(21.20 hodin)
(pokračuje Radek Koten)
Co se týká té korespondenční volby, no, lidé mají v dnešní době možnost hlasovat na ambasádách, nikomu žádné právo není upíráno a navíc tedy mohou hlasovat naprosto úplně stejným způsobem, jako hlasují lidé tady v České republice, to znamená tajně, nikdo je nemůže ovlivnit, protože jsou za plentou, mají všechny hlasovací lístky, takže nikdo ani není schopen ověřit, kdo jak hlasoval. A samozřejmě tato volba se nedá žádným zásadním způsobem ovlivňovat.
Předpokládám, že to budete tlačit tou svou stoosmičkou tak daleko, jak daleko vám to tedy dovolíme, ale nakonec si to zase budete chtít prohlasovat hrubou silou. Já bych se vůbec nedivil, kdyby to opět skončilo u Ústavního soudu, ale vzhledem k tomu, že ten Ústavní soud je vám nakloněn, tak předpokládám, že ten výsledek rozhodnutí už je jasně dán.
Nicméně já bych tady řekl, jak by to mělo celé fungovat. Občan by si v cizině on-line nebo osobně vyžádal od české ambasády registrační kartu, kterou by dostal poštou nebo osobně na ambasádě, a to s předstihem minimálně 40 dní před volbami. Vyplnil by hlasovací lístek, ten by vložil do hlasovací obálky, následně by tuto obálku vložil do o něco větší poštovní obálky a přidal by do ní tu registrační kartu. Až na ambasádě by poštovní obálku otevřeli, ověřili by kartičku a tu volební obálku by prý neotvírali a hodili by ji na ambasádě do volební urny k ostatním hlasovacím obálkám od lidí, kteří na ambasádu v den voleb přijdou hlasovat osobně.
Podle znalce na ústavní právo, který jistě na toto téma se již vyjadřoval v tisku, je s korespondenčním hlasováním problém hned ve třech rovinách.
Za prvé narušení tajnosti volby. Tím prvním problémem je podmínka tajnosti voleb. Pokud dojde k zaslání hlasovacího lístku v hlasovací obálce s přiloženým registračním štítkem uvnitř poštovní obálky, potom je princip tajnosti z hlediska ústavního principu nenávratně porušen, protože v tom okamžiku lze ztotožnit osobu, jak hlasovala. Podle ústavního práva se abstrahuje od toho, jestli úředník na ambasádě je nebo není poctivý, jestli nakoukne do hlasovací obálky, jak pan Novák z Horní Dolní hlasoval a komu to hodil, nebo nenakoukne. Princip tajnosti voleb totiž nemůže a nesmí být založen na důvěře, ale pouze na principu nezpochybnitelné anonymity. Na důvěře totiž tajnost voleb v českém právním řádu není založena. Volby jsou založeny na takzvané zaručené anonymitě hlasovacích lístků a potažmo obálek, ve kterých jsou lístky do urny vloženy. Volič vhazuje obálku se svým hlasem do volební urny, a nezáleží tedy na tom, jestli volební obálku pan Novák zalepí lepidlem, protože z hlediska principu tajnosti voleb na tom nezáleží, jestli je ztotožněn samotný volební lístek anebo volební obálka, ve které je lístek zalepen. Z hlediska ústavního principu tajnosti českých voleb by muselo dojít ke změně principu voleb, které by byly tajné jen pro lidi, kteří přijdou k urně v den voleb hlasovat osobně a za plentou vyplní lístek a vloží do obálky, zatímco pro lidi hlasující korespondenčně by princip tajnosti voleb již z hlediska ústavy garantovaný nebyl.
No a pojďme si představit, k čemu by to vedlo. Někdo ze zaměstnanců ambasády by nakoukl do volební obálky známého podnikatele, který zrovna je v zahraničí a rozhodl se pro korespondenční volbu. Zaměstnanec ambasády by to potom prozradil nějakému českému novináři, že tento známý podnikatel hlasoval pro extremistickou a protiimigrační stranu. Novinář by se odvolal na důvěrný zdroj bez určení místa. Podnikatel by podal trestní oznámení na neznámého pachatele, a to buď za pomluvu, anebo za prozrazení jeho volby. Vedlejším efektem by bylo, že by to podnikatelovi narušilo jeho obchodní aktivity, partneři by mu rušili zakázky, že hlasuje pro takovou stranu a že je extremista a sympatizant s nějakou onálepkovanou partají. Jinými slovy, pokud někdo zavede korespondenční volbu, tak dojde k narušení principu utajení voleb a je otázkou času, kdy k tomu opravdu dojde.
Hrozba číslo dvě, takzvaný family voting a kšeftování s korespondenčními hlasy ve velkém. Je jedno, od kolika nebo do kolika obálek hlasovací obálku vložíte. Pokud bude v obálce registrační štítek oprávněného voliče, v tom okamžiku je volební obálka ztotožněna a je jen otázkou času, kdy zvědavost nějakého úředníka zvítězí nad jeho odpovědností. Uvidí třeba obálku od herce nebo známého zpěváka. To je tedy první problém. Druhým problémem je ovlivňování voleb. Při korespondenční volbě reálně hrozí takzvaný family voting, jev, kdy ostatní členové domácnosti přemlouvají voliče, aby hlasovali jinak.
Korespondenční hlasování navíc otevírá cestu k obchodování s hlasy na internetu. Nákupčí hlasů mohou vykupovat tyto volební lístky od lidí ve finanční nouzi, ale třeba i od lidí, kteří nouzi nemají, ale chtějí si vydělat třeba 50 amerických dolarů za jeden hlas a na hlasu jim nezáleží. Bodejť by jim také záleželo, když žijí desítky tisíc kilometrů daleko!
Nejčastější hlášky bývalého premiéra slovenské vlády, který na podzim minulý rok sliboval Romům na východě Slovenska 500 eur za to, když budou pro něj hlasovat. Není to tak dávno, kdy Igor Matovič, bývalý slovenský premiér, nabízel romským voličům na východě Slovenska celých 500 eur za to, že pro něj budou hlasovat, a pokud se mu s jeho hnutím podaří vstoupit do vlády, potom vláda Romům těchto 500 eur schválí. Tady by to fungovalo ve větším. Nákupčí spustí na internetu výkupní akci, že nakoupí volební lístky s obálkami za tolik a tolik peněz. Oprávněný volič, který volební lístky dostal domů od ambasády poštou s registračním štítkem, ty lístky, štítek a obálky vezme a pošle je výkupčímu. Ten vyplní obálky podle objednávky zadavatele, který si u něho výkupní kampaň na tajňačku objednal. Zde je tedy prostor pro nevládní neziskové organizace. Výkupčí potom odešle obálku poštou na ambasádu a tam nic nebudou tušit. Prostě otevřou poštovní obálky, vyjmou z nich volební obálky s registračními kartami, zkontrolují je a volební obálky hodí do urny. Že byly obálky vyplněny výkupčím hlasů nebo nějakou nevládní neziskovou organizací, to se však nikdy nedozví.
Máme tu hrozbu číslo tři, takzvaná amerikanizace českých voleb s využitím mrtvých, ale jinak korektně registrovaných duší. Třetím problémem je samozřejmě hlasování mrtvých duší. Tady nemluvíme už o nějakých výkupech hlasů zvenčí systému, ale o manipulaci voleb zevnitř. Nikdo totiž přesně neví, kolik Čechů žije v zahraničí, pouze se to odhaduje. Většina odhadů se kloní k názoru, že v cizině žije přibližně půl milionu Čechů, ale objevují se i názory, že by jich mohlo být 750 tisíc, dokonce včetně hlasů mimo Spojené státy 1 milion 400 tisíc. V roce 2023 přišlo osobně na české ambasády k volbám prezidenta necelých 23 tisíc Čechů. Kdyby se volilo dálkově pomocí pošty, bylo by voličů násobně mnohem víc. Když se někde najednou po spuštění korespondenčních voleb objeví 100 nebo 200 tisíc hlasů, nepůjde v podstatě identifikovat, jestli jde opravdu o lidi, kteří se rozhodli poslat korespondenční hlas, nebo někdo prostě zadal do počítačového systému ambasády objednávky na zaslání hlasovacích lístků uměle, zevnitř systému, a potom v den voleb do volebních uren na vybraných ambasádách z poštovních pytlů přisype i několik desítek nebo stovek tisíc hlasů. ***
