(Schůze zahájena v 14.00 hodin.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 70. schůzi Poslanecké sněmovny, všechny vás na ní vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, tak jsem vás právě všechny odhlásila a prosím, abyste se tedy přihlásili svými identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání karty náhradní, jako již učinil pan poslanec Vomáčka, který bude hlasovat s kartou číslo 34, a pan ministr Rakušan, který bude používat kartu číslo 35.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny stanovil návrh pořadu 70. schůze dne 15. června 2023. Pozvánka vám byla rozeslána elektronickou poštou téhož dne.

 

Nyní tedy přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslance Stanislava Berkovce a poslance Pavla Žáčka. Ptám se, zda má někdo jiný návrh? Nevidím, že by se hlásil někdo s návrhem ověřovatelů. Tedy zopakuji, že jsou návrhy na pana poslance Stanislava Berkovce a poslance Pavla Žáčka.

Zahajuji hlasování o těchto ověřovatelích. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 1 70. schůze jsme hlasovali... 122 z nás a 119 bylo pro, tudíž návrh byl přijat. A já konstatuji, že jsme ověřovateli 70. schůze Poslanecké sněmovny určili poslance Stanislava Berkovce a poslance Pavla Žáčka.

 

Sděluji, že o omluvení do zahájení schůze požádali na toto jednání tito poslanci: Balaš Vladimír z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Bašta Jaroslav z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Beitl Petr z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Bureš Jan z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Bžoch Jaroslav z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, Carbol Jiří z důvodů zahraničních z celého jednacího dne, Fifka Petr z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, Jáč Ivan z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Janda Jakub do 17 hodin z pracovních důvodů, Jílková Marie od 14 do 15 hodin z pracovních důvodů, Kaňkovský Vít do 19 hodin z rodinných důvodů, Kasal David z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Knechtová Lenka z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Kohajda Michal z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Kolář Ondřej do 14.30 z pracovních důvodů, Kovářová Věra od 15.30 z pracovních důvodů, Krutáková Jana z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Kuchař Jan z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Lacina Jan z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Lesenská Vladimíra z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Liška Petr z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Nacher Patrik od 14 do 15 hodin a následně od 17.30 z pracovních důvodů, Němečková Crkvenjaš Zdeňka z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Olšáková Eliška od 14 do 15 hodin z pracovních důvodů, Ožanová Zuzana od 14 do 17 hodin z pracovních důvodů, Potůčková Lucie z celého dne z důvodu zahraniční cesty, Svoboda Bohuslav z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Šimek David od 14 do 16 hodin z pracovních důvodů, Teleky Róbert od 14 do 16 hodin z pracovních důvodů, Tesařík Antonín od 15 do 16.30 z pracovních důvodů, Tureček Karel z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Vojtko Viktor od 14 do 18 hodin z osobních důvodů.

Z členů vlády se omlouvá pan ministr Mikuláš Bek z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Blažek Pavel do 17 hodin z pracovních důvodů, Dvořák Martin z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, Hladík Petr z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Kupka Martin do 20.45 z pracovních důvodů, Langšádlová Helena od 16 hodin z pracovních důvodů, Nekula Zdeněk z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Rakušan Vít od 17 do 18 hodin z pracovních důvodů, Šalomoun Michal do 15 hodin a od 18 hodin z pracovních důvodů.

Pan poslanec Kohajda ruší svoji omluvu. Děkuji.

A nyní tedy přistoupíme ke stanovení pořadu 70. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. A já vás nejdříve seznámím s návrhy, na kterých se shodlo dnešní grémium a požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení.

Za prvé navrhujeme vyřadit z návrhu pořadu body 1 a 111, tedy sněmovní tisk 252, novela ústavy v druhém a třetím čtení.

Za druhé navrhujeme zařadit do návrhu pořadu bod Návrh na změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny, a to do bloku Volební body.

Za třetí navrhujeme následující postup jednání v tomto týdnu: dnes, tedy v úterý 27. června, zahájit jednání bodem 22, sněmovní tisk 476, novela zákona o léčivech v prvním čtení, případně pokračovat body z bloku Zákony - první čtení, a to od bodu 10. Toto pořadí by platilo pro celý jednací týden v případě projednání pevně zařazených bodů.

Zítra, tedy ve středu 28. června, pak zahájit jednání body z bloku Zákony - třetí čtení, a to v tomto pořadí: bod 106, sněmovní tisk 366, novela zákona o provozu na pozemních komunikacích; bod 109, sněmovní tisk 423, novela zákoníku práce; bod 107, sněmovní tisk 371, návrh zákona o preventivní restrukturalizaci; bod 108, sněmovní tisk 372, novela insolvenčního zákona.

V pátek 30. června, zahájit projednávání bodem Návrh na změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny, bude-li tedy zařazen, poté projednávat bod z bloku Zákony - třetí čtení, a to bod 105, sněmovní tisk 362, novela zákona o oběhu osiva, poté případně projednávat body z bloku Zákony - třetí čtení pevně zařazené na středu, pokud nebudou projednány.

A informace na závěr, že na minulých schůzích Poslanecké sněmovny byly projednány tyto body: bod 5, sněmovní tisk 437, novela zákona o státním podniku, druhé čtení; bod 6, sněmovní tisk 444, novela zákona o spotřebních daních v druhém čtení; bod 11, sněmovní tisk 450, novela zákona o zaměstnanosti v prvním čtení; bod 12, sněmovní tisk 457, novela exekučního řádu v prvním čtení; bod 104, sněmovní tisk 312, novela zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích v třetím čtení. Proto si je prosím škrtněte, o tomto není potřeba hlasovat, nebudou součástí schváleného pořadu schůze.

To je z mé strany vše. Nyní prosím, aby se vyjádřili k pořadu schůze paní poslankyně a páni poslanci, kteří o to mají zájem. A už je tady několik přihlášených. S přednostními právy se přihlásili pan předseda Výborný, následně pan předseda Okamura, paní předsedkyně Schillerová a pan předseda Radim Fiala. Pak následují ostatní poslanci bez přednostního práva. Proto nejdříve poprosím pana předsedu Výborného o předložení jeho návrhu a vás, kolegyně a kolegy, prosím o ztišení. A eviduji další přihlášení s přednostním právem, pane předsedo Babiši, takže pátý v pořadí přihlášených.

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi požádat o tyto změny v programu 70. schůze Poslanecké sněmovny pro tento týden, a to v tomto pořadí: na dnes, to znamená na úterý 27. 6., navrhuji jménem pěti poslaneckých klubů - KDU-ČSL, ODS, TOP 09, STAN a Piráti - zařadit jako první bod dnešního jednání bod 103, sněmovní tisk 462, vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, sněmovní tisk 462.

Dále navrhuji na zítřek, to znamená na středu 28. 6., nad rámec toho, co bylo načteno z grémia, abychom zítra jako pátý bod v bloku třetích čtení zařadili bod 110, senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 165, třetí čtení.

Na čtvrtek 29. června po pevně zařazeném bodu 125, písemné interpelace, nejpozději však v 11 hodin, zařadit bod 67, sněmovní tisk 241, to je poslanecký návrh novely občanského zákoníku, sněmovní tisk 241. Jako druhý bod v tomto bloku prvních čtení ve čtvrtek zařadit bod 79, sněmovní tisk 276, opět poslanecký návrh novely ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, sněmovní tisk 276, obojí první čtení. Jako třetí bod ve čtvrtek po bodu písemné interpelace prosím o zařazení bodu 121, návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření kauz Kanceláře prezidenta republiky v letech 2013 až 2023, sněmovní dokument 2675.

Na pátek 30.června po již z grémia načtených dvou bodech, to znamená volební bod, změny v orgánech Sněmovny a bod 105, třetí čtení tisku 362, osiva, prosím zařadit jako třetí bod 115, také z bloku třetích čtení, novela zákona o státním podniku, tisk 437, a jako čtvrtý bod v pátek bod 116, novela zákona o spotřební dani, sněmovní tisk 444.

Děkuji za pozornost a prosím, aby o tom bylo posléze hlasováno.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji za přednesené návrhy. Nyní je přihlášen pan předseda Okamura, následuje paní předsedkyně Schillerová. Ještě vás prosím, kolegyně, kolegové, o ztišení. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, Fialova vládní pětikoalice chce tady dneska protlačit smlouvu o vojenské přítomnosti USA v České republice. Fialova vládní pětikoalice má v plánu dnes odpoledne tuto smlouvu projednávat a protlačit tady ve Sněmovně. Hnutí SPD říká jasně ne cizím základnám a vojákům na našem území. Takže já tady navrhnu změny programu schůze ze strany SPD, protože pro SPD není prioritou a nechceme tady cizí základny a vojáky na našem území. Pro SPD je prioritou naopak pomoc našim slušným lidem, pomoc rodinám s dětmi. Prioritou nás, SPD, je, aby občané dostávali důstojné důchody, aby rodiny s dětmi dostávaly adekvátní sociální zázemí, aby se nebály mít druhé a třetí dítě. Takže my tady budeme navrhovat změny v programu schůze, protože prioritou vládní pětikoalice jsou cizí základny v České republice, prioritou vládní pětikoalice Petra Fialy je zřízení cizích základen v České republice, no a prioritou SPD je naopak český občan, protože pro nás je český občan na prvním místě a my chceme, aby se tady projednávaly návrhy zákonů z pera SPD, které pomáhají českým občanům.

A hned na úvod co se týče té smlouvy o vojenské přítomnosti USA v České republice - já si myslím, že je to otázka na referendum. Já jsem přesvědčen a my v SPD jsme přesvědčeni o tom, že vláda by na tuto otázku měla vyhlásit referendum. Náš zákon o referendu tady v Poslanecké sněmovně z pera SPD už je vložen, takže absolutně se nemusí vláda na nic vymlouvat. Vy prostě referendum nechcete, ale my vám tady chceme dát příležitost k tomu, a chci to zařadit jako bod číslo jedna, mimořádný bod této schůze, a chci, aby se zařadil na program schůze zákon o referendu z pera SPD, který už tady dlouhé měsíce, dlouhé roky ostatní strany blokují. Právě ten náš zákon umožňuje občanům dát tu možnost, aby se mohli vyjádřit i na tuto otázku, to znamená na to, že Fialova vláda chce zřizovat cizí vojenské základny, americké vojenské základny, v České republice, tak aby občané se mohli v závazném referendu vyjádřit.

Samozřejmě jsou tady rozdíly, protože když jsem slyšel třeba, že hnutí ANO také chystá zákon o referendu, tak hnutí ANO explicitně uvádí, když jsem četl ty komentáře zástupců hnutí ANO, že hnutí ANO odmítá, aby občané mohli hlasovat o mezinárodních smlouvách. Takže v podstatě je tady SPD jedinou stranou ve Sněmovně a v Parlamentě, která navrhuje referendum, kde by právě občané mohli hlasovat nejenom o vystoupení České republiky z EU, aby se sami občané rozhodli o tom, v jaké zemi chtějí do budoucna žít, ale právě náš návrh umožňuje i to, aby občané mohli hlasovat o tom, zdali souhlasí s tou smlouvou o vojenské přítomnosti USA v České republice a o těch amerických základnách v České republice.

Já bych tady na úvod sdělil důvod, proč tady jako první mimořádný bod navrhnu předřadit tisk 8, bod 27(?), zákon o referendu z pera SPD.

Podle našeho návrhu má právo hlasovat v referendu každý občan České republiky, který dosáhl zletilosti. Rozhodnutí je přijato, pokud se pro ně vysloví nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky oprávněných hlasovat. Tady u toho momentu bych se rád zastavil, protože když jsem ten návrh o referendu navrhoval už v minulém a předminulém volebním období, tak jsem ten návrh vložil tak, aby tam nebylo kvorum pro účast občanů u referenda. No a ti, kteří říkali, hned mi tady říkali odpůrci referenda, kteří stejně žádné referendum nechtějí, takže to bylo, jen aby tomu překáželi dál, aby se prostě vymlouvali, že prý jak to, že tam není nějaké kvorum? Oni říkali, že přijde pár občanů a budou tady rozhodovat o zásadních věcech. Ale to je neuvěřitelný, jak ti odpůrci referenda a právě ti zástupci Fialovy vládní pětikoalice, kteří tady chtějí americké základny v České republice, tak jak lžou, jak vlastně obelhávají úplně už celou republiku a občany, protože když proběhlo to jediné celostátní referendum, které zatím proběhlo, to jednorázové, to znamená o vstupu České republiky do Evropské unie, tak tam přece žádné kvorum nebylo. Takže když se vám to hodilo, tak jste tam žádné kvorum nedali, to znamená, krátce řečeno, i jeden jediný občan mohl odsouhlasit vstup České republiky do EU, pakliže by se pouze jeden jediný občan zúčastnil toho referenda. Takže vy jste tam žádné kvorum nedali, když se vám to hodilo, aby prostě to referendum určitě dopadlo. Ale když v podstatě se má to referendum zopakovat, například i na tu úplně stejnou otázku, o vystoupení České republiky z EU, nebo o setrvání, tak najednou mluvíte o kvoru, a o co nejvyšším kvoru, aby pokud možno to referendum nebylo platné, i kdyby občané rozhodli o vystoupení.

Takže já po téhleté diskusi jsem do našeho nového návrhu pro toto volební období dal tu účast alespoň 20 %, byť si myslím, že by to mělo být bez kvora, abych zvýšil alespoň malinko šanci na to, že snad někdo z jiných stran by pro ten zákon o referendu také zdvihl ruku. Jenom připomenu - ale jak vidím, tak je to, jako když hrách hází na zeď, prostě Fialova vládní pětikoalice je protidemokratická, vy jste proti demokracii, protože mimochodem Česká republika je podle mých informací poslední zemí v Evropské unii, která nemá nějakou formou to referendum. Takže tady je přesně na tom vidět, jakým způsobem se chová Fialova vládní pětikoalice. Chováte se způsobem v podstatě, když to zkrátím, že chcete, aby občané přišli k volbám, chcete, aby občané jednou za čtyři roky přišli k volbám a pak aby už drželi hubu a krok. To je přístup Fialovy vládní pětikoalice. No, takže my ale si myslíme, že ten zákon o referendu by tady měl být, a zrovna v této otázce, kterou dneska tady chcete si tady protlačit, vaše koalice, vlastně společně i s hnutím ANO si to chcete protlačit, protože tady paní předsedkyně Schillerová říkala, že většina poslanců hnutí ANO bude hlasovat pro, pro tu smlouvu ČR - USA, tedy pro tu možnost těch amerických základen v České republice, tak prostě my si myslíme, že by - tak SPD je tady osamocené, jsme tady sami na to. Ale nám to nevadí. Prostě jsme v této otázce jedinou opozicí a jediné SPD říká jasně, že celý poslanecký klub bude hlasovat proti, proti této smlouvě, protože prostě nechceme tady cizí základny, ať jsou z východu, nebo ze západu. Prostě nechceme tady cizí vojenské základny.

A skutečně musím říci, že ta situace je úplně neuvěřitelná, protože v roce 1968 tehdejší režim komunistický podepsal zvací dopis pro vstup cizích vojsk na území Československa, no a teď jsme vlastně úplně ve stejné situaci, kdy paní ministryně Jana Černochová z ODS podepsala zvací dopis pro jiná cizí vojska do České republiky. Takže to je samozřejmě otřesné, je to samozřejmě úplně odporné, musím říct. A znovu říkám, že my stojíme na straně těch občanů, kteří po zkušenostech jak z druhé světové války, tak z roku 1968 prostě nechtějí tady žádné cizí základny na území České republiky. Takže to je prostě - my budeme proti. A já opravdu vůbec nechápu, jak vláda, která má podporu, kterou volilo 43 % občanů České republiky - to znamená, vás nevolila většina. Od vzniku samostatné České republiky, teď to někde psali, tak je to dokonce první vláda, která tady vládne ve Sněmovně, ale nezískala většinu hlasů ve volbách, protože v tom roce 2021 milion hlasů občanů propadl pro strany pod 5 % procent. A byly to vesměs strany, které byly programově proti Fialově vládní pětikoalici. To znamená, vy jste na takto závažný krok nedostali mandát ani ve volbách, není to pravda, protože počet hlasů občanů ve volbách - vy jste nezískali většinu, a už vůbec ne k tomu, když se podíváme i na vaši současnou důvěru, kdy vám věří už, vaší vládě, pouze 30 % občanů, a premiér Petr Fiala dokonce, jsem někde četl teď ten průzkum, mainstreamový průzkum, tak je nejméně důvěryhodným politikem v České republice a věří mu prý pouze 22 % občanů České republiky. Takže skutečně vy už jste tak zaprodaní v podstatě tomu Washingtonu a Kyjevu a Berlínu a Bruselu, že už jste ztratili jakoukoliv v podstatě zpětnou vazbu, a že skutečně takovou věc, jako že by v České republice měli být američtí vojáci na základnách, tak to opravdu byste vůbec neměli navrhovat a vůbec byste to tady neměli takovýmto způsobem prosazovat.

Problémem je také to, že ta dohoda je uzavírána na deset let, kdy se nedá vypovědět. To znamená, jakékoliv další vlády, které přijdou po vás, tak samozřejmě se podle toho budou muset řídit, přestože s tím nebudou souhlasit. A to si myslím, že je opravdu fatální problém. To je opravdu velký problém, když vláda s 30% důvěrou občanů tady odsouhlasí takto závažnou věc na deset let. O nás bez nás. O nás, tím myslím občany a myslím to referendum. Takže to je opravdu úplně špatně. Ta arogance je opravdu neuvěřitelná, a proto já jako ten první bod, mimořádný bod na schůzi této Sněmovny chci, aby byl zařazen náš návrh zákona o referendu, protože si myslím, že by na to mělo být prostě referendum.

Jinak my tady navrhujeme přesně v tom našem zákonu, aby občané mohli rozhodovat v podstatě téměř o všech otázkách, které by v podstatě občany napadly. Tam, kde my říkáme, že jedinou takovou oblastí, kterou z toho vyjímáme, tak těmi oblastmi, tak je to například státní rozpočet, je to třeba správa daní, je to ustanovování jednotlivých osob do funkcí a jejich odvolávání z funkcí, to ať řeší volby, my navrhujeme přímou volbu politiků. To je ještě jiný náš zákon, k tomu se ještě dostanu. Ale jinak kromě prostě těchto věcí a kromě základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem tak navrhujeme, aby občané mohli v podstatě rozhodovat už o všem dalším, pakliže si sesbírají ten adekvátní počet podpisů, tak aby mohli rozhodovat. Takže to je, co se týče toho předmětu referenda. Takže my v tom našem zákoně, který my navrhujeme, tak vlastně samozřejmě umožňujeme, proto tady o tom hovořím, tak umožňujeme, aby občané, pakliže si sesbírají ten adekvátní počet podpisů, ale k tomu se ještě dostanu, jak jsem říkal, tak aby mohli také rozhodnout závazně v referendu o tom, zdali si přejí vojenskou přítomnost USA v České republice a zdali si přejí či nepřejí cizí základny v České republice. To je ta otázka, kterou my prostě chceme, aby na to téma bylo referendum. A na druhou stranu vidíme, a je zcela zřejmé, proč Fialova vládní pětikoalice brání, brání tomu referendu, a bohužel musím říct, že tomu brání i hnutí ANO, protože také říká, že nechce referendum o mezinárodních smlouvách. Takže opravdu podle mého názoru je to v rozporu s těmi demokratickými principy a zvláště u této závažné otázky.

Pojďme se podívat, jak by měla být formulovaná otázka pro to referendum v tom našem návrhu zákona. Otázka pro referendum musí být jednoznačná, srozumitelná a formulovaná tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem "ano" nebo "ne". V jednom referendu může být položeno k téže věci více otázek, pokud tyto otázky nejsou ve vzájemném rozporu. No tak jistě. Tak to jsme tady právě specifikovali, aby ti, kteří nechtějí referendum, což je tady většina v Poslanecké sněmovně, v podstatě jenom SPD chce zákon o referendu, kde by mohli lidé hlasovat i o mezinárodních smlouvách, tak samozřejmě to tady přesně formulujeme v tom článku 3, aby ta otázka prostě byla jednoznačná a srozumitelná, aby náhodou odpůrci referenda potom neřekli, že ta otázka, kterou si občané sami formulovali, že je nějaká nesrozumitelná a že takové referendum nejde a tak dále. Takže je to tady, říkáme hned zkraje. A dokonce si myslím, že je tam i dobrý - nebo já si to samozřejmě myslím, protože jsem autorem toho zákona, ale že je tam ta možnost položit k téže věci více otázek, což právě by u takto závažné otázky jako například u těch cizích základen na území České republiky, tak si myslím, že určitě řada občanů uvítá tento náš návrh, protože by chtěli třeba tu problematiku nebo tu otázku ještě upřesnit, aby to bylo detailní.

Co se týče tedy toho návrhu na konání referenda, tak se pojďme podívat, kdo tedy v tom našem návrhu ústavního zákona to referendum vlastně může navrhnout. Podle našeho návrhu může navrhnout konání referenda každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let ke dni zahájení sběru podpisů, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 250 000 občany České republiky, kteří ke dni podpisu dosáhli věku 18 let, se započítáním podpisu podle článku 5 odst. 2. Tam se ještě pochopitelně dostanu.

No, já myslím, že to zní logicky, protože to, že se návrh referenda, že by podpis pod tu petiční listinu, v podstatě je to petiční listina, že to může podpořit občan od věku 18 let, já si myslím, že to má logiku, protože od věku 18 let je volební právo, a já si myslím, že to v podstatě koreluje s tímhle, s těmi zvyklostmi a s tím, jakým způsobem v Čechách funguje legislativa.

Samozřejmě se ale musím trošku déle zastavit u těch 250 000 podpisů, protože samozřejmě mně to připadá hodně, tak mi dovolte trošku se u toho zastavit a trošku to proglosovat, protože já si myslím, že opravdu ta otázka je závažná a je potřeba velice podrobně zdůvodnit ten návrh na změnu programu schůze, který já tady předkládám. Já když si vzpomenu, tuším, že ve Švýcarsku je referendum 50 000 podpisů a Švýcarsko, teď mě nechytejte za slovo, má tuším 8 milionů obyvatel, 8-9 milionů obyvatel, takže ono v těch skutečných demokraciích, tam počet podpisů pro vyvolání referenda je samozřejmě mnohem nižší.

No, já jsem taky původně v podstatě tady navrhoval 50 000 podpisů, po tom minulém volebním období jsem navrhoval 100 000 podpisů, protože jsem si v té době naivně myslel, že v Poslanecké sněmovně jsou nějaké jiné demokratické strany, které také budou chtít umožnit občanům zákon o referendu. No a pak jsem tady zjistil, že je to přesně naopak, že naopak tady premiér Fiala je toho typickým důkazem, elita odtržená od reality, to ostatně vidíme, a v podstatě vy nechcete žádný zákon o referendu. Proto, abych byl vstřícný, za SPD jsme zvýšili počet podpisů pod tu petici, pro návrh referenda, a zvýšili jsme to tedy na 250 000 podpisů a myslel jsem si, že to s někým tady hne, ale ukazuje se, že to tady s nikým nehne, protože vy vlastně žádné referendum nechcete. Ale tak snad třeba se v někom po mém výkladu tady, protože výklad bude pochopitelně delší, snad si to někdo z vás uvědomí a snad nějakou diskusi tady zahájíme. Takže z mého pohledu je tady potřeba kvorum samozřejmě snížit, ale já jsem tady dal 250 000 podpisů, abychom byli... pokoušíme se o to, abychom tady získali podporu alespoň nějaké další strany, ale je vidět, že SPD je tady v tom úplně sama. Takže my budeme samozřejmě dál pokračovat, a jak říkám, je to jeden ze zásadních programových bodů SPD, přímá demokracie, a bezesporu zákon o referendu je jedním z důležitých atributů přímé demokracie.

A pojďme se podívat dál. Doba pro sběr podpisů na této petici počíná běžet ode dne zahájení sběru podpisů pod peticí a končí uplynutím dvanácti měsíců ode dne, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven souhlas návrhu na konání referenda s ústavním pořádkem a zákonem podle článku 11 stalo vykonatelným. Co to znamená? Abych to tedy přeložil nějakým způsobem srozumitelněji. Takže krátce řečeno, my dáváme prostor, dostatečný prostor občanům, protože už zase vidím ty nedemokraty, kteří rádi sami sebe demokraty nazývají, ale je to přesně naopak, protože právě ten, kdo sám o sobě pořád říká, že je demokrat a peskuje ostatní, to je ten, který na sebe musí neustále poukazovat, protože právě prosazuje opak. Takže my tady dáváme dostatečný prostor. Dáváme prostor dvanácti měsíců, aby občané - protože těch podpisů, to kvorum je poměrně vysoké, aby vznikl dostatečný časový prostor pro to, aby občané si ty podpisy mohli demokraticky sesbírat. Takže je to těch dvanáct měsíců, může to být k diskusi samozřejmě. Já jsem chtěl ještě jenom poznamenat, že v případě, že by se v někom z vás hnulo svědomí a zařadili byste nám ten zákon o referendu teď na pořad této schůze jako první bod, tak - ale já budu rád i třeba jako... takhle, jako první bod to musí být, že ano, protože to musí být před projednáváním té smlouvy, co tady navrhuje Fialova vláda o té vojenské přítomnosti a vojenských základnách USA v České republice. Takže proto my to navrhujeme jako první bod. A je potřeba tu otázku posunout a naopak odmítnout, odmítnout tuhletu smlouvu, kterou vy navrhujete, minimálně do té doby, než proběhne to referendum, pochopitelně. Ale tak já za sebe říkám, že bych to chtěl odmítnout úplně, smlouvu o té přítomnosti, o amerických základnách, o cizích základnách v České republice. Prostě my s tím nesouhlasíme v SPD.

Potom dále tady uvádíme, že navrhovat (navrhovatelem?) konání referenda je také Parlament České republiky. Takže vidíte, že se nemusíte zas tolik něčeho bát, protože v podstatě my dáváme prostor nejenom občanům, ale dáváme prostor i vám, i vám poslancům, kteří nechcete zákon o referendu, abyste nezůstali stranou. To znamená, píšeme tady, jasně navrhuji, že k podání návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny přítomných senátorů. To znamená, o co jde? Jenom abychom neztratili nit. To, co jsem četl před chvílí, je, že občané mohou sami, sami vyvolat referendum. Teď ale už je to bod 2 z toho našeho návrhu zákona, kdo další ještě může vyvolat referendum mimo těch občanů - aby to někdo nepochopil tak, že jsem tady říkal, že občané mohou a že to snad má ještě nějak posvětit Sněmovna nebo Senát. Ne, ne, to jsem neříkal, tak to není, jo? Takže kdo poslouchal dobře, tak ví, jak jsem to přesně myslel a o čem hovořím. Je to další z variant, další z variant, kdo může vyvolat referendum. Vidíte, my tady navrhujeme, aby to nebyli jenom občané, ale aby tu možnost návrhu referenda měl i Parlament. A to si myslím, že je správné. Proč ne? Stejně ve finále v tom referendu rozhodnou občané. Takže to vůbec nevadí, proto jsme to tam taky dali, určitě, když někdo má dojem, že je potřeba referendum, a já si myslím, že právě vláda, která by uvažovala demokraticky, což není ovšem Fialova vláda, tak u takto závažné otázky bych čekal, že vy jako vláda sami od sebe vyvoláte - byť třeba jednorázové - referendum, jako tomu bylo u vstupu České republiky do EU. No ale vás to ani nenapadá. Vás to ani nenapadá, protože Fialova vláda vládne způsobem o nás bez nás, arogantně, přehlíživě, elitářsky. To znamená, vy, jak jsem říkal, vaše vláda, kterou ani nezvolila většina občanů - a navíc, jak jsem říkal, to všichni vědí, celá republika, tak důvěra ve vaši vládu už strmě poklesla na pouhých 30 %, 70 % občanů s vámi vůbec nesouhlasí, tak vy si tady natvrdo protlačujete nevypověditelnou smlouvu na deset let o cizích základnách v České republice.

A já se u toho samozřejmě musím ještě zastavit, protože ona to není žádná legrace, co vy tady předvádíte. Protože když se na to podíváme podrobněji, tak ta smlouva, kterou Fialova vláda odsouhlasila a paní ministryně obrany Černochová z ODS podepsala, z mého pohledu přímo vlastizrádně, protože to není normální, tohle, tak umožňuje, ta smlouva, ozbrojeným silám USA používání jedenácti vojenských prostor a budov, a to na leteckých základnách Čáslav, Pardubice, Náměšť a Mošnov. Budou také moci, americká armáda, používat armádní výcvikové prostory Hradiště, Libavá, Boletice, Březina a používat kasárna ve Vyškově, v Rančířově a ve Staré Boleslavi.

No proč to tady vyjmenovávám? Já jsem zvolen poslancem za Moravskoslezský kraj a tam je samozřejmě letiště Mošnov, u Ostravy. Kdo tam byl, tak ví. Já jsem tam samozřejmě byl. No a proč o tom hovořím? Protože občané Moravskoslezského kraje mi ve velkých počtech říkají, a potvrdí mi to i náš další poslanec za Moravskoslezský kraj za SPD, máme tam ještě další dva poslance, pana doktora Sílu a pana magistra Sládečka, potvrdí mi moji kolegové z SPD, jak občané nám sdělují obavy z toho, co se stane, když budou američtí vojáci na základně v Mošnově. A samozřejmě občané se obávají, že se můžou stát terčem útoku. To je prostě jasné a já jejich obavy samozřejmě sdílím. Takže občané žádají referendum a občané prostě s tím nesouhlasí. To je samozřejmě problém.

A jenom bych poznamenal, že ve všech těchto lokalitách, o kterých jsem mluvil, tak mohou USA na základě této smlouvy, kterou podepsala ministryně Černochová z ODS a odsouhlasila Fialova vládní pětikoalice, tak ve všech těchto lokalitách mohou USA stavět vlastní budovy a budou moci také na území České republiky se volně pohybovat a operovat ozbrojené síly USA, a to včetně rodinných příslušníků. Tato smlouva zavádí volný režim příjezdů, odjezdů, přivážení jakýchkoliv movitých věcí a skladování zbraní a střeliva do těchto prostor, a to bez možnosti kontrol ze strany České republiky. Dohoda je navíc uzavírána na deset let, kdy se nedá vypovědět. Smlouva je pro Českou republiku jednoznačně nevýhodná. A znovu říkám, že hnutí SPD říká jasné ne cizím základnám a vojákům na našem území a budeme hlasovat ve Sněmovně proti schválení této smlouvy. A proč o tom tady hovořím? Samozřejmě znovu zopakuji, že je to z toho důvodu, že tady Fialova vláda teď předkládá dneska k souhlasu Parlamentu tuhletu smlouvu a my si prostě myslíme, že by na to mělo být vyvolané referendum a že by občané se měli k tomu závazně vyjádřit.

Takže se vrátím k tomu našemu návrhu zákona o referendu. Jasně tady píšeme v tom bodě 3, že návrh na konání referenda musí obsahovat konkrétní otázku nebo otázky k téže věci, o níž se má v referendu rozhodnout. Je to tam přímo jako podmínka samozřejmě. Tak je to logické, protože když si občané sesbírají podpisy, tak samozřejmě to tam přímo explicitně píšeme, aby samozřejmě ten návrh obsahoval tu konkrétní otázku nebo otázky. A navíc, jak už jsem o tom hovořil, tak aby na tu otázku či otázky bylo možno odpovědět slovem ano nebo ne.

Samozřejmě teď by se pozorný posluchač mohl ptát, komu se tedy ten návrh na konání referenda vlastně má podat? No a to tady samozřejmě specifikujeme v tom bodě 4, toho našeho návrhu zákona, kde jasně píšu, že návrh na konání referenda se podává prezidentu republiky. Pakliže si občané nebo Parlament budou chtít vyvolat referendum, pochopitelně sesbírají podpisy a je tam ta otázka či otázky, na které lze odpovědět ano nebo ne, tak se to podá prezidentu republiky. Samozřejmě teď vnímavější posluchač, koho to zajímá - mě to zajímá samozřejmě, poslance vládní pětikoalice to nezajímá, ti už opustili lavice v podstatě, většina z nich, protože je samozřejmě nezajímá referendum a za každou cenu chce Fialova vládní pětikoalice protlačit americké základny a přítomnost amerických vojáků, prostě cizích vojáků v České republice. Nám je upřímně řečeno - znova zdůrazňuju, my nechceme vojáky ani z východu, ani ze západu tady. My tady prostě nechceme cizí základny. To je jasné stanovisko SPD. Nechceme tady ani ruské vojáky, ani americké vojáky, ani prostě kohokoliv. Tady Fialova vládní pětikoalice - jsou tam někteří lidé, kteří jsou úplně mimo, tak ještě by tady strašili Čínou dokonce. To je prostě vrchol, jo, úplně.

Zajímavé je - tady vidím zrovna paní předsedkyni Sněmovny Pekarovou, že řídí schůzi, tak bych jenom proglosoval, když jsem u té Číny, nebude to nic, nic něco takového, je to spíš takový už úsměvný vtípek. Protože já když jsem viděl to, jak paní předsedkyně Pekarová, vaším prostřednictvím, stojí na tiskové konferenci a vezme mobil jakéhosi novináře a řekne: Vy nemáte na iPhone? - Přitom nenávidíte Čínu, milujete Tchaj-wan, ale možná byste mohla vědět, že iPhony jsou vyráběné v Číně. Stačí se podívat na ten iPhone. Takže to jenom dokresluje tu směšnost úplnou, ten amatérismus, tyhlety zoufalé výkřiky a tu trapnost vlastně nejvyšších představitelů Fialovy vládní pětikoalice. To je úplně neuvěřitelné. Já když jsem tohleto viděl, tak pro jistotu jsem se ještě jednou podíval na telefon, na iPhone, na krabičku, jestli tedy opravdu je paní předsedkyně Pekarová tak nekompetentní nebo jestli je to tak hloupé celé. Schválně říkám všeobecně, abych nikoho neurazil. Prostě je to neuvěřitelný úplně, já když jsem to slyšel, to je tak směšný, to je tak úplně trapný, že takhle jeden z tří nejvyšších ústavních činitelů takovýmhle způsobem vůbec se jako zesměšní v přímém přenosu, to snad není možný vůbec ani. To znamená... ona totiž většina výrobků, i většina oblečení, značná část, co mají lidé na sobě, tak je made in China. Takže já nevím, jestli máte všechno z Tchaj-wanu na sobě všichni, ale když tedy tak nenávidíte tu Čínu, tak to je zajímavé, že postupujete takto selektivně k tomu. Ale to je jako jiná věc. Takže celý svět tam obchoduje, celý svět dělá byznys, a vy tady prostě ničíte naší ekonomiku a úplně v přímém přenosu i tu Škodovku ničíte, i tu Škodovku, Škoda Auto, těmito vašimi nekompetentními výkřiky.

Ale když jsem u toho, ale už půjdu hned k tomu návrhu, tak samozřejmě já bych byl rád, aby se Česká republika chovala jako jiné demokratické země, jiné, ty nejvyspělejší demokratické země, v zahraniční politice. Já jsem se úplně musel zasmát, tou trapností se i moji známí úplně propadali, kteří dělají mezinárodní byznys, jako ho dělám celý život já, když pan ministr Lipavský z Pirátů přijel do Indie, která má miliardu obyvatel, a obsahem jeho jednání, úplně ostuda za Českou republiku, bylo, že tam začal řešit postoj k Číně a k Ukrajině s Indy jako Česká republika. Ten vůbec neví, která bije. Já myslím, že opravdu ti si ho poslechli a museli si říkat, jací diletanti to tady vedou? To je úplně neuvěřitelný. To je neuvěřitelný. Já opravdu být člověk, který očekává od vlády, že podpoří byznys prostě v Indii, a tímhle způsobem vystoupí ministr tam na úvod, tak to nejen že hanbou (bych) se propadal, ale to je úplně v podstatě... vy přímo maříte úplně obchodní příležitosti, jako ty velké obchodní příležitosti. Zatímco ostatní tam prostě dělají byznys a obchodují v těchto velkých zemích, tak vy svým aktivismem úplně ničíte celou Českou republiku, zadlužujete to prostě úplně neuvěřitelným stylem, protože samozřejmě v ekonomice pak nejsou peníze, a ničíte pracovní místa a výsledkem je, že lidé jezdí nakupovat levnější potraviny do Polska, ale i do Německa. Je to šílený. Je to prostě úplně hrůza.

No nic, vrátím se zpátky. Ale já mám času dost. Protože je potřeba tady vysvětlit to, že by bylo dobré, aby se vyvolal ten zákon o tom referendu. Takže co tedy s tím posouzením toho návrhu na konání referenda. My tady jasně říkáme, aby ta otázka, samozřejmě je ji potřeba vždycky posoudit z pohledu ústavnosti, aby vůbec prošel ten návrh zákona o tom referendu, takže my tady jasně píšeme, že Ústavní soud posoudí, zda je návrh na konání referenda v souladu s ústavním pořádkem a se zákonem podle článku 11. To samozřejmě tady píšeme, protože samozřejmě by jistě nebylo vhodné, a to bychom ani nechtěli, aby ta otázka byla třeba v rozporu se základní Listinou práv a svobod.

Když to hodně zjednoduším, tak by bylo určitě špatné, kdyby ta otázka byla třeba: smí se vraždit, smí se loupit, smí se znásilňovat? No tak to jsou otázky, které samozřejmě nelze nějakým způsobem vůbec legitimizovat pochopitelně. Proto myslím, že je správné, když to posoudí Ústavní soud, zdali ta otázka není prostě v rozporu s ústavním pořádkem. Takže to tam dáváme. Spíš bych neočekával, že někdo z občanů sesbírá 250 000 podpisů na takovou otázku, ale dávám to spíš jako příklad, aby to bylo úplně jasné, o co tady jde v tomto článku. Pakliže navrhuje konání referenda navrhující občan, tak právě proto, aby se prověřilo, zdali ta otázka je tedy v souladu s ústavním pořádkem, nebo ne. Tak my právě navrhujeme, aby už stačilo na úvod sesbírat 50 000 podpisů, a už těch 50 000 podpisů stačí k tomu podání Ústavnímu soudu, k tomu posouzení v první fázi. Pakliže Ústavní soud by samozřejmě řekl ano, aby občané nesbírali zbytečně 250 000 podpisů, pakliže by to bylo tedy v rozporu s tím ústavním pořádkem, ale to samozřejmě drtivá většina otázek není ani nebude, tak samozřejmě potom by si dosbírali ten zbytek podpisů a už by věděli, že to referendum určitě bude. Takže o to tady jde. Navrhuje-li konání referenda Parlament České republiky, tak předloží předseda Senátu návrh Ústavnímu soudu neprodleně po jeho schválení oběma komorami. Takže my tady samozřejmě ošetřujeme obě dvě ty varianty, to jejich podání. Samozřejmě z logiky věci vyplývá, že dokud Ústavní soud nerozhodne, že návrh konání referenda je v souladu s ústavním pořádkem a se zákonem podle článku 11, nelze referendum vyhlásit.

Tady by samozřejmě, u tohoto momentu se musím trošku zastavit, protože samozřejmě u mnoha občanů už by to mohlo vzbuzovat obavu, co se stane, když Ústavní soud nechce rozhodnout, pan Rychetský je tam, jo, vidíme, jakým způsobem se tady účelově ohnuly volební zákony těsně před volbami v roce 2021. Teď samozřejmě tady hrozí to, že kdyby ta otázka byla proti Fialově vládní pětikoalici, tak naopak zastánci, voliči Fialovy vládní pětikoalice na Ústavním soudu by to mohli zbrzdit, aby to referendum neproběhlo. No ale to tady právě ošetřujeme, protože jsme si toho vědomi - ale to snad není ani z tohoto důvodu, jenom říkám příklad, co by mohlo hrozit, a píšeme tady, že Ústavní soud rozhodne do šesti měsíců od podání návrhu. Takže i tento moment, kdy by už se někdo mohl leknout, jak to tedy bude, že občané se budou snažit a sesbírají si podpisy, a najednou nic. Takže do šesti měsíců.

Pojďme se podívat, jakým způsobem by tedy to referendum bylo vyhlášeno. Prezident republiky, píšeme tady v tom našem návrhu, vyhlásí referendum tak, aby se konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 180 dnů ode dne jeho vyhlášení. Takže to si myslím, že je samozřejmě dobrý návrh, za prvé, že prezident republiky vyhlásí referendum do 30 dnů a tak, aby se konalo nejdříve 90 nebo nejpozději 180 dnů od jeho vyhlášení. To je samozřejmě potřeba, protože pakliže prezident, a to je dneska současný stav, prezident Pavel prosazuje cizí základny v České republice, ale značná část veřejnosti si to podle mého názoru nepřeje, tak opět by prezident mohl, protože na něj rozhodně nemůže být spoleh, účelově vlastně zabrzdit to referendum, nebo aby to referendum bylo vyhlášeno prostě bůhví kdy, třeba za dva roky, za tři roky, kdy už samozřejmě bude dávno po všem. Takže to tady ošetřujeme také. Ošetřujeme to také tak, aby tady bylo jasně explicitně v podstatě napsáno, jaké jsou ty lhůty, dokdy vyhlásit referendum a v jakém rozmezí by se mělo konat.

Zároveň jsem taky zaznamenal v rámci té diskuse v minulém volebním období, protože řada poslanců tady je z minulého volební období, tak možná si někteří vzpomenete, že jsem byl členem komise pro ústavu, a tam právě někdo říkal, nebo kdosi někde říkal, že to bude drahé, že je to prý drahé. No tak já si myslím, že to, co nás přichází draho a opravdu úplně stamiliardy, stamiliardy v minusu, stamiliardové dluhy, tak je právě Fialova vláda. Díky referendu je to přesně naopak. Díky referendu by občané mohli korigovat tuhletu škodlivou a nekompetentní vládu a naopak by se uspořilo, takže je to přesně naopak. Je to přesně naopak. A to referendum by bylo dobré pro tyto případy, kdy prostě vláda selhala a neplní volební sliby.

Budu konkrétní, o čem hovořím. Protože premiér Petr Fiala ani představitelé Fialovy vládní pětikoalice neslibovali před volbami, že budou zvyšovat věk odchodu do důchodu. To jste vůbec neříkali. Neříkali jste, že budete snižovat valorizace důchodů, že okradete důchodce. Taky jste to před volbami neříkali, a teď to děláte. Neříkali jste, že budete zvyšovat daně. Dokonce premiér Petr Fiala hlasitě tvrdil ještě před několika měsíci veřejně v televizi, že nebudete zvyšovat daně. Takže ještě lhal úplně v přímém přenosu a lže pořád. Dokonce občané už si z toho dělají legraci, že už se tak zaplétá do svých lží, že tomu začal snad i sám věřit. Takže všichni vidíme, že se budou zvyšovat daně. Dokonce jste to i řekli, že ta složená daňová kvóta, ten daňový výběr, bude vyšší o mnoho desítek miliard ročně, a premiér prostě tady pořád tvrdí... To snad není možný vůbec. To je úplně neuvěřitelný. To je šílený. Takže to je opravdu tristní stav a právě pro tyto případy si myslím, že to referendum by bylo také vhodné.

No a právě proto, abychom vlastně zavřeli ústa kritikům, kteří říkají, že to bude drahé a že bude referendum a ještě že jsou volby a tak dále, tak tady právě dáváme ten bod 3 v tom článku 6 a píšeme tady přímo, že pokud by se mělo referendum konat v posledních šesti měsících volebního období prezidenta republiky, Poslanecké sněmovny, třetiny senátorů, Evropského parlamentu nebo funkčního období zastupitelstev územních samosprávných celků, krátce řečeno, pakliže budou v období nejbližších šesti měsíců nějaké volby, tak by prezident republiky vyhlásil referendum tak, aby se konalo společně s volbou prezidenta republiky nebo s volbami do Poslanecké sněmovny, Senátu, Evropského parlamentu nebo s volbami do zastupitelstev územních samosprávných celků. Takže vlastně by to bylo ve stejném termínu, ve stejném datu, tak samozřejmě ty náklady na to referendum by byly v podstatě zcela minimalizovány. Takže i toto jsme tady ošetřili, aby někdo nemohl říkat, že to snad něco stojí, nějaké peníze. Ale znovu říkám, já vůbec nechápu, jak vůbec někdo může s tímto argumentem bránit tomu referendu. Vždyť tahleta země snad patří občanům. Já jsem o tom přesvědčen.

To, že jsme poslední zemí v EU, která nemá referendum, je myslím dostatečně alarmující argument, jaký deficit demokracie tady v podstatě je za téhleté vaší vlády. Hlavně že lžete o ostatních, že nejsou demokratické strany. Hlavně že premiér Petr Fiala říká, protože nemá argumenty, tak jsou to jenom výkřiky samozřejmě, že tady jsou v opozici extremisti, populisti, prostě bezobsažné výkřiky. Bezobsažné. Vždyť to samé říká předsedkyně Sněmovny paní Pekarová Adamová. Úplně to samé říká, že jo. Ta to říká pořád v televizi. To znamená, to je zajímavé, že opoziční strany v součtu mají tak desetkrát větší preference, možná i patnáctkrát, ti populisti a extremisti, než má strana, kterou vede paní Pekarová.

Takže ono je to trošku naopak, ne? Že extrémní znamená, extrémní názor je ten, kdo prosazuje názor, který je na okraji názorového proudu, když se podíváte na definici slova extrémní. Tak jestli někdo by tedy měl být extrémní podle definice, tak je to právě paní Pekarová Adamová a TOP 09. Protože to je přece zcela jasné, když nálepkujete ostatní. Sprostě a arogantně urážíte tady prostě miliony voličů pořád dokola. Paní předsedkyně Pekarová, vaším prostřednictvím. Takže jenom tak to tady glosuji, když už tady sedíte, že tahleta vaše otřesná vyjádření, kterými tady častujete od začátku a urážíte tady prostě voliče ostatních stran, že to je opravdu úplně neuvěřitelná arogance. Ale to je vám vlastní, takže to je vaše věc. Ale voliči si to pamatujou, samozřejmě. Občané si to pamatujou. Takže to samozřejmě, tahle arogance, kdy tady prostě pořád někoho urážíte, tak to je samozřejmě špatně.

A my samozřejmě říkáme, že tady chceme ten zákon o referendu. A říkáme, že by se to nemělo tedy, když jsou blízko volby, tak aby tady dva tři měsíce před volbami neprobíhalo referendum a zároveň pak volby. A už by zase křičeli lidi právě typu vás tady z pětikoalice, jak je to drahé, tak je to špatně, tak to jsme tady ošetřili.

A samozřejmě tady v tom našem zákonu řešíme ten zákon o referendu velice podrobně. Říkáme: Je-li podáno více návrhů na konání referenda, prezident republiky posuzuje návrhy jednotlivě v pořadí, v jakém mu byly podány. Referendum na základě později podaného návrhu nevyhlásí. Referendum na základě později podaného návrhu nevyhlásí, jestliže jde o obsahově stejný návrh. Nebo se později podaný návrh obsahově vylučuje s návrhem na vyhlášení referenda podaného dříve.

Tak samozřejmě když někdo podá návrh na referendum, a to bych rád podal za SPD - jenže vy mi to nechcete umožnit, Fialova vládní pětikoalice mi to nechce umožnit, zákon o referendu - tak my bychom dali například otázku: Souhlasíte, souhlasíte s přítomností... souhlasíte s cizími základnami v České republice? To by třeba byla ta otázka. Ano - ne. To je ta odpověď. Souhlasíte třeba s dlouhodobým pobytem cizích vojáků na našem území? To by byla další otázka. Ano - ne. Navíc tady probíhají nějaké přejezdy a tak dále, takže proto tam vkládám slovo dlouhodobý. Například. Ale to už bych nechal na občanech tu otázku, to není otázka, kterou bych tady měl vytvářet já. Ano, já ji rád vytvořím, pakliže mi necháte projít zákon o referendu. Ale dávám tady ty příklady. No a samozřejmě, protože já tady hovořím, vysvětluji ten bod 4 z článku 6 našeho návrhu zákona o referendu, tak samozřejmě kdyby někdo další přišel s úplně stejnou otázkou během několika měsíců, tak samozřejmě logicky nemá smysl, aby byla povinnost vyhlásit referendum na úplně stejnou otázkou. To nemá samozřejmě smysl.

Teď, má-li se konat více referend, umožňují-li to lhůty podle odstavců 2 a 3, kde právě říkáme i vzhledem k těm volbám, jak by to bylo, tak prezident republiky vyhlašuje referenda tak, aby se konala současně. Což si myslím, že je další dobrý návrh, který tady máme, myslím, že je to správně, právě proto, a takhle to je i ve Švýcarsku, aby prostě když je třeba více různých otázek, tak oni to sloučí, sloučí to do jednoho dne, a nejlépe ještě to sloučí ke dni voleb, aby prostě ty náklady na realizaci toho referenda byly malé, byly minimální a aby samozřejmě zároveň ta referenda probíhala. Takže to je tak, my si bereme příklady v těch demokratických zemích a já myslím, že je tak správně.

Referendum se nevyhlásí, a je-li vyhlášeno, nekoná se po dobu, po kterou je vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Po tuto dobu se běh lhůt podle tohoto ústavního zákona přerušuje. No, tohleto, když jsem ještě psal ten zákon, tak to jsem nevěděl, co za otřesnou vládu může přijít. Mám na mysli samozřejmě Fialovu vládu. Protože vy jste schopní normálně, jste normálně schopní vyhlásit válečný stav v České republice kvůli Ukrajině a normálně nás zatáhnout do války. To je úplný vrchol. Protože připomenu, jak vloni na jaře premiér Petr Fiala řekl veřejně v médiích, že Česká republika je ve válce, že jsme ve válce. Normálně bych řekl, ale to už tady zase by mi říkali, že nemluvím slušně, já bych řekl, že to může říct jenom blázen. Takže radši to říkám jako oklikou, protože normálně bych řekl, to je blázen, že jo, samozřejmě. Protože říct, že Česká republika je ve válce, když ani v sousední zemi válka není, ani v České republice, a šířit poplašnou zprávu... Kdyby tohleto řekl člověk, který není fanouškem Fialovy vládní pětikoalice, tak vy už ho poženete před soud. Takový je dnešní stav v České republice! Za názory před soud. Soudit za názory lidi. To je politika paní Pekarové Adamové a premiéra Petra Fialy. Je to tak! To je opravdu děsivý úplně! Je to hrůza, co vy prosazujete. Normálně fašismus! Nástup fašismu! Jediný váš názor je správný a jakýkoliv jiný názor, oznámkujete lidi, zdehonestujete, občansky ničíte tím, že řeknete, oni jsou proruští, oni jsou proputinovští, oni jsou takoví. Přitom to vůbec není pravda, protože ten, kdo nechce válku na Ukrajině, vůbec přece to nemá nic společného s tím, jestli je proputinovský nebo proruský. Kde jste to vzali? Prostě goebbelsovská rétorika, fašistická rétorika v podání paní Pekarové Adamové a premiéra Fialy a dalších exponentů! Je to tak! (Ojedinělé bouchání do lavice zprava.)

Ano, bouchejte! Jenom na to přitáhnete pozornost, na to co jsem říkal. A většina lidí bude se mnou souhlasit. Ostatně to na té důvěře už vidíme těchhle těch politiků. To znamená, už to přeháníte. Už je to moc. Když chodíte mezi lidi, a já jsem mezi lidmi každý týden na velkých akcích, kde se potkávám, jdu v čele a potkávám se s tisíci lidmi, tisíce a tisíce lidí po republice. Lidé mají strach říct svůj názor. Lidé se bojí říct svůj názor, aby je nevyhodili ze zaměstnání. Bojí se říkat veřejně svoje názory. Kvůli tomu, jak vy jste je vystrašili! Je to kvůli vaší vládě! Kvůli tomu, jak vy děsíte lidi, jako jak, co jste tady nastolili za vaší vlády.

Já tady připomenu, jak jste vloni zřídili na Úřadu vlády dokonce pozici vrchního cenzora! ODS ji zřídila. To byl nějaký ten pan Klíma, přitom jeho otec byl disident. To bylo neuvěřitelný, co se tady děje. A nakonec po velké kritice jste tu funkci, po velké kritice opozice i občanů jste tu funkci zrušili. Tak daleko vy jste ušli! Vrchní cenzor, který měl za úkol cenzurovat názory, vám nepohodlné názory! To je politika paní Pekarové Adamové a premiéra Fialy. Dokonce jste si dovolili, tak daleko už jde vaše Fialova vláda, že jste si dovolili dokonce vypnout web našeho europoslance Ivana Davida, bývalého ministra zdravotnictví a bývalého šéfa, ředitele bohnické léčebny, prostě odborníka, špičkového českého psychiatra, a dokonce jste si dovolili vypnout jeho web novarepublika. Jeho web! Protože lidi jako paní Pekarová Adamová a premiér Fiala prostě řekli, a Vít Rakušan, prostě si říkáte, že jsou to názory, s kterými nesouhlasíte. To je strašný. To je strašný, co předvádí vaše vláda. To je hrůza. Přitahujete šrouby svobodě a demokracii úplně neuvěřitelným stylem. A zabouchejte si klidně dvacetkrát tady, mně je to úplně jedno. Protože já hájím naše voliče a hájím svobodu a demokracii. A naši voliči za mnou stoprocentně stojí v tom, co říkám. Já jsem si toho plně vědom a vím to, že to tak je. Vím, že to tak je! Takže si můžete bouchat, jak chcete. Stejně mě neumlčíte. A SPD také ne!

To znamená, to je opravdu hrůza, to je děs. A lidé jsou tak vyděšení vaší vládou, protože ten hon vy označujete za dezinformace, ale to už jste to, vy jste to slovo bohužel úplně zprofanovali už, protože vy označujete za dezinformace jakýkoliv názor, který je proti názoru Fialovy vládní pětikoalice. Takže samozřejmě tonoucí se stébla chytá, ale už je to moc, už to moc přeháníte. Protože naopak já myslím, že dneska, kdyby se nechalo hlasovat o tom, kdo je největší dezinformátor ze všech, tak podle mě jedním z adeptů na vítězství je premiér Petr Fiala. Bezesporu.

Protože ty lži, kdy říká, že nebudete zvyšovat daně, přitom celá republika vidí, že je budete zvyšovat a že je zvyšujete, tak to už je opravdu legendární, to už jsou legendární hlášky během několika měsíců úplně. A zajímavé je, že není v žádné zprávě o dezinformacích. Přece v těch vašich zprávách o dezinformacích by měl být v první řadě premiér Petr Fiala, který říká, že nebude zvyšovat daně, přitom je zvyšujete. Ostatně je to asi tři týdny, co jste si tady prohlasovali zvýšení spotřební daně na pohonné hmoty o 1,50 koruny, takže vy dokonce tady zvýšíte ty daně ještě, před několika týdny on do toho pořád tvrdí, že nezvyšujete daně. No to je neuvěřitelný úplně. To znamená, hlavní dezinformátor v České republice je pochopitelně premiér Petr Fiala. Největší dezinformátor současné doby vůbec. Takže to je úplně neuvěřitelný. A to nemám ze své hlavy, protože tohleto koluje samozřejmě už mezi lidmi, že tím hlavním dezinformátorem... Lidé se ptají, proč není v nějaké zprávě o dezinformacích, kterou vytváří Fialova vláda, právě premiér Fiala. To je opravdu neuvěřitelné.

Ale já tady hovořím o tom bodu 6, to znamená právě ten nouzový stav, ohrožení státu a válečný stav. No to jsem opravdu nevěděl, jaká vláda bude tady vlastně vládnout ve finále, když jsem to podával, nebo jak se to vyvine. A vlastně v podstatě si dokonce myslím, že by to referendum bylo už snad lepší udělat i v takové době, protože Fialova vládní koalice je schopná nás zatáhnout do války, i když ve válce nejsme. Je schopná vyhlásit stav ohrožení státu, přestože ohrožení nejsme. Jenom aby se třeba nakupovaly drahé zbraně v Americe, jenom abyste nás štvali do války, abyste vytvářeli pořád strach v lidech. Vaše vláda neustále vyvolává strach v lidech. Vyvolává obavy v lidech. Neustále strašíte lidi, jo, vyvoláváte nenávist, to je přesně Fialova vláda. A opravdu je to problém.

Takže tady jsem to sice napsal, ale ještě jsem zapomněl dodat, že samozřejmě kdyby tento bod vládní pětikoalice zařadila, jako že vy to nebudete chtít zařadit, to referendum, ale bojuju tady za to, tak samozřejmě zase vstřícně, vždyť to není nějaká mantra, dogma, ten návrh SPD. My chceme, aby prostě zákon o referendu prošel, takže přece v druhém čtení je možné podat různé pozměňovací návrhy a lze přece mluvit o nějakém kompromisu. Navíc je to ústavní zákon. A jak víte, tak u ústavního zákona neplatí lhůty na projednání. Takže skutečně nebrání tomu, kdybyste to nechali projít do prvního čtení, aby se o tom tady dlouze diskutovalo a aby se tady jednalo politicky o nějakých parametrech, tak aby to bylo průchodné, protože je potřeba tady ústavní většina.

Tady samozřejmě zase musím říci, že v minulém volebním období se nám podařilo tento můj návrh zákona o referendu protlačit přes první čtení. A byl v druhém čtení. Byl dokonce v druhém čtení. Takže to tedy musím říci, že skutečně je klad. A tady zase musím pochválit tehdejšího premiéra Andreje Babiše, aby si nemyslel, že jenom tady říkám něco jiného, protože za vlády hnutí ANO nám ten náš návrh o referendu nechalo hnutí ANO, protože na tom to bylo závislé, projít přes první čtení. No a tam už se to zaseklo, protože tam zradili hlavně Piráti, protože Piráti měli ve volebním programu, že prosazují návrh zákona o referendu, a měli to i na webových stránkách, včetně možnosti hlasovat o mezinárodních smlouvách, a najednou, když se dostali do Sněmovny, tak skutek utek a z tohoto záměru ucukli. Takže to opravdu byl problém. A dneska, když se ta konstelace změnila a vládne tady Fialova vládní pětikoalice, tak samozřejmě šance na to referendum je už dneska minimální.

Tak dál. Právo hlasovat v referendu má každý občan, který v den konání referenda dosáhl věku 18 let. Tak takhle to je, o tom už jsem hovořil. Jinak o tom z toho minulého volebního období, ano, my jsme tady velmi usilovali o to, aby se to dostalo aspoň přes to třetí čtení, ale k tomu už nedošlo. A tu většinu jsme tady na to měli přitom. Takže to zase vytýkám samozřejmě vládě hnutí ANO z minulého volebního období, protože mohli jsme to poslat do toho Senátu, ale bohužel kolegům z hnutí ANO už se nechtělo. Takže bohužel samozřejmě mohlo to odejít do Senátu, toho černýho psa, pardon, toho černýho Petra, černýho Petra by dostal tím pádem Senát a už by se nemohli na nic vymlouvat. Protože v minulém volebním období to bylo tak, že tady bylo ANO, ČSSD, KSČM a SPD a Piráti, to byly strany, které deklarovaly, že by zákon o referendu nějaký chtěly, ČSSD, ale tam to byla jenom kamufláž, to víme, protože pak přišli s návrhem, tuším, 800 000 podpisů a kvorum a 2 miliony lidí u referenda, takže schválně to udělali tak, aby žádné referendum nikdy neprošlo, i kdyby prošlo, tak aby žádné neplatilo, takže tam to byla lež, tam to byl podvod, tam to byl politický podvod. Ale ten zbytek, kdybychom na to tlačili, kdyby byla vůle na to, my jsme tu vůli měli, ale bylo nás málo, měli jsme jenom 22 poslanců, tak samozřejmě bychom těch 120 poslanců tady na to získali. Ale prostě jste nechtěli. Takže tohleto je ten stav.

Jinak podívejme se na to, za jakých podmínek by bylo rozhodnutí v referendu přijaté. Tak rozhodnutí v referendu by bylo přijaté a závazné ve smyslu článku 9, ten ještě přečtu následně, hlasovala-li pro návrh nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky oprávněných v referendu hlasovat. No, už jsem to tady říkal v úvodu, že to moje přesvědčení je, aby tam nebylo kvorum účasti žádné. Je to přesně to, jak to bylo u toho jednorázového referenda při tom vstupu do EU. Ale jak vidím, tak tady poslanci jiných stran měří dvojím metrem a jednou pro ně má hlas občana větší váhu, někdy menší, podle toho, jak se jim to hodí účelově. No tak jsme tam dali v SPD 20 % občanů, abychom nějakým způsobem vyšli vstříc tomu, aby těmhletěm poznámkám, z mého pohledu nevhodným, ale dobře, aby získal aspoň nějakou šanci ten zákon o referendu, aby třeba prošel. Ale vy jste prostě úplně proti zákonu o referendu, to je problém.

Závaznost rozhodnutí přijatého v referendu. To je velice důležitá pasáž, protože to je jedna z klíčových otázek, na kterou se zapomíná u těch zákonů o referendu, protože někdo totiž říká, a to jsou přesně ty fígle, proto se tady u toho opět pozastavím trošku delší dobu, že zákon o referendu ano, ale ne závazný. To je ta pointa. To je další ten politický podvod na voliče, který předvádí někteří jiní politici z jiných stran. To znamená, nechají občany, aby tady měsíce sbírali podpisy, nechají je ve volném čase, aby prostě bojovali za nějaké téma, a pak tito elitářští politici by rádi nechali občany přijít k referendu, miliony občanů třeba, nebo statisíce, a pak jim udělají tůdle nůdle, ukážou na ně dlouhý nos a řeknou: ale my se podle toho řídit nebudeme, nebude to závazné. Takhle to chtějí právě ti rádoby demokrati. Ale tohleto je fakt podlý, já už jsem tohleto slyšel několikrát, to znamená, ještě by zneužili občany, zneužili by jejich čas, aby se těm občanům tihleti politici vysmáli co nejvíc do obličeje, tak je nechají jít ještě si dělat referendum, a pak jim řeknou helejte, ono to vlastně není závazný, my na vás kašlem. No tak to je úplně podlý. To je ještě horší, než když někdo, nějaký politik, řekne na rovinu: nechceme referendum.

No jasně. Tak to říkají strany vládní pětikoalice v jednom šiku: nechceme referendum, nechceme žádný zákon o referendu. Hnutí ANO říká, že chce referendum, ale bez možnosti hlasovat o mezinárodních smlouvách, což je samozřejmě taky problém. To znamená, že se nemůže hlasovat v podstatě o těch nejzásadnějších věcech.

Ale my chceme, a tady to samozřejmě přímo píšu do návrhu zákona, že rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná. My chceme závazné referendum. Takže ne žádné takovéto kosmetické, jen tak, žádné divadýlko, to nechceme. My chceme, pakliže občané v referendu rozhodnou o nějaké otázce, tak aby to bylo závazné pro všechny orgány i osoby, včetně Poslanecké sněmovny a Senátu, a jejich změna nebo zrušení jsou možné pouze na základě rozhodnutí v referendu, zrušení těch rozhodnutí na základě referenda. Aby se nemohlo stát, což vy typicky, úplně si to umím představit u Fialovy vládní pětikoalice, že občané, úplně vidím přesně, jak by to bylo, úplně to vidím před očima, že občané by rozhodli v referendu, že nechtějí cizí základny v České republice, cizí vojenské základny, a úplně už vidím paní ministryni Černochovou a paní Pekarovou v jednom šiku z TOP 09, jak řeknou, kašlem na lidi, ale tady ty základny stejně budou. Úplně to vidím před očima, protože takhle by to bylo, je mi to úplně jasné. Ale i premiéra Fialu takhle vidím před očima. Toho úplně vidím, protože ho znám a prostě čtyři roky jsem tady vedle něj seděl, a to je prostě přesně tak. Takže proto je tady uvedeno, že to je závazná, že jsou ta rozhodnutí závazná a že ta rozhodnutí v referendu by šlo změnit pouze na základě rozhodnutí v referendu, aby nemohlo dojít k tomu, že právě ty vládnoucí elity, které kašlou na občany, tak aby to nemohly hnedka v podstatě arogantně změnit svojí vládní většinou. A vychází to pochopitelně z toho předpokladu, že tuto zemi vlastní občané, nikoliv politici.

A dále tady píšeme, že vláda rozhodnutí přijaté v referendu v rámci své působnosti provede, nebo zajistí jeho provedení. To je tady správně. Dále tady píšeme, že pokud se podle tohoto ústavního zákona koná referendum k vyslovení souhlasu s ratifikací nebo s odstoupením od mezinárodní smlouvy, nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas Parlamentu. No to je přesně ono. To je přesně ono. Takže to je přesně ono. A to ještě v době podání by mě ani nenapadlo, kdo tady bude, co tady bude předvádět Fialova vláda, to znamená o nás bez nás, o nás bez občanů, o amerických základnách v České republice. Takže přesně tady to uvádíme. Vidíte, že to tady máte úplně na zlatém podnose. A znovu vás vyzývám, vyzývám Fialovu vládní pětikoalici i hnutí ANO, umožněme prosím společně referendum o cizích základnách v České republice. Pojďme pro to prosím hlasovat.

Konání referenda ve stejné věci. To tady taky upravujeme právě proto, aby se dokola nemuselo, aby se třeba nekonalo referendum za rok úplně na stejnou otázku, nebo za půl roku, to samozřejmě nemá logiku úplně, takže píšeme, aby to bylo opět konformní: Ve stejné věci se může referendum konat nejdříve po uplynutí tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v předchozím referendu. Protože když už o tom občané jednou rozhodnou v referendu, tak asi nemá logiku, aby to stejné referendum bylo za půl roku, že jo, to je myslím zřejmé. A samozřejmě píšeme, že podrobnosti o konání referenda, že upraví zákon, že zákon upraví prostě prováděcí zákon, ještě upraví další podmínky výkonu práva hlasovat v referendu, způsob ověření správnosti údajů na petici podle čl. 4, jakož i podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda, oznamování rozhodnutí přijatého v referendu a soudního přezkumu ve věcech referenda.

To jsem v podstatě teď probral, o co tady jde, jako co tedy vlastně navrhujeme a proč to navrhujeme. Jako ta změna v podstatě, co se týče ústavy, tak není, co se týče počtu slov nebo nějakých vět, tak opravdu ta změna je velmi minimální, v podstatě měníme ten čl. 12 ústavy, kdyby se na to někdo ptal, který článek se tedy vlastně mění, anebo co se děje vlastně, nebo jak to tam vlastně přesně zamýšlíme. Sice ten zákon je v systému, ale pochopitelně chápu, a tomu zase plně rozumím, že nemáte čas procházet každý ze stovek zákonů, které jsou vložené v systému, to je jasné, to nikomu nevyčítám.

Takže samozřejmě my v tom § 10 odst. 2 za slova "daného v" vkládáme slovo "celostátním", v čl. 40 se za slova "volebního zákona" vkládají slova "zákona o provádění celostátního referenda", v čl. 62 se na konci písmene k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní: vyhlašuje celostátní referendum a oznamuje jeho výsledek. Dále tady nahrazujeme různá slova, různá jako "a" a takový tyhlety, aby to mělo logiku. Ale tady se vkládá třeba celá věta do ústavy čl. 87: "Ústavní soud dále rozhoduje o souladu návrhu na konání celostátního referenda s ústavním zákonem o celostátním referendu a se zákonem vydaným k jeho provedení." Tady je nějaké přečíslování odstavců a potom samozřejmě to tady ještě různě upřesňujeme. A samozřejmě bychom chtěli, aby ten návrh zákona nabyl účinnost co nejdříve a aby samozřejmě už mohl fungovat.

Podívejme se tedy teď na důvodovou zprávu k tomuto zákonu. Jako tu jsme samozřejmě sepsali široce, protože to odpovídá významu toho zákona a té důležitosti. Důvodová zpráva - když se podíváme na obecnou část, co tam všechno píšeme, tak se jedná o zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku. Předkladatelé - my jako SPD navrhujeme tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezená a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší.

Od 1. 1. 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu, ačkoliv k němu čl. 2 odst. 2 ústavy nepřímo vyzývá. Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí, které ve svém právním řádu obsažen zákon o referendu nemají. Ústavní listina z roku 1920 sice institut referenda znala, ale zákon o obecném referendu, který měl § 46 ústavy z roku 1920 provést, byl jako vládní návrh zákona Národním shromážděním zamítnut. Vzhledem k tomu, že zákon, který ústava z roku 1920 předpokládala, nebyl nikdy schválen, nemohlo být ani žádné obecné referendum realizováno. Určitý prostor pro uplatnění přímé demokracie v podobě referenda poskytlo až ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho reálným naplněním se stal ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu, podle něhož mohly být v referendu občanům České a Slovenské Federativní Republiky předloženy k rozhodnutí jen zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky bylo možno rozhodnout jen referendem. Referendum mohlo být tehdy vypsáno jen v tomto jediném a velmi specifickém případě, přičemž tato právní úprava nakonec nebyla realizována.

Podstatou nyní navrhované právní úpravy je, že je jejím předmětem referendum a nikoliv plebiscit, jak je znám především z francouzské praxe Napoleona III. a Charlese de Gaulla. Zatímco plebiscit se omezuje na zásadní otázky nebo otázky prostě politiky, výkonu státní moci, jako je ústava či suverenita, referendum je širší a jeho předmětem jsou všechny politické otázky. Referendum má být proto předem neomezené, vyjma základních povinností státu, vnitrostátních i mezinárodních.

Náš návrh zákona vychází z přirozeného práva i z ústavního principu, že suverénem v České republice, jako i v každé demokracii, jsou občané, kteří buď svou moc delegují na své zástupce, nebo ji vykonávají přímo. Stávající systém to dnes občanům neumožňuje. Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. To je přesně to, co tady říkají ty elity. To je přesně ta TOP 09, ten STAN a podobně atak dále. To jsou ti, kteří jste proti právě referendu, a to jsou ty vaše argumenty vždycky, které jsem vždycky slýchával. Ale ti, kdo toto říkají, tak ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu, tedy to, že říkáte, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat, tak prostě ignorujete skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. A dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešný, falešným, ukradeným mandátem.

Podle našeho návrhu má právo hlasovat v referendu každý občan České republiky, který nejpozději v den konání referenda dosáhl zletilosti. Rozhodnutí v referendu je přijato, pokud se pro ně vysloví nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky oprávněných v referendu hlasovat. O tom už jsem hovořil.

A teď se pojďme podívat na to, jaká je tedy situace a jaké jsou příklady vlastně referend v demokratických zemích, v těch evropských demokratických zemích. A tady na tom v podstatě postupně uvidíte, v jaké situaci je Česká republika, kdy vy, v podstatě Fialova vláda dělá z nás zcela nedemokratickou zemi, která vlastně nesplňuje ani ty základní demokratické standardy, které jsou v jiných zemích. A to ještě sami sebe se tady snažíte nazývat demokraty, a přitom je to přesně naopak.

V právních řádech tedy vybraných evropských zemí je institut celostátního referenda upraven následovně. Takže pojďme se podívat za a) na Francii. Francouzská ústava na celostátní úrovni rozlišuje takzvané ústavní a legislativní referendum. Takže co je to to legislativní referendum? Legislativní referendum je zakotveno v čl. 11 francouzské ústavy. Tento článek umožňuje prezidentu republiky na návrh vlády nebo na společný návrh obou komor parlamentu předložit občanům návrh zákona. Takovým návrhem zákona lze upravovat otázky týkající se organizace veřejné moci, reforem národních, hospodářských, sociálních a environmentálních politik a veřejných služeb, které k nim přispívají, a schválení ratifikace mezinárodní smlouvy mající vliv na fungování orgánů za podmínky, že mezinárodní smlouva není v rozporu s francouzskou ústavou.

Od 1. ledna 2015 může být k těmto otázkám uspořádáno referendum, takzvané sdílené iniciativy. Lze jej vyhlásit na základě iniciativy pětiny členů parlamentu, která musí být podpořena desetinou voličů zapsaných na seznamech voličů. Tato iniciativa má formu návrhu zákona a nesmí derogovat ustanovení právního předpisu v době jednoho roku od jeho vyhlášení. Referendum ke stejnému návrhu je možné konat po uplynutí dvou let od konání referenda, v němž nebyl schválen. Byl-li návrh schválen, zákon je přijat. Toto referendum je ve Francii blíže upraveno v ústavním zákoně č. 213-1114, tisíc sto čtrnáct tedy, ze dne 6. prosince 2013 o použití čl. 11 francouzského ústavy. Ústavní rada přezkoumává ve lhůtě jednoho měsíce od předložení návrhu zákona veškeré výše uvedené podmínky. Dále přezkoumává rozpor s francouzskou ústavou. O těchto otázkách ústavní rada rozhoduje odůvodněným rozhodnutím. Začátek období sběru podpisů voličů je stanoveno do měsíce od zveřejnění rozhodnutí ústavní rady o splnění podmínek referenda. Sběr podpisů trvá devět měsíců a provádí se v elektronické formě. Zpětvzetí podpisu není možné. Voličům je prostřednictvím největších obcí v každém kantonu umožněn přístup k elektronickým službám, kterými mohou podpořit návrh zákona. Ústavní rada zajišťuje řádnost celého procesu sběru podpisů a také přezkoumává všechny stížnosti.

A teď se pojďme podívat na ten druhý typ referenda, to je ústavní referendum. Je upraveno v čl. 89 francouzské ústavy a jeho účelem je schválení novely francouzské ústavy. Změna francouzské ústavy může být iniciována prezidentem republiky na návrh předsedy vlády nebo členy parlamentu. Po schválení v obou komorách je návrh novely francouzské ústavy předložen ke schválení občanům v referendu. Je tedy pojistkou změny francouzské ústavy. Nicméně vypsání referenda se nevyžaduje v případě, když prezident návrh předloží na společném zasedání obou komor parlamentu a získá třípětinovou většinu odevzdaných hlasů. Ze změny francouzské ústavy jsou vyloučeny otázky integrity území a republikánské formy vlády.

Tak já myslím, že tady vidíme i na tom francouzském příkladu, jak mají také zákon o referendu, a já myslím, že je to další takový ten příklad z demokratických zemí, kde prostě zákon o referendu je. Ostatně, jak jsem říkal, tak tuším, že Česká republika je poslední zemí v EU, která nemá žádný zákon o referendu, tedy když nemluvím o krajských referendech, mluvím o celostátních referendech pochopitelně.

Takže to byla Francie, to byl v podstatě stav ve Francii.

Teď se pojďme podívat, jaký je stav v Německu. Tam je to poměrně zajímavé. Takže v Německu, ačkoliv čl. 20 odst. 2 základního zákona Spolkové republiky Německo, to je německé ústavy, výslovně stanoví, že státní moc vykonává lid mimo jiné prostřednictvím voleb a hlasování, obsahuje jinak německá ústava pouze jedno ustanovení o lidovém hlasování, a to v čl. 29 týkajícím se změny členění spolkového území na země. V tomto případě jsou však oprávněni hlasovat pouze občané na území, kterého se změna má dotknout. Nejde tedy celostátní hlasování, jiné lidové hlasování se na federální úrovni konat nemůže. No jo, ale samozřejmě ty úpravy jsou pak na té spolkové úrovni. Zákonnou iniciativu má podle čl. 76, odst. 1 pouze spolková vláda, tu zákonodárnou iniciativu, poslanci Spolkového sněmu, Bundestagu, a Spolková rada, Bundesrat. Lidová iniciativa tedy také není na federální úrovni možná. Ale právě to referendum oni mají upraveno na té spolkové úrovni, na úrovni těch spolkových zemí. Takže tam jsou ta lidová hlasování neboli referendum upravena na té zemské úrovni, a to v právních řádech všech spolkových zemí. To je potřeba asi zdůraznit. Takže vidíte, jak v Německu, v Německé spolkové republice, na úrovni všech těch spolkových zemí tak mají zákony o referendu.

Úpravy v jednotlivých zemích jsou velmi rozdílné, jako například lze uvést Bavorsko a Braniborsko. Takže se podíváme na Bavorsko. Základy jsou dány v zemské ústavě, jejíž čl. 71 stanoví, že návrhy zákonů předkládá zemská vláda, poslanci zemského sněmu nebo lid, takzvaná lidová žádost. Podle čl. 72 odst. 1 zákony přijímá zemský sněm nebo lid. Ano, čl. 73 vylučuje z přijímání lidovým rozhodnutím státní rozpočet, ten musí být přijat zemským sněmem. Postup při podávání lidové žádosti, respektive lidovém rozhodnutí, upravuje Landeswahlgesetz v § 62 až 82. Návrh na povolení lidové žádosti se podává zemskému ministerstvu vnitra, stavebnictví a dopravy. Musí se jednat o vypracovaný a odůvodněný návrh zákona opatřený podpisy 25 000 oprávněných voličů, jejich oprávněním volič se prokazuje při podání návrhu. Tady bych jenom dodal, že ty podpisy nemusí být ověřené. Nemusí být ověřené. No, tak to my navrhujeme taky v té naší, v tom našem českém zákoně. Ministerstvo lidovou žádost zveřejní a určí čtrnáctidenní lhůtu, ve které mohou voliči žádost podepsat. Obce stanoví místo a čas k podepisování žádosti. Podpis musí být vlastnoruční. Kdo na daném formuláři místopřísežně prohlásí, že se po celou dobu určenou k podepisování žádosti kvůli nemoci nemohl dostavit na místo určené k podpisu, může svou podporu žádosti na formuláři potvrdit a jím pověřená osoba tento formulář donese na místo určené k podepisování. Podpis nemusí být ověřený. K platnosti lidové žádosti je třeba, aby ji podpořilo 10 % oprávněných voličů. K takové žádosti musí vyjádřit své stanovisko zemská vláda a postoupit ji s tímto zemskému sněmu. Ten ji projedná do tří měsíců. Pokud ji nezměněnou přijme, nekoná se lidové rozhodnutí, jinak musí být lidové rozhodnutí o žádosti vyhlášeno ve lhůtě dalších tří měsíců. Pokud zemský sněm žádost odmítne, může k lidovému rozhodnutí předložit spolu s lidovou žádostí vlastní návrh zákona jako alternativu. Návrh zákona je schválen, pokud obdrží více hlasů "ano" než "ne", tedy prostou většinou. K přijetí zákonů měnících ústavu je však třeba, aby hlasy "ano" tvořily alespoň 25 % hlasů všech oprávněných voličů. No, vidíte, tady to přesně je, že už v tom Bavorsku to je přesně tak, jak já tady říkám od začátku, že stačí v podstatě k tomu schválení prostá většina. To je ono. Takže tady k tomu přistupují skutečně demokraticky, tak jak navrhuje SPD.

Lidové rozhodnutí je v Bavorsku dále podle čl. 75 odst. 2 zemské ústavy potřeba ke schválení každé změny ústavy. Změnu nejdříve schválí zemský sněm dvoutřetinovou většinou a poté musí být potvrzena lidovým rozhodnutím prostou většinou. A to je přesně taky ta situace, kdy tady, jak víme, tak vládní pětikoalice tady tlačí taky novelu ústavy. Vy tlačíte novelu ústavy tak, abyste bez souhlasu Sněmovny mohli v podstatě z jakéhokoliv důvodu, který vy si vymyslíte, tak abyste mohli vysílat české vojáky, české občany do zahraničí a také tady umožňovat pobyt cizích vojáků. A to je ta změna ústavy, kterou tady taky tlačí paní ministryně Černochová z ODS, ministryně obrany a Fialova vláda. No a to by se vám právě hodilo jako doplněk teď téhleté smlouvy ČR - USA o amerických základnách v České republice, aby vlastně zase tady mohl premiér Fiala lhát, jako to udělal loni na jaře a říkal, že Česká republika je ve válce. No a pod touto záminkou vlastně ohrožení bezpečnosti, jak tam nově teď chcete změnit tu ústavu, tak byste v podstatě mohli už zatáhnout Českou republiku do jakékoliv války. Takže to je opravdu velice nebezpečná novela ústavy v rukou Fialovy vládní pětikoalice, v rukou válečných štváčů, samozřejmě, kteří nás chtějí zatáhnou do války za každou cenu, a to je samozřejmě špatně. No a už bych zase slyšel tady, kdo tohleto říká, už úplně to vidím, ten je proruský, proputinovský a tyhlety vaše lži a nesmysly, který už vám stejně většina lidí nevěří. Takže to takhle není. Prostě my nechceme válku, my chceme mír. A Česká republika není ve válce, tak nás do ní nezatahujte. Takže tohleto je prostě, tohleto je zcela jasné.

Takže vidíte, že tady v Bavorsku prostě je potřeba referendum ke každé změně ústavy. Je to ten švýcarský model v podstatě. A já si myslím, že by to bylo namístě. Já si myslím, že by bylo namístě, aby změna ústavy, že se to týká skutečně těch nejzávažnějších vůbec, toho nejzávažnějšího v podstatě pilíře, na kterém stojí ta česká demokracie nebo ten český stát, tak já si myslím, že by bylo zcela namístě, aby mohli čeští občané hlasovat o změně ústavy. A to samozřejmě náš návrh zákona o referendu umožňuje. Náš zákon to umožňuje. Mimochodem ten náš zákon o referendu je právě taky změnou ústavy, takže aby - to je ústavní novela, zákon o referendu.

A tady bych jenom snad dodal, že třeba ve Švýcarsku se hlasuje v referendu dokonce povinně i o změně daní. To jsem taky tenkrát, když jsem to téma referenda přinesl do parlamentu jako první, že jo, už když jsem sem přišel, tak to bylo moje téma od začátku - referendum, prosadit demokracii. Právě proto začali ti rádoby demokrati říkat o mně, že jsem nedemokratický, a začali si protiřečit, protože se tak bojí referenda. To znamená, ten, kdo prosazuje referendum, to je naopak vrchol demokracie, tak už jak nemáte argument - tak já se na to na všechno pamatuju, tyhlety rádoby elity, jak to všechno převrátily. Takže všechno převrátily, protože samozřejmě pro elity je návrh, pro elity je referendum nebezpečí, protože už nebudete moci dělat všechny ty věci, co děláte teď. Ostatně o tom tady mluvíme, třeba o té - smlouva o těch základnách.

Ve Švýcarsku... Já si pamatuju, jak odpůrci referenda říkali, no, ale tak třeba o těch daních, říkali odpůrci referenda, že přece lidi nemůžou hlasovat o daních. Jako nedělejte z nás hlupáky. Z občanů. Ve Švýcarsku se o daních hlasuje, protože oni mají v ústavě DPH. Oni mají totiž v ústavě DPH. A to je v překladu daň z přidané hodnoty. Takže já samozřejmě - a to referendum o zvýšení DPH ve Švýcarsku před několika lety proběhlo. Proběhlo dokonce. To znamená, je to tak, ve Švýcarsku se hlasuje o daních, ne o všech, ale hlasuje se o DPH. Pakliže by vláda chtěla zvýšit DPH, to znamená, lidé vidí, že vláda například hospodaří neúčelně nebo hospodaří špatně, právě proto mají tuhle základní pojistku, jako kdyby chtěla vláda plošně zvýšit DPH, tak sazbu DPH mají v ústavě a je to otázka na referendum. Právě proto, aby vláda, která třeba rozkrádá zemi, jako ta Fialova vláda, a okrádá lidi, tak aby nemohli samovolně zvýšit všem lidem daně, DPH, protože to se týká plošně všech lidí, tak to mají Švýcaři v ústavě.

No to by se tady samozřejmě hodilo, protože je to právě Fialova vláda, která teď přišla s plošným zvýšením DPH a s tím, že okradete všechny občany o jejich peníze. To je přesně ono. Přesně vidíte, jak to funguje ve skutečné demokracii, ve skutečných demokraciích, mluvím tady o Bavorsku, hovořím tady o Švýcarsku. Co tady předvádí Fialova vláda, kdybyste v podstatě před volbami neříkali vůbec nic o tom, že budete zvyšovat daně, naopak jste ještě tvrdili, že nebudete zvyšovat daně, teď děláte opak, podvedli jste úplně všechny, hlavně vaše voliče jste podvedli. Náš volič podveden není. Ten věděl přesně, co může čekat od Petra Fialy a paní Pekarové Adamové, od Víta Rakušana a spol., od Ivana Bartoše a těchhle lidí, od pana Jurečky z KDU-ČSL. Ten to věděl, proto je také nevolil. Ale skutečně ti, kteří se cítí nejvíce podvedení, a také jsem jich už mnoho potkal na akcích, jsou právě voliči vládní pětikoalice. Ti se cítí extrémně podvedení, a hlavně jsou to mnozí voliči ODS, protože těch bylo samozřejmě nejvíc. Cítí se extrémně podvedení a litují toho, že volili ODS, aspoň v tuto chvíli toho litují, říkají mi to. Ti se cítí podvedení. Náš volič podveden nebyl, protože to tušil a ty strany pětikoalice logicky nevolil. Ale ten, kdo právě volil hlavně ODS, tak mi říká spousta lidí, že se cítí podvedeni, protože ODS dělá úplně něco jiného, než slibovala před volbami. Myslím, že i tito voliči by uvítali, kdyby mohli dát stop Fialově vládě právě formou zákona o referendu, protože to by určitě byla výborná otázka v referendu: Chcete zvyšovat DPH? Občané by řekli "ne" a bylo by to závazné a bylo by to hotovo. Takže byste konečně museli škrtnout ty zbytné výdaje, které vyhazujete bůhvíkam do zahraničí a na různé cizince a tak dále. Nemohli byste dělat drahé zahraniční zakázky a tak dále, ty předražené zakázky. To znamená, to by bylo ideální, aby každé schválení změny ústavy muselo projít referendem. Ostatně proč nedat otázku občanům i ohledně zákona o referendu? Proč neudělat třeba, když už se toho tak strašně bojíte, jednorázové referendum o jednoduché otázce: Chcete zákon o referendu? Ano, ne. No a občané by sami závazně rozhodli a myslím, že by to bylo demokratické. Ale to vy nechcete.

Pojďme se podívat dál, pojďme se podívat na další německou spolkovou zemi, jaký je tam stav, jak to vypadá, a pojďme se podívat například na Braniborsko. Ústava Braniborska jednak v čl. 75 stanoví, že návrhy zákonů může vedle poslanců zemského sněmu a zemské vlády předkládat lid formou lidové žádosti. To se německy řekne Volksbegehren. Jednak mají podle čl. 76 odst. 1 upravujícího lidovou iniciativu všichni obyvatelé právo předkládat zemskému sněmu v rámci jeho příslušnosti určité věci politického rozhodování, mezi které patří návrhy zákonů a návrhy na rozpuštění zemského sněmu. Lidová iniciativa tedy není omezena na zákonodárnou iniciativu jako v Bavorsku. Článek 76 odst. 2 označuje za nepřípustnou lidovou iniciativu týkající se zemského rozpočtu. To je podobné jako v Bavorsku z tohoto pohledu. Také ohledně platů státních zaměstnanců, dávek sociálního zabezpečení, poplatků a personálního rozhodnutí.

Tady bych s tím úplně nesouhlasil, protože v České republice máme problém se zneužíváním sociálních dávek nepřizpůsobivými a také Ukrajinci. Ostatně teď o tom byla reportáž v televizi Prima. Dala nám konečně za pravdu, že tady ukrajinští migranti masivně zneužívají sociální dávky z toho důvodu, že Fialova vláda je špatně a příliš štědře nastavila. Přesně, na ten váš aktivismus a nekompetenci doplácejí všichni občané v České republice. Takže Ukrajinci tady rozkrádají naše sociální dávky. Já jsem tu reportáž viděl v televizi. Přesně nám dala za pravdu. Mladí Ukrajinci, já vůbec nevím, co tady dělají, proč to tady Fialova vláda toleruje, já jsem myslel, že mají bojovat na Ukrajině, když jsou takoví vlastenci. Mladí Ukrajinci tady nepracují, válejí se tam za sociální dávky a zneužívají dávky. Je to přesně tak, jak jsem říkal. Tohle je špatně a já myslím, že už je toho dost. Když jsem viděl, že tady ještě přebarvila vládnoucí koalice na pražském magistrátu, teď nově přebarvila tramvaj na ukrajinské národní barvy, tak to je úplně vrchol. Takže peníze na přebarvení tramvaje ano, přelepení tramvaje, ale práce pro české občany nula. Minusová dokonce, protože je okrádáte o peníze, o slíbené valorizace důchodů a tak podobně. A teď chystáte plošné zvyšování daní. ODS chystá plošné zvyšování daní. Je to tak. Takže já jsem chtěl jenom říci, že tohleto je opravdu už přes čáru. Místo aby se věnovala práce potřebným českým občanům, tak koalice na pražském magistrátu, tam vládne přesně koalice ve složení vládní koalice tady, na celostátní úrovni, že tam vládne koalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů a STAN. Takže prioritou této koalice je přelepit tramvaj na ukrajinské barvy a fotit se u toho. A tímhletím oni tráví čas, místo aby vytvářeli něco pozitivního pro občany. No to je skutečně otřesné a je potřeba o tom mluvit a je potřeba to říkat nahlas. My v SPD říkáme, že prioritou musí být český občan. Tak to prostě je. A snažíme se veškerou naši energii trávit prospěšnou prací pro české občany. Samozřejmě k tomu patří i mezinárodní politika. To je jasné.

Pojďme dál. To, že v Braniborsku není přípustné referendum ohledně dávek sociálního zabezpečení, já bych zrovna řekl, že to by v Čechách... tak ostatně náš zákon o referendu z pera SPD to naopak umožňuje, protože ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými, to si myslím, že by bylo namístě jako otázka pro referendum, ale tomu tady zase vládní pětikoalice brání. Já bych jenom připomenul, že to právě loni na jaře, kdy poslanci Fialovy vládní pětikoalice nám tady ve Sněmovně odmítli zákon SPD na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými. To znamená, Fialova vládní pětikoalice podporuje nepřizpůsobivé a okrádá o peníze slušné české občany. To je vaše politika. To je politika Fialovy vládní koalice.

Takže to je opravdu špatně a samozřejmě v tomhletom hrají prim Piráti hlavně. To je jasné, protože ten náš zákon na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými - no, k tomu se ovšem také dostanu v návrhu, co se týče programu schůze, k tomu se ještě dostaneme, protože já jsem teprve u prvního bodu, kde navrhuji změnu. Ale těch bodů tady mám ještě hodně, takže je potřeba samozřejmě to všechno probrat a všechno zdůvodnit v souladu s jednacím řádem Sněmovny, proč a co navrhuji a proč a co navrhuje SPD. Tak samozřejmě k tomu se ještě jistě dostaneme.

Takže v každém případě tady v tom Braniborsku, tak tady říkají, že tedy referendum ohledně dávek sociálního zabezpečení že ne, ale tady ta realita je jiná a já si myslím, že Německo se asi již postupně přikloní k tomu, asi bych tak řekl možná, že také by na to to referendum mohlo být, protože máme zprávy z Německa od naší partnerské strany AfD, která už je dneska druhou nejsilnější stranou v Německu a ve východoněmeckých zemích je dokonce nejsilnější stranou, jsme společně v naší vlastenecké frakci v Evropském parlamentu, spolu ještě s Marine Le Pen a Matteem Salvinim a s dalšími mými kamarády a přáteli, tak samozřejmě oni už jsou na druhém místě. A už tady zase slyším paní Pekarovou, která by určitě v té chvíli říkala, paní Pekarová Adamová by řekla: to jsou extremisté. Takže ona šmahem 20, 40 % občanů ze zemí bývalého východního Německa označí za extremisty klidně. To je prostě úplně šílená arogance. Šílená arogance, co předvádí tahleta paní prostě. To prostě není moje předsedkyně Sněmovny. Není to předsedkyně Sněmovny všech lidí, jak tady lhala v úvodu. Není. To je prostě člověk, který uráží voliče úplně jedním šmahem. To je prostě úplně šílený. Jak si to vůbec může dovolit, takhle hovořit někdo o občanech prostě? Takže to tak není a já jenom doufám, že AfD uspěje a že prostě, protože ta bezpečnost v Německu, jako ta německá migrační politika, ta přímo ohrožuje i nás.

Mimochodem jsem o tom psal před dvěma dny, tak teď nevím, jestli to pořád platí, ale před dvěma dny to platilo, že ani po více než týdnu se policii nepodařilo zadržet toho černocha, který je podezřelý ze znásilnění, z brutálního znásilnění na pražské Letné. Takže - fotka je zveřejněná, samozřejmě, všichni jsme to viděli. No, jako tak - je to opravdu děsný, ale začínáme být evidentně světoví i v těchto parametrech. A na to my v SPD si prostě zvykat nebudeme, na tyhlety věci, do kterých nás zatáhla Fialova vláda. Na to my si prostě zvykat nechceme. Jsou prostě nepřizpůsobiví lidé, kteří tady znásilňují, je to evidentní, a prostě my tady nechceme mít víc nepřizpůsobivých lidí už. Já myslím, že už to stačí. Takže to, do čeho nás zatáhla Fialova vláda a chce nás zatáhnout i tím, že jste souhlasili s tím migračním paktem EU, s tou reformou té migrační politiky, kdy nám tady chcete natahat prostě nepřizpůsobivé migranty do České republiky. A říkám to tak, jak to je. Takhle to říkají přesně občané. Je to tak. Já s nimi souhlasím. Natahat k nám doslova nepřizpůsobivé migranty za afrických, arabských zemí. To je to, co vy jste odsouhlasili. Argument, že tady máme jiných migrantů dost, které jste sem také přijali vy, 300 000 a ještě víc možná, takže to je úplně neuvěřitelné. Neuvěřitelný, do čeho vy nás tady úplně už zamotáváte. To je děs. To je šílený úplně. Šílený! To znamená, je to prostě hrůza a jako děláte úplně nevratný kroky. Týká se to i téhleté česko-americké smlouvy o těch základnách v České republice, že tady mohou být ty základny, a týká se to prostě i těchto věcí. Takže opravdu ta situace je děsivá a jde to prostě opravdu jenom k horšímu s tou vaší vládou.

Pojďme zpátky k tomu mému návrhu bodu, ale ostatně o tom hovořím celou dobu, tady zdůvodňuji to, proč jako první bod dnešní schůze chci navrhnout předřazení našeho zákona o referendu. Takže pojďme k tomu Braniborsku. K přípustnosti lidové iniciativy tento zákon (nesrozumitelné) jako ten německý v tom Braniborsku, že nepřípustná je iniciativa ohledně věci, o které se již v uplynulých 12 měsících neúspěšně konalo lidové rozhodnutí. Lidová iniciativa, tedy to referendum, musí obsahovat odůvodněné znění návrhu zákona nebo jiného návrhu. K jejímu vzniku je třeba 20 000 přezkoumatelných osobních neověřených podpisů oprávněných osob s uvedeným jménem, datem narození a bydlištěm. Lidová iniciativa se předkládá zemskému sněmu. Tady je samozřejmě zajímavé, že oni to mají vlastně pojato v podstatě tak demokraticky, což je určitě dobře, že oni tam nepíšou třeba číslo občanského průkazu nebo rodné číslo. Oni tam nepíšou číslo občanského průkazu, nepíšou tam rodné číslo. Vlastně proto, aby bylo možné vyvolat to referendum, tak v podstatě stačí, aby na tom petičním archu, na té listině, bylo uvedeno v podstatě jenom jméno, datum narození, bydliště a podpis. Neověřený podpis. Neověřený. Takže skutečně je na tom sympatické to, že v tom Braniborsku se snaží, aby to referendum prostě proběhlo, aby prostě občané měli možnost se vyjádřit v referendu. Takže je to přesně něco úplně opačného. Je to přesně něco opačného, než se snaží Fialova vláda.

Takže vy jezdíte na setkání sudetoněmeckého landsmanšaftu, takže vy se tam bratříčkujete se sudetoněmeckým landsmanšaftem, který zakládali kovaní nacisté a fašisté, dokonce tací lidé, kteří se podíleli na střílení českých vlastenců na Kobyliské střelnici během druhé světové války, takže tam jezdí exponenti TOP 09, ČSSD, ODS. Ne, ODS, to bylo jinak. ODS, ten se fotil - Petr Fiala se fotil s Berndem Posseltem, ano. To je ta legendární fotka, jak se bratříčkujou a kamarádí. Ale jezdí tam KDU-ČSL, tam jezdí pravidelně, tam se klaníte landsmanšaftu. Pak tam jezdí TOP 09. Ano, pamatuji, poslanec Korte například tam byl, Daniel Korte. Pak tam jezdí ČSSD, paní Marksová Tominová a další a tak dále. Takže samozřejmě člověk by čekal, že se tam také zároveň přiučíte o demokracii. Ale to vás nezajímá, vás tam zajímá pouze landsmanšaft, který zpochybňuje Benešovy dekrety. No a to je samozřejmě pro nás také červená hranice, protože my rozhodně zpochybňovat Benešovy dekrety nebudeme. To můžou udělat jenom kolaboranti.

No ale pojďme k tomu Braniborsku. Pokud zemský sněm do čtyř měsíců přijme nezměněné znění lidové iniciativy, nepřistoupí se k lidové žádosti. Pokud ji přijme, koná se lidová žádost na pořádání zástupců lidové iniciativy. Žádost je zveřejněna spolu se jmény a adresami zástupců lidové iniciativy a je určena šestiměsíční lhůta k jejímu podepisování. To může být provedeno dvěma způsoby: buď na určeném místě, nebo korespondenčně. Při podpisu na určeném místě se musí osoba dostatečně prokázat. Pro korespondenční hlasování se obdrží formulář a obálka a hlasující na formuláři místopřísežně prohlásí, že se jedná o jeho osobní rozhodnutí, a podpis nemusí být opět ověřený. Podporu žádosti je navíc možné učinit i před starostou, notářem nebo jiným zmocněným místem. K platnosti lidové žádosti je třeba 80 000 podpisů oprávněných osob. Takže vidíme, že tady to kvorum je 80 000 podpisů. V každém případě tak jako tak se to pohybuje ve spíše nižších počtech, nižších počtech tak, aby občané mohli referendum realizovat.

A jaký je tedy další postup poté, co si občané tedy schválí referendum, že tedy by proběhlo? Takže pokud zemský sněm do dvou měsíců lidové žádosti nevyhoví, koná se ve lhůtě dalších tří měsíců lidové rozhodnutí. Zemský sněm může žádost prohlásit za vyřízenou, i když přijme žádost v pozměněné formě, která stále odpovídá základnímu smyslu žádosti. Toto rozhodnutí však mohou zástupci lidové iniciativy napadnout u zemského ústavního soudu. Pokud zemský sněm žádost odmítl, může k lidovému hlasování připojit vlastní konkurenční návrh. Návrh je v lidovém rozhodnutí přijat, pokud s ním souhlasí prostá většina, která však zároveň musí představovat alespoň jednu čtvrtinu všech oprávněných voličů. Návrh zákona, kterým se výslovně mění ústava, vyžaduje ke svému přijetí dvoutřetinovou většinu odevzdaných hlasů, která představuje alespoň jednu polovinu všech oprávněných voličů. Odchylky jsou stanoveny pro návrh na rozpuštění zemského sněmu, kdy lidová iniciativa vyžaduje 150 000 podpisů, lidová žádost musí být podpořena 200 000 podpisy ve lhůtě čtyř měsíců a k přijetí lidového rozhodnutí je třeba dvoutřetinová většina odevzdaných hlasů, která musí představovat alespoň polovinu všech oprávněných voličů.

Takže to jsme se krátce podívali na to, jakým způsobem mají upravený zákon o referendu v prvních dvou... nebo ukázal jsem vám dva případy dvou zemí demokratických, západních, je to Francie a je to Německo. Takže tady všeobecně vidíme, když to shrnu, než se dostanu ještě k dalším příkladům, že podmínky pro to referendum, hlavně když se podíváme třeba na Německo, jsou velice vstřícné vůči občanům a že právě vy, kteří neustále vzhlížíte k Německu - jenže problém je, že Fialova vláda k němu vzhlíží jenom, pakliže tam přichází příkazy a pokyny, tak tam vždycky jste servilní, tak bych byl rád, kdybyste si vzali příklad i z těchhle demokratických záležitostí a abyste samozřejmě reflektovali i tyhle demokratické principy a brali jsme si příklady z těchhle dobrých věcí taky. Takže nejenom z těch špatných, jako je neřízená migrační vlna do Německa, a teď to tady Fialova vláda chce kopírovat a udělat z nás zemi migrantů. To je prostě šílený. Jo, jo, kdybyste tohle chtěli naopak dělat a byl tady ten zákon o referendu, aby vám občané mohli vystavit stopku, tak to by bylo pochopitelně něco jiného. "Stop" myslím třeba v tom, že jste schválili, Fialova vláda, tu reformu migrační politiky.

Pojďme k další zemi. Rakousko, ano. Já tady záměrně vezmu tedy země v našem okolí, abychom měli tady vhodné příklady. V Rakousku je lidové hlasování, tedy referendum, rozsáhleji upraveno i na spolkové úrovni. Podle čl. 43 rakouské ústavy se lidové hlasování koná o každém návrhu zákona, pokud tak rozhodne Národní rada nebo to požaduje většina její členů. Podle čl. 44 odst. 3 je lidové hlasování obligatorní v případě celkové změny spolkové ústavy. V případě částečné změny se koná jen tehdy, když to požaduje třetina členů Národní rady nebo Spolkové rady, to je ten Bundesrat. Při lidovém hlasování rozhoduje absolutní většina platně odevzdaných hlasů. Kvorum stanoveno není. Obligatorní lidové hlasování se koná také v případě odvolání spolkového prezidenta, kdy musí být tímto způsobem potvrzeno rozhodnutí Národní rady o jeho odvolání.

Vedle hlasování o legislativních návrzích, které již byly projednány v parlamentu, nabízí rakouská ústava v čl. 41 odst. 2 i možnost lidové iniciativy. Takzvaná lidová žádost může mít formu návrhu zákona nebo podnětu a musí ji podpořit jedno promile oprávněných voličů. Prohlášení podpory potvrzuje obec, ve které je osoba oprávněna volit, a musí být buď podepsáno na úřadu práce... pardon, na úřadu obce, nebo musí být podpis soudně nebo notářsky ověřen. Takže tady vidíme, jak je to zajímavé, kdy v podstatě v Rakousku, tam v podstatě je ověření těch podpisů. Poté spolkový ministr vnitra ve lhůtě tří týdnů rozhodne o předložení lidové žádosti k podepisování. Lhůta k podepisování je zpravidla osmidenní. Tady bych ale dodal - ale zase vidíte, že sice ověřené podpisy, ale ten potřebný počet podpisů pro vyvolání referenda je zase nižší o to. To je potřeba si zase zároveň říct. Takže je tam sice určitá formální překážka nebo formální ztížení, ale zároveň to v Rakousku reflektují nižším počtem podpisů. Takže zase je to o to vstřícnější. Takže to je taky možná metoda pochopitelně, proč ne? Takže ne 250 000 podpisů, ne 100 000 podpisů, ale třeba jenom 20 000 podpisů, ale ověřených. Takže samozřejmě to taky je určitě k diskusi vzhledem k tomu, protože je důležité, aby zákon o referendu tady nějaký byl v Čechách. To je pro nás priorita.

A pojďme dál, co se tedy stane s tím, když obdrží... nebo občanům se podaří sehnat jedno promile oprávněných voličů pod tu lidovou žádost. Poté spolkový ministr vnitra ve lhůtě tří týdnů rozhodne o předložení lidové žádosti k podepisování. Lhůta k podepisování je zpravidla osmidenní. Obce určí místa, kde mohou lidé žádost podepisovat, korespondenční hlasování není možné. Lidovou žádost musí Národní rada projednat, pokud se nashromáždí 100 000 podpisů oprávněných osob nebo podpis jedné šestiny oprávněných osob ze tří spolkových zemí, nemusí však k žádosti požadovaný návrh přijmout. Dále rakouská ústava upravuje v čl. 49b lidové hlasování, o jehož vyhlášení se usnáší Národní rada na návrh svých členů nebo Spolkové rady. Může se týkat všech záležitostí zásadního nebo celorakouského významu, s výhradou voleb a záležitostí, o nichž přísluší rozhodovat soudům nebo správním úřadům. Výsledek toho hlasování je nezávazný. To bylo Rakousko.

A já jsem samozřejmě slíbil vám tady před chvílí, že vám představím modely, jakým způsobem je upraveno lidové hlasování - nebo někdo říká všelidové hlasování, v každém případě je to referendum - že vám představím systémy v okolních zemích, abyste všichni viděli, jak je Česká republika pozadu a jaký je tady kvůli Fialově vládě demokratický deficit. Takže se pojďme podívat na Slovensko.

Právní úprava referenda je v rámci Slovenské republiky zakotvena v čl. 93 a následně Ústavy Slovenské republiky a v zákoně č. 564/1992 Sb., o způsobu vykonání referenda. Je rozlišováno mezi referendem obligatorním a fakultativním, ke kterému se vztahují níže uvedené informace. V rámci fakultativního typu referenda můžou být řešeny otázky veřejného zájmu, kromě záležitostí základních práv a svobod, daní, odvodů a státního rozpočtu. Minimální počet podpisů pro vypsání referenda je 350 000, přičemž pro platnost referenda je nutná účast nadpoloviční většiny oprávněných voličů.

A tady u toho se musím tedy opět zastavit, protože samozřejmě už vidím zlé jazyky, které řeknou: No, na Slovensku nedopadlo ani jedno referendum. No, Slováci samozřejmě, když už si ten zákon o referendu udělali, což je chvályhodné, ale zároveň tam nasadili tak vysoká kvora, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, ta situace je tam skutečně taková, že zákon o referendu mají, ale mají tak vysoký počet podpisů pro svolání referenda a tak vysoké kvorum účasti u toho referenda, nadpoloviční většina oprávněných voličů, že tam žádné referendum neplatilo. Protože to je opravdu neuvěřitelný. Takhle, z mého pohledu samozřejmě jako že prosazujeme tu přímou demokracii, aby byla zavedena tady na té celostátní úrovni, tak samozřejmě je lepší aspoň nějaký zákon o referendu než žádný. No to určitě, to v každém případě. Nicméně vidíme, jaké je to na tom Slovensku ve finále tristní, protože ti politici sami vlastně znechucují voliče tím, že dali tak vysoká kvora a že vlastně žádné referendum tam reálně nemůže platně proběhnout. Takže 350 000 podpisů, to se tam párkrát podařilo sesbírat, ale samozřejmě je tam nadpoloviční většina oprávněných voličů, účast, tak to samozřejmě je špatně. A ti politici popírají sami sebe a vlastně se vysmívají lidem. Protože si vezměte, že když se hlasuje o politicích samotných, to znamená ve volbách, tak třeba volební účast ve volbách, třeba v krajských volbách je kolem 40 %, ve volbách do Evropského parlamentu dokonce 18 %, tuším, že byla volební účast v minulosti, ve volbách do Senátu v druhém kole je účast dokonce pod 10 %, devět a takhle. Takže když politici sami chtějí být zvoleni, tak kvorum není žádné účasti občanů, aby prostě ten politik byl v každém případě zvolen, ale když občan má rozhodnout, tak mu najednou nasadí vysoké... má o něčem rozhodnout místo toho politika, tak mu tam nasadí vysoké kvorum, aby o ničem rozhodnout nemohl. Takže to samozřejmě na tom Slovensku opravdu není jako dobrý stav z tohoto pohledu, protože opravdu tam dochází k tomuhle protikladu, kdy vlastně politici sami uznávají volby, kde je třeba volební účast násobně nižší, než vyžadují po občanech v případě účasti u referenda. A to je špatně. To si samozřejmě protiřečí.

Proto nejenom z tohoto důvodu by bylo dobré, aby u toho celostátního referenda - a tak to navrhuje SPD původně, teď jsme tam dali 20% účast, ale to je samozřejmě... také se snažíme být hodně nízko, ale znovu jsem říkal, to jsem tam dal jenom z toho důvodu pro toto volební období, abychom trošku aspoň přesvědčili někoho z vás, aby na ten zákon o referendu kývl, abyste to pustili přes první čtení aspoň a ve druhém čtení holt aby to byl nějaký politický kompromis. Vlastně i z hlediska toho, že u voleb žádné kvorum není a že i jeden člověk může zvolit senátora na šest let. Ano, jeden člověk může zvolit senátora. A jeden člověk může zvolit prezidenta v České republice, pakliže ostatní nepřijdou k volbám. Takže tam žádné kvorum není. A to já říkám, to je v pořádku, tak to prostě je. Ale najednou u referenda chcete vysoké kvorum. To opravdu nemá logiku, protože ten hlas toho občana má přece úplně stejnou váhu, ať je v jakékoliv situaci. To je demokracie prostě, tak to prostě je. Ale vy prostě jako politici jiných stran, vám se hlas občana hodí v situaci, kdy vás někam volí, ale když ten stejný občan chce o něčem dalším rozhodnout, tak už najednou ho pošlete někam a vlastně se obracíte k němu zády.

Jinak slovenská právní úprava nezakotvuje povinnost následného ověřování pravosti podpisu. Takhle to vidíme i my a také to tak navrhuji mimochodem. Ale to ne že bych se tady inspiroval slovenskou úpravou, jak jsem říkal, ono je to i v těch jiných zemích. Dál samozřejmě je - možnost lidové iniciativy v návrhu zákona prostřednictvím referenda není Ústavou Slovenské republiky vyloučena.

Pojďme se podívat tedy, ještě mi zbývá jedna sousední země, tak asi tušíte, která to je, a je to Polsko, o té jsem ještě nehovořil. Právní úprava referenda je v Polsku zakotvena v čl. 62 a čl. 125 polské ústavy a zákoně č. 57 o celostátním referendu. Je rozlišováno mezi referendem obligatorním a fakultativním, ke kterému se vztahují níže uvedené informace, které uvedu. V rámci fakultativního typu referenda můžou být řešeny věci zvláštního významu pro stát, kromě záležitostí výdajů, příjmů, obrany státu či amnestie. Minimální počet podpisů pro vypsání referenda je 500 000, přičemž pro platnost referenda je nutná účast nadpoloviční většiny oprávněných voličů. A polská právní úprava zakotvuje povinnost následného ověřování pravosti podpisů, čl. 63 zákona č. 57. A teď se ale samozřejmě zastavím u těch 500 000 podpisů. Zase by někdo mohl říkat - 500 000 podpisů. Vidíte, tam je 500 000 podpisů, to je hodně, byste mohli říkat. Protože, vidíte, řeknete no tak tam dáme ještě víc podpisů. No jo, jenomže vy si neuvědomujete, zase ti, co by tohleto říkali, a už tady někoho bych viděl, že Polsko má čtyřikrát víc obyvatel než Česká republika. Takže v přepočtu na počet obyvatel je těch 500 000 podpisů v Polsku nízký. Správně nízký. Já když jsem navrhoval v tom mém návrhu zákona o referendu v minulém volebním období 100 000 podpisů, tak tady se předhánělo ČSSD a hnutí ANO a další, aby tam dávali monstrózní počty podpisů, aby žádné referendu nemohlo ve skutečnosti proběhnout. Ale 100 000 podpisů - Česká republika má čtvrtinu obyvatel než Polsko. Takže vlastně Polsko, když to vydělíte čtyřmi, tak je to něco přes 100 000 podpisů. Takže takhle je to potřeba vidět. Je to potřeba vidět v celkovém kontextu. Takže to, co navrhuje tady SPD, tak je ještě vůči těm odpůrcům referenda z řad tady politických stran... se snažíme být velmi jako přísní (vstřícní?), abyste to aspoň nějak odsouhlasili. Ale správný návrh byl ten můj původní, kdy jsem navrhoval 100 000 podpisů. To byl správný demokratický návrh. Tenhleten, co předkládám v tomto volebním období, je také demokratický, protože máme jenom 20 poslanců ze 200 a potřebujeme tady 120 pro návrh o referendu, je to ústavní změna, tak samozřejmě jsem v těch parametrech nějakým způsobem ustoupil. Ale koukám, že to stejně s těmi poslanci ostatních stran ani nehne.

Jinak ta polská právní úprava je zajímavá v tom, že zakotvuje tedy tu povinnost následného ověřování pravosti podpisů. Možnost lidové iniciativy návrhu zákona je zakotvena v čl. 118 polské ústavy a zákonem č. 62 o výkonu legislativních iniciativ ze strany občanů. Následné použití je podmíněno schválením ze strany parlamentu.

No, ještě tedy budu hned pokračovat, teď jsem si vzpomněl na jednu věc v téhleté souvislosti. Nestačil jsem zase věřit svým očím. Já jsem myslel, že už mě tady paní Pekarová Adamová z TOP 09 nemůže ničím překvapit, ale vlastně tady říká úplně stejné hlouposti, jako říkají Piráti, kteří tady šířili zprávu, že prý to, když tady opozice dlouho mluví, kolik stojí hodina jednání Sněmovny. A říkali to tak, že jak my tady ještě stojíme peníze. A teď paní Pekarová Adamová v médiích řekla před pár dny, vykalkulovala hodinu jednání Sněmovny, teď nevím na kolik, ale bylo tam zase nějaké číslo. Já nevím, jestli do toho započítala to luxusní BMW sedmičkové řady, státní, se kterým jezdí, a jestli do toho započítala také toho osobního číšníka placeného z veřejných peněz, který jí nosí jídlo. To nevím, jestli do toho započítala, já myslím, že ne, protože ona si tam vždycky počítá, co chce. A ten další luxus, kterým ona se obklopuje z veřejných peněz. Ale v každém případě je to neuvěřitelný, co si už jako dovoluje, dovolují zástupci vládní pětikoalice.

Takže vy tady okradete tři miliony důchodců o slíbené valorizace, vy je okradete o desítky miliard, a teď paní Pekarová argumentuje tím, že když my se tomu tady snažíme jako opoziční strany bránit, abyste neokradli o desítky miliard, tak argumentujete nějakými o mnoho řádů nižšími částkami za jednání Sněmovny? To je neskutečný! To už je lež normálně. To už je normálně podlá lež, co tady předvádí předsedkyně Sněmovny. My tady budeme dál bránit tomuhle tomu okrádání. Takže teď, když tady bude ten váš konsolidační balíček v červenci, kterým chcete okrást lidi o více než 100 miliard korun, okrást je z jejich peněženek, všechny slušné lidi a naše firmy, české firmy, tak tady paní Pekarová Adamová argumentuje jménem vládní koalice tím, že když my tady budeme bránit tomu, aby to neprošlo, že my ještě utrácíme peníze tady? No to je šílený úplně. To je neuvěřitelný úplně. To je neuvěřitelný! Takže ona by nejradši - přesně to tak je, proto jsem říkal, že má fašizující tendence, a stojím si za tím - aby my jsme tady jako opozice šoupali nohama v koutě a drželi hubu a krok k tomu, že okrádáte lidi, k tomu, že chcete zřizovat cizí vojenské základny v České republice. To je úplně neuvěřitelný. To je neuvěřitelná argumentace. To přesně říkali Piráti a teď to říká paní Pekarová Adamová, kolik stojí hodina jednání Sněmovny. Ale zapomínáte říct, že tisícinásobně víc, možná i mnohonásobně víc, prostě o desítky miliard vy okrádáte přímo občany České republiky, vysloveně z kapes jim berete peníze. Vysloveně! To nemluvím o tom, jak zhoršujete zdravotnictví a jak berete peníze zdravotnictví, na což zase druhotně doplácí naši občané. Protože už jste 14 miliard vzali, teď chcete vzít dalších 14 miliard, jak jsme slyšeli. Skoro 30 miliard dohromady. Takže hrozí, že pojišťovny už nebudou mít žádné rezervy, což je samozřejmě velký problém.

Takže to jsem tady ještě musel zmínit, protože už bych tušil zase, jak tady budou lhát Piráti a paní Pekarová Adamová z TOP 09. Protože já už tady mluvím nějakou dobu, asi dvě a půl hodiny, a už zase tuším, jak něco takového budou říkat. Zase lež na lež. My si prostě myslíme, že je potřeba předřadit jiné zákony, a ne okrádání lidí, co předvádí vaše vláda. Notabene vy jste to ani v předvolebních slibech neslibovali, že okradete lidi. Dokonce ještě jste explicitně říkali, že nebudete zvyšovat daně. Vy jste říkali, že nebudete zvyšovat daně, vy jste říkali dokonce, že nebudete zvyšovat daň z nemovitosti. ODS to explicitně měla dokonce v propagačních materiálech. Nebudeme zvyšovat daně a nebudeme zvyšovat daň z nemovitosti, měla ODS na předvolebních materiálech. Děláte úplně pravý opak, podvod na voliče v přímém přenosu! Prostě se dá říct, že vaše vláda se dostala k moci podvodem. Protože kdybyste tohleto předem řekli voličům před volbami, tak rozhodně nebudete mít ten volební výsledek, jaký jste měli, to je přece úplně jasné, kdybyste řekli, že budete plošně všem lidem zvyšovat daně. Takže z tohoto pohledu to nemá ani legitimitu, protože i z právního hlediska, kdyby se nejednalo o Sněmovnu, kdyby se nejednalo o politickou volbu, tak vlastně z hlediska normálního práva by to bylo, že jste uvedli občany v omyl, a v podstatě ten akt by byl neplatný. Ale prostě vy vlastně tady beztrestně, bez nějakého politického trestu, jste vlastně říkali něco jiného před volbami a teď děláte úplně něco jiného.

Takže pojďme se teď podívat dál na předpokládaný finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Výdaje ze státního rozpočtu na realizaci tohoto ústavního zákona budou záviset na frekvenci využití institutu referenda v praxi. V případě referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii v roce 2003 bylo možno hlasovat pouze na území České republiky. Tyto celkové výdaje činily podle státního závěrečného účtu za rok 2003 přibližně 401,6 milionu korun. Samozřejmě tady k tomu jenom můžu doplnit, že za a) bude se jednat o závažné otázky. Proto je tam to kvorum na ty podpisy. Za druhé, my tam navrhujeme, aby, jak jsem říkal, když to bude šest měsíců před jakýmikoliv volbami, tak aby se to konalo společně s volbami. Za třetí, určitě musím tady zdůraznit, že demokracii přece nejde vyvážit penězi. To je vždycky ta účelovost, ten dvojí metr, který tady mají někteří ze zástupců Fialovy vlády. Když se jim to hodí, tak mají plná ústa demokracie, přitom sami tady demokracii brání, jsou proti demokracii a brání zákonu o referendu. Zároveň ale, když se vám to hodí, tak na jednu stranu tady přebarvujete tramvaje na ukrajinské barvy a vyvěšujete různé vlajky a nevím co všechno, ale když se vám to nehodí, tak najednou přeměřujete demokracii na peníze. Ale demokracii přece nejde vyvážit penězi, to přece nemůžeme takhle měřit. Prostě demokracie buď je, nebo není, a nemá to přece s nějakými penězi nic společného. To je můj názor.

Soulad navrhované úpravy s mezinárodními závazky a ústavním pořádkem. Ano, tady bych konstatoval, že navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními závazky České republiky, včetně závazků vyplývajících z práva Evropské unie, například s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech z roku 1966 a s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, ve znění dodatkových protokolů, a je v souladu s principy ústavního pořádku. Návrh ústavního zákona je v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012 k povaze petice připojené ke kandidátní listině kandidáta na funkci prezidenta republiky. Ten náš návrh ústavního zákona nezapracovává do právního řádu České republiky předpisy Evropské unie a není s nimi v rozporu. Návrh ústavního zákona předpokládá, že k němu bude vydán prováděcí zákon. Tak o tom jsem hovořil. Vzhledem k tomu, že procedura hlasování v referendu je obdobná, jako je procedura hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu, budou do tohoto prováděcího zákona zapracovány instituty shodné s instituty uplatňovanými při těchto volbách, zejména instituty obsažené v zákoně č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů. Zákon o provádění referenda, který se při provádění prvního referenda osvědčil.

Návrh ústavního zákona vylučuje hlasování o základních právech a svobodách zaručených ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, stejně jako vylučuje hlasování vedoucí k porušení mezinárodních závazků České republiky. Podle platných pravidel je potřeba také u návrhu zákona zhodnotit dopady navrhované právní úpravy na ochranu soukromí a osobních údajů na podnikatelské prostředí, na sociální sféru a na životní prostředí. Tady k tomu můžu konstatovat, že návrh toho našeho ústavního zákona nebude mít přímý dopad na ochranu soukromí a osobních údajů, na podnikatelské prostředí, na sociální sféru a na životní prostředí. Ještě je tady potřeba napsat zhodnocení podle pravidel této právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace. Konstatuji, že návrh ústavního zákona nemá žádný diskriminační potenciál. Ještě je potřeba napsat dokonce i korupční rizika. Myslím, že je zřejmé, že návrh zákona o referendu nemá žádný korupční potenciál, je tomu přesně naopak.

Tak pojďme se podívat ještě, abych se teď konečně dostal k tomu, abychom se podívali přesně na to, jaké paragrafy a jaké části toho zákona vlastně měním, té ústavy. Protože k tomu jsem se ještě ani nestačil dostat.

Takže pojďme to vzít postupně. V čl. 1 v ustanovení je vyjádřen základní účel ústavního zákona, jímž je naplnění ustanovení čl. 2 odst. 2 ústavy. Tento ústavní zákon se nebude vztahovat na referendum podle čl. 10a odst. 2 Ústavy České republiky. Referendum podle článku 10a odst. 2 ústavy bude možné uskutečnit pouze na základě zvláštního ústavního zákona upravujícího podmínky pro konání konkrétního referenda ve věci vyjádření souhlasu s ratifikací konkrétní mezinárodní smlouvy podle čl. 10a ústavy, kterou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Postup podle zvláštního ústavního zákona je v tomto speciálním případě zvolen proto, neboť podle článku 10a ústavy se rozhoduje o přenosu některých konkrétních pravomocí orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci a je na posouzení rozhodnutí ústavodárce, zda k ratifikaci konkrétní mezinárodní smlouvy, kterou se přenáší některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci, bude třeba souhlasu Parlamentu, nebo zda bude přijat ústavní zákon, který stanoví, že k ratifikaci bude třeba souhlasu daného v referendu.

K článku 2. Návrh ústavního zákona vyjadřuje zájem na tom, aby sami občané České republiky rozhodli o věci obecného zájmu zásadní povahy týkající se vnitřní nebo zahraniční politiky státu. Návrh ústavního zákona má na zřeteli uplatnění vůle většiny, ale zároveň klade nezbytné meze výčtem věcí, které se nemohou stát předmětem referenda. Sleduje se ochrana ústavně zaručených práv a svobod jedince a skupin obyvatelstva. V referendu nelze rozhodovat o základních právech a svobodách jedince a skupin obyvatelstva zaručených ústavním pořádkem. Koncepce předloženého návrhu spočívá na věcném předpokladu, že pod ochranou musí být i racionalita státní finanční politiky, neboť odpovědnost za správu státu má výlučně vláda. Proto se v návrhu stanoví, že v referendu nelze rozhodovat o státním rozpočtu nebo přijmout rozhodnutí, které by znamenalo zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění.

Rozhodování o obsazování funkcí nebo odvolávání z nich v individuálních případech by narušovalo systém působností stanovených ústavou a zákony, proto je rovněž vyloučeno, aby o těchto věcech bylo rozhodováno v referendu. Vylučuje se zásah do řízení, v nichž se rozhoduje o individuálních právech a povinnostech osob. Zásah do konkrétního řízení nelze považovat za otázku zásadní z hlediska státu, proto je v referendu položení otázky směřující k zásahu do řízení, v němž se rozhoduje o právech a povinnostech osob, tímto ustanovením explicitně vyloučeno. A to s ohledem na zajištění jednak spravedlivého řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 v Listině základních práv a svobod a jednak nezávislosti a nestrannosti soudní moci ve smyslu čl. 81 a 82 ústavy.

No, tak samozřejmě tady vidíte, že máme ten návrh zpracovaný opravdu podrobně a opravdu velmi dobře. Pracovali na něm ústavní právníci, samozřejmě na základě mého zadání. A samozřejmě tady v podstatě umožňujeme, aby se hlasovalo o všech zásadních otázkách, které se týkají chodu České republiky, které občany zajímají. A jak říkám, my bychom byli rádi, aby sami občané mohli rozhodovat v případě zájmu, v případě toho, že sesbírají podpisy, o věcech obecného zájmu zásadní povahy. Tady je potřeba zdůraznit to slovo "zásadní", což právě tu zásadnost a palčivost toho tématu, to právě, proto je tam ta hranice počtu podpisů. Proto tam je. Takže ty argumenty odpůrců referenda, kteří říkají, že Okamura chce řídit Českou republiku referendy, to je lež. To lžete! To není zase pravda, to je zase lež další. Proto je tam to kvorum těch podpisů, aby bylo jasné, že se to týká zásadních otázek. Závažných věcí, které zajímají minimálně statisíce občanů. A samozřejmě tím pádem zajímají mnohem víc, protože většina občanů, nebo značná část občanů nemá příležitost třeba někde podepsat tu petici, protože jsou třeba z malých obcí anebo prostě se nesetkají s tím stánkem nebo místem, kde se může podepisovat, a tak dále. Takže mezi to nelze dát rovnítko, mezi počet podpisů a zájem občana. Z toho pohledu, že někdo řekne, že je těch podpisů málo, že 250 000 podpisů je málo, tak to přece není vůbec. To je naopak, jak už jsem vám tady říkal i to srovnání s ostatními zeměmi, všude okolo nás referenda mají, mají zákony o referendu ve všech okolních zemích, samozřejmě i dalších, tak ten počet podpisů je tam v podstatě často ještě nižší. Takže tak to je.

Pojďme tedy k čl. 3 našeho návrhu zákona. Ustanovení upravuje požadavky kladené na formulaci otázky, která má být v referendu položena. Vychází se z toho, že v rámci referenda může být k jedné věci položeno i více otázek, pokud nejsou ve vzájemném rozporu. V tomto ohledu nelze vyloučit ani to, že otázka k rozhodnutí o referendu bude formulována sugestivně, nebo že bude otázka, která třeba nebude srozumitelně formulována. A bude-li na ni možné... Ale od toho tam právě máme to jasně definované, aby to bylo formulováno tak, aby na tu otázku bylo možné jednoznačně odpovědět "ano" nebo "ne".

Tak pojďme dál k čl. 4. Jasně uvádíme, že navrhovat konání referenda je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl ke dni zahájení sběru podpisů věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 250 000 občany České republiky, kteří dosáhli ke dni podpisu věku 18 let, se započítáním podpisů podle čl. 5 odst. 2. Doba pro sběr podpisů na této petici počíná běžet ode dne zahájení sběru podpisů pod peticí a končí uplynutím 12 měsíců ode dne, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven soulad návrhu na konání referenda s ústavním pořádkem a zákonem podle čl. 11, stalo vykonatelným. Podpisy pod peticí podle našeho návrhu - a vidíte, že to je i v těch jiných návrzích - nemusejí být úředně ověřeny, neboť by to představovalo přílišnou administrativní překážku. Každopádně podobně jako v případě petic v rámci volby prezidenta republiky bude v zájmu navrhovatele sebrat vždy vyšší počet podpisů, aby se předešlo zpochybnění takové petice, respektive relativního počtu podpisů pod ní.

Navrhovat konání referenda je oprávněn také Parlament České republiky. K podání návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny přítomných senátorů. Takže to už jsem tady říkal, že právě aby to tady poslancům, případně senátorům nebylo líto, tak jsem tam dal, do toho zákona jsme tam dali i možnost, že referendum může navrhovat Parlament. Buď občané, nebo Parlament.

Návrh na konání referenda musí obsahovat konkrétní otázku nebo otázky k téže věci, o níž se má v referendu rozhodnout. Návrh na konání referenda se podává prezidentu republiky. Tak to jsem říkal, to je ten článek číslo 4, který my měníme, respektive to je ta naše novela ústavy.

Tak pojďme teda k čl. 5: Ústavní soud posoudí, zda je návrh na konání referenda v souladu s ústavním pořádkem a také se zákonem o provádění celostátního referenda podle čl. 1. No tak to už jsme říkali, to já jsem říkal, teď to vlastně rekapituluju, že pochopitelně aby někdo neříkal, že otázka na to referendum není v souladu s ústavou nebo s ústavním pořádkem, tak je to potřeba posoudit. Znovu říkám, jsou to ty typy, kdyby náhodou, ale to, předpokládám, nikdy nebude, ale musíme to dát do toho návrhu zákona, třeba kdyby někdo chtěl dávat otázku typu - smí se vraždit nebo smí se loupit? A takovýhle. Tak samozřejmě to není v souladu s ústavním pořádkem, takže to je tam jasné, to tam musí prostě být.

A jak jsem říkal, tak v tom čl. 5 opět jsme velmi vstřícní, protože říkáme, že navrhuje-li to konání referenda občan, navrhující občan, potažmo občané, tak předloží návrh na konání referenda k posouzení Ústavnímu soudu, podpoří-li petici podle čl. 4 aspoň 50 000 občanů České republiky, kteří ke dni podpisu dosáhli 18 let. Jo, takže to, co tady říkáme, to je taky myslím hodně vstřícný návrh. A schválně jsem to tam dal, protože samozřejmě abychom nenechali občany sbírat 250 000 podpisů, a pak se ukáže, že Ústavní soud řekne, že ta otázka není v souladu s ústavním pořádkem, tak to by bylo špatně. Takže jsme to tam dali tak, aby když se sesbírá 50 000 podpisů, tak je jasné, že ta otázka zajímá poměrně hodně lidí, to se nechá posoudit Ústavním soudem a samozřejmě může se v tom sběru hned pokračovat, nebo se může pokračovat tak jako tak, ale že bude ta jistota, že to referendum určitě proběhne. Jinak návrh k Ústavnímu soudu lze podle toho našeho návrhu podat do 12 měsíců od zahájení sběru podpisů pod peticí.

Navrhuje-li konání referenda Parlament České republiky, předloží předseda Senátu návrh Ústavnímu soudu neprodleně po jeho schválení oběma komorami. Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven nesoulad návrhu na konání referenda s tímto ústavním zákonem o celostátním referendu nebo zákonem o provádění celostátního referenda podle čl. 11 tohoto ústavního zákona, brání vyhlášení referenda prezidentem republiky. To myslím, že je úplně logické, k tomu se snad nedá už nic dodat. Prostě když to bude protiústavní, nebude to v souladu s ústavou, tak logicky to konstatuje Ústavní soud, a pak nemůže být vyhlášeno referendum, to je myslím zřejmé. Ale to se týká třeba těch otázek, o kterých jsem hovořil. Lhůta pro rozhodnutí Ústavního soudu byla stanovena nejdéle na 6 měsíců od podání návrhu. K tomu jsem mluvil právě proto, aby třeba Ústavní soud nemohl zamezit tomu referendu, tak je tam daná přímo lhůta, do které musí rozhodnout.

K tomu článku 6, který se týká té naší novely ústavy, o tom tady od začátku hovořím, tak prezident republiky vyhlásí referendum do 30 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven soulad návrhu na konání referenda s tímto ústavním zákonem, zákonem podle čl. 1 (11?), stalo vykonatelným.

No a potom samozřejmě tady řešíme i přípravu toho referenda, to znamená, aby to proběhlo všechno řádně a po všech stránkách komfortně (konformně?). Takže aby byl vytvořen potřebný časový prostor pro řádnou přípravu referenda s tímto ústavním zákonem a zákonem podle čl. 11 se stalo vykonatelným... Tak aby byl vytvořen potřebný časový prostor pro řádnou přípravu referenda a současně bylo zajištěno, že referendum se uskuteční v přiměřené době od jeho vyhlášení, tak navrhujeme, aby se referendum konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 180 dnů ode dne, kdy ho prezident republiky vyhlásil. Takže nejdříve 90 dnů, aby ti organizátoři referenda, ti, kteří organizují referendum, ti, kteří sesbírali ty podpisy, měli tři měsíce čas, aby zorganizovali samozřejmě tu, nechce se mi říct slovo kampaň, ale aby dokázali dostatečně informovat ještě občany o těch záměrech, aby si mohli třeba v celé republice udělat informační kampaň, o čem to referendum bude, a tak dále, a tak dále, takže aby byl dostatečný časový prostor, aby to rozhodnutí v referendu bylo, aby v něm co nejvíce byl otisk toho mínění občanů České republiky. Takže neuspěchat to úplně, protože pak by právě ty výsledky mohly být třeba ať k nespokojenosti petentů, nebo k nespokojenosti odpůrců a všech. Takže i tady vlastně tímhletím parametrem vycházíme vstříc odpůrcům referenda, kteří si tady vymýšlí různě, když říkají, že občané nejsou kompetentní a že lidé nemají informace, a vymýšlí si různé takovéhle zástupné výmluvy - ti lidi, co nechtějí referendum, myslím tady ti politici, kteří nechtějí referendum, to znamená politici Fialovy vládní pětikoalice. Právě proto my ten náš návrh máme tak napsaný, abychom i těmto výtkám, i těmto argumentům vyšli vstříc a aby byl dostatečný čas i na tu informační kampaň, aby všichni věděli, o čem se bude hlasovat, a ten, kdo chce, tak aby se mohl informovat.

Stejná situace je pochopitelně taky u voleb. To mimochodem taky, když to zmíním, ti odpůrci referenda, ti politici - mluvím o politicích, o těch, co nechtějí referendum - tak říkají ti politici, jsou to samozřejmě politici vládní pětikoalice - tak ti říkají, že přece občané nejsou tak kompetentní. Já jsem to slyšel při tom různém projednávání i v minulém volebním období. Že občané nejsou kompetentní prý, aby rozhodovali o nějaké otázce. No tak větší aroganci jsem snad ještě neslyšel a větší, hloupější vyjádření. Takže politikům vyhovuje, těm elitám, té vládnoucí elitě à la pětikoalice, že když jdou občané k volbám, tak přece rozhodují o volebních programech třeba dvaceti stran nebo třiceti stran, každý volební program je prostě napsaný, já nevím, na deset, na dvacet stran, možná i víc. A politici - opět jsem u toho - když chtějí být sami zvoleni těmi občany, tak vlastně akceptují to, že občan má přehled o volebních programech dvaceti třiceti stran, každý ten volební program je na dvacet třicet stran, myslím jako stránek, no a že vlastně občan prostě tu informaci má. Já s tím souhlasím, ano, má ji, občan je kompetentní, je to tak. Ale když se jedná o referendum, tak najednou ti stejní politici říkají, že občan kompetentní není, přitom se rozhoduje o mnohem menším rozsahu informací, rozhoduje se jenom o jedné otázce, to znamená o jedné otázce v podstatě třeba z dvacetistránkového programu politické strany. Takže vlastně ti lidé, ti politici, co jsou proti referendu, si vlastně přímo protiřečí už v tom, jak se zaplétají do těch argumentů, aby tady nějaké referendum nebylo, protiřečí si, protože říkají, že vlastně občan je kompetentní rozhodnout o desítkách stran programů desítek politických stran, ale prý už není kompetentní rozhodnout o jednom programovém bodu. To je přece nesmysl. Je to přesně naopak. Rozhodnutí v referendu je z tohoto pohledu přece jednodušší pro občana. Rozhodně. Takže by bylo dobré, kdybyste z občanů prostě nedělali hlupáky. Občané prostě jsou inteligentní a uměli by hlasovat v referendu a umí se dobře rozhodnout. To si prostě myslím já.

A pojďme se podívat k tomu našemu návrhu. K tomu čl. 6 ještě bych dodal, že ustanovení článku pamatuje rovněž na případ, kdy by se konání referenda v rozmezí šesti měsíců časově překrývalo s volbou prezidenta republiky, s volbami do Poslanecké sněmovny, s volbami třetiny senátorů, s volbami do Evropského parlamentu nebo s volbami do zastupitelstev územních samosprávných celků. Pro tyto případy se především z důvodu hospodárnosti navrhuje, aby se referendum konalo nejpozději... později spolu s těmito volbami. Má-li se konat více referend, umožňují-li to lhůty, prezident republiky vyhlašuje referenda tak, aby se konala současně. No tak to už jsem říkal. To je přesně ta záležitost, to je přesně ten argument, že ten, kdo říká, zase účelově říká, aby tady žádné referendum nebylo, tak prostě účelově říkají, bude to drahé a já nevím co všechno. Právě proto chceme, aby se naopak ty peníze uspořily, aby veřejné výdaje byly co nejnižší, a přesně tady stanovujeme, že když to lze, tak se referendum udělá ve stejný den, kdy jsou volby.

Zároveň tady v čl. 6 píšeme, a už jsem o tom mluvil, že je možné konat ve stejné věci referendum nejdříve po uplynutí nejméně tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v předchozím referendu. Tak jako samozřejmě, to si myslím, že má logiku, protože pakliže referendum na stejnou otázku proběhlo, tak jako těžko ho opakovat za půl roku znovu na stejnou otázku. To je přesně to, kam bychom se určitě asi úplně dostat nechtěli, a naopak bychom tím nahráli kritikům referenda. Prostě je potřeba udělat řádně referendum na tu otázku, dát dostatečný časový prostor pro přípravu a samozřejmě potom občané rozhodnou. A pak zase za určitý časový úsek na stejnou otázku by šlo udělat referendum. Samozřejmě když ta otázka bude jiná, tak tam žádné omezení by nebylo.

V čl. 7 samozřejmě jasně vymezujeme, jaké osoby jsou oprávněné hlasovat v referendu. Tak myslím, že má logiku a je to myslím úplně zřejmé, že my taky chceme, aby toto oprávnění hlasovat v referendu měl každý občan České republiky bez ohledu na to, zda žije v České republice, nebo v zahraničí, který nejpozději v den konání referenda dosáhl věku 18 let.

Tak pojďme dál, ať se posuneme, protože ještě samozřejmě zdaleka nejsem v závěru.

V čl. 8 vzhledem k tomu, že se v referendu bude rozhodovat o zásadních věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s celostátním dopadem, tak navrhujeme, aby rozhodnutí v referendu bylo přijaté a závazné ve smyslu čl. 9 tehdy, hlasovala-li pro návrh nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky. To už jsem tady komentoval široce. Kdyby bylo jenom na mně, tak samozřejmě bych tam žádné kvorum nedával, tak ostatně zněl i můj návrh zákona o referendu v minulém volebním období a v předminulém také. Ale prostě tady vy referendum nechcete, tady je prostě SPD samo, my tady sami navrhujeme referendum, ostatní ho nechtějí, tak jsme se snažili vyjít vstříc aspoň tomu, dát tam tedy nějaké minimální kvorum pro účast, abychom rozšířili prostor pro diskusi s poslanci jiných stran, protože jak jsem říkal, tak je to ústavní zákon a pro to, abychom ho tady prohlasovali, potřebujeme 120 hlasů poslanců z 200. A máme 20. Takže samozřejmě být na mně, tak tam kvorum vůbec dávat nebudu, stejně jako tomu bylo u toho jednoho zatím jediného celostátního referenda, což bylo o vstupu do EU. Ale taková je prostě realita. No, bohužel. Bohužel Sněmovna má složení takové, že tady má většinu stran, které odmítají demokracii. A samozřejmě platí, a to jsem ještě neřekl, to jsem ještě tady neřekl, že pakliže to referendum samozřejmě proběhne a pakliže by se ukázalo po sečtení výsledků, že se referenda účastnilo méně než 20 % občanů České republiky, tak rozhodnutí přijaté v referendu nebude závazné, ale bude mít pouze konzultativní charakter. Takže samozřejmě to tak prostě je. Ale jak říkám, důležité je, že my navrhujeme, aby v případě, že to referendum proběhne a že se lidé vyjádří a splní to ty parametry, tak aby to bylo závazné referendum. To je ta pointa. My chceme prostě závazné referendum, protože jak to tak tady vidím ve Sněmovně, tak politici vládní pětikoalice si nic z názoru občanů nedělají, je jim to úplně jedno, co si myslí občané. A já si myslím, že právě proto je tam ta závaznost zcela namístě.

Pojďme tedy k čl. 9, kdy ještě trošku rozeberu tu závaznost. My tady jasně uvádíme, že rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, včetně Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, a jejich změna nebo zrušení jsou možné pouze na základě rozhodnutí v referendu. To je správné. To je správné. To si myslím, že je opravdu správné. Vláda rozhodnutí přijaté v referendu v rámci své působnosti provede nebo zajistí jeho provedení. To se týká i případu, kdy je referendem vysloven souhlas s ratifikací nebo odstoupením od mezinárodní smlouvy. V tomto případě nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas Parlamentu.

No a teď je samozřejmě ten důležitý moment, proč tady o tom dneska mluvím. Protože Fialova vládní pětikoalice schválila smlouvu o vojenské přítomnosti USA v České republice. A dnes odpoledne, dneska chcete projednávat tuto smlouvu ve Sněmovně. A hnutí SPD říká jasné ne cizím základnám a vojákům na našem území, zatímco Fialova vládní pětikoalice chce na našem území americké vojáky a základny. Takže samozřejmě to je právě přesně ono, že SPD chce, aby se o této otázce hlasovalo v referendu.

Musím říct, že jsem moc nepochopil, že jsem vůbec nepochopil vyjádření hnutí ANO v tomto pohledu, protože paní předsedkyně Schillerová řekla, že většina poslanců bude hlasovat pro, to je úplně legitimní postoj, to si jako hlasujte, jak chcete, ale Radek Vondráček, předseda ústavně-právního výboru, řekl předevčírem v televizi, že by to měla být otázka na referendum. Jenže váš návrh na referendum, který právě zpracovává Radek Vondráček, zakazuje hlasovat o mezinárodních smlouvách. (Poslankyně Schillerová reaguje z místa: On mluvil o migraci.) On mluvil o migraci? (Ano.) O migraci, o migračním paktu. Aha, tak to se omlouvám. Ale ten migrační pakt je taky nějaká mezinárodní záležitost. Takže v každém případě by bylo dobré, kdybychom společně prohlasovali ten zákon o referendu a kdyby se k nám přidali třeba Piráti. (Reakce v sále.) Vlastně ti, když se přidají, tak to nestačí. Pravda, oni jsou jenom čtyři. Tak to se omlouvám. Ale ne, to nemyslím nějak špatně. Já jsem tady v předminulém volebním období taky skončil ve třech, takže to rozhodně vím, jak je ta situace komplikovaná, a rozhodně se nebudu nějakým způsobem někomu vysmívat, protože to se tady vysmívali jiní, ale já ne, protože jsem to sám zažil, jak je politika složitá disciplína, ale otřepal jsem se z toho. Já jsem byl v ještě menších počtech, ještě o jednoho, a pak jsme udělali z těch tří 22. Takže to tak je. Spíš jsem to glosoval s tím, že vlastně ani ty opoziční hlasy plus Piráti by nestačily na to, abychom tady prohlasovali ten zákon o referendu. Nebo aby to aspoň aby to prošlo prvním čtením. Takhle bych to řekl. Na to první čtení není potřeba ústavní většina, že jo, co já vím. Nebo je? Teď nevím.

Takže chci jenom říct, že - takže to je problém. Ohledně toho referenda jsme tady jediní, kteří říkají, že o této smlouvě o vojenské přítomnosti USA v České republice by mělo být referendum. Jsme tady jediní. Jsme tady v parlamentu jediní. Je to smutné. Nám to, že v této otázce jsme jedinou opozicí tady, jsme jediní, kteří říkáme jasné ne cizím základnám a vojákům na našem území a chceme na to téma referendum. Samozřejmě o tom migračním paktu, o té migrační politice EU chceme referendum také. To je jasné, ale to už bych nosil dříví do lesa, protože tady už přes tři hodiny, nebo tři hodiny vysvětluji náš návrh zákona o referendu, a už jsem přece jasně řekl, že ten náš zákon umožňuje i hlasování o těchto mezinárodních smlouvách a o těchto otázkách. Takže to je jasné, to tady už nemusím opakovat, ale je to úplně jasné.

Samozřejmě tím, že do toho čl. 9 našeho návrhu zákona dáváme tu závaznost, tak tím je zaručeno skutečné vykonání vůle občanů České republiky tak, jak ji projevili v referendu, bez časového omezení nebo omezení pouze volebním obdobím. Pokud by referendem přijaté rozhodnutí bylo rozhodnutím pouze dočasným, zapříčinilo by to v konečném důsledku nutnost opakování referenda a projev vůle občanů v každém volebním období. Každá snaha otupit občany České republiky v jejich aktivním výkonu práva podílu na státní moci je zcela nepřípustná. Z našeho pohledu je zcela nepřípustná. To je přesně to, protože my v SPD prosazujeme demokracii a právě chceme, aby občané se mohli aktivně zapojit na tom podílu, na té správě věcí veřejných, a naopak vládní koalice to nechce. Vládní koalice to nechce. Takže vy prostě odmítáte demokracii. A je opravdu úplně směšné, a už to tady musím zopakovat poněkolikáté, protože naši voliči se vám za to vysmívají, kdy SPD, které prosazuje zákon o referendu a přímou volbu politiků, k tomu se ještě dostanu, to je tady další zákon, který chceme předřadit, tak to je naopak posun demokracie, a protože proti tomu vlastně vládní pětikoalice nemá argumenty, tak říkají, že SPD je ohrožením demokracie, když chceme zákon o referendu. To je úplně už neuvěřitelný tedy! Vám už tak teče do bot, že už takovýmhle způsobem to prostě převracíte všechno. To je úplně neuvěřitelnýé! A ještě to papouškujou i některá provládní média, což je úplně... Ale tak ta už ani komentovat nebudu, protože mým soupeřem nejsou média, ale mým politickým soupeřem jsou politici stran, které mají jiný program, že jo. A na to my se soustředíme. To znamená, takže tohle - ale je to opravdu směšné, a už to tady říkám asi podruhé, potřetí, že ten, kdo prosazuje demokracii, tak je těmi nedemokraty nálepkován jako nedemokrat, aby oni vlastně zakryli to, že ve skutečnosti žádnou demokracii nechtějí. To je úplně, to je opravdu neuvěřitelný, kam jsme se třicet let po sametové revoluci dostali.

V čl. 10, co tedy tady navrhujeme? Tak tady říkáme, že ve stejné věci se může referendum konat nejdříve po uplynutí nejméně tří let ode dne oznámení výsledků hlasování v předchozím referendu. Toto ustanovení zamezuje, a tady si myslím, že to má tu logiku, tak to zamezuje tomu, aby když třeba typicky, dám příklad, občané by rozhodli v referendu, že nechtějí základny, a Fialova vláda přesto ty základny tady bude chtít prosadit, proto tam dáváme to, že rozhodnutí v referendu jde změnit pouze referendem, a samozřejmě, když občané rozhodli, tak aby ve stejné věci šlo hlasovat až za tři roky, protože si myslím, že to referendum i ta příprava, to je tak dlouhý proces, a tak ta otázka bude závažná i vzhledem k tomu kvoru podpisů i té účasti, že samozřejmě ty tři roky jsou úplně optimální, a aby to hned nemohl někdo, nějací politici zvrátit. Takže ta minimálně tříletá doba se v tomto ohledu jeví jako přiměřená.

K tomu čl. 11, který my tam navrhujeme, tak říkáme jasně, že k provedení ústavního zákona o referendu je nezbytné vydat zákon, který upraví způsob ověření správnosti podpisů... Pardon, upraví způsob ověření správnosti údajů na petici. A tady je ten podpis, že? Podle čl. 4 tohoto ústavního zákona dále podrobnosti provádění a vyhlašování referenda, jakož i soudní přezkum ve věcech referenda tak, aby nemohlo dojít k nesrovnalostem při interpretaci a aplikaci ústavního zákona o referendu a aby se referendum mohlo realizovat tak, aby práva oprávněných občanů byla naplněna a výsledek hlasování v referendu byl zjištěn včas a bezchybně. A postupy při provádění referenda budou do značné míry shodné s postupy při provádění voleb do Parlamentu České republiky. Tak to už jsem tady naznačoval. Samozřejmě proto není vůbec od věci a proto tam dáváme, že vlastně to může probíhat v případě, v okamžiku, že to referendum je k vyhlášení a ve lhůtě šesti měsíců by se měly konat volby, zároveň že je termín voleb, tak prostě tam navrhujeme, aby se to konalo v tom termínu voleb, aby občané šli tedy k těm urnám jednou a mohli se zúčastnit jak referenda, tak voleb. Takže to si myslím, že je správně.

Teď se pojďme podívat k té části druhé té naší novely ústavy. V části druhé námi předloženého návrhu ústavního zákona je obsažen návrh změny Ústavy České republiky, kterou rozšiřujeme kompetence prezidenta republiky o pravomoc vyhlašovat referendum a oznamovat jeho výsledek. Půjde o pravomoc nekontrasignovanou. Dochází k rozšíření výčtu návrhů zákonů uvedených v čl. 40 ústavy, k jejichž schválení je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Výčet návrhů zákona je rozšířen o návrh zákona o provádění celostátního referenda, neboť je svou povahou zákonem volebním a upravuje referendum s celostátní působností, je tudíž obdobou volebních zákonů. S touto změnou souvisí i legislativně technická změna v čl. 10a ústavy spočívající v nahrazení slova "referendum" slovy "celostátní referendum". Procedurou podle čl. 40 bude schvalován jen návrh zákona o provádění celostátního referenda, zatímco návrhy zákonů upravující krajské a místní referendum budou i nadále schvalovány standardní procedurou podle čl. 39 odst. 2 ústavy, neboť neupravují referendum s celostátní působností.

Dále se upravuje pravomoc Ústavního soudu rozhodovat o souladu návrhu na konání referenda s tímto ústavním zákonem o celostátním referendu a zákonem o provádění celostátního referenda podle čl. 11 tohoto ústavního zákona. Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven nesoulad návrhu na konání referenda s tímto ústavním zákonem o celostátním referendu nebo zákonem o provádění celostátního referenda podle čl. 11 tohoto ústavního zákona, brání vyhlášení referenda prezidentem republiky.

Takže samozřejmě tady jsem podrobněji představil ten náš návrh zákona o referendu. A znovu bych na úvod zdůraznil, že navrhuji - samozřejmě že to navrhuji předřadit jako první bod dnešní schůze Poslanecké sněmovny, je to bod 27, tisk 8. Vidíte, jak jsme to podali hned. Hned po volbách jsme to podali - je to tisk 8.

No ale je tady - na tom čísle 8 taky vidíte, jak dlouho nám Fialova vláda brání v tom, aby byl tento zákon o referendu projednán. Jak dlouho nám v tom tady vlastně bráníte. Takže teď už máme tisky prostě s trojmístnými čísly a tady to je osmička. A celou dobu Fialova vládní koalice brání zákonu o referendu. Nechcete ho. Místo toho jste si tady za tu dobu, co tady jste, už prosadili jiné návrhy, například okradení tří milionů důchodců o slíbené valorizace, 14 miliard jste vzali zdravotním pojišťovnám a zhoršili jste dostupnost zdravotní péče, a tak dále, a tak dále. A to potom, abyste politicky ovládli Českou televizi, to znamená, aby se změnilo složení rad České televize tak, aby to bylo na stranu vládní pětikoalice. Takže to jsou vaše návrhy.

A my si prostě myslíme, že je místo těchto návrhů a místo toho, abychom tady měli americké základny, tak je potřeba, a to my nechceme, tak je potřeba prostě hlasovat o návrzích, které něco přináší občanům. Takže já chci, aby - tedy já tady navrhuju, aby to byl první bod dnešní schůze Sněmovny, ten zákon o referendu, právě v té souvislosti teď, protože tady na dnešek vláda navrhuje schválení smlouvy o vojenské přítomnosti USA v České republice. A jak jsem říkal už několikrát, tak hnutí SPD je tady jedinou stranou v Parlamentu, která říká "ne" cizím základnám a vojákům na našem území. Nechceme tady cizí základny, cizí vojáky a je to právě... by to měla být otázka na referendum. Takže já bych chtěl, abychom tu smlouvu o jejich amerických základnách v České republice, abychom ji tady vůbec neprojednávali a místo toho abychom projednali zákon o referendu a vyhlásili referendum na to, zdali občané chtějí tady ty americké základny, nebo ne. Ale to Fialova vláda schválně nechce udělat. A paní ministryně Černochová z ODS. Protože nechcete, aby občané o tom mohli rozhodnout, o těch cizích základnách. Je to neuvěřitelné. Je to opravdu neuvěřitelná arogance, ale prostě je to bohužel tak. Je to tak. Prostě je to tak, o nás bez nás. A my tady teď bojujeme za to, aby to nebylo o nás bez nás. To znamená o občanech bez občanů. Takže tohleto je jasné. A jenom bych byl rád, ještě tady dodám, že je to tak, že... tak, takhle bych to nechal.

Tak pojďme dál. Takže to je můj první návrh. Ale samozřejmě těch návrhů tady mám ještě spoustu, protože samozřejmě máme tady palčivé návrhy. Takže jako další bych chtěl říct, že bychom rádi - bych nechal předřadit tisk 12, bod 31, a to bych rád předřadil jako bod číslo 2 této schůze Poslanecké sněmovny, je to návrh zákona SPD, který pracovně nazýváme můj dům, můj hrad. A je to novela trestního zákoníku. No, proč to chci navrhnout? Protože opravdu nám v SPD připadá, že je to prostě důležité téma, protože jak víte, a hovořil jsem o tom tady minulý týden, tak za Fialovy vlády prudce stoupá kriminalita. Prudce stoupá kriminalita. Premiér Petr Fiala prostě z ODS vůbec neřídí tuto zemi, respektive vůbec není schopný řídit Českou republiku. Všechno jde prostě dolů, všechno jde ke dnu. To znamená monstrózní inflace, předražené ceny energií, předražené potraviny, lidé jezdí nakupovat do Polska a do Německa, takže klesají tržby v maloobchodu v Čechách. Protože logicky klesají tržby, tím pádem klesá taky příjem do státní pokladny, z těchhletěch věcí mohl být vyšší. Prostě to už jste - úplně jste roztočili už takovou spirálu. Roztočili jste takovou spirálu prostě kvůli vaší nekompetentnosti a neschopnosti, takže Česká republika se samozřejmě... jde od deseti k pěti s vaší vládou. Ale to mluvím o té ekonomice.

Ale teď o tom, o čem chci teď hovořit, a samozřejmě se u toho obsáhle zastavím, jak jinak, tak je to, že za Fialovy vlády strmě stoupla kriminalita. O 18 % meziročně stoupl počet trestných činů v České republice. To znamená za loňský rok, za rok 2022, o 18 %, tuším asi o 18,2 %, prostě téměř o pětinu, o 20 % téměř stoupl počet kriminálních činů v České republice. To znamená, Fialova vláda na jednu stranu tady vyhazuje desítky miliard, prostě pořád něco řeší v cizině a pořád řeší, pořád tam posílá desítky miliard, do ciziny a cizincům a tak dále, ale na naše vlastní občany kašlete. To znamená, lidé se bojí jít večer domů, už mají strach z vyloupení, z okradení. A o jednu pětinu téměř stoupl počet trestných činů v České republice. A Fialova vláda s tím nic nedělá, premiérovi je to úplně jedno, ministru vnitra Vítu Rakušanovi za hnutí STAN je to jedno taky. Ten by už jenom z tohoto pohledu měl být odvolán, samozřejmě za to, že podepsal ten migrační pakt taky, jako tu reformu migrační politiky. Protože jako to, že buď budeme brát prostě africké a arabské migranty, nebo platit prostě výpalné půl milionu korun, to je otřesný úplně. To je otřesný. Takže samozřejmě ten by měl skončit, ale jako samozřejmě celá odpovědnost jde za premiérem z ODS, že jo? Protože ten mu to odsouhlasil, tyhlety věci. Ostatně vždyť nám tady přece Vít Rakušan říkal na přímý dotaz minulý týden, že si z toho zasedání těch ministrů vnitra členských zemí několikrát telefonoval s premiérem. Takže prostě to je s plným vědomím samozřejmě Fialovy vlády. Je to prostě zrada na českých občanech, je to vlastizrada. A děláte tady další nevratné kroky, kterými prostě společensky, ekonomicky i bezpečnostně ničíte Českou republiku.

No a proč o tom hovořím? Takhle jenom abych ještě tedy uvedl, to jako - to totiž není všechno, jo? Protože o 18 % narostl počet kriminálních činů, ale zároveň prudce vzrostl počet jejich násilných trestných činů. Mimochodem počet vražd v loňském roce stoupl v České republice o 45 %. Slyšíte dobře. Počet vražd v České republice stoupl za Fialovy vlády o 45 %. Čtyřicet pět procent nárůst vražd. To je vizitka Fialovy vlády. Takže to je opravdu šílený stav, co tady je v České republice za ministra vnitra Víta Rakušana z hnutí STAN. A hlavně, že vládní koalice přelepuje tramvaj na ukrajinské vlajky v Praze. Jako na to čas máte, ale abyste tedy něco dělali pro občany, a bují vám tady kriminalita, stoupá vám tady kriminalita, tak na to úplně kašlete.

No a v této souvislosti právě já tady navrhuju, abychom zařadili jako bod číslo 2 ten tisk 12. Je to zákon SPD, kdy my navrhujeme posílení principu nutné obrany v případě - krátce řečeno aby se lidé mohli beztrestně bránit, pakliže jsou napadeni. Ale já to ještě vysvětlím, o jaké případy se jedná, o to jde - můj dům, můj hrad. Takže my navrhujeme posílení principu nutné obrany v případě, kdy je ohroženo zdraví nebo život osoby či jiných osob přítomných v obydlí, do kterého se snaží neoprávněně vniknout cizí osoba. O nutnou obranu se podle našeho návrhu má jednat, je-li obrana vedena vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, pokud takové jednání - samozřejmě zabránit vniknutí, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby. Takže my zakotvujeme tu zásadu můj dům, můj hrad. To znamená, krátce řečeno, když někdo... Já nevím, proč se tomuto zákonu bráníte? Protože já si pamatuju, že v předminulém volebním období byl tento náš zákon zamítnut tady ve Sněmovně. Byl zamítnut. Ono se to dostalo, jestli si to pamatuji dobře, až do třetího čtení. Byl zamítnut. To je normálně jako opravdu podraz na všechny slušné občany.

To znamená, my tady jasně říkáme, jaké jsou podmínky. To znamená, když vám někdo vypáčí okno, rozbije okno, vylomí zámek, vylomí dveře a tak dále, no tak je snad zřejmé, že překonal násilím překážku, a že pakliže doma prostě třeba ve spánku najednou vstanete rozespalí a teď máte někoho doma a pronikne vám přes dveře, tak přece podle našeho názoru by ten člověk, co tam bydlí, měl být v právu. Proč by se měl prostě rozespalý člověk, který tam spí s manželkou a s dítětem, rozmýšlet ve tmě, jestli je v právu, nebo není? Prostě podle mého názoru je adekvátní vytáhnout zbraň a prostě se bránit proti tomu, který vám vnikl násilně do obydlí. Já nevím, co je na tom špatného. Já vůbec nechápu, co je na tom špatně. Přece a priori tam nemá co dělat ten člověk, a ne jako dneska, že se máte rozmýšlet, jestli se jedná o přiměřenou obranu. Jak se máte rozmýšlet rozespalý v noci? Tady vůbec nejde ani o to, jestli ten útočník má v ruce nějakou zbraň. Jak máte v noci rozespalý vidět, jestli je to mistr světa v karate nebo jestli má v ruce nějaký nůž? Ten, kdo je přeborníkem v nějakém bojovém umění, nic proti bojovým uměním, naopak, ale jenom vám říkám, že prostě ten, kdo násilím vnikne do vašeho obydlí a přistihnete ho tam, tak prostě musí být v právu automaticky ten člověk, který je tam doma. Nevím, proč by se měl někdo rozmýšlet.

To máte jako ten případ toho přepadení, kdy to bylo, dva roky zpátky, u Plzně, jak tam na okraji obce vnikl právě propuštěný recidivista, vnikl do toho obydlí, tam spal pán v důchodovém věku s manželkou, vytáhl střelnou zbraň a zabil ho, normálně ho střelil tuším do břicha. No a teď toho pána měsíce popotahovali a zjišťovali přiměřenou obranu. V noci! Jestli si pamatujete ten případ, pak, když se to šetřilo, tak se zjistilo, že ten propuštěný recidivista byl vrah, že seděl za vraždu a potom ho propustili po odpykání trestu. Takže normálně vrah k vám vnikne v noci do obydlí, pán vytáhl legálně drženou zbraň, střelil ho. Já si myslím, že to udělal úplně správně. Já jsem o tom plně přesvědčen, že co tam má co dělat člověk, který násilím vám vnikne v noci do obydlí na kraji obce, a co tam má dělat, spí mu tam v noci manželka, co tam asi má dělat? Podle stávajících zákonů se ho zřejmě měl zeptat, jestli se může přiměřeně bránit, nebo v noci prozkoumat, co má tedy ten člověk v ruce. A to ani nevěděl, že to je propuštěný recidivista a že to je propuštěný vrah. To je prostě neuvěřitelný, co se tady dneska děje.

A my prostě říkáme, že je potřeba udělat novelu a je potřeba udělat zákon můj dům, můj hrad. My to tady navrhujeme už třetí volební období jako SPD, dokonce třetí volební období, to první volební období to ještě nebylo za SPD, to jsem ale navrhoval také. Takže tady to prostě trpělivě navrhuju a nechápu, proč to ostatní strany nechtějí. Já to prostě nechápu. Já se k tomuto návrhu zákona plně hlásím, protože jak říkám, když někdo překoná násilím překážku a vnikne mi do domu nebo do bytu, ten člověk tam prostě nemá co dělat, ten narušitel. Nemá tam vůbec co dělat. Není možné ani na vteřinu pochybovat o tom, že je v právu ten člověk, co tam bydlí. Tak to prostě je.

My si myslíme, nejenom že ten náš návrh zákona je samozřejmě dlouhodobě aktuální, to v každém případě, ale myslíme si, že i z toho pohledu, proto to teď navrhuju znovu a znovu, já už jsem samozřejmě navrhoval několikrát to tady předřadit, ale vzhledem k tomu, že za Fialovy vlády stoupá prudce kriminalita v České republice a Fialova vláda nezvládá kriminalitu, a přestože občané platí daně a mají právo na bezpečí, mají právo na to, aby jim stát garantoval základní bezpečnost, tak Fialova vláda toho není schopna, protože se věnuje pořád Ukrajině a Ukrajincům, a já nevím, nákupům nějakých zbraní v Americe, předražených, a všechno možné, tak prostě vy jste se vykašlali na občany, tak jim aspoň umožněte, aby občané získali tu právní jistotu, že když budou doma přepadeni, mohou se bránit, aniž by se obávali postihu. A o nějaké přiměřenosti tady nemůže být řeč. Znovu říkám, jasně tady píšeme, když někdo neoprávněně vnikne do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, pokud toto jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života.

Tohle je samozřejmě zrovna ten moment - už zase jsem slyšel nějaké řeči, co když někdo si překopne míč, nějaké dítě, na zahradu a půjde si pro ten míč? No tak to tam nedávejme a dejme tam jenom ty první věci. Ale to také není, protože tam by se prokazovalo to ohrožení života. To je jako dneska, že jo. Takhle byste mohli argumentovat úplně v jakékoliv životní situaci. Tak to přece není. Náš zákon přece vůbec neříká, že když někdo kopne míč na zahradu, že tomu dítěti může někdo ublížit. To přece neříkáme. To je přesně naopak. Byl bych rád, aby tady nikdo takovým způsobem neargumentoval. To prostě není pravda.

Co k tomu dodat? Fialova vláda k tomuto návrhu už zaujala stanovisko. Jenom pro občany vysvětlím, že když se podá jakýkoliv návrh zákona, tak to musí projít vládou a vláda k tomu dává kladné nebo záporné stanovisko. No a Fialova vláda samozřejmě zaujala k našemu návrhu nesouhlasné stanovisko, protože Fialova vláda nechce chránit bezpečí občanů. Vy na to kašlete. Vám je to jedno. Vy prostě nechcete chránit bezpečí občanů. Proto Fialova vláda k našemu návrhu zákona zaujala negativní stanovisko. Vy nechcete bezpečí občanů. Vy nejste schopni občany ochránit sami, proto se zvyšuje kriminalita, protože je to tady v troskách, v tomhle státě, kvůli vaší vládě. Bohužel, nikdo to neorganizuje evidentně, politické zadání máte jiné. Ministr Rakušan raději vyvěsí ukrajinskou vlajku, než aby se věnoval bezpečnosti občanů, jako věnuje čas úplně jiným věcem, čas a energii, no a zaujali jste negativní stanovisko. Takže je to samozřejmě problém.

Takže já bych chtěl k tomuhle ještě jednou říci, že jako bod číslo 2 navrhuju zařadit dnes tu novelu trestního zákoníku.

Návrhů na předřazení tu mám ještě asi 30, tak teď jen vybírám. Dostal jsem se teprve k druhému. Jelikož víte, jestli mám správnou informaci, tak jsme v prvním dnu schůze, takže se nemusím ani hlásit do 30 minut k návrhu změny schůze, tak si pak udělám ještě nějakou hygienickou přestávku. A musíme to samozřejmě donavrhnout, protože vidíte, že moje návrhy jsou hodně závažné a že jsou velmi aktuální. Já jsem jenom chtěl říct, já jsem tu měl nějaký dotaz, takže já tady budu ještě nějakou dobu navrhovat a potom vím, že tady mají i kolegové nějaké návrhy, tak aby dostali prostor i kolegové. Já se pak ještě samozřejmě vrátím. Asi takhle bych teď viděl ten horizont.

Teď bych rád navrhl ještě další změnu. To je ta naše novela ústavy, protože - ne, pardon, teď jsem se přehlédl. Máme tady návrh - tisk 5 bod 24. A to, co tady je ta situace, protože Fialova vláda kvůli té nekompetentní politice, tak čím dál tím více lidí si musí půjčovat. Jsou tady jasné statistiky, že lidi prostě nemají peníze, nezbývají jim úspory, takže si berou půjčky a pak padají do exekucí. Logicky. Ostatně už jsem o tom mluvil loni, že za Fialovy vlády došlo, a to byla statistika, to jsem tady citoval, bylo to v polovině loňského roku, že za Fialovy vlády prudce stoupá počet lidí, kteří se dostávají do exekucí. A to je samozřejmě problém.

Fialově vládě je to jedno úplně. Vy na to kašlete. Vy vydáváte desítky miliard na Ukrajinu a Ukrajincům, kteří tady ještě zneužívají dávky, jak jsme se dozvěděli z reportáží. A jsem rád, že to televize Prima odvysílala, protože já jsem tady na to upozornil několikrát a byl jsem okamžitě osočen, zase tady lhali poslanci vládní pětikoalice, že jsem prý proruský a proputinovský. Přitom já vůbec proruský ani proputinovský nejsem, vůbec, samozřejmě. Já jsem pročeský. Ale takže vy tady odvádíte pozornost, když jsem tady o tom hovořil a když jsem říkal, že se máte věnovat radši českým občanům, že tady miliony lidí se dostávají do velkých finančních problémů. No a prostě je to tak. Je to tak. Ale pro vás jsou na prvním místě zájmy Bruselu, Berlína, Kyjeva, Washingtonu. Ale zájmy českých občanů, na ty vy kašlete.

Takže my tady máme návrh, abychom zestátnili exekutory, krátce řečeno. Protože já myslím, že ta situace je neúnosná Je to tisk 5 bod 24 a já bych to chtěl předřadit jako bod 3, protože evidentně tady s Fialovou vládou není vůbec žádná řeč. Takže my bychom chtěli zestátnění exekutorů. A cílem našeho návrhu je zrušení zákona o soudních exekutorech a navrácení exekucí zpět do rukou státu. Prostě činnost soukromých exekutorů podle našeho názoru provází řada negativních jevů. Jejich materiální zainteresovanost na výsledcích exekuce sice na jednu stranu vedla ke zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, ale především na úkor postavení dlužníků. Proto by bylo vhodné se vrátit k předchozí úpravě před rok 2001 a najít efektivní způsob motivace státních úředníků k rychlému průběhu exekucí, který nevyvolá podobné negativní efekty, jako tomu bylo v případě soudních exekutorů. A musím tady říct, že vláda Andreje Babiše, když jsme to předkládali v minulém volebním období, tak s návrhem nesouhlasila. Vláda Andreje Babiše řekla nesouhlasné stanovisko k zestátnění exekutorů. Ale my si prostě myslíme, že... my prosazujeme zestátnění exekutorů. Takže je to další zásadní rozdíl mezi hnutím ANO a námi. Ale tak to je jako legitimní. My prostě prosazujeme zestátnění exekutorů a je to prostě tak. Takže já bych vás chtěl požádat, abychom jako bod 3 zařadili návrh zákona, který by uzákonil zestátnění exekutorů. Takže to je návrh číslo 3, který bych chtěl předřadit.

No a samozřejmě potom se pojďme podívat na naše další návrhy, které chceme předřadit, protože opravdu, nezlobte se na mě, ale americké základny v České republice versus to, co řeknu teď například, že chceme zvýšit příspěvek na péči těžce zdravotně postiženým lidem v prvním a druhém stupni závislosti, na péči jiných osob samozřejmě, protože ti občané si nemůžou sami pomoci, ti těžce invalidně postižení občané, tak prostě to je důležitý zákon z našeho pohledu. No a já musím říci, že - takže to je bod 4, který navrhuju předřadit. My chceme prostě, aby se tady projednalo zvýšení příspěvku na péči těžce zdravotně postiženým lidem. A to je také aktuální, protože minulý týden se ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS vyjádřil, a to je opravdu úplně plivnutí do tváře všem zdravotně postiženým lidem, že vláda nenajde peníze a nebude mít peníze a nenajde peníze na zvýšení příspěvku na péči pro těžce zdravotně postižené občany. Přímo to prostě na rovinu řekl. Ministr Jurečka s tím souhlasí, ministr práce a sociálních věcí za KDU-ČSL. Já bych rád upozornil, že ten příspěvek na péči se už nezvyšoval od roku 2016. Od roku 2016 se už ten příspěvek nezvyšoval, a když jsme to počítali, jaký je nárůst inflace od roku 2016 do letošního roku, tak je dohromady 40 %. Takže ten příspěvek na péči se sedm let nezvyšoval, inflace plus 40 %, když to prostě sečtete. No, jenže ti invalidé, ten příspěvek na péči je třeba 800 korun dneska. A za to si ale ten zdravotně postižený člověk žádné služby nekoupí. A teď si vezměte, koho se to týká. To je první, druhý stupeň závislosti na pomoci druhých, což jsou třeba například zdravotně postižení občané na invalidním vozíku, a potřebuje ten zdravotně postižený člověk přeložit večer na postel z toho invalidního vozíku. A on se tam sám prostě neumí třeba přeložit. A teď má na tu službu 800 korun. Za to si žádnou službu nekoupí. Sociální službu. To znamená, to je opravdu neskutečná bezohlednost ze strany Fialovy vlády, a ještě to přímo ministr Stanjura z ODS řekl minulý týden, že prostě peníze na zvýšení příspěvku na péči nejsou. To znamená, na dávky Ukrajincům jsou, kteří tady zneužívají dávky ještě, mladí práceschopní Ukrajinci se tam válejí někde na ubytovně, jak jsme viděli v té reportáži na Primě, zneužívají dávky, místo aby šli bojovat na Ukrajinu, když už tedy by něco chtěli dělat. Jenže oni nechtějí nic, nechtějí to ani to. A na lidi, kteří si nemohou sami pomoct, tak na ty peníze nemáte.

Takže my prostě říkáme jasně, že ta výše příspěvku u osob s lehkou nebo středně těžkou závislostí je absolutně nedostatečná a nemůže prostě zajistit výše toho příspěvku pořízení odpovídající kvalifikované péče či pořízení pomůcek těmto občanům. Proto my navrhujeme zvýšit příspěvek lidem do 18 let věku v prvním stupni na 4 950 korun měsíčně místo nynějších 3 300 korun a ve druhém stupni závislosti na 9 900 korun místo současných 6 600 korun. Tělesně postižení nad 18 let věku by pobírali v prvním stupni závislosti 2 640 korun na základě našeho návrhu a ve druhém stupni 6 600 korun měsíčně. Nyní činí tyto příspěvky 880 korun, představte si, jak jsem říkal, a 4 400 korun. Takže my to prostě chceme v každém případě... Jinak vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko. No, tak to opravdu bylo ještě stanovisko, když jsme to předkládali někdy před rokem. Teď už k tomu vláda zaujala evidentně zcela negativní stanovisko. Takže samozřejmě tohleto je bod číslo 4, který já tady předkládám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším. Prosím, jak se přesně jmenuje, ještě jednou, ten bod 4?

 

Poslanec Tomio Okamura: Je to tisk 9 a je to poslanecká novela zákona o sociálních službách.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji.

 

Poslanec Tomio Okamura: Takže to je bod číslo 4.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: A prosím ještě, kdy byste si ho přál zařadit?

 

Poslanec Tomio Okamura: Jako čtvrtý bod. (Předsedající: Jako čtvrtý bod.) Ano, to je jako bod číslo 4, říkám, že to chci jako čtvrtý bod. Takže toto je náš další návrh. A potom tedy tady se podívám... (nahlíží do svých materiálů) ... protože tady máme další návrhy. Tak, já si další návrhy nechám ještě na další fázi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A v tuto chvíli je s přednostním právem přihlášena paní předsedkyně Schillerová, ale mám informaci, že pouští - je to tak? Ať dodržím tedy...

 

Poslanec Josef Cogan: Tak já si dovolím spíš technicky požádat o přestávku na jednání klubu STAN v rozsahu pěti minut.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pěti minut? (Poslanec Cogan přitakává.) Ano, dobře, vyhlašuji tedy přestávku do 17.54 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 17.49 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.54 hodin.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych pokračoval. A prosím pana předsedu Výborného. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, děkuji i za vstřícnost kolegů z opozice. Vzhledem k tomu, že ta debata o programu této schůze přece jenom se nám poněkud košatí a čeká nás projednávání i toho bodu, této mezinárodní smlouvy, tak prosím, aby bylo dáno hlasovat, že dnes budeme jednat i hlasovat po 19., 21., případně i 24. hodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Já jsem zagongoval a přivolal jsem paní poslankyně, pány poslance. Takže budeme hlasovat o tom, že budeme pokračovat v jednání po 19., 21. a 24. hodině. S náhradní kartou číslo 15 pan předseda Vondráček. A viděl jsem, že je zde zájem o odhlášení? (Ťukání do lavic.) Odhlásil jsem vás a opět se prosím, přihlasme (Hluk v sále.)

 

Budeme hlasovat o tom, že budeme pokračovat dnes po 19., 21. a 24. hodině na základě návrhu pana předsedy Výborného.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 163, pro bylo 90, proti 22. Výsledek: přijato.

 

Můžeme tedy pokračovat a s přednostním právem je přihlášena paní předsedkyně Schillerová, poté pan předseda Fiala a poté pan předseda Babiš.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Protože jsme ještě ve fázi před schválením programu, tak já jako bývalá ministryně financí navrhuji zařadit nový bod s názvem Návrat transparentnosti rozpočtové politiky České republiky. A prosila bych ho zařadit dnes po pevně zařazených bodech. A teď dovolte, abych ho odůvodnila.

Vážené dámy, vážení pánové, zítra to bude týden, co vláda schválila předběžný návrh státního rozpočtu na příští rok. Dnes ráno jsem se znovu dívala do elektronické knihovny legislativního procesu neboli do takzvaného eKLEPu, abych zjistila jen těžko uvěřitelnou skutečnost, že ani po týdnu Ministerstvo financí tento materiál do systému nenahrálo a neposkytlo ho tak ani Parlamentu, ani ostatním ústředním orgánům státní správy a jednotlivým rozpočtovým kapitolám, které přitom bez něj nejsou schopny splnit své zákonné povinnosti související s přípravou rozpočtu na další rok. Marně si lámou hlavu nad tím, z jakého důvodu probíhá příprava zákona roku v režimu "přísně tajné", z jakého důvodu jsou porušeny všechny dosavadní zvyklosti a pravidla transparentnosti. A nejen transparentnosti, protože toto bezprecedentní tajnůstkářství znemožňuje i rozpočtový proces samotný. Připomíná mi to nedávný, poměrně nehorázný rozhovor ministra financí Zbyňka Stanjury pro Český rozhlas, který se týkal 54miliardové položky v kategorii úspory na dotacích, velkolepě oznámené na dnes už legendární tiskové konferenci k daňovému balíčku ve Strakově akademii. Cituji z rozhovoru: Můžete, pane ministře, říct nějaký konkrétní příklad dotace, kterou prostě zrušíte? - Můžu, ale neudělám to. - To je škoda. - Já myslím, že to není škoda, odpověděl pan ministr. Tolik ochutnávka stylu, jakým si šéf státní kasy z ODS představuje způsob komunikace s daňovými poplatníky o částce, která - pro představu - představuje celý roční rozpočet Ministerstva průmyslu nebo Ministerstva zemědělství. Kde vzal ministr financí 54 miliard korun? Neřekne. Mohl by říct, ale neřekne, neukáže. No a nyní, jak vidíme, tak nám ministr Stanjura patrně neukáže ani návrh rozpočtu na příští rok, tedy zákon roku.

Vážené paní nepřítomné ministryně (otáčí se k vládní lavici), vážený pane - jeden - ministře, opravdu je tohle za vás v pořádku? Jste si jisti, že znáte závazná čísla výdajů svých kapitol na příští rok, aby je mohli správci vašich kapitol v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech podrobně rozepsat do systému státní pokladny? Jste si jisti, že informace o výši deficitu, která se má podle vyjádření pana premiéra pohybovat v intervalu 235 až 270 miliard korun, je dostatečně vypovídající pro plánování rozpočtu na klíčové agendy vašich rezortů? Jejich provozních výdajů? Jejich investic? Evropského kofinancování? Také je budete plánovat a rozepisovat do státní pokladny v intervalech od - do? Opravdu? Myslíte, že tímto způsobem může vzniknout funkční rozpočet na příští rok? Nebo to bude ještě větší zmetek než rozpočet na rok letošní, jehož celoroční deficit byl překročen už v první polovině června?

Zástupci Pirátské strany - vidím tam jednu paní poslankyni - obracím se i na vás. Vaším velkým tématem, pokud moje paměť sahá, vždy byl rozklikávací rozpočet. Tolik jste za něj bojovali, až nakonec nebudete mít rozpočet žádný, natož rozklikávací. Tvrdíte, že vše, co není tajné, má být veřejné. A co je tajné, to stanoví zákon. A já s vámi souhlasím. Máte ale opravdu pocit, že státní rozpočet je věcí tajnou? Pane premiére - nepřítomný, pane ministře pro legislativu - přítomný, prostřednictvím... vlastně to nemusím... Legislativní rado vlády, obracím se na vás. Do konce června musí podle zákona obdržet jednotlivé kapitoly závazné návrhy svých rozpočtů.

K tomu zbývají všehovšudy tři pracovní dny. Apelujete dostatečně na ministra financí, který podle vyjádření předsedy rozpočtového výboru pravděpodobně ztratil povědomí o tom, co se děje kolem něho, aby splnil alespoň svou základní zákonnou povinnost?

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych nyní vyjádřila svou upřímnou pochybnost, že nějaký schválený materiál k rozpočtu vůbec existuje, a vede mě k tomu jednoduchá matematika. Totiž původní materiál z 31. května počítal s příjmy státního rozpočtu ve výši 1 bilion 899 miliard korun a výdaji ve výši 2 biliony 139 miliard korun, a tedy s deficitem ve výši 235 miliard korun. Zároveň tento materiál avizoval snížení prostředků na platy v rozsahu 21 miliard korun, odložení valorizace plateb za státní pojištěnce v hodnotě 14 miliard korun nebo snížení alokace na vědu a výzkum v rozsahu 4 miliardy korun. A teď prosím zpozorněte. Minulý týden vládou schválený materiál, který je zatím zahalen tajemstvím, podle Ministerstva financí pracuje s naprosto stejnými příjmy, naprosto stejnými výdaji a naprosto stejným deficitem jako materiál z konce května. Na rozdíl od něj ale podle vyjádření členů vlády neobsahuje ani snížení platů za 21 miliard, ani odložení valorizace plateb za státní pojištěnce za 14 miliard, a snad ani - o tom se ještě vede debata údajně - snížení prostředků na vědu a výzkum za 4 miliardy korun. Na výdajové straně tedy přibylo 40 miliard korun výdajů, aniž by to mělo jakýkoli vliv na celkové číslo plánovaných výdajů.

To, dámy a pánové, vykazuje znaky zázraku. Přiznám se, že na jednotlivé neznámé v této rovnici jsem opravdu velmi zvědavá, a řeknu vám, že se buď jedná o operaci natolik obdivuhodnou, že by náš ministr financí měl být okamžitě nominován na cenu švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy, anebo o žádnou zázračnou rovnici nejde a celý náš příští rok, rozpočet na příští rok, je prostě jedna velká nerovnice s tolika neznámými, že vložit ji transparentně do eKLEPu by znamenalo nominovat Zbyňka Stanjuru na šestého ministra Fialovy vlády, který bude přesunut na pětikoaliční střídačku.

Já vůbec nechápu, jak chce tato vláda kohokoliv přesvědčovat o jakýchkoliv úsporách. Rozpočet na letošní rok je v naprostém rozvalu. Ekonomové se přou, jestli skončí s deficitem 350, nebo 400 miliard. Možnosti, že by snad ještě mohl skončit s naplánovaným schodkem 295 miliard, se ze setrvačnosti drží už jen ministr financí Zbyněk Stanjura. Ale i on bude muset co nevidět z koně mířícího střemhlav do zdi seskočit. A já se ptám: Vůči jakému číslu má probíhat ona 150miliardová konsolidace? Vůči nereálnému plánu, který nebude dodržen? To by samozřejmě znamenalo, že nebude dodržena ani představená konsolidace. Jaký má potom celý váš balíček smysl, když ani nevíte, oproti čemu spoříte a k jakému výsledku se chcete dospořit?

A další otázka. Rozpočet na příští rok. Pokud bude jeho deficit, premiérem nevyloučený, 270 miliard, znamená to, že letošní rozpočet, oproti kterému chcete schvalovaným balíčkem ušetřit 98 miliard korun, skončí deficitem 368 miliard a stane se tak druhým nejhorším výsledkem v dějinách naší země hned po covidovém roce roku 2021?

Dámy a pánové, jistě uznáte, že to jsou mimořádně závažné otázky. A já si dost době nedokážu představit jakoukoli seriózní diskusi v Poslanecké sněmovně o zákonech v dopadech v řádu stovek milionů či jednotek miliard, pokud Ministerstvu financí nesedí základní čísla v rozsahu vysokých desítek miliard. Dokud nebude upraveno fiasko letošního rozpočtu, kde v důsledku triků a podvodů Zbyňka Stanjury nesedí 150 miliard korun, dokud nebude tento rozpočet zreálněn, není možné vést seriózní debatu o rozpočtu na příští rok. Dokonce, jak vidíme, není možné rozpočet na příští rok ani sestavit a zveřejnit. A samozřejmě už vůbec není možné plánovat a realizovat jakékoli vážně míněné konsolidační strategie, protože každá z nich je odkázána chaosu, nevěrohodnosti a neúspěchu.

Ze všech těchto důvodů žádám o zařazení mimořádného bodu s názvem Návrat transparentnosti rozpočtové politiky České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A prosím, za jaký bod to zařadíme? (Já jsem říkala po pevně zařazených bodech.) Po pevně zařazených. Dobře, dobře, děkuji.

Další byl přihlášený pan předseda Fiala, ale ten se teď omlouval, takže z dalších přihlášených je pan předseda Babiš. Já mezitím přečtu omluvy.

Paní poslankyně Adámková od 15.45 do 18.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Dražilová od 19 z pracovních důvodů, pan poslanec Feranec od 19 z rodinných důvodů, pan poslanec Kobza od 17.30 do 20 z pracovních důvodů, paní místopředsedkyně Kovářová od 15 z pracovních důvodů, paní poslankyně Mračková Vildumetzová od 17.35 z rodinných důvodů, paní poslankyně Pastuchová od 17.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Síla celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Svoboda od 18 do 22 z pracovních důvodů, pan poslanec Vondráček od 18 z pracovních důvodů, pan ministr Lipavský od 17 z pracovních důvodů. A poté ruším omluvu, která byla do 18 u pana poslance Vojtka.

Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já mám několik bodů. Začal bych tedy s bodem, který se týká paní ministryně, a není to ta smlouva. Jedná se o tu gigafactory, jedná se o letiště Líně. Nebudu se vracet, kdo tehdy pronajal to letiště na 50 let. Myslím si, že jsme za to nedostali vůbec nic. No a to letiště je certifikováno NATO, je to skvělé letiště.

Teď, když Volkswagen oznámil, že se na nás asi vykašle, protože odchází do Ameriky a dostane tam pobídku 235 miliard, tak jsem tady zaznamenal... Ještě navíc tedy Volkswagen nám říká, že vlastně Škoda Auto bude vyrábět dokonce jenom spalovací motory, tak nemám z toho dobrý pocit. Nevím, jestli vláda je v klidu, já bych tedy v klidu nebyl, aby nám nakonec tu Škodovku neodvezli.

No a teď jsem se dočetl, že pan Očko, to je asi šéf CzechInvestu, říká, že gigafactory u Plzně bude i bez Volkswagenu a Česko má další zájemce. Prosím vás, ve Francii zatím Macron už má dva projekty. Jeden za 2 miliardy eur a v Dunkerku má údajně postavit novou gigafactory za 5,7 miliardy eur a dostane dotaci - kterou tak pan premiér nemá rád, ty dotace, ale to vymyslel Brusel - 1,5, miliardy eur.

Takže já mám z toho špatný pocit, paní ministryně. A víte proč? Protože někdo, a spíš je to váš koaliční partner, by chtěl zbourat tu dráhu. Tam jsou asi nějaké kšefty. A navíc jsem četl, že jsou tam dokonce nějaké ekologické zátěže. Než jsem se stal ministrem financí, tak tam nejvíce dělali kšefty. Takže já bych byl velice rád, pokud vláda neukáže jasný papír, že skutečně tam někdo bude investovat... Ale já si myslím, že je to úplné blbý nápad dělat to v Plzni, protože my máme plnou zaměstnanost - nebo jak to mám říct? Zkrátka všichni, kteří chtějí pracovat, můžou.

Můžeme si povídat o tom, co udělal Nexen v Žatci, jaký to mělo dopad na region, na naše živnostníky, na průmyslovky a tak dále. Ano, byla doba pobídky, stříhaly se pásky a tak dále. Ale zpětně možná na to můžete mít i jiný názor.

Takže já bych ale navrhl bod, aby zkrátka toto letiště bylo zachováno pro armádu a aby to nezkoušeli s tou gigafactory, abychom se nedožili toho, že tam někdo rozmlátí ten beton a bude tam dělat ekologické zátěže, a potom tam nikdo nepřijde a vůbec ta lokalita bude úplně na nic. Takže to je ten můj návrh, abychom tady probrali bod gigafactory v Plzni.

Další věc. Já k té smlouvě a tomu, co tady vlastně přednášel pan Okamura, chci říct jenom to, že hnutí ANO nemá problém s referendem na tuto věc. Nemáme. Státní exekutory určitě podpoříme. Já jsem vždycky říkal, že stát má dělat insourcing, že to má dělat jako firmy. Příspěvek na péči není problém.

Co se týká té smlouvy, prosím vás, žádné základny, žádní vojáci tady nebudou. Je to triviální smlouva. Mimochodem, tu smlouvu má Rumunsko od roku 2005, takže 18 let. Bulharsko od roku 2006. Takže si to může každý ověřit, že tady žádné základny ani vojáci nebudou. Je to smlouva. Maďarsko má tu smlouvu, Viktor Orbán, největší zlo Evropy, jak to mainstream říká. Takže myslím, že je to jasné. Myslím, že to velké nebezpečí pro nás je ta ilegální migrace, a k tomu se dostanu až úplně nakonec.

Další bod, který bych chtěl navrhnout, je nový bod a to je Vystoupení premiéra Petra Fialy na Evropské radě ohledně migračního paktu, a to jako první bod této schůze. Já jsem strašně rád, že V4 se setkala, a je strašně zajímavé číst ty výstupy. Co říká pan Morawiecki? Dnes nás spojilo téma migrace. Nelze podporovat organizace, které se věnují pašování lidí, nelze podporovat ani teroristické organizace. Některé nevládní organizace byly takto odhalené. Nesouhlasíme se žádnými kvótami a počty migrantů, které je třeba přijmout. EU se musí soustředit na vnější ochranu. Hovořili jsme o klimatické politice, a tak dále. No, takže to je strašně zajímavé. Orbán tam vystoupil taky a říká, že migrace má řešení, ale to EU nechce realizovat. To je samozřejmě to řešení. Já se k tomu dostanu jako k poslednímu bodu, kde v podstatě pan ministr Rakušan manipuluje ty mandáty a mění stále stanovisko. Já si myslím, že to je absolutní katastrofa, co se stalo.

Takže pan premiér Fiala řekl: Uprchlické kvóty nejsou řešením, nefungují, nemohou. Musíme spolupráci posílit, země původu, zlepšovat návratovou politiku a tak dále. Takže to je samozřejmě stanovisko, které vím, že píšou ti úředníci. Ale já myslím, že vy si vůbec neuvědomujete, co jste udělali, že to je vlastně ta pozvánka. Já se k tomu vrátím v tom dalším bodě.

Takže můj návrh je, že pan premiér podle mého názoru by měl teď říct no, ten Rakušan to podělal a já na Evropské radě vystoupím a podpořím Polsko. Co říká Polák, náš spojenec? Říká, že chce na to celostátní referendum. Polák říká, že to, co se stalo, je proti svrchovanosti toho státu. Když už jste tedy podělali to předsednictví, prosím vás, a teď jste podělali ty kvóty, tak pan premiér má teď možnost udělat, jako jsem to já udělal s Chovancem. Chovanec odsouhlasil ty kvóty, a když se vrátil, tak jsme byli proti. Dokonce nás potom žalovali, ano, a vyhráli jsme to. My jsme tomu zamezili. Takže pan premiér by měl říct, že zkrátka to Rakušan podělal a že vystoupí na té Evropské radě a řekne, že Česká republika s tím nesouhlasí. Protože nevím tedy, jak se na té V4 tam domlouvali. V4 měla jasnou strategii a 29. června 2018 ve čtyři ráno jsme to zabili. Nedovolili jsme tu legislativu nikým nevolenými komisaři. Nedovolili. A teď zkrátka je to problém. Takže to je ten další bod.

Potom jsem chtěl, protože vám se skutečně v té Evropě nedaří a každá ta návštěva Evropy je peklo. Vy vůbec nerozumíte tomu, co je svrchovanost, co je to místo, kde sedí pan premiér Fiala vedle Macrona, a teď nevím, jak se jmenuje ten nový švédský premiér. Už tam nesedí Magdalena, která byla vždycky šťastná, kolik má těch šaría center. No, dneska tam má no-go zóny a snad největší kriminalitu v Evropě.

Takže teď mám další bod, který je absolutně zásadní pro budoucnost a svrchovanost České republiky. Zásadní. Já mám z toho velký strach, protože když poslouchám toho vašeho nového ministra, který je tam úplně na prd - proč ho tam má vůbec? V EU už skončilo předsednictví. Jako nezvládli jste ho. Vypadlo z toho peklo - euro, emise, spalovací motory, všechno jste pokazili. Teď ještě do toho ty kvóty.

Teď to největší nebezpečí - a vlastně s tímhle ten váš ministr, který tedy v aroganci může soutěžit s tím ze STANu, s panem Síkelou. Tak o co se jedná? Francie a Německo důvěrně jednají, jak obejít smlouvy na zrušení jednomyslnosti hlasování v EU. Ano? A tady to potvrzují, je to rozhovor v Euroactivu, kde Francouzka Laurence Boone a Němka Anna Lührmann říkají, že Německo a Francie zejména zvažují přechod od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou v oblasti, jako je zahraniční politika nebo daně, aby se podle nich EU stala flexibilnější nebo přijme nové členy. Finta spočívá podle nich v tom, že právní změna by byla možná již v rámci stávajících smluv, a to díky takzvané překlenovací doložce. Toto ustanovení umožňuje změnu legislativních postupů, aniž by muselo dojít k formální změně smluv EU. Toto je možnost, kterou chceme prozkoumat, abychom si udrželi naši sílu jako globální hráč ve společné zahraniční a bezpečnostní politice EU, prohlásila Lührmannová pro Activ a dala najevo svou důvěru, že tohoto budeme schopni dosáhnout.

No a tady francouzský protějšek Laurence Boone zdůraznila, že takový vývoj představoval důležitý krok k větší integraci, efektivity. Ne. Důležitý krok k tomu - vy jste tam už dneska do počtu a potom bychom tam už, ti další, kteří přijdou po vás, tam ani nemusí chodit. Protlačení změny přes odpor malých zemí se má dít postupně. Pokud se přechod na hlasování kvalifikovanou většinou provede nejprve omezeným a velmi pragmatickým způsobem, aby se ukázalo, že sedmadvacítka je schopna reformy. Francie a Německo prosazují důkladnou reformu EU před přijetím dalších kandidátů, jako jsou země na Balkáně nebo Ukrajině. No to je skvělé. Já si strašně pamatuju, jak mému příteli Zoranu Zaevovi, premiérovi Severní Makedonie, který se ráno vzbudil a myslel na Evropu, večer zaspal, myslel na Evropu, bránil tu hranici, neschengenně, z Řecka chodili ti ilegální migranti a pašeráci. Změnil název, změnil ústavu, všechno, a ta Merkelová mu nesplnila ten slib, že by se začali s ním bavit, možná 15, 20 let o tom, že by jednou mohl se stát...

Takže o co tady jde? Já chápu, že Německo, které přispívá 53 miliard eur do rozpočtu, nebo Francie, že asi možná některé štve a ani tak moc ne, ale někteří jiní, o tom, že my máme to právo taky do toho mluvit a taky něco jako prosazovat. Takže to je samozřejmě absolutně šílené. Pokud by mělo tohle nastat, tak to je vlastně předání svrchovanosti České republiky do Bruselu! Tak jak to chce ten váš nový ministr, který je úplně zbytečný, pro EU, pan Dvořák. No a co teď říká Berlín i Paříž? Tvrdí, že odpor menších členských zemí k reformě už není takový radikální. V společném postoji se 13 členských států loni postavilo proti jakékoliv radikální úpravě zakládajících smluv EU. Hlasování kvalifikovanou většinou v Radě EU znamená nutný souhlas 15 z 27 členů, které (kteří) musí zároveň reprezentovat alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. Tyto země, včetně České republiky - a to já nevím, ale za nás to tak bylo - Maďarska a Polska se právě bojí, že při změně hlasování tak už nebudou moct prakticky nic ovlivnit a vždy bude možnost jejich přehlasování tak, jak se to děje v jiných oblastech evropského legislativního procesu. Ale tady samozřejmě k tomu nedošlo, protože vy se ještě dokonce hlásíte, že v rámci předsednictví jste připravovali tu šílenou migrační dohodu. To pozvání! To pozvání těch ilegálních migrantů a pašeráků do Evropy! Takže podle obou státních tajemnic se však konsenzus od loňska změnil. Myšlenka, že musíme EU připravit na rozšíření, se mezi státy stále více prosazuje, tvrdí Lührmannová, server Euroactiv. Ale neuvádí, proč se tedy Berlín a Paříž snaží reformu obejít oklikou a nikoliv cestou změny zakládacích smluv EU. No a dokonce tedy udělali pracovní skupinu složenou z odborníků na institucionální reformy EU. Kromě toho začala začátkem května svou činnost Skupina přátel pro hlasování kvalifikovanou většinou v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Toto je zásadní. Toto je zásadní. Já jsem zažil diskuse, kdy jeden premiér řval na jiného premiéra: Nikdy jsme vás neměli vzít do EU! A ten na něho řval: Vždyť dostáváš pět miliard eur dividendy každý rok!

To je ta rétorika! Pan Rakušan mluví o solidaritě? Jo, my jsme byli vždycky solidární. My jsme byli vždycky solidární. Ale nikdo nám nemůže vykládat, že my tady dostáváme, ano, ty dotace, které oni si vymysleli, ale zároveň tady odteče každý rok 280 miliard dividend. Vždycky o tom byla ta debata.

Takže prosím vás, všechno, co jste udělali s Bruselem, jste podělali. Předsednictví, teď tu migraci. A já bych se nechtěl dožít toho, že vaše vláda zvedne ruku pro to, aby se zrušila jednomyslnost. Když pan Bartoš - a to je reprezentant toho proudu, který bohužel vás řídí. Ti Piráti vás řídí, paní ministryně, to je peklo - měl ty preference a měl být premiérem, tak šel do Bruselu a tam se už fotil, že bude nový premiér, a tam řekl - ještě chudák Tajani (?) žil - že to zkrátka předá. Vždyť to jsou všechno, tahle extrémní levice, to jsou všechno trénovaní lidi v neziskovkách, aby rozvrátili tu Evropu, aby předali všechno do Bruselu, abychom my tady byli do počtu. A já to nechci. Nechci to! A tohle pokud byste udělali, by byla úplná katastrofa. A já se toho hrozím, protože my nevíme, co tam vyvedete. Vy nic neříkáte, vy nás vždycky stavíte před hotovou věc. A ano, já rozumím tomu, že někoho štve ta jednomyslnost, ano, ale kdyby nebyla jednomyslnost, tak jsme nezarazili kvóty 2018, tak jsme nevybojovali taxonomii, tak jsme neprosadili slovo jádro do závěru a kůrovec a taky bychom nevybojovali 42 miliard navíc! Protože když čtyři noci a pět dní nespíte a máte na to tu kuráž a všichni jsou naštvaní, ti prezidenti, premiéři, tak nakonec můžete vyhrát. A to je ta svrchovaná pozice naše. My nejsme tady do počtu. My nejsme nějaký přívěsek nějakého Bruselu, i když oni samozřejmě přes peníze to rádi ovlivňují a říkají, musíte poslouchat, jinak vám nedáme peníze.

Takže ten bod by se jmenoval, že já bych chtěl, aby jednoznačně vláda potvrdila, že nikdy nebude souhlasit se zrušením jednomyslnosti hlasování v Evropské unii. No, takže to je další bod.

A teď bych chtěl nakonec tu migraci. To je skutečně neuvěřitelná věc. Poláci to říkají jasně: My přicházíme o část naší suverenity! Jakmile si nemůžeme rozhodnout, kdo u nás bude žít, tak to prostě zkrátka ztráta suverenity je. Evropa tímhle rozhodnutím otvírá dveře pašeráckým organizovaným skupinám. A je to vlastně po Merkelové první pozvánka. Protože když řeknete veřejně, že přijmeme minimálně 30 000 ilegálních migrantů organizovaných pašeráky ročně, no tak zkrátka vy jste je pozvali. Vy jste je pozvali. Proč teď se zvýšil počet ilegálních migrantů a za jeden týden přišlo na Lampedusu 1 500? Vždyť se tam utopilo několik set lidí v tom moři! Kdo je za to zodpovědný? Kdo? Takže já jsem z toho v šoku.

A samozřejmě pan ministr stále mění názory. Vykládal nám o tom, že v podstatě měl stejný mandát, a samozřejmě to vůbec nebyla pravda. Povinná solidarita je oxymóron. Oxymóron. To je nové slovo, které jsem se naučil, neboli použití slov, která se vzájemně vylučují. Je to zhruba stejná volovina jako větší polovina. To je, co? Stejná volovina jako větší polovina. (Se smíchem. Poslanci ANO tleskají.) Co to je povinná solidarita? My jsme solidární, my jsme tady přijali 500 000 Ukrajinců. Dobrovolně! Bez toho, aby nám někdo z Bruselu volal. Mimochodem, když v Bělorusku Lukašenko tam zmanipuloval volby, tak já jsem s Morawieckým volal Merkelové. Nás nemusí nikdo řídit z Bruselu.

Takže je to nesmysl a samozřejmě je to velký problém. Je to velký problém. A já vůbec nechápu, jestli pan ministr Rakušan nechápe, že ti jeho partneři... Já nevím, proč ta V4 na úrovni ministrů vnitra nefunguje. Pan Rakušan říkal, že to není problém, nechá hlídat hranici se Slovenskem, chodí ti migranti. Ano, oni k nám budou chodit, oni k nám budou chodit i bez toho, že by nám je někdo přidělil nebo že by nám je někdo nadiktoval a tak dále. Takže já jen chci říct, že my si neuvědomujeme, co se vlastně tady děje. A já bych doporučoval panu ministru Rakušanovi, aby si přečetl zajímavý rozhovor s Hans-Georgem Maassenem, bývalým ředitelem Spolkového úřadu pro ochranu ústavy v Německu. Vyšlo to v Echu.

Tenhle pán, který byl vysoko postavený a kterého samozřejmě teď, protože říká ty svoje názory, jak je říká, nemají rádi, tvrdí, že politika uprchlíků v Evropě není primárně zaměřena na ochranu a podporu lidí v nouzi, ale spíše na prosazování určité ideologie, která usiluje o transformaci společnosti. Ano. A zdůrazňuje, že v roce 2015, kdy kancléřka Angela Merkelová otevřela hranice pro velké množství migrantů a uprchlíků, to bylo rozhodnutí, které mělo hluboký vliv na celou Evropu. - A já jsem už o tom tady mluvil. - Podle Maassena bylo toto rozhodnutí založeno na ideologickém přístupu a neodráželo konzervativní hodnoty, které by měly být zastoupeny její stranou CDU. Maassen také mluví o důležitosti národní suverenity a respektu k různým pohledům a přístupům k migraci v různých evropských zemích. Poukazuje na to, že některé země mají jiný pohled na migraci a chtějí uchovat svoji národní identitu a hodnoty. Ale já myslím, že to bychom taky chtěli uchovat ty naše hodnoty, ale někdo zvenčí nám do toho mluví.

Maassen říká: Naši Zelení vystupují jako misionáři, oni nechtějí, aby bláznivé bylo jen Německo, ale aby se i Maďarsko a Česká republika a další státy zbláznily stejně, jako my jsme. - Mluví za Němce. A tady cituje Orbána, že ho slyšel říkat něco vlastně docela skromného. On říká: Já nekritizuju německou vládu a Berlín, nekritizuju ani Brusel, jen požaduji za Maďarsko, abychom si mohli žít tak, jak nám to připadá správné. Ne? My bychom si měli tady rozhodovat, jak my chceme žít a kdo tady bude žít. Něco takového samozřejmě ekosocialismus nemůže tolerovat. Mnoho občanů vnímá tyto strany jako velmi podobné, zejména v oblasti migrace a klimatické politiky. Tato nespokojenost vede některé lidi k tomu, že již nechodí k volbám, protože nevidí skutečnou alternativu, která by reprezentovala jejich hodnoty a zájmy. A divíme se, že dneska AfD už má 20 % v Německu? No, nedivíme se. Nedivíme se, když v Berlíně ve třídě na základce je 60 % muslimů a ti žáci chtějí, aby Němci taky nosili to jejich oblečení podle jejich tradic. Ano, tak já nevím, jestli vás to neděsí. Jasně, někdo bude argumentovat, že u nás to nehrozí. No, já nevím, já si myslím, že celkově to, co se děje v Evropě, se nás týká.

Podle Maassena mnoho lidí v Německu je frustrováno současnou politickou situaci a nevidí významný rozdíl mezi hlavními politickými stranami, jako je CDU a Zelení. - Paní ministryně (k ministryni Černochové), co mi to jen připomíná? Co mi to jen připomíná? Konzervativní ODS a pan premiér napsal krásnou knížku, já jsem si ji vzal do Budapešti, úžasná bible ODS. No, akorát vy už jste ti Piráti. Vždyť pan premiér řekl na sjezdu Pirátů, že jste na jedné vlně s Bartošem z Antify, 2016 tady chodil a křičel, že my to chceme tady. Ne?

No, takže ano, tady je to napsáno vlastně, já jsem to řekl dopředu. Tak je to jak u nás, ODS a Piráti, stejná kapela. Zároveň Maassen zdůrazňuje, že někteří lidé mají obavy z podpory stran jako AfD, které jsou považovány za příliš radikální. Ta otevírá možnost pro vznik nové politické síly, která by mohla oslovit ty, kteří se cítí opomíjeni stávajícími politickými stranami. Tak přátelé, u nás jasnou státotvornou promigrační stranou, která se staví proti zelenému šílenství a proti ničení tradičních hodnot a státnosti - ano, to jsme my, hnutí ANO, i když komentátoři neustále píšou a stále říkají, jací jsme a jestli jsme konzervativní a takoví a makoví, ano, všechny ty blbosti. Já doporučuju, a mám tady ten projev, ale nechci tady zase zdržovat, můžu vám přečíst ten projev v Budapešti, ten je proevropský! Já mám obavu o Evropu. Já mám obavu o to, kam ta Evropa směřuje! My jsme součástí Evropy. Já chci žít v Evropě, chci žít v České republice. Já chci bojovat za Evropu. A ne že my se musíme podvolit těm šílencům v europarlamentu a tomu magorovi Timmermansovi, tomu komisaři, který vám poděkoval za to předsednictví. No to je snad nejhorší, co může být. To je polibek smrti.

Takže otázka migrace. Maassen poukazuje na důležitost kritického zkoumání politiky migračního azylového práva v Evropské unii. Podle něj je třeba se ptát, zda jsou navrhovaná opatření skutečně efektivní při omezení migračního toku do Evropy. Zdůrazňuje, že mnohá z těchto opatření jsou spíše politickým lakováním než skutečným řešením. Každopádně dohoda, kterou Česko odsouhlasilo, je jen oficiálním pozváním dalších migrantů do Evropy. (Nesrozumitelné.) 30 000 minimum je kvóta. A kolik přišlo minulý rok do Evropy migrantů? 846 000. No, takže je to skutečně problém a já vůbec nechápu teď tu situaci.

Tady vám přečtu článek: Německo překročilo kapacity v přijímání migrantů, tak přibývá násilností. Německo je plné a jeho schopnost přijímat další imigranty se snižuje. Chybějí peníze, ubytování. - To je oficiální monitoring. - Jen loni přijala země Německo 218 000 žadatelů o azyl, náklady na jejich podporu dosáhly 30 miliard eur. A letos v prvních měsících je zájem ještě o 80 % vyšší než loni. Představitelé 16 spolkových zemí naléhají na vládu v Berlíně, aby situaci řešila, ta zase tlačí na zbytek Evropy - no, to je ono - aby jí od části migrantů v rámci azylové dohody ulevil. Nadšení ale není velké. Na papíře je jen několik zpřísnění, ale jejich důsledek bude asi omezený, uvedl v rozhovoru pro deník Die Welt expert na azylové právo Daniel Tin (?). V této rozjitřené atmosféře není spokojen nikdo. Imigranti obvykle čekají lepší ubytování než přeplněná centra či bytovky a mnoho německých usedlíků má pocit, že vláda v Berlíně se více věnuje imigrantům než jejich starostem. Počet příchozích imigrantů je prostě příliš velký, říká saský premiér za křesťanské demokraty Michael Kretschmer. Nemůžeme integrovat, školy a školky jsou přetížené a chybějí byty. Tyto počty je třeba snížit, dodává s tím, že pokud se problém nevyřeší, čeká Německo kolaps.

Mnozí Němci se cítí přistěhovaleckou vlnou ohrožení, takže přibývá útoků na azylová zařízení. Podle spolkového Ministerstva vnitra se počet útoků za letošní první čtvrtletí oproti loňskému zdvojnásobil. List Neue Osnabrücker Zeitung citoval německého vyšetřovatele, podle kterého má většina útoků pravicové extremistické pozadí. Zpravidla se jedná o žhářství a ublížení na zdraví. Podle levicové političky Clary Büngerové vše začíná hesly Německo je plné a končí rasismem a násilím v ulicích.

Ano, takže v této situaci - a já se ještě k tomu dostanu, protože tady mám část, co se stalo v Čechách na Silvestra v Karlových Varech. A to byl emigrant, který přišel z Německa. Takže pokud pan Rakušan si myslí, že někde údajně má výjimku, ale my jsme ji neviděli, že sem nepřijdou, tak jste na velkém omylu. Velkém omylu.

Tak tady je další titulek: Německé obce nezvládají nápor uprchlíků, závazek Merkelové se hroutí. Ano? Tady jsou útoky. Prosím vás, já jsem byl na té hranici dvakrát. Znovu opakuji, je to organizovaná ilegální migrace, je to zločin. Já jsem byl na Frontexu ve Varšavě jako jediný premiér, kromě polského, ten to má za rohem. A tam vidíte, Frontex má ty satelity a tam pomáhá bránit tu schengenskou nebo neschengenskou hranici, tam se dívá na ty lodě pašeráků, které pašujou ropu, naftu, cigarety a lidi. Lidi! A ten základ, kde my si nerozumíme s panem Rakušanem ani s panem premiérem, který tvrdí, že je potřeba registrovat. Ne. Ty lodě nesmí vyplout! Nesmí vyplout! Když nevyplujou, tak nikdo nepřijde. Znovu opakuji, Ellis Island. Do Ameriky. Všichni. A my jsme měli ten program.

Jak to tedy funguje? Egypt to drží. Erdogan dostal 3 miliardy eur, aby to držel. Sýrii místo toho, aby světoví politici a velmoci vyřešili problém v Sýrii. Není. Vždyť lidi vědí, že ta Sýrie byla fantastická země. Marshallův plán, všechny evropské firmy se tam zahojí, protože ti lidi se vrátí domů, budou žít normálně. A další. Libye. Byl jsem na konferenci o Libyi v Palermu. Sophia Operation, to je v podstatě uskupení vlastně vojáků všech členských evropských států NATO, ještě je tam i Rakousko, jsou v Římě. Sofie operace. Jaká byla Sofie operace? To byl boj proti ilegálním migrantům. Ne - proti ilegálním pašerákům. Který to... Oni jim platí! Oni platí tisíce eur. Takže ti lidi neutíkají před válkou jak Ukrajinci, oni sem jdou, protože jim někdo slíbil lepší budoucnost. A v tom je ten rozdíl. A v tom si my vlastně nerozumíme. A pan ministr Rakušan vůbec to nechápe, co se vlastně stalo. Takže je to obrovský problém.

A navíc vy jste vlastně o té dohodě ani nemluvili, tak jste se to snažili utajit před veřejností. A jen znovu opakuji, že ten migrační pakt je další pozvánka pro pašeráky lidí a migrantů. A je to znovu útok na naši suverenitu. A nezvládnutá migrace teď rozežírá západní Evropu. To se děje všechno v čase, kdy Švédsko změnilo názor. Sebastian Kurz vítal 2015 a potom změnil názor.

A já vám teď něco ukážu, paní ministryně, tady je takový zajímavý materiál (ukazuje) a tady se píše, že od pádu Berlínské zdi se vybudovalo 1 800 kilometrů zdí a plotů. A všichni staví zdi. Kyriakos Mitsotakis, nový, nebo staronový řecký premiér, dobře ho znám, je to podnikatel, vyhrál ty volby, protože postaví plot, 200kilometrový plot. Tady máte ty ploty. Tady. (Ukazuje mapku.) 2015 plot v Řecku. 2012 a 2014 Bulharsko plot s Tureckem. Slovinsko plot 2015. Maďarsko plot 2015. Rakousko plot. Estonsko, Lotyšsko, Litevsko plot 2018 a 2021. Polsko plot. Norsko plot. First walls before 2000 refugee crisis, to jsou všechny ty modré. Takže se všude se staví ploty. A protože já jsem vždycky říkal... Proč jsem říkal, že Evropa má řešit ten Schengen, že máme všechny vzít do Evropy? Asterix a Obelix Village - viláž? Že to bráním na moři. Tam nemusím stavět ten plot. Ale ty lodě nemají vyplout. O tom to bylo. A tam zkrátka pan premiér ani pan ministr vůbec nechápe, o co jde. Protože když je pozvou, a je pozvali, a všichni mají mobily, oni to už dávno vědí. Proč se tak stoupla? Teď ty lodě zrazu. Všechno je v pohybu.

Minulý rok sem přišlo... Kde to mám? (Hledá podkladech.) To je 844 000. Ano? A může se stát, že přijde milion. Takže to pozvání... A je to ta kvóta. Je to ta kvóta, je to 30 000. A samozřejmě za chvíli budu mluvit o té výjimce, která nevím, kdE existuje, ale od počátku je nesmyslná. Takže ploty. Všichni staví ploty. Tady je to hezky vidět, ty červené, ano? (Ukazuje.) A zároveň je zvou. Neuvěřitelné! Na italskou Lampedusu dorazilo za poslední den 1 300 migrantů.

Tak tady to mám. V roce 2022 do Evropské unie přišlo 884 600 ilegálních migrantů se žádostí o azyl. Nejvíc přišlo ze Sýrie - 132 600. Nejvíc migrantů vzalo Německo - 217 000. Ale Německo je plné. No tak kam asi půjdou? 71 % bylo mužů, 54 % mužů mezi 18 a 34 lety. Tady je graf. (Ukazuje.) Já myslím, že je to úplně jasné. Ale ještě nikdy se nestalo, aby Evropská unie v podstatě dala tu pozvánku.

No a teď k panu ministrovi. Pan ministr nám tady vykládal, že měl stejný mandát jak za naší vlády. A pan ministr strašně lže. Tady v antibabišovském Deníku N říká, že to byla rámcová pozice vlády z roku 2020. Já nechápu, jak může tak lhát, když se to dá hezky vlastně dohledat. A já tu pozici vlády 2020 tady mám. Je z 20. října 2020. Hamáček, ministr vnitra. A co se říká v té pozici? No v té pozici se říká: Lze shrnout, že návrh v tomto bodě Česká republika považuje za velice problematický a rozporný s dlouhodobou pozicí. Česká republika bude během projednávání usilovat o odstranění povinnosti podílení se na redistribuci osob asi formou relokace či dle odpovědnosti stanovené při sponzorování návratů, ano? A tak dále. Takže pan ministr Rakušan neříká pravdu. Takže po tom, co nám tady říkal, že má nějaký mandát, po tom - já nevím, jestli byl, já jsem neposlouchal, nebo neslyšel jsem to vystoupení pana Benešíka, jestli byl na tom výboru pro EU. Ale nakonec ten svůj mandát dal paní Vildumetzové Mračkové, když byli u Moravce, který samozřejmě, a všichni, ta média jedou tu Rakušanovu tezi. Ne? Tak je jasné, kde stojí Česká televize, to už víme dávno. A co je tam napsáno? Vítám, že text nařízení o řízení azylu a migrace reflektuje dlouhodobou pozici nejen České republiky. Ale to je ta manipulace. To je ta manipulace! Ano.

Já vám přečtu, co máte v programu, tedy PirSTAN. PirSTAN chce ochranu vnějších hranic. Ano, tam se shodujeme. A prevenci nelegální migrace, ne kvóty. Jo, výborně. A tady se píše: V přístupu k migraci prosazujeme odpovědná, bezpečná a humánní řešení bez povinného přerozdělování takzvaných kvót. Solidarita má být dobrovolná! Tady to je napsané, to je program STAN a Piráti. Takže zase neplníte program, protože ta solidarita je povinná. To je samozřejmě nesmysl. (Nesrozumitelné) spolu migraci. Trváme na tom, aby si každá země Evropské unie mohla svobodně zvolit svoji vlastní migrační politiku a přístup k žadatelům o azyl. Odmítáme povinné kvóty a prosazujeme řešení mimo hranice EU. Tak to říkám! Tak já nevím. Vždyť je jasné, když to řeší mimo EU, tak ta loď nemůže připlout. Ty lodě organizují, a to říkal i Morawiecki, zločinecké neziskovky, které zneužívají ty nešťastné lidi.

Takže není pravda, že by pan Rakušan měl stejnou pozici. Já vůbec nechápu, jak to může říct. Tady je článek z 24. září 2020. Shodou okolností je to stejný antibabišovský Deník N a titulek je: Babiš. Pokud nebudeme přijímat uprchlíky, nemůžeme je vracet. Solidarita nemůže být povinná. Podstata nového návrhu migrační politiky EU je nesmyslná. Tak jak mi může říkat Rakušan, že má stejnou pozici, když já jsem to odmítal? Odmítal jsem to. A ještě v roce 2021. Takže je to nesmysl. Vůbec nechápu, jak si může dovolit pan ministr to házet na nás a vymlouvat se na nás. Bohužel lže. Měl mandát úplně jiný, s námi to nemá nic společného. My jsme nikdy nechtěli a nikdy nesouhlasili s tím, aby zkrátka došlo k tomuto pozvání.

Mimochodem, my jsme v červenci 2017 schválili příspěvek na podporu integrované ochrany hranic Libye ve výši milion eur a v lednu 2018, to jsme byli už vláda bez důvěry, jsme dali 8,75 milionu na druhou fázi stejného projektu. A víte, o čem to bylo, paní ministryně? To bylo o tom, že my, V4, kterou jsme měli tu sílu a fungovali jsme, jsme se domluvili, že koupíme libyjské pobřežní stráži čtyři lodě. Každá země z V4 dala 8,75 milionu eur. Ty lodě se měly jmenovat Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko a měla je dostat libyjská stráž, aby bojovala proti těm pašerákům.

Vždyť znovu opakuji, že je to zločin! Zločin! Je to organizovaný zločin. Šest miliard eur vydělávají pašeráci na těch lidech! Všude vydělávají. Já jsem byl na té maďarský hranici a ti migranti jsou ozbrojení. Ozbrojení! Každý mobil, nože, různé útočné zbraně a mají peníze. A na druhé straně sedí někdo v autě s espézetkou německou nebo rakouskou, pašerák, a ten je potom odveze do Německa nebo někam. Mimochodem velice pikantní bylo, když ti naši policisté mi řekli, že tam zadrželi jednoho pašeráka, a ten policista říká, to byl soused z naší obce. Takže i naši v tom jedou. Je to organizovaný zločin. Je to zločin.

Takže my jsme tohle dělali a teď pan Rakušan to mixuje a říká ano, toto máme společné. Vždyť to máte v programu. Ale vy to neplníte, ten program! Ale to, že jste akceptovali tohle, je to pozvánka, je to problém a my zásadně s tím nesouhlasíme. A můžu vám tady číst: Integrace migrantů ve Švédsku selhala, přiznala premiérka. Zvýšilo se násilí. Ano, Magdalena Anderson. Vedle ní jsem seděl dlouho. A říkal jsem jí, Magdaleno, děláte dobře, že berete tolik migrantů? No nedělali. Nedělali. Takže to je velký problém a já nechápu, že pan Rakušan neříká pravdu. Zkrátka to nezvládl.

Ale co je na tom nejhorší, je to, že vy jste v rámci předsednictví měli ideální situaci si říct o peníze, ne? Paní ministryně, já vám řeknu, kolik dostalo Řecko peněz od roku 2015. Víte kolik? Tři miliardy a 400 milionů eur dostalo Řecko. V bruselských kruzích vždycky říkali: Řecko umí nejlépe podojit bruselskou krávu. Pamatujete si, kolik měli těch olivovníků? Více než celý svět možná, na které brali dotace. Tři celé čtyři miliardy euro! A já jsem se ptal, co tedy my? A pan Rakušan říkal, že něco. Ale já myslím, že zatím nic, že v podstatě jste nevyřešili ty peníze, a je to chyba. Pan premiér se někde vyjádřil, že potom požádáte. Ale proč jste už nepožádali dřív? Proč jste nepožádali dřív? Já si ještě tady najdu, co říkal ten Morawiecki na té tiskovce. Ten to samozřejmě kritizoval. Ten se nemaže, protože on ví, o čem to je v Bruselu a na té Evropské radě. Počkejte, já jsem to našel tady někde. (Hledá v podkladech.) Tady.

Takže ještě jednou. Řecko dostalo 3,4 miliardy eur na ilegální migraci. Itálie dostala 1,1 miliardy eur, Německo dostalo 840 milionů eur. A co říká Morawiecki? Orbán nedostal ani korunu, tedy ani euro, protože tam je to jasné, ten to postavil. Kdyby to nepostavil, tak jsme měli plnou Prahu tady 2015 a celou Moravu. Ale k Břeclavi se ještě dostanu. A tady, co říká pan Morawiecki, polský premiér? Říká: V Polsku jsme si zažili migrační vlnu, kterou vyvolalo Rusko a Bělorusko uměle. Ano. A my také. My také. Na utečence z Ukrajiny jsme nedostali téměř žádnou pomoc a nyní se navrhuje částka 20 000 eur za nepřijetí migranta. Pomoc jsme dostali 100 eur na migranta. Neuvěřitelné! Sto eur dostali! A proč ne 20 000, když je ta solidarita, ne? Takže Poláci nedostali téměř nic a vy jste také nedostali nic.

Takže paní ministryně, já vím, že Piráti vás řídí, ale já bych vám chtěl říct, představte si, že pošleme těch - jako že to nenastane, teď riskuji, že samozřejmě provládní média zase něco vytrhnou, že bychom poslali těch 500 000 Ukrajinců do Evropy, a oni by nám řekli: Ne, ne. A my bychom řekli, tak nám dejte těch 20 000 eur, ne? Víte, kolik je to peněz? Já jsem to počítal desetkrát. Nechtěl jsem věřit tomu číslu: 238 miliard! Dvě stě třicet osm miliard! Tak! Takže nic jsme nedostali, měli jste předsednictví. Pan premiér zkrátka musí být agresivní. Musí bojovat. Já vím, že jemu to není, že on spíš tam vystupuje monotónně a bojí se něco říct, ale musí bojovat za naše zájmy.

Takže co nám říká pan Rakušan? Že je tam nějaká výjimka. Já jsem ji neviděl. A on nám vlastně říká, že jste se uspokojili s tím, že nedostaneme za ty Ukrajince ani euro. A proč? Je neuvěřitelné, jak fungují ta média, ne? Teď paní v neděli. Když jsem byl v debatě s panem premiérem, tak jsem se ho ptal, kolik stála Ukrajina. Ale to není nic proti Ukrajině. Hnutí ANO dalo 10 milionů, já sám jsem platil plno peněz, abychom to mohli spočítat. Takže z médií jsem se dozvěděl, že je tam 38,5 miliardy na ty Ukrajince, vydal stát. Vy jste mi říkala, že ty zbraně asi 10 miliard. A víte, proč se na to ptám? Ptám se na to proto, že vaše vláda se stále vymlouvá na Ukrajinu. A ten covid a ta Ukrajina se dá přesně spočítat, abychom to zohlednili v tom rozpočtu. Takže my teď víme, že Ukrajina nás stála, nevím, 40 pro ty uprchlíky, 10 zbraně, to je 50. A náš covid 2020? Propad HDP 5,5 %, 82 miliard pryč a 370 jsme vydali. Takže my jsme dali 450 miliard, náš rozpočet, když to tedy někdo porovnává, a vy jste dali nějakých 50, ale díky inflaci jste dostali 200. Takže když je vždycky ta debata, že se vymlouváte na Ukrajinu, jak ovlivnila náš rozpočet, tak je to samozřejmě nesmysl. A chápu, že pan premiér to nechce říct, kolik vlastně, jaký je to dopad.

Takže já bych očekával, že skutečně zkrátka půjdete do Bruselu a budete chtít ty peníze, protože zkrátka ta jednomyslnost na to je strašně důležitá. Ano, někomu se to může zdát, že je tam nějaké vydírání nebo nevím co, ale zkrátka já nevidím důvod, pokud tyhle země jako Řecko dostávají desítky miliard, a Itálie a Německo, proč my nedostaneme?

My jsme byli dobrovolně solidární. Ne povinně solidární. A ten Morawiecki má pravdu. A já si myslím, že pan premiér by ho měl podpořit na té Evropské radě a je to strašně důležité.

Takže ještě jednou, pan Rakušan neříká pravdu. My jsme měli jinou pozici. My jsme vždycky říkali, že pašeráci s těmi migranty nemají vyplout, že ty lodě nemají vyplout, že je to riziko, a v tom se hlavně lišíme. Ono se to může zdát někomu směšné, že to není důležité, ale já si myslím, že je to důležité. A pokud pan Rakušan tvrdí, že nás se to netýká, tak já vám říkám, že se nás to týká. Tady máme jenom článek, 18. 6. tohoto roku: Na jihu Moravy policie jen za první červnový týden zachytila tolik uprchlíků jak za celý květen. A obává se, že migrantů bude s přicházejícím létem přibývat. S větším množstvím uprchlíků se potýkají další evropské státy. Ano, takže jsou tady. A není podstatné, co ten Brusel rozhodl, ne? Tady další článek: Pronásledování v Břeclavi. V autě bylo deset lidí, převaděč dostal pouta. No, tak... Další: Konec cesty. V dodávce se mačkalo dvacet čtyři migrantů. Policisté je chytli u Javorníků. Ano, oni jdou do toho Německa, ale když to Německo je plné, tak za chvíli se stane co? Kam oni půjdou, když se to nezastaví? A teď? Dne 20. června 2023: Za pokus o dvě vraždy a znásilnění dnes Vrchní soud v Praze potvrdil Afghánci Esmatu Shirzadovi výjimečný trest 22 let vězení. Naneurčito ho také vyhostil z České republiky. No, pan Shirzad, to je migrant, který získal azyl v Německu roku 2015, tak šel na Silvestra do Karlových Varů, na Nový rok. V prvních hodinách nového roku podle rozsudku časně ráno zaútočil zavíracím nožem na sedmatřicetiletou ženu, která s ním nechtěla mít sex. Pobodaná žena nezemřela díky pomoci lékařů. Poté Shirzad napadl devatenáctiletou ženu, natlačil ji na plot a s nožem ji donutil k pohlavnímu styku. Tady máte 4. června 2020: Za znásilnění šestnáctileté dívky na Litoměřicku dostal Afričan dva roky. Strašně málo.

A to já nechci tady zkrátka. Sorry, musíme to říkat takhle, my máme naši kulturu, my máme náš způsob života a my jsme svrchovaná země. A vy nemůžete zkrátka se podvolit tomu, co ti šílenci v Bruselu, kteří mají jiné představy... Já tady ani nechci číst nějaké články, kde někdo, nějaký šílenec říká, že roku 2100 už tu nebudou ani původní obyvatelé Evropy. Ne, to fakt nechci. Takže je to fakt katastrofa. Pan Rakušan tomu... to nepochopil. Věřte mi, že já jsem tomu věnoval strašně moc energie. Od roku 2015 jsem strávil na tom strašně moc času, navštívil jsem všechno možné, protože - ano, jsem detailista. A bohužel tady jde jednoznačně o to, že by to měla ta Evropská rada zvrátit.

Vy jste normálně dovolili v rámci předsednictví tuhle legislativu. To se nikdy nemělo stát. Evropská rada za nás - my jsme to nedovolili, ale když ten Brusel viděl, že jim jdete na ruku, že... Vždyť sám Vondra, váš poslanec, říkal, že vás ten Timmermans podvedl. Tak já nevím, jestli vás tady podvedli znovu, nebo je to strategie, že ti Piráti to nadiktovali Rakušanovi. Já tomu nerozumím. Nerozumím tomu. Je to peklo. Je to velký problém. A my zkrátka chceme, aby pan premiér to zvrátil a aby skutečně získal ty informace o tom, jaké to je velké riziko. Takže já chci jenom, a to už je ten poslední bod, to navrhnout, aby tenhle migrační pakt, který ohrožuje naši bezpečnost, byl zrušen a aby Česká republika zrušila svoji pozici, a celá vláda. Děkuju. (Potlesk poslanců zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vystřídala jsem řízení schůze. Jenom ujištění k názvu toho bodu - zrušení migračního paktu ČR? Jenom aby bylo jasno, jak má... pozice ČR...? (Hovor mimo mikrofon.) Děkuji.

A jako další je zde přihlášen s přednostním právem pan předseda Radim Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, děkuji za slovo. Já se hlásím také ke změně bodu programu. A jako první bod svého programu, paní předsedající, mám návrh na odstoupení od migračního paktu Evropské unie, který podepsal, nebo schválil pan ministr vnitra. Takže já se ve svém vystoupení k takříkajíc prvoinstančnímu schválení změn migrační a azylové politiky na úrovni Evropské unie budu, jak to tady dělám velmi často, držet faktů, konkrétních informací, citací a čistého popisu nejrůznějších souvislostí této záležitosti. A udělám to proto, že jsem viděl několikrát v televizích, jak se pan ministr vnitra prsí nad tím, jak dotáhl skvělou dohodu. A já tady tvrdím, že tato skvělá dohoda o migraci, nový migrační pakt, pro který zvedl ruku, bude znamenat desetitisíce, v budoucnu desetitisíce imigrantů z různých muslimských zemí do České republiky. Neříkám, že to bude hned zítra nebo příští rok, ale ve finále to tak dopadne a žádná dohoda - tam dokonce je napsáno, v tom migračním paktu, že jde o relokaci minimálně 30 000 lidí z té... z jaké země.

Zdůrazňuji také, že v této věci nejde o žádné teoretické floskule a nezávazné politické proklamace, ale o závaznou a vynutitelnou unijní legislativu, o změnu klíčových právních předpisů v oblasti azylu a migrace na úrovni Evropské unie, a tím samozřejmě i pro všechny její členské státy. A tato změna azylové migrační politiky přichází proto, že ty státy pochopily, že už to nedokážou, různá města - nezvládneme to. Jak říkala paní Merkelová wir schaffen das, zvládneme to. Nezvládnete to. A my jsme vám to říkali, že to nezvládnete. Některá německá města už nemají ani finanční prostředky, protože je potřebují na tolik sociálních dávek, tolik investic pro imigranty z muslimských zemí, že nemají. A německá vláda po mnoha, mnoha letech skončila i v deficitu státního rozpočtu. Města prostě skončí deficity státního rozpočtu. Je to jednak jak obrovské bezpečnostní riziko, tak samozřejmě je to i velká, obrovská finanční zátěž.

Dohoda z minulého týdne je de facto vstupní vyjednávací pozicí k budoucímu závaznému nařízení o řízení azylu a migrace, které budou povinny členské státy aplikovat do své legislativy, právních řádů a praxe přímo bez jakýchkoliv změn či výjimek. Takže ještě jednou řeknu to slovní spojení: budou povinny aplikovat. Takže neexistuje žádná varianta, že bychom se z toho nějak mohli dostat, maximálně budeme za ty migranty platit, ale to, k tomu se ještě dostaneme. Tato dohoda bude také základem pro jednání předsednictví Rady Evropské unie s Evropským parlamentem a pro následné finální hlasování o definitivní podobě těchto unijních závazných norem. A o čem se moc nehovoří? Toto budoucí nařízení o řízení azylu má zavést společné azylové řízení v rámci celé Evropské unie, které budou muset jednotlivé členské státy provádět a jeho pravidla dodržovat v případech, kdy migranti žádají o mezinárodní ochranu. Dosud je tato problematika výsostnou kompetencí členských zemí a jejich národního azylového práva. A to jsme přece chtěli, abychom si my sami mohli rozhodovat, kdo u nás bude žít a za jakých podmínek. A je to tak správně. A to je jediná pro nás představitelná a přijatelná možnost, která se právě teď změní.

Zjednodušují se i jednotlivá procesní opatření, například se má zkrátit trvání azylového řízení na šest měsíců, což je též kontraproduktivní a v řadě případů to neumožní dostatečně prověřit minulost žadatele o azyl a to, zda o sobě uvádí relevantní a pravdivé údaje. Spousta těch žadatelů přichází bez dokladů, jenom s mobilem, takže je opravdu složité ověřit, kdo jsou.

Důležitou informací je i to, že toto předdohodnuté nařízení o řízení azylu a migrace by mělo po jeho schválení nahradit stávající dublinská nařízení, tedy takzvané Dublinské dohody, které na území Evropské unie upravují azylové a migrační záležitosti dnes a jsou s určitými výhradami poměrně vyvážené. Druhou věcí je to, že některé členské státy je dlouhodobě nedodržují, ale to už je jiná věc, to mají řešit příslušné soudní orgány, například Soudní dvůr Evropské unie a podobně, ale určitě to není důvod k jejich překotné změně, která je navíc naprosto jednoznačně změnou k horšímu. Dublinské dohody například říkají, že migrant do Evropské unie musí žádat o azyl v takzvané první bezpečné zemi, do které v rámci unie vstoupí, a že povinnost v tomto azylovém řízení rozhodnout má právě tato jedna země a nikdo jiný. Tento princip má být nyní mimo jiné úplně zbourán.

Co má obsahovat v minulém týdnu navržený nový mechanismus povinné solidarity? Povinné solidarity! Nikdy jsem neslyšel, že solidarita je povinná. Solidarita by měla být dobrovolná. A my bohužel si na ni budeme muset asi půjčovat, což je vpravdě orwellovský termín: povinná solidarita. Zapamatujte si to. Několik věcí včetně takzvaného přemístění, což je v podstatě jen synonymum pro přesun migranta do jiné členské země Evropské unie na základě početních kvót. Takže nejde tak docela o konec migračních kvót. Je fakt, že povinnou... Tak jak nám říká pan ministr Rakušan. Je fakt, že povinnou, tedy nařízenou, nadiktovanou solidaritu bude možné projevit i jinak, například finančním příspěvkem ve výši v přepočtu bezmála půl milionu korun na jednoho přemístěného migranta, nasazováním personálu nebo opatřeními zaměřenými na budování jakýchsi blíže neurčených kapacit. Takže když nebudeme mít peníze nebo odmítnou naše kapacity nebo nasazování personálu, tak budeme muset přijmout migranty.

A kvóty zde dle textu návrhu opravdu budou, pane ministře Rakušane, v podobě existence minimálního ročního počtu přemístění z členských států, v nichž většina osob vstupuje do Evropské unie, tedy takzvaných států na vnější hranici Unie, do těch členských států, které jsou méně vystaveny takovým příchodům, což je Česká republika. Protože jsme se tomu bránili. Roky jsme se tomu bránili, dělali jsme všechno pro to, abychom tady neměli muslimské imigranty. Takže tím, že jsme se bránili a nemáme tady téměř nikoho, tak přichází doba, kdy nám to Evropská unie nařídí anebo budeme muset po nějaké době pěkně platit. Tento počet, tato kvóta je stanovena na 30 000 migrantů ročně, zatímco minimální roční částka na zmíněné finanční příspěvky se stanoví na 20 000 eur za jedno přemístění, přičemž obě tato čísla mohou být v případě potřeby zvýšena.

Mimochodem, zděšení budí i to, že tyto finanční příspěvky nebudou směřovat k zemím zasaženým nejvíce ilegální imigrací, ale do speciálně vytvořeného fondu, který bude spravovat Evropská komise. Tak co se s těmi penězi bude dít? Použijí se na různou podporu další imigrace? Co se s nimi bude dít? To nikdo z nás neví.

V návrhu rovněž figuruje termín kompenzace převzetím odpovědnosti jakožto druhostupňové solidární opatření ve prospěch členských států využívajících tuto solidaritu. To má znamenat, že přispívající členský stát, například Česká republika, převezme odpovědnost za posouzení žádosti o azyl osob, které by za normálních přirozených okolností a za současného právního stavu podléhaly předání do odpovědného členského státu dle zmíněných Dublinských dohod, tedy do toho, do kterého vstoupily jako první. A pozor, tento systém se stane povinným, pokud přísliby přemístění nedosáhnout 60 % celkových potřeb identifikovaných Radou Evropské unie pro daný konkrétní rok anebo nedosáhnou počtu stanoveného nařízení, tedy 30 000. To znamená 30 000 je minimum. Tedy nemáme až tak moc na výběr a ani na zaplacení půlmilionového výpalného za jednoho ilegálního migranta nás nezbaví povinnosti vyřizovat v České republice za peníze českých daňových poplatníků žádosti o azyl lidí, kteří přišli do jiné země a nežádají o azyl u nás. Naše policie, zpravodajské služby a soudy asi mají málo práce a hodně peněz, tak jim pan ministr Rakušan přihrál ještě tento zajímavý džob.

Zastánci této nové migrační dohody říkají, že jde o férový, korektní a vyvážený text, který nám zachovává možnost volby. Ale jaké volby? Ano, zde musím souhlasit, ona povinná solidarita je, metaforicky řečeno, volbou, tedy jakýmsi výběrem mezi smrtí oběšením, zastřelením nebo na elektrickém křesle. To znamená, můžete si vybrat ze všech špatných řešení.

Tolik zatím k obsahu dohody, která je pro naši zemi jednoznačně nevýhodná a škodlivá. Teď k jejím dalším souvislostem, respektive k důležitým souvislostem naší podpory této dohodě, k hlasování ministra Rakušana pro tuto dohodu.

Jak už bylo řečeno, Česká republika tuto dohodu v osobě ministra Rakušana, který k tomu neměl mandát výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny ani Poslanecké sněmovny jako celku a hlavně k tomu neměl sebemenší mandát od českých občanů, podpořila jako jediný stát Visegrádské čtyřky. Maďarsko a Polsko byly proti a Slovensko se zdrželo. Takže pan Rakušan zvedl ruku a říká: Jasně, pojďte, my jsme připraveni na povinnou solidaritu. Ano, ani Slovensko, přestože tam je nyní dočasně u moci liberální, dost progresivistická úřednicko-prezidentská vláda, pro tuto dohodu aktivně nehlasovalo. Je to tedy zcela jistě z naší strany zrada na společném postupu a na strategii spolupráce zemí Visegrádské čtyřky, která je naším výsostným národním zájmem a základem jakékoliv představitelné rezistence, tedy odolnosti, vůči šíleným závazným legislativním opatřením Evropské komise a Evropské unie, ať už se týkají Green Dealu, nebo čehokoliv jiného.

Současná česká vláda tuto klíčovou formu naší mezinárodněpolitické spolupráce postupně a cíleně rozbíjí, což je podle mého názoru zásadní chyba, ať už z pragmatického hlediska, jelikož pokud proti nějakému návrhu v rámci Rady ministrů zemí Evropské unie hlasuje přesně definovaný počet států, mohou vytvořit takzvanou blokační menšinu a přijetí takového návrhu zabránit. Anebo i z dlouhodobého strategického hlediska, protože partneři z Visegrádské čtyřky si poté, co je tato současná česká vláda několikrát zradila, napříště důkladně rozmyslí, zda nás v orgánech Evropské unie svým hlasováním podpoří, a to v budoucnu budeme potřebovat. No, já myslím, že asi nepodpoří. Je to ze strany vlády Petra Fialy škodlivá a krátkozraká politika.

Slovenský ministr vnitra Ivan Šimko, který se při hlasování o dohodě zdržel, mimo jiné prohlásil, že pro Slovensko jsou některá její ustanovení těžko akceptovatelná a politicky neprůchodná, a to i po úpravách textu. Polský ministr vnitra Bartosz Grodecki k dohodě prohlásil, tedy k migračnímu paktu, že Polsko odmítá platit pokuty za to, že hromadně nedováží do Evropy migranty. Tím je velmi lapidárně a přesně shrnuta podstata nového unijního migračního paktu.

Maďarský premiér Viktor Orbán dokonce prohlásil, že Evropská unie chce do jeho země umístit prostřednictvím nové úpravy azylové politiky migranty silou. Brusel zneužívá pravomoci. Chtějí umístit migranty do Maďarska silou. To je nepřijatelné. Chtějí nuceně z Maďarska udělat zemi migrantů, řekl premiér Orbán prostřednictvím svého mluvčího Zoltána Kovácse. A ještě jeden hlas z Polska, od samotného premiéra Morawieckého. Dokud bude u moci vláda Práva a spravedlnosti, nepřipustíme, aby nám někdo ukládal nějaké migrační kvóty, kvóty na uprchlíky z Afriky, Blízkého východu, Araby, muslimy a bůhví koho dalšího, prohlásil polský premiér. Tak z toho mám pocit, že asi polský premiér a maďarský premiér četli jinou dohodu, jiný migrační pakt než náš ministr vnitra. Protože oni říkají, že to je špatně, že to jsou kvóty, že prostě s něčím takovým nemohou souhlasit. Ale náš ministr vnitra řekl, že je to skvělá věc a že samozřejmě z toho plyne mnoho, mnoho výhod pro Českou republiku, což samozřejmě není pravda.

A ano, v této dohodě, jak jsem před chvílí rozebral, skutečně myšlenka a pravidlo kvót na migranty existují, byť v jiné podobě než v roce 2015. A to jsme zažili už několikrát. Jestliže Evropské unii něco neprojde v těch státech a ví, že je k tomu odpor a že pro to ty státy nebudou hlasovat, tak to tam schová úplně pod nějakým jiným - většinou pozitivním - nádechem a říká: vždyť to je přece skvělé. Není to skvělé. Nyní jde o kvótu aktuálních žádostí o azyl v dané zemi, po jejímž překročení mohou být ilegální migranti přemístěni do jiné členské země, anebo za ně tyto jiné členské země budou platit. Takže hovořit v souvislosti s hlasováním pana Rakušana pro tuto dohodu o migračních kvótách je zcela věcné, přiléhavé a legitimní. Nebo chce někdo z přítomných obvinit polského premiéra ze lži? Nedopusťme, aby pašeráci lidí diktovali podmínky Evropské unii. To řekl také polský premiér a já to naprosto podepisuji. Protože Evropská unie, Evropská komise a vlády jejich západních států v čele s Německem zcela rezignovaly na boj proti příčinám ilegální migrace do Evropy a bojují, a to ještě pochybně a nesprávně, pouze s jejími symptomy a tragickými důsledky.

V souvislosti s hlasovacím podrazem našeho ministra vnitra na partnery Visegrádské čtyřky jsem se zmínil o takzvané blokační menšině v rámci orgánů Evropské unie. O co tedy jde? Jedná se o počet hlasů potřebných pro zablokování jakéhokoliv návrhu v příslušné oborové radě ministrů Evropské unie, která finálně schvaluje závaznou unijní legislativu. Podoba této blokační menšiny může být vnitřně flexibilní, přičemž vždy musí splňovat dvě základní podmínky. Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členské státy Evropské unie, které ale zároveň zastupují více než 35 % z celkového počtu obyvatel Evropské unie. Takže záleží skutečně na každém hlasu, v tomto případě na postoji každého členského státu. Proto je tak zásadní, jak bude hlasovat Česká republika. Pro návrh nových migračních nařízení totiž nehlasovaly kromě Polska, Maďarska, které byly striktně proti, ještě Slovensko, Litva, Malta a Bulharsko, které se také zdržely. A při finálním hlasování mohou být poměry pro zablokování normy ještě příznivější, protože jednak do té doby v některých členských státech proběhnou volby, po nichž se mohou do vlád těchto zemí dostat protiimigrační strany, a jinde mohou současné vlády pod tlakem opozice či veřejnosti změnit názor. Pokud by se blokační menšina neposkládala pouze proto, že by se k ní nepřipojila Česká republika, byla by to naprostá tragédie, která by nás na evropské scéně natrvalo poškodila a hlavně by poškodila český stát a jeho občany současné, ale i budoucí generace.

Kolegyně a kolegové, závěrem se vyjádřím k tomu, proč je pro nás, hnutí SPD, hlasování ministra Rakušana a jednání celé vlády ve věci migrační azylové dohody, takzvaného migračního paktu, nepřijatelné nejen obsahově, ale i politicky a principiálně. Dámy a pánové z pětikoalice pokaždé, když se nám nějaký jejich návrh zákona nebo nějaké jejich exekutivní opatření nelíbí, a že je to prakticky denně, říkají: O tom rozhodli voliči, my k tomu máme mandát, my, pětikoalice. Počkejte si, až vyhrajete volby a pak to klidně změňte. Ano, do jisté míry je to pravda. My jsme třeba také férově panu ministru Jurečkovi při našich vzájemných jednáních o důchodové reformě řekli, které její součásti zrušíme poté, až budeme mít vládní zodpovědnost. Ale toto migrační nařízení Evropské unie je zcela jiná káva a zcela jiný případ. Kolegové, pokud jednou projde, už nikdo z nás nikdy to nezmění. To tu s námi prostě bude napořád. To není jednořadové hlasování. To je závazek takříkajíc na doživotí i pro příští, bohužel, i pro příští generace.

Mimochodem něco podobného platí i pro paní ministryní Černochovou podepsanou česko-americkou obrannou dohodu. I když tam jde o dlouhodobý závazek "jenom" na deset let, ale i tak to dalece překračuje horizont do dvou dalších volebních období a funkčních období minimálně dvou dalších vlád, které přijdou po vás. Na uzavírání takovýchto závazků vy nemáte oprávnění. Nebyly součástí vašich volebních programů. Nebyly konzultovány s opozicí. Nebyly konzultovány s občany. A mimochodem na škodu by nebyla v obou případech ani konzultace s Ústavním soudem, jelikož se nepochybně jedná o výrazné omezení naší státní suverenity a mohou zde být i další kolize s českou ústavou. Za těchto okolností by o ničem takovém, jako je zásadní změna migrační a azylové politiky Evropské unie s rozsáhlými negativními dopady na Českou republiku, neměla dle našeho názoru oprávnění rozhodnout žádná česká vláda, nejenom ta vaše, bez předchozího vyjádření českých občanů formou všeobecného celostátního závazného referenda. Ale chápu, že pokud budou vládnout tyto vlády, žádné takové referendum přijato nikdy nebude, protože byste nemohli přijímat pokyny od různých zahraničních řekněme institucí, jako je Evropská unie, anebo i jiných velmocí. To znamená, tady přece není důvod, a to říkám za vaši vládu, aby rozhodovali o něčem lidé, když potřebujete rozhodnout vy a vaši partneři v Bruselu a ve Washingtonu.

Dámy a pánové, vláda Petra Fialy nemá absolutně žádné právo vystavit české občany rizikům přijímání ilegálních migrantů, jejichž negativní až brutální dopady dobře známe ze západní a jižní Evropy, ani prohlubovat drastický státní dluh trvalým placením výpalného za to, že k nám ilegální migranti z jiných států umísťováni nebudou. Prostě na to nemáme. Obrazně řečeno, nemáte právo na našich občanech a na naší zemi testovat pravdivost výroku legendárního italského básníka Danteho, který zní, že "cesta do ráje začíná v pekle". Pokud tato změna unijní migrační politiky bude přece jenom i vaším přičiněním definitivně schválena a uvedena do praxe, je to i jednoznačný důvod k okamžitému odchodu České republiky z Evropské unie. A k tomu potřebujeme zákon o referendu. Poslední dovětek k tomu migračnímu paktu je, že jestli bude SPD jednou ve vládě, a doufám, že za dva roky, za dva a půl roku bude součástí, bude mít vládní zodpovědnost, tak jednou z prvních věcí, kterou tato vláda udělá, bude odstoupení od tohoto migračního paktu.

Tak dál, protože dál bych, paní předsedající, chtěl ještě zařadit bod, který se jmenuje Diskuse o cenách energií, protože ceny energií jsou samozřejmě největším tahounem inflace a tato vláda místo toho, aby bojovala například s inflací, tak bojuje s důchodci, bere jim ty peníze, protože oni jsou chráněni zákonem, který je chrání proti inflaci. A tato vláda se rozhodla, že bude brát lidem peníze, protože by jim musela valorizovat důchody. Já myslím, že je to špatně. A pojďme si říct něco o cenách energií, protože ceny energií jsou hlavním tahounem inflace, a já jsem skeptický a obávám se, že ještě minimálně příští zimu budeme čelit poměrně vysoké inflaci, a pojďme si říct, co podle našeho názoru vláda, pojďme diskutovat, co podle našeho názoru vláda mohla udělat jinak, co se týče cen energií, a co neudělala.

Mám-li hovořit o vládní pomoci lidem zasaženým rostoucími cenami energií, musím začít od popsání příčin růstu těchto cen, s tím, že astronomický růst cen energetických komodit spojený se sérií krachů jejich dodavatelů a hlavně s jejich drtivě negativním dopadem na české občany, domácnosti a firmy považujeme v hnutí SPD za aktuálně jednoznačně nejvýraznější sociálně-ekonomický problém České republiky a občanů. Uvědomme si prosím, že růst cen energií je ta příčina. Vláda dává sociální dávky těm, kteří to neufinancují, vláda říká, že pomůže těm lidem, ale vláda řeší jenom důsledky. Je potřeba řešit příčinu a příčinou je samozřejmě inflace. A upozorňujeme na to už dlouho. Ale zpět k příčinám dramaticky rostoucích cen energií.

Prakticky všechny z nich jsou spojeny s naším členstvím v Evropské unii, respektive s některými jeho aspekty a s neochotou naší vlády se jí vzepřít, projevit aspoň trochu politické odvahy a bouchnout do stolu a říct - tudy cesta nevede, Evropská unie. Nikdo to nikdy neudělal, a jak jsme si před chvíli řekli, tak jediný z visegrádské čtverky, pan ministr vnitra u nás, sklapl podpatky a řekl, že vlastně ten migrační pakt je v pořádku.

Patří sem především naše účast v jednotném energetickém trhu Evropské unie, naše participace na nesmyslném a spekulativním systému obchodování s takzvanými emisními povolenkami, konkrétně jde o evropský systém obchodování s emisemi ETS, a o souhlas předchozí i současné české vlády se šíleným plánem snižování emisí a likvidace tradičních energetických zdrojů zvaným Green Deal nebo chcete-li Zelená dohoda.

Současná situace vysokých cen elektřiny, plynu a energie má tedy několik zdrojů. Patří sem odstavování jaderných a uhelných energetických zdrojů bez ekvivalentní náhrady, protože větrné a fotovoltaické zdroje z povahy věci jejich plnohodnotnou náhradou nejsou ani náhodou. V určitých ročních klimatických obdobích navíc musí být jejich výkon do velké míry nahrazován plynovými elektrárnami, což vede k růstu spotřeby zemního plynu a dle zákona nabídky a poptávky také k výraznému růstu jeho ceny. Takže Německo začalo už před krizí na Ukrajině zavírat jaderné a uhelné elektrárny, tím vznikl nedostatek energie na trhu, a když máte něčeho nedostatek, tak prostě cena roste. A je úplně jedno, jestli je to energie, nebo jestli jsou to brambory. Prostě pokud je něčeho nedostatek, to znamená, že poptávka převyšuje nabídku, jednoduchý základní ekonomický zákon, cena roste.

Ve státech Evropské unie včetně České republiky je dalším zdrojem růstu cen energií astronomický růst ceny takzvaných emisních povolenek, které se staly kromě proklamovaného prostředku pro tlak na snižování emisí hlavně nástrojem pro investování a pro masivní finanční spekulace. Je to tak, emisní povolenky mají se životním prostředím už dnes pramálo společného, téměř nic. Jsou to cenné papíry, které si kupují americké seniorské fondy, penzijní fondy, které si kupují i další instituce, finanční instituce, aby zajistily svoje investice. A opět, tím, že tyto povolenky mají vést k vytlačování uhelných zdrojů produkce energií, stimulují růst spotřeby a ceny plynu, přičemž dalším problémem je zde to - růstem cen emisních povolenek se zvyšuje nejen cena elektřiny vyrobené z uhlí, ale také samozřejmě z plynu. Cena emisních povolenek v Evropské unii se nyní pohybuje, nebo pohybovala před nějakou dobu, pod hranicí 100 eur za tunu CO2, přičemž dle prognóz Evropské unie se měla tato cena v roce 2025 pohybovat okolo 26 eur a v roce 2030 okolo 30 eur za tunu CO2.

A já se ptám - kde udělali soudruzi v Bruselu chybu? Tím, že to likviduje české podniky, firmy, energeticky náročné provozy, prostě je to katastrofa. Probíhá deindustrializace Evropy, minimálně střední Evropy, a velké firmy, ty, které na to budou mít finanční prostředky, budou odcházet do zemí, kde energie budou daleko levnější, protože s drahými energiemi samozřejmě nebudou jejich výrobky konkurenceschopné na světovém trhu.

Mimochodem, od začátku loňského roku se jedná o zvýšení o více než 200 % a oproti roku 2020 jde už o čtyřnásobný nárůst cen emisních povolenek. K těmto vysokým cenám povolenek ovšem přispívá nejen zdražování plynu, ale také finanční spekulanti. Tyto povolenky jsou totiž volně obchodovatelné, což je naprostá nehoráznost s tragickými dopady, jak vidíme v přímém přenosu. Na tomhle se máme podílet? Vždyť jde o šílenou ideologickou regulaci s nedozírnými následky! Emisní povolenky jsou jakýmisi novodobými odpustky zeleného eurounijního náboženství, přičemž za jejich vysokou cenu má nejvyšší odpovědnost opět Evropská unie, která každoročně vydává těchto povolenek zcela záměrně méně a méně, a tím roste jejich cena.

Velký vliv na růst cen energetických komodit má i to, že v Evropské unii existuje velký tlak na přechod od dlouhodobých smluv pro nákup plynu k nákupu na takzvaném okamžitém trhu na plynové komoditní burze v Rotterdamu. To v případě přebytku plynu vede k jeho nižším cenám. Problém ovšem nastává v krizové době, kterou zažíváme nyní, a obávám se, že možná ještě zažívat budeme. Zodpovědné vlády, například ta maďarská a srbská, to vyřešily po svém - uzavřely dlouhodobé, několikaleté kontrakty na dodávky plynu s ruskou společností Gazprom, a zajistily tak svým občanům několikanásobně nižší cenu této komodity, než tomu je a bude v případě občanů České republiky. A mohu naprosto jasně říct, že Maďarsko má nejnižší ceny energií z celé Evropy.

Odstavování jaderných a fosilních zdrojů a stále větší spoléhání se na takzvané obnovitelné větrné a fotovoltaické zdroje vede hlavně v zimním období k nedostatku dostupného výkonu a k ohrožení stability elektroenergetické sítě. Spotřeba elektřiny roste i s příchodem k vytápění pomocí elektřiny, například k tepelným čerpadlům, a rozvojem Evropskou unií i jejími zelenými plány podporované elektromobility. Zvyšuje se tak mimochodem i hrozba blackoutu, před čímž mnozí experti varují. Přechodem od uhlí a jádra k plynu se také docela paradoxně a v rozporu s proklamovanými cíli evropských pohlavárů významně zvyšuje závislost států Evropské unie na jeho dodávkách z Ruské federace. A také rostoucí ceny plynu a elektřiny mohou brzy vyústit k odchodu evropského průmyslu - to už jsem říkal - za nižšími cenami energií mimo Evropskou unii. A děje se to, probíhá deindustrializace.

Vysoké ceny energií tak pro evropské i české - o které nám jde především - obyvatelstvo mohou společně s odlivem tisíců pracovních míst vést k úpadku ekonomické a životní úrovně, a pravděpodobně tomu tak v budoucnu bude, což pak může rezultovat k ohrožení sociální a politické stability společnosti. A já říkám, probuďme se, dokud je čas.

Co se týče konkrétní vládní pomoci lidem zasaženým rostoucími cenami energií, nestojí v podstatě za řeč žádná reálná, opravdová pomoc. Neexistuje. A co neexistuje vůbec, to je pomoc živnostníkům, podnikatelům a českým firmám zasaženým rostoucími cenami energií, což je naprosto neuvěřitelný, cynický a tristní postoj, zvláště víme-li, že pokud je odběr elektřiny či plynu veden v režimu takzvaného místa podnikání, nikoliv v režimu soukromého místa k bydlení, nejenže nelze využít ani hypotetickou a nedostatečnou možnost požádat o příspěvek na bydlení, ale hlavně to, že ceny energetických komodit jsou u těchto odběrných míst určených k podnikání mnohem vyšší než v nemovitostech určených k bydlení a jejich současný růst už je pro mnohé podnikatele likvidační a vede k zániku živností a firem.

Jediným opatřením, které tato vláda vydává za pomoc lidem, souvisejícím s růstem cen elektřiny a plynu, jsou určité kosmetické úpravy v nastavení příspěvku na bydlení. Poslankyně a poslanci hnutí SPD před nedávnem v Poslanecké sněmovně tento návrh podpořili, protože každá pomoc je v této situaci lepší než nic. To ovšem vůbec neznamená, že tyto změny považujeme za vhodnou, a už vůbec ne za komplexní, úplnou či konečnou formu pomoci občanům, rodinám a domácnostem postiženým stále rychleji rostoucími cenami energií, a tím i celkových nákladů na bydlení. Vláda ve svém návrhu postupovala onou příslovečnou cestou nejmenšího odporu, když občany, kterým enormně vzrostly náklady na bydlení, v podstatě poslala na úřad práce do fronty se žádostí o příspěvek na bydlení s tím, že možná půjde o žádost úspěšnou, ale v mnoha případech pravděpodobně nejspíš nikoli. Protože vláda sice navrhla mírné zvýšení příspěvku na bydlení formou zvýšení takzvaných normativních nákladů na bydlení, ale parametry pro nárok na něj, tedy poměr nákladů na bydlení k celkovým příjmům domácnosti, což by bylo opravdu podstatné a důležité, neupravila, tedy ani v tomto případě nesnížila vůbec. A já myslím, že všichni to v letošním roce cítíme. Sáhněte si na srdce, nebo zvedněte ruku ti, kteří nemají zvýšené zálohy na energie při bydlení. Prostě zvýšily se i nájmy, zvýšily se ceny tepla, zvýšily se ceny energií. Všichni na to doplácíme.

Ztížený, ba až nemožný přístup k tomuto příspěvku tak mají pracující občané oproti těm nepracujícím, přičemž těmi nepracujícími nemám na mysli seniory a zdravotně postižené. Stejně tak velmi obtížný postup k tomuto příspěvku pak mají občané žijící ve vlastních nemovitostech, ve vlastních bytech či domech, zejména pak na venkově, ale i ti, kdo bydlí v družstevních bytech. Velkým problémem je zde i enormní administrativní náročnost vyřizování žádostí o příspěvek na bydlení, obsahová i časová, a také skutečnost, že dle odborné a zajímavé studie nedávno zveřejněné na serveru Seznam Zprávy mnoho osob, které by na tento příspěvek i měly právní nárok, o jeho existenci ani neví. Tato studie odhaduje, že se jedná až o dvě třetiny občanů s tímto nárokem, tedy zhruba o 300 000 osob, zejména pak o seniory. Ostatně potvrzují to i nejnovější data Úřadu práce České republiky, který příspěvek na bydlení administruje a který uvádí, že přijal od začátku roku do 4. února 17 000 nových žádostí o příspěvek na bydlení, zejména v souvislosti s růstem cen energií. Přičemž je jasné, že se tato neblahá situace týká spíše stovek tisíc našich občanů a domácností.

Co se týče zrovna našich seniorů, systémovým řešením namísto jejich odkazování na ponižující a složitou proceduru podstupování (?) žádostí o sociální dávky růstu cen nejen energií ve vztahu k této skupině našich spoluobčanů by bylo zavedení minimálního starobního důchodu zhruba ve výši aktuální minimální mzdy, což je dlouhodobý návrh hnutí SPD.

Je zcela evidentní, že primární odpovědnost za současné vysoké ceny energetických komodit má jednoznačně vláda České republiky. Vláda jakožto vrcholný státní orgán a vrcholná exekutivní instituce státu. Proto by tato vláda měla také okamžitě začít konat a činit konkrétní kroky směřující ke snížení cen energií těmi nástroji, které má k dispozici. Ostatně může se v tomto inspirovat v blízkém zahraničí, ve státech Visegrádské čtyřky, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku, které takové kroky v energetické oblasti ve prospěch svých občanů již dávno udělaly. Vláda by prostě měla převzít odpovědnost za výrobu, distribuci a cenovou politiku elektrické energie. Vláda by měla skrze Energetický regulační úřad okamžitě snížit regulované složky cen elektřiny a plynu, které tvoří zhruba polovinu celkové ceny těchto komodit pro spotřebitele, a nikoli je zvyšovat v rozporu s jakoukoli elementární logikou, jako se tomu u nás nedávno stalo.

Dále by vláda měla jednoduchým a jasným způsobem pomoci občanům a firmám, které jsou nyní růstem cen energií postiženy nejvíce. Například tak, že v plné výši uhradí doplatky na dodávky energií těm občanům, domácnostem a firmám, kteří o to požádají, jejichž dodavatelé energií v poslední době ze dne na den ukončili činnost, a tito občané a odběratelé tak museli za extrémně nevýhodných finančních podmínek přejít k takzvanému dodavateli poslední instance. Zániky a ukončení činnosti některých těchto dodavatelů energií, kterým stát v minulosti vydal licence a umožnil jim léta realizovat pohádkové zisky, a to, že tito dodavatelé nedodrželi platné smlouvy s občany a firmami je tedy vina a odpovědnost státu. Ten by měl napravit škody z toho plynoucí. A vynaložené prostředky pak třeba v rámci různých konkurzních řízení vymáhat na těchto nespolehlivých dodavatelích.

Na vysokých cenách energií v České republice se rovněž, a to je poměrně málo známé, podílí daň z elektřiny a daň ze zemního plynu, které zde byly zavedeny k 1. lednu 2008. A víte proč? Na základě podmínek členství České republiky v EU. Sazba daně z elektřiny pro rok 2022 činí 28,30 za jednu megawatthodinu a je součástí ceny služeb, podobně jako je tomu u daně z přidané hodnoty. Daň ze zemního plynu je povinná složka ceny této komodity. Jde o daň z plynu pro fyzické a právnické osoby, které jsou dodavateli nebo spotřebiteli zemního plynu; podle účelu, k jakému je plyn dodáván, je pak stanovena sazba této daně. Základem pro výpočet výše této daně je množství plynu v jedné megawatthodině takzvaného spalného tepla. Daň ze zemního plynu, kterou platí konečný spotřebitel, je nyní na úrovni 30,60 koruny za megawatthodinu. Daň ze zemního plynu se týká právnických a podnikajících fyzických osob, čili jde o daně, které poměrně tvrdě a hlavně zbytečně zatěžují naše živnostníky a podnikatele a snižují jejich konkurenceschopnost. A jsou to daně nařízené nám Evropskou unií.

A nyní něco k těm zahraničním zkušenostem s řešením vysokých cen elektřiny a plynu. Slovenská vláda se dohodla s největším výrobcem elektřiny v zemi, společností Slovenské elektrárne, na dodávkách elektrické energie za ceny, které jsou výrazně nižší než ceny na trhu. Slovenské rodiny a domácnosti by takto měly na svých účtech za elektřinu v následujících třech letech ušetřit celkově zhruba miliardu eur, tedy v přepočtu něco okolo 25 miliard korun. Tomu říkám pomoc! Průměrná úspora domácnosti se bude pohybovat na úrovni 500 eur, tedy přes 12 000 korun.

Maďarská vláda zase zajistila tisícovkám malých podniků a firem přístup k levnější elektřině a současně se rozhodla stanovit na přechodnou dobu i strop cen pohonných hmot. Zatím to platí pro podniky s deseti a méně zaměstnanci. Orbánova vláda již předtím snížila ceny elektřiny a plynu pro domácnosti, a to nikoli poprvé. Již před několika lety Maďarsko ve snaze o zajištění levnější energie několik rozvodných společností zestátnilo a snížené ceny pro domácnosti od té doby zůstávají v platnosti. Maďarská vláda navíc od letošního února snížila ceny šesti základních potravin - mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřového a kuřecího masa - které musí celostátně klesnout na úroveň z poloviny loňského října, a zavedla cenový strop nejen na energie a paliva, ale i na sazby hypotečních úvěrů. Slyšíte dobře. Pomáhá lidem získat bydlení.

Polská vláda zase dočasně snížila DPH u pohonných hmot, a to o 15 procentních bodů, či u potravin, a to z 5 % na nulu. Zatím na půl roku. Polská vláda rovněž snížila na čtyři měsíce daň z energie. A hlavně Polsko jako jediné nesouhlasilo s dohodou Green Deal, vyjednalo si výjimku na výrobu energie z vlastních uhelných zdrojů. Nepřipojilo se k závazku dosažení takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050 a ještě k tomu získalo příslib ohromných finančních subvencí z unijních fondů. Uhlí bude v budoucnu klíčové slovo. Uhlí bude v budoucnu klíčové slovo.

Doslova před pár dny pak představil chorvatský premiér Andrej Plenković balíček opatření, kterým hodlá přispět ke zmírnění dopadů zdražování energií. Hlavním bodem balíčku je výrazné snížení DPH na plyn a elektřinu. Nová opatření v celkové hodnotě téměř 15,5 miliardy korun jsou zaměřena plošně na všechny Chorvaty. Současně v Chorvatsku dochází i ke snížení DPH na 5 % na základní potraviny, například u masa, vajec, ovoce, zeleniny, másla, jedlých olejů a tuků.

Jak všem těmto hrozbám, které jsem popsal, můžeme čelit u nás doma? Především urychlenou výstavbou dalších jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně. Dukovany nebudou stačit. Vymění se dva za dva, kapacita zůstane stejná. Přičemž odstavování uhelných zdrojů by mělo být podmíněno až dokončením výstavby jejich odpovídající náhrady bez ohledu na Green Deal. Zájmy České republiky a jejích občanů musí být na prvním místě, stejně jako zájmy Maďarska o Maďary a Polska o Poláky.

V rámci Evropské unie musíme trvat na tom, že v situaci, kdy vysoké ceny elektřiny vznikají generálně mimo území České republiky, hlavně u našich německých sousedů, a vedou k ohrožení sociální a ekonomické stability velké části českých domácností, že u nás budeme prodávat českou elektřinu přímo českým občanům, nikoliv přes Lipskou burzu, takzvaným sociálním tarifem. Přebytky můžeme prodávat komukoliv za cokoliv, ale potřebujeme, aby od nás neodcházely firmy, aby se lidé v České republice měli dobře. Jde o obranu proti tomu, aby náš bohatý a ekonomicky silný soused, který si nezajistil dostatek energetických zdrojů, a dokonce sám uzavřel jaderné a uhelné elektrárny, přeplácel české občany a český průmysl při nákupu elektřiny vyrobené v České republice, protože mají jednou takové výplaty a mzdy.

Dalším důležitým bodem je opuštění systému obchodování s emisními povolenkami, protože vyjednání jeho smysluplné reformy je prakticky nemožné. Musíme konat, a to rychle. Vysokými cenami energetických komodit jsou ohroženy hlavně nízkopříjmové pracující skupiny občanů a také náš průmysl, zejména ten energeticky náročný. Musíme se spoléhat výhradně sami na sebe, nikdo zvenčí nám nepomůže. Naopak nová německá vládní koalice chce v oblasti přechodu od uhlí a jádra k obnovitelným zdrojům a elektromobilitě ještě přitvrdit. Je tak velmi nepravděpodobné, že Evropská unie bude na nastávající situaci reagovat racionálně. Rozumná cesta je tedy, zdá se, jediná: rychlá obnova české energetické suverenity, soběstačnosti a bezpečnosti.

Tak to byly, paní předsedající, dva body, které jsem chtěl zařadit do programu, a děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, mám je zaevidovány. My tedy přistoupíme k dalším přihláškám. Ale nejprve načtu omluvy, které v mezičase došly. Omlouvá se pan poslanec Jan Richter, a to od 18 hodin z pracovních důvodů. Dále bere zpět svou omluvu pan poslanec Jaroslav Bžoch a pan poslanec Petr Fifka. Ještě se omlouvá pan poslanec Milan Wenzl od 20 hodin ze zdravotních důvodů.

Po vypořádání tohoto přečtu pořadí přihlášek k návrhům na změnu pořadu. Nejprve paní poslankyně Pokorná Jermanová a poté páni poslanci Mašek, Kobza, Maříková, Zlínský, Vondráček, Šafránková, Pošarová, Štefanová, Oborná a Koten - dvě přihlášky, Kettner - dvě přihlášky, závěrečná přihláška pana poslance Radovana Vícha a ještě se hlásí pan poslanec Karel Sládeček. Takto pro představu o pořadí.

Nyní poprosím paní poslankyni Pokornou Jermanovou, aby přistoupila se svým návrhem na změnu pořadu. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Hezký večer, paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Už to začíná být tradicí, ale já opět před vás předstupuji s žádostí o zařazení nového bodu s názvem Prodej zámku Štiřín. Ale nebudu opakovat to, co jsem tady již mnohokrát říkala, že je to nejudržovanější kulturní památka, že je na lukrativním místě, že je škoda se jí zbavovat. Chci vás požádat v tuto chvíli o zařazení tohoto bodu už s ohledem na to, že na rozpočtovém výboru i hlasy poslanců pětikoalice bylo schváleno usnesení, které vyzývá vládu, aby tento majetek, tuto kulturní památku, neprodávala. Totéž proběhlo i na kontrolním výboru, kde se o tom velmi diskutovalo.

Pokud tento bod zařadíme, myslím, že nemusíme o něm dlouho diskutovat, ale ráda bych tam načetla usnesení, o kterém by Sněmovna měla hlasovat, a to v tomto znění. "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zajistila, že kulturní památka zámek Štiřín zůstane v majetku státu. Za druhé, doporučuje vládě, aby převedla areál kulturní památky Zámek Štiřín na jinou organizační složku státu, například Úřad vlády České republiky, Ministerstvo kultury, Národní památkový ústav, Kancelář Poslanecké sněmovny a podobně, a hledala ekonomické a kulturní využití tohoto jedinečného areálu. Za třetí, vyzývá ministra financí, aby požádal generální ředitelku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby délku termínu pro nabídku areálu zámku Štiřín státním institucím prodloužila do 30. 9. 2023."

Znovu apeluji na všechny poslance, kteří jsou v sále, popřípadě nás poslouchají a jsou na dnešní schůzi, aby podpořili zařazení tohoto nového bodu, protože doufám, že stejně jako já věří, že na tom rozpočet našeho státu není tak špatně, aby se musel zbavovat významných kulturních památek. Protože jinak se nemohu ubránit myšlence a otázce, co budeme prodávat příště. Karlštejn, Křivoklát, jakýkoliv jiný zámek či jinou hodnotnou památku?

Není to, že bych tady chtěla strašit, ale v minulých týdnech jsme zaznamenali všichni určitě i to, že se třeba prodává kulturní památka, a je to budova pošty, hlavní pošty v Jindřišské ulici. Já si myslím, že to jsou takové pamětihodnosti, které nemají být prodány. Ráda bych touto cestou apelovala na všechny, určitě jste to ve svých rodinách také slyšeli od vašich rodičů, prarodičů, že to, co jste nevybudovali, nemáte prodávat. A tady to platí dvojnásob.

Prosím tedy o podporu tohoto bodu, jeho zařazení jako prvního bodu dnešního jednání. Opakuji, že to může být velmi krátké. Alternativně za druhé jako první bod ve čtvrtek 29. 6. po písemných interpelacích. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní přistoupíme k návrhu, který přednese pan poslanec Jiří Mašek. Připraví se následně pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych zařadit bod Informace vlády k plánu Ministerstva obrany a Ministerstva zdravotnictví České republiky přemístit skupinu letecké záchranné služby z letiště Plzeň-Líně do Klatov. Tato informace se dostala do odborné společnosti urgentní medicíny a vyvolala mezi odborníky na leteckou záchrannou službu výrazné obavy.

Navazuji v podstatě na bod, který tady jako první navrhoval pan předseda Babiš, a týká se právě letiště Líně a vlastně jeho dalšího osudu v souvislosti s výstavbou zmiňované gigafactory, anebo naopak s její nevýstavbou. Tady bychom potřebovali od vlády jasnou odpověď, protože ta výstavba zjevně je ještě v nedohlednu a proslýchá se, že by ta velká továrna měla skončit v úplně jiném státě. Přesto se dělají kroky, jako je tento, a to je přemístění posádky letecké záchranné služby.

Podotýkám - kdo má v hlavě trošku mapu Plzeňského kraje - že uvažované přemístění do Klatov znamená přemístění o 50 kilometrů jižněji pod Plzeň. Znamenalo by to zásadní zhoršení dostupnosti posádky letecké záchranné služby pro severní část Plzeňského kraje a v podstatě výpadek této služby pro kraj Karlovarský, který již dnes je leteckou záchrannou službou zajišťován problematicky.

Proto bych se chtěl paní ministryně zeptat, jestli je ta informace pravdivá. V případě, že je pravdivá, jestli nastane pouze v případě, že by odcházela gigafactory, a potom bych - nebo přišla gigafactory. A potom bych požadoval, a chtěla by to i Odborná společnost urgentní medicíny a předpokládám, že i zde nepřítomný pan ministr Válek, aby byla zachována dostupnost, to znamená, aby se uvažovalo o nějakém letišti blízko Plzně, co nejblíže Plzně.

Potom bych se chtěl zeptat, pokud ale ta informace - a ty informace také chodí a nejsou zatím verifikovány - vyplývá z toho, že Ministerstvo obrany uvažuje o tom, že by ze zajišťování letecké záchranné služby odešlo, a ještě v průběhu kontraktu, který v současné době je v celé České republice vlastně uzavřen se všemi provozovateli až do roku 2028. Potom by to byla opět závažná informace a znamenalo by to, že by musel Armádu České republiky vystřídat jiný provozovatel, nejspíš Policie České republiky, než by se sehnal náhradní provozovatel. Proto se chci zeptat, jestli tyto informace jsou pravdivé, nebo ne. Případně jestli jsou technického rázu, že nemáme techniku, nebo strategického rázu v důsledku jiného využití těch letců Armády České republiky - anebo jaký je eventuálně důvod?

Proto bych chtěl tento bod skutečně prodiskutovat, myslím si, že na to stačí poměrně krátká odpověď, a dovolil bych si tento bod zařadit, nebo navrhnout zařadit jako druhý bod dnešního jednání.

A jestli můžu, vyprovokovalo mě k tomu dnešní navrhování jednotlivých bodů. Paní předsedající, dovolil bych si zařadit ještě jeden krátký bod a ten by se jmenoval: Umí pan Rakušan počítat? Co je povinná solidarita v praxi? A tady to dneska odeznělo, protože povinná solidarita v praxi podle toho migračního paktu, který dle mého soudu a soudu mnoha jiných pan ministr podepsal bez mandátu vlády, bez mandátu Parlamentu a bez mandátu občanů České republiky, tak ta povinná solidarita v praxi znamená, buď přijmeš stanovený počet migrantů, takže můžeme se bavit o tom, jestli jsou to kvóty, nebo nejsou, ale je to stanovený počet, který se dělá podle HDP a lidnatosti toho konkrétního státu. A potom, když přijmeš, o. k., když nepřijmeš, zaplatíš 20 000 eur, což tedy je v přepočtu zhruba 500 000 korun českých za jednoho migranta - ale pozor, každý rok! Takže tady hrozí v dalších letech vlastně efekt sněhové koule a nabalování té strašné částky. Na druhou stranu tentýž pan ministr se chlubí tím, jak zvládáme migraci, a mimo jiné zmínil migraci ukrajinských uprchlíků, tu legální migraci, tu řekněme solidární, se kterou nemáme problém. Ale současně na tuto migraci jde 1,3 miliardy eur, a to jednorázově, a to v přepočtu je směšných 2 300 korun na jednoho migranta. A jestli pan ministr po tom podpisu říká: nebál jsem se, šel jsem do toho prsama, konečně se našel někdo, kdo to dokázal... Tak ať se na mě nezlobí a ať tyhlety věci vysvětlí.

Proto bych chtěl tento bod, zda pan ministr umí počítat a co to je vlastně povinná solidarita v praxi, jak vypadá na jednu a jak vypadá na druhou stranu, tak bych chtěl zařadit jako třetí bod dnešního programu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pane poslanče, já se jenom ujistím: Umí pan ministr Rakušan počítat? je název toho bodu? Je to tak? A co je povinná solidarita v praxi?

Nyní tedy vystoupí další přihlášený, kterým je pan poslanec Jiří Kobza, následuje paní poslankyně Maříková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní místopředsedkyně, pardon, paní předsedkyně, omlouvám se za přeřeknutí. Čas už pokročil. Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych navrhnout tři body k programu dnešní schůze. Ten první navrhuji pod názvem Ohrožení svobody slova a svobody projevu v České republice. Rád bych ho zařadil jako první bod tohoto programu a vede mě k tomu následující vysvětlení.

Nedávno jsem měl tu čest vystoupit v Senátu na semináři Svoboda projevu a po projevu, který pořádala paní senátorka doktorka Daniela Kovářová a kterému senátní ústavně-právní výbor na poslední chvíli odebral záštitu, kterou jí předtím udělil. Důvodem byly nevyhovující kádrové profily jednotlivých panelistů, mezi které patřily mimo jiné poslankyně Nina Nováková, senátor Jiří Čunek, právník Ondřej Dostál, podnikatel Daniel Vávra a Vlastimil Veselý ze Společnosti pro obranu svobody projevu a publicista a vydavatel Michal Semín. Předseda senátního ústavně-právního výboru, pan senátor Tomáš Goláň, si skutečně vyžádal vypracování podrobných materiálů o politických a názorových profilech jednotlivých panelistů, tedy jakési jejich kádrové posudky, na jejichž základě se následně rozhodl o zrušení záštity pro seminář senátorky Kovářové.

Já si dovolím krátce citovat ze svého kádrového posudku senátora Goláně. Jiří Kobza je český politik, poslanec za SPD, člen zahraničního výboru. Evropské hodnoty jej řadí mezi aktivní šiřitele prokremelských dezinformačních narativů. - Takže jsem zodpovědný i za to, co jsem neřekl. - Dlouhodobě se staví do pozice proti Evropské unii, s čímž souvisí i jeho podpora přímé demokracie. Kobza podporuje referendum o vystoupení z EU, přičemž se odvolává na argument, že pokud se hlasovalo o vstupu do Evropské unie, lze hlasovat i o výstupu z Evropské unie. A stejně jako proti EU se vymezuje proti přijetí eura. Zpochybňuje svobodu slova v České televizi, přičemž tvrdí, že dochází k orwellizaci společnosti. Česká televize dle něj je v oblasti zpravodajství a publicistiky politicky a názorově nevyvážená a neobjektivní. Je proti vojenské podpoře Ukrajiny, ať již se jedná o dodávky zbraní, či jinou vojenskou pomoc, a vymezuje se proti LGBT+++. - Jsem vinen.

Tato aktivita senátního ústavně-právního výboru, což je oficiální instituce státní zákonodárné moci, představuje ale flagrantní ohrožení a omezení svobody slova a svobody projevu, a to dokonce vůči jiným zákonodárcům reprezentujícím názory statisíců občanů. Co vše souvisí se svobodou slova a jakou roli v tom hraje exekutivní moc? Mediální manipulace s fakty, které se smí šířit a které je nutné zamlčet, aby byl ten správný, ideologicky korektní obraz jakkoliv pokroucené reality. Cenzura mediální i cenzura na sociálních sítích, jejich vypínání či vypínání webů na pokyn Vojenského zpravodajství, což jsme tady měli. Boj režimu s dezinformacemi bez ohledu na to, jak pravdivé mohou být, a další a další věci, včetně omezování dosahu sítí sociálních, například takzvaný shadow ban na Facebooku. Dezinformační průmysl, takzvaný boj proti dezinformacím, který je financovaný z veřejných rozpočtů, velmi dobře živí řadu organizací, pseudoexpertů a pseudoodborníků. Jeden z nich, František Vrabel ze společnosti Semantic Visions, který od státu inkasuje miliony korun, nedávno prohlásil: Nejlepší dezinformace je ta, která je zcela pravdivá a její síla spočívá v přetočení narativu na konci této informace. Opravdu to nenapsal ani Orwell, ani Huxley.

A posuňme se dál. Předseda ODS, která měla nominálně vždycky v erbu svobodu slova, a předseda vlády Petr Fiala v rozhovoru pro Regionální Deníky poměrně nedávno pravil: My musíme chránit za každou cenu, a na tom záleží osobně i mně, svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří. Na druhé straně lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány. - Tak si vyberte. My se soustředíme hlavně na pozitivní vyvracení dezinformací, ale neopustíme ani cestu nástrojů pro legální postih těch, kteří je šíří. To už si pamatuju ze sedmdesátých let. Z toho docela běhá mráz po zádech. Co to v překladu znamená? Máme zde svobodu slova, ale běda, když vyslovíte něco, co se nelíbí a nehodí se do krámu. V tom případě je vaše svoboda slova zcela omezena, protože jste dezinformátor a my s vámi zatočíme! Po bolševicku, chtělo by se říct slovy jedné filmové klasiky.

Prostě svoboda slova podle vlády platí jen pro jimi povolená slova. Svoboda projevu je fajn, ale co takhle svoboda po projevu? A to už se také děje. Samotná zpráva o extremismu Ministerstva vnitra, což samo o sobě je pochybný nástroj v demokratickém státě, neřkuli tehdy, je-li zneužíván k ostrakizaci politické a názorové opozice, přiznává, že v současné době za veřejné, verbálně projevené názory je trestně stíháno více než 70 osob, nehledě na četné profesní a existenční ostrakizace, šikany, a jak se říká česky, buzerace, což vidíme na aktuálním případu odstraňování děkana Miroslava Ševčíka z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické za hranou zákona, morálky, etiky i akademických svobod pouze proto, že se ve svém volném čase zastal člověka napadeného policistou na povolené protivládní demonstraci. A to je něco dost děsivého.

Na závěr si dovolím odcitovat několik výstupů z velmi zajímavého nedávného průzkumu agentury SANEP - Svoboda projevu a nové formy cenzury. Tento průzkum byl proveden letos v únoru na vybrané skupině reprezentativního vzorku 3 256 dotázaných, přičemž celkově se tohoto průzkumu zúčastnilo v rámci panelu registrovaných uživatelů 27 862 dotázaných, takže jde skutečně o vypovídající obraz názorů veřejnosti.

Více než polovina Čechů se podle tohoto průzkumu bojí otevřeně vyjádřit své názory a má pocit, že se vrací cenzura. To je 33 let po listopadu 1989, který se nesl i ve znamení návratu k lidským právům a svobodám včetně svobody projevu, katastrofální a alarmující výsledek. Mezi nejčastější důvody strachu z otevřeného vyjadřování respondentů patří obava z výpovědi či diskriminace v práci, šikana na internetu a narušení vztahů s přáteli a s kolegy. Více než dvě třetiny dotázaných se domnívají, že nepravdivé informace šíří především vládní politici. Téměř 60 % zařadilo mezi šiřitele dezinformací veřejnoprávní média. Dotazovaní občané se nejvíce bojí veřejně a otevřeně vyjadřovat k migraci, covidu, k otázkám pohlaví, genderu, LGBT+ a manželství. Kam jsme se to dostali po těch 33 letech? Lidé se bojí nejčastěji vyjadřovat k migraci a covidovým otázkám, jak už jsem řekl, a je častá obava právě o to, co se bude dít, když vyjádří svůj názor. Výsledky průzkumu rovněž naznačují rozpor mezi názorem veřejnosti a kroky, které podniká současná Fialova vláda v oblasti omezování svobody projevu a cenzury. A to samé platí i o eurounijní jourovské cenzurní legislativě.

Průzkum současně průkazně vypovídá o tom, že svoboda projevu představuje pro českou společnost jeden z nejdůležitějších prvků demokracie, což je povzbudivé. Tři pětiny respondentů uvedly, že se již s nějakou formou cenzury setkaly. Jde povětšinou o blokování či mazání profilů, příspěvků a dalších služeb na sociálních sítích, omezování dosahu příspěvků a podobně - já osobně mám stejné zkušenosti - z čehož vyplývá, že takzvaná digitální cenzura je opravdu velmi reálným problémem a že vedle stále drzejších státních, respektive vládních zásahů do svobody projevu zde existuje její silné omezování i ze strany privátních soukromých subjektů v čele s velkými digitálními platformami, které v naší zemi generují obrovské zisky - a mimochodem neodvádějí žádné daně.

Více než dvě třetiny občanů se tedy domnívají, že hlavním šiřitelem dezinformací v naší zemi je vláda Petra Fialy. A je na tom mnoho pravdy, stačí si pustit předvolební i nedávné výroky vládních představitelů o tom například, že v žádném případě nikdy nezvýší daně.

Dámy a pánové, navrhuji zařadit tento bod pro jeho závažnost jako první bod programu této schůze.

Rád bych navrhl další bod na program, a to zařadit sněmovní tisk číslo 13, což je návrh skupiny poslanců SPD na úpravu zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Konkrétně se jedná o zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií - nejenom hnutí, jak je tomu nyní, což je náš dluh směrem k odstranění nedostatků platné podoby a úpravy zákona, která neřeší otázku veřejného šíření ideologií propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. Je proto načase napravit tento nedostatek a do znění zákona doplnit za termín "hnutí" dvě slova - "anebo ideologií".

To je novela zákona, na kterou čekáme už čtvrtý rok. Nejde totiž ani zdaleka pouze o nyní známé nenávistné a nepřátelské ideologie, které již reálně existují, ale i o takové ideologie, které jsou méně známé, o kterých možná ještě prakticky nevíme, o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí, anebo o takové ideologie, které mohou teprve samy vzniknout, ať již se budou ukrývat pod nejrůznějšími sofistikovanými -ismy. Dejme proto naší policii, státnímu zastupitelství i soudům účinný nástroj k tomu, aby se mohli s šiřiteli nenávistných ideologií vypořádat podle práva nejenom nyní, ale i v budoucnosti. Dejme takovým šiřitelům nenávistných ideologií jasný signál, že zde u nás narazí na zákon a jako s takovými s nimi bude i jednáno podle tohoto zákona. Je to náš závazek vůči občanům v tomto ohledu, že budeme dbát na bezpečnost této země a jejich občanů. Protože pokud některá ideologie vyzývá k nenávisti, musíme se mít před ní na pozoru a musíme mít účinný zákon, který nám umožní včas se jí postavit. Zdaleka tedy nejde jen o selektivní postihování islámu, jak je nám občas podsouváno, jakkoliv islám mezi tyto nenávistné a nebezpečné ideologie můžeme zařadit. Patří mezi ně stejně jako třeba nacismus, jako další ideologie vyzývající k násilí a nenávisti k určitým skupinám osob. Islám totiž není pouze náboženství, jde o velmi komplexní ideologii, která řeší do nejmenších detailů i osobní život muslimů, jejich vztah k nevěřícím, k ženám a podobně a která obsahuje i metodiku expanze do nemuslimských zemí formou jejich následné islamizace.

Tato doktrína dobývání Západu se v poslední době označuje jako politický islám podle konceptu imáma Chomejního. Připomeňme zde jedno nařízení, které se táhne celým islámským učením - nepřizpůsobení se prostředí ani hostitelské zemi, neintegrování se, přesvědčení o nadřazenosti muslimů nad bezvěrci a jinověrci, takzvanými káfiry. Dále je zde i povinnost islamizace neislámských zemí, jejich ovládnutí s využitím všech nástrojů, prostředků a v jejich očích i všech slabostí demokracie. Je rozdíl mezi vzletnými a krásnými slovy některých takzvaných islamologů o přínosu islámu pro kulturu a Evropu a krutou realitou, kterou vidíme nejenom na Středním východě a v severní Africe, v islámských zemích rozervaných občanskými válkami, ale také v západní Evropě. Ta se nyní nachází v sevření bezvýchodné situace mezi brutálním násilím, terorem vyvolaným hromadnou ilegální islámskou migrací a politickou korektností. Poučme se z chyb našich sousedů a neochraňujme ty, kdo nás chtějí zničit.

Tento bod samozřejmě je v přímé souvislosti i s bodem o migrační smlouvě, o které se jednalo tady před chvílí. Všechno to na sebe navazuje. Nestojí přece tolik námahy podívat se, jak vypadá situace v zemích na západ od nás, kde islamisté poznenáhlu v určitých oblastech přebírají moc, kde vznikají muslimské enklávy pod nadvládou práva šaría, jeho vymahačů a vykonavatelů, a tam, kam se původní obyvatelé obávají chodit. Vidíme zde toleranci mladistvých manželek, což je u nás charakterizováno jako otevřená pedofilie, dokonce mnohoženství, nemluvě o toleranci násilí na ženách, například v podobě manželského znásilňování nezletilých manželek. Takže otázkou je, jak dlouho a jak daleko chce ještě západní Evropa ustupovat a jestli má vůbec kam couvat. A má k tomu právo a souhlas svých občanů? Když jenom v Německu mají muslimské organizace 7 % v parlamentu?

Myslíte si, že zde v české kotlině jsme opravdu bezpečí? I my Češi přece máme i své oběti islámských teroristů. Byli to skuteční lidé, naši spoluobčané, měli své rodiny, životy a sny a zemřeli kvůli nenávistné ideologii islámu, a zaslouží si proto, abych vám přečetl jejich jména, aby věděli oni i jejich pozůstalí, že jsme na ně nezapomněli: Petr Kořán, zavražděn muslimským útočníkem 24. července 2005 v egyptském Šarm aš-Šajchu. Ivo Žďárek, diplomat a velvyslanec, zavražděn při teroristickém útoku islamistů v Islámábádu 20. září 2008. Pavel Hrůza, zavražděn Islámským státem v Libyi, přesné datum není známo, bylo to v roce 2016. Naďa Čižmárová, zavražděna islámským teroristou při útoku kamionem v Berlíně na vánočních trzích 19. prosince 2016. Lenka Civínová, ubodána islámským teroristou 14. července 2017 v egyptské Hurghadě.

Tito Češi byli zavražděni islámskými fanatiky, kteří chtěli ve jménu ideologie zabíjet náhodné nevěřící. Zemřeli jenom proto, že byli na dovolené nebo někde po ruce, prostě ve špatný čas na špatném místě. Od 11. září 2001 bylo islámskými teroristy zabito více než 5 000 Američanů a Evropanů. Takže otázkou je, kolik dalších obětí islámských útočníků tu ještě budeme muset mít, aby omlouvači a propagátoři islámu se probudili a začali konečně chápat, o co se dá jednat. Cožpak ani smutný a krvavý příběh přeměny Libanonu, demokratické, otevřené a multikulturní krásné země, v krvavou lázeň občanské války nestačí? Kolik krve ještě musí protéct, aby se čeští zákonodárci probudili z noční můry politické korektnosti a začali chápat, že mají chránit své občany? Stačí na to tato dvě slova: anebo ideologií. Tento bod bych rád zařadil, pokud to bude možné, jako třetí bod programu dnešní schůze.

A dovolil bych si navrhnout zařazení čtvrtého bodu a to je sněmovní tisk číslo 16, což je návrh skupiny poslanců hnutí SPD na změnu zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Tento návrh podávám již poněkolikáté, v minulém období i nyní, ale zatím se pořád na program jednání Sněmovny nedostal. Návrh obsahuje dva body. Za prvé navrhujeme, aby mezi významné dny České republiky byl zařazen 15. březen jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí, a za druhé navrhujeme změnit označení významného dne 18. června, a to ze stávajícího Den hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí.

Důvody, které nás k tomu vedou, jsou následující. 15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakékoliv státní suverenity, poté následovala jeho přímá vojenská německá okupace a šestileté období plošného cíleného teroru a vyvražďování obyvatelů českých zemí, dnešní České republiky, které mělo jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter. Podle výsledků bádání Vojenského ústředního archivu v Praze činí počet obětí německého nacistického režimu zhruba 343 000 osob v rámci celého někdejšího československého státu a Československa. Do toho počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky takzvaného totálního nasazení, vyčerpání, podvýživy a epidemií. Takže skutečný počet faktických obětí je ještě vyšší a nebude určitě daleko od jednoho milionu osob. Počet přímých obětí německé perzekuce v českých zemích pak činí minimálně 122 000 osob.

Za dobu existence takzvaného německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně více než 8 000 občanů, zhruba 70 000 českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, další 3 500 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Oběťmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice, z nichž nejznámější pak jsou Lidice a Ležáky. A nanejvýš nutné je zdůraznit, že v domácím odboji zahynulo 100 000 Čechů, kteří se účastnili přímo odboje. Zahynuli tam nejenom odbojáři, ale i jejich rodiny.

Proto musí 15. březen být jednoznačně připomínán, a to nejenom jako památka těchto obětí, tím spíše, že zákon o státních svátcích již, a to je správné, zahrnuje mezi české významné dny 27. červen jako Den památky obětí komunistického režimu, a rovněž 21. srpen coby Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, kde byl počet obětí řádově nižší než v případě německé okupace. V tomto kontextu by v tomto zákoně i vzhledem k úctě k historické pravdě a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace českých zemí a k pozůstalým po nich měl zcela jistě tento den, 15. březen, jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí figurovat.

Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak stále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizaci škod napáchaných německým režimem během této války i před ní od roku 1938 na české zemi a českých lidech. Ve veřejném prostoru rovněž probíhá jakási podivná kampaň snažící se nás a zejména naši mladou generaci přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jakousi jednou z dějinných epizod, která náš stát postihla a která v podstatě nebyla ničím výjimečná.

Čeští občané, vojáci i civilisté prokázali tváří v tvář německé okupaci a německé moci mimořádné hrdinství a odvahu v zahraničí na válečných frontách v různých protinacistických armádách, ale hlavně v domácím odboji, kde byla situace zdaleka nejtěžší a nejnebezpečnější. A toto je důvodem pro druhou námi navrhovanou změnu, kterou je přejmenování významného dne 18. června ze Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí. Pojem "druhý odboj" je v současné době již dosti neurčitý, neadresný, neutrální a také ve všeobecném povědomí stále méně známý, zejména co se týče mladších generací. A i zde v tomto případě platí argument o bezprecedentním nepoměru tohoto protiněmeckého protinacistického odboje ve vztahu k jiným historickým typům našich českých a československých odbojů. Tento odboj byl zásadně rozsáhlejší, silnější, početnější jak z hlediska jeho intenzity či počtu jeho aktérů a jeho obětí a také vzhledem k charakteru nepřítele, kterému čelil.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás o podporu zařazení mých návrhů. Tento bod bych rád zařadil jako čtvrtý bod programu této schůze. Děkuji vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za přednesené návrhy. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Maříková se svými návrhy na změnu pořadu schůze a následuje pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Chtěla bych navrhnout nový bod s názvem Diskuse k odstoupení od Green Dealu a bylo by to za pevně zařazené body.

Čas od času nastane v historii okamžik, kdy se někdo pokusí lidem vnutit, co ve skutečnosti nechtějí. Obvykle se to zabalí do nějakých hezkých slov, předloží se to jako něco, co bude dokonalé, a po realizaci plánu nastane ráj na zemi. Nevyšlo to s nacismem, komunismem, tak se to zkusí s Green Dealem. Evropský parlament v rámci honby za snižováním emisí zakázal prodej nových automobilů se spalovacím motorem od roku 2035.

Premiér Petr Fiala ještě v roce 2021 tvrdil, že zákaz prodeje aut se spalovacím motorem je pro něj nepředstavitelný. Byl to premiér Fiala, který tvrdil, že zákaz prodeje aut se spalovacími motory by ohrozil existenčně řadu lidí, kteří u nás osobní automobil nepoužívají jako nějaký luxus nebo pro zábavu. Byl to premiér Petr Fiala, který řekl, že zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem je něco nepředstavitelného. Paradoxem je, že to bylo právě za předsednictví České republiky v Radě Evropské unie, kdy se toto odhlasovalo. Od roku 2035 by se už neměly prodávat benzinové, naftové ani hybridní vozy, zůstanou jen extrémně drahé elektromobily, pro které ale nemáme elektřinu, nemáme nabíječky, nemáme suroviny. Planeta za současného stavu technologií nemá dostatek surovin a energie k tomu, aby uhelné a plynové elektrárny a auta se spalovacími motory plně nahradily nové, bezemisní zdroje a dopravní prostředky.

Finská geologická služba vydala tisícistránkovou surovinovou studii, ze které vychází velmi varovný závěr: na Zemi není dost surovin, například vzácných kovů, k tomu, aby mohly být současné fosilní zdroje nahrazeny těmi obnovitelnými. Surovinově náročné baterie jsou přitom zcela zásadní nejen pro elektromobilitu, ale také pro bezemisní obnovitelné zdroje energie. Nemáme ani požární technologie. Nemáme recyklační technologii baterií z elektromobilů, ale už teď víme, že jednou je budeme likvidovat umět. A argument s tím, že akumulátory budou sloužit v úložišti elektřiny, je lichý. Problém to jenom odsune. Bývá dobrým zvykem, že nejdříve se vyvine nějaká technologie a pak ji začínáme používat. Ne naopak.

Schválně si někdy pokecejte s nějakým zastáncem Green Dealu. Typicky je to student humanitního pseudooboru, který nadšeně tlačí své zelené myšlenky a používá často obraty, jako "to už tou dobou dávno bude vymyšlené" a podobně. Bohužel Evropská unie k problému přistupuje podobně a staví sama sebe do pozice někoho, kdo nadšeně vyskočí z letadla s tím, že cestou k zemi si padák nějak opatří.

Toto šílenství může připravit obrovské množství lidí o práci a uvést velkou část občanů do chudoby, protože si už tak nebudou moci dovolit auto a skokově porostou ceny elektrické energie a plynu. Celý Green Deal je nástroj, jak zotročit a ovládat lidi, a k tomu zelení šílenci využívají zelený útok na fosilní paliva a s ním spojený útok na emise CO2. Tato vláda jde ruku v ruce s ekoteroristy, kteří lidem chtějí zničit životní úroveň, které se západní civilizaci podařilo dosáhnout. Když zástupci této vlády tvrdí, že nesouhlasí s rozhodnutím o zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory, tak sprostě lžou. Co proto udělali? Bojkotují to snad? Bouchli v Bruselu do stolu a řekli ne? Nebo tohle my nepřipustíme? Ne, neudělali vůbec nic! Servilně k tomu přispívají právě třeba zdražením dálničních známek pro automobily se spalovacími motory.

Česká republika je na automobilovém průmyslu závislá. Český automobilový průmysl tvoří více než 20 % veškerého lokálně vyrobeného zboží. Přímo zaměstnává přes 120 000 lidí a ročně vyrobí více než 1,3 milionu vozů, to znamená, že každých 23 sekund se v zemi vyrobí nové auto. Celkově je na tomto odvětví závislých 35 % české ekonomiky. Tohle všechno chce Brusel společně s touto vládou zničit. Obhajují to pokrokem - ale když přišly na trh mobilní telefony, zakázaly vám snad pevné linky? Když přišly notebooky, tak zakázaly vám snad pevné stolní počítače? Když přišly počítače, zakázaly vám snad psací stroje v rámci pokroku? Pokud jsou elektrická auta tak strašně lepší, nenecháte lidi postupně na ně přejít, jak to v rámci pokroku bývá?

Základní premisa bruselského plánu Green Deal tvrdí, že evropské země musí přestat vypouštět oxid uhličitý, aby zabránily oteplování zemského klimatu. Jenže navzdory obrovským investicím unijních zemí světové emise tohoto plynu stále rostou. Jestli země Evropské unie přestanou vypouštět oxid uhličitý zítra, nebo v roce 2050, bude to mít na jeho celkové emise stejný vliv jako pokles spotřeby vody v Česku na množství vody v Indii, tedy nulový. Tenhle fakt ovšem vytrvale ignorují nejen zelení aktivisté, ale i valná většina vrcholných politiků zemí sdružených v Evropské unii, o Evropské komisi už raději ani nemluvě.

Tenhle nesmyslně postavený boj však zaplatíme my všichni, protože naše státy, stejně jako Evropská unie, to všechno financují na dluh, a když to není na dluh, tak to stejně musíme zaplatit. Česká republika by se měla vyvázat ze Zelené dohody, protože jinak nejenže lidé si nebudou moci dovolit koupit auto, ale jinak bude nadále pokračovat prudký nárůst cen elektrické energie či zemního plynu a jednou přijdou emisní povolenky pro domy i pro jednotlivce. Začíná se mluvit o tom, že pokud nebude dům ekologický a úsporný, nebude ho jeho majitel moci v budoucnu prodat, a dokonce ani pronajmout, což je už docela významný zásah do práv majitelů. Vypadá to, že nakonec se tedy té totality přece jenom dočkáme. Nebude už hnědá nebo rudá, ale bude zelená. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Další vystoupí pan poslanec Zlínský se svým návrhem a připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já navrhuji nový bod programu, který se bude jmenovat Diskuse - pokles počtu narozených dětí v České republice. Já jsem k tomuto tématu už interpeloval pana ministra Válka. Už je to několik měsíců. Tehdy ještě nebyly známy údaje o počtu narozených dětí v prvním čtvrtletí tohoto roku, takže jsem tajně doufal, že ten pokles, který byl patrný v předchozích letech, v předchozích dvou letech, vlastně už nebude, ale bohužel dále pokračuje. Takže z toho důvodu navrhuji tento bod, protože mě to mimořádně zneklidňuje, protože porodnost v České republice nám poklesla za poslední dva roky o 21 %. Letos od ledna do března se v naší republice narodilo 22 000 dětí, loni za stejnou dobu 24 500 a před dvěma roky dokonce 27 800. Výrazně méně dětí začalo přicházet kupodivu náhle na přelomu roku 2021 a 2022 a projevilo se to vlastně v lednu 2022, kde byl snad cirka 11% pokles.

Jaké mohou být příčiny? Já jsem interpeloval právě pana ministra Válka, protože jsem vyjádřil podezření, že příčinou by mohla být doba covidová a prostě i ty procesy, které probíhaly kolem covidu, a bylo mi odpovězeno ministrem zdravotnictví, tím dokumentem, který podepsal pan ministr, že Ministerstvo zdravotnictví porodnost v České republice nezachrání. Ta odpověď mě neuspokojila, tak prostě budu pokračovat i nadále v tomto tématu, protože ho považuji za mimořádně závažné, a pokusím se ho tady nějakým způsobem rozebrat.

Takže jaké mohou být příčiny? Já neříkám, že by to zrovna mělo být to nešťastné očkování, které se nám nabízí, ale je to jedna z možností. Samozřejmě možností je víc. Může to být nějaký přirozený stav, který souvisí s kolísáním počtu potenciálních rodiček. Může to být samozřejmě energetická krize, nebo válka na Ukrajině, následky prodělaného covidu, anebo ta příčina, o které se tedy nesmí ani moc mluvit, ale já si to tady dovolím za tímto stolkem a zmíním to otevřeně, že by to bylo očkování genetickými vakcínami.

Co se týká té první možnosti, tak v letech 1993 až 1995 se narodilo o 20 % méně dětí než v předchozím srovnatelném období. Demografové to vysvětlovali tím, že prostě v té po revoluční době se otevřely dveře do světa a spousta možností, takže rodiny začaly odkládat rodičovství. Ono se to pak postupně restituovalo a upravilo se to na předchozí úroveň. V letech 2018 až 2020 stagnovala plodnost na úrovni 1,7 dítěte na jednu ženu, v roce 2021 nám skokově vzrostla - zázračně - na 1,83 a loni se snížila na 1,66. To je taková menší záhada, ale byla vysvětlena, protože předseda České statistické společnosti a matematik Olomoucké univerzity Ondřej Vencálek při detailnějším studiu čísel zjistil, že žen v reprodukčním věku, to znamená mezi 15 a 49 lety, u nás z roku 2020 na rok 2021 najednou zmizelo víc než 80 000. Tak asi nám je nikdo neunesl, nebo že by všechny odcestovaly tak náhle, nebo že by zemřely, to tak nebylo. Je to dáno tím, že v mezidobí mezi sčítáním lidu se vlastně počty rodiček pouze odhadují. Počty dětí jsou známy. A právě v tom roce 2021 bylo sčítání lidu a tam se pak přesně ukázalo, kolik těch rodiček, potenciálních rodiček mezi 15 a 49 lety, vlastně máme. A tím pádem samozřejmě tu plodnost neovlivňuje jenom počet narozených dětí, ale i počet rodiček, a pokud ten počet rodiček byl přestřelený, tak nám to číslo vlastně nevycházelo v předchozích letech a vlastně my jsme zjistili tu modifikaci správnou tím, jak se odečetlo těch 80 000.

Energetická krize vypukla o něco později, takže ta to nemohla být. Totéž se týká i války na Ukrajině.

Samozřejmě co se nabízí, je následek long covidu, protože už zjišťujeme, že long covid má patofyziologické vysvětlení, protože poškozuje mozek, dochází k fúzi neuronu. Ale v podstatě ty studie, které by měly být provedeny, jaksi nejsou dostupné na toto téma, jakým způsobem long covid by mohl ovlivňovat porodnost nebo plodnost. Tak co se týká následků té vakcinace, tam by na to poukazovalo to, že to vlastně, ten pokles začal náhle právě za těch cirka devět měsíců po tom, co se začala masivně očkovat ta hlavní kohorta populace, která se podílí - těch žen a nakonec i mužů - která se podílí na tom, že jsou schopni zplodit děti, ale není to tak jednoduché. Musím to objektivně přiznat, že u nás je ten propad daleko prudší než v Rakousku, kde to činí za rok jenom 4,5 %, v Polsku 8 % a v Německu 7 %. Takže samozřejmě ono by se to dalo nějak vysvětlit, proč to tak je. Ale samozřejmě nebudu tady vytahovat nějaké teorie, které nejsou potvrzené, protože to není správné, ať tady fakt nešířím nějaké nepravdy.

Takže vážené kolegyně a kolegové, já bych vás chtěl požádat, abychom se jako odpovědní zvolení zástupci našich obyvatel začali vážně zabývat touto neradostnou situací namísto řešení takových marginálií, jako je přijetí zákona o manželství pro všechny a Istanbulské úmluvy, které s velkou pravděpodobností blížící se jistotě naši upadající porodnost nezvýší, ba právě naopak. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Dále vystoupí pan poslanec Vondráček a paní poslankyně Šafránková následuje. Pan poslanec Vondráček tady není, propadá mu pořadí, je zařazen na závěr. A následuje po paní poslankyni Šafránkové paní poslankyně Pošarová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolila předřadit dva body, které se tady pokouším předřadit již každou schůzi. A považuji je za velmi důležité z hlediska potřeby akutní pomoci dvěma sociálně nejohroženějším skupinám spoluobčanů.

Za prvé jde o bod 28, což je sněmovní tisk číslo 9, a jedná se o návrh zákona na změnu zákona o sociálních službách. Je to návrh, který jsem podala již v říjnu roku 2021, a jedná se o zvýšení příspěvku na péči zdravotně postiženým občanům závislým na péči jiných osob v prvním a druhém stupni závislosti. Tyto příspěvky se naposledy zvyšovaly před osmi lety, což je katastrofální číslo. A všichni si pamatujeme, jak vloni v prosinci zde ve Sněmovně vládní poslanci tím, že se nepřihlásili do svých hlasovacích zařízení, ačkoliv byli v sále přítomni, záměrně zablokovali možnost tento zákon řádně projednat v prvním čtení. Vláda navíc od letošního ledna změnou úhradové vyhlášky zvýšila ceny všech sociálních služeb pro tyto zdravotně postižené občany, což vede opět jen k dalšímu zhoršení dostupnosti těchto služeb pro tyto naše spoluobčany i ke zhoršení kvality jejich životů a zhoršování jejich zdravotního stavu. Víte například, kolik činí příspěvek na péči pro zdravotně postižené dospělé osoby v prvním stupni závislosti, tedy pro osoby, které nejsou schopny vykonávat až čtyři základní životní potřeby? Je to 880 korun za měsíc.

Já navrhuji tedy zařadit tento bod jako první bod dnešního jednání, případně v pátek 30. 6. jako první bod.

A dále si dovolím navrhnout předřazení bodu 76, což je sněmovní tisk 266, a jedná se o návrh zákona na změnu (zákona) o státní sociální podpoře. Je to návrh na zvýšení rodičovského příspěvku a na zavedení jeho každoroční automatické valorizace přímo do zákona. Rodiny s nejmenšími dětmi jsou jednou z nejohroženějších sociálních skupin našich občanů, což platí nyní o to více vzhledem k vysoké inflaci, která reálnou hodnotu rodičovského příspěvku sráží hluboko pod jeho úroveň z roku 2020, kdy byl naposledy zvyšován. Uvědomme si, že souhrnná inflace za těchto posledních 3,5 roku tvoří zhruba 30 %. A také to, že jestli bude aplikován do praxe takzvaný vládní úsporný konsolidační balíček, přijdou rodiny s nejmenšími dětmi ročně až minimálně o dalších 42 000 korun, což je součet roční výše slevy na manželku či manžela v domácnosti a školkovného, které chce vláda výrazně omezit či zrušit. V posledních dnech slýcháme, že vláda mluví o zvýšení rodičovského příspěvku, ale bohužel opět v nedostatečné výši vzhledem k růstu inflace od jeho posledního zvýšení. Takže přednostní projednání našeho návrhu by i významně urychlilo legislativní proces v této věci, což je z hlediska rodin s dětmi i všech občanů velmi žádoucí.

Já jsem tento návrh za SPD na zvýšení rodičovského příspěvku předložila již více než před rokem, a právě vzhledem k růstu cen od roku 2020 jej navrhuji zvýšit v tuto chvíli o 100 000 korun, tedy na celkových 400 000. Tento návrh současně obsahuje i zakotvení každoroční valorizace rodičovského příspěvku dle vývoje inflace přímo do zákona. A také budu navrhovat, aby se u čerpání tohoto příspěvku mohli s rodiči vystřídat i prarodiče dítěte, jestliže se rodiče vrátí dříve do práce.

Zcela nepřijatelný je pro nás deklarovaný vládní záměr zvýšit rodičovský příspěvek pouze rodičům dětí narozených po 1. lednu roku 2024. Tento selektivní a asociální přístup odmítáme. Nelze diskriminovat rodiny jen na základě data narození dítěte a vytvářet tak mezi nimi právní a ekonomickou nerovnost. Preferujeme, aby byl rodičovský příspěvek zvýšen všem rodičům, kteří pečují o dítě do čtyř let věku, přičemž minimální nepřekročitelnou hranicí je pro nás jeho zvýšení všem rodičům, kteří jej budou ke dni účinnosti jeho zvýšení pobírat.

Vláda chce rovněž zvýšení rodičovského příspěvku spojit se zkrácením maximální doby čerpání ze čtyř na tři roky. To je opět zcela nesmyslné opatření, zejména v době, kdy nejsou k dispozici dostatečné kapacity předškolních zařízení a kdy vláda navrhuje zrušit školkovné. To se nám ta Fialova vláda opravdu nepěkně vybarvila!

Prosím vás o podporu těchto návrhů. Děkuji. Ještě - tento bod navrhuji zařadit jako druhý bod dnešního jednání, případně v pátek 30. 6. jako druhý bod.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji, paní poslankyně. Vy ale poctivě vyplňujete tu přihlášku vždycky i s těmito údaji, což oceňuji, a je to tam uvedené, takže děkuji.

Paní poslankyně Pošarová a následuje paní poslankyně Štefanová. A i paní poslankyně to dobře vyplňuje.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěla bych zařadit nový bod, a to Kompetentnost a nekompetentnost současné vlády, současných ministrů.

Co se týče ministra financí, plánované výdaje státu přesáhly bezprecedentní výši 2 bilionů korun. Do voleb šla vládní koalice s tím, že předchozí vláda zadlužila hluboko naši zemi, ale současná vláda je mnohem a mnohem horší. Dokonce bych řekla unikát v zadlužování. V České republice se ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku meziročně zvýšilo zadlužení nejvíce ze všech zemí Evropské unie, a to o 2,1 procentního bodu na 44,1 % hrubého domácího produktu. Státní dluh pak vzrostl na rekordních více než 2,99 bilionu korun. V celé Evropské unii se naopak zadlužení o 4 procentní body snížilo a dosáhlo 84 % HDP. Hospodaření našeho státního rozpočtu skončilo na konci května deficitem ve výši 271,4 miliardy korun. Myslím si, že je načase nejen vyměnit pana Nekulu, ale i další ministry, a to i pana ministra Stanjuru. Budoucí ministr pan Mgr. Marek Výborný, poslanec za KDU-ČSL, který vystudoval teologii a historii na Univerzitě Palackého v Olomouci a od roku 2001 učil dějepis, společenské vědy a latinu na gymnáziu v Pardubicích, by měl vykonávat nyní ministra pro zemědělství. Kde jsou vaši odborníci? Nyní vysíláte občanům signál, že lidem nezbývá nic jiného než se začít modlit. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Štefanová a následuje paní poslankyně Oborná. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych navrhla předřazení bodu na dnešní jednání, a to bodu číslo 24, respektive sněmovního tisku číslo 5, návrh zákona o zrušení soudních exekutorů, a to z jednoduchého důvodu. Přijetím exekučního řádu v roce 2001 došlo k rozšíření tehdy existujících druhů exekucí o další druh exekuce prováděný soudními exekutory podle exekučního řádu, tehdy koncipovaného jako zvláštní právní předpis ve vztahu k obecné procesní úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Exekuční řád tedy delegoval část pravomoci soudu, a to výlučně tu, která je uplatňována po vydání soudního rozhodnutí. Zavedením institutu soudního exekutora bylo sledováno především zrychlení procesu vymáhání pohledávek, o nichž bylo příslušným subjektem pravomocně rozhodnuto. Soudní exekutor je tedy vlastně státem jmenovaná zmocněná osoba k výkonu exekuční činnosti. Cílem nově zakotvené regulace pak bylo za pomoci materiální zainteresovanosti soukromého subjektu vpustit do procesu výkonu rozhodnutí subjekt, který ve svém vlastním zájmu bude usilovat o co nejrychlejší vymožení rozhodnutí s co nejvyšší výnosností pro oprávněné subjekty. Motivací soudního exekutora ke zvýšenému výkonu je tak především jeho odměna.

Tou materiální zainteresovaností soudních exekutorů na výsledcích exekuce došlo nepochybně ke zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, ovšem především na úkor postavení dlužníků. Exekuční řád samozřejmě předpokládal, že dostatečným prvkem dávajícím limity finanční motivaci exekutorů budou relativně podrobná procesní pravidla. Tento předpoklad se ovšem nenaplnil a exekutorské úřady se v mnoha případech staly takzvaným státem ve státě a jejich postup mnohdy ignoroval nejenom práva dlužníků, ale i oprávněné zájmy věřitelů. Stát přijetím této právní úpravy rezignoval na svou úlohu zajistit výkon rozhodnutí a selhal ve snaze zajistit efektivní výkon exekucí prostřednictvím soudních vykonavatelů, tedy státních úředníků. Výkon rozhodnutí zajišťovaný státním úředníkem přitom v té době bezproblémově fungoval i v jiných zemích.

Proto tímto návrhem navrhujeme vrácení exekucí zpět do rukou státu. Tento bod bych ráda zařadila jako bod číslo 1 na dnešní jednání. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za váš návrh. Nyní tedy paní poslankyně Oborná se svým návrhem a následuje pan poslanec Koten.

 

Poslankyně Monika Oborná: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já už budu velmi stručná, nicméně považuji za důležité, aby to zde zaznělo. Já navrhuji nový bod na pořad schůze, a to pod názvem Zapojení českého průmyslu do výstavby nových jaderných zdrojů, a to z toho důvodu, že - jak už asi všichni víte - český průmysl má přirozeně a vlastně i logicky eminentní zájem účastnit se v maximálním možném rozsahu na strategicky důležitém projektu, na projektu, který ovlivní budoucnost naší země na další minimálně půl století. Celkové náklady na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech se uvádějí v částce 160 miliard korun. Podle dat, která máme nyní k dispozici, se tuzemské podniky mohou podílet na výstavbě chystaného jaderného bloku až z 65 %. V takovém případě by se český hrubý domácí produkt mohl zvýšit až o 234 miliard korun a příjmy do veřejných rozpočtů až o 96 miliard korun. Český průmysl se může zapojit nejen do výstavby, ale také do servisních prací při jeho provozu. Desítky miliard ročně by se potenciálně vygenerovaly v návaznosti na exportní projekty na základě získaného know-how v oboru zkušeností a referencí z nových bloků a s tím související adekvátní daňové efekty pro státní rozpočet.

Považuji proto za zcela nezbytné a za zcela klíčové, aby dostavba jaderných bloků byla spojena s maximálním zapojením českého průmyslu. Bohužel, podle informací ČEZ ani vláda směrem k potenciálním dodavatelům nedala žádný požadavek na procentní zapojení českých firem. Důsledkem je, že mezi potenciálními uchazeči o výstavbu a tuzemskými podniky vázne absolutně komunikace a ty jsou ohledně své možné účasti ve velké nejistotě. Myslím si, že je právě teď nejvyšší čas, aby ze strany vlády zaznělo jasné stanovisko k účasti českého průmyslu na výstavbě nových jaderných kapacit v České republice, a proto navrhuji tento bod zařadit jako první po pevně zařazených bodech. Děkuji vám za podporu a děkuji vám za vaši pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Koten. Ten má dvě přihlášky, ale není tady přítomen, takže jeho přihlášky zařadím na závěr. Následuje pan poslanec Kettner, taktéž se dvěma přihláškami. Poté vystoupí pan poslanec Vích. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já navrhuji dva body jako první a druhý bod dnešního jednání. Slova, která budu říkat, tady nezazní poprvé a myslím si, že ani naposledy.

Jeden z bodů, který bych chtěl rozhodně zařadit, je revize nepovedené inkluze. Dnes se tomu říká společné vzdělávání a nějakým způsobem se to kamufluje, ale je to pořád ta stará inkluze. Když se zaměříme na úplný začátek celé téhle kauzy, tak my jsme tady měli speciální školství, kde vyučovali skuteční profesionálové, speciální pedagogové. Byl to naprosto funkční a perfektně promyšlený systém, díky němuž jsme se mohli pyšnit prakticky stoprocentní gramotností u vzdělatelných dětí, i u těch nejproblematičtějších. Ten systém byl opravdu naprosto úžasný v tom, že umožňoval i těm dětem s největšími problémy zažít pocit úspěchu, zažít pocit vítězství, a to z toho, že v tom kolektivu, ve kterém pracoval, byl s dětmi a vrstevníky na stejné úrovni, takže měl nějakou šanci.

Pak nastala situace, kdy se tady objevila nějaká kauza, které se chytl vychytralý právník, který si na tom asi chtěl postavit kariéru nebo vydělat peníze, a na základě jakési neblahé zkušenosti určité omezené skupiny se vytvořil velikánský problém, že vlastně naše speciální školství je vlastně součástí nějakého systému, který diskriminuje určité skupiny dětí. Bohužel místo toho, aby Česká republika se proti tomu jasně a konkrétně vymezila a jasně a odborně vysvětlila náš systém speciálního školství, jakým způsobem to funguje, tak bohužel jsme srazili podpatky a chytili se toho aktivisté, kteří vymysleli tento z mého pedagogického pohledu se nebojím říct vzdělávací paskvil. Na té inkluzi totiž nemůže vydělat absolutně vůbec, ale vůbec nikdo. Nevydělají na tom zdravé děti bez problémů, nevydělají na tom učitelé, ale bohužel na tom nevydělají ani ty děti, které byly takzvaně inkludované, a to z důvodů, které jsem před chviličkou zmínil. Je sice hezké, že je dáme do té třídy, ale děti v tomto směru jsou velice kruté a když tihle vrstevníci s tím postižením vyloženě nestíhají, maximálně čeho můžeme dosáhnout je určitá míra tolerance, ale ty děti opravdu ničeho dalšího nejsou schopny. To znamená, že ti asistenti pedagoga, kteří tam jsou, skutečně fungují jako nějací dozorci ve většině případů. Neříkám u těch menších forem postižení, ale to už ošetřené bylo.

Měli jsme tady takzvanou integraci a děti se specifickými vzdělávacími potřebami do běžných tříd naprosto běžně chodily, ale to byly děti, které stíhaly intelektem a měly skutečně jenom specifické vzdělávací potřeby v tom smyslu, že potřebovaly jiný, specifický přístup. A fungovalo to. I můj spolužák na vysoké škole byl velmi silný dyslektik a dysgrafik a vysokou školu v pohodě zvládl díky tomuto systému. A my jsme tady najednou chtěli vymyslet něco, co byla spíše utopie.

Další velký problém je, po kom chceme, aby tyto děti vzdělával. My to chceme po běžném pedagogovi. Ne po speciálním pedagogovi. To znamená, zase jsme naložili další práci a další problémy navíc těm kantorům, protože pokud svoji práci vykonávají zodpovědně, museli se tou problematikou do hloubky zabývat, museli si nastudovat materiály, které přísluší speciálním pedagogům. Ale nikdy to nemůže být na takové úrovni, jako když tuto práci vykonává skutečně speciální pedagog, který to vystudoval.

Další věcí jsou právě ti asistenti pedagoga. Já si dokážu představit asistenta pedagoga, absolventa střední pedagogické školy, který to vystuduje, bude mít základní znalosti o pedagogice, speciální pedagogice a všechno, co s tím souvisí, a takový asistent bude skutečně tomu pedagogovi ve třídě plnohodnotnou pomocí, spolupracovníkem a skutečným pedagogem. Nutno ovšem říct, že pokud budeme mít takovýto profesionální střední pedagogický kádr, tak ho musíme také lépe zaplatit než tak, jak jsou zaplaceni běžní asistenti pedagoga dnes. Když se kouknete na výplatní pásky běžného asistenta pedagoga - samozřejmě většinou to vykonávají ženy, a pokud nemají muže, který vydělává dostatečné množství peněz, tak rozhodně by to tu asistentku neuživilo. A je to prostě, ten celý systém je špatně. Jak jsem říkal, tak ti asistenti potom ve většině případů, nebo nebudu až tak drastický, ve velké míře případů fungují spíš jako dozorce, který má za úkol buďto ochránit děti ve třídě před agresivním jedincem, nebo naopak toho jedince, který je velice submisivní vůči tomu agresivnímu třídnímu kolektivu, což za mě prostě není ideální řešení. Navíc se mluví o tom, že asistenti pedagoga stojí příliš mnoho peněz, že těch peněz se nedostává. To znamená, že i to, co se říkalo pedagogům, že peněz je dostatek a asistentů bude, kolik budou potřebovat, tak i tento slib nějakým způsobem začíná pokulhávat.

Já už jsem zaznamenal i v té odborné veřejnosti a i tady na půdě Sněmovny napříč politickými stranami náznak toho, že skutečně ta inkluze tak, jak byla prosazena, není dobrá a že by se měla nějakým způsobem minimálně upravit. Neustále slyšíme, že my, opozice, jsme populisté. Já v tomto směru populista nebudu. Inkluze jako taková se dneska ze dne na den zrušit prostě nemůže. Proč se nemůže zrušit? Protože ty děti už tam jsou v průřezu od první až deváté třídy. To znamená, že my, pokud se rozhodneme v tomto směru to školství nějakým způsobem ozdravit a zachránit, tak pokud bychom začali teď, tak minimální doba trvání je osm let, což je přesně ta doba, než ty děti, které jsou v současné době v první třídě, než by vyšly a šly na střední školu. Pak bychom mohli najet teprve na nějaký smysluplný systém.

A nyní už jsem vyjmenoval vlastně všechny ty důvody, proč si myslím, že ten bod Revize nepovedené inkluze je docela důležitý, protože jak už zaznělo nejen z mých úst, ale i z úst současného ministra školství, že skutečně veškeré ty změny ve školství jsou běh na dlouhou trať, a pokud nechceme, abych ty změny s každými novými volbami se úplně překopávaly s tím, že to školství na to škaredě doplácí, tak ty veškeré změny by skutečně měly být prodiskutovány tak, aby zůstaly v platnosti bez ohledu na to, jakým způsobem se změní politické složení v Poslanecké sněmovně. Takže to je ten první bod - Revize nepovedené inkluze.

No a druhý bod, překvapivě u mě, se opět týká školství, a to je bod Soustavné porušování školského zákona. Já jsem s tímto bodem už několikrát vystupoval. Interpeloval jsem bývalého ministra školství, posílal jsem podnět i na Českou školní inspekci. Znova zopakuji, zákon v tomto směru, školský zákon, snad ani křišťálově srozumitelnější být nemůže. Tam je jasně psáno: propagace politických stran a hnutí a jejich programů je nepřijatelná. Tečka. Srozumitelněji už to napsat prostě nelze. Já samozřejmě dokážu být nějakým způsobem tolerantní v tom, že si dokážu představit, že do škol bude docházet například pan prezident České republiky, a to z toho důvodu, že je nyní přímo volený, je vlastně takzvaně nadstranický a je to nejvyšší ústavní činitel, když to řeknu, taková ta hlava pomazaná, našeho státu. Takže to si dokážu nějakým způsobem připustit, že ten by mohl do těch škol docházet. Druhá taková výjimka, kterou si dokážu představit, je ministr školství, což je celkem logické. Ministr školství, je to přesně jeho rezort, otvírá slavnostní zahájení školního roku a podobné oficiality, to znamená, pokud do škol dorazí ministr školství, nevidím v tom problém. Jakákoliv ale jiná aktivní politická osoba, známá a spojená s nějakou politickou stranou, kde je jasné, když vidím to jméno, automaticky si přiřadím nějakou politickou stranu, tak ve své podstatě ta propagace pro tu stranu už je pouhá přítomnost této osoby.

Proč já neustále na to apeluji? Protože jsem sám dlouholetý učitel. A já to tady neříkám proto, že bych jako chtěl nějakou výhodu, že bych do těch škol chtěl také. Já vím, že prostě je nepřijatelné, abych já do té školy přišel prostě, protože jsem ta závadná strana, ta špatná strana. Ale proto já to neříkám. Já chci, aby ten zákon byl jednoznačně prosazován, padni komu padni. Prostě ne. Politika do škol nepatří.

Navrhnu takové jednoduché řešení. Pokud politici mají pocit, že mají potřebu té mladé generaci něco říci, není problém. Tak ať škola vyhlásí nějakou akci, setkání s tím daným poslancem nebo jakýmkoliv ústavním činitelem, mimo klasickou výuku, která je povinná, třeba ve tři hodiny odpoledne. Klidně to může být i na půdě školy, ale mimo tu povinnou docházku pro ty děti, kdy rodič se sám rozhodne, nebo i to dítě, jestli skutečně to chce slyšet, jestli skutečně chce diskutovat. Ale ne v rámci povinné školní docházky. Já to vidím skutečně jako zásadní problém, jako pravidelné porušování zákona, které se tady nějakým způsobem usídlilo jako běžně zavedená praxe. Za mě ale velice špatná praxe. A měli bychom se vrátit ke kořenům výkladu tohoto paragrafu, kdy skutečně propagace těch stran a hnutí a jejich programů je prostě nepřípustná. A tečka a padni komu padni. A to by byl můj druhý bod toho programu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji. Nyní tedy přihlášený pan poslanec Radovan Vích a následuje pan poslanec Sládeček. Poprosím kolegyně a kolegy, kteří přicházejí, aby se ztišili, a vás o slovo. Prosím.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Já nebudu tak dlouhý jako můj předřečník. Navrhuji předřadit projednání bodu číslo 73, tedy sněmovního tisku 258, jako první bod dnešního pořadu schůze Poslanecké sněmovny po již pevně zařazených bodech.

Je s podivem, že pětikoalice nejen nepředkládá vlastní návrhy zákonů, které by byly užitečné českým občanům, ale navíc i blokuje opoziční návrhy zákonů, které by našim občanům mohly prospět. Je velká škoda, že sněmovní tisk číslo 258, tedy návrh poslanců Lucie Šafránkové, Tomia Okamury, Radima Fialy a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nedostal možnost být projednán ani v prvním čtení. Když tento návrh věcně připomenu, jedná se o návrh změny základních pravidel pro výpočet důchodů, a to důchodů všech typů: starobních, invalidních i pozůstalostních podle zákona o důchodovém pojištění.

Důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny důchodce stejná a odpovídá 10 % průměrné mzdy, jak ji vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pro rok 2023 činí tato základní výměna 40 400 korun. K tomuto základu se pak připočítává procentuální výměra alias zásluhová složka. A ta je pro každého příjemce individuální a odvíjí se od jeho předchozí pracovní kariéry, její délky a výše příjmů, tedy pojistných odvodů. Tato procentuální výměra tvoří určující část důchodu.

Konstrukce výpočtu a stanovení výše důchodů dlouhodobě poškozuje nízkopříjmové důchodce, a to starobní, invalidní i pozůstalostní, vdovy, vdovce, sirotky, a to zejména v momentu zákonné valorizace důchodů, která je založena na kombinaci zvýšení základní i procentuální složky důchodu, přičemž vyšší a rozhodující je opět navýšení procentuální složky. V současné situaci nebývalého růstu cen veškerých základních životních nákladů jsou nízkopříjmoví důchodci, především ti osaměle žijící, jednou z nejohroženějších sociálních skupin. Jsou skupinou, která se nachází v pásmu příjmové chudoby anebo jí hrozí pád do dluhových pastí a exekucí. Je tedy nezbytně nutné co nejrychleji důchody, zejména ty nejnižší, zvýšit.

Za nejvhodnější cestu proto považuji zvýšení základní výměry důchodů o 3 procentní body, to je z 10 % průměrné mzdy na 13 % průměrné mzdy, přesně jak to navrhuje sněmovní tisk 258. Je vidět, že vláda ani v právě předkládané kvazi důchodové reformě tuto záležitost neřeší. Základní složka by dnes podle našeho návrhu činila 5 205 korun, čili by se o 1 165 korun zvedla penze každému důchodci. Kouzlem nechtěného je to prakticky stejná částka, kterou vláda sebrala z mimořádné valorizace u průměrného důchodu. Děkuji vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji za přednesený návrh. (Hluk v sále.) A následuje pan poslanec Sládeček a pan poslanec Vondráček, který ale stále není přítomen, i pan poslanec Koten, ani toho tady nevidím, takže možná už se jedná o poslední změnu pořadu. Prosím o klid v sále a pana poslance prosím o jeho slovo. Prosím.

 

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji. Milá paní předsedkyně, dámy a pánové, rád bych zde navrhl nový bod na program dnešní schůze, a to s názvem Dovolená pana ministra bakaláře Lipavského na Krymu. (Pobavení v sále.) Pan ministr Lipavský dne 24. 6. napsal na Twitter následující tweet. Cituji. "Koukám, že se moje letní dovolená na Krymu přibližuje." Jelikož pan ministr Lipavský je velmi zkušený a světově uznávaný diplomat a všechna jeho prohlášení mají neuvěřitelný ohlas ve světě, tak jsme uvažovali s některými kolegy, že mu zaplatíme dvouletý wellness pobyt na jeho vytouženém Krymu. Rádi bychom v tomto bodu projednali možný termín jeho odjezdu. Protože se jedná o mimořádně důležitý bod, navrhuji jeho zařazení jako první bod dnešní schůze. Děkuji. (Smích a potlesk v levé části sálu.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Nyní tedy má možnost vystoupit se svým návrhem pan poslanec Radek Vondráček, přítomen ale není, ani pan poslanec Koten, stále není přítomen - není. Ani jedna z jeho přihlášek tedy nebude využita a obě propadají. Byli to již poslední přihlášení, kteří se však nedostavili.

Já jenom načtu omluvy. V mezičase jsem přivolala kolegyně a kolegy z předsálí, protože budeme o jednotlivých návrzích na změnu pořadu schůze hlasovat. Omlouvají se poslanci: Kobza Jiří od 21 hodin a následně od 21.15 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Lochman Ondřej od 21 hodin do 22.30, taktéž z pracovních důvodů.

Nyní tedy ještě jednou přivolávám kolegyně a kolegy z předsálí. Hlásí se pan poslanec, předseda Jakob s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vzhledem k tomu, že ta diskuse byla poměrně dlouhá, padla řada návrhů, tak poprosím o dvě minuty přestávky na poradu klubu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Vyhlašuji tedy dvě minuty přestávky na poradu klubu TOP 09 do 21.16.

 

(Jednání přerušeno od 21.14 do 21.16 hodin.)

 

Je tedy 21.16, přestávka klubu TOP 09 tak vypršela a přistoupíme k hlasování o navržených změnách pořadu schůze. Nejprve návrhy z grémia. Pokud není námitek, tak můžeme hlasovat návrhy najednou, a pokud není námitek, tak protože tady zazněly na začátku schůze, tak je nebudu opakovat. Ptám se zejména, jestli je námitka na to, abych je opakovala. Není požadavek, abych je opakovala, ani z jedné strany. Vnímám samozřejmě zájem o odhlášení, proto vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se opětovně přihlásili svými kartami.

Jakmile se počet přihlášených ustálí, budeme hlasovat, a to návrhy z grémia. Mám tady jednu faktickou poznámku pana poslance Sadovského, což vnímám asi jako překliknutí, takže ji mažu. Počet přihlášených se ustálil.

 

Zahajuji hlasování o návrzích tak, jak se na nich shodlo grémium. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 3 dnešní schůze přihlášeno 158, pro 158, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Nyní tedy budeme hlasovat jednotlivé návrhy tak, jak je přednesli poslankyně a poslanci.

 

Pan předseda Výborný navrhuje, aby bod číslo 103, tedy sněmovní tisk 462, vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, byl projednán dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu na pevné zařazení bodu a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 4 přihlášeno 158 přítomných, pro 139, proti 15. Návrh byl přijat.

Dále pan předseda Výborný navrhuje, aby bod číslo 110, tedy sněmovní tisk 165, zákon o pobytu cizinců, byl projednán ve středu 28. 6. jako pátý bod, tedy po bodech, které jsme prohlasovali z grémia.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro pevné zařazení tohoto bodu? Kdo je proti?

V hlasování číslo 5 přihlášeno 158 přítomných, pro 90, proti 15. Návrh byl přijat.

 

Taktéž pan předseda Výborný navrhuje bod číslo 67, sněmovní tisk 241, novela občanského zákoníku, aby byl projednán ve čtvrtek 29. 6. po bodu písemné interpelace, tedy bodu 125.

Zahajuji hlasování o pevném zařazení tohoto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 6 přihlášeno 158 přítomných, pro 139, proti 14. Návrh byl přijat.

 

Návrh pana předsedy Výborného, abychom bod číslo 79, tedy sněmovní tisk 276, novela Listiny základních práv a svobod, zařadili pevně na čtvrtek 29. 6. po předchozím bodu, který jsme teď hlasovali, tedy po bodu 67, tedy druhý bod po písemných interpelacích.

Zahajuji hlasování o předloženém návrhu a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V dnešním hlasování číslo 7 je přihlášeno 158 přítomných, pro 154, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Návrh pana předsedy Výborného, aby bod číslo 121, sněmovní dokument 2675, zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření kauz Kanceláře prezidenta republiky v letech 2013 až 2023, byl pevně zařazen, a to na čtvrtek 29. 6. jako třetí bod, tedy po bodu 79.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 8 přihlášeno 158 přítomných, pro 87, proti 64. Návrh byl přijat.

 

Dále pan předseda Výborný navrhuje, aby bod 115, sněmovní tisk 437, zákon o státním podniku, byl projednán v pátek 30. 6. jako třetí bod.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 9 přihlášeno 158 přítomných, pro 90, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Pan předseda Výborný rovněž navrhuje, aby bod 116, sněmovní tisk 444, o spotřebních daních, byl projednán v pátek 30. 6. jako čtvrtý bod.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 10 přihlášeno 158 přítomných, pro 90, proti 66. Návrh byl přijat.

 

Pan předseda Okamura navrhuje, abychom pevně zařadili bod číslo 27, sněmovní tisk 8, zákon o referendu, a to dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování o předloženém návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 11 přihlášeno 158 poslankyň a poslanců, pro 16, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Okamura dále navrhuje, aby bod číslo 31, sněmovní tisk 12, tedy novela trestního zákoníku, byl projednán dnes jako druhý bod.

Zahajuji hlasování o tomto navrženém pevném zařazení. Vnímám, dostaneme se k tomu. (Hlásí se poslanec Zlínský.) Kdo je proti?

V hlasování číslo 12 přihlášeno 158 přítomných, pro 13, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Zlínský k hlasování, předpokládám.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Já jsem v tom předchozím hlasování hlasoval pro, a na sjetině mám proti. Nezpochybňuji hlasování.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji. Budeme tedy postupovat dále. Nyní je to návrh pana předsedy Okamury, abychom bod číslo 24, sněmovní tisk 5, zrušení soudních exekutorů, zařadili pevně jako třetí bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro předložený návrh? Kdo je proti?

V hlasování číslo 13 přihlášeno 158 přítomných, pro 14, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední návrh pana předsedy Okamury byl, abychom pevně zařadili bod číslo 28, sněmovní tisk 9, tedy poslaneckou novelu zákona o sociálních službách, jako čtvrtý bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 14 přihlášeno 158 přítomných, pro 68, proti 66. Návrh nebyl přijat.

 

Paní předsedkyně Schillerová navrhuje zařazení nového bodu, který se pokusím přečíst, kdyžtak mě opraví, protože předsedal myslím někdo jiný. Návrh k transparentnosti rozpočtové politiky České republiky. Tak snad je to v pořádku. (Poslankyně Schillerová z lavice: Návrat.) Návrat. Děkuji. Návrat k transparentnosti rozpočtové politiky České republiky. Takhle je přesný název. Musíme nejdříve hlasovat tedy o zařazení nového bodu.

Zahajuji hlasování k zařazení tohoto bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro zařazení tohoto bodu? Kdo je proti?

V hlasování číslo 15 přihlášeno 158 přítomných, pro 67, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Babiš navrhuje nový bod zachování letiště Líně pro armádu - gigafactory v Plzni. Budeme nejdříve hlasovat o zařazení nového bodu.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 16 přihlášeno 159 přítomných, pro 69, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Pan předseda Babiš navrhuje další nový bod, a ten je pod názvem vystoupení Petra Fialy na Evropské radě ve věci nesouhlasu s migračním paktem. Doufám, že nekomolím název.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 17 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 89. Návrh byl zamítnut.

 

Pan předseda Babiš dále navrhuje nový bod s názvem potvrzení vlády, že nikdy nebude souhlasit se zrušením jednomyslnosti v Evropské unii.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 18 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 86. Návrh byl zamítnut.

Pan předseda Babiš navrhuje také nový bod s názvem Zrušení pozice České republiky k migračnímu paktu.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 19 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh přednesl pan předseda Radim Fiala, a to nový bod s názvem Návrh na odstoupení od migračního paktu Evropské unie, který schválil pan ministr vnitra.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 20 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 86. Návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Fiala dále navrhuje nový bod pod názvem Diskuse o cenách energií.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 21 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 71. Návrh nebyl přijat.

 

Paní poslankyně Pokorná Jermanová navrhuje nový bod pod názvem Prodej zámku Štiřín.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 22 přihlášeno 159 přítomných, pro 69, proti 85. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Mašek navrhl nový bod s názvem Informace vlády k přemístění lékařské záchranné služby z letiště Líně do Klatov.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 23 přihlášeno 159 přítomných, pro 67, proti 86. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Mašek dále navrhuje nový bod s názvem: Umí pan ministr Rakušan počítat a co je povinná solidarita v praxi?

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 24 přihlášeno 159 přítomných, pro 67, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Kobza navrhuje nový bod s názvem Ohrožení svobody slova a demokracie v České republice.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 25 přihlášeno 159 přítomných, pro 66, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Kobza dále navrhuje, aby bod číslo 32, sněmovní tisk 13, tedy trestní zákoník, byl projednán jako třetí bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro pevné zařazení tohoto bodu? Kdo je proti?

V hlasování číslo 26 přihlášeno 159 přítomných, pro 65, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Kobza dále navrhuje, aby bod číslo 35, tedy sněmovní tisk 16, o státních svátcích, byl projednán jako čtvrtý bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování o pevném zařazení tohoto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 27 přihlášeno 159 přítomných, pro 65, proti 82. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Maříková navrhuje nový bod s názvem odstoupení od Green Dealu.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 28 přihlášeno 159 přítomných, pro 60, proti 85. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Zlínský navrhuje nový bod pod názvem Pokles počtu narozených dětí v České republice.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 29 přihlášeno 159 přítomných, pro 66, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Šafránková navrhuje pevné zařazení bodu číslo 28, sněmovní tisk 9, zákon o sociálních službách, a to v první variantě jako první bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 30 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 68. Návrh byl zamítnut.

 

Další varianta od paní poslankyně u téhož tisku je návrh, aby se jednalo v pátek 30. 6. jako první bod našeho jednání.

Zahajuji hlasování o pevném zařazení tohoto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 31 přihlášeno 159 přítomných, pro 68, proti 65. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Šafránková dále navrhuje, aby bod číslo 76, sněmovní tisk 266, o státní sociální podpoře, byl projednán jako druhý bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 32 přihlášeno 159 přítomných, pro 66, proti 70. Návrh byl zamítnut.

 

Taktéž paní poslankyně Šafránková navrhuje alternativně, abychom jednali o tomto bodu jako druhém bodu v pátek 30. 6. Opět se jedná o sněmovní tisk 266.

Zahajuji hlasování o pevném zařazení tohoto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 33 přihlášeno 159 přítomných, pro 66, proti 73. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Pošarová navrhuje nový bod pod názvem Kompetentnost a nekompetentnost současných ministrů.

Zahajuji hlasování o pevném zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 34 přihlášeno 160 přítomných, pro 65, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Štefanová navrhuje, abychom bod číslo 24, sněmovní tisk 5, zákon o zrušení soudních exekutorů, projednali jako první dnešní bod.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 35 přihlášeno 160 přítomných, pro 17, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Oborná navrhuje nový bod, a to pod názvem Zapojení českého průmyslu do výstavby nových jaderných zdrojů.

Zahajuji hlasování o tomto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 36 přihlášeno 160 přítomných, pro 67, proti 87. Návrh byl zamítnut.

Pan poslanec Kettner navrhuje nový bod pod názvem Revize nepovedené inkluze.

Zahajuji hlasování o zařazení nového bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 37 je přihlášeno 160 přítomných, pro 66, proti 78. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Kettner dále navrhuje nový bod pod názvem Soustavné porušování školského zákona.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 38 přihlášeno 160 přítomných, pro 65, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Vích navrhuje, abychom bod číslo 73, sněmovní tisk 258, o důchodovém pojištění, projednali jako první bod dnes po již pevně zařazených bodech.

Zahajuji hlasování o pevném zařazení tohoto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 39 přihlášeno 160 přítomných pro 65, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

A konečně pan poslanec Sládeček, poslední z přednesených návrhů, navrhuje zařazení nového bodu, a to pod názvem Dovolená pana ministra Bc. Lipavského na Krymu.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu na pořad schůze. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 40 přihlášeno 160 přítomných, pro 65, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Vypořádali jsme se se všemi navrženými změnami pořadu schůze, já se pro jistotu ujistím, jestli tomu tak skutečně je, protože těch návrhů bylo skutečně hodně. Mělo by tomu tak skutečně být.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 70. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen a upraven schválenými pozměňovacími návrhy

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 41 přihlášeno 160 přítomných, pro 134, proti 14. Návrh byl přijat, pořad schůze byl tedy schválen.

 

Předám řízení schůze a budeme pokračovat v projednávání jednotlivých bodů.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, budeme pokračovat ve schváleném pořadu a jako první otevírám bod číslo

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.