(pokračuje Karel Havlíček)

6.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu
trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu
zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 509/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr nikoliv spravedlnosti, ale pan ministr Šalomoun. Máte slovo.

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom ve stručnosti připomenu, o čem tento zákon je. Má takové tři části.

Ta první by se dala nazvat sjednocení režimu nakládání s peněžními prostředky vězněných osob. V současné době je to tak, že máme určitou dvojkolejnost a je rozdíl, jaké peněžní prostředky vězni mají. První případ je, když oni si vydělávají ve věznicích, a v takovém případě podle tohohle zákona se to různě rozděluje, část peněz se jim odkládá, které se jim potom dávají, když z té věznice odejdou, něco je na kapesné a něco je na další účely, podle kterých se postupuje, třeba kdyby na jejich prostředky byla vedena exekuce. A všechny ostatní příjmy, ať už jsou to příjmy z důchodů, nebo když jim třeba rodina něco pošle, při nějakém exekučním řízení podléhají jinému režimu, což znamená, že tam není žádná nezabavitelná částka, protože se má za to, že oni jsou ve věznicích a stát se o ně stará, takže tyto jiné příjmy se jim tak říkajíc dají sebrat všechny, a oni jsou potom úplně bez prostředků, což potom znamená, že se jim nic vlastně neodkládá, a v momentě, kdy vyjdou z věznice a už jsou tam vlastně nějaký čas, mají zpřetrhané rodinné vazby, nemají vůbec nic a není to úplně dobré. Takže ta první vize je vlastně sloučit tuto dvojkolejnost a vydat se cestou, která je dneska u těch pracovních příjmů, aby to bylo jednotné a aby to v zásadě bylo lepší. Jedná se o určitou humanizaci výkonu trestu odnětí svobody.

Ta další část je zavedení takzvaného sociálního kapesného. V momentě, kdy by ti vězni neměli vůbec nic, tak by se jim platilo 150 korun měsíčně, což jsou vlastně prostředky na to, aby si za to opatřili nějaké hygienické prostředky, které se z toho hradí.

A ta poslední věc je rozšíření informační povinnosti věznic vůči státnímu zastupitelství, které vykonává dozor. Je to věc, která už se teď děje, a ten dozor se děje v místech, kde je omezeno právo na osobní svobodu, a pokud tam dochází k nějakým invazivním zásahům do lidských práv, jako jsou různé sebevraždy, vraždy, rvačky, vzpoury a podobně, tak se to má hlásit dozorujícímu státnímu zástupci. Funguje to fakticky, ale právně ta povinnost tady není, takže o tom je tahle právní regulace.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. Jenom podotýkám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jakožto garančnímu výboru. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 509/1.

Nyní poprosím, aby se slova ujal pan předseda Cogan jakožto zpravodaj ústavně-právního výboru a informoval nás o projednání ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Děkuji.

Poslanec Josef Cogan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás rád seznámil s usnesením ústavně-právního výboru, který se zabýval na své 27. schůzi 20. září 2023 vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 169/1990 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů - to, co máme tady jako tisk 509. Ústavně-právní výbor po odůvodnění náměstka ministra spravedlnosti Antonína Stanislava a zpravodajské správě Josefa Cogana a po rozpravě, která byla poměrně konsenzuální v názoru na to, že je potřeba tento návrh přijmout, ústavně-právní výbor přijal usnesení: "Za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila. Za druhé pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu. Za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednání tohoto návrhu zákona na schůzi ústavně-právního výboru."

Jak už bylo řečeno, vychází z toho, že žádný pozměňovací návrh nebyl navržen, pouze toto usnesení, že navrhuje, aby byl schválen tento zákon.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji, pane předsedo, a v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Wenzl.

Jinak zde mám faktickou poznámku paní poslankyně Ochodnické, ale předpokládám, že se asi překlepla. Tak dobré, díky.

Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Milan Wenzl: Vážený pane místopředsedo, a je to tady. Je vidět, že podle navrhovaného zákona vláda nadřazuje odsouzené před oběti trestného činu. Jsem přesvědčen, že primárně v legislativním zákoně by mělo být posílení práv poškozených, a ne odsouzených. S bezpečností těsně souvisí problémy s vymahatelností práva. Lidem oprávněně požadujícím zásah státu nejsou nic platné proklamace o tom, jak je stát má chránit, a přitom nechrání. My nemůžeme dost dobře a spravedlivě požadovat po poškozených, aby strpěli pokračující újmu, přihlíželi násilí, bezdůvodnému obohacování či jinému protiprávnímu jednání jen proto, že řádně nefunguje něco, co je úplně mimo jejich sféru vlivu. Přitom případná dodatečná náhrada škody z protiprávního jednání narušitele zákona je více než problematická až iluzorní. Je nepřijatelné a ze strany státu vysoce nemorální, aby občan domáhající se svých práv soudní cestou čekal mnohdy celé roky, než jeho případ přijde na řadu a začne být projednáván. Proto chci navrhnout některé změny k tomuto zákonu.

Máme tady příjem peněz, je to § 25a. Pokud byly odsouzenému do věznice zaslány peníze, věznice o tom odsouzeného bez zbytečného odkladu vyrozumí a odsouzený má právo peníze zaslané mu do věznice odmítnout. Navrhuji, aby se tam doplnilo, že peníze v době pohledávky trestného činu se odmítnout nemůžou. Protože si představte, že ten dotyčný dostane třeba nějaké dědictví nebo hromadu peněz a on řekne, že nechce ty peníze, oni z té věznice to pošlou zpátky a on nebude muset platit pohledávky poškozeným z toho. To je určitě špatné.

Tady máme § 26. Za § 26 se vkládá § 26a, který včetně nadpisu zní: "Sociální kapesné." To jsme před chvílí slyšeli od pana ministra. "Sociální kapesné se neposkytne odsouzenému, který v předchozím kalendářním měsíci odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil." A já navrhuju ještě doplnit: "Sociální kapesné se neposkytne odsouzenému, pokud neplní dluh vůči oběti trestného činu stanovený soudem."

V § 33 odst. 4: "Věznice z pracovní odměny odsouzeného odvede pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a zálohu na daň z příjmu fyzických osob. Zbylou část uloží na zvláštní účet." Ale proč? Zájem státu tedy není pomoc obětem trestného činu, odškodnit postižené trvající závazkem odsouzeného, ale vybrat co nejvíce daní. Proto navrhuji, aby bylo toto opačně. Odškodnit nejdřív poškozeného a pak zbylou část uložit na zvláštní účet.

Dále tady máme nakládání s penězi uloženými na zvláštní účet a to je rozsah srážek: "Výši podílu z peněz připsaných na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc určených na jednotlivé srážky podle § 39b odst. 1 stanoví ministerstvo vyhláškou." Ale proč vyhláškou? To není žádné řešení, vyhláška. Vyhláška se může měnit den ze dne. Bylo by dobře, kdyby se to řešilo zákonem, a ne vyhláškou.

Paragraf 39f, srážky k úhradě přednostních pohledávek: § 39f zde vůbec nezohledňuje poškozené trestného činu. Myslím si, že je potřeba pomáhat postiženým a bylo by dobře mít k tomuto i ten samostatný paragraf.

Za § 319 se vkládá nový § 319a, který zní: "Pracovní odměna odsouzeného a osoby ve výkonu zabezpečovací detence nepodléhá výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy." Ale proč nepodléhá? Tomu nerozumím. Z jakého důvodu? Tady nic takového jsem se nikde nedočetl, ani v důvodové zprávě. Opravdu, pořádně si to přečtěte, a tady to není napsáno, proč to nepodléhá. A důvodová zpráva, kde je psáno, že celkem 72 % čisté odměny je použito ke srážkám, a já se ptám - je to dostačující? Existuje nějaká statistika úspěšnosti, jestli to je dostačující? Zabýval se tím někdo? Zbylou část, 28 % čisté odměny, která je rozdělena mezi takzvané kapesné, 17 % čisté odměny, dostane vězeň a úložné, 11 % čisté odměny, jde na jeho účet. Jak je to možné, že dvakrát tolik zůstane odsouzenému? Mělo by to být snad opačně. Tady je vidět, že opět se nemyslí na poškozené, způsobené trestnou činností, ale na odsouzené. A to z té pracovní odměny si strhne ještě exekutor svoji odměnu a co zbyde, tak pak dostane poškozený. Hlavně že exekutor má to svoje a poškozený si musí počkat, co zbyde. Tak to je opravdu smutné, tohle. Tady by se to mělo určitě změnit.

"Jsou-li odsouzenému do věznice peněžní prostředky zaslány, uloží se v jeho prospěch na uvedený účet věznice a odsouzený se o přijetí těchto peněz vyrozumí. Může se jednat například o důchod, výsluhový příspěvek, dary od rodiny a jiné. Nesouhlasí-li odsouzený s přijetím peněz, peníze se vrátí odesílateli na náklady poškozeného." A proč by měl odmítnout ty peníze? Tomu nerozumím. "Souhlas odsouzeného se nevyžaduje v případě peněz zaslaných orgány státní správy a v případě příjmu podléhajícího dani z příjmů." A jsme zase u toho. Když může stát získat daně, nepotřebuje v tomto případě žádný souhlas, a pořád se bavíme o nějakém kapesném pro odsouzené. A přitom Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 9. 4. 2020, spisové značky 7AS396/2019, zdůraznil, že základní životní potřeby odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody jsou zajištěny ve věznici. Odsouzený tedy nemusí být chráněn ponecháním finančních prostředků v rámci nezabavitelné částky k jejich úhradě. Takže v podstatě nepotřebuje ty peníze. A kde berou oni peníze třeba na telefony? Kde berou peníze na tetování? Kde berou peníze na drogy? To nevím.

Ještě se zde navrhuje, že každému odsouzenému, který měl v příslušném měsíci jakýkoliv příjem, se z jeho peněz bude tvořit finanční rezerva, která mu bude vyplacena po propuštění z výkonu trestu, čímž dojde k usnadnění přechodu odsouzených na svobodu. A já se ptám, proč? Kdo pomůže těm fyzicky a duševně postiženým se začlenit do společnosti? Kdo jim pomůže? Postižení mají celoživotní trauma a trvale následky. Kdo na ně myslí? Nikdo. Odsouzený neplatí a třeba jim ani platit nebude svoje závazky. A s úsměvem, až ho propustí, bude běhat po svobodě. Kdo myslí na lepší životní podmínky pro postižené způsobené trestným činem? No, nikdo, nikdo na ně nemyslí. Zákonodárci tímto hází všechny postižené přes palubu a vězně vůbec nemotivují.

Problém novely tohoto zákona je, že nerozlišují pohledávky poškozených a že nemyslí na jejich důstojný život. Zabýval se vůbec někdo statistikou postižených, jak jim odsouzení platí jejich závazky, jak se začlenili do společnosti? Je nějaká statistika, kolik poškozených přišlo díky spáchání trestných činů na nich o práci? Je tady nějaká statistika? Taky není. Mají trvalé následky a nemůžou se začlenit do společnosti. Nikdo jim nepřispěje, čekají na peníze, které by měli dostat od odsouzeného. No, nejsou žádné statistiky, nikde jsem se o nich nedočetl. A proč nejsou? Protože je nikdo nevypracoval nebo nechtěl vypracovat.

A teď stojí proti sobě dvě strany - jsou to poškození a odsouzení, a když si to dáme takhle na dvě váhy, takže vidíme, že tady se řeší odsouzení, a ne poškození. Proč ne? Proč se nebavíme o poškozených? Škoda, škoda o tom mluvit.

A já říkám: moudří a opatrní poslanci a poslankyně, vy všichni, kteří budete hlasovat o zákonu v tomto znění, tak se obracíte zády (ke) všem obětem trestného činu a podpoříte tím odsouzené. Doufám a věřím, že v tomto případě zvítězí rozum nad politickou příslušností a mnou předkládané změny podpoříte. Proto navrhuji, aby předkladatel se zabýval mnou navrhovanými změnami, a žádám tento zákon vrátit zpět k přepracování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a píši si, že je zde návrh vrátit zpět k přepracování. Děkuji. Další z přihlášených je pan poslanec Hendrych.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl v podstatě podruhé asi poděkovat, předpokládám, ministru, panu ministru Blažkovi, který tu není, že zrychlil projednávání tohoto zákona mezi prvním a druhým čtením. Já jsem se trošku obával, aby tam nebyla nějaká příliš dlouhá promlka, protože problém, o kterém tady mluvil pan ministr Šalomoun, nastal 1. 1. 2022 de facto tím, že se změnil výklad exekučních předpisů, aspoň tedy pokud se nepletu, a tím pádem už to trvá poměrně dlouho, skoro dva roky, takže jsem rád, že se to konečně nějak dá do pořádku.

Je to skutečně tak, jak bylo řečeno. Lidé, kteří dostávali na účet ve věznici příjmy ze starobních nebo jiných důchodů, případně od příbuzných, a měli exekuce, tak mohlo dojít k situaci a často docházelo, týkalo se to až 900 odsouzených podle informací, které jsou obsaženy v důvodové zprávě, tak jim nezůstávalo vůbec nic a na to takzvané sociální kapesné, které doteď je 100 korun měsíčně, respektive jsou to věci, které si mohou za jakousi poukázku nakoupit v kantýně té konkrétní věznice, a naopak lidé, kteří pracovali, byli úplně v jiném režimu a ty peníze jim zůstaly, dokonce jim zůstávaly peníze i na kapesné a úložné a byl to jakýsi dvojí režim, jak říkal pan ministr. Ta norma to sjednocuje a myslím si, že je to takhle v pořádku, protože podle informací, které mám z Vězeňské služby, to nedělalo úplně dobrotu právě v uvozovkách v konkrétní práci s odsouzenými ve výkonu trestu, protože někteří byli znevýhodněni oproti jiným, a velice těžko potom se s takovými lidmi ve výkonu trestu pracuje. To je jedna věc.

A druhá věc je, že je to také o tom, jak bylo řečeno, mělo by to motivovat ty lidi, aby si nějakým způsobem šetřili, respektive aby se jim šetřilo prostřednictvím legislativy tak, aby, až vyjdou z výkonu trestu, tak aby měli skutečně nějakou minimální částku, která by jim umožnila přechod do běžného občanského života, a to v mnoha takových případech, kdy ti lidé nejsou schopni si vůbec nic ušetřit, je problematické. A já jsem přesvědčený o tom, protože se této problematice dlouhodobě věnuju, že to pak může skutečně působit i na případnou recidivu těch lidí, protože když přijdou ven a nemají vůbec žádné prostředky, respektive se často protahuje výplata dávky pomoci v hmotné nouzi ze strany Úřadu práce - to je ale jiná kapitola, o tom teď tady nechci mluvit - a nezískají případně peníze z řádného zaměstnání, tak to často může sklouznout k tomu, že ti lidé začnou páchat trestnou činnost znovu. Recidiva v České republice není nízká, pohybuje se - ono jsou na to samozřejmě různé metodiky výpočtu, ale pohybuje se někde kolem 70 %, a to není málo. V tomhletom ohledu Česká republika rozhodně není premiantem.

Za mě vítám, že se tohleto dostalo do druhého čtení. Předpokládám, nebo doufám tedy, že se brzy dostaneme do čtení třetího, respektive nabude účinnost tento zákon.

A vnímal jsem to, co říkal můj předřečník, pan kolega Milan Wenzl, pan poslanec Milan Wenzl, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já tomu rozumím, ale nezaznamenal jsem žádný pozměňovací návrh, byť tady nějaké návrhy jako padly, ale možná by nebylo od věci si o tom třeba promluvit. Chápu, že poškození, respektive oběti trestných činů na tom nemusí být vždycky dobře a mnohdy je to opravdu těžké potom, ten jejich život, pokud se stanou obětí nějakého závažného trestného činu, násilného trestného činu, ale to si myslím, že by se mělo pojednat v nějaké jiné normě než tady v téhleté. Já si dovedu představit, že vaše návrhy by mohly mít smysl, ale chtělo by to asi implementovat do jiné právní normy, než kterou v danou chvíli probíráme.

To je asi všechno za mě. Děkuji za slovo.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková.

Než vystoupí, načtu tři omluvy. Od 15.45 do 16.30 se omlouvá pan poslanec Heller Šimon, pan poslanec Kott Josef se omlouvá od 17.30 do 18 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Růžička Pavel se omlouvá od 17.30 ze zdravotních důvodů.

Jinak my jsme se vystřídali v řízení schůze, takže já vám všem přeji hezký večer, a dávám slovo paní poslankyni. Prosím.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já vlastně moc věcně nového nepřinesu svým vystoupením, takže ho zkrátím na minimum, protože jak pan ministr, tak teď můj ctěný kolega, pan poslanec Hendrych, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, řekli ty podstatné věci.

Tento návrh narovnává situaci trošku pozdě, ale přece, která byla dlouhodobě známá a která několik let znemožňovala vyplácet a přijímat peníze odsouzeným, kteří nebyli třeba pracovně zařazeni, znevýhodňovala lidi, kteří jsou starobní, invalidní důchodci, případně z nějakého důvodu nedostatku možností pracovat se nemohli ve výkonu trestu odnětí pracovně zapojit. Exekuce v podobě, v jaké jsme je schválili, postihovaly veškeré jejich peněžní prostředky a vedlo to potom nejenom k velkým a až diskriminujícím rozdílům mezi v podstatě stejnými odsouzenými z hlediska závažnosti trestné činnosti, ale jenom jinak právně upraveným postupem. Ta dvoukolejnost už tady byla zmíněna, čili je to narovnání toho stavu tak, aby to bylo nejenom spravedlivé, a to tady zaznělo už v těch vystoupeních, abychom se vyhnuli i zbytečnému bezpečnostnímu riziku, které samozřejmě vzniká tím, že někteří odsouzení, kteří by jinak měli prostředky, mohli by je dostat na zakoupení léků, zakoupení potravin jiných než ta úplně základní strava, ale i hygienických potřeb, tyto prostředky nemají.

Čili, aniž bych chodila do detailů, protože je to hodně technicistní a až bych řekla takový správní předpis, který vyžaduje, aby v tom, kdo se v tom má vyznat, buď tu problematiku dlouhodobě dělal, anebo aby byl pokud možno účetním ve výkonu trestu odnětí svobody, takže jsem měla problém to všechno pročíst, ale ta jednoznačná zpráva a poselství je, že tento zákon potřebujeme i ke zvýšení bezpečnosti ve vězeních, i k odstranění současné řekněme nezamýšlené diskriminace mezi odsouzenými. Proto je zřejmě i dělená účinnost této normy, aby se mohla Vězeňská správa připravit na odstranění této dvoukolejnosti nakládání s penězi, tedy s příjmem z pracovní odměny odsouzeného, a s penězi, které jsou zaslány na účet, tedy vede věznice z jiných zdrojů, tak potřebuje samozřejmě určitou dobu, musí se změnit, jak jsem byla informována, i příslušné elektronické systémy. To znamená, je myslím namístě toho 1. ledna 2025.

Na druhé straně to sociální kapesné už je třeba co nejdříve upravit, včera bylo pozdě, takže je tam tuším 1. den třetího měsíce, kalendářního měsíce (Hledá v podkladech.) - ano - že by nastoupila, tato úprava by nabyla účinnosti k 1. dni třetího kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona ve Sbírce. Jednoznačně doporučuji.

A jenom k mému váženému kolegovi, panu poslanci Wenzlovi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, samozřejmě ta problematika, o které on hovořil, je upravená v zákoně o obětech trestné činnosti. Tam se nám v minulém volebním období podařilo i prosadit ten princip, který se ovšem samozřejmě vztahoval už jenom na oběti z posledních zhruba dvou, tří let, kdy mají možnost požádat a ex lege ze zákona mají nárok na zmocněnce, kterým může být advokát, a asi je to velmi důležité, aby byl advokát, aby veškeré jejich potřeby byly spravedlivě a v plném rozsahu uplatněny před soudem, a nemusí platit tedy nic, to znamená, stát přebírá jejich náklady a potom je vymáhá na pachateli. Pokud je ovšem nemajetný, tak to vymáhání trvá velmi dlouho často. Čili zákon o obětech trestných činů a související ustanovení trestního řádu dávají dostatečný prostor pro to, aby naprosto oprávněné potřeby obětí trestných činů byly v maximálním možném rozsahu uplatněny. A já tady doufám, že i pozornost v poslední době věnovaná obětem trestných činů je odpovědí na to, jak Česká republika na jejich potřeby reaguje, že situace se zlepšuje a že ještě třeba před takovými deseti lety byla velmi tristní, před pěti lety to také ještě nebylo, ale tou poslední novelou jsme se dostali na evropský standard. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně a to byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Zeptám se, jestli se někdo do obecné rozpravy hlásí z místa? Není tomu tak, obecnou rozpravu tedy končím.

Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova po konci obecné rozpravy? Ano, pan zpravodaj má zájem. Nemá, rozmyslel si to, dobrá.

Žádné hlasovatelné návrhy v průběhu obecné rozpravy nezazněly, tudíž zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musejí být vždy odůvodněny. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se do podrobné rozpravy nehlásí, podrobnou rozpravu tedy končím.

A ptám se, zda je v tuhletu chvíli zájem o závěrečná slova? Ze strany pana navrhovatele nikoliv, pan zpravodaj ano. Tak prosím, máte slovo.

Poslanec Josef Cogan: Tak já jenom jako krátce. Já bych jenom reagoval na průběh rozpravy. Padly tady nějaké návrhy, které byly nehlasovatelné s tím, že jak tady řekla ještě kolegyně Válková, že bude řešit ještě tu účinnost, tak já to vnímám, že to je avízo na třetí čtení, kde samozřejmě možnost účinnosti a řešení účinnosti jen části zákona je možné. Takže jinak tady nic konkrétního jiného nepadlo v tomto smyslu, co by bylo hlasovatelné, a v této chvíli ukončuji svoji zprávu. A tamto doprojednáme potom v třetím čtení.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za závěrečné slovo ze strany zpravodaje. Jenom se ujistím od pana zpravodaje, že žádné hlasovatelné návrhy v průběhu rozpravy nezazněly. Tím pádem končím druhé čtení tohoto návrhu.

Budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.