(pokračuje Olga Richterová)

14.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 573/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dobré dopoledne. Já si dovolím tady uvést sněmovní tisk číslo 573, a tedy návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí a návrh v prvním čtení.

V návrhu této novely zákona se snažíme jako MPSV po konzultaci s mnoha aktéry této problematiky, ať už jsou to zástupci krajů, ať už jsou to zástupci nevládních organizací, ať už jsou to zástupci konkrétních poskytovatelů služeb, které se týkají této oblasti, po delší debatě s nimi jsme se rozhodli přistoupit k řešení několika problematických současných úprav této problematiky, a tedy řešíme úpravu zprostředkování, osvojení a pěstounské péče s cílem zrychlit průběh zprostředkování a také posílit a zajišťovat dostatek pěstounů, kvalitních pěstounů. Řešíme zavedení dobrovolného využití doprovázení pěstounských rodin a navázání nároků na odměnu pěstouna na uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče. Řešíme navýšení státního příspěvku na výkon pěstounské péče. Řešíme podřazení osoby, které bylo svěřeno dítě podle § 953 občanského zákoníku pod osoby pečující, čímž bude zajištěna také podpora formou dávek pěstounské péče a doprovázení.

Dále úprava vydávání pověření k poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami v rozsahu: vymezení činnosti, které mohou pověřené osoby vykonávat, podmínek, za kterých mohou získat pověření k poskytování sociálně-právní ochrany, a to včetně požadavku na odbornou způsobilost pověřených osob a vymezení povinnosti pověření osob při výkonu sociálně-právní ochrany. Upravujeme délku pobytu dětí mladších čtyř let v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Vymezujeme poradenské pomoci po odnětí dítěte z rodiny s cílem navrátit dítě do jeho vlastní rodiny tam, kde to je možné a kde to je ve prospěch dítěte. Úprava podmínek pro vydávání propustek a pro hostitelskou péči, zejména úprava podmínky bezúhonnosti či doložení psychické způsobilosti žadatele o pobyt dítěte mimo ústav, není-li rodičem, prarodičem nebo sourozencem dítěte. Řešíme sjednocení dosud roztříštěné úpravy sociální kurately pro děti a mládež do jednoho ustanovení s cílem zpřehlednění a formulačního zpřesnění. Dále upravujeme stanovení výše úhrady ušlého výdělku za účast na jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí, nikoliv fixní částkou uvedenou přímo v zákoně, ale stanovenou prováděcí vyhláškou tak, aby bylo možné pružněji reagovat na vývoj mezd cen a inflaci. Upravujeme finalizaci zrušení dětských domovů pro děti do tří let věku a ukončení jejich činnosti. To navazuje na úpravu, kterou přijala Sněmovna ještě na konci minulého volebního období.

Dále důvody, které ministerstvo vede k přípravě této novely, a to poměrně záhy po přijetí předešlé novely, jsou také právě už záležitosti, které se týkají úpravy zrušení dětských domovů, jak jsem před chvílí říkal, pro děti do tří let, která byla do zákona číslo 363/2022 Sb., vtělena pozměňovacím návrhem, ale nebyla provedena dostatečně kvalitně. Mezitím v doprovodných zákonech byla bez dalšího zrušena, v samotném zákoně o zdravotních službách se tak nestalo. V souvislosti s rušením zařízení kolektivní péče o dítě, popřípadě s omezováním poskytování služeb dítětem do tří let věku v těchto zařízeních je třeba vytvořit dostatečný prostor pro pěstounskou péči, a to jak v oblasti hledání a nalézání nových pěstounů, tak v oblasti jejich podpory. Zefektivnění procesu zprostředkování pěstounské péče, doprovázení pěstounských rodin nebo zavedení flexibilních nástrojů v přípravě na přijetí dítěte do rodiny potenciálních pěstounů se bez změny současné platné právní úpravy neobejde.

Dále řešíme potřebu změn právních úprav podmínek, za kterých je dětem poskytována sociálně-právní ochrana - nesnese odkladu, neboť ovlivňuje životy nejzranitelnější skupiny naší společnosti. U takzvaných Center dětství bez násilí právní úprava řeší to, že reagujeme na připomínky partnerů v připomínkovém řízení a na potřebu posílení dostupné pomoci dětem, které jsou ohroženy násilím. Je to novým typem pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, jehož primárním cílem je poskytování specializované ambulantní pomoci dětem, vytváří bezpečný prostor, kam za dítětem, ohroženým fyzickým nebo psychickým násilím, dochází specializovaní odborníci a poskytují mu potřebnou odbornou pomoc, a zároveň to přispívá také k plnění mezinárodních závazků České republiky, zejména u článku 19 Úmluvy o právech dítěte.

Pokud jde o předpokládané dopady na státní rozpočet, ty zde jsou, budou zde určité vyšší výdaje v rámci státního rozpočtu, ale tady jsme dohodnuti, že bychom toto dokázali pokrýt v rámci našich předpokládaných střednědobých výdajových rámců kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí. Účinnost návrhu zákona původně byla navržena na začátku legislativního procesu u většiny těchto zařízení dnem 1. ledna 2024, ale logicky s ohledem na posun a odklad v přípravě tohoto zákona, kdy jsme delší čas vypořádali připomínky v mezirezortním připomínkovém řízení, a s ohledem na termín, že dnes je už prosinec, je logicky to, že se bude upravovat účinnost tohoto zákona, kterou potom načteme v dalším legislativním procesu, tak, aby ta účinnost byla reálná podle rychlosti projednávání tohoto tisku. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A nyní jsme v téže situaci, v jaké jsme byli u jednoho z předchozích bodů. Přivolala jsem kolegyně, kolegy z předsálí, protože budeme muset hlasovat o změně zpravodaje pro prvé čtení. Namísto paní poslankyně Pavly Pivoňky Vaňkové budeme hlasovat o tom, že je navržen za zpravodaje pan poslanec Michael Rataj. Opět se ubezpečuji, je tamhle v sále.

 

A pro nově příchozí: čeká nás hlasování o změně zpravodaje pro prvé čtení, zpravodajem se má stát pan poslanec Michael Rataj.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro změnu zpravodaje, jak byla navržena? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu na změnu zpravodaje?

V hlasování číslo 42 bylo přihlášeno 147 hlasujících, pro 91, proti 0. Konstatuji, že návrh byl schválen.

 

Žádám tedy, aby se pan zpravodaj, pan poslanec Michael Rataj, ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Michael Rataj: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych zde v rámci prvního čtení zastoupil kolegyni Pavlu Pivoňku Vaňkovou a navázal na odůvodnění předkládané novely zákona, kterou přednesl pan ministr Marian Jurečka.

Tento návrh byl vládou Poslanecké sněmovně předložen dne 24. září a nám poslancům rozeslán ve stejný den jako sněmovní tisk 573. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 25. října tohoto roku. Jak již pan ministr uvedl, hlavním cílem novely je kromě zvýšení státního příspěvku na výkon pěstounské péče zjednodušení, zefektivnění a zrychlení procesů spojených s náhradní péčí. Navrhované změny jsou ve prospěch dětí a náhradních rodin. Vzhledem k tomu, že zde pan ministr již novelu zákona obšírně uvedl, omezím své vystoupení už jen na doporučení posunout tuto novelu do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a otevírám obecnou rozpravu, do které mám nejprve přihlášenou paní poslankyni Lucii Šafránkovou, která je zplnomocněna k přednesení stanoviska poslaneckého klubu hnutí SPD, a poté se připraví pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také pár slov k této novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Jelikož jde o materiál, který přináší významné a dalekosáhlé úpravy a změny do oblasti zajištění péče o opuštěné a ohrožené děti, což je problematika zásadního celospolečenského významu a prvořadého veřejného zájmu, kde je role a zodpovědnost státu nezpochybnitelná, samozřejmě proto musí být zodpovědný i celý proces projednávání této novely zde ve Sněmovně. Novela obsahuje určitě mnoho úprav, které jsou nezbytné a nutné, a dotýká se oblastí, které změny vyžadují.

Ale zároveň zde existuje i mnoho pochybností, ale nejsou to jenom naše pochybnosti, závažné výhrady k vládnímu materiálu mají i příslušné orgány veřejné správy a mnohé profesní organizace. Mimo jiné jde o tyto záležitosti a body předkládané novely, jako je eliminace takzvaného zvláštního spisu orgánů sociálně-právní ochrany dětí pro účely kolizního opatrovnictví, dále je to například rozšíření portfolia institutu sociálních služeb, například o takzvaná Centra dětství bez násilí, aniž by to bylo promítnuto do zákona o sociálních službách. Pochybné je také nastavení a zkrácení časových lhůt pro umisťování ohrožených dětí do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a některé další záležitosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o nesmírně závažnou problematiku zajištění péče o bezbranné ohrožené děti, kde nesmí panovat žádné pochybnosti o tom, zda bude tato péče vždy zajištěna systémově a kvalitně a tyto děti nebudou poškozeny, můj kolega Aleš Juchelka bude podávat návrh na zamítnutí.

V případě, že by poté jeho návrh neprošel, navrhuji vrátit tento tisk vládě k dopracování, a pokud by ani toto neprošlo, navrhuji prodloužení lhůty pro projednání mezi prvním a druhým čtením ve výborech o 30 dní se souhlasem navrhovatele. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Návrhy byly zaznamenány a nyní se tedy připraví a vystoupí se svým vystoupením pan poslanec Aleš Juchelka a poté paní poslankyně Lenka Dražilová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc za slovo. Já budu možná malinko delší, než se asi u tohoto tisku předpokládalo, nicméně to, že takhle budu vystupovat, bylo jasné už asi z posledního výboru pro sociální politiku, kde jsme dvě hodiny právě s paní vedoucí Odstrčilovou, s paní Zárasovou i s paní Štýbrovou komunikovali právě zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Můžu konstatovat, že skutečně v tuto chvíli budu dávat, jak říká má kolegyně Lucie Šafránková, návrh na zamítnutí, vaším prostřednictvím, paní předsedající, a bude to z několika důvodů.

Za prvé, Legislativní rada vlády sama říká, a je to pravda, že od roku 1999 prošlo 44 novel, které se týkají sociálně-právní ochrany dětí. Ta poslední byla před tuším dvěma nebo třemi lety, kdy některé části tohoto zákona ještě nenabyly ani účinnosti, a my tady máme novou novelu novely, přičemž tato vláda avizovala, tuším ve svém programovém prohlášení, že bude do října tohoto roku předkládat ještě velkou novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která pravděpodobně tedy už předložena nebude, ale bude asi příští rok a asi se připravuje, to znamená, že budeme znovu za pár měsíců projednávat zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Domnívám se, že bychom to neměli takto dělat, že bychom se prostě měli opravdu bavit o tom, aby legislativní proces nevnášel chaos dovnitř orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kde jim neustále měníme nějaké věci, a v tuto chvíli tou novelou novely to budeme dělat opět, například jak zmiňovala paní kolegyně Šafránková ohledně zvláštního spisu a tak dále.

Pan ministr tady na úvod řekl, že komunikoval s kraji, s poskytovateli služeb, s neziskovkami, ale nezmínil se o tom nejdůležitějším, a to, zdali skutečně jednal s odborníky, to znamená skutečně s těmi ospoďáky, kteří jsou v každodenní praxi, v každodenním kontaktu s klienty, a to mi tady chybí, poněvadž já si myslím, že moc nekomunikoval, poněvadž v tuto chvíli Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí posílala otevřený dopis panu ministrovi, a to zhruba před dvěma, třemi měsíci, nemám tady to datum, a nevím, zdali dostala odpověď, ale na posledním výboru pro sociální politiku bylo řečeno, že odpověď ještě nebyla odeslána z Ministerstva práce a sociálních věcí. Ten dopis má 12 stran a je v něm krásně popsáno, jakým způsobem Ministerstvo práce a sociálních věcí postupuje právě v legislativě u sociálně-právní ochrany dětí. Mám pocit, a pan ministr to určitě vyvrátí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí a konkrétní lidé tam, kteří pracují na těch jednotlivých legislativách - a tím nemyslím ty, kteří byli na výboru pro sociální politiku - skutečně šlapou naopak po těch ospoďácích, místo aby jim legislativou pomáhali. Neustále tady vidíme a vnímáme atmosféru kolem OSPODů, že to jsou ti, kteří jsou ti zlí a tak dále, a i touto novelou my de facto předáváme některé činnosti ohledně ohrožených dětí od státu směrem k neziskovému sektoru a já s tím zásadně nesouhlasím, poněvadž si myslím, že stát by neměl ztratit žádný dozor ani žádný fokus na ohrožené děti, že by neměl vůbec s nikým tady o tomto diskutovat, měl by prostě ty ohrožené děti chránit a měl by jim pomáhat. Já jsem byl svědkem právě té prezentace, která byla na výboru pro sociální politiku, kde to bylo vesměs prezentováno.

Jenom chci říct, že tento zákon byl otevřen jenom z jednoho prostého důvodu, a to, abychom prodloužili termín na umísťování dětí do tří let věku právě o rok na začátek roku 2025, a to z toho důvodu, že jednoduše jsme se prostě tady v minulém volebním období netrefili do termínu, do konce tohoto roku, a ty děti by pravděpodobně končily před prahem Ministerstva práce a sociálních věcí, protože by je nebylo kde umísťovat. Ale tento bod jsme již vyřešili právě jako pozměňovací návrh k tuším rodičovskému příspěvku, kde jsme pro něj všichni hlasovali, a tento termín prodloužili. Proto vůbec nerozumím tomu, když jsme před několika lety de facto udělali novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kdy tato vláda má ve svém plánu udělat velký zákon o sociálně-právní ochraně dětí, že najednou tady řešíme nějakou novelu novely, která opravdu i podle tohoto otevřeného dopisu profesní komory sociálně-právní ochrany dětí vnese více chaosu do praxe, než aby té praxi pomohla, i přesto, že to vypadá všechno skvěle, jako že budeme pomáhat těm pěstounským rodinám v náhradní rodinné péči a tak dále, ale přitom tam ty všechny kompetence rozmělňujeme a de facto uvolňujeme.

I Legislativní rada vlády se staví proti té dvoukolejnosti, kterou tato novela přináší. Sama právě říká ohledně jednotlivých novel, aby se už další tato novela novely nedělala, naopak abychom se mohli třeba i více soustředit, to říkám zase já, na tu novelu velkou.

Takže MPSV, a byl jsem samozřejmě u toho, říká, že novela navazuje na předchozí novelu. Proč tedy to nebylo zapracováno, ty všechny věci, které dělají pořád jedni a ti samí lidé na MPSV, už do té předchozí novely. A jak můžeme vědět, že za půl roku nebude zase nějaká novela nová. To jsou otázky, na které bychom rádi odpověděli. Jenom připomenu, že na výboru pro sociální politiku jsem požádal Ministerstvo práce a sociálních věcí, a já poprosím, aby i pan předseda výboru pro sociální politiku se tímto zabýval, že jsem chtěl odpověď na některé věci, které se týkají akčního plánu až do roku 2029 ohledně ohrožených dětí, a chtěl jsem vědět, jaké skupiny, v jakém složení a kdy se setkaly, jaké mají tyto skupiny výsledky své práce, a jak jsou právě promítány do této novely novely. Já jsem doposud, a je to skutečně už přes měsíc, žádnou odpověď od ministerstva neobdržel, tedy tento úkol jednoduše nesplnilo, i když nám to bylo přislíbeno, že nám řeknou, v jakých akčních skupinách, kdo se schází atd., poněvadž jak asi víte, a bylo to i na výboru pro sociální politiku, tak tyto skupiny jsou placeny neziskovým sektorem. Je to prostě opravdu otázka toho, zdali naopak nevládnou některé neziskovky na Ministerstvu práce a sociálních věcí právě tady v této agendě.

V prezentaci, která nám byla představena na výboru pro sociální politiku, bylo navíc uvedeno, že bude ten nový systém. Pokud to mohlo fungovat dosud, je lepší počkat a věci prodiskutovat, jak říkám, v novém systému. Říkám, že na to jednoznačně poukazuje Legislativní rada vlády. Nemá cenu dělat novelu novely, když nový systém má být a bude v plánu. Já se také odkazuji na zdroj krajů. Kdy měly kraje možnost tedy, jak říká pan ministr, poslední podobu novely připomínkovat? Poslední připomínka krajů byla tuším v únoru v rámci vnějšího připomínkového řízení, poté si to bez jakéhokoliv připomínkování ze strany krajů MPSV upravovalo a dodávalo si tam své verze, například jsou to ta Centra dětství bez násilí, úprava kurately, zrušení zvláštního spisu a tak dále.

Z čeho ministerstvo vycházelo? Zdroje náhradní rodinné péče, například u kurately, z čeho vycházely? U zřízení Centra dětství bez násilí, z čeho vycházely u § 6a a 10 odst. 2? Kde jsou ty zdroje? Na to jsem se právě ptal ministerstva na tom výboru a pořád očekávám odpověď. Vůbec nerozumím tomu, že tady toto projednáváme, opravdu.

Také jsem se ptal, zdali jsou vypořádány všechny připomínky. Nevím, co říkal Svaz měst a obcí právě na § 6a, ke kterému se za malý okamžik dostanu, odst. 10, a 10 odst. 2. Ne všechny připomínky dle mého názoru byly zohledněny.

Už dlouho - a já jsem to také avizoval - prostě není vhodné, aby narovnání postavení dětí ve svěřenectví s dětmi svěřenými do pěstounské či poručenské péče a jejich náhradních pečovatelů ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, protože to je velmi důležité, tam funguje vyživovací povinnost a tak dále, tak je důležité si prostě klást otázku, proč by měli například prarodiče, jak je uvedeno právě v té prezentaci, pobírat dávky.

Počet dětí v dětských domovech do tří let klesá, to jsme už opravdu vyřešili právě tím pozměňovacím návrhem. V tuto chvíli nebo v roce 2021 to bylo do tří let v dětských domovech 142 dětí a 268 dětí do čtyř let a samozřejmě to klesá i díky tomu, že se ministerstvo věnuje osvětě, i všechny kraje, co se týká pěstounské péče.

Prezentace, která nám byla dána na výbor pro sociální politiku, vůbec nehovoří o tom, že stále není dostatečný počet pěstounů. Ano, to je velký problém a bez toho, abychom nedokázali skrze pěstouny saturovat počet ohrožených dětí, kterých je více než samozřejmě registrovaných pěstounů, nemůžeme prostě dělat žádné koncepční změny z hlediska ústavní péče, takže zařízení budou muset být, dokud nebude dostatečná saturace jejich potřeb v náhradních rodinách.

Taktéž tento zákon řeší, že má být umísťování dětí do ZDVOPu v rámci jednoho měsíce. Doteď to bylo, že může být tři měsíce plus o tři měsíce se to může prodloužit. Nikdo by nebyl z ministerstva na tom výboru schopen říct a odpovědět na otázku, jakým způsobem se přišlo na ten jeden měsíc. Proč to není pět týdnů, šest týdnů - mé šťastné číslo je sedm, takže to může být klidně sedm týdnů. Proč je to najednou jeden měsíc? A právě na to velmi navazuje to, že jsem chtěl, aby mi byl předán seznam lidí, kteří jsou v jednotlivých akčních skupinách, jak často se scházeli a k jakým výsledkům došli, protože my tady toto nevíme. Nevíme, kdo tam je, protože jak na začátku říkal pan ministr, to vlastně ten zákon projednávali skoro se všemi, ale kromě tedy ospoďáků. Pokud to tak není, tak jsem rád, že pan ministr kýve hlavou, že ne, a budu rád, když mi řekne, kdy se kdo v jakých akčních skupinách sešel a kdo tam je, protože to je velmi klíčové na to, že já mám pocit, že spousta lidí, kteří se zabývají ohroženými dětmi, s nimi nepřišla nikdy do styku, že ministerstvo je ve vleku nějakých neziskovek a nějakých lidí, kteří mají pocit, že by měli dělat to všeobecné dobro, ale někdy udělají více zmatku a našlapují v kanadách po těch vejcích, než aby to mělo jakýkoliv užitek.

Protože tady tento otevřený dopis Profesní komory sociálně-právní ochrany dětí, on říká něco o té komunikaci a píšou tady: "Vážený pane ministře, Profesní komora se pokouší dlouhodobě s vámi komunikovat na téma zajišťování ochrany dětí v České republice. Na reakce z vaší strany čeká Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí vždy velmi dlouho. Shodou okolností jste odpovídal až v době, kdy se na totéž začala dotazovat média, v posledních měsících jste ale zřejmě obklopen týmem, který stejně jako vy nekomunikuje vůbec. Poslední dopis, který vám Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí zaslala a na jehož odpověď marně čeká, je z února 2023. Odpověď na něj pozbyla významu a Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí už nežádá. Nezbývá než svou marnou snahu o korektní profesní komunikaci s vámi nahradit oslovením vaší osoby formou otevřeného dopisu s nadějí, že snad postřehy Profesní komory zaujmou jiné odborníky, kteří jsou a budou rovněž kompetentní k ovlivňování systému ochrany dětí v České republice. Profesní komora si vás znovu dovoluje upozornit, že situace na OSPOD v České republice je neutěšená a žádné kroky zpět, které jste signalizoval ve své odpovědi z listopadu 2022 jakožto reakce na náš dopis z července 2022, se nestaly účinnými. Než si Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí dovolí vás oslovovat, učiní si vždy vlastní průzkum v odborných kruzích napříč Českou republikou u všech subjektů, které se mohou vždy k dané problematice fundovaně vyjadřovat." Cituji dále: "Nejedná se tedy o názory jednotlivců, ale o informace přímo z praxe a z terénu výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Na základě svých zjištění si Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí dovoluje položit nové následující konkrétní dotazy z několika okruhů a činí tak standardní formou, když nechce využívat institutu zákona o svobodném přístupu k informacím."

Dle mého názoru ještě nebylo odpovězeno na žádnou otázku tady z tohoto otevřeného dopisu, který tady už je tuším dva nebo tři měsíce. Je mi to strašně líto, ale pokud má být odpovědí právě tato novela novely, tak je to špatně, proto já navrhuji zamítnutí tady tohoto v prvním čtení. Dostanu se samozřejmě postupně k těm konkrétním věcem.

Ten otevřený dopis na těch dvanácti stranách skutečně popisuje nejen podrobně komunikaci s Ministerstvem práce a sociálních věcí v průběhu několika málo měsíců, ale hlavně to, jakým způsobem funguje právě ten legislativní proces, kdy jediní odborníci, kteří jsou, a to jsou ti ospoďáci, jsou z toho bych řekl prostě vyjmuti.

Můžu říct, že Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí má 2 600 členů, to není žádná malá organizace. To je profesní komora, která se skutečně zabývá ohroženými dětmi, které má na srdci, kde ti lidé pracují za skutečně málo peněz, jsou to srdcaři, kteří jsou tam desítky let, mají zkušenosti s ohroženými, týranými, sexuálně zneužívanými dětmi, a vy potom v rámci svého ministerstva připravíte novelu, která je úplně odtržená od reality a snaží se jenom udělat ty krásné věci, které tady tak krásně prezentujete, ale uvnitř, kde to jde do hloubky, když se jde odborně, je to prostě strašně špatně. Už jenom ta komunikace je prostě tristní, pokud nejste schopni odpovědět na ten dopis Profesní komory, a na výboru pro sociální politiku bylo jasně řečeno, že váš odbor tu odpověď připravil, ale že se ještě čeká na to, až vy to odsouhlasíte, a na váš podpis. To jsou slova paní Odstrčilové, vaší zaměstnankyně. To si můžete pustit ze záznamu, pokud jste si tedy nepustil celý ten velmi zajímavý výbor.

Co se týká těch konkrétních věcí, v únoru 2023 byl zaslán tento dopis Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde vyslovuje nesouhlas s připravovanou legislativou 359, to je to, co v tuto chvíli projednáváme, a MPSV odůvodnilo nezbytnost této další novely mimo jiné tím, že dalo prý příslib senátorům, že v nejbližší době novelu předloží a opraví prý v ní chyby z roku 2021. Já tady prostě vůbec tomu nerozumím, protože ta novela z oku 2021 navyšovala příspěvky u pěstounů, a to jak u zprostředkovaných, tak nezprostředkovaných, a dokonce tam dala valorizační mechanismus na životní minimum a minimální mzdu. To byla moje práce, to navyšování právě těch jednotlivých příspěvků.

V důvodové zprávě je napsáno, že posudek - a tím se dostáváme k těm konkrétnostem - o psychické způsobilosti na základě výzvy krajského úřadu budou moci vypracovávat jen pověřené osoby, psychologové, mající zkušenost s diagnostikou a rovněž s náhradní rodinnou péčí. Seznam pověřených psychologů bude dán k dispozici žadatelům, kteří si mohou vybrat, kde posouzení absolvují, úhrada bude nákladem řízení o zařazení do evidence a žadatel ji nebude hradit.

Dalším problémem této novely je otázka dostatečné kapacity psychologů nutných pro psychologické posouzení žadatelů o pěstounskou péči a osvojení. Není stanoven jednoznačný finanční strop pro odměnu psychologa za vypracovaný psychologický posudek, což jsme i na výboru pro sociální politiku požadovali. Dále je požadováno, aby psycholog, který tyto posudky bude vypracovávat, měl k této činnosti pověření od krajského úřadu. Otázkou tedy zůstává, proč systém psychologického posuzování nemůže zůstat ve stávajícím systému, kdy celkové psychologické posouzení si koordinuje daný krajský úřad svými psychology, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru právě vůči krajskému úřadu. Tím jsou zajištěny velmi nízké náklady na zajištění psychologických posudků dle tabulkových tarifů, než tomu bude u návrhu novely, kde budou psychologové placeni za svou činnost za tržní cenu za hodinu na daném posudku. To doufám, že takhle nebude. Tím, že bude psycholog poskytovat psychologické posouzení třeba za tržní sazbu, bude tím zvýšena mimo jiné i finanční náročnost takového posouzení.

Dalším problémem, který souvisí s psychologickým posouzením, je možný střet zájmů a to je závažnější více, než jsou právě ty - ta finanční náročnost, a to střet zájmů mezi psychologem, klientem objednávajícím si posudek a případně pověřenou osobou doprovázející takového klienta. Bude ve finančním zájmu doprovodné organizace klientovi doporučovat služby spřáteleného psychologa. Tady prostě uvedu, že může například nad těmi žadateli přimhouřit vlastně ten psycholog oko, protože jeho doprovodná organizace to samozřejmě pohlídá, a to je opravdu dle mého názoru závažnější než jakékoliv finance.

Taktéž nebyly v důvodové zprávě k tomuto zákonu definovány kapacity, to znamená počty možných psychologů, kteří budou v rámci pověření zajišťovat toto psychologické posuzování. My se totiž už dlouhodobě v České republice samozřejmě potýkáme s nedostatkem dětských psychologů, dětských pediatrů, ortopedů a dalších specialistů. S kolika psychology může tedy systém počítat? Dále není jasné, kdo bude pravidelně seznam psychologů aktualizovat, zdali to bude MPSV, anebo zdali to třeba zůstane právě na krajských úřadech.

V důvodové zprávě je taktéž napsáno, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou v některých případech stále uzavírány obecně s vyjmenováním zákonných práv a povinností, avšak bez zacílení pomoci rodině. Ztrácí se tak důraz na individualitu. Je třeba, aby dohody o výkonu pěstounské péče nebyly uzavírány pro forma dle vzoru, ale aby dohoda byla materiálem, který bude pěstouna a jeho rodinu směřovat, bude konkretizovat práva a povinnosti s ohledem na aktuální potřeby rodiny a svěřeného dítěte. Nadto je třeba akcentovat podpůrnou funkci doprovázení před funkcí dohledovou.

Také tedy mě samozřejmě zajímá - a říkal jsem to i na tom výboru pro sociální politiku, akorát pořád nemám ještě ty odpovědi - na základě jakého výzkumu nebo na základě jakých dat došla důvodová zpráva k přesvědčení, že v současné době neprobíhá individualizace podpory v otázce provázení. V kolika případech, kde došlo tedy k zohlednění této individualizace podpory vůči samotným dětem, vůči pěstounským rodinám, a jakým způsobem bylo zjištěno, že tato individualizace neprobíhá v praxi? Domnívám se, že doprovodné organizace na základě inspekční činnosti vykonávají činnost, která je vysoce individualizovanou. Já tomu pevně věřím. Vždyť přece mají mít k dispozici - já nevím - psychology, mají mít k dispozici tu rodinu i s dítětem, vědět veškeré jejich zájmy a pomáhat jako doprovodka těm lidem. Já si myslím, že ta činnost je velmi individualizovaná.

Další část důvodové zprávy se týká samotných dohod. Pokud jde tedy o samotné dohody o výkonu pěstounské péče, navrhují se následující změny. Nově nebude stanovena povinnost mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče. Nebude - já to zopakuji znovu - nebude stanovena povinnost mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, eventuálně mít práva a povinnosti upravené správním rozhodnutím. Uzavření dohody o výkonu pěstounské péče bude dáno jak možnost s tím, že na uzavření dohody o výkonu pěstounské péče bude navázán nárok na pěstounské dávky pro náhradní pečovatele. Jde o motivační prvek pro to, mít dohodu o výkonu pěstounské péče uzavřenou, jelikož to přináší řadu benefitů náhradním pečovatelům i svěřeným dětem a tak dále.

Takže mě zajímá taktéž, na základě jakých výzkumů a jakých dat se Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo o zavedení takového systému, kdy nebude existovat legitimní povinnost mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, eventuálně nemít práva a povinnosti dle § 47, kde je vlastně upravena správním rozhodnutím mezi pěstouny a OSPOD, respektive pověřenou osobou. Tento fakt totiž není jednoznačně a srozumitelně vysvětlen v samotné důvodové zprávě.

Pokud tato skutečnost bude schválena v zákoně, stát přestane mít nejenom přehled, kdo má a kdo nemá uzavřenou dohodu, ale bude problém i s vymahatelností práv a povinností, které jsou dnes pěstouni povinni dodržovat právě dle § 47 ohledně zákona o sociálně-právní ochraně dětí na základě uzavřené dohody právě o výkonu pěstounské péče. My prostě ztratíme dohled nad těmi dětmi. Doufám, že tam prostě ten dohled nebude (bude?), že ti ospoďáci jsou naopak tak strašně zodpovědní, že tam opravdu jednou za půl roku půjdou, a i když tam není žádný problém, že prostě na to nějakým způsobem dohlédnou.

Dalším problémem bude jednoznačné znevýhodnění těch, kteří nebudou mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, protože tito nebudou mít nárok tedy na odměnu pěstouna. Takže na základě čeho již nebude vyžadován souhlas s uzavřením dohody o výkonu pěstounské péče, když zákon sociálně-právní ochrany dětí správně dohodu jakožto veřejnoprávní smlouvu, ve znění pozdějších předpisů, to je ve smyslu zákona 500, což je správní řád, pokud tedy nebude vyžadován ten souhlas s uzavřením dohody, kdo bude garantovat, že daná dohoda bude ošetřena po její obsahové stránce z hlediska souladu s právními předpisy, a samozřejmě hlavně s veřejným zájmem a hlavně se zájmem těch dětí, protože OSPODy jsou těmi, kteří dohlíží na ty ohrožené děti. A nedělejme si tady iluze, že to jsou pouze ty děti, které zažívají kritické věci ve svém životě. To můžou být klidně i děti, které jsou drogově závislé, záškoláctví. To jsou děti, které třeba normálně běžně fungují, ale třeba jejich rodiče se rozvádějí, tak automaticky se dostanou právě do některé kategorie ohrožených dětí, například když se jedná tam o domácí násilí.

Taktéž je v důvodové zprávě, co se týká státního příspěvku na výkon pěstounské péče, tak tam se píše, že stávající výše neumožňuje pokrýt potřeby nejpotřebnějších dětí, které jsou nejvíce traumatizované a nejvíce ohrožené do budoucnosti, a to zejména v akutní situační péči, v terapiích a respitní péči. Stejně tak neumožňuje adekvátní ohodnocení sociálních pracovníků ve srovnání se mzdami zaměstnanců v sociálních službách.

Pokud tedy dle Ministerstva práce a sociálních věcí dosud neumožňuje pokrýt potřeby nejpotřebnějších dětí, které jsou nejvíce traumatizované a nejvíce ohrožené, a to zejména v akutní situační péči, v terapiích a respitní péči, stejně tak neumožňuje adekvátní ohodnocení sociálních pracovníků ve srovnání se mzdami zaměstnanců v sociálních službách, znamená to tedy, že se stát nepostaral o nejlepší zájem dětí a blaho dětí, které jsou traumatizované a jinak ohrožené děti? To skutečně píšete v té důvodové zprávě? Otázkou zůstává, jak to, že deset let od poslední velké novely zákona v roce 2012 musí MPSV konstatovat, že neumožňuje pokrýt potřeby nejpotřebnějších dětí? Vždyť to přece takhle není. To je opravdu jenom zase nějaká věta, která se tam vložila proto, aby nás přesvědčila, že to je vlastně bohulibá záležitost.

Co se týká zákazu pobytu dětí do tří let, to už bylo vyřešeno, a myslím si, že tím jsme to měli jednoduše, tuto novelu novely, uzavřít a měli jsme počkat na tu velkou novelu, kterou slibuje v programovém prohlášení tato vláda.

V § 41 novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí se definuje nová služba, a to je ochrana a pomoc dětem ohroženým násilím. Dětem podle § 6 se poskytuje ambulantní formou služba, spočívající v ochraně a pomoci. Účelem služby je prevence a zabránění násilí na dětech. Ochrana a pomoc se poskytuje též rodiči dítěte, pokud se násilí na tomto dítěti nedopustil nebo pokud nespáchal trestný čin nebo není osobou, se kterou je vedeno trestní řízení pro trestný čin vůči tomuto dítěti. Ochrana a pomoc podle odst. 1 obsahuje tyto činnosti: zprostředkování kontaktů se společným prostředím sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Tady musíme upozornit na fakt, že Centrum pro děti ohrožené násilím nebylo zkonzultováno s připomínkovými místy. Není vůbec jasné - a já jsem se na výboru pro sociální politiku na to ptal - kdo byl iniciátorem vložení této služby do novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí a proč tento typ služby nebyl vložen do typologie sociálních služeb v rámci zákona o sociálních službách, což je zákon č. 108, když svou typologií právě toto centrum Děti bez násilí patří do sociálních služeb. Takže já bych chtěl odpověď na otázku, a doposud jsem ji nedostal, kdo to inicioval, kdo byl ten, kdo tam tento paragraf do toho zákona vložil, jestli to byla - já nevím - paní Odstrčilová, paní Štýbrová, paní Zárasová, pan Křístek, pan Hovorka - kdo z ministerstva to tam vložil, pod jakým tlakem kdo tam vložil tady tento paragraf, čí to byl nápad, protože to tam samozřejmě nepatří, patří to do zákona o sociálních službách. Jinak samozřejmě proti intervenčním centrům nic nemáme, nicméně to nepatří do tohoto zákona.

V důvodové zprávě je taktéž napsáno v odst. 6, a to se týká obcí, "v odst. 1 se navrhuje stanovit, že poskytování sociálně-právní ochrany dětem uvedeným v § 6 spočívá v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování a poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením. Jedná se tedy o přepis dosavadního § 31 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, když nedochází k žádné obsahové či věcné změně. Je však vhodné s ohledem na pozdější vývoj sociální legislativy formulačně jeho znění upravit a zpřesnit některé termíny a užité pojmy," píše se v důvodové zprávě. Není vůbec jasné, a myslím si, že přesun z kapitoly vztahující se ke kuratele je dle mého názoru nelogický, není prostě vůbec jasné, proč se zavádí terminologie sociálních služeb v rámci § 6a, to je, že poskytování sociálně-právní ochrany dětem uvedeným právě v § 6 spočívá, vyjádřeno slovy "v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace" a tak dále, když vlastně výkon sociálně-právní ochrany dětí je dostatečně definován ve stávajícím § 1 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Proč tedy termín navrženého § 6a vyjádřený tady těmito slovy nebyl vložen přímo do § 1, který by systematickým a logickým vložením do textu, kam patří, by tedy rozšiřoval okruh sociálně-právní ochrany dětí a její obsah? Já tady upozorňuji na fakt, že věta, kterou jsem tady citoval - a ještě jednou ji budu citovat: "poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování, poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením" - je terminologicky spojena s dikcí a funkcí sociálních služeb, a je proto potřeba ji odmítnout vzhledem k jinému zacílení výkonu sociálně-právní ochrany dětí, ze které se tímto dělá sociální služba, a s tím já mám zásadní problém. My nemůžeme dělat z ohrožených dětí a z jejich ochrany sociální službu. My máme zákon o sociálních službách, tam to klidně dejme. Spousta OSPODů právě spolupracuje se sociálními službami, s různými neziskovkami, s centry pro rodinu a sociální péči a s dalšími včetně - já nevím - Lociky, která je samozřejmě úžasná v tom, co dělá, ale bohužel to patří do zákona o sociálních službách, a ne do zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Je toho prostě celá řada, co bych tady ještě mohl říkat. Já jenom, protože v důvodové zprávě se samozřejmě taktéž zabývají, kdy se píše, že zaměstnanec obce - a tím se dostávám právě k těm obcím a nevím, zdali to bylo projednáno se Svazem měst a obcí, celá tato novela - obecním úřadům jsou právě upraveny některé povinnosti jak v § 6a, který jsem tady zmínil předtím, tak v § 10, které doteď ty své kompetence, ty povinnosti zkrátka neměly. Takže jsou tady další dotazy, na které jsem se ptal na výboru, s jakými finančními náklady tedy musí státní rozpočet počítat, aby tyto činnosti, které jsou v této novele, v novelizovaných ustanoveních, byly realizovány a kvalifikačně a personálně zajištěny právě na úrovni obce prvního typu, pokud by měl být tedy zajištěn výkon sociálně-právní ochrany dětí v těchto obcích samostatným zaměstnancem s kvalifikací sociálního pracovníka. Tady se poukazuje na fakt, že dnes není možné sehnat samozřejmě dostatečný počet sociálních pracovníků na obecní úřady obcí s rozšířenou působností k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.

Další nevyjasněnou okolností je, zda tyto všechny činnosti obecního úřadu prvního typu jsou chápány v přenesené působnosti, nebo budou poskytovány v samostatné působnosti, z jakých finančních prostředků a kapitol budou hrazeny náklady na zaměstnance obecního úřadu prvního typu při zajištění agendy sociálně-právní ochrany dětí.

Dále se tady můžu zabývat lékařskými posudky, dalšími věcmi, které jsem si tady vypsal. Můžeme se klidně vrátit k tomu zvláštnímu spisu, například v pozměňovacím návrhu právě z roku 2021 bylo správně konstatováno, že pozměňovacím návrhem předkladatel navrhuje zavést novou kategorii spisové dokumentace, kterou obecní úřad obce s rozšířenou působností povede ohledně výkonu takzvaného kolizního opatrovnictví v soudních řízeních, kde je účastníkem nezletilé dítě, jež nemůže být z důvodu konfliktu zájmů zastupováno svými rodiči, a také poručnictví k nezletilému. Ke jmenování obecního úřadu, respektive obce s rozšířenou působností kolizním opatrovníkem nebo poručníkem nezletilého, přistupuje soud v případech, jsou-li splněny předpoklady dle občanského zákoníku a tak dále. Pro větší ochranu soukromí a dalších oprávněných zájmů dítěte, jehož opatrovníkem či poručníkem bude obecní úřad obce s rozšířenou působností jmenován, navrhuje předkladatel tenkrát toho pozměňovacího návrhu omezit možnost nahlížení do spisové dokumentace jiným subjektům, které jsou v soudním řízení v postavení kolidujícím se zájmy dítěte, jemuž je poskytována sociálně-právní ochrana. Dále se navrhuje přiznat právo nahlížet do spisové dokumentace dítěti, které má 15 let a více, ale to bylo z toho důvodu, že každé dítě má právo na to, znát své rodiče, a pokud je například osvojené, všichni vědí, kdo jsou pěstouni anebo osvojitelé, mají adoptované dítě, že zhruba kolem puberty to dítě touží po tom, znát své kořeny, své rodiče, hledá to různě na Facebooku a tak dále, takže jsme jim tady umožnili právě přístup do toho spisu, aby se to dovědělo a vypořádalo si samo v sobě právě tuto problematiku toho, odkud vlastně pochází. Proto je naprosto nepochopitelné, že z § 54 a 55 byl bez jakéhokoli projednávání v rámci připomínkového řízení vyloučen takzvaný zvláštní spis, který vede OSPOD právě pro účely kolizního opatrovnictví, když samo MPSV chtělo oddělit právě kolizní opatrovnictví od výkonu sociálně-právní ochrany dětí a upravit dle toho i režim nahlížení do kolizních spisů. Uvedu příklad: dva rodiče se rozvádějí, opravdu mezi sebou vykopali hluboký příkop, vedou zákopovou válku, a teď to dítě, které je zjevně ohrožené třeba tímto konfliktem nebo domácím násilím, vypoví něco tomu ospoďákovi a poté se do toho podívají rodiče, kteří poté mohou použít této informace u soudu. Proto tento zvláštní spis tam byl dán, ale pravděpodobně se to může vyřešit nějak jinak. Asi na to má ministerstvo právě třeba v té velké novele nějaký další recept. Proto, dle mého názoru, je ještě v tuto chvíli, než k tomu nějakému receptu dojde, zachovat ten zvláštní spis, ale také i formu nahlížení do běžné spisové dokumentace OSPOD.

A nyní na závěr přečtu, a s tím se naprosto ztotožňuji, názor Legislativní rady vlády, která k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí z podzimu tohoto roku konstatuje v části 4 návrh změn. Legislativní rada vlády má k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 359 o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tyto připomínky:

"1. Novelizovaný zákon byl přijat v roce 1999 a od té doby byl upraven celkem, jak jsem říkal, 47 novelizacemi. Poslední velká novela, která byla provedena zákonem, není účinná již ani dva roky. Některá její ustanovení dokonce účinnosti ještě ani nenabyla. Předkladatel podle svých tvrzení zároveň již zahájil práce na přípravě zcela nové právní úpravy, která by měla komplexně řešit ochranu dětí a podporu rodin. Práce na této nové právní úpravě byly navíc urychleny, neboť Ministerstvo práce a sociálních věcí se zavázalo předložit vládě namísto návrhu věcného záměru tohoto nového zákona, který měl být podle plánu legislativních prací vlády na rok 2023 vládě předložen do konce října tohoto roku, přímo návrh této nové právní úpravy, což byl důvod, pro který Ministerstvo práce a sociálních věcí požádalo o zrušení úkolu předložit uvedený věcný záměr zákona. V tomto kontextu tedy vznikají pochybnosti o nutnosti další rozsáhlé novelizace zákona. Tyto pochybnosti nerozptyluje ani věcný obsah nyní předloženého návrhu novely zákona, neboť řada ustanovení uvedeného zákona se pouze přepisuje bez zásadních věcných změn. Realizace nyní navrhovaných změn prostřednictvím další velké novely zákona se proto s ohledem na výše uvedené, ale také s ohledem na délku legislativního procesu a na předkládanou účinnost navrhovaných změn, to znamená, že některé změny mají nabýt účinnosti, jak se píše u Legislativní rady vlády, až 1. ledna 2025, 1. ledna 2026, nebo dokonce 1. ledna 2028, nezdá být smysluplná. Jako vhodnější se jeví řešit předloženým návrhem zákona pouze nejpalčivější problémy a ostatní úpravy ponechat na nový zákon." Ten nejpalčivější problém, což byl zákaz umísťování dětí do tří let do ústavní péče, jsme vyřešili právě tím pozměňovacím návrhem, pro který jsme všichni hlasovali.

Dále cituji: "Předloženým návrhem zákona má být prostřednictvím novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí zavedena nová služba sociálně-právní ochrany dětí. a to takzvaná Centra dětství bez násilí. Pokud se odhlédne od nepříliš vhodného pojmenování předmětné služby, respektive zařízení, které má služby poskytovat, což je řešeno konkrétními návrhy úprav v příloze k tomuto stanovisku, je třeba upozornit na to, že tato nová služba má charakter spíše sociální služby a je duplicitní k některým sociálním službám upraveným zákonem č. 108, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zejména se jedná o duplicitu v jeho § 60a k úpravě intervenčních center, která poskytují výjimku zprostředkování kontaktu se společenským prostředím stejné služby jako zamýšlená Centra dětství bez násilí, a to osobám ohroženým násilím bez limitu věku, tedy samozřejmě včetně dětí, a to mimo jiné i ambulantní formou, což je velmi důležité. To znamená, že i to dítě, které třeba opravdu je týrané, je doma bité, může přijít třeba do takzvaného ZDVOP, což je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a tam mu nabídnou nejen ambulantní péči, ale také mu poskytnou například lůžko přes noc, kde dítě může noc strávit, už v tuto chvíli máme.

Nijak není řešena ani stávající" - pokračuji v důvodové zprávě Legislativní rady vlády - "úprava § 62 zákona o sociálních službách, tedy úprava nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, která poskytují služby dětem ve věku od 6 do 26 let, ohroženým společensky nežádoucími jevy.

Vzhledem pouze ke kusému odůvodnění této navrhované změny ještě navíc obsahuje upozornění na duplicitu se zákonem o sociálních službách a absenci zhodnocení dopadu zavedení nové služby zařízení, v závěrečné zprávě zhodnocení dopadů v kontextu s jedním z deklarovaných cílů návrhu novely zákona, kterým je právě odstranění duplicit mezi službami sociálně-právní ochrany dětí a sociálními službami poskytovanými podle zákona o sociálních službách. Pokud by tedy měla být ochrana dětí ohrožených násilím nadále upravena pouze v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a služby poskytované v intervenčních centrech by měly být omezeny pouze na dospělé osoby, bylo by třeba podle toho upravit i příslušná ustanovení zákona o sociálních službách. Tady podotýkám, že to nevíme. My to nevíme, zdali se tam bude nějakým způsobem hýbat tím věkem u dětí, zdali to bude jenom pouze pro dospělé, to znamená od 18 let a výše, nebo možná pro zletilé už od 15 let a výš.

Stejně tak by bylo potřeba reagovat na nové pojetí koncepce služeb pro ohrožené děti změnou právní úpravy nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Připojený návrh novely zákona o sociálních službách ovšem žádné takové změny neobsahuje. Není tedy jasné, jaká je koncepce řešení ochrany dětí ohrožených násilím nebo společensky nežádoucími jevy, respektive její právní úpravy, a jaký je důvod úpravy prakticky totožných služeb ve více právních předpisech, pouze s mírnou odlišností, pokud jde o okruh dětí, kterým mají být služby poskytovány. Navrhovaná dvoukolejnost právní úpravy není vhodná ani žádoucí, neboť přispívá k nepřehlednosti právního řádu." Konec citace Legislativní rady vlády.

Chci jen říci, že samozřejmě nikdo nemá nic proti tomu, aby tato centra byla upravena právě v zákonu o sociálních službách. Čím více takových center bude, tím samozřejmě je to pro děti lépe, nicméně říkám: nedělejme nic v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, které by dávaly méně prostoru pro samotné OSPODy a ospoďáky a více prostoru pro neziskový sektor, který prostě nemá ty kapacity, ani vzdělání, ani další. Starat se o primárně ohrožené děti, to je v gesci OSPOD, který patří státu, a stát by neměl ztratit nad tím jakýkoli dohled.

Mám toho tady samozřejmě ještě o něco víc, ale snad jsem zdůvodnil, proč bych chtěl, aby tady vznikla velká novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, po diskusi se všemi, i s těmi odborníky, a ne tato novela novely před velkou novelou, která opravdu vnese jenom neklid a chaos právě dovnitř OSPODů. Proto navrhuji zamítnout tuto novelu v prvním čtení. Děkuji. (Potlesk levé části sálu.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S přednostním právem se v tuto chvíli hlásí pan ministr. Pardon, ještě jsme měli faktickou poznámku pana poslance Kaňkovského.

Pane ministře, prosím, vydržte ještě dvě minuty.

(K poslanci Kaňkovskému:) Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, jen velmi krátce. Pan poslanec Juchelka zmiňoval požadavky, které byly vzneseny na jednání výboru pro sociální politiku. Já jen chci říci, že tak jako vždycky - a pan kolega to ví, že všechny požadavky máme v systému, má je pan tajemník, a pokud nebudou zrušeny, určitě budeme urgovat na jednání výboru, které je plánované na 10. ledna, zcela jistě ty odpovědi budou. My jsme tam neměli udaný jasný termín, ale nikdy se nestalo, že bychom takovéto požadavky nesplnili. To znamená, budeme apelovat na pana ministra, abychom ty odpovědi do jednání výboru obdrželi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a s přednostním právem pan ministr...Tak pan poslanec, dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já budu kratší. Chtěl jsem panu Kaňkovskému poděkovat, nicméně časový harmonogram toho, že vlastně něco požadujeme, ale tady už máme ten zákon, který navazuje právě na odpovědi požadavku výboru pro sociální politiku, tak vlastně to nedává tu logiku. Takže určitě musím čekat do dalšího výboru - klidně ať to připraví Ministerstvo práce a sociálních věcí, (ale) vždycky ještě dříve, než projednáváme v prvním čtení zákon, kterého se právě ten výbor týkal. My jsme tam dvě hodiny o tom jednali, bylo to před více než měsícem, takže já si myslím, že ten prostor byl dostatečný. Spíše mám pocit, že jsme se dotkli nějakých informací, které ministerstvo prostě pustilo, nebo ti úředníci tam. Já vůbec nepodezírám pana ministra, to může být pod jeho rozlišovací schopnost.

Ale my v tuto chvíli čelíme některým názorům úředníků na MPSV a říkám, že to nejsou ty tři dámy, které navštívily výbor pro sociální politiku, které jdou proti OSPODům, místo aby jim pomáhaly svou legislativou, aby je podporovaly, ale prostě ty OSPODy jsou ty zlé a musíme je nějakým způsobem řešit, a nejlépe restriktivně. Tak s tím mám zásadní problém a toho se týká právě i tato novela. Naopak, my ohroženým dětem pomůžeme tím, že budeme mít nad tím dohled a že ho neztratíme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ještě jedna faktická poznámka přibyla, pan ministr ještě bude muset počkat. Pan poslanec Kaňkovský se přihlásil k faktické poznámce.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Tak ještě jednou, já si myslím, že bychom tady neměli spekulovat. V době, kdy jsme to projednávali na výboru pro sociální politiku, už ten tisk byl v systému, to znamená, že už jsme nemohli v tu chvíli nějakým způsobem změnit, jak ten tisk bude vypadat, ale máme k tomu možnost v rámci legislativního procesu. My jsme se bavili s panem ministrem i o tom, že budeme nakloněni tomu, prodloužit lhůtu pro projednání mezi prvním a druhým čtením, ale v době, kdy jsme to projednávali na sociálním výboru, už ten tisk byl v systému, to znamená, že my už jsme nemohli těmito připomínkami nějakým způsobem znění toho zákona změnit, alespoň to, které šlo z vlády. A spekulovat tady nad tím, jestli se někdo dotkl nebo nedotkl nějakého citlivého tématu - počkejme na ty odpovědi, zcela jistě to budeme na výboru projednávat, možná se tady toho dotkneme i ve druhém čtení, ale myslím si, že teď dopředu spekulovat, jak ministerstvo odpoví a jestli jste se něčeho dotkl nebo nedotkl, to si myslím, že je opravdu zbytečné v téhle fázi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Kasala v tuhle chvíli.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl doplnit svého ctěného kolegu pana Juchelku s tím, že bych opravdu souhlasil, že OSPODy by měly dostat podporu. Nebudu říkat úplně všechno, ale byl jsem účasten otřesného případu fungování neziskových organizací. Dítě, které bylo jedničkář, prospívalo, tak ho chtěly označit - bylo to ve sporu dvou rodičů - že je ohrožené. Bylo to v zásadě na zakázku a chování neziskové organizace z Hradce Králové, která šla na ruku, a dokonce i lékařské zprávy, které byly, zpochybňovala, tak to byla jedna úroveň. Druhá úroveň, že psycholožka z této neziskové organizace, které bylo dvacet pět a u soudu potvrdila, že má kurz z psychologie, tak dávala dobrozdání soudci, jak se má postupovat, tak je pro mě neuvěřitelné, co se tam dělo. A když jsem chtěl zajistit nějakou kontrolu přes Ministerstvo zdravotnictví, tak se zjistilo, že žádná kontrola není možná. Takže pokud budete chtít dát nějaké pravomoce neziskovým organizacím, tak ale musí tam být jasná kontrola i toho, jakým způsobem jsou profesně zasanovány, ale i toho, aby byly postižitelné, pokud nebudou svoji práci dělat dobře.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní už s přednostním právem se dostává ke slovo pan vicepremiér Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji vám. Já jsem se nakonec rozhodl nemít faktickou poznámku, ale reagovat už teď v rámci možnosti přednostního práva. Možná úplně na úvod toho mého dalšího vystoupení bych chtěl říci úplně jednoduchou věc. Pokud chceme mít více pěstounů, kvalitních pěstounů, pokud chceme mít děti, které nemůžeme mít v rodinách, v náhradní rodinné péči v maximálně možném rozsahu tam, kde to je ve prospěch těchto dětí, tak má smysl podpořit novelu, kterou předkládám, protože ta novela je klíčově orientována právě na podporu, abychom dokázali rozšířit a zkvalitnit náhradní rodinnou péči, abychom mohli dokázat získat více lidí, kteří mají zájem o pěstounství, protože dnešní systém ty lidi, kdy člověk, rodiče, kteří mají zájem se státi v budoucnu pěstouny, ten systém je vlastně demotivuje, odrazuje. Dneska ten člověk často čeká, než projde celým kolečkem, i více než rok, a já mám mnoho reakcí od konkrétních osob, které vlastně ten systém odradil natolik, že se nakonec rozhodly do toho nejít. Takže ta podstatná část novely, která se týká náhradní rodinné péče, je motivovaná především tímto a můj dlouhodobý jasný cíl je, a budeme na to ještě reagovat v jiných úpravách legislativních, udělat všechno pro to, abychom pomohli rodičům, pomohli rodinám tam, kde jim pomoci můžeme, aby nedocházelo k tak vyhrocené kolizní situaci, že dítě musí být z rodiny odebráno. Ano, i přes to všechno, že ten systém zlepšíme, a musíme ho zlepšit - a tady si poctivě přiznejme, za těch třicet let systém v tomto ohledu není dokonalý, a to není kritika na konkrétní pracovníky, pracovnice OSPODu nebo někoho jiného, ale ten systém jako takový v tomhle ohledu neumí včas nabídnout pomocnou intervenci, to pomocné provázení, a pak přicházíme jako stát až v momentě, kdy už třeba ten problém je tak vyhrocený, že už je jediné řešení odebírání dítěte z dané rodiny, od rodiče nebo rodičů.

Takže to je jedna část, které se nevěnuje tato novela, ale které se věnuji, přípravě jiných legislativních předpisů, a tato část novely se věnuje tomu, abychom neodrazovali zájemce, abychom udělali všechno pro to, že člověk, který se chce stát pěstounem, splňuje a splní všechna kvalifikační kritéria, předpoklady, aby se pěstounem stal opravdu velmi brzy, velmi rychle. Upravujeme tady i finanční podporu, upravili jsme i otázku doprovázení, které je někdy kritizováno, ale které neumělo třeba dostatečně adekvátně cílit třeba na pěstouny, kteří měli děti s různým typem zdravotního nebo kombinovaného handicapu. To jsou další důležité kroky, které vedou k tomu, abychom dokázali podpořit v České republice to, že budeme mít více pěstounů a že děti pokud možno opravdu budou v rodinách nebo v náhradních rodinách.

Pak chci říci k tomu, co tady zaznělo opakovaně, k tomu nesetkávání nebo nekomunikaci. Mně když přišel někdy na konci září dopis od Komory pracovníků OSPOD, ten otevřený dopis když jsem si přečetl, tak jsem na něj reagoval tím, že jsem se s těmi lidmi osobně setkal. Setkání samozřejmě neproběhlo v řádu jednotek dnů, ale já to datum řeknu, 6. listopadu jsem se s těmito zástupci setkal. Předtím jsem se setkal i s jinými konkrétními lidmi, kteří pracují na OSPODech, ať už třeba tady v Praze, nebo v Brně nebo i v jiných lokalitách. Osobně jsem s nimi mluvil a osobně jsme s nimi probíral jejich připomínky, náměty i výhrady k této novele. Toho 6. 11. jsme se dohodli, že do Vánoc proběhne další setkání, a to proběhne příští týden. Mezitím vyšla zmíněná odpověď na ten otevřený dopis, takže není to tak, že já bych s těmi lidmi nekomunikoval, že by naši lidé z MPSV s nimi nekomunikovali. Celá řada pracovníků OSPODů byla zařazena do pracovní skupiny k přípravě této novely, byli účastni kulatých stolů, byli tam zástupci jak obcí s rozšířenou působností na úrovni nejenom úředníků, konkrétních pracovníků OSPODu, ale i tajemníků včetně zastoupení lidí, kteří pracují na úrovni krajů. Jak se Sdružením měst a obcí, tak i se zástupci představitelů Asociace krajů tato novela logicky byla diskutována na pracovní úrovni, neformální úrovni, tak logicky i v rámci mezirezortního připomínkového řízení.

Já bych chtěl moc poprosit, abychom jako poslanci, především když to máme jako svoji řekněme blízkou agendu, když jsme členové nějakého výboru a ten tisk tomu výboru logicky bude přináležet, tak abychom si fakt přečetli materiál celého toho tisku, protože ta důvodová zpráva - já chápu, že ten tisk je delší, že to je větší počet stran, ale když si přečteme celou tu důvodovou zprávu, tak na spoustu otázek, které tady už byly vzneseny teď ze strany vystupujících poslanců, tak když bude pozorný čitatel číst, najde v té důvodové zprávě odpovědi.

A jenom ještě řeknu: když jsem seděl se zástupci profesní komory, tak jsme si to rozdělili do dvou oblastí. První oblast byla oblast náhradní rodinné péče, a to mi představitelky, a myslím, že tam byl ještě jeden kolega, řekli: My vlastně proti úpravě, která se týká té části, která řeší náhradní rodinnou péči, vůbec nic nemáme. Žádnou výhradu vůči tomu nemáme a chápeme, proč to děláte, protože zbytečně každý půlrok nebo rok zpoždění v této oblasti je škoda - je to hlavně škoda pro ty děti, které by třeba mohly nalézt dobrého pěstouna, dobré pěstouny. Ale měli určité výhrady nebo řekněme obavy vůči té části, která se týká dalších ustanovení ve vztahu právě k otázce agendy OSPODu.

Chci tady jasně říci, že je potřeba se opravdu na ten celý návrh zákona dívat velmi objektivně, protože my do agendy kompetencí OSPODu touto novelou nezasahujeme, nebereme žádnou kompetenci pracovníka OSPODu. To je potřeba, aby tady jasně zaznělo, protože z těch vystoupení by člověk mohl nabýt jako vnější pozorovatel dojem, že se tady něco takového děje nebo že je záměrem a úmyslem předkladatele něco takového udělat.

Protože tady několikrát byla zmíněna otázka převodu některých ustanovení v zákoně a otázka některých termínů, tak si dovolím z tohoto sněmovního tisku ze strany 113 ocitovat přímo tu část, která se týká § 6a. V § 6a v odst. 1 se navrhuje stanovit, že poskytování sociálně-právní ochrany dětem uvedeným v § 6 spočívá v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování a poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením. Jedná se - teď podtrhuji - o přepis dosavadního § 31 odst. 1, kdy nedochází k žádné obsahové či věcné změně. Tedy jedno ustanovení z § 31 vkládáme do § 6a tak, abychom to dali do nějakého logického souladu koncepce toho zákona.

Je však vhodné s ohledem na pozdější vývoj sociální legislativy formulačně jeho znění upravit a zpřesnit některé termíny a užité pojmy. Slovní spojení "péče o děti" uvedené v § 6 se proto navrhuje nahradit pojmem "poskytování sociálně-právní ochrany dětem" podle § 6, neboť slovní spojení "péče o děti" je ve smyslu občanskoprávním mnohem širší, než jsou činnosti sociální práce v kontextu sociálních předpisů. Naopak pojem "péče o" je však chápán v užším smyslu jako pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb, jako jsou pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo pomoc při zajištění stravy. To však není předmětem činnosti ani úředních osob zařazených v obecních a dalších úřadech, které vykonávají sociální práci, ani pověřených osob obecně, nejde-li o poskytování osobní péče dětem v zařízeních pro děti vyžadujících okamžitou pomoc či osobní péče o svěřené děti při překážkách v pěstounské péči nebo při poskytování respitní odlehčovací péče doprovázejícími organizacemi v náhradní rodinné péči. Pojem "péče o děti" je v dosavadním znění zákona z roku 1999 převzat z dřívějších předpisů sociálního zabezpečení, kde pojem "sociální péče o rodinu a děti" byl obecným pojmem, který zahrnoval právě i výkon správních činností úředními osobami včetně sociálně-právní ochrany dětí. Tato starší terminologie je však po přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů a dalších předpisů v sociální oblasti, a po definitivním zrušení zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v roce 2011 již déle jak deset let zcela opuštěna, na což by měla reagovat i úprava tohoto zákona.

Tolik vysvětlení k debatě, která se tady spustila kolem polemiky změny textace tohoto paragrafu. Prosím, podívejme se na toto, myslím si, logicky a jasně vystavené odůvodnění, proč k této úpravě, k tomuto přesunu, v rámci toho legislativního textu dochází.

Potom chci ještě poprosit, dovolím si reagovat i na otázku Center dětství bez násilí. Byla to zásadní připomínka, která přišla ze strany paní vládní zmocněnkyně, takže tato připomínka byla uplatněna v řádném mezirezortním připomínkovém řízení. Proto jsme se rozhodli ji tímto způsobem a touto formou vyhovět. Jinak jsme se snažili v mezirezortním připomínkovém řízení - proto došlo i k určitému zpoždění této novely - opravdu velmi poctivě vypořádávat připomínky, dívat se na jejich věcnost, dívat se na tu racionalitu.

Znovu se teď v závěru svého vystoupení vracím k tomu, že tato novela je novela, která velmi dobře otevírá možnosti k tomu, abychom v České republice mohli mít více pěstounů, větší kapacitu náhradní rodinné péče, a v okamžiku, kdy už ty děti musí být z rodiny odebrány, je to v jejich zájmu tak, abychom měli tyto lidi, kteří mohou těmto dětem poskytovat opravdu dobré, vhodné, láskyplné prostředí. Takže tolik k tomu vysvětlení, proč tuto novelu děláme, proč to nechci nechat ležet ladem až do doby, než tady budeme mít další legislativní změnu.

Myslím si, že v minulosti jsme zažívali, a zažíváme to i v této Sněmovně, že jsou prostě věci, které mají opravdu velmi pozitivní dopad do praxe, a zdržení o půl roku, o rok je zbytečná škoda pro fungování toho systému, navíc v tak důležité oblasti, kdy nám jde o možnost zajištění lepší, kvalitní, péče o děti, což systém náhradní rodinné péče, pokud je dobře realizovaná, dobře organizovaná, s dobře fungujícími pěstouny, dává předpoklad, že to takto můžeme obecně říci. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. První faktická poznámka - pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Kubíček. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Možná pana ministra překvapím, ale já jsem tady o náhradní rodinné péči a o zrychlení procesu moc nemluvil, protože tam s tím problém víceméně nemám. Mám problém s těmi dalšími věcmi, které se týkají přímo orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Není pravda, že jim to neměníte. Měníte jim to, dokonce rozšiřujete například o obce prvního typu, další sociální pracovníky, aby tam oni měli i své OSPODy.

Co se týká toho otevřeného dopisu, pane ministře, ten má 12 stran. To, že se s někým scházíte, je moc hezké. Každopádně co je psáno, to je dáno a ty odpovědi oni ještě neobdrželi. Proto 4. 12. poslala Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí žádost o informace podle § 106. Poslala to 4. prosince právě proto, že se žádné odpovědi na své konkrétní otázky, které v tom dopisy jsou, nedozvěděla, nebylo jí odepsáno. Toliko moje faktická poznámka.

Ještě se chci zeptat: tedy bude dělána ta velká novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jak je ve vašem programovém prohlášení vlády nebo v seznamu legislativních prací na rok 2023, ano, nebo ne? Protože pokud ano, pojďme tady od této novely novely pryč a opravdu to udělejme pořádně po všech diskusích právě v rámci té velké novely.

Ale odpověď na tento otevřený dopis profesní komory fakt nebyla odeslána, proto 4. 12. zaslali podle zákona 106 - což nechtěli udělat tímto restriktivním opatřením, proto posílají otevřené dopisy, snaží se s vámi scházet. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Vy ale bohužel na ty odborníky neslyšíte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, budu navazovat na žádost ze 4. 12., která vám byla adresována. Kdybych se měl soustředit na to, co jste tady řekl za pultíkem, tak bych řekl, že jste řekl několik nepravd. Podívejte se na obsah tohoto dopisu, podívejte se na to, o co vás žádají, a neříkejte, že profesní komora stojí na vaší straně v celé této problematice.

Nejsem odborník na OSPOD, to říkám na rovinu, ale moje dcera je zaměstnankyně OSPODu a velmi si přeje, aby byla doceněna jejich odbornost a profesionálnost a nebyla tato situace etablována na různé neziskové organizace, které si z toho udělají svůj vlastní byznys. Je to opravdu velmi složitá situace. Ti pracovníci to nemají lehké. Oni stojí na straně toho dítěte, chodí k soudu, řeší rodiče z různých sociálních skupin, tak proboha, neházejte jim klacky pod nohy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a s další faktickou poznámkou vystoupí pan vicepremiér Jurečka. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Ať tady nejsem interpretován nepravdivě: já jsem řekl, že od představitelů profesní komory, se kterými jsem jednal 6. listopadu, zaznělo, že nemají výhrady k celé té části náhradní rodinné péče a že chápou potřebnost toho, že toto je potřeba udělat. Pak byly obavy v textové části a v přesunech mezi § 31 a § 6a. To jsme si tam vysvětlovali, nedošli jsme k závěrečné shodě v této oblasti - to přiznávám - a požádali jsme a dohodli jsme se, že poběží ještě pracovní jednání, u kterého přítomen nejsem. Příští týden ale k tomu máme jednání, kde budu osobně přítomen i já.

A já moc poprosím - na jedné straně jsem tady kritizován v předcházejícím vystoupení, že se s těmi lidmi nescházím a nekomunikuji, a pak tady v dalším vystoupení je, když tady řeknu, kolikrát jsem se s nimi sešel a že s nimi mluvím, že to je bagatelizováno. Takže já jsem potkal - a mám i některá jiná jednání, která jsem měl s konkrétními pracovníky napříč některými pracovišti OSPODu, s kterými jsem tuhle problematiku komunikoval přímo já osobně, dokonce i bez zástupců některých svých kolegů a kolegyň, abych mohl slyšet jejich otevřenou zpětnou vazbu, která by třeba byla limitována tím, že tam sedí moje kolegyně a kolegové ze sekce II.

Takže i toto jsem si, kolečko s těmito lidmi, absolvoval. Neříkám, že všichni pracovníci z terénu z OSPODu říkají, že nemají výhrady k této novele, ale některá část těchto výhrad pramenila z nepochopení úpravy, kterou jsem tady přečetl, té paragrafové.

Já bych řekl, to, co dneska vnímám jako jednu z velmi naléhavých věcí, je otázka zajištění kvalitního fungování OSPODu z hlediska odměňování a to si beru jako další věc. To bych řekl, že je dneska největší - a nejenom za poslední rok, dva - to je dlouhodobý problém toho, že tito lidé jsou finančně podhodnoceni, a to máme řešit. Já jsem řekl, že to chci řešit, i díky tomu, že třeba změníme ohodnocení v rámci tříd, ať tyto lidi kvalitně zaplatíme. To je velký problém.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Adámková, připraví se pan poslanec Juchelka. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, samozřejmě nejsem odborník na OSPOD, ale protože tyto děti, tedy mladiství, nám občas padnou už v tom vyšším věku, tak tam jsou některé problémy. Nejsem ani zastáncem a skalním přívržencem rozhodnutí všech OSPODů, protože tam jsou mnohé problémy, a někdy naopak se mi zdá, že je potřeba tam opravdu trošku podpořit kvalitu v OSPODech, a jsem ráda, že tam nastupují lidé, kteří již mají dostatečné vzdělání a není to jakási úniková pracovní příležitost, což je velmi důležité, protože oni opravdu pracují i s dětmi ohroženými, a jsem ráda, že tam jsou již lidé kvalitní.

Děkuji za tu poslední zmínku, kterou řekl pan ministr, že uvažuje o zvýšení platů, protože i když to dělají s nadšením, složenku zaplatit musí, čili je to dobře. Na druhou stranu - a to jsem tam postrádala, v tom zákoně - prosím o vysvětlení, to jsou ty neziskové organizace. Víme velmi dobře, jaký je problém neziskových organizací ve zdravotně-sociálních oblastech, a tady mám trošku pocit, že je to jakási úniková cesta z problémů, které se neřeší žádným způsobem, že to dáme na neziskové organizace.

Chápu, že mnohé neziskové organizace dělají velmi záslužné činnosti, a předpokládám, že velmi správně. Na druhou stranu si stát naprosto tím pádem pouští možnost kontroly a u těchto ohrožených dětí je to velmi problematické. Na druhou stranu musím říci, že tady bych byla velmi ráda, kdyby stát se nevzdával této povinnosti starat se o ty děti, protože ony mnohdy opravdu nemají jiné zastání. Tady naopak bych byla velmi ráda, kdyby si stát uvědomil, že on může být mnohdy jedinou, jedinou zárukou, že těmto dětem se dostane řádné péče. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně, a nyní s faktickou poznámkou znovu pan poslanec Juchelka. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já se omlouvám, já jsem nezaznamenal, zdali ta velká novela bude, nebo ne, podle legislativních prací do konce roku 2023 která měla být, bude to samozřejmě až v příštím roce, protože zdali bude novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, což máte v legislativních pracích, tak prosím, pojďme tady od toho.

Mě opravdu zaráží, že tady ten dopis, který já tady jsem četl už několikrát, má několik konkrétních dotazů, například okruh financování nového systému sociálně-právní ochrany dětí. Tak představte si, že na ministerstvu existují akční skupiny, které se zabývají jednotlivými okruhy, a tyto skupiny jsou placeny partnerem tvorby tohoto systému, a to je Dobrá rodina. Takže finanční odměny pro účastníky odborných skupin jsou vypláceny prostřednictvím organizace Dobrá rodina, která má svůj vlastní zájem v tom, například jako doprovodná organizace, aby byly navýšeny příspěvky doprovázejícím organizacím, a ona platí lidi, kteří jsou v těch akčních skupinách, které připravují novelu zákona. Partnerem tvorby nového systému a zákona je organizace UNICEF, takže já nerozumím tomu, proč nám, když máme celou řadu odborníků i na sekci II, kteří ale, jak vím podle nějakých informací, už odcházejí, tak proč my přes UNICEF a Dobrou rodinu děláme nějakou novelu zákona, neděláme si ji jako ministerstvo sami? Proč jsme ve vleku nějakých neziskovek? Proč musí platit odborníky v těch akčních skupinách nějaká neziskovka? Já tomu vůbec, vůbec nerozumím. Vždyť tam přece máte spoustu odborníků na ministerstvu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a s faktickou poznámkou bude reagovat pan vicepremiér Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Dovolím si odpovědět na dotazy, na ten jeden jsem zapomněl v předcházející reakci, a to je - ano, připravujeme velkou legislativní úpravu, která se bude týkat jak podpory rodiny, tak i změny systému a zkvalitnění péče o ohrožené děti. Znovu tady podtrhuji, že jsme se o tom bavili už několikrát. když jsem toto teď řekl, tak někdo to interpretuje, že tady chce někdo rušit agendu OSPODu, Tak to chci tady jasně znovu deklarovat, že nic takového nikdo nezamýšlí. tyto informace začaly běhat, jak se říká, po terénu, nevím, z jakého zdroje, ale nic takového není zamýšleno, nic takového není pravdou. Naopak mě zajímá to, abych mohl dokázat zlepšit, zkvalitnit, zprofesionalizovat práci OSPODu tak, abychom opravdu ty lidi měli na kvalitní úrovni, dobře ohodnocené, zaplacené. To jsem tady říkal, tomu se chci rozhodně také věnovat a udělat ještě tyto změny.

Nicméně chci říct jednu podstatnou věc. Teď se to jakoby smrsklo, jako kdyby část nevládního sektoru nám v některých případech v návaznosti na některé jiné zákony uměla poskytovat špičkovou, profesionální službu, péči na velmi odborné úrovni vůči jiným ohroženým skupinám obyvatel, včetně třeba i doprovázení, přípravy třeba u jiných částí společnosti. Tam vlastně říkáme, tam si ty organizace důvěru vydobyly, ale v případě problematiky budování sítě center pro děti bez násilí, které mají snižovat zatížení dětí, které si prošly opravdu velkými a hlubokými traumaty, kde dochází k tomu, že různé orgány a různé instituce tyto děti v čase opakovaně, opakovaně, opakovaně navštěvují a ty děti podávají výpovědi, tak je tady ambice a snaha toto udělat v rozumném, přijatelném, vstřícném prostředí takovou formou, aby dítě nebylo vystaveno zbytečné zátěži, ale aby potom ty informace mohly sloužit pro různé složky, ať už je to policie, ať už je to potom případně nějaká jiná organizace nebo například soudní znalec, kde potom může takto získaná výpověď mít stejnou hodnotu a může se s ní stejně pracovat, a nemusím to dítě dostávat do situace, kdy pak už je pro něj znovu se vracení k té traumatické události jenom prohlubováním traumatu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, a s faktickou bude reagovat pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já vás možná, pane ministře, překvapím, ale toto funguje už teď. Jmenuje se to intervenční centrum v zákoně o sociálních službách. Nemusí to být v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, vždyť i Legislativní rada vlády vás upozorňuje na dvoukolejnost tady této sociální služby, která v rámci sociálně-právní ochrany dětí tam nemá co dělat.

A taktéž prosím o odpověď. Partnerem tvorby nového systému zákona je organizace UNICEF. Finanční odměny pro účastníky odborných skupin Ministerstva práce a sociálních věcí jsou vyplácené prostřednictvím organizace Dobrá rodina. Proti ní nic nemám, ale jak je možné, že Dobrá rodina, ópéeska, financuje lidi, konkrétní lidi, kteří jsou v nějakých akčních skupinách, které vytvářejí právní rámec systému (péče?) o ohrožené děti? Vždyť to přece - možná že nějaké logické vysvětlení to má, mě to jenom zajímá, jak je to možné, z jakého důvodu jsou přeposílané finanční prostředky na změnu systému České republiky z jedné nestátní organizace, což je UNICEF, do jiné nestátní organizace, což je Dobrá rodina, a teprve potom jsou peníze přeposílány odborníkům, kteří tvoří za tuto úhradu nový systém. To mě zajímá.

Jaký celkový třeba objem finančních prostředků projde za účelem tvorby nového systému - a ptají se z té profesní komory - neziskovou organizací Dobrá rodina? A proč se to tak děje? Proto jsem se ptal na tom výboru, aby mi byl představen personálně, kdo v těch jednotlivých akčních skupinách je, kdy se scházeli, k jakým výsledkům došli a jak se to projevilo tady v této novele, a teď víme, že jsou placeni ještě odněkud odjinud. (Předsedající: Čas.) Tak poprosím o odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou bude reagovat pan vicepremiér Jurečka.

Než tak udělá, načtu omluvy. Petr Bendl se dnes omlouvá celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Lacina od 13 hodin odůvodňuje zákon v Senátu, paní poslankyně Barbora Urbanová se omlouvá od 9 hodin do 10 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Pošarová ruší svoji předchozí omluvu.

Faktická poznámka - pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se tady nemohu stát mluvčím UNICEFu a nemohu odpovídat na některé věci, které by měl spíše zodpovídat zástupce UNICEF, ale odpovím v rovině, tak jako i u jiných témat vím, jak fungují tyto mezinárodní organizace, v tomto případě UNICEF. Víme, že se dlouhodobě přímo zaměřuje na problematiku právě podpory dětí a systému péče o děti a ohrožené děti a prostě UNICEF se rozhodl, že chce této problematice v České republice dávat větší pozornost. Dohodl se s partnery v území, se kterými chce na tomto spolupracovat, a v rámci konzultací, které probíhají, hledat podmínky pro to, jak ten proces lépe nastavit a kultivovat.

Za MPSV říkám, že když děláme připomínková řízení, tak je dělám dneska tak, že už v případě vnitřního připomínkového řízení komunikuji se všemi dotčenými aktéry, kteří o danou problematiku dlouhodobě projevují zájem, už tam se ptáme na jejich připomínky a názory. Předtím tomu samozřejmě předchází série kulatých stolů, odborných seminářů, kde se tyto podněty sbírají, a pak samozřejmě máme mezirezortní připomínková řízení, kde třeba u jiných témat, jak jsem tady zmiňoval, třeba vládní zmocněnkyně a Úřad vlády uplatní připomínky, tak je uplatnila na základě zase jejich komunikačních nástrojů, kdy oni komunikují s danou konkrétní oblastí.

Legislativu logicky píšeme my, my jsme garantem té legislativy, ale nasloucháme tomu, co přichází za podněty z území, co přichází za podněty opravdu od konkrétních organizací, které každá z nich nebo většina z nich má svou vysokou řekněme kvalitu, umí se zaměřovat na konkrétní podněty a konkrétní oblasti. Takhle já k tomu přistupuji a takhle jsem tady navnímal to, že vy jste vznesl velmi konkrétní otázky, které předpokládám, že moje kolegyně, kolegové, jak proběhlo jednání výboru pro sociální politiku, zodpoví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Juchelka - překvapivě. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Překvapivě to moc není, pane předsedající, a poprosím vás, abyste vedl konzervativně tady toto jednání Sněmovny, a ne si z toho dělal legraci, protože se bavíme o vážných věcech.

Pane ministře, takže já mám neziskovou organizaci, přijdu na ministerstvo, řeknu, já bych chtěl změnit nějakou legislativu, to je prima, mám na to finanční prostředky a mám tady skvělé odborníky, které jsem si ale vybral já, já je platím, to znamená, nemám tam ty hrozné ospoďáky, oni jsou ti zlí, máme tam ty skutečné, skvělé odborníky, kteří tu legislativu připraví, budou spolupracovat s ministerstvem, my to všechno zaplatíme a potom to dáme do legislativního procesu. Proč? No, protože my děláme dobro. My děláme ty skvělé věci, protože nám jde samozřejmě o ohrožené děti a tak dále.

Já si myslím, že to takhle fungovat nemá. Já si myslím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí by mělo být garantem transparentního legislativního procesu, takže bych chtěl vědět ještě jednou, kdo v těch akčních skupinách je, když je tady placen neziskovým sektorem, jakým způsobem ovlivňuje tu legislativu, kdy se schází a jaké jsou výsledky toho?

A pane ministře, vy jste na tom výboru nebyl, byla tam vaše kolegyně, paní Odstrčilová. Ta vás měla informovat o tom, co se na výboru událo, jaké jsme měli dotazy, že se neodpovědělo na ten dopis. Prostě vám to měla jednoduše na vaší poradě říct a vy byste teď tady neměl být překvapený z toho, když vás tady tím 12stránkovým dopisem profesní komory, který tady je už tři měsíce, překvapuji otázkami, které tady konkrétně jsou. To, že vás paní Odstrčilová neinformovala, za to bohužel nemohu. Ani já ty odpovědi nemám. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za konzervativní dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Bělohlávková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tady stojím jako pediatr s třicetiletou praxí a musím vám říci, že znám spoustu těžkých a hodně smutných případů, které zde nebudu vyprávět, není na to čas a nechci vám také kazit předvánoční náladu.

Chci říct tři věci. Jsem velice ráda, že zde pan ministr přislíbil navýšení platů pracovníkům OSPODů, protože si jejich práce velice vážím a myslím si, že potřebují pro to, aby mohli dobře pracovat, klid, potřebují mít také právní jistotu, kterou v tuto chvíli, a buďme upřímní, poněkud ztrácejí pod nohama, a platy v tomto sektoru jsou opravdu naprosto neadekvátní práci, kterou - většinou ženy - vykonávají.

Druhá věc, kterou chci říct, je ta, že se jedná o děti, a my nikdy nesmíme ve jménu kvantity rezignovat na kvalitu pěstounů. Opravdu samozřejmě potřebujeme jejich počty navýšit, ale kvalita musí zůstat zachována. A vím, proč to říkám, protože nedávno jsem zrovna jedno pěstounské selhání řešila.

A do třetice chci říct, že proč my musíme objevovat věci, které třeba už jinde byly objeveny? V Praze od podzimu 2022 nám funguje první dětské advokační centrum v republice. Je příslib, že tato centra budou po celé republice, ve čtrnácti krajích. Jejich myšlenka vznikla na Islandu a je to myšlenka taková, že středem péče je opravdu dítě a kolem něho jsou všichni ti, kteří mu chtějí pomáhat. (Předsedající: Čas.) To je všecko. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju a nyní s faktickou poznámkou pan vicepremiér Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Chci reagovat. Přišlo mi, že už trošku tady pan kolega Juchelka některé věci parafrázuje lehce ironicky, protože vždycky je to tak, že rezorty, ať už v době, kdy jsem tam teď já, nebo přede mnou, si myslím, že měly opravdu schopnost vnímat, kdo z partnerů v území je organizací, která se dané problematice opravdu věnuje, věnuje dlouhodobě, má v tom znalost, má v tom kompetenci, a takovéto organizace jsou přizvávané k těm napřed interním pracovním skupinám, pak třeba i k veřejným kulatým stolům a postupujeme v těchto věcech fakt stejně. Pokud je u těchto organizací a u některých i jiných nějaká nadnárodní organizace, jako je UNICEF a podobně, která třeba v některých aktivitách - nebo nějaký jiný, třeba český nadační fond, řekněme si, že to tak bývá - která podporuje třeba to, aby daná organizace mohla v něčem udělat větší aktivitu a více se soustředit na nějakou přípravu, monitoring systému a podobně, tak si nemyslím, že to je něco, co tady má být zpochybňováno. Klíčovou garanci a odpovědnost musí nést ministerstvo, že zákon a legislativa je připravena na jeho domácí půdě a kvalitně.

Nechci se tady pouštět do srovnání. Měli jsme tady v minulém volebním období příklad třeba jiného rezortu, kde byla prakticky skoro celá subdodávka konkrétní legislativy ze strany konkrétní komory, a bylo to tady také diskutováno. V tomto případě jasně říkám, že to, co jsme tady my jak v mezirezortním připomínkovém řízení, tak i po něm dali do návrhu tohoto zákona, se opravdu opírá o to, že to má logiku v tom, aby to pomohlo věcem je lépe řešit.

Pokud je debata potom zúžena na to, že se tady vlastně vede polemika, jestli to má být v tomto zákoně, nebo v zákoně o sociálních službách, stále bych chtěl připomenout, že tento zákon nese ve svém názvu zákon o sociálně-právní ochraně dětí, takže to sociálno je tam také silně akcentováno.

Ale jsem připraven, abychom tyhlety věci úplně v klidu mohli probrat v mezirezortu, ve lhůtách mezi čteními. (Předsedající: Čas.) Proto i pan předseda Kaňkovský říkal, že je připraven pro to, navrhnout prodloužení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Bohužel jste to neosvětlil. Ten systém je netransparentní, ten systém je neprůhledný. Vůbec nevím - a právě proto jsem se na to ptal - kdo v těch akčních skupinách je - pokud to tam řídí tedy nějaké neziskovky, tak ty, protože to platí, si do svých akčních skupin pro to, aby ve svém zájmu ovlivnily legislativu, dají své odborníky. A potom budou říkat, jak je to na výborech: my tady máme odborné stanovisko tady této akční skupiny a o to se my opíráme. Ale už nevíme, že ta akční skupina je placena neziskovým sektorem, že si tu pracovní skupinu, ty členy vybírá neziskový sektor, a ne ministerstvo, a potom prostě se tím oháníme a vypadá to tak, že to je vlastně záležitost Ministerstva práce a sociálních věcí, takže takhle to není.

A to nemám nic ani proti Dobré rodině, ani proti UNICEFu, ale proti tomu neprůhlednému systému, který tam pravděpodobně panuje jenom proto, aby takovouto legislativu, jakou máme tady, přikryl jako fíkový list právě těmi skupinami, které jsou jakoby odborné, ale nejsou tam ti odborníci všichni, protože tam nebyli - a to vidíme na dopisu, kterým vám byl otevřeně zaslán pracovníky sociálně-právní ochrany dětí, kteří jsou největšími odborníky s největšími zkušenostmi, praktiky, právě z hlediska ohrožených dětí - ty tam nejsou. Jsou tam neziskovky a je tam paní zmocněnkyně pro lidská práva, která tam prostě vsune Centrum dětství bez násilí, které patří do sociálních služeb, a místo toho, abyste jí to řekl - což vám říkala i Legislativní rada vlády, já se opírám o její stanovisko - že to tam nepatří, že to patří do sociálních služeb, protože proti tomu nikdo nic nemá, tak místo toho, abyste jí to řekl a řekl, že to tam prostě nebude, sklapnete podpatky a dáte to tam, protože to vypadá, že to se dělá vlastně to dobro, ale to dobro to vlastně není.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A vzhledem k tomu, že žádná faktická další není, tak bych poprosil paní poslankyni Dražilovou s jejím příspěvkem do obecné rozpravy.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Zdravím vás, kolegyně, kolegové. Já jsem měla připraveno poměrně dlouhé vystoupení, ale vzhledem k tomu, co tady všechno padlo, tak bych jenom krátké reakce. Naprosto souhlasím s tím, co zde řekla paní kolegyně Bělohlávková, všechno bych podepsala. Jsem ráda, že zde pan ministr řekl, že se bude snažit zvýšit finanční ohodnocení pracovníků OSPODu, protože oni už teď jsou, vzhledem k ostatním pracovníkům v sociálních službách, tam už je rozdíl 2 až 3 tisíce korun.

A já vám řeknu takový příklad, ale já si myslím, že vy, kteří se pohybujete v sociálních službách, že o tom víte. Konkrétní příklad z praxe, nebudu jmenovat: na OSPODu pracovaly dvě pracovnice na náhradní rodinné péči a vyplatilo se jim dát výpověď a založit si neziskovku. Víte proč? Protože jsou na tom finančně lépe a protože pracují s motivovanými klienty, kdežto na OSPODu asi si dokážeme všichni představit, co všechno tam ta děvčata - většinou děvčata - musí dělat.

Souhlasím s tím, že tato novela určitě má za cíl a sjednotila by některé procesy, to je pravda. Je pravda, že - já teď se vyjadřuji směrem k té pěstounské péči hlavně, jak říkal pan ministr - procesy by se nám sjednotily, je pravda, že kraj od kraje to dělá jinak. Ale v žádném případě si nemyslím - a podotýkám, že si to nemyslí ani pracovnice krajských úřadů - že nám to přinese více pěstounů. Naopak se domníváme, a zde už budu mluvit jako zpravodaj našeho klubu k tomuto materiálu, k tomuto sněmovnímu tisku, že jsou tam tak zásadní věci, s kterými opravdu nesouhlasíme, a domníváme se, že se stát zbavuje možnosti celý ten systém řídit a zaručovat kvalitu všech procesů. Proto jako klub budeme hlasovat pro návrh na zamítnutí, který zde padl.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou poznámkou zde mám přihlášenou paní místopředsedkyni Olgu Richterovou a poté se připraví paní poslankyně Pastuchová.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Už velice stručně, protože se blížíme závěru v rozpravě. Já bych chtěla říct, že tohle téma - sociálně-právní ochrana dětí - tady vždycky vzbudí obrovské vášně, a domnívám se, že to je proto, že prostě s tím vždycky jsou spojené emoce, se vším, co se týká dětí, a ohrožených dětí zejména. Jsem ráda, že na to mnozí upíráte pozornost, ale chtěla bych upozornit: ta novela mimo jiné - a už to tady bylo řečeno - umožňuje vzdělávání, proces posuzování, který bude zrychlený, nebo respektive neblokovaný kapacitami, které jsou v některých krajích velmi omezené, a to zase říkám z praxe, protože sehnat psychology na to posuzování v konkrétních krajích je obrovský problém. Takže proto řada těch systémových změn je čistě vyžádána tím, že prostě ti psychologové v krajích nejsou, a když bude možnost posuzování takovým způsobem, jak to novela navrhuje, tak to zflexibilní ten systém a umožní to rychleji než dnes posuzovat, vzdělávat a připravovat nové pěstounské rodiny, a to prostě je v zájmu dětí. Takže tohle jsem chtěla vypíchnout, konkrétní příklad z té novely, který z mého pohledu naprosto odůvodňuje, proč je tady předkládaná.

A potom druhá poznámka. Chtěla jsem zdůraznit, že se domnívám - a možná to z té diskuse tady tak nebylo myšlené, ale trošku tak působilo - že neziskové organizace jsou v dnešní době naprosto nedílnou a velmi potřebnou a důležitou součástí péče o ohrožené děti, podpory pěstounských rodin, a jsem velmi ráda, že se řada z nich tomuhle tématu věnuje. Samozřejmě že na státu je řízení kvality, ale tam prostě máme vlastně obtížný model smíšené státní správy. Proto si myslím, že zase individuální zkušenost je rozlišná.

A jenom uzavřu: my jako klub Pirátů rozhodně budeme hlasovat pro. Chtěla jsem tady prostě ještě jednou říct: je v tom spoustu dobrého, v té novele. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Pastuchovou, poté pan poslanec Juchelka.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom krátce. Mně se tady spojuje pořád jedno a to samé jméno a přešlapů na Ministerstvu práce a sociálních věcí myslím, že v tomto období bylo už dost. A jestli se někdo zajímá o to, jak vlastně vznikly doprovázející organizace a kdo je vymyslel, tak to byl pan Macela, můžeme si najít ty články z roku 2012. A teď zase vycházejí články z června 2023, kde pan Macela představuje další změnu tohoto zákona. Doprovázející organizace my podporujeme, ale mnohokrát i v minulém volebním období jsme tady řešili jejich financování, jak to vykazují, že to není kontrolované státem a podobně, a teď tady dáváme neziskovým organizacím další nástroj toho, zvyšujeme doprovázejícím organizacím peníze. Opravdu, když se bavíte s pěstouny, spíš ti by potřebovali přidat. A mně tady pořád zavání něco, nezisková organizace a pan Macela. Kdo ho zná, tak ví, o čem mluvím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Juchelku.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Paní místopředsedkyně Richterová, vaším prostřednictvím, vždycky přijde na závěr, snaží se to všechno tak nějak mediačně shrnout a nikdy tady není po celou tu debatu, nevystupuje. Je jí to prostě úplně jedno, ale potom přijde a řekne, jak je to strašně skvělé, a myslí si, že když my tady změníme tady tento zákon, budeme mít dostatek psychologů, stejně jako tato vláda si myslí, že když změníme zákon o léčivech, budeme mít dostatek léků. Tak možná že můžeme změnit zákon o rozpočtu a budeme mít dostatek peněz, nevím. Takhle to prostě nefunguje.

Protože my v Moravskoslezském kraji máme dostatek dětských psychologů na posuzování pěstounů, ale my se tady vůbec nebavíme o náhradní rodinné péči, protože já s tím vůbec nemám v tom zákoně problém, o tom zrychlení, o jiných samozřejmě věcech, které se týkají právě té náhradky. Já jsem tady argumentoval jinými věcmi a pořád jimi ještě argumentovat potom budu i na výboru pro sociální politiku, nicméně podle Legislativní rady vlády je ten zákon špatně, podle Profesní komory sociálně-právní ochrany dětí je ten zákon špatně, podle části poslanců výboru pro sociální politiku je ten zákon špatně, tak nerozumím tomu, proč bychom neměli, když tady máme nějaký legislativní plán, udělat velkou novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která tady má být podle programového prohlášení vlády, udělat to pořádně, sejít se i právě s Profesní komorou sociálně-právní ochrany dětí, ať nemusí o informace z otevřeného dopisu žádat stošestkou, což se nám stalo, a prostě dát dohromady velkou novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a ne tady tento paskvil. Vždyť vám to říkají všichni dokola. Prosím, hlasujme o jeho zamítnutí.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a paní místopředsedkyně Richterová se přihlásila ještě s faktickou.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, už jenom jednu větu, protože myslím, že tak, jako to ví pan kolega Juchelka, to víte i mnozí další, že mně na tomhle tématu velmi záleží a že je velmi nedůstojné podsouvat někomu, že mu to téma je jedno, když ho třeba sleduje přes obrazovku. Tak to jenom takto stručná poznámka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Mně například dneska i včera přišlo velmi nedůstojné, že jste vy, paní poslankyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, hlasovala pro nepodporu zdravotně postižených v rámci příspěvku na péči. To je ostuda této vlády a vás také! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že není žádná další ani faktická poznámka, ani se už nikdo nehlásí do rozpravy, tímto končím obecnou rozpravu.

V tuto chvíli budeme hlasovat. Zagonguji na kolegyně a kolegy, a to vzhledem k tomu, že zde máme dva návrhy. Nejdříve budeme hlasovat návrh pana poslance Juchelky na zamítnutí předloženého návrhu a poté paní poslankyně Šafránkové na vrácení předloženého návrhu k dopracování.

Je zde zájem o odhlášení. Prosím, abyste se přihlásili.

S kartou číslo 34 bude hlasovat pan vicepremiér Rakušan.

 

Takže můžeme se pustit do hlasování a v tuto chvíli budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 43, přihlášeno bylo 149, pro bylo 67, proti 78. Zamítnuto.

 

V tuto chvíli tedy budeme hlasovat pro vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. (Avízo kontroly hlasování.) Ano, moment prosím. Ano, pane poslanče?

 

Poslanec Ivan Jáč: Mám na sjetině ne, hlasoval jsem pro. Prosím o zpochybnění hlasování a nové hlasování.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, takže budeme hlasovat o zpochybnění hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 44, přihlášeno bylo 155, pro bylo 153, proti nikdo. Přijato.

 

Čili budeme hlasovat ještě jednou návrh na zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 45, přihlášeno bylo 155, pro bylo 72, proti 78. Zamítnuto.

 

Můžeme přistoupit k hlasování na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 46, přihlášeno bylo 156, pro bylo 73, proti 67. Zamítnuto.

 

Budeme se tedy nyní zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání a nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jakožto výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jakožto garančnímu? Nikoliv.

 

Přistoupíme tedy k hlasování, čili kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jakožto garančnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, přihlášeno bylo 156, pro bylo 156. Přijato.

 

Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru. Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo nějaký návrh na přikázání dalšímu výboru? Ano, paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji, pane místopředsedo, a ještě si dovolím navrhnout, aby tento tisk projednal ústavně-právní výbor. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, takže budeme hlasovat o přikázání ještě ústavně-právnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, 156 přihlášených, pro bylo 72, proti 40. Zamítnuto.

 

Děkuji za spolupráci a můžeme se pustit... Ano? (Poslankyně Šafránková připomíná další návrh.) Ano, pardon, já jsem tady měl od kolegyně ještě dole poznamenáno, máte pravdu, že budeme hlasovat ještě zkrácení lhůty o 30 dní... (Poslanec Dufek: Budeme hlasovat prodloužení lhůty.)

 

Tak prodloužení, ano, vidím to zde, prodloužení lhůty o 30 dní.

Takže zahajuji hlasování o prodloužení lhůty o 30 dní. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 49, přihlášeno 157, pro bylo 152, proti nikdo. Přijato.

 

Nyní jsme se tedy vypořádali se vším a já děkuji všem za spolupráci.

 

Jsme u bodu

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.