotě v Evropské unii. I to je jasný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu.

Ještě k vládnímu návrhu na způsob výpočtu zvyšování věku odchodu do důchodu. Kromě jiného zde zcela absentuje analýza aktuálního vývoje a pohybu takzvané doby dožití, která se zpomalila z tří měsíců za rok v roce 2010 na pouhý jeden měsíc za rok v průměru posledních pěti let. Vládou navržený postup je tedy nepodložený aktuálním zvyšováním doby dožití. Ale hlavně v případě, že dojde k poklesu prognózy doby dožití, nemá alikvotně k tomu dojít ke snížení věku odchodu do důchodu, ale pouze k jeho zakonzervování. Tedy ani v tomto ohledu neplatí vládní teze o tom, že tato změna má garantovat průměrnou délku pobírání starobního důchodu na úrovni 21,5 roku.

Navržená metoda výpočtu je citlivá na výkyvy ve statistice, což může vést až k tak absurdním dopadům, kdy prodloužení věku odchodu do důchodu bude u jednoho ročníku narození o dva měsíce, u dalšího o jeden měsíc, u dalšího o dva měsíce a u následujícího k žádnému navýšení nedojde, což bude vytvářet další pocity křivdy mezi budoucími seniory.

Pojďme dále. Češi tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně v průměru, zatímco Němci tráví v průměru přibližně 35 hodin. To vyplývá z dat projektu index prosperity.

Vážené kolegyně a kolegové, SPD má jasnou představu o tom, jak reformovat a stabilizovat náš důchodový systém, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný a aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti, aby byl spravedlivý, nediskriminační a motivační.

Již jsem zdůraznil, že důchodový systém neexistuje ve vakuu. Klíčové je proto reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. Tedy jednak udržovat míru inflace dlouhodobě na co nejnižších hodnotách, současně maximalizovat příjmy takzvaného důchodového účtu bez zvyšování sazeb sociálního pojištění. Narůstající deficit takzvaného důchodového účtu je totiž především zcela jednoznačně zapříčiněn vysokou inflací v posledních třech letech a prakticky nulovou snahou vlády o její snižování. Vysoká inflace ze zákona generuje nutnost mimořádných valorizací důchodů, což logicky znamená zásadně vyšší nároky na výdajovou stranu důchodového účtu, což nemohly vykompenzovat ani setrvale se zvyšující příjmy.

Toto je hlavní důvod deficitu našeho důchodového systému, v podstatě nic jiného. Není jím náhlé zjištění vlády, že demografický vývoj není příznivý a že klesá porodnost. To víme dlouhodobě. Stejně tak víme, že v posledních letech před pandemií covidu byl důchodový účet v celkem solidním přebytku, a to při lehce vyšší nezaměstnanosti, než je dnes a při znatelně nižším objemu vybraného pojistného. To, co s tímto saldem zásadně zahýbalo, je hlavně vysoká inflace, která tu nemusí, a hlavně nesmí, být napořád. K deficitům důchodového účtu nejsme odsouzeni navždy nějakou vyšší mocí. Je to na nás.

Přesuňme se k příjmové straně pomyslného důchodového účtu. Zde se musíme zaměřit hlavně na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém a šedém trhu práce. Dále pak na reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích a na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání u lidí v předčasných i řádných důchodech. Dále jde o obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky, či o vytvoření podmínek pro citelné zvyšování mezd napříč veřejným i privátním sektorem.

Těmito opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému výrazně více než 100 miliard korun nových příjmů, minimálně. My jsme tyhlety návrhy na našich jednáních s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou z KDU-ČSL představili. Musím říci, že právě proto jsem dneska také vystoupil, abych reagoval na tu dnešní debatu. Protože na tom, co jsem řekl, se zcela jasně dokazuje, že to, co tady předkládá Fialova vládní pětikoalice, není důchodová reforma. Jsou to pouze parametrické změny stávajícího systému, takže to samozřejmě nepovede k tomu kýženému výsledku. Spíše, jak vidíme, přesně naopak, pro občany to bude mít velmi negativní dopady.

Snad ještě krátce zareaguji na to, co se tady událo předtím, než jsem vystoupil. Myslím, že odpověď na to, proč vláda zasedá ve středu, a nikoliv v pondělí, jak bylo zvykem, je přece jednoduchá. Prostě chtějí mít v pondělí volno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Brož v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Kubíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi se krátce vyjádřit k novele zákona o důchodovém pojištění, kterou vládní koalice označuje za důchodovou reformu. Nejde však bohužel o reformu, to tady už dneska i včera padlo mnohokrát. Návrh zejména nijak neřeší druhý a třetí pilíř důchodového systému, pouze redukuje pilíř první. Vláda nám tak do Poslanecké sněmovny předkládá návrh na prosté snižování důchodů a zvyšování věku odchodu do důchodu.

Není to ale žádná novinka, protože stávající vláda již v minulosti učinila několik kroků, které alibisticky nazvala důchodovou reformou. O žádnou reformu však nešlo ani dříve, ani nyní. Jednalo se třeba o zrušení systému mimořádných valorizací, které měly za cíl reagovat na inflaci a zajistit tak alespoň částečné zachování reálné hodnoty vyplacených důchodů.

Dalším návrhem vláda ex post připravila penzisty o důchody, na které jim již vznikl zákonný nárok. Neměla problém činit tak zpětně, tedy retroaktivně. V Poslanecké sněmovně přitom porušila nejen řadu ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, ale zásadně i práva sněmovní menšiny, aby tento svůj návrh přijala co nejrychleji. Vládu nezajímají názory občanů ani opozice. Ve Sněmovně nedostáváme prostor pro debatu, je omezováno vystoupení a o návrhu se nechá hlasovat třeba, i když je ještě přes 70 poslanců přihlášených, jak jsme to tady zažili v minulosti.

Vláda své tažení proti důchodcům - a to nejen těm současným, ale i budoucím - bohužel ještě nedokončila. Jejím dalším krokem, který označuje za reformu, byť se jedná o prosté snížení důchodů, byl výpočet pravidelné každoroční valorizace. Zatímco doposud se důchody zvyšovaly o celou inflaci a jednu polovinu reálných mezd, vláda schválila úpravu, která bude ve valorizaci vedle inflace zohledňovat již jen jednu třetinu reálných mezd v národním hospodářství.

Rozdíl mezi důchody a reálnou mzdou se tak bude ve společnosti jen a jen zvětšovat. Dovedeme si představit, že to sociálnímu smíru příliš neprospěje. Navíc rétorika vládní koalice bohužel nadále rozděluje společnost a štve mladé lidi a lidi v produktivním věku proti důchodcům. Přitom to byli oni, rodiče a prarodiče těchto mladých lidí, kteří celý život pracovali, přispívali do sociálního systému a věřili, že jim bude na stáří vyplacen spravedlivý důchod. Díky systému, který zde po dekády fungoval, se řada lidí spolehla, že jim stát bude na stáří vyplácet dostatečné finanční prostředky, že nebudou žít v nouzi, že budou mít dost peněz na živobytí a základní životní potřeby. To se má nyní opět měnit. Poslední předložený návrh na úpravu důchodového systému, jak jsem již říkal - a bylo (to) tady opravdu mnohokrát řečeno - upravuje jen parametrické změny. Bohužel pouze a jen v neprospěch důchodců, ale tentokráte těch budoucích. Namísto reformy spoření na důchod, úpravy pilířů a jiných změn zvyšuje návrh věk odchodu do důchodu a snižuje výpočet důchodů. Vláda podle svých slov zohledňuje zvyšování věku dožití, nezohledňuje však věk dožití ve stáří. O tom tady byly velmi silné debaty, debaty i včera. Praktický návrh pana ministra Jurečky tedy bude znamenat, že lidé budou celý život pracovat a do důchodu půjdou ve fázi, kdy u nich s největší pravděpodobností objeví závažná onemocnění, zdravotní komplikace, nemoci a limity, které jim neumožní užívat si aktivní a zasloužený důchod s rodinou, s vnoučaty.

Jednotlivec se dle návrhu dozví, kdy půjde do důchodu až v 50 letech věku. Navíc se i experti shodují na tom, že výpočet podle předpokládaného aktuálního věku dožití populace je nepřesný a nespravedlivý. Různými výkyvy ve společnosti, jakými byla například pandemie, která způsobila náhlou větší úmrtnost v populaci, dojde k tomu, že někteří lidé budou mít věk odchodu do důchodu výrazně vyšší nebo naopak nižší než jiní. Výpočet tak bude v některých letech víceméně nahodilý. Návrh obsahuje i řadu dalších problematických aspektů, kterým se určitě budeme věnovat i v následujícím období - o kterých mluvili nebo budou mluvit i moji kolegové, a v dalších měsících se jimi budeme zabývat podrobněji.

Co ale považuji za velmi důležité, je to, že tenhleten návrh je v podstatě kudlou do zad mladým generacím. A byť se vláda zaštiťuje tím, že tohle dělá pro mladé generace, tak to tak bohužel není, protože je to signál, který vláda umí vysílat, ale bohužel tentokrát (?) ten systém velmi negativní. Když se bavíte s mladými lidmi, tak ono hodně z nich dneska už má malou víru v to, že vůbec nějaký důchod dostanou. Oni tady zažili v uplynulých dvou letech ty dohady o tom, jestli když je na něco zákon, nějaká valorizace je daná ze zákona, tak viděli, jak je vlastně jednoduché ten zákon změnit a tyhlety nároky snížit. A mladí lidé si říkají - to bude jednoduché, jednou někdo třeba to smázne, smázne všechno. Takže u nich je tohleto velmi složité a tahleta další změna, která se jim vysílá, je opravdu složitá a rozhodně je nepodpoří v tom, aby brali vážně stát, aby brali vážně víru v to, že se o ně jednou postará. Protože to, co tady bylo již tak mnohokrát řečeno - je to o tom, že: pracujte, plaťte, přispívejte do systému - možná, možná jednou něco dostanete a možná budete moci odejít do důchodu v nějakém věku, kdy si budete moct ještě něco užít. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Roman Kubíček, připraví se pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. A já jsem si pro vás připravil ten domácí úkol, pane ministře, (podává materiál) já vám to dám do ruky, abyste věděl, o čem mluvím. Úplně první věc, kterou bych chtěl říct, tak podotýkám, že v roce 2065 dojde k dorovnání věku (odchodu) do důchodu pro muže a ženy bezdětné na věk pětašedesát let. A nikdo ještě neví, co to udělá. To znamená, že nám to skýtá nějaký prostor na to, abychom si ověřili, když dojdeme k té demografické křivce, jaká bude touha odcházet do předdůchodu a dále pokračovat, a abychom také věděli, jakým způsobem se prodloužení věku odchodu do důchodu projeví na zdravotním stavu.

Včera jsme se tady bavili o tom, co by bylo potřeba udělat předtím, než začneme vlastně s tím nejhorším, což je prodlužování odchodu věku do důchodu, a to je postavení druhého a třetího pilíře. Nějaké řešení tady nastiňoval Karel Havlíček, znamená to (?) nastavení druhého pilíře, a museli bychom tedy velmi diskutovat o tom, zda by ten pilíř musel být povinný, od jakého věku a jak by se z něj dalo vystoupit, že by to musely být výjimečné situace. A potom posílení komerčního třetího pilíře, to znamená, aby fondy, do kterých investujeme, byly výkonnější, aby nějakým způsobem dokázaly zhodnotit ty peníze.

Včera jsme se tady bavili o tom, že do návrhu zákona byla zapracovaná motivace pro práci po odchodu do důchodového věku. A s tím já mohu jenom souhlasit, protože podle výzkumů v důchodovém věku pracuje pouze 6 % občanů České republiky. Je to poměrně velmi málo proti okolním zemím. Nicméně na to, aby občané chtěli pracovat, je musíme nějakým způsobem motivovat. Nevím, jestli to víte, ale dneska vlastně jsou tři části základního důchodu, to znamená, garantovaná složka, potom první valorizační hranice a druhá valorizační hranice. První valorizační hranice se počítá 100 %, druhá valorizační hranice se počítá 26 % a dále je tam stanoven strop, nad který se nepočítá vůbec nic, ale ten se každý rok mění na základě výpočtu mzdy, jak roste v ekonomice.

Já jsem se tedy podíval a včera tady pan poslanec Kohajda - ten tady není, takže nemůžu ani vaším předsednictvím (prostřednictvím) - říkal, že to je velmi výhodné, že to pro ně bude velmi zajímavé, když budeme fungovat s tím, že 6 % odvodů na sociální pojištění - ti dále pracující důchodci nebudou pracovat. To je jedna z těch motivací, o které se tady hovoří. Na druhé straně já ještě nevidím tu motivaci na straně zaměstnavatele, protože zaměstnavatel, jestli bude ochoten zaměstnávat lidi s nižší pracovní výkonnosti a tak dále, a tam jsem zatím na té stránce neviděl nic. No, ale abychom si tady řekli nějaká data, abychom fungovali s něčím, co já mám rád, a to jsou čísla.

Když odpracujete 40 let - úmyslně jsem nepočítal 30, ale počítal jsem 40, protože novela důchodové reformy obsahuje tento minimální počet - tak když budete mít těch 10 tisíc minimálního vyměřovacího základu, tak váš důchod - kupodivu a jediný - bude vyšší než vyměřovací základ a bude to 10 400 korun. Když budete mít 20 tisíc vyměřovací základ, tak váš důchod bude 16 111 korun. Když budete mít 30 tisíc vyměřovací základ - skáču po desítkách - tak to bude 17 671 korun. Když budete mít 40 tisíc, bude to 19 231 korun. A skončil jsem u 50 tisíc - další asi nemá smysl počítat - tak se dostáváme přibližně na úroveň průměrného důchodu, to je 20 791 korun.

A teď jsem zpracoval tato data do následující tabulky. A ta tabulka říká, jakým způsobem se vám zhodnotí výhoda práce po důchodovém věku, pokud bychom nastavili velký motivační faktor, a to znamená, že navyšování základu by bylo 1,5 %. Kdo to neví, tak v současné době, když budete pracovat a pobírat důchod, tak je to pouze 0,4 %, to jsou ty drobné, o kterých se hovořilo. A v každém případě v tuto chvíli by to asi nemělo velký význam. Tak já jsem tedy přepočítal u těch částek - já zase to řeknu jenom k těm desetitisícovým částkám, (protože?) to bychom museli sestavit kalkulačku, protože každý má plat úplně jiný - ale u té nejnižší, u těch 10 tisíc, by se vám za jeden navíc odpracovaný rok vrátilo do kapsy 7 200 korun, za dva roky 14 400, za tři roky 21 600, za čtyři roky 28 800 a za pět let 36 tisíc.

Já současně pracuju s tou délkou dožití, která byla stanovena na 21,5, a tím každý rok vlastně odpočítávám ten jeden rok dolů, jo, odpočítávám ten jeden rok dolů. Takže ti, co by pracovali těch pět let po důchodu, tak by to dožití bylo jenom 16,5 roku. No a pak jsem tedy vypočítal, kdybyste každý rok dostávali 1,5 % a zase jedu na tu dobu dožití, tak ten první rok, kdybyste vlastně měli připočítáno 1,5 %, tak byste se měli aktivně dožít 20,5 roku, a už by to byla otázka 36 900. To znamená, že těch 7 200 by bylo jednorázové a těch 36 900 je vlastně to, kdybyste to dostávali celých těch dvacet let. A pochopitelně mě napadá, že minimálně by bylo dobré nechat těm důchodcům vybrat, protože pak by to tedy fungovalo, pokud pan ministr říkal, že všichni důchodci chtěli tu jednorázovou částku, že té době dožití jednoznačně nevěří. Jinak by to asi nebylo možné, protože tohleto se dá poměrně rychle spočítat.

Já skočím tedy teď na částku, která už je v hodnotě 30 000, kde vlastně ten přínos odpuštění sociálního pojištění by první rok byl 21 600, pak 43 200, 64 800, 86 400 a 108 000. A v případě toho navýšení té výměry o 1,5 % v té době dožití, těch 20,5, 19,5, 18,5, 17,5 roku a 16,5 roku by to bylo 81 426, 155 142, 220 890, 278 670 a 328 284. Pochopitelně pracuji se zjednodušenými daty, protože já tam nedávám valorizace, nedávám tam inflační vzorce, které se vztahují na ten důchod, který se bude v čase pochopitelně měnit. Já tedy teď skočím až do toho řekněme průměrného důchodu, tam je vlastně vyměřovací základ 50 000, kde by k tomu odpuštění jste dostali první rok 36 000, druhý rok 36 000, bylo by to celkem 72, pak 108, 144 a 180 000, tak ten přínos, kdybychom o 1,5 % ročně dávali a navyšovali (nesrozumitelné) ten základ, tak by to bylo jednom roku 100 614, po dvou letech 201 228, po třech letech 301 842, po čtyřech letech 402 456 a po pěti letech 503 070. Pochopitelně ty částky nejsou přesné, to bychom museli dávat nějakou výpočtovou tabulku na jednotlivé platy. Myslím, že něco podobného existuje na Správě sociálního zabezpečení při výpočtu důchodu, že tam je možné myslím strkat do toho svá data, které si ten člověk pamatuje a ta tabulka dokáže vypočítat ten průměrný důchod.

To je ta záležitost, kterou bych byl ochoten připustit v případě, že stojíme na tom věku 65 let. Protože to rozhodnutí pracovat těch dalších pět let, není úplně jednoduché. A dělal se výzkum, který oslovoval muže v České republice ve věku 55 let a ptal se ve věku 55 let, zda po dosažení důchodového věku budou ochotni pracovat dál. Zajímavé je, že u těch mužů v těch 55 letech bylo až 70 % těch lidí, kteří byli dotazováni, ochotni přiznat, že budou pracovat dál. A pak právě se stala ta věc, že stejné muže a stejné ženy, které v té době dovršili toho věku a dotazovali je, tak už to ve věku 63 let klesalo rapidně na nějakých 22 %, no a nakonec tu máme tu částku kolem těch šesti procent. Ona se tedy hýbe. Nevím, jestli takové ty DPP, DPČ jsou brány jako nějaké pracovní poměry relevantní, takže to nedokážu úplně zodpovědět, jak je to přesně v těch procentech. Ale skutečně ta motivace tam není.

Ta další věc je, včera jsem to tady už říkal, kolik lidí vlastně je po pětapadesátém roce bez práce nebo se pohybuje na hranici nějakých sociálních dávek. A potom další záležitost je, že vlastně v tom novém valorizačním mechanismu dochází v té první redukční hranici k jejich snižování ze sto procent postupně po jednotlivých letech na devadesát procent a potom ten koeficient se pohybuje 1,45, jestli si to pamatuju zpátky. Také klesá nějakým způsobem postupně, takže jednoznačně vám to snižuje v průběhu let výpočet té základny, která tam je a dostáváte se do té situace, ono to nevypadá třeba dramaticky, ono je to jako v jednom roce relativně malé, ale když to pak dopočítáte na těch čtyřicet let a vynásobíte si to, tak už to tak malé nebude pro ty, na které to dopadne v tom plném znění. Takže to je věc, nad kterou bychom se měli zamyslet. A v každém případě i ta záležitost té motivace, jestli odpuštění sociálního nebo navýšení o jedno procento je něco, o čem bychom měli velmi důrazně diskutovat.

Já jsem rád, že jsme vrátili k nějaké věcnosti, protože mně se víc líbí ta věcnost. A v každém případě je to velmi důležité téma. Vlastně dnes a v dalších dnech budeme ovlivňovat životy lidí na strašně dlouhou dobu, anebo budeme připravovat neřešitelné situace pro budoucí vlády, to také není úplně přijatelné, aby každá vláda měnila při svém příchodu ty základní atributy, které mají být jistotné a stabilní. A znovu upozorňuju, že vlastně k věku 65 let dojedeme až v roce 2065 u mužů a bezdětných žen. Ale hned po této důchodové reformě další ročník už bude mít 65 let a dva měsíce, další rok 65 let a čtyři měsíce a tak dále a tak dále, až to půjde donekonečna.

Já bych tedy opravdu řekl, že může dojít ještě k dalšímu multiplikačnímu efektu. Ono bude záležet, jaká bude stanovena, já nevím dávková politika, různé příspěvky na bydlení a tak dále a tak dále. Ono se to špatně predikuje. A v každém případě větší množství lidí při tom nižším důchodu může vlastně spadat do té záchranné sociální sítě. Tak možná to, co ušetříme na důchodech, dáme z té sociální sítě a vlastně nula od nuly pojde, naopak to může být docela horší. A pak bude ta záležitost velmi těžká. Já bych tedy upozornil ještě na jednu věc, kde hledat peníze. Já si vážím OSVČ, ale nevážím si falešných OSVČ. Ti falešní OSVČ to jsou ti, co vlastně dělají pro nějakou firmu a tváří se jenom tak, aby za ně ta firma neodváděla zdravotní a sociální, tak se tváří jakoby samostatní řemeslníci a je to průřezem. Já pochopitelně naprosto respektuju OSVČ, který se živí vlastníma rukama, má vlastní výrobní prostředky, tomu rozumím. Ale je to například příběh těch různých Uberů a Lifták a FODOR a podobných. A tohleto je prostě věc, která by tady být neměla.

Pokud je to OSVČ, pracuje na sebe, odvádí svojí činnost, stará se sám o sebe, klobouk dolů, tak to má být. A pak by ještě mělo tedy dojít opravdu k velmi důraznému jednání o druhém a třetím pilíři. A ten třetí pilíř, který dneska je, je naprosto nedostatečný. Když se podíváme, ne že by v něm bylo málo peněz, ale kdybychom se chtěli podívat na to, jak dlouho by v nějakém průměrném důchodu vystačili jednotlivému důchodci, tak by to asi úplně veselé nebylo. A pochopitelně ten druhý pilíř, ten by měl být, jak se průběžně z něj vybírá i průběžně vyplácen, ale pochopitelně neměl by to žádný ten střadatel přijít o své prostředky. To znamená, že kdyby nedožil ten věk čerpání těch prostředků, které má na svém účtu, tak by to měly být prostředky dědického řízení. Ale to je spíš na odbornou komisi, která by se o tom mohla nějakým způsobem bavit.

Takže za mě je to všechno. Já jsem včera mluvil ještě o dalších věcech a nerad bych se opakoval. Snažil jsem se, abych tady necyklil jednotlivé věci. Ale opět říkám, jsem naprosto přesvědčen, že věk 65 let odchodu do důchodu je naprosto dostatečný, naprosto komfortní a naprosto odpovídající dnešní době. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Michael Kohajda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, pane ministře, páni ministři. Já si dovolím jenom zareagovat na vystoupení pana kolegy Kubíčka, vaším prostřednictvím. Já musím říct, že velmi oceňuji, že jsme se vrátili do té věcné debaty a mohu myslím přiznat, že ten výpočet, který zde citoval, mi dal dopředu k nahlédnutí. Já jsem se pokusil to v nějaké rozumné rychlosti si překontrolovat a samozřejmě nechci, abychom se tady zkoušeli nebo tak.

Když si vezmu ten příklad, který jste uváděl na těch 30 000 korunách, tak ta sleva za ten jeden rok, když bude pracovat ten důchodce s hrubým příjmem 30 000 korun a bude mu odpuštěno pojistné, mi vychází na 23 400 korun. Když si vezmeme těch 21,5 roku, o kterých jsme mluvili jako ten průměrný věk dožití a řekneme, že po tom jednom roce, kdy pracoval za 30 000 hrubého půjde do řádného starobního... nebo nastoupí do řádného starobního důchodu, jeden rok bude pracovat, pak s tou prací přestane, a bude tedy spokojeně žít svých průměrných 20,5 roku, tak mi to vyšlo, že v rámci toho zvýšeného důchodu v uvozovkách přijde o 21 714, což je 1 686 korun méně.

A proč tomu tak je? Tam byla podle mě jedna drobná nepřesnost, že jste počítal s koeficientem 1,5 %, což je ale jiná situace. To je situace, když má nárok na vstup do starobního důchodu, ale nepracuje, odloží si ten důchod, rok vlastně pracuje, aniž by čerpal důchod, a tak je tam 1,5 % za 90 dní. V té právní úpravě je 0,4 %, a tím pádem to zvýšení důchodů je u 30 000 88 korun měsíčně. Já rád předám ten svůj výpočet a můžeme to společně zkontrolovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Na vaše vystoupení bude reagovat s faktickou poznámkou pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju. Já budu jenom velmi stručný. Já jsem říkal, že by se podával návrh na 1,5 %, to by se muselo změnit v zákoně. Já jsem to tady říkal. Já jsem říkal, že by muselo k tomu 1,5procentnímu motivačnímu bonusu dojít touto formou. Já jsem neříkal, že to tak je v současné chvíli. Jo? Takhle to bylo. V tuhletu chvíli.

A teď jenom otázka. Vy jste tam počítal s 6,5 %, já 6, že jo? Je to tak? No, tak to je ono. Já jsem to dal do kalkulačky s šesti, tak to je ten rozdíl. Ale jinak ten princip je jednoduchý, ten je v pohodě. To klidně přepočítám.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Tak výborně. Děkuji. Nyní to byly všechny faktické poznámky. A ještě než vám, pane poslanče, dám slovo, omlouvám se, přečtu omluvy, které se tu nahromadily. Omlouvá se Andrej Babiš od 17.30 z pracovních důvodů, Babišová Andrea od 15 do 18 z pracovních důvodů, Berkovcová Jana od 16 do 18 hodin z pracovních důvodů, Dostálová Klára od 17.15 z pracovních důvodů, Štefanová Iveta od 17.30 do 20.30 z pracovních důvodů, Válková Helena od 15.30 do 20 hodin bez udání důvodu, Wenzl Milan od 16 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvá Marian Jurečka od 15 do... (Reakce ministra Jurečky, který sedí u zpravodajského stolku.) Už je tady, takže ruší svoji omluvu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo, paní předsedající. Tak se na mě konečně dostalo. Čísla, čísla, čísla. Vyslechli jsme tady mraky čísel. Ale, dámy a pánové, za těmi čísly jsou lidé, jo? Mě to čeká za 2,5 roku. Čas se naplnil a budu starobní důchodce. (Poslanci Kohajda a Kubíček se nahlas dohadují nad výpočtem.) Kdyby si to pánové šli říct ven, bylo by to příjemnější, paní předsedající.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, pane poslanče, máte pravdu. Paní poslankyně Adámková už je srovnala. Takže děkuji za toto. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju. Takže všichni, co tady vystupují a cyklí argumenty z jedné i druhé strany. Já jsem to řekl, zopakuju to panu ministrovi, nezávidím mu, protože obhajovat neobhajitelné je velmi obtížné, protože to je v podstatě z mého pohledu, samozřejmě já se nezabývám čísly, ale spíš lidmi, tak je potřeba za tím vidět člověka. Všichni, co tady argumentujete, zkuste si za ten důchod žít. Máme poměrně velmi nadstandardní příjmy všichni. A všichni, co tady defilují jak svatí na orloji, tak zkuste opravdu žít za to, že pobíráte důchod. Já to, protože na rozdíl od vás opravdu pořád pracuju, ordinuju, poslouchám zejména ženy, protože samozřejmě demografie je neúprosná a ve věku nad 70 je to samá vdova a v podstatě jsou to starobní důchodkyně, které jsou odkázány samy na svůj jediný důchod. A zkuste to. Zkuste a uvidíte. A ono byste argumentovali a dívali se na to možná trošku jinak.

Tady ty, a fakt musím říct, ty lži, jako že nebude a kdesi cosi a všecko se to zřítí a bude konec světa, protože nebude na důchody. A strašíte lidi. Usvědčuje vás jednoduchý příměr. Když přijedu, jako že to mám 1 200 metrů, přijedu do Rakouska, nejspokojenější, nejvděčnější, nejlepší klientela v Rakousku jsou starobní důchodci. Jsou to velmi dobře vypadající lidé, kteří mají poměrně hodně peněz a mají relativně málo času na to, aby je utratili. Takže je to velmi vítaná klientela. A když se zeptám starobního důchodce, říkám, ale vy máte dluh HDP dvakrát vyšší jako k poměru, tedy dvakrát vyšší než Česká republika, tak oni odpovídají "ich nicht", já ne, já žádné dluhy nemám. Čili chtělo by to možná, pánové v exekutivě, se poučit, jak to tedy dělají v jiných státech, kde jsou ty důchody výrazně - výrazně - vyšší než u nás, i v poměru tedy k platům a ke všemu možnému. Ti důchodci tam žijí, jak se praví v našem nálezu Ústavního soudu, že důchod má zajistit důstojný a slušný život. Ne jenom aby přežíval od důchodu k důchodu a klepal se, jestli zas neroztočíte inflaci a nezdražíte elektriku. Takže to vás usvědčuje ze lží, že to je prostě nějak špatně.

A druhý argument, nebo takových může být milion, ale druhý argument. Mě se zeptá, dáma pětasedmdesátiletá říká, jak to, že tedy když nemáme na důchody, jak to, že si kupujeme stíhačky za 200, 300 nebo 400 miliard? Jak je to možné? Tak jako co je tedy důležitější? To jsou ty priority. A na to nemůžete najít argument. Na to není co říct jako. A ta dáma mně řekne, protože žila podstatnou část života v minulém režimu, řekne, vždyť to se vůbec neliší. Ti komunisti taky jenom zbrojili a pro nás pro lidi neměli peníze. Dneska to úplně to stejné. Na tenhle argument, na to není co říct. Takže znovu říkám, usvědčuje vás to z toho, že neříkáte pravdu.

Další věc. Znovu řeknu, co jsem tady řekl dopoledne ve faktické poznámce. Situace je taková, já jsem rostl, nebo půl života jsem prožil v minulém režimu. A všichni věděli, kdy půjdou do důchodu, včetně žen podle toho, kolik porodily dětí. A všichni zhruba věděli, jaký ten důchod bude. Nebylo to nic moc, ale všichni to zhruba věděli. A dneska? Jako vy vlastně říkáte, že nikdo neví, kdy půjde do důchodu, to prostě nikdo neví, a nikdo si ho není schopen spočítat. Vždyť ona to v podstatě není schopná pořádně spočítat ani ta správa sociálního zabezpečení. Protože prostě tu složitost, kterou jste do toho vnesli a vnášíte... A zapleveluje se to čím dál víc, místo aby se to zjednodušilo. Aby prostě každý, kdo pracuje, byl schopný říct... Jasně. A těch úprav...

Jakoby reforma v podstatě žádná neproběhla. To tady říkal dobře kolega Vondráček, že jediné důchodové pojištění jsou ty děti. To o tom fatálním poklesu porodnosti, který je fakt jako úplně dramatický. A ten průšvih se povleče desítky let, protože demografie je neúprosná. A imigranti nás nevytrhnou. Rozhodně tedy ne ti, kteří zaplavují Evropu, ti z úplně jiných sociokulturních oblastí. Tak to nás opravdu nevytrhne.

Tak já nevím, jestli tohle jako má být tedy to správné, když sami přiznáváte, máte tam nasekaných tolik chyb, že vlastně ono to pro záchranu systému až tak tolik jako znamenat nebude. Ale jako z jistého úhlu pohledu jsem strašně rád, že už to mám tak jako za dveřmi, ten starobní důchod. Protože být ročník třeba 1980 nebo 1990, tak dneska se mi tedy moc dobře nespí. Protože vy vlastně lidem říkáte, aby s tím jako moc nepočítali, že to nebude nic moc. Takže si je demotivujete. Prostě kdo může, tak se vyhne placení sociálního pojištění. Protože proč by to dělal? Takže si ty peníze radši nechá. Takže všecko vám uteče do šedé ekonomiky. Každý si ty prachy radši nechá a řekne, proč já to tam mám posílat, když oni za to stejně koupí náboje a pošlou to na Ukrajinu, a pro nás jako peníze nemají?

A tady poslouchám tu argumentaci. A vidím ten pokles porodnosti. A ptám se samozřejmě budoucích maminek nebo těch, kteří to mateřství odkládají. Vy jste je tak vyděsili. Já to dělám skoro 40 roků. A vy jste ty lidi tak vyděsili, že prostě oni nechtějí mít děti. Protože jim pořád vykládáte... pan premiér řekne, my jsme ve válce. Pak samozřejmě drahota. Samozřejmě. To je všecko v pořádku. Tak premiér říká, jak je to všecko OK. A když ta paní jde do obchodu a vezme si peníze, to, co si před pár lety, ještě to šlo, tak najednou to prostě nejde. A lidi vidí, že to prostě nikam nesměřuje. A to resumé je takové, že oni to prostě vyhodnotí, vyhodnocují tak, jak to vyhodnocují. A to vás usvědčuje opět jako z těch nesmyslů, že prostě rodičovství nechtějí. Takže začínáme vymírat. (Reakce v sále.) Že to dofoukli Ukrajinci vloni? Ale to si myslím, že to je krátkodobá záležitost, že tak jak v jiných státech, že ono to prostě k tomu směřuje. Premiér říkal, to se týká všech států. A je to problém civilizace. Je vidět, že jsme zbohatli a kdesi cosi a tak. No, to je sice pěkné.

Ale tady bych uvedl příklad Maďarska, kterým vy tak opovrhujete, že tam je sice také pokles, ale zdaleka ne tak dramatický, protože se tam dělá aktivní prorodinná politika.

Ale já tady žádnou prorodinnou politiku nevidím. Všecko jste proškrtali, nebo co můžete, škrtáte, natahujete teď ruce na peníze krajů a obcí, protože samozřejmě tam ještě nějaké jsou. To, že jste rezignovali na výběr daní a všeho, zeptejte se lidi z finančního úřadu, kteří vám řeknou, že takové propady ve výběru to nikdy nezažili. Takže já to jako nevidím moc perspektivně. Ale toto, přátelé, toto bude jeden z dalších hřebíků do vaší rakve, protože ti lidi si to vyhodnotí po svém a my jim samozřejmě zagarantujeme to, že jestliže nás zvolí, tak prostě ta hranice bude 65. A já se tady nechci pouštět, protože na rozdíl od vás jsem to studoval, do délky života, té kvality života. To, že my už od 62 jsme nemocní, že vlastně pracuje jenom zlomek těch lidí, kteří by teoreticky pracovat mohli nebo chtěli, ani třeba nechtějí pracovat. Proč by měli pracovat vlastně? Proč se tady o tom bavíme? Oni prostě, když člověk odpracuje, tak to ten systém funguje. Říkám, kdybychom byli pustý ostrov a někde okolo nás nic nebylo, ale když se člověk podívá přes hranice, tak vidí, že to prostě funguje. Takže asi někde děláte chybu! Celá léta někde děláte chybu, protože vy jste konkrétně třeba vy, lidovci, jste v podstatě v každé vládě, takže pořád jako děláte nějakou tu stejnou chybu, když to tedy může fungovat jinde, proč to nemůže fungovat u nás? Zkuste to těm lidem vysvětlit.

Toto jste voličům neslibovali. Premiér říkal ne, ani ťuk, nezvedneme hranici nad 65! A pic ho, jo? Takže to už dneska, jemu už se nedá věřit ani dobrý den. Když mi řekne dobrý den, podívám se, jestli není venku tma. Takže prostě je to slepá ulička. Já bych vám doporučoval fakt jako probrat, protože přece to dobře víte, ani politicky to není průchodné, protože když to nemáte probrané zeširoka, a všichni vám řeknou, že to asi není úplně to správné ořechové, no tak prostě byste to neměli tlačit na sílu, provalit to stoosmičkou a říct dobře, hotovo a uvidíme.

Mohl bych pokračovat hodiny, hodiny, ale nechám kolegy, jsou tam ještě mraky přihlášených, aby vyargumentovali svoje. Ale já jsem jenom chtěl odklonit tu pozornost od těch čísel a říct vám, že jsme tady pro lidi. To slovo poslanec je, že nás sem poslali, abychom pro ně něco udělali. A toto tedy pro lidi rozhodně není.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Marek Výborný a poté v obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Adámková. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju, paní místopředsedkyně. Já jsem při podpisování pracovních materiálů na jedno ucho poslouchal oba dva pány předřečníky a jako já myslím, že k tomu stačí jedna věta. Srovnejte si to, co tady zaznělo z úst pana poslance Janulíka a co tady zaznělo z úst pana poslance Kubíčka. Tak já myslím, že na jedné straně to byly věcné kritické argumenty opřené o fakta, o čísla, z druhé strany to byla naprosto neuvěřitelná snůška slov útočících na bezpečnost našich občanů a další zcela nesmyslné argumenty. Já to nechci dál rozvíjet. Chci říct jedno, pane poslanče Kubíčku, prostřednictvím paní předsedající, děkuju vám. Protože takhle má vypadat parlamentní debata. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se omlouvám, je škoda, že kolega, pan poslanec Janulík, nevidím ho, odešel, chtěl jsem na něho reagovat ve své faktické. Tak já se vrátím, asi tady včera nebyl, tak udělám jenom rychlou rekapitulaci kroků, které posunují pozitivní změny pro podporu rodičů. To znamená, bavíme se o zavedení zkrácených podporovaných úvazků, bavíme se o daleko větší flexibilitě v čerpání rodičáku, bavíme se o krocích, které jsme udělali teď na jednání vlády v rámci novely zákona o dětských skupinách, aby ty kapacity tady konečně po 30 letech byly. Aby ten rodič měl možnost, že bude mít garantovanou péči o dítě předškolního věku.

Bavíme se o úpravě sociálního systému, kdy jsme zvyšovali jednak přídavek na dítě, mimořádná pětitisícikoruna pro rodiče v době vrcholící ekonomické krize. A já jasně říkám, že také usiluji zase po letech o zvýšení slevy na dítě, protože ta, jelikož je stanovena zákonem nominálně v zákoně o dani z příjmu, tak klesají hodnota z hlediska poměru na výši příjmu té domácnosti.

Když se podíváme na Českou republiku, a to srovnání máme, tak z pohledu například možnosti čerpat rodičovskou, z pohledu času a flexibility máme nejvstřícnější rodičák v celé Evropské unii. Žádná taková země takovéto flexibilní podmínky nemá. Běžte se zeptat do Rakouska, běžte se zeptat třeba do Holandska, běžte se zeptat do Dánska. Nikdo tam nemá takovou možnost tak dlouho se rozhodnout trávit čas se svým dítětem. To znamená, Česká republika, ano, máme věci, kdy se máme bavit o tom, jak třeba podpořit bydlení, dostupné bydlení, jak třeba zvýšit ještě ten čistý příjem domácnosti přes daňové slevy, daňové bonusy, ale z pohledu flexibility a doby být s dítětem doma, jsme nejvelkorysejší stát.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si myslím, že ani nevyčerpám ty dvě minuty. V každém případě nejdřív zareaguju na pana ministra Jurečku, potom na pana ministra Výborného. Pane ministře, když jsem tohleto řekla ohledně toho, že jsme nejvíc benevolentnější stát a ve své podstatě nejvíc, jak bych to řekla v tom sociálnu se nejvíc přibližujeme oproti těm ostatním zemím. Tak jsem byla cupována, tak jsem byla cupována, že ve své podstatě tady chci zkracovat všechno a já nevím, co, jaké dělat reformy. Ale já, když jsem to říkala, tak a to je to, opět to zopakuju. Vámi ne, média mě cupovala. Ale říkám, ale když jsem to řekla a poukázala jsem na to, že oproti těm ostatním státům okolo se chováme úplně jinak, a pokud chceme dělat nějaké změny, tak bychom se měli zaměřit na ty mladé, perspektivní, oproti tomu se zaměřovat na ty staré, kteří už ve své podstatě jsou fyzicky i psychicky, jak bych to řekla, opotřebováni a vlastně v těch 65 letech už toho mají opravdu dost.

A teď k panu ministrovi Výbornému. Já jsem poslouchala oba dva projevy a ono ve své podstatě jeden to řekl svými slovy, a ano, pan poslanec Kubíček, prostřednictvím paní předsedající, řekl totéž. On řekl taky, že 65 let je strop, 65 let je strop, a teď samozřejmě zdůvodňoval, proč je pro něj ten strop. Ano, pan poslanec Janulík, prostřednictvím paní předsedající, to řekl svými slovy, tak jak to chápou ti občané. Protože on je tím poslancem a on pouze reprodukoval to, co mu je říkáno. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S další faktickou vystoupí paní poslankyně Renata Oulehlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře Jurečko, vy tady často vyzýváte k mezi generační solidaritě. A já bych vás taky chtěla vyzvat k mezigenerační solidaritě, protože my tady upravujeme odchod do důchodu už lidí, kteří se narodili v roce 1965. A jsou to lidé, kteří měli 14 dní dovolenou, kteří měli půlroční mateřskou, kteří měli pracovní soboty. Oni pořád pracovali a teď za to budou potrestaní? Takže já vás opravdu vyzývám k té mezigenerační solidaritě, kterou se tak rád vy oháníte.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já myslím, že ta mezigenerační solidarita je velmi důležitá. A musí ale fungovat v rovnováze, musí být v rovnováze s tím, že obě dvě nebo možná bych řekl všechny tři generace, protože standardně se bavíme o rodičích, dětech a prarodičích, musí v nějaké míře v té vzájemné solidaritě být kooperativní. To znamená v tom slova smyslu, že ano, já vůbec nezpochybňuji zásluhy našich prarodičů a rodičů o to, že nás vychovali, že tady vůbec jsme, že pomáhali budovat tento stát i v těžkých dobách minulého režimu. Zároveň ale se bavíme o tom, že prostě nějakou část těch dětí tady prostě nemáme, protože se nenarodily a chybí nám prostě do budoucna ti plátci, aby dokázali utáhnout ten velký nárůst lidí, kteří přijdou do toho důchodového systému, a měli jsme dostatečně odvody na krytí důstojných důchodů, proto tady stojíme a děláme mimo jiné tu důchodovou reformu. Je to jeden ze vstupních parametrů, o kterém jsem mluvil včera, že je ten, který nám vlastně vytváří, bohužel říkám bohužel, ten moment, kdy nám prostě ti plátci chybí.

A obráceně, my máme mít solidaritu s tou generací dětí a vnoučat, kteří budou muset ten systém také dokázat ufinancovat. Ufinancovat ve svých odvodech, ufinancovat i tu narůstající péči sociální, zdravotní. I když ten stát budeme zeštíhlovat, i když budeme dokázat vybírat více daní, tak jsem tady včera vysvětloval, že ty roční dopady navíc oproti tomu loňskému roku se nám pohybují někde ve výši 280 miliard korun ročně. Ročně! To je řádově úplně jiná hodnota, než se bavíme tady, jak i váš pan předseda Andrej Babiš tady mluvil o tom, kde by on viděl ty daňové příjmy, tak tady na nějaké poukázal, ale mluvil o 15 miliardách včera, a nám bude chybět 270. A do toho si vezměme, jak narůstají exponenciálně výdaje na sociální a zdravotní systém.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Věra Adámková, připraví se pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k právě projednávanému tématu, které bezesporu je velmi důležité pro víceméně všechny generace, ať už to jsou tedy v současné době děti, nebo lidé, kteří pracují, anebo ti, kteří se tedy do důchodu chystají.

Já tady v těch materiálech vidím několik nepřesností, a jak známo, nepřesnost na počátku udělá větší nepřesnost na konci. Vcelku se snažím pochopit celé dva dny, co to tady poslouchám, to opodstatnění a obhajobu. To myslím, že se snažíte, a chtěla bych se tudíž zeptat, vy tady všichni vycházíte - tedy z vládní strany, kteří o tom hovoříte - z průměrných věcí. To už je jedno, jestli to je věk dožití, nebo dožití ve zdraví. Vycházíte evidentně z té psané části ročenky, která je určena víceméně pro širokou veřejnost. Podle mě je to trošku málo pro to, abyste na tom založili výpočet tak důležité věci, jako jsou důchody. Mně totiž v té statistice schází jedna věc, to by vám vytkl každý učitel aritmetiky, a to je směrodatná odchylka. Vy tady sice říkáte, že průměrný věk je, a to jistě jste opsali dobře, to samozřejmě ano, ale mně tam schází směrodatná odchylka, kterou ale najdete až v těch podrobných materiálech. A tam jste nešli. A to je podle mě zásadní chyba, protože toto je číslo, které nám nic neříká - průměr 75,3, třeba doba dožití u mužů. A kolik je tam směrodatná odchylka, prosím? Víte to, pane ministře? Ne. Ono to není na té první stránce. To vám měli připravit určitě vaši, asi to teď nedohledáte, protože tam zjistíme, že ono to tak vůbec není.

Na druhé straně v tomto materiálu bych také čekala všechny tyto údaje podle regionů, protože vy jste tady vzali přesné hausnumero, které se dělá, protože se sečtou všechny regiony a podělí se, což může vypadat dobře pro nějakou zprávu celoroční, to určitě, ale ne pro přípravu tohoto materiálu, protože tady bych čekala, ne že byste v té důvodové zprávě třeba měli jiný závěr, ale bylo by to jinak odůvodněno, abych viděla, že jste se tím opravdu zabývali do detailu a hledali jste tam tedy, jak s tím dále nakládat. A to jsem tam tedy nenašla a považuji to za velmi povrchní, jak jste se s tím vypořádali.

Co se týče dalších věcí, na které se chci zeptat. A přivedli mě na to tedy, musím říci, velmi aktivní lidé, kterých se to týká, a já mám denně v ordinaci, nejsme-li tady, okolo 40 lidí, takže věřte mi, že z celé republiky to je poměrně slušný vzorek. A tady je 13 rizikových faktorů u náročných profesí, kde by se uvažovalo o snížení hranice pro odchod do starobního důchodu. Takže máme tady vyjmenovány kategorie. Pro kolegy, kteří se tím nezabývají, tak jsou různé kategorie jakoby náročnosti profese a ta kategorie tři a čtyři jsou rizikové práce, a tyto čtyři kategorie se vybírají tedy ze 13 rizikových faktorů. V tom materiálu, který jsem měla k dispozici, a předpokládám, že asi nemáte žádný tajný úplně, tak se uvádí na prvním místě prach. A měla jsem asi 15 dotazů během pondělka, kdy se mě ptali tedy lidé, jak s tím mají nakládat, které profese úplně přesně to budou. Je to velmi obecně řečeno a je evidentní, že to tedy trápí občany, protože mnozí pracují v různých prostorech a mají pocit, že to není jasně definováno a že by mohli být potom zkráceni ve svých právech. Předpokládám nebo alespoň doufám, že tomu tak není a že to máte vymyšleno.

Dále se píše chemické látky. Ono tedy chemickou látkou, toto je velmi nešťastné řečení, je všechno, i kuchyňská sůl. Tak tady bych potřebovala, nebo já to nepotřebuju, vy to potřebujete pro obhájení toho materiálu, kdybyste to blíže specifikovali, protože to je tak povrchně psané, že buď si to někdo zcela nechci říkat ani odflákl, to snad by mně přišlo, že to by bylo velké, ale nemám jiné slovo, protože je to mnoho.

Pak je tady fyzická zátěž. A dotaz, který zněl naprosto jasně od zdravotních sester na klinických pracovištích: To znamená co? Znamená to, že všichni zdravotníci, kteří pracují s pacienty, protože tam je bezesporu více než 15 nebo 30 kilogramů hmotnosti, budou mít tyto výhody? Jestli ano, je to dobře. Ale nevidíme to tam.

Další, prosím vás, věc, která je tam psána v bodě sedm a zdá se těm lidem také velmi nerozpracovaná, je pracovní poloha. Předpokládám, že asi vím, co tím myslíte, ale nebudu tady předbíhat. Určitě by bylo dobré v těch důvodných zprávách to více popsat.

Další věc, na kterou mě přivedli pracovníci opět ze zdravotnických zařízení, kteří pracují na zobrazovacích metodách, máte tam zrakovou zátěž. Opět se ptám, co to je? Každý třeba na rentgenu hledí několik hodin na obrazovky. Víceméně v současné digitalizaci zdravotnictví všichni hledí několik hodin do obrazovek. Čili opět to nebylo úplně vysvětleno a mají pocit, že tady tedy je to psáno tak, aby se nikdo nemohl dopátrat, co tím básník chtěl říct.

Práce s biologickými činiteli je věc, která se tak prolíná různě pracovními povinnostmi a různými dokumenty, které se zabývají pracovním prostředím. Mnohdy je to tak různě vágně povídáno a propleteno s fyzikálními vlivy a je třeba si uvědomit, že biologický činitel vůbec nemusí mít dobu působnosti. Když budete mít to neštěstí a nakazíte se od pacienta, který má třeba tuberkulózu, tak vám stačí jeden krátký kontakt. A ve většině těch věcí, které se potom zpracovávají dále, tak tam jsou jakési časové činitele. Takže tady to opět považujeme za ne úplně dobře nastavené.

Čili už jenom těchto několik bodů, je evidentní, že pracovníci z různých provozů tam vidí nedostatky. Mě fascinuje, a děkuju velmi za to všem občanům, kteří jsou tak aktivní, že tedy tyto materiály sledují i v těch přípravných věcech, je to dobře, alespoň už upozorňují dopředu na nedostatky, které tam jsou.

A pak je tady další věc, která opravdu od minulého týdne tedy rezonovala neustále, a všichni se mě na to ptali, a to je, z jakých důvodů navrhujete, že se budou zvyšovat důchody o jednu třetinu reálných mezd. Důvod? Samozřejmě já hovořím s lidmi, kteří mají většinou zdravotní problémy, to znamená, že také doplácejí na to, aby byli jakžtakž zdraví, doplácí si na brýle, doplácí si na stomatologa, doplácí na ortopedické pomůcky a doplácí také na léky. A ten jejich důchod je již mnohdy velmi napjatý. Nehledě na to, že musí také dojíždět mnohdy za nejrůznějšími službami, a mají pocit, že už tedy to vážně neutáhnou. Takže by bylo potřeba to řádně vysvětlit anebo předělat materiál.

Další věcí, kterou bych dala do úvahy, proč tedy tomu tak je, když se podíváme, nebudu tady říkat znovu, kolik státy dávají na důchody z hrubého domácího produktu, to už se tedy řeklo, ale podívejme se na poměr důchodu k průměrné čisté mzdě. Jsou to veřejné zdroje, které tedy máme. Tak my jsme tam na 65 %, a to ještě u velmi průměrně vydělávajících osob. Za námi v té tabulce je pouze Polsko a Litva. To mě vážně netěší. Já bych byla velmi ráda, kdyby za námi zůstávaly jiné země. To je velmi smutné, že tedy je to tak, jak to je.

Další věcí, u které se chci zeptat, a nenašla jsem to v žádném materiálu, ale předpokládám, že to víte, když jste s tím takto začali, prosím pěkně, sdělte mi procento osob, které jdou do starobního důchodu z delší pracovní neschopnosti. To jsou ti lidé, kteří se snaží pracovat skutečně, co to jde, protože víte dobře, že předčasný důchod má mnoho podob, ale ti lidé jsou kráceni na příjmech, a mnohdy ty příjmy už jsou tak napjaté, že pro ně prostě i těch několik tisíc je naprosto katastrofálních, ovšem dožene je zdraví. A dožene je zdraví tak, že oni zůstávají na té neschopnosti, protože se nejdřív zdá, že se uzdraví, ono se nezdá, nezdá. Oni vlastně přecházejí do starobního důchodu.

Jaké tady je procento jednak podle regionů, jednak podle pohlaví a podle alespoň velkých diagnostických skupin. Předpokládám, že to máte, protože to je velmi důležitý ukazatel. Ne-li, tak opět musím říci, že by nebyl materiál připraven řádně. To myslím, že se nestane.

Dále jsem v celém materiálu ani v té důvodové zprávě nenašla, jakým způsobem zohledňujete některé předvídatelné, upozorňuji předvídatelné neinfekční pandemie. Od roku 2008 Světová zdravotnická organizace velmi důrazně upozorňuje, že po roce 2030 dojde k naprostému skokovému nárůstu diabetiků. Diabetici mají řadu komplikací kromě toho, že musí dodržovat řadu nefarmakologických opatření, a samozřejmě ten důchodce nebude trpět hladem, tomu zcela rozumím, koupí si rohlík a k tomu nějakou kávu místo aby si vzal kedlubnu a mrkev, protože ono to je trošku drahé a ono ještě navíc to znamená, že musí mít chrup. V této součinnosti je evidentní, že už teď mají některé problémy a v momentě, kdy nedošlo k očekávané valorizaci, což byl velký podraz, v momentě, kdy se tedy snižuje ještě nikoliv jedna polovina, ale jedna třetina do toho důchodu, tak mají asi oprávněnou obavu, že vlastně nebudou moci ani plnit tyto základní ukazatele péče o své zdraví. Takže předpokládám opět, že to máte spočítáno a že to bude řádně vysvětleno.

Opět se vrátím k té natalitě, protože podívejte se, u nás nejčastějším důvodem úmrtí dospělých osob jsou kardiovaskulární nemoci, na druhém místě jsou onkologická onemocnění a třetí jsou úrazy. Měli jsme po dlouhou dobu takovou kladnou nulu, to znamená, že zhruba stejný počet osob zemřel a zhruba stejný počet dětí se narodil. Ten pokles, který nastal v minulém roce, je naprosto fatální, respektive v předminulém, naprosto fatální proto, že kdyby se toto mělo opakovat, tak se dostává tato republika do velmi těžce korigovatelného problému. Z běžné aritmetiky tam není vcelku o žádné vědě. Čili mě by zajímala v tom kontextu další aktivní znalost této problematiky a tím, že jí tedy jdete naproti ji řešit, aby nedošlo ke všem těm dopadům, které tady máme.

Co se týče dalších věcí, kterou tady musíme řešit, a to je průchod - protože musím říct jednu věc. Lidé, se kterými se setkávám - a jsou to lidé z celé republiky, nejrůznějších sociálních zařazení, opravdu v naprosté většině jsou to velmi slušní lidé, kteří chtějí pracovat, starají se o svou rodinu, chtějí dbát - oni v mnoha případech nemají peníze a mají veliké obavy. Takže já musím říci, že žádné vystoupení zcela nerozptýlilo moje obavy a oni mi jistě dají zpětnou vazbu již zítra ráno, jak toto vnímají.

Musíme si říct ještě jednu věc, a to je: rok 65 věku; jistě, tady jsme slyšeli, že máme věk dožití a podobně. A při té příležitosti, protože jste neuvedli tu směrodatnou odchylku, tak to považuji za opravdu číslo hozené do éteru, protože když to vezmeme takhle po jednotlivcích, tak bych tady dala příklad jednoho z bardů naší poezie Petra Bezruče. Petr Bezruč, který je velmi známý zejména tím, že se dožil víceméně 90 let, tak on vlastně pořádně začal vydávat svá díla poté, co odešel do důchodu. Byl poštovní zaměstnanec, čili státní zaměstnanec a v té době stačilo 25 let toho pojištění. Takže... (Reakce z pravé části sálu.) Vy víte odpověď na všechny otázky, to jsem ráda. Takže já jenom chci říct, že v každém období se našli lidé, kteří samozřejmě žili dlouho, měli štěstí, genetiku a tak dále, ale to jsou ti jedinci. A naším cílem je, jestliže chceme, a chceme pochopitelně, aby naši lidé žili dlouho, aby žili slušně, protože to ve zdraví prosím pěkně se asi úplně nepovede, ale aby žili slušně na úrovni, aby neměli strach z toho, že si koupí léky, že si dojdou koupit jablko a podobně, tak musí mít také z čeho. Bezesporu je nutná mezigenerační solidarita, o tom žádná, jenom musím říci, že ti lidé, co pracují, a hovořím s celými rodinami, máme těžce nemocné lidi, oni na to nemají. Oni by rádi tomu svému otci, mamince, poskytli více, ale prostě nemají, protože se také musí samozřejmě starat o své děti. Čili já bych vůbec ani nemyslela, že by gro těch lidí nechtělo být solidární se svými rodiči, oni prostě nemají. A jestliže ti rodiče ještě teď mají velkou obavu z toho, že nebudou mít dostatečný důchod za celoživotní práci, tak samozřejmě ta situace nemůže být dobrá.

Jenom zakončím tak jako vzletně. Je to několik týdnů, četla jsem v nějakém našem dostupném periodiku, že už je vyřešen problém a bude vyřešen do konce 21. století, problém nesmrtelnosti, minimálně věku 150 let. Tak v tom případě by opravdu 65 bylo málo, ale to asi nebude pravda. Já tedy žádám o sdělení zejména toho procenta těch lidí, kteří jdou do starobního důchodu plynule z pracovní neschopnosti podle regionů, podle diagnózy a podle pohlaví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Přeji vám hezký podvečer, vystřídali jsme se v řízení schůze a následovat bude faktická poznámka pana minsitra Jurečky. Vaše dvě minuty, pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji vám. Já samozřejmě se snažím tady vystupovat umírněně a tak, abych byl schopen reagovat na závěr té debaty a dal odpovědi na věci, které zde zaznívají. Nicméně aspoň v těch faktických, které v těch dvou minutách neumožňují dávat zdaleka odpovědi na všechno, co tady v té debatě běží. Já si dovolím tady zareagovat na dvě věci, a to první věc (nesrozumitelné) náročné pozice pro dřívější odchody do důchodu bez krácení. Chci znovu zopakovat. My jsme se za prvé soustředili nikoli na to, že děláme výčet pracovních profesí, ale bavíme se vždycky o té dané konkrétní pozici, protože když to třeba vztáhnu na lakýrníka, tak je velký rozdíl, v jakém technologickém procesu ten člověk funguje, na jaké úrovni ta lakýrnická linka je, s jakou ochranou toho člověka. My jsme dodali deset let zpětně data o pracovních dočasných neschopnostech a o invaliditách. Na základě těchto dat bylo vyhodnocováno, pro které skupiny těch konkrétních pozic a rizik má smysl toto nastavit. Na základě těch dat se stanovilo, že tam bude celá čtvrtá skupina a z té třetí se vzala rizika, u kterých se ta data zase potkávají s tím, že tam je ta fyzická zátěž, vysoké, nízké teploty a vibrace. A třeba ta diskuse o tom prachu nebo i o ostatních rizicích je zase provázaná s tím, zdali to je riziko, před kterým toho člověka umíme ochrannými pomůckami efektivně chránit a jestli je tam přímá souvislost na zdravotní invaliditu a dočasné pracovní neschopnosti. Toto byla odborná dodávka(??) kolegů z Ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s hygienou, ve spolupráci s experty z Univerzity Palackého, z Lékařské fakulty a samozřejmě analytiků od pana profesora Duška. A takto vlastně na základě těchto dat my jsme toto začlenili do tohoto návrhu důchodové reformy. Omlouvám se, více neodpovím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. A další faktická poznámka paní poslankyně Adámkové.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane místopředsedo.Děkuji za tu odpověď, ona mi bohužel potvrdila, že nevíte jádro té věci. Nebudeme se k tomu vracet, dobře. Protože kdybychom měli zkoumat, vezmu váš příměr, každého lakýrníka a tomu budeme individuálně, nebo vy, stanovovat v 50 letech, kdy půjde do důchodu? Tak takový guláš snad nemyslíte vůbec vážně. Pane ministře, poslouchala jsem vás velmi dobře. Tak buď to vysvětlujete nedokonale, ale já jsem poslouchala bezesporu. Takže vy jste řekl, že budete individuálně brát třeba lakýrníka, no, to už mě trošku děsí. Dobře, můžou to být různé provozy, tomu taky rozumím, ale systémové to prostě není. A nedozvěděla jsem se tu základní otázku, procento lidí, kteří šli do starobního důchodu z pracovní neschopnosti. Ne, že byli uschopněni a pak šli. Z pracovní neschopnosti, procento. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, další faktická poznámka pana ministra.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já to s dovolením ještě dokonkretizuji. Vy to znáte mnohem lépe než já, v tom já jsem oproti vám naprostý amatér. Ale ten systém, který tady funguje desítky let, je přece postaven na tom, že samotná firma s hygienickou službou vyhodnocuje ta konkrétní zdravotní rizika pro tu pozici na základě toho konkrétního posouzení, nikoli paušálního, že řekneme všichni zedníci, všichni lakýrníci, všichni, co pracují třeba v nějakém podobném typu práce, spadají automaticky do těch kategorií a automaticky tam mají ta zdravotní rizika, ale je to přece vyhodnoceno.

A z tohoto systému se tato data provázala s tím, co je takto opravdu posouzeno, a kdy ten člověk je takto v té konkrétní pozici zaevidován a má tam dopsaná ta zdravotní rizika, tak z toho se to provázalo. Proto tam nejsou paušálně všechny zdravotní sestry, proto tam nejsou paušálně všichni zedníci, a tak dále. V tom si snad rozumíme, a to říkám, to je doména především Ministerstva zdravotnictví. Z toho my jsme vzali tento základ. Dohodli jsme se s odbory a se zaměstnavateli, že budeme pracovat ještě na dalším vyhodnocení, že to není konečný uzavřený stav, ta data bychom měli analyzovat průběžně i do budoucna a na základě toho se případně rozhodnout, že tam bude ještě nějaká konkrétní pozice doplňovaná, respektive konkrétní zdravotní riziko. Takto je ten princip nastaven.

To, na co se ptáte, já teď z hlavy logicky nevím, to vám určitě dodám. Nicméně dovolím si tady doplnit, myslím, že se na to tady ptal někdo dneska z předřečníků, a to je ta otázka těch neschopností dočasných zdravotních, kde je ten největší peak v té populaci. A ta data už mám dneska během dne tady doplněna a je to ve věkové hranici mezi 46 až 50 lety. V této části populace je nejvíce zdravotních neschopenek, dočasných zdravotních neschopností. Tolik odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Faktická paní poslankyně Adámkové. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Stačí mi odpověď, toto nevím, nebudu vás trápit, předpokládám, že se zeptáte, ani nepředpokládám, že byste to z hlavy věděl, protože to je opravdu věc pro lidi, kteří se tím zabývají.

Já stále nejsem zcela spokojena s tou odpovědí, protože ano, každá firma si hodnotí svá rizika, to je úplně běžné, ale v tom případě opravdu mě děsí to, že budete lidem chtít říct v 50 letech, kdy půjdou do důchodu, protože za prvé rizika se tam můžou změnit, za další se změní vývoj. A opravdu bych byla ráda, kdybyste vzali tady v potaz dlouhodobě predikované neinfekční epidemie chorob civilizačních, které jsou jasně dané i z WHO a které samozřejmě musíme brát v potaz. Nám se nevyhnou. Jednoznačně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní následuje faktická poznámka pana Aleše Juchelky. On se teď asi fotí, tak... Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já jenom doplním paní profesorku Adámkovou, vaším prostřednictvím. Takže těch rizikových faktorů je celkově 13. Prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem a chladem, zraková zátěž, psychická zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Navrženo to je tak, že musíte odpracovat 2200 směn a jdete dříve o 15 měsíců, pokud jdete o 30 měsíců dříve, tak odpracujete dvojnásobek, to je 4400 směn, to je 20 let. A potom jdete za každých 74 směn o měsíc dříve.

No a protože nikdo nezkoumá možnost setrvání na trhu práce, tak my vůbec nevíme, zda problémy budou mít právě lidé na vybraných místech, a ne ti jiní. Takže vůbec nelze říci, zda návrh řeší problémy lidí, kteří nebudou moci setrvat na trhu práce při prodlužujícím se věku odchodu do důchodu. V zákoně také chybí jakékoliv parametry pro výběr právě oněch čtyřech rizik, takže ani do budoucna nebude jasné, jak by se měl okruh rozšiřovat, a to bude nařízením vlády, tuším, aby to bylo spravedlivé. Vybrány nejsou profese, ale konkrétní pracovní místa u zaměstnavatelů, které určila Krajská hygienická stanice. Návrh vůbec nezohledňuje práce s rizikem. Zaměstnavatelé totiž registrují práci na tom místě, ne skutečnou expozici rizika, proto to je nespravedlivé, a už vůbec ne souběh tady těchto rizik. O skoku například z 15 na 30 měsíců tak rozhoduje například jenom jedna jediná směna. Takže v tuto chvíli, a já se potom přihlásím ještě podruhé.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Faktická poznámka pana ministra.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já chci zareagovat na to, co teď říkal kolega Aleš Juchelka. Já bych byl hrozně rád, aby tahle země měla celou řadu dat, o kterých tady mluvil Aleš Juchelka a u kterých já musím říct, že když jsem přišel na MPSV, jsem byl překvapen, že je nemáme. My jsme teď po 30 letech v loňském roce s panem ministrem Válkem, s panem profesorem Duškem například poprvé historicky propojili data z našeho rezortu s daty z resortu zdravotnictví. Poprvé historicky tento stát konečně vidí na to, aby měl přehled o tom, kde, jak jsou využívané invalidity, jak jsou přiznávané, kterým lidem v návaznosti na zase data zdravotnická, dočasné neschopnosti, příspěvek na péči. Konečně jsme schopni toto vyhodnocovat, co se nám reálně kde v návaznosti třeba právě i na ty profese těch lidí děje.

Já za to nemůžu, že to někdo neudělal před 15 nebo 20 lety. Kdybychom toto měli, tak i debata o náročných profesích, o systému, jak je dělán, možná byla úplně dneska jinde. I to, že ten stát vlastně si ta data, například o tom, kde, u které pozice toho člověka je to konkrétní zdravotní riziko, doteď nearchivuje, ale je to povinnost toho zaměstnavatele, je další handicap. Kdybychom tato data měli 20, 30 let pozpátku, tak můžeme i to řešení pro ty lidi dneska nastavit daleko lépe. Ale dneska ty firmy mají ze zákona povinnost archivovat 10 let.

Až s touto novelou přinášíme to, že vlastně tuhle informaci bude mít do budoucna Česká správa sociální zabezpečení včetně provazeb na pracovní trh. Tím, že připravujeme jednotné měsíční hlášení, zase budeme mít daleko lepší data, která budou schopna pomoci právě i těm lidem v těchto situacích. Proč se tohle nepřineslo před 10, 15, 20 lety, na to já tu odpovídat neumím. Potřebujeme se ptát našich předchůdců, ať už z naší strany, nebo z vaší, nebo ze sociální demokracie, či ODS, kteří na tom ministerstvu byli, nebo na těch ministerstvech, protože to se to týkalo i Ministerstva zdravotnictví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Juchelka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Pane ministře, vy v tuto chvíli předkládáte jakoby něco, co de facto například u té jedné směny může a nebo samozřejmě nemusí být pro toho člověka klíčové, aby odešel do předčasného důchodu. Ale hlavně, prosím vás, vy vždycky něco předkládáte a říkáte a vymlouváte se na ty ostatní. Takže pokud tady, já nevím, dneska řešíme nesrozumitelné výpočty odchodu do důchodu při prodlužování věku odchodu do důchodu, to tak vám čísla dali statistici a demografové. Pokud se nedokážou vysvětlit ta kritéria u náročných profesí, no tak to vybrali zdravotníci a Krajská hygienická stanice. Snížení výpočtu nových důchodů a zrušení výchovného - no, tak to není samozřejmě vaše zodpovědnost, protože to vám doporučil NERV.

Tak já prostě tomu nerozumím. Buď prostě tady děláme politiku a budeme ji dělat skutečně pro lidi, anebo budeme prostě dělat to, co po nás chtějí samozřejmě ti ostatní, bez jakýchkoliv logických návazností, protože v tuto chvíli například, když řešíme ty profese, no tak já říkám, že v Evropě, a máte to taktéž v té pětikoalici u vás, jednu z těch stran, která tady toto občas zmiňuje, že je třeba potřeba upravit zkrácení pracovního týdne ze 40 na 32 hodin. V tuto chvíli do kontrapunktu my zvyšujeme věk odchodu do důchodu a máme náročné profese navázány na počet směn 2200. To je 10 let práce, 4400 je 20 let práce. My samozřejmě to budeme nějakým způsobem se snažit vyřešit v pozměňovacích návrzích. Ale ty výpočty, které tam jsou, tak v tuto chvíli opravdu jakoby plavou na vodě. Já vám rozumím, že ta data nemáte, ale také je potřeba podívat se nejen na data, na rozpočty, na peníze, ale taktéž na toho člověka jako takového.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hendrych. Než dorazí, načtu omluvy. Paní poslankyně Fischerová Romana se omlouvá od 15 hodin do 17.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Hájek Jiří od 19 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Síla Jan od 18 hodin z pracovních důvodů. Naopak pan poslanec Wenzl ruší dnešní omluvu. Z členů vlády se omlouvá pan ministr Baxa od 18.20 do 20.30 z pracovních důvodů a pan ministr Výborný se od 18 do 20 hodin omlouvá z pracovních důvodů. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážený pane ministře. Já mám tady otázku, která navazuje na to, co tady říkal pan kolega Juchelka, a využívám toho, že pan ministr je vstřícný k debatě a zapojuje se do ní prostřednictvím faktických poznámek.

Chtěl bych se zeptat, ale vyloženě teď věcně, to není nic politického. Když se podívám do zákona o ochraně veřejného zdraví, kde je v § 37 kategorizace prací, tak čtu v odst. 2, že o zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán veřejné ochrany zdraví, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, a žádost předkládá osoba a tak dál. Jinými slovy zaměstnavatel předkládá tu žádost o tom, kdo bude v té třetí nebo čtvrté kategorii.

Vzhledem k tomu, že v té třetí kategorii budou tedy jenom někteří zvýhodněni předčasným odchodem do starobního důchodu, tak se ptám, co když tu žádost podle dikce toho zákona zaměstnavatel nepředloží? Protože ten procesní postup by měl být takový, že žádost předkládá osoba, která zaměstnává, dále jen zaměstnavatel. Následně o zařazení do těchto prací rozhoduje krajská hygienická stanice na příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, což je tedy ona.

Tak mě jenom zajímá procesně, jestli máte promyšleno a jak by to tedy případně bylo, kdyby se ten zaměstnavatel zdráhal ty osoby tam nahlásit už jenom proto, že mu třeba budou chybět v té firmě? Může se stát, že bude mít zaměstnanců málo a může se pokoušet třeba tady tímhletím způsobem z toho uniknout, nevím. Mělo by to být asi nějak ošetřeno. Ale možná, že to nějak promyšleno máte, tak mi na to odpovíte. Pokud ne, tak se na to určitě budu ptát na výboru pro sociální politiku, jak je to myšleno, jak je to dotaženo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana ministra.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Samozřejmě tady to potom konkrétně doplním. Ale dneska standardně v okamžiku, kdy tam máme výroby, které mají náročnější provozy právě z hlediska rizik zdraví, tak jsou to samozřejmě výroby, u kterých je daleko větší koncentrace i kontrolní činnosti dozorových orgánů, jak z (nesroz.), tak i právě z hygieny. Takže tady tyto provozy jsou pod výrazně větší kontrolou. Kdo jsme působili v nějakých firmách - já třeba v minulosti také - kde podobné provozy a podobní zaměstnanci byli, tak víme, že kontroly se opravdu na tyto firmy zaměřují s větší četností. Takže není pravděpodobné, že by tady byla nějaká firma, která by si tuto svoji zákonnou povinnost byla schopna dlouhodobě neplnit. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. V rámci sociálního dialogu mezi firmami a odbory je dneska, řekl bych, poměrně velká shoda a spolupráce na tom, že téma bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je mimochodem tedy ze státního rozpočtu podporovaná aktivita. Jsou tady projekty, které společně dokonce dělají obě dvě tyto skupiny sociálních partnerů právě na to, aby se zaměřovaly na zlepšení podmínek, eliminaci zdravotních rizik, dopadů na lidské zdraví a podobně. Samozřejmě toto podrobně rozeberu na sociálním výboru.

Ještě poznámka, že tento mechanismus - to říkali i sami zaměstnavatelé a odbory - s tím, jak je tam zvýšeno 5% pojistné, tak vlastně bude některé firmy, které třeba dneska úplně technologicky nejsou tak daleko, kde by mohly být z pohledu inovace výroby, technologie a větší ochrany zdraví toho člověka, tak to vlastně bude působit demotivačně pro to, aby ty firmy v tomhle byly víc inovující. Protože prostě pro ně personální zátěž personálních nákladů vytváří tlak na to, aby si vyhodnotily, zdali tam, kde třeba s tou investicí váhaly nebo ji dlouho odkládaly, není pro ně ekonomický efektivnější následně udělat takové investiční úpravy, aby neplatily trvale 5, 10, 15 let vyšší náklady na tom pojistném.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hendrych, prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za odpověď, pane ministře. Já tomu vcelku rozumím. Myslím si, že to rozdiskutujeme skutečně podrobněji na tom výboru, ale ještě taková krátká poznámka nakonec. Myslím si, že teoreticky by se mohlo stát, že by šlo v některých případech o konkrétní profese, které jsou někde na hraně nebo jsou jaksi "sporné" z výkladu toho zákona, tak jestli by nestálo za to, když už tedy do něčeho takového jdete, i nějakým způsobem upravit ten § 37 zákona o veřejném zdraví do budoucna. To je spíš takový podnět, aby to bylo možná jasnější tady v tomhletom. Ale nechám si to rád na ten náš výbor. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se vracíme k obecné rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení pánové, vážené dámy, já jsem si taky připravil poměrně obsáhlé vystoupení na toto téma. Přiznám se, že nejsem odborník na důchodovou reformu, a i když jsem tady vystupoval v těch faktických poznámkách, tak jsem se soustředil nebo soustředím ve svém vystoupení na dvě zásadní věci, které považuji za nesmírně důležité, a které ta důchodová reforma odhalila.

Myslím si, že to, co to odhalilo, je jakýmsi semínkem zkázy západních civilizací. My si to moc neuvědomujeme a neděláme pro to dost a nevěnujeme tomu dostatečnou pozornost. Tím semínkem zkázy je takzvaná demografická deklinace neboli úpadek původní populace v rámci demografického přechodu. Abychom si rozuměli, tak vám vysvětlím, co je to demografický přechod. Je to proces významné změny demografických vlastností západních společností, který proběhl přibližně mezi roky 1965 až 85 v severní a západní Evropě a ve zbytku Evropy, to znamená ve střední a východní, s mírným zpožděním. Je charakteristický především výrazným poklesem porodnosti a bohužel ten pokles je tak vysoký, že je pod hranicí prosté reprodukce těchto populací. Porodnost tak nestačí populaci obnovovat, takže postupně vymírá.

Tato demografická deklinace je fenoménem většiny rozvinutých společností a do velké míry souvisí se zvýšením sociálního a společenského statusu ženské populace. Už jsem o tom tady mluvil a nic proti tomu tedy nemám. Jsem rád, že se zvyšuje sociální a společenský status ženské populace, ale tak, jak to bývá, každá věc, která přinese něco dobrého, přináší i něco špatného.

Difertilní ženy jsou schopny prostřednictvím antikoncepčních prostředků samy rozhodovat o početí svých potomků a mnohé z nich dávají přednost své kariéře, domácím mazlíčkům a životním požitkům před plozením potomků, které je zatěžuje značným diskomfortem a omezuje v jejich životních zájmech. To tu také bylo včera večer i dnes dopoledne diskutováno. Nakonec teď má dcera čerstvě narozeného syna, tak vím, jaké s tím má trable a starosti a jaký je to pro ní diskomfort. Bohužel je pravda, že tak to příroda vymyslela, že rodit a vychovávat děti je pro ně značný diskomfort, bohužel.

Tento trend je dle mého názoru jeden z hlavních sebedestrukčních prvků života v blahobytu, kromě dalších prvků, jako je úpadek racionality, pozitivní kreativity, a s velkou pravděpodobností, jak tvrdí někteří odborníci, intelektu a rozvoje genderové fluidity. Obzvláště je tento sebedestrukční rys patrný u společenských elit. Pokud budou tyto sebedestruktivní trendy nadále trvat a nebudou vratné, tak s velkou pravděpodobností dovedou rozvinuté společnosti k vážným celospolečenským a civilizačním krizím s možnými katastrofickými následky.

Teď uvedu nějaké konkrétní věci. Velmi znepokojivé je, že se další vlna poklesu obyvatel v zemích Evropské unie, včetně České republiky, objevila v době pandemie, aniž by byla někde dostupná věrohodná analýza tohoto stavu. Pokles počtu narozených dětí a úhrnné plodnosti se týká také České republiky, jak jsem řekl. V porovnání s rokem 2021 došlo k 18% poklesu počtu narozených dětí v roce 2023. Dle nedávného článku z Hospodářských novin tento trend pokračuje i v prvním čtvrtletí roku 2024, kdy došlo k poklesu o dalších 6 % oproti prvnímu čtvrtletí roku 2023.

Z toho vyplývá, že příčina, která tento fakt způsobuje, je stále aktivní, ale bohužel pro nezájem kompetentních míst je stále neznámá.

Dochází tedy k setrvalému poklesu úhrnné plodnosti, tedy fertility, kdy tato hodnota klesla z úrovně 1,8 v roce 2021 na hodnotu kolem 1,5 v roce 2023 - zmiňoval to tady pan ministr. A nyní ukázka racionálního a srozumitelného vyjádření vrcholné představitelky Evropské komise Dubravky Šuicové - a to je samozřejmě ironie - a skvěle vycizelovaného eurospeaku, jakým způsobem reagovat na vymírání původně evropské civilizaci. Chorvatská místopředsedkyně Evropské komise pro demokracii a demografii Dubravka Šuicová pro Financial Times před několika dny uvedla, že hrozí ohrožení naší konkurenceschopnosti, tlak na naše rozpočty, zátěž pro veřejné služby a důchody či možnost, že pracovní místa ve všech odvětvích ekonomiky zůstanou neobsazena. Problém by podle ní měly řešit jednotlivé evropské země i samostatná Evropská unie. Evropská unie je dle jejích slov na pokraji - pozor - demografické revoluce. Já si myslím, že už dávno jsme v problémech, demografické deklinaci, a ona, paní komisařka, si všimla, že jsme na pokraji demografické revoluce, která vyžaduje hluboké přehodnocení našich institucionálních, politických, ekonomických a kulturních rámců.

Dále řekla: Chápu, že mají lidé nějak pocit, že by měli jít daleko doprava, protože si myslí, že migranti zkazí jejich národní identitu. Ale zároveň bez imigrantů nemůžeme žít - vidí Šuicová jediné možné řešení. Nepomáhají dle ní už ani prorodinná opatření, která v minulosti porodnost udržovala, jako například dobrá a dostupná péče o děti. No, já nemám pocit, že by se Evropská unie starala nějak výrazně o to, aby se rodilo dostatečné množství dětí u původní populace.

A pak tam je zmíněna ještě jedna expertka, Sarah Harperová, což je profesorka gerontologie na Oxfordské univerzitě, a ta tvrdí, že je nepravděpodobné, že by trend v počtu narozených dětí se podařilo zvrátit. Lepší vzdělání a nezávislost dle ní znamenají, že ženy ztratily povinnost se rozmnožovat. Tak to mi skutečně racionální nepřipadá, spíš mně to zavání velkým nihilismem. Míra úhrnné plodnosti v EU klesla v roce 2022 na 1,46 na jednu ženu, přičemž ve Španělsku dosahovala hodnoty 1,16, v Itálii 1,24, v Polsku 1,29. Pod úroveň 2,1, při níž je populace bez přistěhovalectví stabilní, klesla již na počátku sedmdesátých let 20. století. Takže tady vidíme, že paní komisařka si toho všimla až teď.

Z tohoto pohledu se jeví jako zcela sebedestruktivní to, že v předchozích letech se nevěnovala téměř žádná pozornost zvýšení porodnosti původní populace a spoléhalo se naivně na migraci, která měla plnohodnotně nahradit vymírající část původní populace. Je nepochopitelné, na základě jakých úvah ti, kteří lákají migranty na hojné sociální dávky a otevřeli stavidla nelegální migraci, došli k názoru, že tyto osoby, které nechtějí přijmout ani jejich zdrojové země, se stanou ekonomickou aktivní silou a ne ekonomickou, sociální a bezpečnostní hrozbou pro přijímající, vymírající rozvinuté společnosti a vše nakonec neskončí velkým podvolením a nahrazení původní populace, a to včetně eliminace většiny charakteristických, (důrazně) i pozitivních rysů - podotýkám, pozitivních rysů - a prvků současných rozvinutých společností.

Dalším sebedestrukčním prvkem rozvinutých společností je podpora jako (houby?) po dešti vznikajících genderových entit v rámci genderové fluidity, která je pravděpodobně také daní za vysoký životní standard rozvinutých společností. Bohužel další přirozené rozmnožování těchto entit či individuí se nejeví jako moc pravděpodobné či se jeví spíše jako nemožné. Často je veřejně podporováno přímo uvažování, že nemít děti v populacích vyspělých zemí přímo pomáhá chránit ekosystémy na trpící a umírající planetě Zemi, že to je správné, odpovědné chování, zvláště u bílé populace, která zavinila současnou environmentální krizi. Nikde se ovšem nedozvíme pravý opak, že pokud zdegeneruje či vymře obyvatelstvo vyspělých zemí, je velké riziko ztráty mnoha technologických vymožeností, které jsou základem současné prosperity a jejichž ztrátou dojde k rozpadu světové bezpečnostní stability. Paradoxně ty generace, které propagují výše zmíněné myšlenky, budou s velkou pravděpodobností obětí svých bludů a své pošetilosti.

Pokud se nemýlím, tak předpokládané těžké časy s existenciálními problémy by měly toto racionální uvažování u následujících populací opět obnovit. Pravda je taková, že v krizových situacích se lidské skupiny a společnosti dokázaly v minulosti semknout a v některých případech i velké obtíže překonat a přežít, a tím nastartovat další cyklus s počátečním převažujícím racionálním a kreativním myšlením a chováním, včetně dostatečného rozmnožování, vedoucím k nové rovnováze a stabilitě na kvalitativně vyšší úrovni.

A teď bych zmínil další teorii, jmenuje se to - já už jsem to taky zmiňoval ve faktických poznámkách - jmenuje se to populační spirála či pirueta smrti. Je to teorie, kterou vypracoval americký demograf Frank Notestein v roce 1945. Tato teorie popisuje situaci, ve které se populace nachází v početním úpadku a vede ke změně věkové struktury obyvatelstva. Spirála začíná poklesem porodnosti. To může být způsobeno mnoha faktory, jako je - už jsem to jmenoval - zvýšení sociálního statusu a úrovně a vzdělání žen, větší zaměření na kariéru a osobní rozvoj, odkládání termínu rodičovství, rozšíření antikoncepčních metod nebo zlepšení, ale i zhoršení ekonomických a sociálních podmínek ve společnosti, a je spolu s poklesem úmrtnosti součástí takzvaného demografického přechodu, který už jsem taky zmiňoval, který je charakteristický poklesem hrubé míry porodností a hrubé míry úmrtnosti. A je to přesně to, o čem se nyní bavíme a co nás vlastně nutí tady debatovat o důchodové reformě.

Pokud porodnost klesne pod úroveň, která je potřebná k udržení stabilního počtu obyvatelstva, dochází pochopitelně k poklesu množství populace. Pokles porodnosti vede k postupnému stárnutí populace a k dalšímu pokračování nastoupeného trendu - ale pozor - s jeho zrychlováním, proto je to pirueta. Starší populace pochopitelně vyžaduje více sociální a zdravotní péče, zároveň se snižuje počet mladých lidí, kteří jsou schopni pracovat a podporovat ekonomiku. To vede k tlaku na udržitelnost důchodového systému, a tím i na stabilitu státního rozpočtu, jak můžeme vidět nyní v tomto konkrétním projednávaném bodě.

Spirála smrti je problematická, protože jednou nastoupena, je obtížné ji zvrátit. Já bych nepropadal v tomto směru nihilismu, nakonec to období Husákových dětí naznačilo, že s tím pohnout jde, i když fakt je ten, že to období zvýšené porodnosti trvalo 10 let - a pak došlo k dalšímu úpadku.

Současné politické vedení západních společností propadlo v tomto směru nihilismu a situaci se snaží řešit uvolněním stavidel migrace z Asie a z Afriky včetně ilegální, a dále podporuje distribuci ilegálních migrantů do migrací méně zasažených zemí v rámci migračního paktu. Důsledkem dalšího rozvoje populační spirály smrti mohou být velké společenské otřesy a rozpad západních společností v důsledku chudnutí společností a z důsledků etnických změn evropských populací. Toto může vyústit v sociální bouře, občanské nepokoje či v nejhorším případě i v občanskou válku na evropské půdě. Je nejvyšší čas se nad současnými, nepříznivými populačními trendy zamyslet a začít konat co nejvíce racionálně, tedy aktivně podpořit porodnost původní pracující populace jak ekonomickými stimuly, tak i informační PR kampaní masmédií hlavního proudu nejlépe, tam se toho taky moc nedočteme, o nutnosti těchto opatření k zajištění stability důchodového systému je třeba přesvědčit hlavně mladé lidi pochopitelně. A pokud se to nepodaří, potom další variantou je zánik kultury a případně i genů, protože když se nebudeme množit, tak geny se ztratí a překrytí jinou kulturou a geny, které se množit dokážou.

Bohužel toto je varianta, která se v minulosti několikrát opakovala, a bylo by bláhové si myslet, že nastal konec dějin a co se stalo mnohokrát, se již nemůže opakovat. Já bych ještě tady zmínil situaci o dožití ne ve zdraví, ale spíš dožití v nemoci, protože už to tady taky bylo mnohokrát diskutováno, že doba dožití ve zdraví se pohybuje u mužů kolem 61 let, u žen kolem 63 let. A snažil jsem se analyzovat tu situaci, čím to vlastně je, že se nám prodlužuje věk, ale neprodlužuje se nám ta doba dožití ve zdraví. Pravděpodobně základem bude nějaký nezdravý životní styl naší populace, který vyplývá z jakýchsi zažitých stereotypů a taky samozřejmě z dostupnosti vysoce energetické potravy, zatím je dostupná pro ty lidi. Samozřejmě tam hraje roli nedostatek pohybu, protože víme, že někteří lidé bez auta se nepohnou, nadbytek požívání alkoholu, kouření, drogy, chemizace potravinového průmyslu, mikroplasty a další věci.

Já bych tady zmínil hlavně tu triádu, která se hlavně od té obezity odvíjí. To je chronická ischemická srdeční choroba, z které pak se odvozuje srdeční selhávání, arytmie, vysoký tlak, neboli arteriální hypertenze, z které jsou různé cévní mozkové příhody, diabetes mellitus, neboli cukrovka 2 typu, onkologická onemocnění, která nám bohužel v populaci narůstají, hlavně některé typy, které se hůře léčí. A co je velmi alarmující, do nižších věkových kategorií nám sestupují neurodegenerativní onemocnění. Jsou to onemocnění, které mimořádně znekvalitňují život těm lidem, které napadají, protože postihují to nejcennější co máme, a to je náš mozek. Samozřejmě vyskytují se i ve vysokém věku nějaké formy demence a Alzheimera a Parkinsona. A co bych ještě zmínil, co je takové zneklidňující, jsou polymorbidní stavy, kdy ti lidé, kteří se dožívají vysokého věku, tak trpí mnoha těmito onemocněními a velmi, velmi jim to znekvalitňuje život a samozřejmě je to ohromná zátěž pro péči o ně jak pro rodinné příslušníky, tak pro zdravotníky.

Já si myslím, že jednoznačně naroste finanční náročnost i zdravotní péče a to jak kvantitativně, tak kvalitativně s rozvojem léčebných a diagnostických metod. Tedy pod tlakem se octne kromě systému sociálního pojištění i systém zdravotního pojištění. Rád bych věřil, že již nebudeme potřebovat živé lékaře a jiné zdravotníky a vše vyřeší umělá inteligence a lékař na dálku prostřednictvím telemedicíny, jak jsme byli ubezpečováni věrozvěsty digitalizace. Pravděpodobně nás všechny, co zde sedíme, čekají v blízké budoucnosti krušné chvíle, ať už budeme v budoucnu politici, občané, pacienti, důchodci či lékaři a zmíněné doby se dožijeme. Nicméně tyto krušné chvíle by měly aktivizovat to nejlepší v každém z nás, kteří budeme schopni tuto situaci ovlivnit. A to mne přece jenom naplňuje určitým optimismem při hodnocení naší společnosti tyto krize překonat. Nevyzývám k nihilismu, ale k pojmenovávání podstatných a zásadních věcí pro naše přežití v blízké budoucnosti a odvržení matoucího balastu odvádějícího naši pozornost nesprávným směrem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Růžičky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane místopředsedo. Já velice rád poslouchám vystoupení pana poslance Zlínského, protože je to jeden z mála projevů, kdy skutečně člověk musí dobře poslouchat a analyzovat to, co on říká a jako on několikrát i v těch projevech se zmíní, že ne každý tomu rozumí. Tak já bych se pana poslance, jestli by ještě mi mohl vysvětlit tu spirálu smrti. Protože myslím si to, co tady říkal, je velice důležité. A mě by zajímalo, jak z té spirály smrti vystoupit, aby tady poradil ministru práce a sociálních věcí něco zajímavého tak, aby jsme to mohli do té novely zákona doplnit.

Takže ještě jednou u spirály smrti nějaké tři body, jak z toho vystoupit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nicméně nyní je přihlášen pan poslanec Bělica k faktické poznámce. Spirálu smrti můžete vysvětlit případně než se přihlásíte k faktické poznámce, budete-li mít zájem. Pan poslanec Bělica.

 

Poslanec Josef Bělica: Krásné odpoledne, pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych možná neplánovaně navázal na pana kolegu Růžičku. Mě by kromě té spirály smrti zajímalo i propojení s tím filozofickým nihilismem. Takže pokud by nám to pan poslanec Zlínský mohl přiblížit, byl bych za to moc rád. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. A nyní už se k faktické poznámce hlásí pan poslanec Zlínský. Pane poslanče, prosím, máte prostor.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Tak děkuji za ty dotazy. Já jsem tady zmínil, že nejsem odborník na důchodovou reformu, já jsem spíš teoretik, já se přiznám. Snažím se tu situaci analyzovat víc obecně. Co se týká toho nihilismu. Já za nihilismus považuji to, když někdo řekne, že nemá smysl zvyšovat porodnost původní populace. Že jediné řešení je, že budeme muset absorbovat do naší společnosti migranty případně s kulturně ne úplně kompatibilních oblastí a úplně rezignuje na možnost, že by šlo nějakým způsobem zvýšit porodnost původní populace. A teď jsme u té druhé otázky.

Já bych strašně rád znal nějaký recept, který bych tady vysypal z rukávu a pan ministr zajásal a řekl, to je ono, přece na to jsem čekal. Ale už jsem o tom mluvil ve svých faktických poznámkách. Já bych určitě přidal v píárových akcích, protože spoustu mladých lidí si vůbec neuvědomuje, že tím, že nebudou mít děti, jaký to bude mít dopad na naše společnosti tak, jak jsem to tady popsal.

A pak se pojďme bavit o tom, nakonec i s těmi mladými, co by tedy po nás chtěli a žádali, aby tedy ty děti jako měli, kde vidí oni problém? Já bohužel, když se bavím s mladými lidmi, tak oni začnou vždy říkat, že všechno by chtěli zadarmo, všechno by chtěli jako pod nos, všechno, aby jim zabezpečil stát. Nemyslím si, že je to úplně jako správná cesta k tomu, jak je namotivovat. Pojďme se o tom bavit. Já jsem vynesl tuto otázku. (Předsedající: Čas.) A pojďme se všichni nad tím zamyslet, co s tím dělat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Tak prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já myslím, že s tou otázkou, jakým způsobem podpořit zvýšení porodnosti, si láme hlavu celá řada vyspělých zemí, protože je prokázáno naprosto jednoznačně, čím více roste životní úroveň, tak tím více klesá porodnost v konkrétních zemích. Podívejme se, nejvyšší porodnost je dneska především ve státech na africkém kontinentu, protože to má souvislost i s tím, jakým způsobem se třeba utvářejí sociální systémy. Jsou země, kde de facto rodina a široká rodina nahrazuje sociální systém. A jsou země, kde v okamžiku, kdy máme vysoké sociální zabezpečení a jiné, řekněme, podpory, tak dochází k poklesu porodnosti. Ale v zásadě bych řekl, co máme dělat my politici. Podle mě máme dělat všechno pro to, abychom odstraňovali bariéry.

Dneska, když se bavíme s mladými lidmi, tak nejčastější bariéry jsou: sladění rodinného a pracovního života, zajištění péče o děti, zajištění dostupného bydlení a udržet ekonomickou úroveň. A to je dlouhodobě. To není věc posledního roku, dvou. A to jde napříč i tím, když se bavím o tomto tématu se svými kolegy v rámci EU, tak v zásadě je ta situace velmi podobná.

Ale myslím si, že tady v té diskusi zase pominula jedna věc. A ta je podle mě jako hodně důležitá, bych řekl, možná nejzásadnější. A to je vlastní nastavení přístupu k životu z pohledu hodnot a uvědomění si, proč na tom světě jsme. A to je hodně individuální věc. Často souvisí s tím, z jakého prostředí člověk přichází, jak byl ovlivněn výchovou ve své rodině příkladem svých rodičů. A do toho těžko stát může nějakým způsobem zvenčí zásadně ingerovat.

To znamená, my máme nějakou úlohu jako společnost, stát, kraje, obce vytvářet pozitivní prostředí, odstraňovat bariéry, vytvářet pozitivní nastavení vstřícnosti společnosti a podobně. Ale pak jsou věci, které souvisí s tím osobním hodnotovým nastavením člověka. Pro mě osobně největší smysl, proč na tom světě jsem, je to, abych tady měl za sebou dobrou generaci svých nebo našich dětí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane ministře. Děkuju. A nyní pan poslanec Růžička s faktickou poznámkou, bude následovat pan poslanec Vomáčka. Prosím.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane místopředsedo. Děkuji, pane poslanče, za vysvětlení. Mě by zajímala ještě jedna věc. Vy jste se zmínil o umělé inteligenci. Já vím, že jste lékař. A samozřejmě já jako laik si dovedu představit, když jsou pomocí umělé inteligence čteny a hodnoceny nějaké snímky magnetických rezonancí a cétéček. Ale jakým způsobem podle vás by bylo dobré tu umělou inteligenci začlenit třeba do porodnosti? Jak jste o tom mluvil. Nebo do délky dožití? To by mě docela zajímalo. A ty vaše myšlenky jsou docela revoluční. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Vomáčka. Připraví se pan poslanec Bělica.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo. Vážený pan předsedající, dámy a pánové, celkem bedlivě poslouchám dnešní diskusi, která je opravdu velmi pestrá. Takový výraz je tady oblíbený - košatá. Slyšeli jsme teorie, že když snížíme nebo uděláme tady tu důchodovou reformu, že vlastně okrádáme děti, že neokrádáme důchodce, ale že okrádáme děti.

A teď jsem se tedy vyděsil, když tady řešíme novelu o důchodovém pojištění, a z tohoto řečniště zní teorie o spirálách smrti a podobně. Prosím vás pěkně, pojďme se vrátit k důchodové reformě. Tyhle teorie si třeba nechme, až budeme probírat zákon o pohřebištích nebo o krematoriích a podobně. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Bělica. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Bělica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Vomáčko, já poslouchám tu diskusi tady. A já jsem se zeptal pana poslance Zlínského, jak to vlastně myslí s tou spirálou smrti v kombinaci s nihilismem. A já jsem se toho vysvětlení nedočkal. Pro mě je to velmi zvláštní kombinace právě při diskusi o důchodové reformě. Byl bych rád, pokud by to pan poslanec Zlínský nějak uvedl do kontextu, protože já se v kombinaci těchhletěch témat neorientuji. Proto jsem si dovolil se na to zeptat. A běžně to nedělám. Ani to nechci nějak komplikovat. Ale rád bych ten kontext pochopil. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Zlínský.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Tak asi jsem vám to špatně vysvětlil, protože ta populační spirála smrti znamená, že pokud se rodí málo dětí, tak ten proces toho mála rození se zrychluje, má exponenciální pokles. Tak to je vlastně ta spirála smrti. A jak souvisí s nihilismem, na to jsem vám odpověděl. Já jsem vám říkal, že západní společnosti to nihilisticky chtějí řešit imigrací, a ne podporou a řešením zvýšení porodnosti původní populace. Takže to je moje vysvětlení.

A k panu ministrovi Jurečkovi. Já si myslím, že skutečně je to důležité, co se děti dovědí v rodinách. Ale já se obávám, že ani ti rodiče to nevědí, jak je strašně důležité to, pokud se nebudeme rozmnožovat dostatečně, jaký to bude mít dopad pro budoucnost jejich dětí, vnuků a zachování naší společnosti. A proto vyzývám k tomu, aby se edukovala v tomto směru celá naše společnost. A samozřejmě by se mělo šířit i na školách tady tohle povědomí, které si myslím, že není úplně jasně vyjádřené a není dostatečně slyšet. Aspoň já to tedy neslyším. Jestli to slyšíte vy, tak možná jsem mírně nahluchlý. Ale já se přiznám, že to neslyším. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Bělica s faktickou poznámkou se hlásí. Pak pan poslanec Benešík rovněž. Prosím.

 

Poslanec Josef Bělica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Padlo tady toho hodně. Nihilismus, spirála smrti, umělá inteligence... A já se jenom ptám na propojení těch témat. Já to nemyslím nijak zle. Prostě jsem tu vazbu nepochopil. Já jsem slyšel, pane poslanče, co jste říkal o tom odmítání porodnosti. Já si to úplně nemyslím, že to v tomto kontextu lze takto interpretovat, protože ta mince nemá jenom jednu stranu. Na druhou stranu jsem nepochopil vlastně to propojení s umělou inteligencí, protože nihilismus jako filozofický směr mi prostě v téhleté kombinaci argumentů vůbec nezapadá do kontextu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní pan poslanec Benešík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, jenom krátká poznámka. Pokud jde o reprodukci, tak si myslím, že pan ministr Jurečka by mnohým z nás mohl být v tomto případě velkým příkladem. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Radši budu mlčet a vyvolám paní poslankyni Mračkovou Vildumetzovou k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Nevím, jestli mohu jít příkladem jako pan ministr práce a sociálních věcí. Ale musím pořád opakovat, že si myslím, že je to první ministr práce a sociálních věcí, který prostě nebojuje za seniory. Já vím, že vést rezort Ministerstva práce a sociálních věcí není určitě jednoduché. Bylo to, pane ministře, vaše rozhodnutí. Chtěl jste na ten rezort jít. A samozřejmě že v tuto chvíli, když z tohoto místa neustále opakujete, že děláte kroky v rámci rodin s dětmi, tak já se s vámi v tomto absolutně neshodnu.

Jestli z tohoto místa říkáte, že je větší flexibilita ohledně čerpání rodičovského příspěvku - no, já nevím, dříve si ho ty maminky mohly čerpat čtyři roky. Vaším návrhem se to změnilo pouze na tři roky, tak nevím, co je ke zlepšení té flexibility. Protože když to bylo rozložené do těch čtyřech let, tak i ta maminka se mohla rozhodnout a již po půl roce mohla jít do pracovního procesu.

Mně opravdu velmi vadí, že jste zrušili školkovné, protože přece řada maminek, když dala dítě a našla tu mateřskou školku a šla do té práce, tak odváděla sociální, zdravotní do toho systému a myslím si, že ten finanční dopad ohledně toho školkovného byl opravdu minimální. A když to srovnám s tím, že jsem tady dávala návrh, aby se zrušila daňová úleva na finanční dary pro politické strany, a vy jste pro to nebyli a radši jste schválili to školkovné, tak prostě považuju za neskutečnou drzost, že se tady postavíte a řeknete: My děláme něco pro rodiny s dětmi. Já jsem tedy přesvědčena (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) o tom, že jdete pravým opakem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A nyní vystoupí pan poslanec Zlínský, připraví se pan ministr Jurečka, k faktické poznámce. Tak prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Tak já jsem to ještě všechno nedopověděl. Co se týká té populační spirály smrti, tak určitě jsem patří. Protože pokud nebudou děti, tak nebudou důchody. Tak to mně připadá celkem logické. A co se týká té umělé inteligence, pokud byste mě pozorně poslouchali, já jsem mluvil o té umělé inteligenci ve druhé části toho projevu, když jsem říkal o tom dožití v nemoci. To znamená, já jsem tam mluvil něco v tom smyslu, že bude přibývat mnoho lidí nemocných s těmi chorobami, které jsem jmenoval, a o ty se někdo bude muset starat, někdo je zabezpečit. A že nevěřím tomu, že to všechno zvládne umělá inteligence a digitalizace.

A co se týká využití umělé inteligence ke zvýšení porodnosti, tak to by mě taky něco napadlo, protože pomocí umělé inteligence samozřejmě se dá oslovovat individuálně každý člověk, který má nějaké zájmy, nějaký věk a dá se pomoci tímto způsobem posunout jeho vnímání toho, jestli pojmout rozhodnutí o tom, mít nebo nemít dítě. Tak řeknu to takhle. Takže určitě využití umělé inteligence v tomto směru bych našel. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec, pan ministr Jurečka, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jenom chci stručně reagovat. Zase jenom v těch číslech, řekli jsme si to mnohokrát, já jsem tady ukazoval, jakým způsobem rostou důchody, jak rostly, že rostly výrazně více na inflaci nejenom v posledních třech letech, ale od roku 2015. Dal jsem ten graf vašemu panu předsedovi. Ukazoval jsem to tady včera, vysvětloval jsem ty souvislosti, to znamená životní úroveň důchodců před krizí od roku 2002 i v ní byla velmi slušně saturovaná těmi inflačními valorizacemi, které tady probíhaly a budou garantovány i do budoucna, že tak budou probíhat.

A mě hrozně mrzí, že tady paní kolegyně Mračková Vildumetzová mluví o věcech kolem rodičáku, ale asi zapomněla na to, jaké změny jsme tady schvalovali už v loňském roce. To znamená, dneska klidně můžete, že pobíráte rodičák, tak klidně už první půlrok se vrátit do práce. Vy jste říkala, že to není možné. Ta svobodná volba tady dneska naprosto je. Můžete jít pracovat, můžete rodičák si flexibilně volit v průběhu těch tří let, můžete být celý ten čtvrtý rok doma. Ta možnost tady je. To znamená, z hlediska cash flow je to o svobodném rozhodování těch rodičů, jak potřebují, aby si to stanovili. Pro někoho je opravdu výhodnější z hlediska rodinné strategie si to vybrat za tu nejrychlejší dobu 11 měsíců. My dneska umožňujeme rodičák vyčerpat za 11 měsíců; 350 000 korun rodič může vyčerpat za 11 měsíců. Umožňujeme mu, aby mohl pracovat, teď v zákoníku práce odstraňujeme poslední nelogickou bariéru, to znamená, aby mohl plně pracovat, ať už je to zaměstnanecký poměr plný, nebo je to v rámci dohody. Nemusel to papírově obcházet, rozepisovat to na nějakou jinou činnost. Všechny tyhle bariéry bouráme. To znamená, ten rodič opravdu nebude už mít žádnou komplikaci, žádnou nelogičnost v tom, aby si mohl zvolit svoji osobní nejlepší strategii z hlediska rychlosti čerpání, plného sladění svého pracovního života na pozici, na které předtím pracoval. Včetně i garance toho návratu na tu stejnou židli, pokud se tam bude chtít vrátit. Nejenom do té firmy, ale i na tu stejnou židli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí s faktickou poznámku pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, já bych se chtěl ještě vrátit k té diskusi asi před půl hodinou ve věci těch rizikových faktorů u náročných profesí. A jestli mi dovolíte dotaz. Těch rizikových faktorů je 13, nebudu je tady číst, ale vybrány byly pouze v kategorii tři, jenom jejich část, a to fyzická zátěž, vibrace, zátěž teplem, zátěž chladem. Já jsem se chtěl zeptat, co bylo důvodem toho výběru? Protože z hlediska toho, kdo je zařazen do třetí kategorie, a z hlediska té rizikovosti jsou na stejné úrovni všechna ta rizika. Čili kdo to vybíral? Jestli to byl nějaký odborný výběr a jak to eventuálně ty odborníci zdůvodnili? Navíc se zeptám, kategorie čtyři je jasná. Tam je necelých 13 000 lidí a kategorie tři ale má 450 000 lidí. A tam jsou právě v těch 13 rizicích. Ale vy tady hovoříte, jestli mám dobré informace, 118 900 lidí, kterých by se to eventuálně týkalo. Takže mě by zajímalo ten výběr, mě by zajímalo to, jak jsou si ti lidé vlastně mezi sebou rovnoprávní. Protože bohužel jedna z mých atestací, které jsem absolvoval, byla hygiena práce a nemoci z povolání, takže já jsem se s tím v minulosti i trošku živil a vím, jak to bylo přísné, jak přísné bylo zařazování, jak přísné byly kontroly, jak se tím předcházelo vzniku nemocí z povolání.

A já si myslím, že některé věci se ani, řekněme s vládami nebo se změnou režimu prostě nemění. Ty jsou prostě dané. Takže bych se chtěl zeptat, jak k tomuhle tomu přistupujete? Protože ošetřit 450 000 lidí, na to nejsou peníze, některé z nich vybrat a zvýhodnit je otázka, jak k tomu přistoupit a jestli to není jenom píárko. A já se trošičku obávám, že to druhé je pravda. A já se ještě jednou přihlásím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuju za reakci pana ministra práce a sociálních věcí. No, pane ministře, já nevím, ale takto to bylo i v minulosti, že rodičovský příspěvek byl rozložen maximálně do čtyř let, ale pokud se maminka rozhodla, že ho vyčerpá popřípadě v období jednoho roku, tak to bylo vždycky prostě na jejím rozhodnutí. Ale my se spolu prostě budeme přít, jestli jste ministr práce a sociálních věcí, a dopad do rozpočtu ohledně školkovného byl podle mého názoru absolutně minimální, jestli to byla částka jedna, dvě miliardy, nevím, jestli teď v tuhle chvíli ta čísla vím přesně, ale mně vadí to, že přece ta maminka, když dala to dítě do školky a mohla si udělat pak ten odpočet, tak přece, když šla do té práce, tak odváděla sociální a zdravotní. A mně prostě vadí, že vy tady z toho místa říkáte, že pomáháte rodinám s dětmi. Tak když tedy vezmu to, že jste to navýšili pouze těm dětem, které jsou narozené po 1. lednu roku 2024.

Já vždycky říkám, protože řada těch poslanců, kteří tady jsou, tak jsou z těch větších krajů. Já bych vám kolikrát opravdu doporučovala, abyste jeli do toho terénu, popřípadě abyste kolikrát šli do obchodu a podívali se ohledně rodičovství a ohledně těch věcí, kolik to má dopad do rozpočtů těch rodin. Já smekám před některými těmi rodiči, jak to zvládají. Ty ceny jdou neustále nahoru, ať už jsou to pleny, ať už je to strava a tak dále. Prostě je to všechno daleko dražší a říkám, mám to ze své osobní zkušenosti, než u dospělého člověka. Prostě bohužel (Čas, paní poslankyně!) tak to je.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já se omlouvám trošku své ctěné kolegyni Janě Mračkové Vildumetzové, ona se nedočkala odpovědi, ani reakce od pana ministra, a já tedy budu pokračovat ještě s dovolením v tom druhém tématu, a to jsou ta rizika.

Takže abych se k tomu teď vrátil, mám na to ještě minutu a půl. Ta rizika čtvrté kategorie, jak jsem řekl, necelých 13 tisíc. Tam asi není o čem mluvit. Třetí kategorie 450 tisíc lidí - neřešitelné finančně. To se opravdu nedá. Ti lidé přitom hygienou jsou sledováni, ty seznamy existují, ta rizika se vyhodnocují. Vy jste vybrali čtyři rizika. Znovu říkám, to je pro mě trošku karlovarská losovačka a znevýhodnění těch ostatních.

Další poznámka. Vy jste zároveň zpřísnili podmínky vlastně u toho předčasného důchodu tak, že víte, že zaměstnavatel je ze zákona povinen držet záznamy o počtu směn pouze 10 let, čili nic více. Čili těch 10 let dokladovaných znamená odchod do důchodu o 15 měsíců, čili jeden a čtvrt roku. Víc z toho ti lidé prostě nedostanou. Takže jsem chtěl říct, že i v těch závažných rizicích je to velikánský problém, a pokud ti lidé nespadnou přímo do nemoci z povolání, která se řeší úplně zvlášť, tak to, že by mohli čerpat předčasný důchod, jste jim tímto omezili maximálně na ten rok a čtvrt a o nějakých pěti letech, třech letech nebo dvou letech si mohou nechat jenom zdát. Takže na tohle bych chtěl znát, pane ministře, odpověď. A vypadá to, že to je mnoho povyku pro nic, a myslím si, že budete pod velkým tlakem odborů, abyste to rozšířili na všech těch 13 rizik, na všechny ty pracující ve trojce, vzhledem k tomu, že si můžou reálně sáhnout skutečně maximálně na těch 15 měsíců. Poprosil bych vás o odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a s faktickou poznámkou se dále hlásí pan ministr Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Škoda, že jste tady, pane kolego, nebyl včera, když jsem o tom mluvil, a i dnes, když jsem o tom mluvil asi před hodinou a půl, když se na to ptala, úplně stejně se ptala vaše kolegyně. Odpovídal jsem jí, ale já trpělivě odpovím znovu. Nebyl to žádný politický výběr a nebyla to vůbec věc, kterou bychom řešili my jako MPSV. My jsme předali data o zdravotních invaliditách a o dočasných pracovních neschopnostech více jak 10 let zpětně, několik desítek milionů dat. Tato data zpracovalo Ministerstvo zdravotnictví, pan profesor Dušek a jeho tým, kolegové z hygieny, kolegové z Univerzity Palackého, lékařské fakulty. Po několikaměsíční práci v týmu, u kterého byli také zástupci odborů i zaměstnavatelů, přišla tato část tohoto návrhu, kterou my jsme takto doplnili do důchodové reformy. Do výčtu konkrétních pozic z pohledu těch rizik nikdo politicky nemluvil. A myslím, že to je nefér k vaší kolegyni tady vytahovat téma karlovarské losovačky. Myslím, že ten kraj si to nezaslouží. To si zaslouží ti, kteří u toho tenkrát byli. Ale zcela vážně. Je to na základě těchto dat a dohodli jsme se s odbory a zaměstnavateli, že to datové vyhodnocení poběží dál, bude se vyhodnocovat průběžně, a pokud se dospěje k tomu, že některé z dalších zdravotních rizik je takové, že toho člověka na té pozici neumíme efektivně chránit, tak bude do budoucna zařazeno. Ale prostě není to tak, že si my myslíme tady z Poslanecké sněmovny, ze Senátu, že tam někdo má být, kdo tam není. Ne, je to na základě konkrétních dat, kde se dívali na to, jak často ti lidé v těch konkrétních pozicích s těmi konkrétními riziky jsou nemocní, kdy mají jaké invalidity, a na základě tohoto zjištění se nadesignoval ten návrh, tak jak je tady vložen.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych, pane ministře, přesto vás ještě ráda požádala, protože já jsem dnes při svých faktických poznámkách vás také vyzývala k tomu, zda byste se mi mohl vyjádřit v rámci toho vašeho neřešení inflace, která samozřejmě za vaší vlády velmi stoupala. Součet za ty dva roky je zhruba 25 %. Řada lidí šla právě do těch předčasných důchodů a samozřejmě šla proto, protože ten důchod bude brát o několik tisíc korun více.

Já jsem se koukala na tu statistiku. Rok 2022 šlo 45 tisíc do předčasného důchodu a rok 2023 skoro 100 tisíc. Když se podíváme, tak je to skoro 20 % z toho objemu, co lidé pobírají důchod. Myslím si, že to číslo je opravdu veliké, a já si prostě myslím, že vy jste to neřešil. Měl jste to řešit daleko dříve a měl jste na to nějakým způsobem reagovat. A zda by bylo možné, abyste mi tedy nějakým způsobem vyčíslil, jaký dopad do rozpočtu z toho objemu má právě to, že ti lidé šli do předčasného důchodu, protože byla vysoká inflace.

Takže já bych vás chtěla o to moc požádat, zda by bylo možné mi na toto odpovědět. A zároveň bych se z tohoto místa chtěla omluvit, protože vy říkáte, že samozřejmě ta pro rodiny s dětmi - tak vy určitě víte, že já samozřejmě jsem asi tady ve Sněmovně ta, která má jedno asi z nejmenších dětí, takže se vám, pane ministře, v tuto chvíli omlouvám, že jsem musela stáhnout svou přihlášku do rozpravy, a bohužel si ji musím přemístit na zítřejší den. Ale předpokládám, že určitě budu mít (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) ještě řadu dotazů. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme se vypořádali s faktickými poznámkami a do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Pražák. Nevidím pana poslance, že by mířil k řečnickému pultíku, tak pan poslanec Kott, následuje pan poslanec Štolpa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dobrý podvečer, milé dámy, vážení pánové, ode mě se toho asi nedozvíte skutečně moc nového, protože jako pětatřicátý vystupující mimo faktických poznámek už toho asi nejde příliš moc přednést, na rozdíl od pana doktora Zlínského, který tady ty své teorie rozvedl hodně široko. Dokážu si představit, že Evropská unie dokáže připravit hodně směrnic a nařízení, ale co se týče porodnosti, tak si myslím, že tady máme asi smůlu. Ale to je do velkých uvozovek. Omlouvám se za to.

Chtěl bych se v první řadě pozastavit nad tím, proč v souvislosti s vámi navrhovanými změnami nazýváte tyto změny reformou. Pokud bychom se totiž bavili o reformě jako takové, museli bychom zde diskutovat problematiku důchodového systému v daleko rozsáhlejším a komplexnějším pohledu a museli bychom to řešit tak, že bychom do toho zahrnuli jak druhý, tak třetí pilíř, a to zde v této chvíli neřešíme a změny se týkají pouze prvního pilíře. O druhém a třetím pilíři návrhu není vůbec nic. V podstatě jste navrhli jen několik dílčích, nepropojených a pouze parametrických změn prvního pilíře, které problematiku důchodů nejen těch stávajících, ale i důchodů budoucích generací vůbec neřeší. Jsou to pouze změny, jejichž hlavním cílem je vydat z důchodového systému co nejméně finančních prostředků.

Jste si vědomi toho, že výdaje na penze a jejich správu tvoří největší položku státního rozpočtu, a je tak pro vás nejsnazší se v úsporách zaměřit právě na tuto oblast a získat tím peníze do vašeho rozpočtu, který jste velmi oslabili hrubě nezvládnutou inflací. Důchodovou reformou se ale v podstatě hojíte na jedné skupině obyvatel. Je to velmi zranitelná skupina obyvatel, protože domácnosti důchodců mají velmi omezené možnosti, jak do svého rozpočtu přinést další finanční příjem, další peníze a dokrývat tak ztráty, které vlastně těmito změnami způsobíte, kvůli kterým přijdou až o několik tisíc korun měsíčně. Místo toho, abychom společně hledali cestu, jak přivést do rozpočtu více peněz, například skrze lepší výběr daní, prostě důchodcům peníze pouze seberete. Přitom dobrá hospodářská politika, velmi důsledný výběr daní, boj proti šedé ekonomice, snižování provozních nákladů ministerstev a dalších státních institucí a například podpora porodnosti, o které tady mluvil pan kolega Zlínský, prostřednictvím protirodinné politiky, jsou ty dle mého názoru správné kroky, jak stávající důchodový systém udržet v životě.

Omezením reformy na první pilíř dáváme lidem jasný signál, že se v podstatě mají spolehnout pouze na peníze od státu, které, jak vy říkáte, pokud se neudělá reforma, tak nebudou. Dostatečně nemotivujeme ekonomicky aktivní lidi, aby si spořili na stáří, nevysvětlujete jim, proč je to důležité a proč by to měli dělat už skutečně mladí lidé.

Další věc, která mě v této souvislosti velmi trápí a nedokážu ji pochopit, je způsob, jakým tu vaši důchodovou reformu komunikujete s veřejností. Nevím, zda vám to dochází anebo je vám to úplně jedno, ale slova, která používáte a styl, jakým navrhované změny prezentujete jako nevyhnutelné, velmi rozdělují společnost. O tom tady byla vedena dlouze debata, ale i já se domnívám, že vyvoláváte v lidech dojem, že nevyrovnaný rozpočet je vina našich důchodců. V podstatě říkáte, že proto, že se důchodcům vyplácí velké peníze, nejsou peníze na jiné věci, například na rodičovské příspěvky. Jenže je potřeba si uvědomit, že důchod není milodar, důchod není žádná sociální dávka. Je to nárok člověka za celoživotní práci pro společnost, za to, že pomáhal rozvíjet naši zemi, podílel se na naší ekonomice, odváděl peníze do společného rozpočtu a výše důchodu má vždy souvislost s počtem odpracovaných let, s výší příjmu, s výchovou dětí a tak dále, což znamená také s částkou, kterou do systému člověk, jak jsem řekl, odvedl. Částky, kterou člověk odvedl v době ekonomické aktivity do společného postupu, jsou ve většině případů vyšší, než které pak z důchodového systému jsou čerpány. Používat rétoriku, že náš rozpočet je zatížen vyplácenými důchody a nejsou tak peníze na další věci, je dle mého názoru nemorální a hlavně opět velmi polarizující, jakoby těch věcí, které naši společnost rozdělují, bylo málo.

Co je pro mě dalším citlivým bodem, je to, že vámi navrhované změny se dotýkají stávajících důchodců a již nastavených parametrů, a tím bodem je valorizace penzí. Můžeme začít mimořádnými valorizacemi. Osobně si myslím, že mimořádné valorizace jako nástroj proti inflaci jsou velmi fungujícím nástrojem a pokud by vláda dokázala efektivně čelit inflaci, což tedy si myslím, že tomu tak není, nemusela by vyplácet v mimořádných valorizacích tak velké částky a nemusela by se obávat toho, že na důchody nebude mít peníze. A tím bychom se vyhnuli absolutně nesmyslnému projednávání snížení mimořádných valorizací ve stavu legislativní nouze. O tom, že máme rekordní inflaci a jaké platí ustanovení v zákoně ohledně valorizace penzí, jsme věděli dlouho dopředu a nic jste s tím nedělali. Mohli jste na podzim přijít s řešením, které by se projednalo v normálním legislativním procesu. S naší stížností jsme sice u Ústavního soudu neuspěli, ale minimálně morální stránka vašeho jednání je stále k diskusi. Navíc navrhujete mimořádné valorizace úplně zrušit a nahradit je mimořádným příspěvkem, což je za mě další nepochopitelný nesmysl. Opět zde musím zopakovat, co jsem už řekl, a to, že důchody nejsou sociální dávka a nemůžeme tak valorizaci nahradit kvazisociální dávkou. Navíc výše příspěvku bude zásadně nižší než případná mimořádná valorizace a tím opět bereme důchodcům jejich peníze. Navíc navrhovanou úpravou prodloužíte interval mezi dobou valorizace a dnem, kdy důchodci dostanou reálně přidáno.

Další úprava, kterou navrhujete v oblasti valorizací, je způsob výpočtu řádné valorizace. Nyní se důchody v rámci řádné valorizace zvyšují o celou inflaci a o polovinu reálných mezd. Váš návrh však počítá se zvyšováním o celou inflaci, ale pouze o jednu třetinu reálných mezd namísto stávající poloviny. Toto může a bude mít určitě velký dopad na prohlubující se rozdíl mezi výší důchodů a výší mezd v případě, že nebudeme mít tak velkou inflaci. Mzdy totiž porostou rychleji, ale důchody už tak rychle určitě ne a opět tím dojde ke zvětšení propasti v životní úrovni pracujících obyvatel a důchodců. Touto úpravou se vracíme, myslím si, daleko před rok 2018, takže za mě je toto krok zpět.

Dalším velkým tématem, které rezonuje celou společností, nejen mezi staršími generacemi, ale už i mladými lidmi, je zvyšování věku odchodu do důchodu. Navrhované zvyšování je velmi nespravedlivé. Každý ročník má podle nového návrhu odcházet jinak. Hranici odchodu do důchodu chcete navázat na dobu dožití, ale pojďme si říci, zda doba dožití, ať v jakémkoli fyzickém či psychickém stavu, je tím správným ukazatelem. Delší dobu dožití nám umožňuje dokonalejší lékařská péče, ale nejde ruku v ruce s aktivním způsobem života.

Pak jsem zde měl ještě věci, které pan ministr zodpovídal. To jsou věci týkající se rizikových faktorů, takže to vynechám a ještě bych se chtěl podívat na jednu záležitost, a to jsou právě ta odpracovaná léta. Jestliže teď ve spoustě odvětví nejsou vítáni lidé kolem šedesátého roku a pokud přijde šedesátiletý zaměstnanec o práci, je nyní těžké ho v mnoha případech vrátit zpět na pracovní trh. A v případě, že projde váš návrh a přijde o práci člověk v 64 letech a bude mít před sebou ještě čtyři léta k odpracování, bude téměř nemožné ho znovu na pracovní trh uplatnit. Budeme člověka v 64 letech rekvalifikovat? Bude pak zájem o takového člověka, pokud bude rekvalifikovatelný, nebo se prostě smíříme s tím, že ho odsoudíme k pobytu na úřadu práce a odsuneme ho zpátky do sociálního systému? Nehledě na to, že mu pobyt na úřadu práce v posledních pěti letech moc nepomůže ke zvýšení následného důchodu. Trvale se mu sníží důchod i přesto, že celý život tvrdě pracoval. A mohli bychom zde i rozvinout debatu o tom, jak propracovaný systém rekvalifikací zde máme a jaké rekvalifikační kurzy by takový člověk byl vůbec schopný absolvovat, aby pak danou činnost mohl dalších několik let vykonávat.

S nemožností dále pracovat tak velmi úzce souvisí i předčasný důchod, ať ze zdravotních důvodů či z důvodů dlouhodobé neuplatnitelnosti na pracovním trhu. Nová podmínka 40 let minimální doby pojištění pro nárok na předčasný důchod a možnost odejít do předčasného důchodu nejdříve tři roky před dosažením řádného důchodového věku, mohou být pro mnohé velký problém a v podstatě nedosažitelnou metou. Nedej bůh, aby během celého svého profesního života se takovému člověku stala nějaká nemilá událost a získal by tím třeba tři roky, které by se nepočítaly jako náhradní doba pojištění. Takový člověk by neměl šanci odejít do předčasného důchodu přesto, že by celý život poctivě pracoval.

Ještě na závěr si dovolím krátkou rekapitulaci z hlediska dopadu vašich parametrických změn na rozpočet. Prezentujete vaši reformu jako úsporu pro státní rozpočet. Uleví sice na první pohled důchodovému systému, to znamená nebudete vyplácet tak vysoké důchody a budete je vyplácet menšímu počtu oprávněných lidí, ale lidi zase překlopíte, jak už jsem zde řekl, do sociálního systému, budete jim muset vyplácet sociální dávky, platit podporu v nezaměstnanosti a platit výše citované rekvalifikace. Ještě složitější důchodový systém si bude žádat více administrativních pracovníků, které bude muset stát znovu zaplatit. A v neposlední řadě, a podle mého názoru půjde o velkou finanční zátěž, se pozdější odchod odchodu do důchodu projeví i na zdravotním stavu starší populace, která tak bude významnějším způsobem čerpat lékařskou péči a stát bude v oblasti zdravotnictví muset rozpočet naopak velmi zvyšovat.

Moje otázka ještě zní, proč volíte tuto nejjednodušší cestu, proč se snažíte selhání hodit na jednu z nejohroženějších skupin obyvatel a proč se nesnažíme společně hledat a hlavně najít udržitelnou cestu. Uvědomme si, že pokud protlačíte všechny vámi navrhované změny na sílu, pokud nebude dohoda napříč politickým spektrem, bude se to za pár let, jak už jsme zde několikrát slyšeli, určitě měnit.

Důchodová reforma nejen je nenahodilé a ostatní změny v parametrech jsou záležitostí na desítky, možná více let dopředu. A je zde zapotřebí, aby toto bylo důkladně projednáno a byla na tom shoda napříč politickým spektrem. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí pan poslanec Štolpa. Připraví se paní poslankyně Oulehlová.

 

Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Rád bych se také vyjádřil k zákonu, který vláda Petra Fialy hrdě nazývá důchodovou reformou. Já bych však spíše použil termín parametrické změny, a to bych byl ještě hodně mírný, protože to, co nám jako Sněmovně bylo předloženo, je opravdu daleko od skutečné reformy. Vláda se snaží předstírat, že její návrhy představují komplexní a udržitelnou změnu systému, ale ve skutečnosti to, co nabízí, je jen iluze reformy. Zvýšení věku odchodu do důchodu je nesmysl, ne reforma. Rád bych za sebe vysvětlil svůj postoj, proč tento návrh nejenže nepřináší žádná skutečná řešení, ale je také naprosto nespravedlivý a ve výsledku škodlivý.

Ale nejdříve se zastavím u něčeho, co nám v posledních pár týdnech a hlavně teď o víkendu přineslo radost a hrdost: Mistrovství světa v ledním hokeji. Náš národní tým skvěle reprezentoval Českou republiku a svými výkony se dostal až na vrchol. Byli jsme svědky skvělého hokeje, týmového ducha a odhodlání. Teď si představte, že by vláda Petra Fialy hrála mistrovství světa v realizaci důchodových reforem. Její výkon ohledně důchodové reformy by byl jen holým bojem o záchranu. Zatímco naši hokejisté zářili na ledě, vláda v oblasti budoucích důchodů jen klopýtá, fauluje a je zralá na trest do konce utkání.

Začneme tím, co vláda nazývá reformou důchodového věku. Chce zvýšit věk odchodu do důchodu. Představte si, že by vám někdo řekl, že musíte pracovat až do chvíle, kdy už sotva udržíte šálek kávy, natož abyste byli schopni efektivně vykonávat svou práci. Tohle je jejich řešení. Ve skutečnosti je to spíše trest pro všechny, kdo celý život tvrdě pracovali. Věk dožití ve zdraví je v naší zemi u mužů 60,9 let a u žen 62,5. To znamená, že vláda po lidech chce, aby pracovali i v době, kdy už mnozí z nás nebudou fyzicky schopni pracovat. Je to naprosto nesmyslné a nespravedlivé. Představme si například pana Nováka, který celý život pracoval jako zedník. Po 40 letech těžké fyzické práce je jeho tělo vyčerpané. Vláda mu teď říká, že musí pracovat ještě dalších pět let. To je, jako kdybychom požadovali po starém koni, aby táhl těžký vůz do kopce. Zdravý rozum nám říká, že to není možné, a stejně tak by nám měl říkat, že tento návrh není spravedlivý.

Vláda také navrhuje zrušit mimořádné valorizace a nahradit je mimořádným příspěvkem. Představte si to, jako kdyby vám místo slibovaného bonusu v práci dali jen nějaký poukaz do mekáče. Důchody nejsou sociální dávka, je to nárok každého občana, který si svůj důchod odpracoval. Mimořádné valorizace jsou pojistkou proti inflaci, která nás kvůli Fialově neschopné vládě sužovala a vysoké ceny nás sužují i nadále. Vláda místo toho, aby něco dělala s inflací, raději znehodnotí důchody. Kdybychom se bavili o důchodové reformě, diskutovali bychom o druhém a třetím pilíři, ne o tom, jak okrást důchodce.

A teď k ústavní stížnosti, kterou jsme podali. Naše hnutí se obrátilo na Ústavní soud kvůli mimořádným valorizacím a způsobu, jakým vláda tento návrh protlačila skrze Sněmovnu. A ono vyhlášení legislativní nouze, to je přece absolutní nesmysl. Podle vlády je inflace mimořádná okolnost. Já bych řekl, že mimořádná okolnost je spíše to, že vláda není schopna inflaci řešit, i když, jak jsme si za posledních pár let zvykli, neschopnost Fialovy vlády cokoliv řešit ve prospěch občanů zas tak mimořádná není. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Oulehlová. Nepřítomna. Pan poslanec Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážení ministři, pane ministře, vážené poslankyně a poslanci. Já bych volně navázal na projev pana Babiše, protože mně řadu věcí v podstatě přečetl vlastně z tohohle referátu, takže bude tady jistá provazba. Hnutí ANO v květnu minulého roku podalo Ústavnímu soudu stížnost na mimořádné valorizace i na projednávání v legislativním stavu nouze a obecně k porušování jednacího řádu během mimořádné schůze Sněmovny. Tato stížnost však nebyla kladně vyřízena.

Vládní představitelé tehdy a neustále pokračují ve své snaze ořezat státní výdaje, zvolili společenskou skupinu, která se může co nejméně bránit. Touto společenskou skupinou jsou dnes samozřejmě důchodci. Místo toho, aby vláda snížila náklady na svůj provoz, vláda zvětšila počet ministerstev, která samozřejmě zatěžují rozpočet. Nemůžu pochopit, proč dnes existuje například Ministerstvo pro evropské záležitosti, když předcházející vláda řešila tuto problematiku prostřednictvím oddělení na Úřadu vlády. Tak bychom mohli pokračovat.

Samozřejmě že vládním představitelům stávající pětikoalice ani náhodou nejde o to, aby českému důchodci pomohli. Zvolili jednoznačnou strategii, a to strategii, aby valorizace důchodů byla co nejpomalejší, jak to jenom půjde. Nárůst reálných mezd se do valorizace bude započítávat pouze z jedné třetiny, nikoliv z poloviny, jako tomu bylo doposud. Toto bych chtěl zde zdůraznit. Vládě dlouhodobě jde pouze o snížení a zpomalení jakékoliv valorizace důchodů.

A navíc relevantním ukazatelem růstu cen, který bude zohledňován ve valorizaci penzí, nebude již inflace plošná, tedy inflace, která se dotýká růstu cen všech komodit ve společnosti, ale pouze inflace, která se dotýká životních nákladů domácností důchodců, což znamená, že tady budou dva spotřební koše, spotřební koš důchodců samozřejmě, který tak, jak jsem říkal dopoledne, bude obsahovat flanelové košile, tepláky a podobně. Tak tam ta inflace v podstatě je velmi malá, a tím pádem tím pádem šance na nějakou valorizaci důchodů bude taky malá. Pochopitelně. Čili skupina důchodců se opět bude vzdalovat od životní úrovně pracujících, z důchodců se tak budou stávat osoby na okraji společnosti, což považuji za nedůstojný stav.

A takto ušetřené prostředky, desítky miliard korun, budou použity pro krytí deficitního rozpočtu. Můžeme diskutovat o tom, zda vláda se chystá okrást důchodce, či nikoliv. Odpověď je jednoduchá. Ona už je okradla, a to o těch 1 000 korun, o kterých mluvil pan Babiš, když při valorizaci sebrala všem důchodcům 1 000 korun za měsíc, na které v té době vznikl zákonný nárok, takže ta částka bude chybět při další valorizaci. Bohužel tuto retroaktivní činnost vlády schválil Ústavní soud. Dnes každý měsíc každý důchodce přichází v průměru o 1 000 korun, které již nikdy nedostane.

Výše důchodu je pouze číslo, podstatná je kupní síla důchodů, čili reálný důchod, a ten samozřejmě červnovou valorizací vláda snížila. A schválený vládním návrhem zákona, který předkládá valorizaci pouze z jedné třetiny růstu reálných mezd společnosti, nikoliv z jedné poloviny, jak k tomu bylo doposud. Společně s inflací dochází nebo dojde k postupnému ožebračení lidí, kteří celý život pracovali pro společnost.

Další podmínkou, která reálně zpomaluje navýšení důchodů, je vlastní valorizace, která se bude počítat z takzvaného důchodcovského spotřebního koše, a nikoliv ze spotřebního koše celé společnosti, takzvané plošné inflace. Shrňme si tedy fakta. Vláda Andreje Babiše v roce 2018 změnila u řádných valorizací důchodů vzorec, když se důchody začaly valorizovat o celou inflaci a polovinu růstu reálných mezd.

Nyní se chce vláda vrátit před rok 2018, kdy to bylo celou inflací, ale počítanou výrazně ve prospěch důchodců - to je tady zase novinka - a pouze o jednu třetinu růstu reálných mezd. Co to tedy pro normálního důchodce znamená? Samozřejmě snížení a zpomalení valorizace. Je škoda, že politika vítězí nad rozumem v pomoci důchodcům v těchto ekonomicky nelehkých dobách. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan ministr Jurečka se hlásí s faktickou poznámkou.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si dovolím zareagovat krátce na své dva předřečníky, pány poslance. První věc, já si nepamatuji, že by se - teď mluvím k panu poslanci Raisovi - od roku 2007 měnil kompetenční zákon, pokud jde o rozsah počtu ministerstev. Pamatuji si, že v roce 2007 se kompetenční zákon měnil a zrušilo se Ministerstvo informatiky a jeho agenda přešla pod Ministerstvo vnitra. Od té doby máme stále stejný počet ministerstev v této zemi.

Vy jste, pane poslanče, hovořil o tom, že tady vznikla nějaká nová ministerstva, tak chci říct, že stejně jako za předchozích vlád, počínaje vládami, které byly v devadesátých letech, i vlády Bohuslava Sobotky, i té vlády současné, je to tak, že pokud je nějaký ministr a nemá ministerstvo, tak je ministrem bez portfeje, má danou nějakou konkrétní oblast, ať je to věda, výzkum, ať je to LRV nebo ať je to evropská agenda a tento ministr je na Úřadu vlády. Takže žádná nová ministerstva, o kterých jste hovořil - jsem rád, že se tom shodujeme - tady nevznikla. Poslední zaniklo Ministerstvo informatiky a od té doby máme 14 resortů. To jenom pro ujasnění té terminologie, abychom v tomto měli jasno.

Na pana kolegu ještě k otázkám mimořádných valorizací. Chci jenom ujasnit, že za prvé to není předmětem důchodové reformy. To jsme projednávali loni a loni jsem to vysvětloval, že vždycky za těch 12 měsíců k 1. lednu bude valorizováno plně o inflaci a jenom o třetinu růstu reálných mezd. Pouze na to přechodné období sedmi měsíců bude vykrývat mimořádný příspěvek tu situaci tak, abychom lidem v čase dříve pomohli. Ale my je o nic nepřipravíme. My za celé období vždycky plně dovalorizujeme to, co je nárůst inflace. Ten příspěvek se bude chovat lépe v tom, že těm nízkopříjmovým a podprůměrně příjmovým důchodcům nebudeme brát to, co brala ta dřívější mimořádná valorizace. (Předsedající: Čas, pane ministře.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Rais se hlásí s faktickou poznámkou z místa, prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Já nejsem znalec přes tady to vládní právo tak dokonale, ale co vím určitě, že na minulé vládě bylo v podstatě oddělení pro evropské záležitosti, kdy to tam řešilo několik dam, slečen, a dneska z toho máme celé ministerstvo. Tak to jenom na doplnění.

Potom co se týká diskuse kolem valorizace. Já se skutečně domnívám, že jste - teď to můžeme použít - okradli, vzali, prostě těm pracujícím důchodcům tu tisícikorunu, kterou v podstatě už neuvidí. To jste nechal bokem podle mě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní faktická poznámka pana ministra Jurečky.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Už úplně stručně. Mimořádná valorizace, která nastala v posledních dvou letech, tak o to, o kolik ta mimořádná valorizace valorizovala důchody, tak o to méně bylo valorizováno k 1. lednu. To nebyla žádná valorizace, která by nad rámec inflace v období 12 měsíců přinesla něco navíc. Ona přinesla to, že lidé dostali tu část, to zvýšení dříve.

To znamená, k 1. lednu, se vždycky valorizovalo a valorizovat bude plně o inflaci. V okamžiku, kdy v těch posledních letech byly rychlé nárůsty, tak to přineslo to, že těm lidem jsme pomohli o něco dříve. My toto nahrazujeme institutem mimořádného příspěvku po dobu zbývajícího roku s tím, že se to chová férově i vůči lidem, kteří mají podprůměrné a velmi nízké důchody. Protože ta předchozí mimořádná valorizace způsobovala to, že se valorizovala procentní část, tím pádem jsme těm lidem, kteří měli podprůměrné a velmi nízké důchody, způsobovali, že jejich důchod trvale, do konce jejich života, ztrácel hodnotu. Naopak jsme celoživotně, do konce života, pomáhali těm, kteří měli nadprůměrné a vysoké důchody. Bylo to nespravedlivé.

Nenese za to asi úplně někdo konkrétní zodpovědnost, protože tenkrát, když se tato úprava přijímala, tak nikoho nenapadlo modelovat, jak se ten systém bude chovat v situaci, kdy bude inflace třeba přes 10 %. Tak jenom vysvětluji, že ten systém, jak je upraven teď, se chová vůči těm lidem férově a zároveň jim vždycky plně kompenzuje důchod, který zvyšuje o inflaci a jednu třetinu růstu reálných mezd, což byla hodnota, která zde byla do roku 2018.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mně tam trošičku vadí to vyjádření - okradení důchodců. Přece není vhodné tady používat takové pojmy. Tato Sněmovna rozhodla většinovým hlasováním. Pak jedna ze stran, která je zastoupena ve Sněmovně, podala návrh Ústavnímu soudu, zda ten legislativní proces byl v pořádku, a Ústavní soud konstatoval svou autoritou, že byl v pořádku. Z hlediska tohoto postupu tedy celá ta změna byla zákonná, proběhla, jak proběhnout měla.

Já si myslím, že tady na této půdě bychom neměli používat tyto pojmy. Možná jsou vhodné pro některá média, ale určitě o tom, že někdo někoho okradl, není vhodné, aby tady bylo hovořeno, protože autoritativní rozhodnutí Nejvyššího soudu říká, že k ničemu takovému nedošlo. Já si myslím, že bychom neměli tyto pojmy, když víme, že nejsou pravdivé, používat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kott, prosím.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo. Myslím, že jsem ve své řeči nepoužil nic v tom duchu, že byli okradeni důchodci. Já jsem pouze řekl, že Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl. Musíme to všichni respektovat. Akorát jsem se odhodlal k tomu říci, že si myslím, že to je nemorální, ale to je všechno. Nikterak jsem nic nezpůsoboval, určitě jsem nepoužil nějaké záležitosti týkající se toho, o čem tady hovořil pan kolega, něco o kradení důchodců. Takže to jsem skutečně neřekl, tak nevím, z jakého důvodu bych se tady měl z toho ospravedlňovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vracíme se do obecné rozpravy. Vystoupí pan poslanec Kolovratník. Než dorazí k pultíku, načtu omluvy. Pan poslanec Bartošek se od 16 hodin omlouvá z rodinných důvodů, pan poslanec Dvořák Jaroslav od 19.45 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Mračková Vildumetzová od 19.30 z rodinných důvodů, paní poslankyně Oulehlová Renáta od 19 do 20 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Vondrák od 19 hodin z osobních důvodů a pan ministr Výborný do 23 hodin z pracovních důvodů.

Pan poslanec Kolovratník má slovo. (O slovo se ještě hlásí poslanec Rais, ale omylem zmáčkl tlačítko poslance Kolovratníka.) Pan Kolovratník se přihlásil k faktické. Chápu, že to je vystoupení v obecné rozpravě, nikoliv faktická. Tu mažu a máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Jenom ke kolegovi Raisovi. Asi tam byl technický nedostatek, protože se chtěl přihlásit k faktické a nebylo to vidět, jenom zvedal ruku. Nejsou interpelace, musíme logicky pomocí svého hlasovacího zařízení.

Děkuji za slovo a přeji dobrý podvečer. Než otevřu svoje vystoupení, které mám připravené, tak dvě rychlé reakce. První na pana poslance Kohajdu. Já bych se toho slova okradení důchodců, odrbání, prostě sebrání peněz, nebál. Já si za ním stojím. Okay, jsme ve shodě v tom, že Ústavní soud potvrdil, že ten krok byl legitimní, legislativně možný nebo že nebyl protiústavní. To samozřejmě respektuji a respektujeme. Ale - už to bylo řečeno tisíckrát, vrátím se k tomu velmi stručně - pokud v tom loňském roce ti důchodci, ti lidé, kteří celý život pracovali a počítají s něčím, pak je to změněno a je to jinak, tu částku dostanou nižší nebo menší, tak zkrátka o to přicházejí vaším rozhodnutím. Tak to oni vnímají.

To je legitimní pohled, který my sdílíme, prostě vaším rozhodnutím přišli o nějaké peníze, svým způsobem o ty peníze byli okradeni. To ad jedna. Ad dva, k Marianu Jurečkovi a k debatě o ministrech, respektive ministerstvech. Víte, to je hrozně zvláštní, paradoxní situace, když jsem v nějakém příspěvku na sociální sítě vaše ministry - (ať) se nechytáme za slovo - ministry navíc kritizoval, tak mi tam někdo z občanů, z oponentů, vracel zpátky argument: a jak to tedy bylo v té vládě 2013 až 2017, když ANO bylo ve vládě s KDU-ČSL? A jako příklad dával kolegu Pavla Bělobrádka, který měl tehdy takovou pozici, byl ministrem pro vědu, výzkum a inovace, bylo to v debatě související se změnou na onom postu s koncem ministryně Heleny Langšádlové.

A já jsem tehdy tomu člověku oponoval tím, že v té době pan kolega Bělobrádek nebyl jenom ministrem pro vědu, výzkum, inovace, ale byl také vicepremiérem, tedy zastával pozici, kde zastupuje premiéra, má další a další agendu - a v tom vidím rozdíl. A když se podíváme na dnešní vládu, no, tak prostě je to pravda, je politika o symbolech a je to o tom, že jestliže vy jako vládní koalice říkáte lidem, že mají šetřit, že od nich potřebujete víc peněz, ať už je to ve smyslu daní, daňové zátěže - budu o tom za malou chvíli mluvit - ať je to ve smyslu pomyslného utahování opasků nebo parametrů u novely zákoníku práce - i o tom budu mluvit - anebo ať je to právě u novely důchodového systému, no, tak prostě máte ty ministry ve vládě navíc. Dobře, ne ministerstva, celá, jenom - v uvozovkách - jenom ministry, ale jsou to prostě lidé s vlastním platem, s vlastní agendou, s vlastním sekretariátem, služebními vozy, týmem, aparátem a tak dál. A může tady kdokoliv zpochybňovat a říkat, vždyť to jsou - v uvozovkách - jenom miliony, jde (o) malé desítky milionů, ale prostě jsou to částky, které jako vláda utrácíte navíc, a utrácíte je zbytečně. A jsou to přesně ty symboly, které lidé vidí, a ptají se, proč vládní koalice utrácí peníze navíc - ať jsou jakkoliv vysoké - a proč my máme - se teď vrátím k panu poslanci Kohajdovi - přicházet třeba o tu svoji tisícovku měsíčně? Proč tím máme stát dotovat, když stát sám není schopný začít u sebe? To jsou ty zásadní symboly, které vy prostě neřešíte.

Tak to je reakce na dva zástupce koalice, která má přímou vazbu do mého vystoupení. Víte, já když přemýšlím o vašich krocích, o našich názorech na vaše kroky a vůbec o konání celé vlády, tak opravdu víc a víc jsem přesvědčen o tom, že vaše návrhy mají takovou jednu spojující myšlenku, která ukazuje, dokazuje to, že slušní a pracující lidé, kteří se nemohou moc bránit, prostě jsou pro vás nepřítelem, jsou nepřítelem této vlády. A tohle tvrzení opřu o tři argumenty.

První argument - a to už bude velmi stručné - návrat k loňskému roku, k onomu daňovému balíčku. Vy jste prostě zvýšili všem daně, vy jste zvýšili daňovou zátěž. Připomenu, že to bylo napříč průřezově celou společností, od studentů, přes osoby samostatně výdělečně činné, přes podnikatele, zaměstnance, až po zaměstnavatele a firmy. A opět se vrátím k tomu, sami u sebe nešetříte, sami to nepotřebujete. Zvýšili jste prostě náklady, zvýšili jste daňovou zátěž, i přesto, že jste slibovali - zde přítomný pan premiér Fiala sliboval a hrdě se bil v to, že to tato vláda pod vedením ODS dělat nebude. Prostě jste to udělali.

Druhý argument - nakládáte zaměstnancům, viz zmíněný zákoník práce.

A do toho všeho přichází argument třetí, nyní diskutovaná novela důchodového systému.

Ten argument první, zvýšení daní, to už bude velmi stručné, protože už jsme si tady řekli tisíckrát - dokazuje to to, jak tahle vláda funguje, jak je slepena proti Andreji Babišovi, proti hnutí ANO, jak selhává v otázkách energetiky, selhává v otázkách našich životních nákladů, v té krizi, která stále probíhá, selhává v otázkách řešení inflace. Přesto, přesto tato vláda, tato koalice zvýšila všem daňovou zátěž, zvýšila jim náklady. Takže vy jste selhali, řada opatření se vám nepovedla - taková je realita. My na to poukazujeme, vy to samozřejmě hájíte, ale přesto jste v loňském roce do daní takto necitlivě a špatně zasáhli.

Přestože jste zrušili EET, přestože od nás ty rady a návody slyšíte, apelujeme na to, abyste se více a lépe věnovali zdrojům, příjmům státu, potlačení šedé ekonomiky, přesto na lidi, na občany takto uvalujete, respektive jste uvalili, větší daňovou zátěž.

Druhý argument, druhý krok, který na to navazuje, je novela zákoníku práce, ilustračně - slavná výpověď bez uvedení důvodu. Pan ministr Jurečka na mě může za chvíli reagovat, že to v tom zatím není. Já připomenu veřejná prohlášení vašich koaličních partnerů, zástupců ODS, kteří se prostě netajili tím, že tuhle věc chtějí prosadit a že pro ni budou hledat tady ve Sněmovně podporu napříč politickým spektrem. Tak vidíte, jak to všechno je provázané, jak to se sebou souvisí, ty symboly, jak se vzájemně doplňují. Nešetříte na sobě, jste neefektivní, selháváte v řadě opatření - viz energetika, viz energie, životní náklady pro občany - a přesto uvažujete, pohráváte si s nástrojem, jako je výpověď bez uvedení důvodu.

A do toho se dozvídáme teď v této debatě, že chcete zvyšovat věk odchodu do důchodu, že chcete pro starší lidi, kteří pracovali tedy celý život a že už třeba fyzicky nemohou, aby v práci ještě museli být. A vedle toho hrozí ta výpověď bez udání důvodu. No, to už je dvojnásobné riziko - nemyslíte si to, kolegyně a kolegové? My tedy ano.

K zákoníku práce připomenu ještě druhé téma, o kterém jsem tady mluvil, když jsme ho zde projednávali na začátku května, a to bylo ono slavné zrušení nejnižších úrovní zaručené mzdy. Opět myšlenka, na které byla shoda napříč politickým spektrem, i zástupci odborů, tripartity říkali, souhlasili a věděli, že tahle věc by se měla změnit a posunout - naprosto správně - jak ve veřejném sektoru, tak v soukromém sektoru, a bohužel v té novele zákoníku práce to zůstalo jenom v sektoru veřejném, už ne u soukromých firem. A opět ve vazbě na to, co tady na stole máme dnes, prodloužení věku odchodu do důchodu a omezení nejnižších úrovní zaručené mzdy. Tohle prostě jsou, kolegyně a kolegové - a vymlouvejte se, jak chcete, reagujte, jak chcete - to jsou kroky, které jdou proti obyčejným lidem, kteří se nemohou bránit.

No a argument třetí, tato samotná novela důchodového systému. Za prvé, to, co já osobně vnímám jako pilíř tady celé debaty, je právě ono zvyšování nebo změna současné hranice 65 let. Tvrdím o ní a jsem hluboce přesvědčen, že tady to zvýšení je opravdu nereálné a je nespravedlivé. Současná hranice byla stanovena na základě průměrné délky života a zdravotního stavu populace, a pokud ji budeme překračovat, tak já jsem přesvědčen a obávám se, že budeme ignorovat realitu, že mnoho lidí už dnes do důchodu odchází s relativně podlomeným zdravím, že zvyšování odchodu nebo věku nebere v úvahu fyzickou a psychickou náročnost mnoha povolání.

Váš protiargument může být ten, že budete vybírat náročná povolání, že se bude strukturovat, dělit. Ale buďme k sobě upřímní - není to sociální inženýrství? Opravdu věříte, že ať už jsme to my, politici, nebo demografové, sociologové, že jsme schopni opravdu naprosto přesně, spravedlivě a věcně realitu, barevnost života popsat, dát ji do zákonů a do vyhlášek? Že tím nikoho nepoškodíme? Já jsem přesvědčen, že ne. A jsem přesvědčen o tom, že pokud jsme v jednadvacátém století, pokud jsme společnost, která - věřím tomu, že chce využívat moderní technologie, vidíme překotný rozvoj moderních technologií, počítačových technologií, umělé inteligence, že bychom přece - a to všechny strany, i pravicové, měly směřovat ideově, myšlenkově k tomu, aby nikdo z lidí nemusel mít obavu, že v šestašedesáti, šestašedesáti a půl, čtyřech, pěti, osmi měsících, jedno, jaké to číslo bude, že už nebude schopen zvládat svou práci, že ho někdo vyhodí bez udání důvodu a že bychom přece měli směřovat k tomu, aby lidé věděli, že budou mít stáří aktivní, že budou moci dále spokojeně, aktivně žít, že se nebudou muset obávat takovýchto věcí, že jako společnost bychom si zkrátka tohle měli dovolit.

Část dva, podargument dva, jsou sociální dopady. To zvýšení věku odchodu do důchodu podle mého názoru bude mít vážné sociální dopady. A právě opět ve vazbě třeba na tu zvažovanou výpověď bez udání důvodu. Starší pracovníci můžou čelit vyšší nezaměstnanosti. Logicky, zaměstnavatelé preferují mladší, výkonnější. Zvýší se vám počet lidí, kteří budou nuceni odejít do předčasného důchodu, což zase zhorší jejich životní úroveň.

Zmíním další podargument, a to jsou alternativní přístupy. Řada mých kolegů, v čele s Alešem Juchelkou, který je na tuto problematiku mnohem větším odborníkem, než já, už to zmínili. Tak já to povím jenom stručně a nebudu schválně tady zdržovat tímto tématem. Ale akcent na jiné alternativní, nové způsoby, jak stabilizovat důchodový systém, to neslyšíme v té debatě, aspoň já to tam nevidím. Speciální programy pro starší pracovníky, které by umožnily zůstat na tom pracovním trhu za méně náročných podmínek, více investic do rekvalifikací třeba právě za využití těch moderních vzdělávacích metod, které už máme k dispozici. Zkouší je střední školy, zkouší je vysoké školy. To je věc, která by mohla mnohem a mnohem více pomoci seniorům, starším lidem, ale také zaměstnavatelům. To prosím berte jako volnou inspiraci.

Přidám jeden argument, který je věcný, není to idea, myšlenka, jsou to fakta, a to je mezinárodní srovnání. Ze zahraničních zkušeností víme, vidíme, máme to prokázáno, že země, které zvyšovaly ten věk odchodu do důchodu, tak čelily a čelí problémům. Typickým příkladem je Francie a Německo, kde tyto reformy byly provázeny masivními protesty, sociálním napětím, ty země nyní hledají způsoby, jaké reformy zmírnit, jak se lépe přizpůsobit té realitě pracovního trhu. Některé z těch zemí zavádějí flexibilní důchodové věky, umožňují předčasný odchod do důchodu za řekněme lepších podmínek, než to zvažujeme my tady v České republice. Chci tím říct, že to, že ta vaše základní myšlenka, to pouhopouhé zvýšení věku odchodu do důchodu nemusí být jediným řešením a že je řada jiných, méně kontroverzních sociálně přijatelnějších a možná i odvážnějších, ambicióznějších způsobů, jak tu problematiku důchodového systému, jeho financování řešit. A to v té debatě postrádáme. To tam já osobně necítím. Ale třeba to tam je, třeba na to budete slyšet. Nebo třeba se k tomu dopracujete. Ale mně osobně, Martinu Kolovratníkovi, místopředsedovi hospodářského výboru v té debatě, a to je závěr mého vystoupení, naprosto chybí jedna klíčová, jedna zásadní věc, a je to ta zásadní věc, kvůli které se bohužel a podtrhuji bohužel, naše tábory neshodnou u tohoto bodu a nemůžou shodnout. A je to na tisíc procent, jsem o tom přesvědčen, zásadní akcent a zásadní hledání řešení příjmů státu. To, co říkáme, vyřešit příjmy státu, lépe vyřešit příjmy státu, vyřešit příjmy toho důchodového systému a znovu a rád ve všech debatách tady a všude jinde budu opakovat nástroje jako elektronická evidence tržeb, její moderní podoba, potírání šedé ekonomiky, snaha a debata o to, aby z České republiky neodtékaly daně, neodtékaly výnosy zahraničním majitelům, zahraničním řetězcům, bankám, viz. debata o windfall tax a další a další.

V těchto krocích prostě selháváte jako vládní koalice. Odmítáte slyšet naše návrhy, odmítáte si sednout ke stolu a podívat se na ty lepší příjmy státu, které by najednou celou tu debatu, celou tu argumentaci, že na to nebudeme mít, že to bude příliš drahé, tak by jí když ne zrušily, tak totálně změnily. A znovu opakuji. A k tomu mi chybí zeštíhlení státu. Jasný signál, jasný symbol. Ano, chceme začít u sebe. To jsme u vás a u vaší pětikoalice, která potřebuje mít tu tabulku všech pěti stran krásně rozdělenou, to jsme nikdy neslyšeli. Proto vám chci říct, že pokud se neshodneme na řešení příjmů, na zvýšení příjmů státu, tak nemůžete s podporou hnutí ANO počítat. Jediné, co vám za hnutí ANO můžeme slíbit, že tyto škodlivé kroky podrobíme při nejbližší příležitosti důkladné revizi. Pořádné revizi tak, aby se lidem v naší zemi zase žilo lépe. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Jako první se přihlásil pan poslanec Michael Kohajda, poté pan ministr Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji za slovo. Já samozřejmě bych rád na předřečníka zareagoval. My už jsme včera v takových podvečerních hodinách probírali právě ty ambiciózní návrhy, tak možná jste zde nebyl, nebo jste byl u televizní obrazovky v kanceláři, to nechci jako namítat. Ono vydržet tady tak dlouho je samozřejmě náročné a já tady taky nesedím celou dobu. Nicméně jsme se ty konkrétní ambiciózní návrhy od místopředsedy hospodářského výboru a ani od nikoho jiného nedozvěděli. Já jsem slyšel EET. Dobře, i kdybych připustil, jako že nepřipouštím 12 miliard, minulý rok schodek důchodového účtu byl 73,6 miliardy plus minus. To nám nestačí. Boj s šedou ekonomikou to jsem měl schováno právě pod EET, protože jiné opatření jsem neviděl, tak můžeme o něm debatovat.

Podpora hospodářského růstu, včera večer jsme si tady vypočítávali, kolik by vůbec musel být hospodářský růst, aby dlouhodobě udržel ten důchodový systém na řekl bych nule, nebo třeba na schodku do jednoho procenta HDP. Takže to nám taky nesedělo. Tak já si myslím, že když už tady trávíme ten čas, tak není potřeba vyzývat k tomu, ať si sedneme ke stolu, ale pojďme si tedy tady prodebatovat ty návrhy jeden po druhém a myslím, že minimálně to bude zajímavější, než takovéto suchopárné předčítání těch proslovů. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí pan ministr Jurečka, poté pan poslanec Haas. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Na pana kolegu Kolovratníka, on tady mluvil o tom, že bychom měli tady vysílat nějaké signály a podobně. Já pokud jde o efektivizaci státní správy, snižování výdajů, snižování počtu státních úředníků, tak já to dělám od svého nástupu. Jsem v rezortu, mám za těch zhruba dva a čtvrt roku snížení stavu o minus 1 850 úředníků. K 1. 7. chystám další zeštíhlení, k tomu nástup digitalizace. Garantuju, že nebudou muset v mé agendě mého celého rezortu chodit lidé, pokud nebudou vyloženě chtít vyřizovat cokoliv na úřady. Můj cíl je, a toho dosáhnu, snížení celkového počtu úředníků ve svém rezortu, který je jeden z nejpočetnějších, o minus deset procent. Nevím, fakt nevím za vlády Andreje Babiše, který rezort, dobře nebudeme řešit sociální demokraty, ti tady nejsou, který rezort z hnutí ANO snížil počty úředníků o deset procent. Nevím, nevím o žádném takovém.

Počty úředníků tato vláda snížila na úroveň zpět za rok 2015, od roku 2015 do nástupu naší vlády počty úředníků rostly. Tak to jsou fakta. To nejsou ani žádné symboly, ani žádné signály, to jsou fakta, která se dějí a která se stala. Tak prosím pěkně, abychom si tohle pamatovali, jestli Martin Kolovratník přijde a řekne který rezort za hnutí ANO snížil počty úředníků v tisících procentech, tak ať to přijde uvést a můžeme to konfrontovat s reálnými skutky a činy, které dělala naše vláda, když nás kritizujete. Tak já bych to nevytahoval, já bych o tom nemluvil, kdybyste vy tady nepřišel a nezačal o tom mluvit. Tak já bych řekl: Napřed řekněte, co jste udělali vy, když jste tu možnost měli, nesli jste zodpovědnost, kolik jste toho zdigitalizovali, kolik jste těch lidí snížili, kolik jste ušetřili miliard korun. Já vám to tady říkám na konkrétním případu pouze svého rezortu a za celou vládu v těch konkrétních číslech, které jsou veřejně dohledatelné.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Karel Haas, připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já ke svému kamarádovi a kolegovi z Pardubic, vaším prostřednictvím, Martinu Kolovratníkovi, který se z velmi věcného poslance po nástupu do Poslanecké sněmovny stal mediálně skvělým, ústně komunikačně skvělým, ale naprosto nevěcným poslancem, tak tři poznámky.

První. Je mi líto, že i pan kolega Kolovratník, vaším prostřednictvím, používá ta slova okradení důchodců. Pokud, a už to tady říkal kolega Kohajda, rozhodnutí vlády o snížení, snížení tempa valorizace penzí prošlo testem ústavnosti Ústavního soudu, tak bych čekal, že všichni jsme schopni rozhodnutí nezávislého Ústavního soudu respektovat.

Zřejmě to tak není. Tak mi to připadá úplně nemístné.

Druhá poznámka, kterou jsem si udělal. Martin Kolovratník, vaším prostřednictvím, tady mluvil o nespravedlivém principu zvyšování důchodů, to znamená o § 32 odst. 3 projednávané normy. Zřejmě nebyl u té dopolední velmi věcné debaty, kdy zejména s kolegou Patrikem Nacherem, není tady, s jinými kolegy z hnutí ANO jsme velmi detailně probírali princip, který je obsažen v § 32 odst. 3, to znamená zjednodušeně 65 let plus rozdíl mezi průměrnou naději dožití - zdůrazňuju, to je statistický odborný pojem - padesátníků v roce 2015 a padesátníků aktuálních. Nevím, co je na tom principu nespravedlivého.

A třetí poznámka. Prosím vás, dopustit se takového ekonomického nonsensu jako v ekonomických zdrojích státu, mluvit o odlivu soukromých dividend, to znamená, to je výnos soukromého vlastníka z jeho akciové společnosti, tak to si myslím, že byl ekonomický nonsens. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je dalším přihlášeným k faktické pan poslanec Juchelka, poté opět pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Nevím, na co reagovat jako dříve.

Začnu panem Haasem, vaším prostřednictvím. Samozřejmě že i demografická společnost říká, že to je nespravedlivé o ty dva měsíce. Právě to, jakým tempem bude růst věk odchodu do důchodu, právě z toho důvodu, že například covidový výkyv způsobí to, že ty měsíce prostě a jednoduše u dalších ročníků - a ročník od ročníku - sedět nebudou. Právě proto se domnívám ve své intuici, že i vládní koalice bude v tomto směru dělat nějaký pozměňovací návrh.

K panu poslanci Kohajdovi, vaším prostřednictvím. Vy tady neustále hovoříte a budíte dojem v lidech, že by měl být důchodový systém vyrovnaný, že by měl být vlastně jakoby na nule. A teď tedy ještě říkáte, že my ho nějakým způsobem tady prodražujeme. Přitom čísla jsou jasná. Plus 16 miliard za Babišovy vlády v roce 2018. Plus 19 miliard průběžný systém za Babišovy vlády v roce 2019. Tuším, v roce 2020 to bylo minus 2 miliardy. 2021 nebo 2022 to bylo minus 40 miliard, protože byl covidový rok. A odevzdávali jsme vám průběžný důchodový systém tuším minus 3,6. A teď byl v roce minulém minus 25, tuším. A teď je minus 73. Takže to jde prostě a jednoduše za vámi. A řekněte férově, že to je i těmi nesystémovými zásahy, například tak jak jsem včera tady uváděl, tou sociální dávkou, která spadla do průběžného systému v rámci výchovného. Takže na nule nebude nikdy.

A co se týká Ústavního soudu, my víme moc dobře, jak to tam probíhalo. Prostě Ústavní soud řekl díky vám, že se jedná o hospodářskou škodu. (Předsedající: Čas.) Důchody jsou podle vládní koalice hospodářskou škodou.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní bude reagovat další faktickou pan poslanec Martin Kolovratník, poté pan poslanec Michael Kohajda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Moc děkuju. Mrzí mě, že - také můj přítel a kolega z Pardubic - Karel Haas to vidí tak, že sice hezky mluvím, ale bezobsažně, a ne věcně. Nejsem o tom přesvědčen. A přece samozřejmě do každého z našich projevů, zvláště politických, patří také emoce, osobní názor. To je součást našeho vidění světa a naší práce. Ale ta fakta tam jsou. A děkuju Alešovi Juchelkovi, který moji myšlenku těmi fakty doplnil, názorem České demografické společnosti. To říkají odborníci, to je jasné. A to jsou, pane kolego, fakta. To jsou věcné argumenty. To za prvé.

Za druhé Marian Jurečka. Ono je hezké se pochlubit sám sebou a OK. Pokud na MPSV snižujete počty zaměstnanců, digitalizujete - super. To přece nikdy nebudeme kritizovat. Ale jako protiargument, a to slyšíme pořád: A co jste udělali vy? A nám to tedy prý nejde, ale vám to nešlo víc. Co jste udělali vy? To budeme jak dlouho ještě poslouchat? Ještě tedy minimálně rok a půl, než tady z té vlády odejdete? Furt se budete vracet k tomu, co jsme udělali my? Teď máte vy vládní odpovědnost. 2,5 roku ji máte. A pokud, pane ministře Jurečko, vám se to daří, buďme za to rádi. Ale co ostatní? Co Ministerstvo pro místní rozvoj? Slavná pirátská digitalizace? DIA - Digitální a informační agentura, kde jsou noví lidé, noví zaměstnanci, nové desítky milionů nákladů. Sorry, to je i vaše odpovědnost. Je to vaše koalice!

A když se chcete ptát na úspory hnutí ANO a na ty symboly, tak se zase vrátím k ekonomice. Stát, veřejné finance jsme od předchozích vlád, vašich koaličních partnerů a často i vašich vlád, přebírali se zadlužením vůči HDP ve výši 44,4 %. 44,4! V roce 2019 jsme to stáhli na 30 %, po covidu jsme byli na 42. A za vás loňský rok zadlužení 45,8 %. To je moje jasná odpověď. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Kohajda vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji. Je toho mnoho, na co bych rád reagoval. Já si myslím, že systém nefunguje, pokud kumulovaná ztráta za deset let činí 270 miliard korun. Samozřejmě vše má doběhy. I to, že tady byly třeba původně nějaké proinflační důvody a inflace samozřejmě nastává po roce, silně se to tady probíralo. I ten systém, když je dobře nastavený, tak sice může mít výkyv jeden rok od druhého, ale dlouhodobý jeho stav musí být nějaký, pokud je to dobře fungující systém. A dlouhodobý stav za deset let je 269,68 miliardy minus 2013 až 2023.

Jenom krátce. Já opravdu nemám rád, když zpochybňujeme rozhodnutí soudů. Dobře, možná že by bylo dobré začít sám od sebe, možná že by bylo dobré vzít si třeba tu ústavní stížnost, kterou jste podávali, a bylo by dobré si ji přečíst, zejména pokud tady za to hnutí sedíte, a to v situaci, kdy ta ústavní stížnost ze 70, 80 % obsahovala politické proklamace a ten zbytek byla jednoduchá právničina. Já si myslím, že kdyby ta... (Předsedkyně Schillerová: Četl jste ji?) Já jsem ji právě velmi podrobně četl. A já klidně můžu říct, které ty pasáže jsou skutečně právní argumentací a které jsou politickou proklamací. Já si myslím, že je to 70 ku 20. (Předsedkyně Schillerová: Vy jste ji nečetl.) Nejenom že jsem ji četl, mám ji uloženou ve svém počítači a dělal jsem si k ní rozbor. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Poprosila bych paní předsedkyni Schillerovou, aby případně poté vystoupila s reakcí na mikrofon. (Předsedkyně Schillerová: Už jsem přihlášená.) Děkuji. Nyní pan poslanec Aleš Juchelka s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Haas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Nejdříve k panu Kohajdovi, vaším prostřednictvím. Nikdo tady nezpochybňuje rozhodnutí Ústavního soudu. Ale neznamená to, že když my jsme dali vyprecizovanou žalobu na Ústavní soud právě kvůli tady tomuto, že nemůžeme tady nějakým způsobem říkat svá zklamání a své názory, které říkáme. To znamená, že nesouhlasím s tím, co Ústavní soud rozhodl, že důchody jsou hospodářskou škodou. A nesouhlasím samozřejmě ani s tím, že to bylo ve stavu legislativní nouze, abyste nějakým způsobem zachránili rozpočet, a že jste to udělali pozdě právě z toho důvodu, že jste měli před volbami. To je jasné. A to jsou možná třeba ty politické proklamace. Ale mohu to tady říct. A samozřejmě že respektuji rozhodnutí Ústavního soudu.

Mám tady ta přesná čísla. 2018: 18,6 miliardy - přebytek. 2019: 16,5 miliardy - přebytek. Covidový rok (2020): 40,6 - deficit. 2021: deficit minus 2,3 miliardy v průběžném systému. V tomto jsme vám to předali. Takovýto jste měli průběžný důchodový systém.

A ještě poslední věc k panu Haasovi ohledně toho roku, vaším prostřednictvím. Říkám tady na rovinu všem občanům: Ti, kteří se narodili v roce 2000 a mají v tuto chvíli 24 let, půjdou do důchodu v 70 letech a 3 měsících. Ti, kteří se narodili v roce 1981 půjdou v 67 letech a 1 měsíci. A ti, kteří se narodili třeba v roce 1993, půjdou v 69 letech a 1 měsíci. Takhle to je vypočítáno právě ve vládním návrhu zákona, který v tuto chvíli máme před sebou. Za mě to není v pořádku jít v 70 letech do důchodu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, i za dodržení času. Nyní pan poslanec Karel Haas s faktickou poznámkou, po něm bude následovat pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Já dvě snad věcné reakce právě na předřečníka Aleše Juchelku, vaším prostřednictvím. Vy jste tady, pane kolego, uvedl, že ve stanovisku České demografické společnosti, já ho také znám, je skutečně věcné, je odborné, takže tam je, řeknu uvedeno, že návrh, který projednáváme, to znamená návrh Ministerstva práce a sociálních věcí a vládní návrh je nespravedlivý. Ani jednou to tam uvedeno není, prosím vás. Tam je legitimní věcná sada věcných připomínek, ani jednou tam není uvedeno ze strany České demografické společnosti, že by ten návrh byl nespravedlivý. Je tam sada věcných připomínek, které, teď úmyslně to zjednodušuji, to slovo zejména slouží k vyhlazení některých křivek nebo přímek, viz těch teď to říkám, myslím pět nebo šest grafů, které ve stanovisku České demografické společnosti jsou. Ani jednou tam není slovo nespravedlivý, ani jednou. Četl jsem to stanovisko několikrát. Tak to je první věc.

A pak k vašim slovům, nikdo tady nezpochybňuje rozhodnutí Ústavního soudu. Tohle je vaše věta před chviličkou v tom vašem předchozím vystoupení. Já bych naprosto rozuměl tomu, kdyby tady z úst opozice padaly věty typu: Nesouhlasíme s rozhodnutím Ústavního soudu z odborných věcných důvodů za a, za b, za c, za d, respektujeme ho. Ano, od některých z vás zaznívají takové věty a takové věty já také plně respektuju. To, co my kritizujeme společně zejména s kolegou Kohajdou, jsou slova o okrádání důchodců. Jestli rozhodnutí tohoto státu, politické reprezentace, projde testem ústavnosti u Ústavního soudu, tak nazývat takové rozhodnutí okradením, krádeží a podobně, to je to, proti čemu se vymezujeme. A to jsou dvě úplně rozdílné reakce na rozhodnutí českého Ústavního soudu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kolovratník a připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Já ten čas ani nevyužiji plně, vrátím se teď o několik kol faktických poznámek zpátky ke kolegovi Kohajdovi a beru to spíš právě jako ilustrační pohled na to, proč se nemůžeme shodnout. Já jsem v tom svém proslovu mluvil o tom hledání zdrojů, tom napravení příjmů státu a pan kolega to vlastně zpochybňoval. A přitom on sám za mě ty argumenty řekl. Padla tady čísla, loňský rok, schodek toho důchodového účtu 73 miliard, EET že by bylo jen 12, takže nám to jako nevychází. No, ale to je přece ten krůček po krůčku. Tak když budeme sčítat 73, budu zaokrouhlovat, 72, 73 minus něco, kolem 12, 13, už jsme na 60 miliardách. Když se podíváme na šedou ekonomiku, může to být až 10 % HDP. Tak to už bychom byli v ohromném plusu, to bychom to vyřešili jedním šmahem celé. Tak přece 60 je méně než 73, to se shodneme. Je to jeden z kroků, který by nám nějaké peníze přinesl. Chtěl jste slyšet ty nástroje k té šedé ekonomice. Ale vždyť Alena Schillerová ve všech vystoupeních o tom mluví, daňová Kobra, pokročilé analytické nástroje, mnohem větší tlak na přesnější a lepší vybírání stávajících daní. To jsou ty jednotky a desítky miliard, které prostě my jsme přesvědčeni, že vám chybí, že je necháváte z toho veřejného sektoru odtéct. A pak by ta debata vypadala úplně jinak.

A já vám dám jedno přirovnání, když se vracíte rádi k tomu minulému období, když jsme tady řešili liniový zákon, který pomohl dopravě, rozvoji dopravy, tak jsme se nehádali tady na plénu, tak jsme si sedli s vámi, s vašimi kolegy na hospodářském výboru, tři měsíce jsme pracovali a dohodli jsme se a ten zákon funguje naprosto precizně. Nad těmito věcmi vy si s námi ale nikdy nesednete.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji, pane poslanče. Paní předsedkyně Schillerová vystoupí s faktickou, poté pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Mám dvě minuty, tak budu velmi úsporná. No, pane poslanče Kohajdo, my se známe 15 let, že jo velmi dobře, prostřednictvím paní místopředsedkyně. Včera jste zopakoval ty stejné argumenty, my si dokonce tykáme, ale na mikrofon je mi to hloupé, ty stejné argumenty pořád dokola. Já jsem na ně odpověděla, říkám si, že už si děláte ze mě legraci. Já jsem nemluvila jenom o EET, mluvila jsem o šedé ekonomice 10 % HDP. Přečtěte si nejčtenějšího, nejcitovanějšího ekonoma v České republice Tomáše Havránka. Pak jsem mluvila o podpoře hospodářského růstu, mluvila jsem o peaku, že by stačila dvě procenta stabilního hospodářského růstu. Mluvila jsem o podpoře prorodinné politiky. Toto všechno jsem dávala na jednu misku vah a vysvětlovala jsem tady, že nemůžete vytrhnout jenom jednu věc a na té postavit svoji poměrně prosím, hledám slušné slovo, protože jsem dáma, velmi nekorektní argumentaci.

No a teď ale, co jste mě šokoval nejvíc? Vy jste docent práva. My jsme spolu seděli v Legislativní radě vlády, v komisi pro finanční právo, velice jsme spolu odborně se mnohdy často bavívali. Jak můžete říct, že naše ústavní stížnost, kterou zpracovávali skutečně experti na ústavní právo, je plná politických proklamací. Já bych to spíš řekla o té argumentaci vlády. To je naprosto čistě exaktně právní text. A já jsem ho komentovala těmito slovy, když jsem šla z Ústavního soudu: Jako člověk a občan říkám, musíme ho respektovat, jako právník bytostně nesouhlasím a jako člověk jsem velice hluboce zklamaná. Bohužel nemám víc času. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Juchelka nyní s faktickou poznámkou, po něm přijde na řadu pan ministr Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Tak já budu k panu poslanci Haasovi. Pane poslanče, vy tady to krásně jako samozřejmě všechno dokážete říct a řeknete, že něco říkáte s nadsázkou. (Předsedající: Prostřednictvím.) Ale potom u toho druhého tu, vaším prostřednictvím, samozřejmě, tu nadsázku vůbec u druhých neberete. Takže vy řeknete, tak já tady s nadsázkou bych vlastně jakoby řekl, když to jsem četl, a tak bych to nějak jakoby interpretoval, že by vlastně šlo o jakoby takové jakoby vyhlazení těch křivek v těch jednotlivých grafech. Ale když já řeknu s nadsázkou, že se prostě jedná o nespravedlnost v tom systému, tak jak to půjde měsíc po měsíci, tzn. rok po roce těch, kteří budou odcházet do důchodu, tak to tady hned napadnete.

Přestaňte, prosím vás, tady s touto rétorikou a pojďme se tedy bavit normálně, ano? Prostě normálně, ne tady těmito větami, protože se potom můžeme každý tady samozřejmě tahat o nějaká slovíčka.

Jednoduše pravdou je, že my tady nikdo nenapadáme rozhodnutí Ústavního soudu, ať je jakékoliv. Já si myslím, že tak jak říkala má kolegyně, tak já jsem u toho Ústavního soudu seděl a říkám pořád dokola, že vaši dva ministři a pan ministr Jurečka byl jedním z nich, řekl něco, s nadsázkou to říkám, budu to parafrázovat, že nebyl schopen predikovat inflaci na dva měsíce dopředu, proto k těm rozhodnutím došlo, a teď tady vidíme, že v roce 2050 víme úplně přesně, kolik budeme mít samozřejmě schodek v rámci HDP, což v důvodové zprávě, je to 2,2 % HDP. Nedokážeme ani určit tu nominální hodnotu toho HDP, říkáme, v těch současných číslech to je, a teď někdo řekne z vládní koalice 160 miliard, někdo až 180 miliard podle toho, jestli to HDP bere, že to je 7,5 tisíce miliard, nebo 8 tisíc miliard, což je predikce zase o rok dopředu, a tak dále. Takže vy to nemáte prostě vyprecizované a teď se tady s námi hádáte, protože nemáte odpovědi na naše otázky.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr Jurečka je přihlášen k faktické poznámce, po něm pan poslanec Kohajda. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. No, já myslím, že se nehádáme, že ta debata je vlastně jako teď třeba v téhle fázi za mě jako velmi věcná, korektní, myslím, že tady nejsou žádné expresivní výrazy, jak to tady chviličku vypadalo během dnešního odpoledne. Já si dovolím dvě věci reagovat. Já si neumím představit, že Ústavní soud by připustil, aby tady mohla být jeho výrokem potvrzena legislativní změna, která by byla v zásadním rozporu s trestním zákoníkem § 205. Nejsem právník, ale já jsem si to dohledal, co definuje trestní zákoník, co je to krádež. Vy tady používáte opakovaně, včera i dnes zaznělo, že jsme tady někoho okradli, tak se podívejte, co říká trestní zákoník v § 205, co to je krádež. Já vím, že jste tak jako nemysleli, ale když to tady tak zaznívá opakovaně, tak já se buď vůči tomu chci vymezit slušně, legitimně a říci, že prostě to není terminus technicus, který pro tu situaci je na místě.

Druhá poznámka. Dovolím si znovu ještě na jiném srovnání dat ilustrovat tu situaci v oblasti zvyšování důchodů, nejenom ve vztahu k inflaci, ale teď to řeknu ještě k hrubé či čisté mzdě. V roce 2018 průměrný důchod byl ve vztahu k čisté mzdě na úrovni 50,7 %, v roce 2023 je průměrný důchod, to je čistý důchod, že ano, vůči čisté mzdě 57,5 %. To znamená, když vám nestačí to srovnání ve vztahu k té inflaci, to jsem vám tady doložil v číslech, tak teď vám říkám ještě to vyjádření, které vlastně odpovídá vývoji ve společnosti v rámci růstu platů a mezd v této zemi za tohle období, a ta hodnota čistého důchodu výrazně vyrostla vůči čisté mzdě.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas! Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou je na řadě pan poslanec Michael Kohajda, poté pan poslanec Okleštěk a já předávám řízení schůze.

 

Poslanec Michael Kohajda: Tak já doufám, že jsem se příliš nedotkl toho, že když někdo označuje nějaké podání za vyprecizované, tak že si o něm dovolím říct, že takovou kvalitu nemá. Podle mě prostě takovou kvalitu nemělo, ale nemyslím si, že to byl důvod neúspěchu vašeho podání, podání hnutí ANO k Ústavnímu soudu. Důvodem neúspěchu bylo to, že prostě ty argumenty, které jste tam říkali, nebyly pravdivé. Proto na ně soud reagoval tak, jak reagoval, a řekl, že ty situace, tak jak jste je popsali, tady nenastaly, že ty podmínky, pro které mohl zrušit to ustanovení zákona pro porušení ústavního pořádku, prostě nebyly. Tak si myslím, že to je jednoduché. A co mně vadí, je, že vy na jednu stranu řeknete: ano, respektujeme něco, ale na druhou stranu automaticky to vlastně jakoby dehonestujete tím, že tady se používají různé pojmy a označení, které teď tady zazněly, nebudu je opakovat, a tím prostě ty lidi mateme. Prostě máme tady nějaký právní řád, máme právní stát, rozhodují autoritativně nezávislé soudy. Nezávislý soud řekl, že legislativní proces byl v pořádku, že to ustanovení, které jste napadali, je v pořádku, tak já nerozumím, proč politik, veřejně známá osoba, používá pojmy, které se vůbec neshodují s tím, jaké je rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud řekl: toto bylo, toto je v pořádku. Tak přece k tomu nemůžu připojovat ty negativní pojmy, které děláte, protože tím jenom tu veřejnost skutečně matete. A bohužel já si myslím, že to matete účelově, že to je účel, a to se mi nelíbí.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Přeji pěkný večer. Vystřídali jsme se při řízení schůze a nyní vystoupí pan poslanec Ladislav Okleštěk, poté se připraví pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych tady panu poslanci Kohajdovi jenom připomněl - doufám, že účel nesvětí prostředky v tomto případě. Tak jak jsme tady zaslechli, krádež a jak se vůči krádeži vymezujete. Ano, bylo to trošičku expresivnější, nebo já nevím, na vás možná tvrdé, ale ti občané, ti důchodci měli důvodné očekávání. Nenazývejme to tedy krádeží, ale důvodné očekávání, že podle platné legislativy budou jejich důchody valorizovány. A to jste rozbili právě tím vaším rozhodnutím!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Tak za prvé k panu ministru Jurečkovi. To, že se vám přibližuje po všech těch naštěstí ještě stihnutých mimořádných valorizacích starobní důchod směrem k čisté, já to radši počítám k reálné mzdě, tak to je vaše ostuda. Víte proč? Protože vám už devět čtvrtletí za sebou klesají reálné mzdy. A naštěstí se podařilo právě tím zákonem o mimořádných valorizacích zabezpečit proti té vysoké inflaci aspoň částečně seniory. A za to budiž dík tomu 18 let starému zákonu.

Vyprošuji si říkat, že jsme lhali v tom, že jsme podali stížnost k Ústavnímu soudu a že jsme tam nějakým způsobem říkali nepravdy. To je prostě prachobyčejná lež. A to patří k panu Kohajdovi, vaším prostřednictvím. My tady lidi nemateme. My se tady třeba ptáme na různé věci a za poslední dobu jsme tady čtyři hodiny strávili jenom tím, že nedokážete vysvětlit, jakým způsobem jste se dopočítali 21,5 roku, které bychom minimálně měli v důchodu pobírat starobní důchod. Například vy tady mate lidi tím, že říkáte dle mého názoru politicky velmi lživě, že to děláte pro budoucí generace, ale zatajujete jim kdy a ve kterých ročnících, v kolika půjdou do důchodu, a nejste si to tady vůbec schopni obhájit. Vy vůbec nevíte v roce 2050, v té predikci 26 let, jaké bude třeba HDP, takže nedokážete vůbec říct, kolik vlastně ten důchodový schodek bude, ale hlavně tady matete ty lidi tím, že říkáte, že musí být tady udržitelný důchodový systém, to znamená na nule. A na nule vy ho nemáte, ani se tomu nepřibližujete, a zkrátka v celé Evropské unii se doplácí do toho průběžného důchodového systému. A ten úzus společný napříč všemi zeměmi je, že do 1 % HDP je to v pořádku.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, poté se připraví pan poslanec Jan Volný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Chápu, že pan ministr telefonuje, protože tady sedí pořád, a já si toho velmi vážím. Čili je tady kolega Haas, vaším prostřednictvím, který bude má čísla kontrolovat. Takže chtěl bych říct, že ono to není zas až tak velké drama. Už v roce 1990 byl průměrný důchod 1 763 korun a průměrná mzda 3 286, čili ten důchod byl tehdy 53 %. Přenesu se někde do roku 2019, kdy průměrný důchod byl 13 400 při průměrném platu 25 000, a to činilo 53,6 %. V tom samém roce došlo k nárůstu u mzdy o 15,2 % a důchody se zvýšily o 13,6. Čili všechno v pořádku. V roce 2021 to bylo 52,1 % a tehdy rostly mzdy o 18 % a důchody o 14,9 %. Opět to bylo v pořádku za naší vlády. Pak jste ekonomicky nastoupili vy, nezvládli jste to, nechci se okrádat o čas, čili brutální inflace. Tam jenom řeknu rok 2022 - 15,1 a ještě v roce 2023 dvouciferná - 10,7 za celý rok, a my jsme se prostě propadli a dostali jsme se do stavu, že důchod činil 20 200 a průměrný plat - čisté všechno - 33 800. Ale tehdy tedy se zdvihly platy nebo mzdy o 14,6 %, ale důchody o brutálních 31. Ale byl to mimořádný výkyv, vás to stálo veliké peníze. Souvisí to mimo jiné i s tou vlnou předčasných důchodů, ke kterým vyzval pan ministr Jurečka, a já bych byl rád za vyčíslení, kolik to vlastně stálo důchodový účet. A to, co říkal kolega Juchelka, ostatní státy dodávají ty peníze ze státního rozpočtu a nás to také nemine. Čili tahle diskuse je na stole. (Předsedající: Čas!) Nemůže to stačit - průběžný důchodový účet.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Jan Volný, poté opět paní předsedkyně Alena Schillerová.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já bych chtěl, vaším prostřednictvím, k panu docentovi Kohajdovi. Prosím vás, nejsem právník a teď se pustím na hodně na tenký led. Chtěl bych komentovat, pane docente, prostřednictvím paní předsedající, vaše takové to jako: ten soud rozhodl jednoznačně, že to bylo správné a že jste to neměli podávat. Tak říkám, samozřejmě rozhodování Ústavního soudu má nějaké mechanismy, ale já chci jenom podotknout, že to nebylo jednoznačné, že tam byli tři soudci, kteří měli jiný názor, a dokonce jeden z nich byl původně jmenován jako zpravodaj tohoto zákona nebo řešení tohoto zákona. Tak neříkejte, že to bylo jednoznačně, když tři ústavní soudci, a určitě nejsou špatní nebo nejsou o to horší, než ti ostatní, měli jiný názor. V tom se mi líbí ten ústavní pořádek americký, kdy tam je nějaká komise, nebo respektive ti soudci z lidu a ti rozhodují, a dokud nejsou jednoznačně vyjádření, že mají stejný názor, tak potom je to jednání zmatečné a nemůže se ten člověk odsoudit. A jsou případy, kdy tam seděli týdny, než toho jednoho přesvědčili důkazy, že to je tak, jak si to myslí těch 15 dalších. Toto tady bohužel není. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní máme tedy v pořadí paní předsedkyni Alenu Schillerovou a poté pana poslance Martina Kolovratníka.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Já ještě k panu poslanci Kohajdovi, docentu všeobecného práva, abychom měli jasno, s kým mluvíme prostřednictvím paní místopředsedkyně. Jaké matení? Kdo koho mate? Mátl veřejnost pan docent Svatoň, který byl zpravodaj té ústavní stížnosti a dospěl k úplně diametrálnímu závěru než potom ten druhý soudce zpravodaj, pan docent Šimíček, kterého asi dobře znáte? Mátl veřejnost pan profesor Fiala? Já nevím, kterou máte fakultu, prostřednictvím paní místopředsedkyně, jestli vás náhodou neučil na brněnské alma mater jako mě. Nebo pan profesor Šámal, který působil zase na pražské Právnické fakultě, pokud se nemýlím. Ti všichni mátli veřejnost? Když pan docent Šimíček, který byl tím druhým soudcem zpravodajem, když nezískal pan docent Svatoň pro své rozhodnutí podporu, pro své závěry podporu, tak hovořil o tom legitimním očekávání, které tam trochu je a trochu není, takže vlastně ani ryba, ani rak, ani obutá, ani bosá.

Takže já říkám znovu, je třeba respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, ale není to žádná posvátná indická kráva, kterou bychom museli oprašovat a nemohli kritizovat. To promiňte, to si teda vyprošuji naprosto jednoznačně. A říkám, a už jsem to řekla veřejně v jednom ze svých komentářů, myslím si, že na toto rozhodnutí bude chtít jednou Ústavní soud zapomenout. A jak říká váš pan ministr financí, použiji jeho průpovídku, budoucnost a čas nás rozsoudí.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Martin Kolovratník, poté se připraví pan poslanec Karel Rais. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Já budu v podobném duchu pokračovat a prosím o vysvětlení. Já tomu nerozumím, kdo koho mate. Čtu veřejné zdroje - listopad 2022, už jsme to slyšeli tisíckrát: věk odchodu do důchodu se v průběhu našeho volebního období měnit nebude - premiér Petr Fiala. Věk odchodu do důchodu se v průběhu našeho volebního období měnit nebude. Stejně tak není ohrožena valorizace penzí - slova premiéra Petra Fialy v listopadu 2022. Věta číslo jedna.

Věta číslo dvě. Průměrný důchod je, nevím, necelých 20 500. Hnutí ANO říká, mělo to být 21 500. Každý přichází o tisícovku. Říkáme číslo. Za vás je to přes 20 000, my říkáme, mělo to být přes 21 000. My říkáme 65 let je nepřekročitelných, vy říkáte bude to víc než 65 let. Tak prosím, pane Kohajdo, kdo koho mate? Já tomu nerozumím. Jak těmito fakty, těmito argumenty my veřejnost mateme a premiér Fiala, který tvrdil něco úplně opačného, ji nemate. Opravdu tomu nerozumím a budu hrozně šťastný, když sem teď přijdete s faktickou a vysvětlíte mi to. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a současně požádám opravdu o oslovování mým prostřednictvím. Stejně tak nyní samozřejmě má prostor pan poslanec Karel Rais a poté pan pan poslanec Karel Haas.

 

Poslanec Karel Rais: Já bych se ještě rád vrátil k tomu slovu ožebračování, protože nevím, jak jinak nazvat situaci, kdy mám nárok na tisíc korun, zákonný nárok, a pak se tento nárok reaktivuje. Takto dopadli všichni ti důchodci v podstatě loni. Čili rozhodně to nebylo žádné získání, prostě ti důchodci o ty peníze přišli. Přišli tím, že v podstatě vlastně došlo k reaktivaci tohoto zákona a jak rozhodl Ústavní soud, to je druhá záležitost, o tom jsem vlastně já vůbec nemluvil. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní jsme tedy u příspěvku pana poslance Karla Haase, který nyní vystoupí a poté vystoupí pan poslanec Hendrych.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já se snad vrátím do naprosto věcné debaty. Zazněla tady od váženého kolegy Aleše Juchelky vaším prostřednictvím otázka, která tady rezonuje velmi často a může být chyba i na vysílačích, to znamená na nás, že třeba špatně odpovídáme. Zazněla otázka, jakým způsobem jsme se dopočítali k tomu odhadovanému věku, k délce - omlouvám se, ať nejsem chytám za slovo(?) - k délce pobírání starobního důchodu 21,5 roku. Uvedu ty dva hlavní, snad odborné statistické důvody. Jedním důvodem je průměrná doba pobírání starobního důchodu z dlouhodobých, bez dvou let v tuto chvíli, já tu časovou řadu z otevřených dat ČSSZ mám za 23 let, to znamená bez dvou let čtvrt století, z dlouhodobých dat ČSSZ, z nichž vyplývá, že průměrná doba pobírání důchodu starobního - zdůrazňuji starobního, ať mluvím přesně - mezi lety 2000 a 2022 stoupla z 19,96 let na 24,55 let s tím, že tam jsou relativně velké rozdíly mezi muži a ženami, jeden z těch okruhů důvodů.

Druhý z okruhů důvodů jsou statistická data, ta jsou mnohem dlouhodobější než data ČSSZ. Data Českého statistického úřadu - omlouvám se za hlasovou indispozici - a naděje dožití, zdůrazňuji, pro věkové ročníky padesát let. Ta data nabízím s kolegou Patrikem Nacherem tady nepřítomným, ale prostřednictvím paní místopředsedkyně osloveným. Já jsem ukazoval tu kalkulačku, doslova říkám v uvozovkách, Českého statistického úřadu a zcela vážně nabízím, že kdokoli v této místnosti teď ke mně přijde, tak jsem mu schopen dokonce v regionálních rozdílech, po jednotlivých regionech pro jakýkoli váš věk ukázat naději dožití pro váš příslušný věkový ročník a v zásadě pro jakýkoli věkový ročník, nejen pro těch padesát let. Takže to je druhý okruh dat, z nichž vycházela tato doba. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Igor Hendrych a poté pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já bych chtěl reagovat na více předřečníků, ale na začátku na svého kolegu pana poslance Maška. On tady zmínil, že je vcelku typické, že se vlastně ty schodky důchodového účtu v různých zemích vyrovnávají z daní. Já jsem si v té souvislosti vzpomněl, jak jsme to tady před nějakým rokem v diskusi s panem ministrem Jurečkou počítali, že v podstatě veškerý schodek, který se nakumuloval od 90. let a když se potom vydělil počtem těch let, tak vycházel na nějakých 16, možná 16,5 miliardy ročně. Někdy to bylo víc, někdy méně, někdy dokonce schodek v podstatě neexistoval, ten účet byl přebytkový, a v té dlouhé časové řadě těch více než 30 let to dělalo nějakých 16,5 miliardy korun. To není málo, ale v kontextu toho, o čem jsme se tady bavili, že tady tak nějak bylo odmítnuto EET, o kterém odborníci na ekonomii tvrdili a tvrdí to do dneška, že to mohlo dělat nějakých 14, možná i více miliard korun ročně a dokonce jsou hlasy, že v dnešních cenách by to mohlo dělat i 20 miliard korun ročně, pmlus ta naše mnohokrát zmiňovaná šedá ekonomika, tak si myslím, že toto by se mělo postavit vedle sebe do nějaké rovnice a mělo by se uvažovat takto. Ano, predikce ukazují, že by ty schodky mohly být vyšší, ale ten současný stav je takový, jaký jsem před chvílí řekl. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a my se dostáváme k faktické pana poslance Jiřího Maška.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Nejprve tedy odpovím na kolegu Hendrycha. Ano, skutečně nám do budoucna fakt nezbude nic jiného než ze státního rozpočtu jako jiné státy ten důchodový účet dotovat. A ještě řeknu jednu poznámku. Na jednu stranu - a prosazují to hlavně Piráti, tady paní Richterová jejím prostřednictvím, když mluví o tom, že by propagovali ty zkrácené úvazky, chtějí delší volno pro péči o děti, prostě aby byly ty rodiny šťastné a podobně, ale když bude pracovat část té mladé generace na částečné úvazky, tak samozřejmě se nebude plnit důchodový účet, protože to je dané těmi nižšími příjmy a samozřejmě ještě navíc mohou být ty rodiny potom dotovány, když se propadnou ekonomicky pod nějaký příjem a budou třeba čerpat sociální dávky.

Takže ono to jde trošku proti sobě, a pokud to chceme oboje, tak nám nezbude, než krom toho šetření, krom zvýšení nebo zlepšení ekonomiky a tak dále, boje proti šedé ekonomice, než to prostě programově dotovat a nějakým způsobem se na tom dohodnout a hledat správnou míru dotace. Ale bez toho to nepůjde.

Potom ještě v diskusi o Ústavním soudu a o tom rozhodnutí. Já tady naprosto ctím, jak se ti ústavní soudci rozhodli, byť to nebylo jednoduché. Byli pod palbou, i řekněme, takovou dělostřeleckou, o tom, jaká hrozí výrazná ekonomická škoda státu. Ono se to špatně rozhoduje, ale zase na druhou stranu si neodpustím, když opakovaně rozhodovali o svých platech, tak asi po zralé úvaze, ale vždycky si vyšli vzájemně ti soudci vstříc.

Takže obě ta rozhodnutí respektuji, ale trošku nad tím zdvihám obočí a myslím si, že se k tomu ještě v budoucnosti vrátíme a že bude ještě zhodnoceno to rozhodnutí Ústavního soudu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Mám zde s faktickou přihlášeného pana poslance Aleše Juchelku, prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Budu reagovat na pana Haase, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. On je totiž rozdíl, když interpretujete těch 21,5 roku vy, pane poslanče, než když se to potom interpretuje obecně v médiích vládní koalicí. Protože samozřejmě že rozumíme těm 21,5 letům, což je ta naděje dožití. To znamená, že můžeme říct, že to je vlastně průměrný věk, který je takhle vypočítáván. Ale my mluvíme hlavně o kvalitě života a zdraví v rámci toho dožití, což je samozřejmě poněkud jiný údaj, než to tvrdé datum, o kterém mluvíte vy.

Jenomže vy potom říkáte všem tady toto. Cílem je, aby pro budoucí generace byla udržována stejně dlouhá průměrná délka výplaty starobního důchodu, jako je tomu dnes, přibližně po dobu 21,5 roku. To je to matení veřejnosti, protože na základě těchto slov si každý myslí, že bude průměrně 21,5 let pobírat starobní důchod, to znamená, bude v důchodu, a to samozřejmě nevychází.

Zásadní otázka pro mě je, zdali by mi někdo mohl říct, jaké jsou připraveny třeba rekvalifikace v rámci pracovního trhu a tak dále, pro ty, kteří mají v tuto chvíli 24 let a půjdou do důchodu v 70 letech a třech měsících. Co oni vlastně za práci mohou dělat od toho roku 2050? To mě moc zajímá. Anebo samozřejmě pro ty, kteří se narodí v tomto roce a půjdou do důchodu v 73 letech a osmi měsících. To mě opravdu zajímá, protože dle některých lékařů - to je ale datum, které je velmi měkké - tak ti říkají, že polovina z těch, kteří mají nad 60 let, má vážné chronické onemocnění.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tímto se dostáváme k příspěvku pana poslance Oldřicha Černého. Připravit se posléze může pan poslanec Radek Rozvoral. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si zde také uvést několik faktů k právě projednávané problematice důchodů. Před rokem jsme tady na půdě Poslanecké sněmovny řešili násilné snížení valorizací současných důchodců. Nyní řešíme podobný problém jen s tím rozdílem, že se to týká důchodců budoucích. Řešilo se to tehdy v nestandardním režimu, ve stavu legislativní nouze. Nyní to projednáváme opět trochu nestandardně mimořádnou schůzí Poslanecké sněmovny.

My v hnutí SPD jsme vloni hlasovali jak proti stavu legislativní nouze, tak i proti změně zákona o důchodovém pojištění. Ale vy v pětikoalici jste to - teď jsem si tady to slovo "okradení" škrtl díky doporučení pana kolegy poslance Haase, vaším prostřednictvím, a protože čeština je krásná, tak jsem si našel vyjádření "ochuzení o očekávané finance". Takže přečtu tu větu znovu, co jsem chtěl říct. Ale vy v pětikoalici jste to ochuzení o očekávané finance současných českých seniorů, kteří již nemají sílu se bránit, tehdy protlačili na sílu, dokonce i s omezením řečnických práv nás řadových poslanců.

Vyhledal jsem si předvolební rétoriku vašich vládních stran z roku 2021, jak máte všechno připraveno, jak jste erudovaní, jak jste připraveni vládnout. Pak jsme měli rok a půl po sněmovních volbách, několik dní po prezidentských volbách, a vy jste s hrůzou zjistili to, o čem si mnoho měsíců štěbetali vrabci na střechách, že inflace je jaksi větší než malá. Vzpomínáte? Honem jste tehdy vymysleli stav legislativní nouze a retroaktivně jste změnili zákon.

To byla tehdy ta připravenost vládnout, to byla ta odbornost vašich lidí? To bylo to, kvůli čemu vás vaši voliči volili? Ne, to rozhodně nebylo. Dostávali jsme totiž všichni stovky nesouhlasných emailů, především od vašich voličů a vy jste si to přesto na sílu prosadili. Vy jako vláda jste před rokem vzali peníze starobním a invalidním důchodcům, tedy vzali jste peníze především našim seniorům, kteří celý život poctivě pracovali, odváděli povinné odvody a kteří se nyní nemohou moc bránit. Vzali jste peníze i invalidním důchodcům, což je také skupina občanů, která sama sebe dost obtížně brání. Chápu, že státní rozpočet byl a stále je napjatý, ale nejvíc mi na té vaší na sílu protlačené změně vadila ta retroaktivita, zpětná platnost a to, jak jste porušili to, co jste všem dříve slibovali.

Říkám to proto, že hodně podobná situace se vyskytla i nyní. To je zase další podobnost současné situace s tou před rokem. Vy jako vládní pětikoalice totiž opět porušujete to, co jste slíbili. Ve svém aktualizovaném programovém prohlášení vlády před rokem, v březnu 2023, jste slibovali toto, cituji. Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů. Tady si dovolím poznámku, že jak vidíme, do konce roku to nebylo, ale téměř po půlročním zpoždění.

Pokračuji v citaci z programového prohlášení z března 2023 dále. Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi. Konec z citace vládního prohlášení z března 2023.

Vy jste tedy původně slíbili, že důchodový systém opřete o novou složku, o dobrovolnou složku ve formě fondu. Děti měly získat možnost platit 1 % svého důchodového pojištění svým rodičům nebo prarodičům. Ale nic z těchto pěti koaličních slibů v tomto současném vládou odsouhlaseném návrhu není. Podle vyjádření poradce Ministerstva práce a sociálních věcí pana Filipa Pertolda se na tom prý koalice neshodla.

Koalice se neshodla ani na zavedení veřejnoprávního fondu, ani na možnosti placení 1 % svého důchodového pojištění rodičům. To mne trochu zarazilo. Pětikoalice se nejprve před více než rokem shodla, že to tam bude, proto se to objevilo ve vašem programovém prohlášení, ale pak jste se neshodli. Někdo v pětikoalici tedy musel změnit názor. Vzhledem ale k jiným vládním veletočům mě toto moc nepřekvapuje.

Nicméně faktem zůstává, že sliby, které zůstanou nesplněné, dodávají celé situaci hodně velký prvek nedůvěry. Týká se to i těch věcí, které naopak slíbeny nebyly, vládní strany o nich před volbami nemluvily, ale najednou se tam objevily. To je například již tady mnohokráte dneska i včera zmíněné postupné zvyšování věku odchodu do důchodu.

Řekli jste prosím svým voličům v roce 2021, že jim zvýšíte věk odchodu do důchodu? Já si nevzpomínám, že byste to někomu takto říkali, že byste v té době tímto způsobem komunikovali. Postupné zvyšování věku odchodu do důchodu je však to, s čím velmi nesouhlasím, a podle různých průzkumů, co jsem viděl, s tím nesouhlasí ani většina naší společnosti a opět máme plné nesouhlasné e-mailové schránky.

Je také nutné zmínit, že věk odchodu do důchodu bude sice navázán na věk dožití, ovšem ne na to, v jakém zdravotním stavu lidé v tomto věku jsou a budou. Ne všichni mohou ze zdravotních důvodů opravdu plně pracovat až do x let. To si myslím, že je právě ta hlavní výtka občanů v souvislosti s vyšším věkem odchodu do důchodu.

A druhý faktor, se kterým zásadně nesouhlasím, je snižování valorizace důchodů, jinými slovy snižování reálné výše důchodů, aniž by se jakýmkoliv způsobem řešily příjmy důchodového systému. Podívejme se například na Japonsko. Tam mají výrazně vyšší věk dožití. Lidé se tam dožívají vyššího věku než u nás. Věk odchodu do důchodu se tam sice v posledních letech také zvyšuje, ovšem jen na 65 let. To by mělo platit od příštího roku. Byl 62 let a od příštího roku se zvýší na těch 65 let. Tedy vzhledem k podstatně delšímu věku dožití tam lidé ve starobním důchodu budou trávit o hodně delší dobu než tom vašem pětikoaličním návrhu, a to mají v Japonsku o mnoho větší problém se stárnutím populace, než máme my tady v České republice. Věkový medián mají v Japonsku přes 47 let, u nás je to zhruba 42 let. Japonci se ale s rychlým stárnutím společnosti uměli vyrovnat tím, že si lidé mohou v produktivním věku například spořit u svých zaměstnavatelů a v době odchodu do důchodu již mají naspořeno dost na to, aby během té dlouhé doby nestrádali. Bylo by dobré se inspirovat u zemí, které si něčím takovým již prošly. Tedy shrnuto tak, že nesouhlasím se zvyšováním věku odchodu do důchodu a se snižováním valorizace penzí, aniž by se jakýmkoliv způsobem řešil věk odchodu do důchodu.

Na závěr ještě uvedu, že naopak souhlasím s tím, aby například ten, kdo bude chtít po 65. roku pracovat dobrovolně, měl výhodnější podmínky například v tom, že by neplatil sociální pojištění. Zkrátka abychom pozitivně motivovali ty seniory, kteří se cítí zdravotně dobře a kteří chtějí pracovat, a naopak abychom neznevýhodňovali ty, kteří z různých důvodů už v tak vysokém věku plně pracovat nemohou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, pane poslanče, a my přistoupíme k dalšímu vystupujícímu, kterým je pan poslanec Radek Rozvoral, a poté se připraví paní poslankyně Margita Balaštíková. Prosím.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, ve svém vystoupení bych se rád vyjádřil k projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění. V úvodu vyjádřím názor poslaneckého klubu hnutí SPD, že je načase po dlouhých letech nečinnosti reformovat nastavený důchodový systém, pomocí kterého je poskytována penze více jak třem milionům příjemců. Předložená novela však ale žádnou reformou systému nepřináší, pouze přináší úpravu parametrických hodnot.

Zároveň ale musím pokračovat v tom, že hnutí SPD takto zpracovanou vládní novelu upravující důchodové pojištění v žádném případě nepodpoří, neboť k ní máme celou řadu výhrad, které následně uvedu. Zcela zásadní je z našeho pohledu tvrzení současné vlády, že tento zde projednávaný materiál znamená velkou důchodovou reformu, kterou naše republika potřebuje přijmout, a to z důvodu, aby byla zajištěna výplata penzí i pro budoucí seniory. Navrhovaná novela zákona o důchodovém pojištění přináší do oblasti základního důchodového pojištění pouze parametrické úpravy, jejichž účelem je posílení jeho finanční a sociální udržitelnosti, a proto jsou navrhována s cílem, aby se koeficienty pro základní výměry v budoucích 10 letech snižovaly, což ve finále bude znamenat výpočet nižší částky pro výplatu důchodu. Jak je uvedeno v důvodové zprávě této novely, dávky důchodového pojištění musejí i přes dosavadní nepříznivý demografický a ekonomický vývoj nadále zůstat účinným prostředkem k zajištění hmotného zabezpečení, především ve stáří a rovněž při invaliditě a při úmrtí živitele. Úroveň tohoto zabezpečení musí být důstojná a přiměřená předchozím dlouhodobým zásluhám pojištěných osob. Garanci funkčního, stabilního a udržitelného důchodového systému je třeba zachovat nejen pro současné důchodce, ale i pro pojištěnce, kteří se stanou důchodci v budoucnu. V hnutí SPD jsme přesvědčeni, že je povinností státu zachovat pro naše seniory důstojné životní podmínky i po tom, co ukončí například z důvodu věku nebo zdravotního stavu své zaměstnání. Splňují-li tito občané, co celý život pracovali a odváděli daně do státní kasy, nastavená kritéria pro výplatu starobních důchodů, nevidíme žádný důvod, proč těmto lidem výměru starobního důchodu snižovat. To je pro nás nepřijatelné a jenom to potvrzuje, jak současná pětikoaliční vláda nahlíží na naše slušné a pracující občany.

To, že Fialova vláda složená z koalice pěti stran ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů vůbec nehájí zájmy našich občanů, a to všech skupin, nás několikrát přesvědčila v průběhu svého více jak dvouletého působení. Poslanci těchto vládních stran by měli mít na paměti, že svým rozhodnutím ovlivňují životy všech našich občanů, včetně pracujících, rodin s dětmi, tělesně postižených a seniorů, kteří v současné době pouze doplácejí na špatná rozhodnutí současné vlády. Všem těmto občanům se po celou dobu vládnutí Fialovy vlády snižuje kvalita jejich života a stále více našich občanů se propadá do existenční chudoby. To by si měli všichni vládní poslanci uvědomit a plně respektovat, neboť občané jim v rámci parlamentních voleb dali důvěru a spoléhali na to, že zvolení poslanci budou jednat tak, aby se jejich životní úroveň stále zvyšovala.

Najít finance na udržitelný sociální systém je prioritní povinností každé vlády, která by měla přehodnotit svá rozhodnutí ohledně dle našeho hnutí nepotřebných výdajů a najít možnosti, jak naopak do státní kasy další peníze získat. Hnutí SPD současné vládě předložilo celou řadu návrhů, jak finance do státní pokladny získat, ale ta to systematicky ignoruje. Celou řadu návrhů úspor též konstatujeme před každým schvalováním programu schůze Sněmovny, kdy navrhujeme nové body na program jednání, které ale vždy poslanci vládní pětikoalice zamítnou.

Zde projednávaný vládní návrh novely zákona o důchodovém pojištění totiž neobsahuje to zásadní, což je zajištění nových příjmů do důchodového systému bez zvyšování daní a sociálního pojištění a nastavení systémové prorodinné politiky a podpory porodnosti. Hnutí SPD svůj plán důchodové reformy předložilo již před časem během vzájemných pracovních jednání ministrovi práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi a jsme připraveni, pokud budeme v budoucí vládě, ho případně realizovat v praxi. Jak už jsem se zmínil, oceňujeme, že s námi jako s opoziční stranou v rámci připravené novely ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka jednal. Jsme si dobře vědomi, že by se na realizaci důchodové reformy měli podílet zástupci všech politických subjektů zastoupených ve Sněmovně, a to včetně opozice. V našich řadách máme erudované odborníky, kteří mají co nabídnout v rámci zkvalitnění celého systému sociálních dávek. Naše poslankyně Lucie Šafránková je již druhé volební období místopředsedkyní výboru pro sociální politiku a jejím prostřednictvím jsme za hnutí SPD předložili celou řadu novel zákonů v této oblasti. Dalším expertem našeho hnutí přes sociální politiku je Mgr. Ing. Tomáš Doležal, který je velmi vstřícný jednání a v rámci této problematiky na nejvyšší úrovni.

Mimo konkrétních návrhů vztahujících se ke změně důchodového systému jsme navrhli i možné úspory ve státních výdajích. Vítáme, že se nám podařilo prosadit náš návrh na odpuštění důchodových odvodů pracujícím důchodcům a mírnější krácení předčasné penze lidem, kteří odpracovali 45 let. Též navrhujeme, že se musí významně podpořit porodnost v pracujících rodinách, aby naše země měla v budoucnu dostatečný počet aktivních plátců důchodového pojištění, kteří v našem průběžném důchodovém systému ufinancují důstojné důchody svých rodičů a prarodičů.

Všechny tyto návrhy jsme zpracovali a představili našim občanům v rámci projektu rodina na prvním místě. Jsme si vědomi, že podpora porodnosti by stabilizovala důchodový systém za několik desítek let, ale máme i podněty, že lze potřebné peníze sehnat i v krátkodobém horizontu. Během krátké doby lze získat do důchodového systému 100 miliard korun například tím, že se změní systém zaměstnávání lidí v exekucích, aby nebyli v šedé ekonomice, a nastavit takové kontrolní nástroje, aby se zabránilo daňovým únikům.

V rámci spolupráce na důchodové reformě musím též uvést pro naše hnutí SPD zásadní skutečnost, kdy se do jednání o připravované důchodové reformě za velké mediální propagace vložil prezident Petr Pavel, když na poslední pracovní den v měsíci březnu svolal jednání s ministrem Jurečkou a zástupci opozičního hnutí ANO k této reformě. Prezident Pavel argumentoval, že důchodová reforma dalece přesahuje horizont jedné vlády, protože ovlivní životy lidí na desítky let dopředu, a proto je nutné jednat i se současnou vládní opozicí. Velice nás zaráží, jak prezident České republiky, který by měl být prezidentem všech jejích občanů, může vůbec nepřizvat k jednání zástupce našeho hnutí SPD, které je druhou nejsilnější opoziční stranou zastoupenou v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Hnutí SPD volilo v parlamentních volbách v roce 2021 více jak půl milionu občanů, což přineslo zisk 20 poslaneckých křesel. Ze strany prezidenta Pavla je to velká neomluvitelná arogance, kterou přispívá k rozdělování naší společnosti.

Vážené dámy a pánové, nyní navážu na to, co jsem zmínil v úvodu svého vystoupení, když jsem uvedl, že Fialova vláda vůbec nehájí zájmy našich občanů, včetně těch nejzranitelnějších, tedy našich seniorů, a všech příjemců dávek důchodového pojištění. Jako jeden z mnoha příkladů uvedu zákon číslo 270/2023 Sb. ze dne 23. srpna roku 2023, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a který s účinnosti od 1. října 2023 přinesl úsporná opatření v oblasti valorizace důchodů a výrazné snížení motivace k odchodu do předčasného starobního důchodu. Navrhovaná vládní novela, dnes projednávaná, na tyto kroky navazuje a přináší soubor 12 optimalizačních opatření a já nyní zmíním ty zásadní, se kterými jako hnutí SPD nesouhlasíme a máme k nim zásadní výhrady.

Jedná se o zavedení mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití, když zcela zásadně odmítáme zvyšování hranice pro odchod do starobního důchodu nad 65 let. Konkrétní hodnoty důchodového věku pro jednotlivé skupiny jsou pro transparentnost uvedeny v tabulce, která je přílohou zákona o důchodovém pojištění, a každý má možnost se s ní seznámit. Podle poslední z uvedených novel má být současný proces zvyšování důchodového věku o příslušný počet měsíců v závislosti na příslušnosti pojištěnce ke konkrétní generaci ukončen dosažením hranice 65 let a sjednocením důchodového věku pro všechny ženy a muže v roce 2036, to je pro generaci narozenou v roce 1971. Například lidé narození v roce 1972 budou moci odejít do řádného důchodu po dovršení věku 65 let a sedmi měsíců, a to včetně žen, které vychovaly jedno nebo dvě děti.

Dále v hnutí SPD zásadně odmítáme postupné parametrické úpravy směřující ke zpomalení růstu nově přiznaných důchodů. Vše je vedeno s cílem, aby výpočty nových důchodů nerostly rychleji než průměrná mzda. To znamená, že v průběhu let 2026 až 2036 klesne meziroční nárůst nově přiznaných důchodů průměrně o 200 korun v každém roce. To bude ve finále znamenat, že příjemce důchodu přijde o více jak 2 000 korun ročně. Dle této novely postupně totiž klesne zápočet příjmů do první redukční hranice 44 % průměrné mzdy do výpočtového základu ze stávajících 100 % na 90 % a snížení procenta za rok pojištění ze stávajících 1,5 % na 1,45 %, což přinese postupné snižování relativní úrovně nově přiznaných důchodů, a to až o 8 %. Takže to ještě jednou zopakuji. Jsme proti postupnému zpomalení růstu nově přiznaných důchodů parametrickými úpravami.

K výše uvedené novele zákona o důchodovém pojištění, a to po důkladném prostudování, musím ještě zmínit, že zde vidím celou řadu problémů, které nastanou v souvislosti s případnou realizací do praxe, a souhlasím s definovanými riziky uvedenými v důvodové zprávě této novely. Zde se jedná o rizika, která lze očekávat pro orgány sociálního zabezpečení. Pro nás je zcela nepřijatelné, aby na nekompetentnost a neschopnost současné vlády efektivně řídit Českou republiku, která by vedla k její prosperitě a hlavně ke stálému zvyšování kvality života občanů, dopláceli právě lidé, kteří jsou nejvíce zranitelní, a to naši senioři.

Závěrem tedy zopakuji, že takto navrhovanou novelu zákona o důchodovém pojištění poslanci za hnutí SPD nepodpoří a v rámci dalšího projednávání se budeme snažit prosadit alespoň naše pozměňovací návrhy, neboť jsme si vědomi, že vládní poslanci se budou snažit všemi prostředky, a hlavně na základě své převahy v Poslanecké sněmovně tuto novelu co nejrychleji přijmout. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní požádám paní poslankyni Margitu Balaštíkovou, aby vystoupila se svým příspěvkem, poté se připraví paní poslankyně Monika Oborná. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý večer, vážené kolegyně a vážení kolegové. Úprava parametrů důchodového systému, kterou tato vláda hrdě nazývá důchodovou reformou, nastavuje tento režim: Lidé v produktivním věku budou platit třetinu ze svých příjmů na důchod, aby pak 20,5 roku dostávali zpátky necelou polovinu. Pokud projde postupné zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let, což já osobně považuji za zbytečné, nepřijatelné a trochu nelidské, bude to vypadat následovně. Většina lidí nastoupí do práce nebo do podnikání ve věku kolem 20 až 25 let. Mají-li tedy platit, a tedy i pracovat povinně 35 let, vznikne jim jedna část nároku na starobní důchod ve věku 55 až 60 let. Ale to ještě do penze jít nemohou. Budou muset pracovat dál, až do dovršení 65 a více let. Ročníky 65 a vyšší, tedy i já, lidé, kterým je dnes pod 60 let, budou muset pracovat ještě déle, aby pak měli naději na 20,5 roku života v důchodu. Nikdo se neptá, jak na tom tito lidé budou se svým zdravím, jaký život budou mít před sebou a za sebou, když odpracovali 40, někteří možná i 50 let.

Spočítala jsem, kolik člověk za 40 let do penzijního systému zaplatí a kolik z něj pak za 20,5 roku dostane zpátky. Z každé tisícovky mu stát vezme 350 korun a pak mu tedy laskavě cirka 250 korun vrátí, a to je minus 20 %. A kde je ten rozdíl? Jednak správa sociálních systémů nás ročně stojí, jak jsem se dočetla, osm miliard korun, ale asi se není nutné tím zabývat. Další penze prostě zmizí v bezbřehých vodách státního rozpočtu a za 40 let, kdy člověk pracuje a pak jde do penze, nakonec bude muset poslouchat vládu, která říká: bereš moc, svým důchodem ujídáš ze státní kasy. Nezlobte se na mě, to je docela smutný příběh našich důchodců. A fakt smutným faktem je i to, když to slyšíte v televizi jako jednu z hlavních zpráv a hned po ní slyšíte zprávu druhou, zprávu o politicích vládních stran, kteří někde čachrují s byty v Brně, kradou ve stovkách milionů a miliardách, roztáčejí peníze v podezřelých kampeličkách a přitom všem se všichni tváří jako svatí na pražském orloji.

Důchodci, kteří souběžně s důchodem chtějí ještě pracovat, jsou biti a váš systém je evidentně nemá rád. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že ti lidé asi něco dovedou, že si tu práci museli najít, že našli někoho, kdo jim za tu práci platí, a on jim platí rád. Věřte mi. Ti lidé, kterým je 60 a víc, umí dobře pracovat. Fajn. A tak jim předepíšete další sociální a zdravotní pojištění a platí se dál a jednou za rok, když se poprosí a požádá, tak jim ten důchod slavnostně přepočítáte, přidáte nějakou tu stovku, ale to si nemyslím, že to bude tolik, a čekáte a doufáte, že ten člověk třeba umře, anebo zapomene požádat. A to je další část toho smutného příběhu. Prostě řekněme si to, že na ty lidi kašlete. A kašlete také na lidi, kteří chtějí jít do předčasného důchodu. Zkracujete předčasný důchod o dva roky. A proč? Ten člověk 35 a více let pracoval a platil. A prostě už pracovat nechce a možná ani nemůže, protože je to nad jeho síly.

A co uděláte? Donutíte ho, aby pracoval dál, další dva roky, případně může zůstat doma a žít patrně ze vzduchu. Kdybyste dělali opravdovou reformu, já se domnívám, že byste hledali cesty, jak podpořit a zajistit 2. a 3. pilíř, když už na to stát nestačí. Aby si na to lidé mohli spořit sami. Koruna ze státního rozpočtu by těm lidem mohla vydělat v produktivním věku dalších 50 haléřů za den nebo třeba i další korunu. Jenomže to by chtělo nápady, propočty, muselo by se to odpracovat, museli by se zavolat skuteční odborníci a já nevím, jestli jste toho schopni nebo jenom nechcete. Místo toho tady předkládáte úpravu parametrů, aby to jakžtakž nějak vyšlo.

Zavedli jste letos Dlouhodobý investiční produkt a to je asi krok dobrým směrem. Ale kdo o tom ví, kdo to ví, jak jste to řekli lidem? Vy jste to utajili lépe než své šifrované telefony. Někteří z vás, abych vás neházela do stejného pytle. Zjistila jsem také, že lidé mají v bankách na účtech úspory více než za 4 biliony korun. Z toho 1,4, tedy 34 %, je na účtech s nulovými výnosy. Banky se na tom nestoudně pakují. A co vy? Zavádíte komunikaci v čele s generálem na obhajobu svých kroků, jak snížit důchody. To je další smutná část příběhu. Postarejte se o to, aby lidé měli informace, aby si odkládali své peníze na důchod efektivně a všem bude dobře a možná vám i někdo zatleská.

Zvláštní kapitolou vaší péče o lidi je to, jak říká paní Markéta Pekarová Adamová, prostřednictvím vás, paní předsedající, že nikoho nenecháte padnout, no tak to jsou invalidní důchody. Lidem, kteří jsou v invalidním důchodu a snaží se v té situaci o nějaký výdělek, snaží se pracovat, těm tedy důchody snižujete. A těch případů, těch jsou stovky. To je asi za tu jejich starost, za to, že se snažili. To je ta odměna. Typické jsou případy lidí s roztroušenou sklerózou. Promiňte, ale ten člověk tou nemocí trpí, je to jasně lékařsky prokázané. A když najde práci - víte, co se stane? Přijde o důchod. To jste tedy opravdu vymysleli super zrůdnost. Nikomu z vás nedochází, že ten člověk se nachází ve velice složité rodinné, finanční i zdravotní situaci, že ta nemoc není v současné době vyléčitelná. Ten člověk s ní bojuje, stojí ho to peníze, čas a mnohdy poslední síly, které má. A vy mu prostě zkrátka ty peníze seberete. Starej se o sebe sám.

A poslední poznámku si dovolím udělat k valorizacím důchodů. Proč berete lidem peníze i v tomto případě? Řeknu vám, jak to vidím. My jsme si prošli obdobím vysoké, opravdu vysoké inflace a je to jakási zkušenost a já doufám, že je za námi. Ceny, tak ty nám rostou hned. A mzdy, ty rostou až potom. Takže na inflaci se pak podílí každý. Když mu potom stoupne mzda, okamžitě také platí víc přece do důchodového systému. Ale když pobírá důchod, valorizace přijde zase až po roce a ještě nepokryje ani mnohdy plně inflaci a ani ten růst mezd. Důchodce, to je vlastně ten poslední, na koho se myslí a on vlastně doplatí finančně na tu inflaci nejvíc. Ano, valorizace se počítá z důchodcovské inflace víc, tam se zohlední ceny léků a méně se zohledňují ceny třeba za sportování, to jste pánbůh zachovali. Ale trošku opět seškrtali.

Zaštiťujete se snižováním schodku státního rozpočtu. Schodku, který byl vyvolán pandemií. Ale my jsme přece o 4 roky dál a pořád se tu rozhazuje o stovky miliard víc, víc, než kolik se vybírá a ve výběru daní, no tak v tom jste se nepohnuli ani o píď. A to jste si ještě zrušili EET, ono se to asi vyplatilo. Odborníky, včetně těch vašich, to mrzí, ale to je zřejmě daň za jakési politikaření. Vy neumíte udělat krok zpátky a uznat, že i opozice udělala něco dobře. To si ale nic nenamlouvejme. To je skutečný důvod, kvůli kterému obíráte důchodce, obíráte nízkopříjmové domácnosti, protože spoléháte, že oni se zkrátka neozvou, že se za ně nikdo nepostaví. Počítali jste s námi opozicí, to samozřejmě ano. Asi jste neočekávali takto úporné bránění těch nejslabších. A vy naše bránění nazýváte politikařením. Nám nejde o politikaření, vždy nám šlo o člověka, o národ a o budoucnost nás všech, i když vy to samozřejmě vidíte jinak.

My jsme splnili většinu svých slibů. To vy jste slibovali nesplnitelné, pošlapali jste své předvolební sliby, politikaříte no a ekonomicky se vám nedaří. Ta čísla jsou neúprosná, číslo nemá emoce, číslo jenom o něčem vypovídá. A proto jsme nuceni poslouchat bezbřehé politické chvástání, co všechno se této vládě podařilo. Ale bohužel, pane premiére, to je jen váš virtuální svět, virtuální svět této vlády. Nic víc, nic míň. Realitu vašich vládních kroků pociťují všichni občané. I my. A právě proto možná klesá ta důvěra ve vaši vládu. A tato parametrická důchodová změna není ničím jiným, než-li vaší nadějí, že vám zase někdo uvěří. A co nám zbývá? Asi abych popřála, ať nám všem pomáhá Bůh. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji paní poslankyni. Ještě zkonstatuji, že stahuje svou omluvu paní poslankyně Pokorná Jermanová, již je nějakou dobu přítomna v sále. A vystoupí nyní paní poslankyně Monika Oborná, poté se připraví pan poslanec Sládeček. Prosím.

 

Poslankyně Monika Oborná: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dobrý večer kolegyně, kolegové. Já jsem se původně ve svém příspěvku chtěla věnovat právě té problematice, která tady už několikrát zazněla, a to je problematika zvýšení věku do důchodu, protože musím říct, že mě osobně se to přímo dotýká. Ale nejenom mě, ale celé mé generace. A vy tady vlastně neustále tvrdíte a říkáte, jak to děláte právě pro ty budoucí generace. Tak já bych se chtěla zeptat, co vlastně tím tedy pro nás děláte. Protože zatím tady tou novelou nám říkáte to, že na důchod úplně zapomeňte, jestli možná, když dobře, tak půjdete v 68, v 70 letech do toho důchodu. No, pane ministře, já mám doma rodiče, kterým je 70 let, a jestli si myslíte, že by ještě mohli aktivně někde působit v zaměstnání, tak je to opravdu velmi iluzorní. Takže určitě tímhle pro mou generaci nic neřešíte a určitě to není ta cesta, jak tímhle udělat něco pro naši generaci.

Nicméně, já jsem tady poslouchala ty projevy, faktické poznámky a několikrát tady zazněla taková ta mantra, že my tedy konečně něco děláme pro tu důchodovou reformu a ta vláda Andreje Babiše, ta špatná vláda, předchozí, vy jste nic nedělali. Tak já jsem si dala tu práci a podívala jsem na programové prohlášení vlád, protože to považuji za dokumenty, na základě kterých si jednak vláda říká o důvěru Poslanecké sněmovně, ale také vlastně do jisté míry tím slibuje něco veřejnosti a tudíž to je jakýsi závazek vůči veřejnosti.

Takže mi nejprve dovolte, a velmi, velmi krátce, abych zde připomněla za prvé prohlášení dvou předchozích vlád a pak to prohlášení současné vlády.

Tak tedy vláda Bohuslava Sobotky se v roce 2014 ve svém programovém prohlášení zavázala, že připraví novelu zákona o důchodovém pojištění týkající se úpravy podmínek pro zvyšování důchodu od roku 2015 a cituji konkrétně: "Vláda ukončí platnost pravidla snížení valorizace důchodů a zajistí, že důchody budou od ledna 2015 opět zvyšovány o 100 % nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. Ustaví odborné komise jak k ukončení II. pilíře a návrhům změn důchodového systému, tak k návrhu dlouhodobého a systémového řešení rodinné politiky v České republice.".

Teď velmi, velmi stručně. V roce 2018 se vláda Andreje Babiše ve svém programovém prohlášení zavázala prosadit novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy. Tím přispějeme, jak se zde uvádí, ke zvýšení životní úrovně lidí s nízkými důchody, kde základní výměra tvoří významnou část důchodu, aniž by byl narušen princip zásluhovosti. Dále se vláda zavázala k zachování pravidla pro valorizaci navázanou na růst mezd a index spotřebitelských cen a novelu zákona upravit o navýšení důchodu o 1 000 korun lidem, kteří dosáhnou věku 85 let. Jistě, ano, souhlasím, můžeme zde diskutovat o nějakých detailech, ale nelze vůbec zpochybnit to, že obě uvedené vlády slib ze svých programových prohlášení v oblasti důchodového systému plnily.

A nyní to nejdůležitější a proč jsem vlastně tady udělala takový ten exkurz do té minulosti, bych se ráda podívala na to programové prohlášení aktuální vlády. Jak je na tom vlastně současná vláda Petra Fialy. V programovém prohlášení z roku 2022, což není ještě tak dávno a ve stejném znění i z roku 2023 se uvádí: Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů. Ponechme stranou, že už je téměř polovina roku 2024, chci zde uvést opravdu ty zásadnější sliby. "Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné, základní složky se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka, pokračuje programové prohlášení vlády, bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná položka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi. Vláda se dále zavázala podpořit seniory pracující v důchodovém věku a více jim zohlednit celkové odpracované roky. A nyní ten zlatý hřeb. Cituji: "Zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod." Ano, je to tak, zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod.

Takže já se tímto, dámy a pánové, obracím zejména na koaliční vládní poslance, jestli je vládou předložená novela zákona o důchodovém pojištění právě ta slibovaná reforma penzí z programového prohlášení, na jehož základě jste vy vyslovili vládě důvěru. Nebo je to vlastně úplně jiná novela. Nezbývá než konstatovat, že vláda ve svém programovém prohlášení, a to dokonce i v jeho upravené podobě z března loňského roku, neříkala v nejpodstatnějších věcech veřejnosti pravdu. A já si troufám říct, že přímo lhala. Potřebná doba pro předčasné důchody se prodloužila, přispívat příbuzným nepůjde, nově přiznané důchody se oproti současnému stavu o 8 % sníží. Zcela zásadním bodem této vládní reformy penzí je prodlužování věku pro odchod do penze, o kterém ve vašem programovém prohlášení není ani slovo.

Nezbývá, než se ptát, co se od roku 2002 nebo 2003 tak zásadně změnilo. Že by válka na Ukrajině ohrozila náš penzijní systém v roce 2030 nebo 2035? No to asi určitě ne. Buď jste veřejnosti lhali, když jste psali své prohlášení nebo jí lžete teď, když předkládáte důchodovou novelu a tvrdíte, že je to jediná možnost a jinak to nejde.

A na závěr svého vystoupení bych se chtěla pana ministra zeptat a věřím, že mi po skončení této rozpravy na tyto dotazy odpoví. Ráda bych se pana ministra proto zeptala, zda tato novela obsahuje výše uvedené sliby z programového prohlášení a pokud snad nikoliv, kam a proč se ztratily. Dále by mě zajímalo, zda programové prohlášení vlády ohledně důchodové reformy zahrnovalo i nekonečné prodlužování věku odchodu do důchodu, jak nyní navrhujete. A pokud tam snad chybělo, proč a co se od roku 2023 změnilo, aby bylo nutné k tomuto kroku zasáhnout.

A na závěr bych jenom chtěla říct, že přeji celé své generaci i budoucím generacím, abychom opravdu do toho důchodu nemuseli jít v 70 letech. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji paní poslankyni. Nyní se s faktickou poznámkou hlásí paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, já když jsem poslouchala paní Moniku Obornou, vaším prostřednictvím, já jsem si otevřela to vaše programové prohlášení vlády. Ono to tam skutečně je - zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod. Víte, když argumentujete u jiných zákonů, tak říkáte - máme to v programovém prohlášení vlády, jsme tím vázáni - insolvence. Zákon o státní službě - máme to v programovém prohlášení, jsme tím vázáni. Tak jste vázáni programovým prohlášením nebo nejste. Zkuste se jednou rozhodnout. To, že ho měníte v průběhu hry, to už jsme si zvykli. Když se to hodí, tak jste vázáni programovým prohlášením a když se to hodí, tak nejste. Já děkuji kolegyni Oborné, vaším prostřednictvím, že mi to připomněla, že až se příště budu opět připravovat na jednání Sněmovny, první, čím začnu, bude přečtení programového prohlášení vlády, protože to zjevně nečte ani vláda. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A já děkuji za dodržení času. A nyní pan poslanec Karel Sládeček. Připravit se může pan poslanec Martin Kukla posléze. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, milé dámy, vážení pánové, rád bych se vyjádřil k novele zákona o důchodovém pojištění, které mimo jiné zvyšuje věk pro odchod do důchodu a snižuje výši nových důchodů, tedy samé negativní zprávy pro budoucí české důchodce.

Zvýšení věku pro odchod do důchodu je pro SPD nepřijatelné. Stejně jako nesouhlasíme se zavedením postupných parametrických úprav, které směřují ke snižování nově přiznávaných důchodů. Důvodová zpráva obsahuje následující text: Úroveň zabezpečení musí být důstojná a přiměřená předchozím dlouhodobým zásluhám pojištěných osob. Dnešním důchodcům bychom měli děkovat za to, co pro nás vybudovali. Protože vybudovali Českou republiku. Zatímco současná vláda nejenže nic nebuduje, ale vypadá to tak, že spíše boří. A uvědomte si, pane premiére, že zhruba 50 % důchodců má důchod nižší, než je průměrný důchod. Malá odbočka. Když jsem si nedávno zažádal o důchod, tak mi byl vyměřený ve výši 13 360 korun, a to jsem měl leckdy i dvě zaměstnání. Říkáte, nejsou peníze na důchody, ale přitom jste si schválili neomezený počet politických náměstků. Na neomezené vytváření korýtek pro vaše spolustraníky peníze máte, ale na důchody ne. Přitom by stačilo schválit zdanění zahraničních dividend, jak navrhuje hnutí SPD. Tím by do státního rozpočtu přiteklo více než 300 miliard korun, ale k takovému kroku bohužel vláda řízená z Bruselu nesáhne. Šetřit je vhodné tam, kde je to nejméně bolestivé. Například by bylo vhodné zrušit Senát. Je to zbytečná trafika pro neúspěšné kandidáty na prezidenta, politické odpadlíky a politické důchodce. Provoz Senátu ročně stojí náš stát zhruba 662 milionů korun. Zatímco volební účast dosahuje žalostných 19 %.

To je důkaz o tom, že je tato instituce zcela nadbytečná. Vláda pětikoalice vytvořila tři nová, zcela zbytečná ministerstva, mimo jiné i proto, aby mohla zaměstnat odpadlíky třeba z Pirátské strany. Tato strana, která má pouhé čtyři mandáty, má dokonce zastoupení ve vedení Sněmovny. Tam vidím další možnou úsporu peněz. A mohl bych zde hovořit ještě hodně, hodně dlouho.

Pro porovnání, Česká republika dává na důchody 8 % hrubého domácího produktu, zatímco západní Evropu stojí důchody 12 % hrubého domácího produktu. Vypadá to tak, že vláda Petra Fialy umí akorát zvyšovat daně, snižovat důchody českým občanům a posílat lidi žádat o sociální dávky, proto já v tomto případě budu hlasovat proti přijetí této novely zákona o důchodovém pojištění. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. A nyní požádám pana poslance Martina Kuklu, který je na řadě, aby přišel k pultíku. Připravit se může paní poslankyně Iveta Štefanová. Pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo, paní předsedající. Dobrý večer, kolegyně, kolegové. Já mám připravený krátký projev, ale možná na úvod si vzpomenu, když tady vystupoval jako první pan premiér, tím, že se České republice daří, že bohatneme. Já si to rozhodně nemyslím, pan premiér asi žije v bublině. Byl jsem čtrnáct dní u petičního stánku na ulici mezi lidmi, přijímám lidi v poslanecké kanceláři a rozhodně si to nemyslím. Ti lidé říkají skutečné příběhy a někdy jsou hodně smutné, když nám říkají, že nemají ani na zaplacení elektřiny a složenek. A jsou to lidé různého věku, mladí, starší, senioři, důchodci.

A když se teď podívám na důchodovou reformu, kterou vy tady předkládáte, tak co vlastně důchodová reforma je. Je to pouhé snížení valorizací a prodloužení odchodu do důchodu. Prostě chcete sebrat budoucím seniorům peníze a těm, kteří teprve do důchodu půjdou, tak aby si ho moc neužili. Protože když si to spočítám na sebe, takový odhad, je mi zhruba přes čtyřicet let a podle toho vašeho návrhu bych měl jít do důchodu v sedmdesáti letech. Když se podívám na moje prarodiče, tak oba moji dědové by byli v důchodu dva roky. A vy tady říkáte, že budeme v průměru v důchodu dvacet let. No já si to rozhodně nemyslím. Byla by to tedy potěšující zpráva i pro mě, kdybych dělal do sedmdesáti a dvacet let si pak užíval důchod. Myslím si, že to by bylo moc krásný.

Víte, já jsem dneska volal jednomu kamarádovi, lékaři, a ptal jsem se ho, kolik má pacientů okolo devadesáti. Má takový větší obvod, přes tři tisíce, a jestli má pět. Tak toto je ta realita v dnešní době. To je ta realita. A vy tady říkáte, že nejsou peníze. A podívejte se, co jste udělali seniorům. Vy jste každému seniorovi sebrali tisíc korun, a to už má de facto do dožití. Každý měsíc mu přijde o tisíc korun méně. A když budete valorizovat ty důchody, tak mu přijde třeba o 1 100 korun méně, když tam bude valorizace. A takhle to má už na furt. To jste prostě sebrali každému důchodci tisíc korun v tuto chvíli průměrně v České republice.

A hlavně, že máme na F-pětatřicítky za 300 miliard, hlavně že máme na dotace na elektromobily a na další jiné nesmysly. Já vím, že důchodci a pracující pro vás nejsou prioritou. Ale podívejte se, co slíbil váš premiér. Slíbil, že udrží stávající valorizační mechanismy a že nebude nic měnit. A podívejte se. Zase lhal. A když se podívám na ty vaše sliby předvolební, nebudou se zvyšovat daně. Co jste udělali? Zvedli jste daně. Budete bojovat proti nelegální migraci. No nemyslím si, že proti ní bojujete, když jste schválili migrační pakt. Budete bojovat za zachování spalovacích motorů. A podívejte se, kam se ženeme. Říkali jste, že nebudete zvyšovat daň z nemovitosti, takzvaná daň z úspěchu. A podívejte se, v celé České republice se lidem daň z nemovitosti zvedla, minimálně dvakrát.

A váš premiér, nebo ministr financí doporučil ještě obcím, když jim sebral rozpočtové určení daně, tak aby si to vykompenzovaly a zvedly právě daň z nemovitosti. To jim doporučil váš pan ministr financí. Takže vy jste jim to zvedli dvakrát a ještě ministr financí dal doporučení, ještě to zvedněte. Důchodový systém je před kolapsem, řekl v roce 2010 váš premiér. Je rok 2024 a já tady žádný kolaps nevidím. Slíbili jste, že nezvýšíte věk odchodu do důchodu. A dneska tady v prvním čtení řešíme, že ročníky 2000 půjdou do důchodu v sedmdesáti a více let. Nedovolíte zvyšování ceny elektřiny. A podívejte se, kam ty ceny vyšplhaly. A co boj proti šedé ekonomice? Zrušili jste EET a teď vám ty finanční prostředky chybí.

Váš pan premiér vydal knihu Vládnutí v krizi. Já jsem jí tedy nečetl, ale vše, co jsem tady jmenoval, tak to byly lži premiéra Fialy, tak nevím, jak se ta kniha jmenuje. Možná se mě mohl zeptat, já bych mu poradil ten název. Doteď nebyly antibiotika. Nejsou očkovací látky proti černému kašli a další jiné problémy. Ale pojďme si teď na rovinu říct, jestli náš stát hypoteticky má nebo nemá na důchody. Jaké jsou ty vaše priority. A když se podívám, tak náš stát si v tuto chvíli může dovolit realizovat nejdražší armádní zakázku v historii ČR, a to v součtu za více než 300 miliard nakoupíme pár F-pětatřicítek. A kdo ví, kdy je tady budeme mít, za sedm, za deset let. A to je asi priorita. Náš stát si může dovolit ignorovat vyvádění kapitálu z České republiky v podobě nezdaněných dividend - dalších 300 miliard. Náš stát si může dovolit odsouhlasit migrační pakt a z něj vyplývající postihy, jakožto půl milionu korun za každého nepřijatého migranta, v případě, když je zajistíme, tak mu poskytnout naše sociální dávky a začlenit do společnosti. Ale sami víme, že tito lidé z třetích zemích jsou většinou nezačlenitelné, vznikají ghetta a jiné problémy, nepřizpůsobivé skupiny, které pouze budou zatěžovat náš rozpočet.

Stát zrušil EET, respektive vy, jako pětikoalice, jste zrušili EET, a to byl taky příjem ve výši několika miliard korun. Stát si může dovolit nebo vy jako pětikoalice nespočet politických náměstků, navýšili jste počet ministerstev, de facto tři ministerstva. A když se tady podívám, kolik je tady ministrů, tak vidím jednoho ministra, dva ministry.

Jinak jich tady tabulkově máte, že musíte sedět ve dvou řadách. Ale vidím tady dva. Takže pracují dva, protože tuto schůzi jste si svolali vy. A když už jde do tuhého, tak vytáhnete Andreje Babiše, to je dobré téma pro vás. Za všechno může Andrej Babiš a pak ho spojíte ještě s Ruskem. A nás taky všechny spojujete s Ruskem. Na mě pak lidé pokřikují, že jsem proruský na ulici. Já se jich nebojím, já s nimi jdu diskutovat a zeptám se, čím jsem proruský, nebo čím je Andrej Babiš bezpečnostním rizikem? A nikdo mi to nedokáže vysvětlit. Možná, že to slyšeli někde v televizi, a to jsou ta média, kterými vymýváte lidem hlavy.

Když se podíváme na Českou republiku, tak vydává zhruba 7,7, 8 % HDP na důchody. Průměr EU je 12 %. Itálie 15,9, Řecko 15,7, Francie 13,6, Rakousko 13 %, Česká republika v tuto chvíli 7,7. Podle Správy národní rozpočtové rady z roku 2022 je podíl starobních důchodů k HDP 7,7 %. A v té nejobtížnější době, po roce 2058, to bude zhruba 11,5 % HDP. Pak už to zase začne klesat. Tak já nevidím důvod, proč jste si v tuto chvíli vzali jako rukojmí seniory a pracující, kteří půjdou do důchodu. Vy nevíte, že právě posouzení vyspělosti zemí se určuje na výši důchodu a na životní úrovni? Vy jste jí prostě v tuto chvíli snížili a chcete jí dal snižovat tím, že lidé budou chodit jenom do práce a důchodci si neužijí. Jednak nedostanou tolik finančních prostředků, kolik by si zasloužili a jednak v tom důchodu budou velmi krátkou dobu. Protože nezlobte se na mě, ale jít do důchodu v dvaasedmdesáti letech, si nemyslím, že je vhodné. Já už jsem to tady říkal v technické poznámce, kdy jsem říkal, že jsem z jedné firmy, 5 000 zaměstnanců a ta firma na vlastní náklady pro ty dělníky poskytuje předdůchodový systém, a to znamená, že chodí do práce půlku pracovní doby a dostávají plný plat. Je to posledních pět let před důchodem.

Právě teď v šedesáti letech nastoupí do toho předdůchodového systému a do šedesáti pěti let prostě chodí 50 % mzdy. Ano, ta firma si to může dovolit. Ale nedokážu si představit, že lidé budou pracovat do dvaasedmdesáti let. Další, co ta důchodová reforma řeší, je předčasný důchod. Ano, vy to prodlužujete, že musíte mít odpracováno ne současných 35 let, ale 40 let. A do předčasného důchodu budete moci jít pouze tři roky před řádným důchodem. Já jsem říkal, že nebudu dlouhý, že se vejdu do deseti minut. Na závěr to shrnu. Tady nejde o žádnou důchodovou reformu, jde pouze o parametrické změny.

My jako hnutí ANO jsme proti zvyšování odchodu do důchodu. Myslím si, že věk 65 let je pro nás hraniční. Není možné, aby se státní rozpočet hojil na současných důchodcích. Já nerozumím tomu, proč současná vláda, pětikoalice má takovou pifku na důchodce. Je prostě třeba tady říct, že tato vláda se rozhodla zhoršovat život a životní úroveň v naší České republice. Budu hlasovat proti důchodové reformě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji panu poslanci. S faktickou mám přihlášeného pana poslance Huberta Langa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Na svého předřečníka bych chtěl reagovat na Martina Kuklu. On tady udělal krásný výčet toho, co všechno je tady špatně. Já tady vlastně dva dny jsem, dva dny to tady sleduju a řeknu, že absolutně nechápu pětikoalici, když týden před volbami do Evropského parlamentu přichází s novelou zákona o důchodovém pojištění v prvním čtení. Vy jste prostě sebevrazi. Vy nejste normální, protože to je jako byste nasedli do nějakého letadla kamikadze, kdy jenom dostanete benzín, abyste někam odletěli a už se nikdy nevrátili. Já nevím, jestli vám to vaši marketéři nějak doporučili nebo podobně, ale opravdu tady předstoupit před Poslaneckou sněmovnu, předstoupit tady před kamery, kdy i náš pan předseda dneska jednoznačně pojmenoval všechny ty věci, které jsou tam špatně, dva dny tady posloucháme, co tam všechno je špatně, vy prostě jste normálně šílenci.

Já bych samozřejmě neměl vůbec vystupovat, měl bych být šťastný za to, co vy tady vlastně říkáte, co vy tady obhajujete, obhajujete tady to neobhajitelné, protože nám samozřejmě přibude dalších možná pět procent, oběma opozičním stranám, co jsme tady ve Sněmovně, protože to přece nemyslíte vůbec vážně, co chcete udělat. Vy tady prostě chcete porodit v tom prvním, druhém a třetím čtení mrtvý dítě. Tady jednoznačně zaznělo, že pakliže se hnutí ANO za rok a půl, co všechny predikce vlastně zatím ukazují, a samozřejmě s pokorou k tomu přistupujeme, vrátí zpět do vlády, tím, že jste nebyli schopní se s námi na ničem dohodnout, tak my to zrušíme. Tak my tady prostě se bavíme o nějakým předčasným porodu něčeho, co prostě potom takhle zrušíme.

Vy tady na tom krvácíte, já to absolutně nechápu. Ani nerozumím tomu a nevěřím tomu, že máte na tom nějakou pětikoaliční shodu. Někoho to prostě napadlo, někdo se rozhodl, že to takhle udělá, ty parametrické změny jednoznačně dneska, včera, ti kolegové, kteří tomu rozumí ze sociálu tady ukazují, že to je nesmysl, prostě nemůžete se dožít jednadvaceti let, nedej bože vůbec, to je o nějakém zdraví prostě, a vy do toho takhle jdete. (Předsedající: Čas.) Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Požádala bych o zvážení těch metafor, byla velmi citlivá. Nyní pan poslanec Igor Hendrych.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já metafory používat nebudu, já budu naopak striktně srovnávat. A děkuju panu kolegovi Kuklovi, který tady uvedl, že se skutečně jedná o parametrické změny, my to tvrdíme jako hnutí ANO úplně všichni a on to tady pojmenoval. A já si tady dovolím odcitovat z připomínkového řízení, resp. s názory Ministerstva zdravotnictví, které uvedlo v rámci připomínkového řízení.

"Nejedná se o důchodovou reformu, jak je často v médiích návrh novely zákona představován. Návrh zákona je souborem opatření, které mají přinést do důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jejich účelem je posílení finanční a sociální udržitelnosti základního důchodového pojištění. Jedná se vesměs o úsporná opatření restriktivního charakteru, která se nepříjemně dotknou všech budoucích žadatelů o starobní a invalidní důchody." Tolik citace z připomínkového řízení, které k tomuto zákonu uvedlo Ministerstvo zdravotnictví. A já opakovaně bych rád uvítal tady v této lavici za mnou pana ministra zdravotnictví Válka, aby nám nejen na tuhle, ale i na některé další výhrady, které Ministerstvo zdravotnictví v tom připomínkovém řízení uvedlo, aby se nám k tomu vyjádřil, jestli je to názor jenom těch úředníků jeho, těch odborníků, anebo i jeho. Já jsem ho tady moc neviděl, on tu tedy byl, ale nějak se nedral k mikrofonu, aby odpovídal tady na tyto, už několikrát položené otázky. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já také děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášená paní poslankyně Iveta Štefanová a připraví se pan poslanec Mašek. Paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Já děkuji za slovo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, já jsem zde krátce vyjádřím k tomu předloženému návrhu. Bavíme se tedy dnes o důchodech. A je potřeba a tady zopakovat, co je důchod. Důchod není nějaký bohulibý milodar od státu. Jsou to státem garantované peníze, zasloužené po celoživotní práci. To, jak tu dnes žijeme, je z velké části díky našim předkům a právě i současným důchodcům. Ti, kdo ten náš stát a naši prosperitu po celý život budovali, nám nic nedluží. To my dlužíme jim. To je třeba si uvědomit při každé debatě o důchodech.

Důchodový systém nemůže být nikdy jiný než průběžný. A ty úvahy o komerčních pojistkách jsou zcela zcestné, což dostatečně potvrdila právě i tato vláda, která zapříčinila gigantickou inflaci a statisícům důchodců, ale i všem občanům znehodnotila jejich úspory. Účel státního důchodu je jediný, a to zajistit důstojný život lidem, kteří se už sami uživit nedokážou, buďto kvůli stáří, nebo pro zdravotní indispozice. Primárně proto musíme nastavit minimální výši důchodů tak, aby si lidé z něj zaplatili své základní potřeby, aby z něj zaplatili nájem, jídlo, šaty, v neposlední řadě samozřejmě i léky a možná i minimální kulturu a společenský život.

Nejméně druhé nebo třetí období zde SPD navrhuje zavedení minimálního zaručeného důchodu alespoň na výši hranice chudoby, nejlépe na hranici minimální mzdy. To je to nutné, praktické opatření, aby si důchodci z toho mohli zaplatit důstojný život. Je naprosto absurdní, ale živý argument, že nejsou a nebudou peníze na důchody. Vedle toho stát vyhazuje stovky miliard jinam.

Vy tu dnes předkládáte, vydáváte za reformu opatření, kterým lidem znemožníte jít do důchodu v 65 letech a důchody se začnou tedy vyplácet později a později. Je naprosto evidentní, že v 60, v 65 letech, v 70 letech člověk rozhodně nemá fyzičku tak, jako ji měl ve 30 nebo ve 40 letech. A upřímně, ani já si neumím představit, že bych v 65 letech vydržela plný provoz 8 hodin na nohou nebo že bych zvládla nějakou náročnější manuální práci. Starší člověk má samozřejmě i horší veškeré motorické schopnosti, hůře se koncentruje, má pomalejší reakce. Takže nutit například, aby šofér kamionu jezdil ještě v 70 letech, je přímo hazard. Znám samozřejmě a umím si představit zdravé a intelektuálně schopné jedince, což jsou ale výjimky. A plošně platí, že člověk nad 60 let nemládne, a samozřejmě jeho stav se rok od roku bohužel spíše zhoršuje.

Operuje se tu s věkem dožití a jakou dobu pak stát musí staré lidi živit. Průměrný věk dožití u mužů je u nás asi 76 let a to znamená, že průměrný muž by tedy měl v budoucnu důchod deset let a i méně let. Jenže podle dostupných údajů naději na dožití ve zdraví by v roce 2019 v České republice měly ženy zhruba do věku 64 let a muži do 62 let. Pokud bychom tedy chtěli lidem umožnit, aby alespoň jeden či dva roky si žili v důchodu ve zdraví, museli bychom věk odchodu do důchodu dokonce snižovat.

A já si skutečně myslím, že cílem by mělo být nezvyšovat věk odchodu do důchodu, ale zefektivnit naopak chod státu tak, aby toto nebylo nutné. Řešení udržitelných důchodů je prostě třeba řešit na více rovinách. Stát se prostě musí naučit navyšovat příjmy jinak než jen zvyšování daní a snižovat výdaje jinde než jen na důchodech. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji vám, paní poslankyně. A nyní, jak již bylo avizováno, pan poslanec Jiří Mašek. Připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner posléze. Pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k současným změnám důchodového systému, které často bývají prezentovány jako reforma. Pokud považujeme úpravu několika parametrů za dostatečnou pro název reforma, to opravdu nevím. Ovšem z pohledu teorie by reforma měla znamenat zásadní změnu ve fungování určitého systému, což v tomto případě nenastává. Já osobně bych to tedy reformou rozhodně nenazval. Devalvujeme tím význam tohoto pojmu a nedáváme dobrý příklad pro budoucnost, kdy možná někdo s opravdovou reformou důchodového systému přijde.

Strašení tím, že se naše děti ve stáří budou muset postarat samy o sebe, je nepodložené. A aby k tomu došlo, musela by se ekonomika státu totálně zhroutit, protože na důchody být musí. Je to základní funkce státu. Vždy budou lidé v důchodu a ekonomicky aktivní populace. Pokud příjmy důchodového systému nebudou v budoucnu dostatečné, není nic špatného na úvaze, že tam dodáme peníze odjinud. Mimochodem, o tom jsme se tady v rámci faktických opakovaně včera a dnes bavili.

Můžeme hovořit o vyšších výnosech z daní nebo tvrdším zdanění zahraničních konglomerátů, které odvádějí kapitál do zahraničí. Můžeme mluvit o úsporách na výdajích. Ale určitě bychom měli mluvit o zvyšování výkonnosti ekonomiky státu, o opravdu důsledné digitalizaci a automatizaci. A určitě se bude ukazovat, že lze generovat příjmy i touto formou, kdy bude třeba klesat účast pracovníků na naplňování důchodového účtu.

Expremiér Špidla říkal, že zdroje jsou, a měl pravdu. Dodnes jsme třeba zahraniční společnosti adekvátně nezdanili. Dnešní situace je zkreslená tím, že podporujeme samozřejmě Ukrajinu, vydáváme peníze na zbrojení, nakupujeme munici, drahou armádní techniku. Tak samozřejmě to náš státní rozpočet také zatěžuje.

Pro dobré fungování důchodového systému je klíčová kvalitní propopulační politika. O tom jsme se tady dnes opakovaně také bavili. Současný systém však demotivuje nízkopříjmové lidi od práce a vysokopříjmové od zakládání rodin. A opatření pro změnu tohoto stavu se důsledně nedělají.

Vláda se vydala úspornou cestou, avšak tato úspora vlastně nic nepřinese. Představitelé vlády budou moci chodit do médií a říkat, že se snaží. Ve výsledku je ta situace pro lidi fakt ale zhoršená. Propopulační politika by měla být zaměřena na vzdělanější lidi, kteří odkládají v současnosti rodičovství. Musíme se zaměřit nejen na peněžní dávky, ale i na nepeněžní formy podpory těchto rodin s dětmi.

Ministr Jurečka ubezpečil současné důchodce, že se jich navržená opatření nedotknou. Všichni ale víme, že to není pravda. Ta opatření se jich již dotkla zmíněnou tisícikorunou na valorizaci. To už nastalo a neodstane to. To znamená, že teď tisícikoruna měsíčně minus se s každým důchodcem potáhne až do konce života. Budou to financovat přitom střední a vysokopříjmové skupiny, což odporuje principu zásluhovosti a podporuje nesolidaritu.

Skutečná reforma by vyžadovala podstatné změny penzijního systému jako celku. Reformní by byl například ten druhý pilíř, který podporoval vysokopříjmové skupiny. Reformní kroky by měly vést k tomu, aby důchod více akcentoval zásluhovost, což ale není politicky populární. Samozřejmě ten další pilíř by měl být s garancí státu.

A teď bych si dovolil - pan ministr tady, tuším, teď není - (Reakce v sále.) promiňte, pane ministře, omlouvám se - ale použiji materiál vytištěný ze stránek Ministerstva práce a sociálních věcí, kde nás ministerstvo informuje o důchodové reformě. Hned v záhlaví reformy důchodového systému se píše: "Složme se, aby se z toho naše děti nesložily. Změnu systému musíme provést co nejdříve. Jinak se naše děti férového důchodu nedočkají." Čili malinko postrašení a jdeme do toho. "V České republice funguje takzvaný plně průběžný důchodový systém," tam vysvětlují ministerští úředníci. "To zjednodušeně znamená, že pracující lidé, kteří do důchodového systému přispívají, ať už jako zaměstnanci nebo OSVČ, financují penze svých spoluobčanů v důchodovém věku."

"Průměrná doba dožití obyvatel stoupá. A tím pádem roste a bude růst počet osob v důchodovém věku, kteří ze systému potřebují čerpat." Je to dlouhodobě neudržitelné a tak dále. A potom se tady konstatuje, že máme tedy teď nejvyšší čas tomu předejít a změna bude nutná nejen v omezení předčasných důchodů, ale také dalších parametrů, jako je například úprava pojištění OSVČ, zpomalení růstu nových důchodů a dalších. Jinými slovy zasáhnout do systému, který je dlouhodobě nastaven a dlouhodobě funguje vlastně od devadesátých let.

A jaká je dneska skutečnost s nákladovostí na důchodový účet, ty výdaje v jednom roce? Takže je to 8 % HDP, což odpovídá průměru OECD. Ale už jsme tady opakovaně konstatovali, že státy na západ od nás dávají vyšší procento HDP. A je to například Itálie 15,9 %, Rakousko 13 %, Francie 14,5 %. Vím, že tady někteří budou argumentovat, že někde se důchody zdaňují a podobně, že se to nedá jednoduše porovnávat. Nicméně dáváme výrazně míň, než je průměr Evropy na západ od nás, ke které vzhlížíme a ke které se chceme blížit. Takže to je jeden úhel pohledu.

Potom z těch samých stránek jsem si přečetl podpůrné komentáře, které jsou tam s fotografiemi. Pan ministr Jurečka, ministr práce a sociálních věcí, tam má headline: "Zajistíme důstojné a férové důchody nejen dnešních seniorů, ale i budoucí generací." O tom, že už dnešní senioři byli neférově obráni o tisícikorunu při valorizaci, jsem tady mluvil. Profesorka inženýrka Danuše Nerudová, ekonomka a vysokoškolská pedagožka, tam má headline: "Čím později, tím více budou změny bolestivé." No, tam si nejsem úplně jistý. Ale v každém případě si myslím, že bychom to měli brát jako výzvu, že vláda by měla přidat a motivovat více k tomu, aby se vybíraly daně, aby se zlepšovala ekonomika a podobně. Ano, čím později to uděláme, tím to bude více bolestivé. Pak je tam inženýr Filip Pertold, Ph.D., člen poradního týmu, který říká: "Reforma musí odstranit závažné nespravedlnosti." Tak já nevím, jaké nespravedlnosti měl na mysli, ale domnívám se, že spíš ta reforma je pro současné důchodce nebo ty, co právě nastupují do důchodu, nespravedlivá ve vztahu k tomu, co tady bylo v uplynulých několika letech, například při boomu předčasných důchodů, ke kterým sám pan ministr vyzýval, aby se k nim lidé hlásili.

Potom inženýrka Horská podporuje důchodovou reformu s tím, že "prostředky odvedené na důchodové pojištění v době ekonomické aktivity populačně nejsilnějších ročníků nestačí na pokrytí výdajů". Ano, nestačí a stačit nebudou. Ještě o tom budu mluvit. Ale jestliže tato vláda v podstatě souhlasí s tím, aby ekonomicky aktivní mladí lidé pracovali jenom na částečné úvazky, tak samozřejmě nemůžeme počítat s tím, že se plnohodnotně bude plnit důchodový účet, a musíme si už dopředu naplánovat, že důchodový účet budeme doplňovat ze státního rozpočtu. On v podstatě je součástí státního rozpočtu a je tam jenom v uvozovkách oddělen v mašličkách. A bude se tam do toho prostě muset přilít. A my se budeme muset domluvit, jaké to bude procento, aby to bylo rozumné. A pan docent Petr Jánský, poslední z toho týmu pro důchodovou reformu, který se tady vyjadřoval i se svou fotografií na stránkách ministerstva, tak řekne, a to jenom konstatuje: "Potřebujeme zabezpečit udržitelné financování důchodů." S tím se dá určitě souhlasit.

Pak je tam vysvětlen občanům výpočet důchodu, základní a procentní výměra a podobně, zásluhovost a tyhlety věci. Je to vysvětlené jednoduše, dobře, nicméně tam nejsou ty základní věci, ke kterým se vláda nehlásí: ta aktivita nejenom v tom, že se důchody nějakým způsobem pro důchodce zhorší, ty výpočty, že se bude prodlužovat věk odchodu do důchodu. Chybí tam ta příjmová stránka. A když chceme mluvit o té reformě, tak by tam měla být nějakým způsobem naznačena.

Jaká je v současné době situace z hlediska čisté mzdy a porovnání dosaženého důchodu vůči čisté mzdě? Což je parametr, který je dlouhodobě porovnatelný, a my bychom se na něj asi měli odkazovat. V současnosti při průměrné hrubé mzdě 42 300 činí mzda čistá 33 800 korun a průměrný starobní důchod byl 20 200 korun. To byl údaj z šestého měsíce roku 2023. V té době skutečně procento výše důchodů vůči čisté mzdě stouplo na historicky nejvyšších 59,8 %. Ale bylo to proto, že se tam prolomilo skokové zvýšení důchodů díky tomu valorizačnímu mechanismu. Ale to bylo proto, že nikdo neočekával tak vysokou inflaci. A dva roky po sobě tam byla dvouciferná inflace, konkrétně v roce 2022 ve výši 15,1 % a v roce 2023 ještě 10,7 %. Čili byla to pro mě Fialova inflace, která způsobila to, že důchody se meziročně zvýšily o 31,1 % vůči 14,6 % růstu mezd.

A to se stalo průlomově jednou jedinkrát a bylo to způsobené tou nezvládnutou inflací, respektive nezvládnutými kroky vlády, která nedokázala zkrotit ceny, která nedokázala zkrotit ceny energií, pohonných hmot, potravin, služeb a tak dále, to, co tam všechno postupně narostlo. A byl to výjimečný jeden jediný rok. Předtím řadu let, už dokonce od roku 1990, se drží to procento důchodu vůči čisté mzdě na úrovni mezi 53 a 55 %. Předesílám, že již v roce 1990 to bylo 53 %, v roce 2017 to bylo 54,2 %, v roce 2019 53,6 %, v roce 2021 52,1 %. Ale ten rok 2023 z těch důvodů, které jsem tady řekl, nezvládnutí vládou té situace, to bylo 59,8. A v tuto chvíli my na to nějakým způsobem reagujeme, přestože v roce 2024, v tomto roce, se inflace už ustálila a je pod 2,5 % a v příštím roce očekáváme 2% inflaci. Čili tady se reaguje mimo jiné - mimo jiné, není to jediný důvod - na ten prudký výkyv v roce 2023.

Ještě tady mám ten přehled států, tak jak jsem říkal, kolik dávají na důchody z HDP. Čili je to v Itálii 15,9, Řecko 15,7 %, Francie 13,6, Rakousko 13, Německo 10,2. My tam v té tabulce máme 7,7. Já vím, že tady běhají číslovky 7,78 a podobně. Je to podle toho, z jakých je to zdrojů. Velmi důležitý je i poměr důchodu k průměrné čisté mzdě. Tak Maďarsko například uvádí dokonce 94 %, Portugalsko 90,3 %, Lucembursko 88,7 %, Rakousko 87,1 %. Čili všechny tyto státy výrazně víc než Česká republika. Ještě například Francie 74,4 %. U nás se uvádí v tabulce 65,2 %.

Věk odchodu do důchodu - ten jsem si také vyhledával. Mezi 26 sledovanými státy bylo 19 států, kde se odchází do důchodu 65 a méně s tím, že ve většině z nich to bylo skutečně 65, a v 7 státech to bylo 66 a více. Kdybychom šli ale potom i do zdravotních dat, která hovoří o přežití ve zdraví, tak většina států, které mají delší odchod do důchodu, čili těch 66 plus, tak je zase na tom po té zdravotní stránce ta jejich populace lépe.

Potom kromě postupného zvyšování odchodu věku do důchodu, které samo o sobě už začíná být problematické, že se k tomu vyjadřují i odborníci. Vy jste tam navrhovali maximální růst o dva měsíce za jeden kalendářní rok tak, aby to v těch grafech vycházelo a aby to mělo nějaký smysl a aby to skutečně znamenalo úsporu. Ale už se z demografické společnosti ozvali, že to asi bude těžko udržitelné, a už sami doporučili maximálně jeden měsíc za rok. Teď je otázka, jestli opravdu stojí se za to prát, zvlášť při těch nepříznivých údajích třeba o dožití ve zdraví, které v České republice, a zase nechci teď jít na jednotlivé měsíce, ale je u mužů třeba těch 61,5 roku a u žen asi 63 let, ale v obou případech to znamená, že už i při současném odchodu v 65 letech už ti lidé statisticky žijí s onemocněním několik let před důchodem. Prostě ta statistika v tomhletom je neúprosná. Ale žít zřejmě delší dobu budou.

Já jsem tady argumentoval sice asi deset let starou studií, která porovnávala Švédsko a Českou republiku a brala si data už od šedesátých let, kdy na tom Švédové byli paradoxně o trošičku hůř než my i s průměrným dožitím ve zdraví a obecně s těmi parametry. A teď se to za tu dobu zhruba do roku, tehdy to vyhodnocovali, tuším v roce 2010, tehdy to přednášela tehdejší náměstkyně ministra zdravotnictví paní doktorka Šteflová, která nás myslím zastupovala i ve WHO, a tehdy udělali ti Švédové ohromný krok kupředu, a to jednak se zvýšil průměrný věk o devět let a jednak se tam ale zvýšil průměrný věk o těch devět let ve zdraví. V České republice to, tuším, bylo asi sedm let, ale nebylo to ve zdraví. A to je ten náš největší problém. A na to asi poukazoval i pan ministr zdravotnictví, po kterém se tady řada mých kolegů ptala a který by měl odpovídat na víc otázek tady, nejenom na otázku dožití ve zdraví, vlastního názoru Ministerstva zdravotnictví, které k tomu mělo zásadní připomínky a v podstatě s návrhem MPSV nesouhlasilo nebo mělo k tomu významné výhrady. Asi by se k tomu tady měl vyjadřovat.

On by se totiž měl vyjádřit i k té další věci, na kterou jsem se tady ptal pana ministra ve faktických, a to je otázka dřívějšího odchodu do důchodu u náročných profesí. Pan ministr mi tady poměrně pohotově odpověděl, když jsem se ptal, že prostě je 13 rizikových faktorů u náročných profesí, že hygiena pracoviště, která spadají do čtvrté, respektive třetí kategorie, skutečně sleduje. My jako lékaři ty pacienty při pracovně preventivních prohlídkách vyšetřujeme, věnujeme jim pozornost, podepisujeme se pod to, jestli v tom prostředí a v tom riziku mohou pracovat dál. Takže to jsou jasně popsané skupiny pacientů. A jejich seznamy existují. A já jsem se jenom zeptal, kdo z těch 13 rizik - podle mě trošku ad hoc - vybral čtyři rizika, u kterých budeme experimentovat a začneme s tím. A proč jsme vybrali ta čtyři rizika? Proč to eventuálně neděláme plošně? Protože riziko je riziko. Byť vím, že pan ministr mi tady argumentoval, že se k tomu vyjadřovali odborníci z univerzit a podobně. Ale pro mě seznam rizik je prostě seznam rizik, zařazení do kategorie je zařazení do kategorie, má to nějaká pravidla. A tohleto mi trošičku zavání takovým sociálním inženýrstvím v téhleté oblasti.

Beru, že kategorie čtyři - 13 000 lidí - to asi dokážeme ošetřit. A tam ten předčasný důchod se dá i zvládnout. Podotýkám, že tím, že tam chceme dokladovat odpracování 2 200 směn, abychom získali aspoň ten základní patnáctiměsíční benefit, jít bez ztráty kytičky dřív do důchodu, tak na to si ještě dosáhneme, protože paralelně platí zákonná povinnost zaměstnavatelů evidovat směny deset let zpět. To je podle mě důležitý parametr. A na víc si ti lidé nesáhnou. Dodnes byla situace, nebo ne dodnes, donedávna byla situace taková, že lidé skutečně mohli jít, byť třeba za cenu penalizace, ale mohli jít dříve až o pět let, a byť měli nějakou penalizaci, tak prostě to bylo možné. Dnes už oni to nedokážou víc než o těch 15 měsíců. Prostě tam jsme jim ty dveře zavřeli.

A musíme si přiznat, pane ministře, krom toho, že to někteří lidé - já nebudu říkat prachsprostě, udělal by to asi každý, když byly ty podmínky enormně dobré - a vy jste ta dvířka nezaklapli mimo jiné proto, že bylo před prezidentskými volbami, a vy jste ještě poměrně nešťastně ty lidi vyzval: kdo můžete, běžte si pro ten předčasný důchod, je to výhodné. To musel být neskutečný zářez do důchodového účtu. A pokud ho máte vyčíslený, ta číslovka by mě samozřejmě velmi zajímala. A už se budu opakovat, řada těch lidí s vděčností vzpomíná na vaši výzvu, aby si o předčasný důchod požádali, s menší vděčností na to asi vzpomínají úředníci, kteří to tehdy administrovali, protože ty návaly tam byly ohromné. Nicméně abych to nezlehčoval, ono zlehčovat se to dá těžko, ale abych byl u fakt, tak z možnosti jít o několik let dříve se dostáváme do možnosti fakticky jít dříve o 15 měsíců. A to je prostě výrazné zhoršení. A to se tady určitě nepovedlo.

Ministra zdravotnictví bych tady docela rád měl proto, abychom se právě ptali na ty věci, jestli existují nějaké opravdu dopadové studie. Já pana ředitele Duška samozřejmě znám, on poskytuje vynikající čísla, co se týkají zdravotnictví, a jsme v kontaktu, my ta čísla využíváme. Ale mně tam malinko chybí vyjádření hygieniků. Ta hygiena nespadá pod vás, pane ministře, ta spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Já bych chtěl znát názory hygieniků, hygieniků práce. Prostě já z toho fakt mám atestaci, byť už je to vousatá záležitost. Ale hygiena práce a nemoci z povolání byla chvilku i moje profese několik let. Myslím si, že se v tom tolik nezměnilo. A to, co tam teď měníme tím sociálním inženýrstvím, že vybíráme z 13 rizik jenom čtyři... Já bych to ani nedělal. Asi bych od tohohletoho ustoupil, protože to je nespravedlivé.

Já si myslím, že se musejí ostatní pracovníci ozvat, protože vy ze 450 000 pracovníků v kategorii tři, kteří jsou v těch 13 rizicích namíchaně, vlastně to zužujeme někde, jestli mám dobré podklady, na 118 000 pracovníků, kteří by teoreticky mohli mít nárok, pokud něco splní. Na to bych rád slyšel ještě ty informace od nepřítomného zde pana ministra Válka.

Potom jsou tady další parametry, které jsou určitě k diskusi, třeba zvýšení minimální procentní výměry starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na 10 % průměrné mzdy a tomu odpovídající adekvátní navýšení minimální procentní výměry u ostatních druhů důchodu. V konečném důsledku by měl garantovaný důchod nově dosahovat 20 % průměrné mzdy plus 770 korun. Čili jestli mám dobré podklady, tak minimální důchod, který aktuálně představuje 5 167 korun, by nově měl být 8 794 korun. To asi bude krok dobrým směrem.

Jsou tady z těch vašich asi 12 bodů určitě body, o kterých by se mělo diskutovat. Například určitě bez diskusí tady zůstane hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění, kde z 80 % se to bude započítávat. Ale to jsou prostě, to je pro mě určitá kosmetika. To jsou body, se kterými se souhlasit dá, ale problém je, že jsou tam body, se kterými zásadně souhlasit nemůžeme. A pořád tam prostě tomu dominuje těch 65 let. A já si myslím, že to je i psychologicky v současném stavu nepřekročitelná hranice.

Já si myslím, teď, on to tady říkal kolega Hubert Lang, jako není koho litovat, jste naši politický protivníci, ale já to prostě považuju za sebevražedné a když už teď se začíná diskutovat o tom, že by se to prodlužovalo třeba jenom o ten měsíc, za ten rok, jestli to vůbec opravdu stojí za to, jestli nehledat jiné cesty a ty jiné cesty určitě budou, že tam budeme do toho systému muset dát další peníze ze státního rozpočtu a jenom diskutovat o tom, kolik to bude v procentech, jaká to bude částka. A bude to určitě dlouhodobý náklad. Ale budou tam muset ty peníze nějaké navíc přijít. Udržitelné to prostě není. A malovat si to, že tímhle tím, co v současnosti ta opatření děláme, a podívejte se, ta opatření jsou všechna na úkor těch důchodců, kteří nyní do toho důchodu budou nastupovat.

A pane ministře, my skutečně se upíráme k tomu a říkáme, že řešíme situaci v roce 2050, ale my bychom měli řešit situaci, kterou tady máme dneska, anebo kterou budeme mít v nejbližších třeba třech, pěti letech. Samozřejmě výhled na ten rok 2050, já to nechci bagatelizovat, ale těch proměnných tam může být ještě hodně.

Čili já teď už nebudu číst, že se vláda hodlá to zlepšit na úkor zhoršení života důchodců. Mám tady takové headliny, zalepit rozpočet přes důchodce a podobně. Ale to je opravdu laciné. Já si myslím, že vy asi tu snahu prostě máte, ale přicházíte s tím v pro vás nesprávnou dobu a pro nás všechny nesprávným způsobem. A že ten problém je opravdu starý, o tom svědčí to, že už v roce 2010 vláda ODS a TOP 09 strašila, že důchodový systém zkolabuje.

V roce 2014, když ANO vstoupilo do vlády, tak tehdy byl deficit minus 48,8 miliardy. Ale v roce 2018 jsme byli v přebytku 18,6 miliardy, v roce 2019 byl důchodový účet v přebytku 16,4 miliardy a i v pocovidovém roce 2021, kdy se předávala vláda, tak byl důchodový účet v přebytku 2,26 miliardy. A vy jako vláda jste určitě nevyčerpali možnosti v těch krocích, které by přivedly do státního rozpočtu více peněz. Ať už je to tady opakovaně zmiňovaný boj proti šedé ekonomice, důsledný výběr daní, snižování provozních výdajů státu, ale hlavně dlouhodobý hospodářský růst.

Takže dovolte mně, abych skončil to své expozé s tím, že my jsme dneska v situaci, kdy se čeští muži, a tady bych chtěl poděkovat kolegovi Haasovi, který nám tady, mně tady nabídl, nebo nám všem nabídl, že se můžeme k němu podívat do tabulky ČSSZ a jejích údajů, a když jsme si tam zadali, pane ministře, dnes 65letý muž, jaké bude mít dožití, tak tam v průměru za Českou republiku vyskočí 16,5 roku. Když jsme si tam dali ženu 65 roků, která odchází teď do důchodu, tak dožití necelých 19 let. Takže proto byla ta otázka, pane ministře, já vím, že jsme tady kombinovali různé číslovky, kde je těch slíbených 21,5 roku vyplácení důchodu pro českého důchodce poté, co odejde do důchodu?

To je to, na co se ptali tady moji kolegové, že když budou odcházet v 70, že vám děkuji za garanci věku 91,5 roku a podobně. Já to nechci zlehčovat, já jenom chci říct, že ta statistika tady je. Vy jste nám doteď nevysvětlil, jak vzniklo těch 21,5 roku. Všude v headlinech to bylo. Čili dá se to brát jako nějaký příslib, ale já vím, že bylo by to fajnové, kdybychom dokázali zákonem zaručit těm lidem, že budou brát 21,5 roku důchod poté, co odejdou do důchodu. Bylo by to krásné, ale život je trošku jiný. Takže děkuju vám za pozornost. Pěkný večer.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a máme zde několik faktických poznámek. Jako první paní poslankyně Ožanová, připraví se pan vicepremiér Jurečka, poté pan poslanec Lang.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, pane předsedající. Já bych navázala nejenom na kolegu Maška, i na paní kolegyni Štefanovou a na paní Moniku Obornou, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Tady se hovořilo, někteří zmínili prorodinnou politiku, kolegyně zmínila přímo svou generaci. Víte, já, když oni o tom mluvili, tak já jsem si říkala, jak jsem na tom já, co moje dítě? No, vzhledem k tomu, že mám malou šanci se dožít důchodového věku, co když mi zůstane v zahraničí? Tam půjde dřív do důchodu, tady vystuduje zadarmo vysokou školu, za vyšší plat půjde studovat do zahraničí. Odvádět daně bude tam, na důchod bude mít taky tam, protože se ho aspoň dožije. Takhle vypadá pro rodina politika? Já si myslím, že úplně ne. A opravdu si myslíte, že to nehrozí?

Já si myslím, že současná mladá generace umí docela dobře počítat, zná matematiku a řekne si, proč? Umím jazyk, zaměstnají mě, napřed zůstanu, vystuduji, zařídím se. Ale co my rodiče, když nám ty děti odejdou do zahraničí? Opravdu já se domnívám, že umí počítat a že se nám to může stát. No a pak si ještě střihnou korespondenční volby, i když tady už nebudou mít skoro žádné vazby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Poprosím pana vicepremiéra s faktickou.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já samozřejmě budu reagovat na spoustu věcí, které tady zazněly, potom v nějakém souhrnném uceleném závěru celé té debaty. Ale dovolím si na kolegu Maška jednu věc. Už jsme to tady opakovaně řešili na půdě Sněmovny. U mnohých poslanců bych na to reakci nedával, ale vy jste tady tak čtyřikrát řekl věc, která je zjevná lež. Já si myslím, že nejste člověk, který by chtěl záměrně lhát. Tak já jenom chci říci, že nikdy jsem nikoho nevyzýval k tomu, aby šel do předčasného důchodu. Pokud to, pane kolego, říkáte, tak to doložte. A s některými jinými vašimi kolegy jsme si to vysvětlovali. Já osobně jsem nikdy nic takového neříkal ani nevyzýval. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Langa a připraví se pan poslanec Hendrych.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já bych tady řekl panu ministru Jurečkovi, že je pravda, že on to nikdy takto neřekl. A to okýnko, které se otevřelo, tak mám taky ve svém okolí lidí, kterým prostě se to povedlo, vešli se do toho okýnka, odešli do toho předčasného důchodu a jsou spokojeni. Protože potom, jak se to okénko zavřelo, tak ti další lidi musí třeba dva, tři roky pracovat a ve finále je jim vypočten nižší důchod než těm lidem, který prostě na základě toho, co se tam objevilo s těmi valorizacemi, se do té penze dostali.

Já jsem to tady říkal asi před tou čtvrthodinou, že já opravdu nerozumím tomu, proč jste to dali na pořad jednání nyní, prostě proč jste to udělali ještě před těmi evropskými volbami. Vy jste nám opravdu jakoby tím nahráli, protože jako to každý, já tady mám plnou zahlcenou schránku, kdy lidé říkají, prostě to není možný, co se děje. My prostě s tím nesouhlasíme, nerozumíme argumentaci pětikoalice, zaznělo to od našich kolegů, že vlastně ta argumentace o nějakých pseudoúsporách prostě nefunguje. Nevím, koho to napadlo v té pětikoalici, protože je vás tam pět, tak prostě jestli to je věc odéesky, měli jste to v programovém prohlášení, ti ostatní se k tomu přidali, ale je to prostě utrpení.

A úplně obecně prostě je to asi třetí nebo čtvrtý tisk, který za ty 2,5 nebo tři roky, co já jsem tady ve Sněmovně, kdy my takto tady dva, tři dny argumentujeme, jsme tady do noci, teď jsme se zaplaťpánbůh aspoň dohodli, že to bude do těch 11 a pokračujete od těch devíti. Byli jsme u těch předchozích tisků tady celou noc, kdy prostě opravdu tady sedí jenom pár poslanců, je tady ten zničený předkladatel, ten ministr, který to předkládá, a ve své podstatě to stejně k ničemu nevede. Takže já tomu opravdu nerozumím a říkám vám, vy porodíte mrtvé dítě. My tady říkáme, a prostřednictvím, dneska to zaznělo od našeho pana předsedy, pakliže za rok a půl po těch volbách to dopadne, jak to dopadne, tak prostě my to zrušíme, takže prostě vy tady plédujete za něco, co prakticky už je dopředu mrtvé. Tím, že jsme nebyli schopni se dohodnout. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Hendrycha a připraví se pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. No, já bych navázal opět na kolegu Maška, vaším prostřednictvím. Vy jste tady hovořil, pane kolego, o nesouhlasu Ministerstva zdravotnictví s touto novelou. Já jsem o tom tady mluvil několikrát, byla tady už poněkolikáté vyslovena poptávka po přítomnosti ministra zdravotnictví, ale ne pasivní přítomnosti, ale aktivní. Aby se konečně vyjádřil k těm připomínkám Ministerstva zdravotnictví. A skutečně by i mě zajímalo, zdali ty připomínky vycházejí z nějakých dopadových vědeckých studií v případě jiných vědeckých studií. Předpokládám, že ano, že tam uvedli, že si za nimi stojí. A já se včera konkrétně tady uváděl jeden vědecký zdroj, jeden vědecký zdroj z oboru neurologie, který jsem tady ocitoval, uvedl, kde se mimo jiné uvádí, že po šedesátém roce věku skutečně klesá, když to řeknu velice obecně, pracovní výkonnost.

A mám v této souvislosti apel na momentálně nepřítomného ministra pro vědu pana Marka Ženíška, který tu ale poctivě seděl celé odpoledne. Ono se hodně často žehrá na to, že je peněz na vědu a výzkum málo, na druhou stranu spousta vědců tvrdí, že se dělá spousta různých zajímavých projektů a výzkumů, které se potom v praxi nevyužívají vůbec. Mám prostě na něho apel, aby zrovna v téhle té souvislosti možná se zamyslel nad tím, jestli skutečně věda pomohla k argumentaci pro to, aby tenhle ten zákon vstoupil v život. Obávám se, že nikoliv, a je to podnět pro něj do budoucna, aby ty vědecké poznatky možná více využíval, a zvlášť v tak citlivých záležitostech, jako je tahleta novela. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Romana Kubíčka.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové. Myslím si, že debata o důchodové reformě je z 80 % racionální a nějaká iracionalita tam občas uteče. Já doufám, že pan ministr i přítomní poslanci pozorně poslouchali. Tady nepadaly jenom kritiky, ale padaly tady i nějaké podnětné návrhy. Já si pořád budu stát za tím, že 65 let je správný věk, který je určen a který dojde v roce 2065. A pak by bylo velice přínosné, kdyby se dva, tři roky monitorovala ta situace a vidělo se, co to přinese na úrovni zaměstnanosti, na úrovni těch dalších věcí. A že bychom skutečně měli věnovat ten čas především vytváření toho druhého a třetího pilíře. A v tomto budu vždycky nápomocný a doufám, že opravdu ta racionalita převáží nad těmi emocemi. Ty emoce sem úplně nepatří a opět pochválím, tato debata je úplně někde jinde, než tady byly jiné debaty.

V každém případě bych byl rád, kdyby všichni pozorně poslouchali a kdyby v tom druhém kole při těch pozměňovacích návrzích nebylo všechno bráno jenom že to je z koalice a opozice a máme 108 a máme 92, ale, že by se tam ta racionalita našla i pro ty pozměňovací návrhy těch opozičních poslanců. A v každém případě tohle je tak důležitý zákon, že by na něm měla být shoda.

Znovu opakuji, 65 let je pro ANO nepřekročitelná podmínka, to si musíte udělat sami, ale je tam spousta rozumných návrhů, na kterých bychom se mohli shodnout. Takže doufám, že to bude trvat dál a že budete naslouchat a ochotně jednat o tom, co jsme tu navrhovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana poslance Maška s faktickou. Zatím poslední faktická.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem vycházel skutečně, já jsem si to prostě pamatoval z headlinů v tisku. Vy jste to explicitně neřekl, tu pozvánku k tomu požadavku o ty předčasné důchody, nicméně vzniklo to na základě toho, že Ministerstvo práce a sociálních věcí uskutečnilo v říjnu 2022 setkání několika novinářů, kteří se zabývali problematikou důchodů, s Marianem Jurečkou a ředitelem odboru sociálního pojištění Tomášem Machancem. A na setkání bylo prezentováno, že pokud lidé požádají o předčasný důchod v roce 2022, bude to pro ně finančně výhodnější, než kdyby čekali na řádný důchod v roce 2023. Což jste tam řekl a z toho potom v těch novinových titulcích. No, já tady vycházím z toho. A potom tedy, pane ministře, proto berte na jednu stranu mou omluvu, ale na druhou stranu, když v tiskové zprávě MPSV z 19. 10. 2022 je uvedeno, že požádat o předčasný důchod ještě letos, rozumějme v roce 2022, může být výhodnější než požádat v roce 2023, tak je to zpráva tisková z ministerstva, které řídíte. Takže já se omlouvám za to, za to, že jste vyzval, ale v podstatě vyzvalo vámi řízené ministerstvo. Toť vše.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a s faktickou se hlásí pan poslanec Igor Hendrych.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuju. Já bych to opět doplnil. Já jsem na tohle téma s panem ministrem na výboru pro sociální politiku svého času také diskutoval, také jsem nikdy neřekl, že to řekl on, řekl to jeho vysoce postavený úředník Ministerstva práce, kterého tady uvedl vlastně můj pan kolega poslanec Mašek. A já si na to pamatuju dokonce, že to bylo řečeno v České televizi, v Událostech, komentářích, kdysi jsem to měl dokonce poznačeno přesně, ve kterém to bylo dni. A na doplnění toho, co jste řekl, tam bylo uvedeno, že to může být výhodnější až o 1 000 korun. Byla tam explicitně řečena tato konkrétní částka. Která samozřejmě, předpokládám, logicky zněla v uších těch, kteří nárok měli blízko, a byla to z mého pohledu jednoznačná pobídka. Byť ne přímo z vašich úst, pane ministře, ale z vámi přímo řízeného ministerstva a jeho vysokého úředníka.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou poznámkou Aleš Juchelka, poté pan poslanec Robert Stržínek.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Ano. Já samozřejmě potvrzuji ta slova pana ministra, že on explicitně za to jakoby nemůže, ale to, co říkal pan kolega Hendrych, tak, vaším prostřednictvím, bylo součástí té tiskové zprávy. Dokonce i modelový příklad toho, kolik člověk, když bude brát takovéto peníze, pobírá takovýto plat a přihlásí se do toho předčasného důchodu, tak jak bude, když bude mít ten důchod bez výplaty, zvýhodněn oproti tomu, kdyby se tam přihlásil řádně jako starobní důchodce po ukončení toho důchodového věku jako takového. Takže rozhodně pan ministr za to explicitně nemůže, nicméně my pořád, a já se k tomu zase samozřejmě dostanu zítra, protože tady máme 12 minut, tak my jsme se nedostali v tom prvním dni do 19 hodin k některým odpovědím, které jsme tady měli v rámci třeba nejen přednostních práv, ale i těch, kteří tady říkali stanoviska klubů jednotlivých v Poslanecké sněmovně na právě odpovědi na otázky, které tady v těch faktických poznámkách jednoduše zodpovězeny být nemohly.

Tak zítra pravděpodobně se k tomu ještě určitě do té osmnácté hodiny vrátíme i z hlediska těch faktických poznámek. Takže já moc jenom poprosím, abychom si připravili přes noc domácí úkol jako odpovědi právě na ty otázky, které tady zazněly do 19. hodiny v úterý, poněvadž jsem neslyšel ani já na své otázky některé odpovědi, i když jsem na to dneska čekal až skoro do té jedenácté hodiny večerní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Robert Stržínek, faktická.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych chtěl tady jenom podpořit své kolegy předřečníky, a to zprávou České tiskové kanceláře, o jejichž zdrojích asi nikdo nebude pochybovat, je to zpráva z 18. 10. 2022. Ten titulek zní: Pokud půjdete do důchodu dřív, dostanete víc peněz, radí ministerstvo. A v úvodních větách se píše: Lidé, kteří se chystají příští rok do důchodu a požádají o něj už letos předčasně, mohou získat vyšší částku. Kvůli inflaci, mimořádným valorizacím a propadu reálných výdělků bude totiž teď vypočítaná dřívější penze výhodnější než důchod, který se stanoví příští rok. Lišit se může o několik stokorun až pár tisícikorun. Vyplývá to z propočtů Ministerstva práce. Zástupci resortu proto lidem doporučují o předčasnou penzi požádat ještě letos, ale na odpočinek jít až v zamýšleném termínu. Pobíraná suma pak bude nejen větší, ale nebude se ani krátit. Jasně řečeno.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Žádné faktické již nevidím, tak bych poprosil dalšího řádně přihlášeného do rozpravy. A to je pan poslanec Zdeněk Kettner. Jenom podotýkám, máme deset minut. Případně přerušíme.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Ano. Děkuji za slovo. Spousta věcí tady padá opakovaně, ale jak se říká, matka moudrosti. To znamená zvyšování věku nad 65 let, to je prostě něco, co je nepřijatelné v různých oblastech lidských povolání. Snižování nově přiznaných důchodů od roku 2026 prostě je to něco jako v tom školství, kdy reforma není ve své podstatě reforma, ale je to soubor nějakých parametrických změn, které nemění ale tu podstatu.

My máme několik návrhů, jak kompenzovat deficit průběžného důchodového systému. Stabilizace ekonomického prostředí. Pracovat s lidmi ze šedé pracovní zóny, protože podle odhadů se jedná o únik přibližně až 300 miliard ročně. Dále tady máme reformu exekucí. Tam nám uniká přibližně nějakých 12 miliard. Dále více zvýhodnit lidi, kteří po dosažení důchodového věku zůstanou dobrovolně na pracovním trhu. Protože je to opravdu velice individuální. To znamená i v rámci jednotlivých profesí. Někteří mají takové genetické dispozice, že jsou schopni v tom daném prostředí fungovat plnohodnotně do 70, někteří prostě v 60 už nejsou schopni pokračovat.

Pak máme návrh, což musím kvitovat, tento návrh byl přijat pětikoalicí a byl zařazen. Jako motivaci navrhujeme nulovou daň z příjmu nebo nulové poplatky za sociální pojištění právě pro ty lidi, kteří se rozhodnou dále pracovat, což kvitujeme, že toto bylo vzato v potaz. Lidé, kteří pobírají předčasný důchod, jsou v současné době zaměstnatelní pouze na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Tak my navrhujeme, aby takoví lidé mohli pracovat například na poloviční úvazek na klasickou zaměstnaneckou smlouvu. Stát by tak získal příjem za jejich odvody. Dále navrhujeme například, aby si tito lidé mohli legálně přivydělat až do 75 % procent minimální mzdy. Tady upozorňuju, těch 75 % nebereme jako nějaké dogma, je to prostě nějaký nástřel, o kterém se dá diskutovat, dá se nějakým způsobem parametricky upravit.

Dalším opatřením, které však nepomůže okamžitě a je záležitostí minimálně na dvě desetiletí, ale je to zároveň zcela zásadní a zodpovědný stát, ten by to měl zavést, a to je podpora porodnosti a rodinné politiky. Jedním z velkých problémů současných mladých rodin a nejdůležitějším důvodem, proč odkládají založení rodiny, je nedostupné bydlení. Takže proč tento problém neřešit například manželskými půjčkami s možností pozastavení splácení v době, kdy má rodina ještě malé děti, nebo odpuštěním části splácení v případě, že má rodina děti a řádně se o ně stará? Podmínkou získání takto vyjednané půjčky bylo, že alespoň jeden z rodičů je plátcem daně z příjmu buď jako zaměstnanec, nebo jako podnikatel.

Nechceme tedy podporovat nepřizpůsobivé, ale skutečně ekonomicky aktivní slušné rodiny, které do toho státního rozpočtu skutečně přispívají. Dále pak navrhujeme například obnovení podpory družstevního bydlení a výstavby obecních bytů. Stát může takové projekty podpořit například výhodnými úvěry nebo poskytnutím stavebních pozemků. Dále navrhujeme zvýšení slev na dani za každé dítě a cílem tohoto opatření je samozřejmě zvýšení disponibilního příjmu pro rodinu s dětmi. A to jsou naše návrhy, které by z dlouhodobého hlediska měly jednoznačně hmatatelný vliv na zlepšení porodnosti.

Upřímně, současné kroky vlády, nejsme si úplně jisti, že v tom dlouhodobém horizontu, že se pracuje právě na tom zlepšení porodnosti. Protože když se koukneme, zrušení školkovného, omezení daňové slevy na manžela a manželku, které rodinám s malými dětmi vezme ročně přibližně kolem 40 000. Co určitě souhlasím se spoustou mých předřečníků, že je potřeba, aby, pokud mluvíme o skutečné důchodové reformě, tak ta skutečná důchodová reforma musí být projednána a skutečně přijata maximální možnou částí politického spektra, protože jinak tady vznikne nestabilita. Občané by měli vědět, jak na tom budu do budoucnosti, a pokud hrozí, že s každou jinou vládou se ten penzijní systém změní, tak to skutečně bude problém.

Obecně, my tady mluvíme o zvyšování věku do důchodu, což jsem říkal, že je skutečně pouze ta parametrická změna, ale my musíme brát v potaz, že délka dožití ve zdraví je ve skutečnosti velice nízká, a jak u mužů, tak u žen je to pod hranicí 65 let. Když si vezmeme náročnost bydlení a veškeré náklady, tak u nás je specifickým problémem, že spousta obyvatel má více než jeden úvazek. To znamená, že pracuje na více úvazcích a už na hranici nějakých 60 let díky tomu ti lidé nemají šanci na nějakou regeneraci, na nějaký odpočinek. To znamená, už po dosažení těch 60 let ti lidé jsou vyčerpaní, objevují se zdravotní problémy a ty zdravotní problémy skutečně negativně potom ovlivňují jejich pracovní výkon. Jak jsem říkal, a je velice těžké potom stanovit prostě nějak tabulkově, normativně, které profese jsou takzvaně manuálně náročné, některé, které jsou spíše intelektuálně zaměřené, čili pracuje se takzvaně hlavou, takže ti by samozřejmě mohl pracovat déle. Já si dost dobře nedokážu představit, například, když to vezmu z mého oboru, sedmdesátiletého učitele. To už si potom myslím, že takový asistent pedagoga skutečně už nebude pro ty děti, ale bude to asistent pro toho pedagoga, aby ho na tom vozíčku odvezl do té třídy, aby mu připomněl, že má vlastně jakoby učit. Protože je dost dobře možné, že si ani nevzpomene, kde je a co se s ním vlastně, co se s ním vlastně děje.

My bychom se měli zaměřit trošičku jiným způsobem, ono už se to tady i na půdě Poslanecké sněmovny probírá, a to je celoživotní vzdělávání. Ten trh se mění tak rychlým tempem a tak rychlým způsobem, že taková ta představa, co bylo dřív z doby našich rodičů, že nastoupili do nějakého zaměstnání a tam prostě strávili celý svůj profesní život, tak to už se stává utopií. To znamená, na toto bychom se spíš měli zaměřit tak, aby to byla skutečná reforma.

To znamená, ještě jednou zopakuji, pokud budeme měnit pouze parametry, nejedná se o žádnou reformu. Pokud mluvíme o reformě, my musíme do hloubky vymyslet takový systém, aby byl ekonomicky udržitelný, aby byl přijatelný pro obyvatelstvo České republiky, pro všechny skutečně poctivě pracující lidi. A pouze takto promyšlený systém do hloubky může mít šanci na to, aby vydržel. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Máme 23 hodin. Na základě dohody klubů přerušuji dnešní schůzi a budeme pokračovat zítra v 9 hodin. Přeji všem hezký večer. Dobrou noc.

 

(Jednání skončilo ve 23.00 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 15. 9. 2024 v 11:43.