(pokračuje Olga Richterová)

12.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 688/ - prvé čtení

Z pověření vlády tento návrh uvede ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun. Já ho tedy požádám o uvedení. Prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem rád, že se nám sem konečně dostala novela zákona o veřejném ochránci práv, což znamená zřízení institutu dětského ombudsmana.

K té genezi. Ono vlastně těch pokusů už tady bylo několik a konkrétně tenhleten návrh, tak bych řekl, že počáteční impulz byl zhruba před dvěma lety, kdy byl tady poslanecký návrh zákona, kde na jednom z předním míst byla uvedena paní poslankyně Válková, a ten také se pokoušel zavádět tuto novou instituci ochránce práv dětí. Vláda tehdy k tomu dala neutrální stanovisko s tím, že souhlasí principiálně s touto aktivitou, abychom tady tento institut měli, ale úplně moc nesouhlasila s řešením, že vytvářet nový samostatný úřad, že je potřeba to udělat poněkud skromněji a pokusit se ten institut nějak zakomponovat do stávající kanceláře veřejného ochránce práv. Proto pak v zásadě pověřila mě - protože (byla) otázka, kdo by to měl z ministrů chystat jako vládní návrh zákona, protože v kompetenčním zákoně je logické, že tam na toto téma nic není, protože to je parlamentní institut - takže asi někdo z Úřadu vlády, takže asi logicky jsem se toho úkolu ujal já. Chtěl jsem, aby to mělo širokou politickou, ale i odbornou podporu, takže ty přípravy probíhaly tak, že jsem do té přípravy zahrnul jednak ta kompetentní ministerstva, která nějakým způsobem, ta jejich agenda, se nějakých těch dětských problematik dotýkají, jako Ministerstvo školství, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, to byla ta odborná linka. A pak mně samozřejmě bylo jasné, že je vhodné taky je navázat i na tu politickou linku. Samozřejmě nemohl jsem nevidět předchozí aktivity i paní profesorky Válkové jako dnešní poslankyně, tehdejší zmocněnkyně pro lidská práva, proto jsem ji do té skupiny také zařadil, včetně jako stávající zmocněnkyni pro lidská práva. A pak v této skupině přípravné byla předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová, byly tam potom zástupkyně KDU-ČSL Marie Jílková, z odéesky Eva Decroix, pak tam byla Pavla Pivoňka Vaňková, byla tam senátorka Adéla Šípová, a tahleta skupina měla si říct na odborné i na politické úrovni, kde jsou nějaké mantinely, kde by se nový institut měl pohybovat. Výsledkem jednání této skupiny zhruba za rok bylo představení toho návrhu, který pak prošel klasickým připomínkovým řízením, a ty připomínky jsme vypořádávali poměrně dlouho.

Můžu říct, že samotného mě to poměrně překvapilo, protože všichni už byli zařazeni do té přípravy, nicméně i pak došlo k objevení dalších věcí. To se nějakým způsobem podařilo. Návrh v konsolidovaném znění prošel strukturami Legislativní rady vlády včetně velké Legislativní rady vlády, která mi do toho ještě trochu zasáhla. Každopádně vláda to schválila v této podobě a nyní vám to předkládá.

Zkusím uvést ty základní obrysy. Vlastně se pokoušíme ustanovit postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a rozsah jeho pravomocí. Model je takový, že se snažíme ten nový institut vmezeřit do stávající kanceláře veřejného ochránce práv, takže dneska tam je veřejný ochránce práv a jeho zástupce, který je volen podobnou procedurou, a teď tam bude další subjekt, takže jsme museli nějakým způsobem i vypořádávat ty vztahy mezi nimi. Takže ten model, který se navrhuje, model dvou samostatně působících ombudsmanů, jednak toho dětského a toho stávajícího veřejného ochránce práv, který je zasazen do stávající kanceláře veřejného ochránce práv.

Mezi pravomoce dětského ombudsmana by mělo patřit jednak tradiční vyřizování stížností proti postupu úřadů a dalších orgánů veřejné moci, což je vlastně koneckonců to gros a to původní, kvůli čemu byly ombudsmanské úřady zřizovány, takže to se nijak nemění, a pak samozřejmě v rámci dalších kompetencí je to jakási vzdělávací a osvětová činnost, která je zaměřena na práva dítěte, což jsou v zásadě lidská práva v dětském světě. Tohleto vlastně není nic extra zvláštního oproti stávajícímu veřejnému ochránci práv, akorát je to zaměřené přímo na práva dětí. To, co je tam novinkou, a to, co neznáme prozatím - některé ombudsmanské instituce, těch dětských ombudsmanů, tohleto znají, ale pro nás je ta novinka opravdu velká - a tahle novela přináší kompetence, které by dětskému ombudsmanovi opravdu ve striktně vymezených případech umožňovaly vstupovat z pozice vedlejšího účastníka do některých soudních řízení, která se týkají ochrany práv dětí. Týká se to především řízení ve věcech ochrany proti domácímu násilí, ve věcech péče soudů o nezletilé nebo řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo zařízení sociálních služeb. Možná to pro některé z vás zní trošku novátorsky a možná až příliš, nicméně vás můžu ubezpečit, že to je velmi ořezaná verze. Na těch pracovních skupinách se objevovaly takové podněty, jestli to nerozšířit úplně na všechno včetně trestních řízení a podobně. Takže nakonec vlastně i formálně tahle nová kompetence by se měla uplatnit jenom ve striktně uvedených nesporných řízení v civilním soudnictví.

Cílem této nové kompetence je takříkajíc rozhýbat procesy, které i v justičním systému můžou někdy váznout. Já předpokládám, že řízení, do kterých by dětský ombudsman vstupoval, že by to byly spíš vyšší jednotky nebo nižší desítky případů. Opravdu tohleto nemá být žádná nová revizní agenda, má to být jenom tehdy, když prostě ani ty klasické justiční prostředky takříkajíc nevedou k ničemu, a především na to, když ten soud takříkajíc nic moc nedělá. Takže je to opravdu, jak máme nadesignovanou situaci dneska v rámci ochrany práv dětí, která je řekněme obstojná, nicméně přece jenom občas je schopna vygenerovat velmi smutné případy a zřízení tohoto nového institutu by mohlo přispět k tomu, že těch velmi smutných případů bude podstatně méně.

Pokud se týká výběru vhodného kandidáta, je navrženo, aby to byla osoba starší 35 let s právnickým vzděláním, která se v průběhu předchozích deseti let, nejméně pět let, věnovala ochraně či prosazování práv dětí. Můžu se pokusit vysvětlit, jak se vlastně dospělo k těmto parametrům, a zejména jak se dospělo k tomu parametru právnického vzdělání. Je to tam vlastně kvůli té řekl bych poslední kompetenci jako možnosti vstupovat do některých vymezení v soudních řízeních, kde dětský ombudsman tam bude v situaci, kdy to řízení nefunguje, a nefunguje kvůli tomu, že soudce asi nedělá, co má, takže atmosféra tam bude velmi konfliktní, velmi vyhrocená a nepříjemná, a já mám za to, že je důležité, aby ten, kdo to tam půjde takříkajíc trošku vrátit na koleje těmi právy vedlejšího účastníka, musí být někdo, kdo má osobní nezprostředkovatelnou znalost jednak o právu a (jednak) o fungování těchto typů řízení.

To potom vlastně se promítá i na kvalifikačních předpokladech, jestli tedy neumožnit, aby se o tuto funkci ucházeli třeba i soudci, což si myslíme, že opravdu smysl má, a vlastně jsme i v doprovodných zákonech pro to trošku nachystali řešení, které už tam je tedy trošku z jiných důvodů, ale že i ti soudci, kdyby se ucházeli o pozici dětského ombudsmana, pak by jim třeba skončil mandát, že by se zase mohli vracet do justice, takže ta optika je taková. Zase na druhou stranu je tam 35 let, ve stávající úpravě 40 let, protože se to prostě designuje na volitelnost do Senátu. Zase na druhou stranu má to být dětský ombudsman, měl by to být někdo, kdo by měl být věkem blízký dětem. Takže jsou to takové dva krajní póly, které se snažíte nějak sblížit, jednak věk blízký dětem, ale potom vlastně zase ta velká odbornost, a výsledek sbližování těchhle dvou krajních úvah je to, co je vám předloženo.

Já myslím, že pro stručné představení fungování toho nového institutu to možná prozatím stačí. Jsem si vědom, že to možná vyvolá i nějaké otázky. Jsem samozřejmě připraven na všechny reagovat. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní požádám, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, a to je paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, paní místopředsedkyně. Tak nejdřív jako zpravodajka. Jenom upozorním, že tato novela nám byla rozeslána 26. dubna tohoto roku, takže relativně před nedávnem. Projednat jsme ji mohli od 7. května a je to zařazeno na pořad této schůze. Zpravodajkou jsem já, ale to, co je asi nejdůležitější, je, že tady bude návrh garančního výboru, ústavně-právního výboru, protože to opravdu zasahuje do zřízení, a tady bych si dovolila doplnit ještě předkladatele, pana ministra Šalomouna, protože se tam zřizuje - a možná, že to říkal v úvodu, a já jsem to nezaslechla - vlastně i nová národní lidskoprávní instituce. Čili i ta novela má za cíl zřídit dvě nové instituce a rozšířit v podstatě, respektive v něčem konkretizovat, instituci stávající. Čili kdybych to řekla svými slovy, národní lidskoprávní instituce, institut ochránce práv dětí a samozřejmě také veřejný ochránce práv jako takový.

To je tedy, pokud jde o moje zpravodajské povinnosti, abych uvedla tento tisk, který se - jak říkal pan ministr, naprosto s tím souhlasím a byla jsem toho svědkem i členkou té pracovní skupiny - připravoval velmi dlouho, tak kéž by se tedy teď hladce projednával. Ale tím končím svoji povinnost zpravodajky.

A protože nikoho, paní místopředsedkyně - ale vy to řídíte - nevidím, tak se táži, jestli mi dovolíte plynule navázat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já jsem povinna vás přerušit, zahájit obecnou rozpravu, což jsem právě učinila, a vy jste do ní přihlášena jako první, takže můžete plynule pokračovat.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Takže teď už to bude pro mě i jednodušší, protože už se soustředím po tom představení a potvrzení toho, že tento návrh vznikal i ve spolupráci s opozicí, kterou jsem za hnutí ANO reprezentovala, relativně doufám klidný průběh.

Jenom k tomu zákonu ještě doplním, že jsou tam stále ještě některé sporné body, a některé body, na kterých bychom se měli sjednotit a zamyslet se společně koalice a opozice. Tohle by opravdu neměl být politický zákon, jestli je formou pozměňovacích návrhů neupravíme. Předesílám, že jsem ochotna a připravena ty pozměňovací návrhy připravit, ale vždycky je s tím spojena určitá práce, a budu tady velmi vítat, pokud i ze strany koalice ta podpora bude, a jak jsem řekla, doufám, že si tady nebudeme hrát na nějaké politikaření, když jde o dětského ochránce práv.

Takže první takový sporný bodík vidím už v samotném procesu volby ochránce práv dětí, protože ten návrh zakotvuje docela komplikovaný způsob výběru volby veřejného ochránce, a to nejenom nového dětského ombudsmana, budu říkat, čili ochránce práv dětí, ale i toho stávajícího. Tady se navrhuje, že Poslanecká sněmovna by měla na funkční období šesti let vybírat, volit tedy veřejného ochránce práv, z šesti kandidátů, z nichž dva kandidáty navrhuje prezident, dva kandidáty Senát a nově dva kandidáty orgán složený z představitelů vysokých škol podle zákona o vysokých školách. Právě by to měli hodnotit tito akademici z hlediska svých znalostí, zkušeností a morálních vlastností a měla by tady být zřízena nějaká hodnoticí komise Poslaneckou sněmovnou. Je to prostě proces, kterým já bych tady zbytečně prodlužovala to jednání, ale mně připadá komplikovaný, složitý, a navíc je to vlastně nedůvěra v to, že bychom si mohli také špatně vybrat. Potřebujeme někoho, kdo nám poradí, a asi nemáme ty dostatečné morální vlastnosti a znalosti, abychom si s tím sami neporadili, tak to mě trošku překvapilo.

Ono to jde dál. Jde to tedy ke jmenování toho - respektive ne ke jmenování, ale k navržení toho představitele dětského ombudsmana. V případě ochránce práv dětí má být dokonce v té hodnoticí komisi...

Já bych poprosila o klid. Vím, že volby a jejich složení nikdy nejsou příliš zajímavým tématem, ale tady nad tím se musíme pozastavit. Mají tam být zastoupeny také děti a organizace zastupující zájmy dětí. (V sále je velký hluk.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně, skutečně tady musím zjednat pořádek, protože to hlučení je z levé, tentokrát musím říct jednoznačně z levé strany sálu, dokonce vidím i jednoho telefonujícího poslance přímo tady. Opravdu moc prosím, je to slyšet!

 

Poslankyně Helena Válková: Já to zkrátím tedy. V podstatě jde o to, že nám děti budou doporučovat - tedy děti starší dvanácti let - koho máme volit, nominovat a potom tím pádem i volit. Uvědomuji si, že to zkracuji, ale takto je to zakotveno v tom návrhu zákona.

Já se zeptám pana ministra, jestli opravdu s tímhle souhlasí a jestli by to mohl hned tady v rámci prvního čtení vysvětlit, anebo jestli to necháme až na druhé čtení. Nebudu ho trápit faktickými poznámkami toho typu, že budu klást na konkrétní jednotlivá ustanovení své dotazy, to si nechám skutečně na druhé čtení, pokud tam projde tento návrh, nicméně mi to připadá zvláštní, a aniž bych vůbec zpochybňovala význam nějaké konzultace s dětmi, natož pak participaci... (V sále je stále velký hluk.)

Ale víte co, já vím, že děti nejsou naši voliči, fakt nejsou, ale stejně si zaslouží, milé poslankyně a milí poslanci, naši pozornost, i když nás nevolí, jednou nás volit budou, protože tady vůbec se nedá, paní místopředsedkyně, dál pokračovat! Možná, že je to i mojí vinou, že nemluvím poutavě...

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ne, ne. Prosím vás, opravdu, já už budu muset snad jmenovat, což bych dělala velice nerada. Opravdu je to velmi slyšet. Vám se to tak nemusí jevit, ale paní poslankyni to velmi ruší, není to slyšet ani pro stenozáznam. Prosím, přenášejte rozhovory do předsálí.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, paní místopředsedkyně, děkuji. Já to budu říkat asi opravdu svými slovy. Nechtěla bych zpochybňovat děti a jejich participaci a konzultaci na přípravě volby dětského ombudsmana, aby odpovídala i jejich představám, ale jejich role, jak je teď vyjádřena v tom navrhovaném legislativním znění, si myslím, že neodpovídá tomu, co sledujeme, aby dětský ombudsman skutečně byl zkušený. Nemusí být zrovna tak přitažlivý pro děti třináctileté a čtrnáctileté, ale musí se umět zastat, přesně jak pan ministr tady řekl, jejich práv, obzvlášť u těch nejohroženějších, například v rámci opatrovnických řízení, prostě obecně řízení ve věcech nezletilých, a to už vyžaduje něco jiného než být sympatický a být třeba na TikToku nebo jiných sociálních sítích. Tak to je první věc.

To si myslím, že jsou takové tři oblasti, kde bych tedy zasáhla, nebo doporučovala zasáhnout pozměňovacími návrhy.

Druhá věc se týká toho, o čem tady hovořil taky pan ministr, to jsou ty velmi důležité kompetence nové, které nemá veřejný ochránce práv, ale měl by mít dětský ombudsman, čili zahajovat a vstupovat už do řízení, která probíhají. Pokud jde o ten vstup, s tím nemám problém. Myslím si, že tady nakonec došlo ke kompromisu, čili navrhovaný vstup by se týkal do zahájeného řízení ve věcech zásahu do integrity nezletilé osoby, ochrany proti domácímu násilí, určení nebo popření otcovství, péče soudu o nezletilé obecně, vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, vyslovení nepřípustnosti držení v zařízeních sociálních služeb a osvojení. To si myslím, že je klíčové. Všechna tato práva, když jsou porušena a není zajištěna jejich dostatečná ochrana, ať už nedokonalým, ne vždycky kompetentním vystupováním a nezávislým OSPODem nebo soudcem, který buď ještě nemá ty zkušenosti, anebo je to naopak rutinní posuzování, v obou případech může nebo ve všech případech může ten dětský ombudsman pomoci, pokud bude mít plnohodnotné magisterské právnické vzdělání. A ještě navíc, kdyby byl bývalým soudcem, třeba opatrovnickým, tak to už by byl asi ideál. Musel by ale za to zaplatit, pravda, soudcovským mandátem.

Současně ale platí, a tady to je ta moje připomínka, že návrh na zahájení řízení - čili nikoli vstup, ten je v pořádku, ale na zahájení řízení - může podat pouze ve věcech vyslovení... (Řečnice se odmlčela pro velký hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano, je vskutku pátek po poledni a projevuje se to...

 

Poslankyně Helena Válková: Ano, ale ještě není tři čtvrtě na dvě, tam bych to možná už chápala.

Čili ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče a vyslovení nepřípustnosti držení v zařízeních sociálních služeb. A tady nerozumím tomu, jaký je tady tedy legitimní důvod, proč by třeba ochránce práv dětí neměl mít možnost iniciovat řízení ve věcech ochrany proti domácímu násilí nebo třeba to přivolení k zásahu do integrity nezletilé osoby? Čili tady bych si o tom ještě ráda popovídala na ústavně-právním výboru, případně připravila jednoduchý, nicméně co do důsledku zásadní pozměňovací návrh, který by toto iniciační právo rozšířil. To je ten druhý bod. Už se chýlím ke konci.

Třetí bod, který se už týká i veřejného ochránce práv: ten podle současného znění § 66 odst. 3 soudního řádu správního může podat žalobu k ochraně veřejného zájmu, pokud závažný veřejný zájem k jejímu podání prokáže. Vládní návrh to rozšiřuje - správně to rozšiřuje - také na ochránce práv dětí. Ve srovnání s oprávněním nejvyššího státního zástupce jsou zde však konstituovány odlišné procesní podmínky pro zahájení nebo i samotné vedení toho řízení, protože v případě, že takový návrh dá nejvyšší státní zástupce, nemusí prokazovat závažný veřejný zájem, zatímco veřejný ochránce práv musí, a teď i nově dětský ombudsman. Osobně si nemyslím, že by nejvyšší státní zástupce a priori byl vždycky lépe způsobilý a závažný veřejný zájem rozpoznal a posoudil než třeba veřejný ochránce práv nebo dětský ombudsman, navíc s magisterským právnickým vzděláním. Takže v obou případech stejně soud rozhodne, je to závažný veřejný zájem, není to... zkoumá to jako vlastně podmínku prejudiciální pro další řízení. Osobně si nemyslím, že by tady měl být nějaký rozdíl, a mohli bychom to v rámci této novelizace upravit. Takže nejvyšší státní zástupce, veřejný ochránce práv i ochránce práv dětí by mohli podat žalobu tehdy, pokud si myslí, že sami tedy shledají, že zde dochází k závažnému veřejnému zájmu na tom, aby byla projednána soudem.

Pak jsou tam ještě takové nějaké drobnosti, které si osobně nemyslím, že by byly tak podstatné, na které upozorňuji v rámci druhého projednávání, a možná mi něco bude i vysvětleno, ale tyhlety tři oblasti bych opravdu ještě otevřela jednoznačněji: to znamená volba, kdo ji připravuje, kdo se na ní podílí, a jestli u dětského ombudsmana opravdu do toho chceme dát ještě ty děti takto masivně a invazivně, a u veřejného ochránce práva, jestli tam tedy ty akademiky - a to jsem sama akademik nebo jsem byla donedávna, pořád učím - nevím, jestli mají o tolik morální vlastnosti všichni lepší než my a ti, kteří dosud vybírají, to znamená Senát, prezident, a potom tedy rozšíření práva iniciovat zahájení řízení ve věcech dětí, a konečně tady už jsem hovořila o tom veřejném zájmu.

Takže z mé strany potud jsem skončila svoje legislativně technické, spíš legislativní připomínky, a jenom mám takovou povinnost spíš vůči úřadu veřejného ochránce práv, který tady není přítomen, protože nevěděl, kdy dojde řada na tento tisk, a jak víte, to bylo do posledních minut otevřené, ale požádali mě, jestli bych netlumočila, že ve druhém čtení se určitě aktivně zúčastní a na výboru budou otázky materiálně, organizačně, finančního zabezpečení té instituce. Oni souhlasí se zřízením dětského ombudsmana, nicméně říkají, že při současné situaci, kdy to vypadá, že po finanční stránce nebudou dostatečně ta místa zajištěna, a ten dětský ombudsman si některé své spolupracovníky bude muset s sebou přivést, tak že potom by ty kompetence zůstaly nenaplněné, a to bychom tedy opravdu nechtěli, nikdo z nás. Já tedy rozhodně pro Potěmkinovu vesnici, jak mám ráda dětského ombudsmana, bych nikdy ruku nezvedla. A tady to bude asi těžké jednání, nikoliv s panem ministrem Šalomounem, ale s panem ministrem Stanjurou. Takže to jsem chtěla ještě v závěru říci.

Děkuji vám za pozornost. Paní místopředsedkyně, děkuju za to, že jste se několikrát pokusila tady zjednat prostor, kde poslanci a poslankyně poslouchají. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Díky moc. A teď poprosím, abychom to opravdu zvládli v důstojném prostředí, protože pan poslanec Juchelka má faktickou, aby se ten hluk snížil.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Ale jenom skutečně krátce. Veřejný ochránce práv má dětské oddělení, které funguje, a myslím si, že samozřejmě já osobně jsem byl spíše skeptičtější k tomu, aby tady vznikl dětský ombudsman. Teď se spíše přikláním k tomu, že proč ne? Nicméně pro mě budou velmi důležité některé aspekty, o kterých hovořila paní zpravodajka Válková, v tom zákoně tady s tímto úplně souhlasím, a ten nejdůležitější aspekt pro mě bude, aby ombudsman měl právnické vzdělání. Musí mít vždycky právnické vzdělání. Pokud bude jakýkoliv pozměňovací návrh, který se bude týkat toho, že tady tuto podmínku bude snižovat, tak budu hlasovat proti. A samozřejmě že se budeme zabývat i těmi dalšími aspekty.

Nicméně už teď bych chtěl avizovat, že navrhnu, aby jedním z výborů, kde se to bude projednávat, byl i výbor pro sociální politiku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Taky děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Moc vám děkuju, že jste mi umožnila vystoupit, paní místopředsedkyně. Jenom velice stručně chci poděkovat panu ministrovi Šalomounovi za přípravu tohoto zákona, stejně tak paní poslankyni Válkové za to, že v minulém období se tomuto tématu rovněž věnovala.

A chci říct jedinou věc. V podstatě to, co se u nás děje, že systém ochrany práv dětí v určitých okamžicích, v určitých momentech selhává, můžeme si to představit, že jsou tam prostě mezery v jinak poměrně robustní síti, a těmi mezerami nám občas některé děti propadnou do těch velmi smutných případů, které zmínil pan ministr. Tak to jsem jenom chtěla říct, že pak je situace, která ani dnes nemá úplně zastřešující osobu, která by to monitorovala, a potom mohla dát celkovou zprávu, kde je opravdu ta mezera nejhorší. Takže jsem moc ráda, že se nám tohle podaří, doufám, vyřešit, a jsem ráda, že po letech příprav děti budou, doufám - již poměrně záhy - mít svého ombudsmana. Pomůže to právě v těch nejkřiklavějších a nejsmutnějších případech. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji a hlásí se pan ministr - prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Já jsem si dělal poznámky. Myslím si, že samozřejmě má smysl se ještě o té kreaci a participaci a těch dalších podnětech, co tady snesla paní profesorka Válková, pobavit, a myslím si, že výbory jsou velmi vhodnou platformou pro to, udělat to tam. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobré odpoledne, vystřídali jsme se v řízení schůze. Všechny vás, vážené kolegyně a kolegové, opětovně zdravím a jsme ještě v obecné rozpravě.

Ptám se, zda se někdo další do obecné rozpravy hlásí? Nezdá se, obecnou rozpravu tedy končím.

Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Ze strany zpravodajky - není, nebo je? Není, bezvadné. Jestli si dobře pamat(uji)...

Ano, zaznamenal jsem zájem o odhlášení. Všechny vás odhlásím, zároveň přilákám kolegy z předsálí. Počet poslanců se pomalu ustálil.

Nyní se tedy budeme zabývat návrhy na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání petičnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru než garančnímu? V diskusi tady mám poznámku, že zazněl návrh na ústavně-právní, tak se chci zeptat, jestli... Prosím paní poslankyni jako zpravodajku, aby upřesnila, co v té diskusi zaznělo. Děkuju.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Ano, o tom skutečně byly vedeny diskuse, ale my jsme se podívali na historii. Zjistili jsme, že vždycky všechny novely, možná s jednou malinkou výjimkou, ale ne podstatnou, garantoval výbor petiční jako i výbor pro lidská práva, takže jsme šli spíš tou kontinuitou, ale s tím, že ústavně-právní výbor bude muset pomoci. Takže garančním - nakonec jsme se přichýlili k tomu, oba dva ty výbory neformálně - že by petiční byl garančním a ústavně-právní výbor by to stejně projednal. Pochopitelně že záleží na vůli většinové ve Sněmovně, takže návrh já tedy držím. Tím pádem jako zpravodajka navrhuju nejdříve hlasování o tom, aby garančním výborem, pane místopředsedo, byl podle předběžné dohody výbor petiční.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jestli proti tomu není žádná námitka, budeme hlasovat petiční výbor jako návrh na to, aby byl garančním výborem, a tím si myslím, že se s tím vypořádáme - kdo by chtěl ten druhý, tak pro ten návrh nebude. Dobrá, já přečtu, o čem budeme hlasovat.

 

Budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru jako výboru garančnímu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 108, bylo přihlášeno 143 poslanců, pro návrh hlasovalo 142. Návrh byl přijat a já konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor navrhl přikázat tento návrh ústavně-právnímu výboru jako dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání jiným dalším výborům k projednání? Pan poslanec Juchelka?

 

Poslanec Aleš Juchelka: Poněvadž my probíráme neustále na výboru pro sociální politiku taktéž sociálně-právní ochranu dětí, tak bych byl rád, kdyby to bylo přikázáno i výboru pro sociální politiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Znamenám si, tak máme tady dva návrhy.

 

Nejprve tedy budeme hlasovat o návrhu organizačního výboru na to, přikázat tento návrh ústavně-právnímu výboru jako dalšímu výboru.

Kdo souhlasí s tím, aby ústavně-právní výbor byl dalším výborem, ve kterém se tento tisk projedná? Ať stiskne tlačítko zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 109, bylo přihlášeno 144 poslanců, pro hlasovalo 124, proti byl 1. Konstatuji, že tento návrh jsme přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako dalšímu výboru.

 

Další návrh tady zazněl z pléna od pana poslance Juchelky, aby tento materiál rovněž projednal výbor pro sociální politiku. Takže já se ptám, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku?

Zahajuji hlasování a ptám, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 110, bylo přihlášeno 144 poslanců, pro hlasovalo 91 a proti 3. I tento návrh byl přijat.

 

Já tedy konstatuji, že tento návrh byl dále přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako dalšímu výboru.

Zeptám se paní zpravodajky, jestli zazněly nějaké návrhy na zkrácení lhůty?

 

Poslankyně Helena Válková: Vy to víte, pane místopředsedo, ale musím to říct, nezazněly. Nezazněly, protože ten tisk ještě bude chtít, a já ho rozhodně nedávám, takže standardní lhůta 60 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Tím pádem jsme se vypořádali s prvním čtením tohoto sněmovního tisku, a sice sněmovního tisku 688, a já končím jeho projednávání, respektive projednávání jeho prvého čtení.

Načtu ještě omluvy. Omlouvá se paní předsedkyně Pekarová Adamová od 12.45 hodin z osobních důvodů a omlouvá se pan poslanec Dvořák od 13 hodin z pracovních důvodů.

Hlásí se pan předseda Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, už ten poslední bod byl téměř nedůstojný, bych tak řekl. Kolikrát musela paní místopředsedkyně upozorňovat, aby se sál zklidnil? Já se domnívám, že už nejsme schopni dneska nic racionálně udělat a že jsme tento týden udělali poměrně dost. Proto navrhuju...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím ještě, aby se kolegové zklidnili, ať alespoň návrh na ukončení dnešní schůze jsme byli schopni slyšet.

 

Poslanec Marek Benda: Abychom dnes, abychom teď odhlasovali, že přerušujeme projednávání této schůze, a to do skončení 104. schůze, což je ta mimořádná, která je schválená na příští týden na úterý na 13 hodin. Předpokládám, že po důstojné šesti-, sedmihodinové debatě o důchodech se k tomu můžeme v úterý večer vrátit. Kdyby náhodou k tomu nedošlo, tak tam dávám podmínku - do skončení 104. schůze, nejpozději však do pátku 31. 5. do 9 hodin ráno, kdy máme již pevně zařazené body. Navrhuji, abychom o tomto návrhu teď hlasovali.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuju. Je to procedurální návrh, budeme ho okamžitě hlasovat.

 

Návrh zazněl jasně - přerušit naše jednání do skončení 104. schůze, nejpozději však do 31. 5. do 9 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, který přednesl pan předseda Benda? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 111, bylo přihlášeno 144 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 55. Tento procedurální návrh byl přijat.

 

Já tedy přerušuji naši schůzi a přeju vám hezký zbytek dne a hezký víkend. Na shledanou.

 

(Schůze přerušena v 13.38 hodin.)

Aktualizováno 15. 9. 2024 v 11:43.