(pokračuje Jan Bartošek)

114.
Vládní návrh zákona o ochraně oznamovatelů
/sněmovní tisk 352/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele ministr spravedlnosti Pavel Blažek a zpravodaj garančního výboru, ústavně-právního výboru, poslanec Radek Vondráček. Pan poslanec Radek Vondráček je omluven, dojde v třetím čtení ke změně zpravodaje a bude jím pan poslanec Feranec.

Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 352/3, který byl doručen dne 4. dubna 2023. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 352/4.

Nyní se táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Máte. Prosím, pane ministře, máte slovo. (Hluk v sále.)

Jinak, kolegyně, kolegové, já vás poprosím, jestliže máte něco neodkladného, co potřebujete řešit, abyste to šli řešit do předsálí.

Prosím, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Já myslím, že o těchto dvou zákonech, které následují, o návrzích zákona, bylo řečeno v prvním a druhém čtení docela hodně. Já jen ještě připomenu, že oba návrhy projednal ve dnech 1. února, 1. března a 12. dubna tohoto roku ústavně-právní výbor a ten jako výbor garanční Poslanecké sněmovně doporučil ve třetím čtení návrhy schválit a zároveň doporučujícím stanoviskem podpořil pozměňovací návrh, kterým by oznamovatelům bylo umožněno oznamovat kromě trestných činů také přestupky, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranicí je alespoň 100 000 korun.

Dnes by bylo dobré, kdybychom oba návrhy schválili, mimo jiné proto, že tyto návrhy vyplývají z našeho členství v Evropské unii, a kvůli prodlevě s transpozicí byla na Českou republiku již podána žaloba k Soudnímu dvoru Evropské unie, a to navzdory tomu, že současná vláda dělala maximum pro to, aby tomuto kroku předešla. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře, a já otevírám rozpravu, kde s přednostním právem se hlásí pan zpravodaj. Prosím.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, členko, dámy a pánové, jenom doplním to, co říkal navrhovatel. Už bylo řečeno, že se tím zabýval. Garančním výborem byl ústavně-právní výbor s tím, že padly tam - jenom pro připomenutí - různé pozměňovací návrhy s tím, že některé směřovaly k zahrnutí ochrany i u přestupků, to je jedna část (poslaneckého?) návrhu, a druhá část směřovala k tomu, aby byli chráněni i anonymní oznamovatelé, a potom jsou takové kompromisní mezi tím, to znamená, už bylo řečeno, návrh pana poslance Bendy, přestupky, u nichž horní hranice pokuty je minimálně 100 000 korun, a další návrh pana poslance Michálka, kde u anonymních by to byla povinnost jenom u subjektů v zásadě veřejnoprávního charakteru, když to (řeknu) takhle obecně, následně potom vysvětlím přesně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, a nyní tedy mám pět přihlášených do obecné rozpravy. První vystoupí paní poslankyně Hana Naiclerová, poté paní poslankyně Helena Válková a další. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Naiclerová: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak víte, k vládnímu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů jsem předložila dva pozměňovací návrhy. V rozpravách ve druhém čtení jsem se k nim přihlásila a stručně je odůvodnila. Teď vystupuji, abych se vás pokusila přesvědčit pro mé pozměňovací návrhy hlasovat.

Cílem mých návrhů je přispět k vyšší funkčnosti zákona. Naším cílem nemá být pouze udělat si jakousi fajfku, že jsme zapracovali evropskou směrnici, ale měli bychom aktivně usilovat, abychom schválili zákon, který bude funkční a který bude efektivně chránit oznamovatele. Oznamovatel není žádný udavač nebo bonzák, oznamovatel je někdo, kdo upozornil na protiprávní jednání i za cenu snížení vlastního komfortu, i za cenu rizika, že se mu zaměstnavatel pomstí, že bude vláčen médii a že už ho nikdo nezaměstná. Sama mám zkušenost. Ve svém městě jsem jako opoziční zastupitelka upozornila na různá porušování zákonů a nehospodárné transakce města. Podařilo se mi zastavit dotace do předluženého sportovního klubu, které by jinak shrábl exekutor. Od politických protivníků a spřízněných médií jsem si musela vyslechnout různé nepěkné věci, byla jsem označena za udavačku. A když vás někdo takto označí v regionálním médiu, má to obrovský dopad. Lidé si toho všímají a úplně jinak o vás přemýšlejí.

Zákon o ochraně oznamovatelů samozřejmě nevyřeší vše, musí ale zajistit, aby každý oznamovatel protiprávního jednání měl jistotu, že bude mít ochranu, slovy zákona že bude chránit před takzvanými odvetnými opatřeními. Tato ochrana se nemůže odvíjet podle právní kvalifikace. Oznamovatel nemůže být vystaven tomu, aby právně kvalifikoval, jestli oznámeným jednáním byl spáchán trestný čin nebo přestupek a jestli za ten přestupek hrozí pokuta 50, 100 nebo 150 tisíc korun. To je prostě nepřijatelné.

Měli bychom podporovat, aby se lidé nebáli upozornit na korupci, na cinknuté veřejné zakázky, na vypouštění kyanidu do řeky, zaměstnávání bez pracovní smlouvy. To všechno kazí životy a přispívá k destrukci právního státu. Nebýt aktivních oznamovatelů, nikdy by se neodhalila kauza Dieselgate automobilky Volkswagen, která dosáhla světových rozměrů. V České republice bychom nikdy neslyšeli o kauze Státního fondu životního prostředí, nebýt oznamovatele Libora Michálka.

Zastavila bych se dále u anonymních oznámení. Zkušenosti z firem i z úřadů, které oznamovací systémy zavedly, jednoznačně potvrzují, že i z anonymních oznámení získávají důležité poznatky. Často platí, že právě ty nejzávažnější informace o trestné činnosti jsou uvedeny v anonymních oznámeních. Jinými slovy, když jde o velké peníze a je tam třeba organizovaná skupina, tlak na potenciální oznamovatele je vyšší a každý se tím spíš bojí oznámení učinit. Právě kvůli nejzávažnější hospodářské kriminalitě a korupci je třeba anonymní oznámení umožnit a v zákoně výslovně zakotvit. Jestli si někdo myslí, že třeba kvůli banálním porušením zákoníku práce někdo bude dávat anonymní oznámení, tak je na omylu. V tomto případě typický zaměstnanec, který se cítí jednáním zaměstnavatele poškozen, uplatňuje svůj nárok přímo, aby dostal to, na čem byl krácen. Prošetření mu je k ničemu, pokud nedostane peníze, kterému náleží.

V souvislosti s anonymními oznámeními volám po tom, abychom v zájmu jasnosti a přehlednosti zákonné úpravy schválili můj pozměňovací návrh, tedy výslovně zakotvení, že oznámení podle tohoto zákona je také oznámení podané anonymně. Není v souladu s právní jistotou oznamovatelů upravovat to, jestli oznámení lze podat anonymně, nebo ne, podle toho, kolik procent obchodního podílu stát nebo samospráva v korporaci má.

Pokud však není vůle schválit můj pozměňovací návrh, domnívám se, že schválit návrh kolegů Michálka, Cogana a Jakoba je nutností, pokud nechceme dál zvyšovat pokuty, které má Česká republika platit v Evropské unii. Pokud ve veřejném sektoru nebudou přijímána anonymní oznámení, klesne již dosažený standard whistleblowingu a taková úprava odporuje Evropské směrnici. Šlo by vlastně o nesprávnou transpozici.

Závěrem bych chtěla požádat o jednu věc. Přemýšlejme prosím o anonymních oznámeních i celém tomto zákonu věcně, racionálně a bez dogmat. Oznámit protiprávní jednání v právním státě není udavačství ani bonzáctví, anonymní oznámení často obsahují závažné informace. Prosím, nevzdávejme se jich. Napravme nesprávnosti vládního návrhu a udělejme ze zákona o ochraně oznamovatelů funkční protikorupční nástroj. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Další řádnou přihlášenou je paní poslankyně Helena Válková a připraví se paní poslankyně Lucie Potůčková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já vás uvedu opět do nedávné historie, protože tak co nejplynuleji navážu na slova mé předřečnice, paní poslankyně Naiclerové, která také byla tou whistleblowerkou, já také, a my dvě máme jinou zkušenost než většina poslankyň a poslanců, kteří jsou v tomhle sále a budou hlasovat. My dvě jsme si na vlastní kůži zažily včetně konsekvencí z toho vyplývajících, co to znamená.

O čem teď hovořím? Plzeňská práva 2009/2010. Marně jsem chodila za tehdejším proděkanem, děkanem - znáte ho všichni, nechci ho teď znovu jmenovat a jeho nejbližší spolupracovníky, protože to poškodilo jméno plzeňských práv na dalších deset let, tak cirka. Teď už je to lepší, samozřejmě, ale pořád ještě jsou studenti, kteří když se uchází o práci, slyší takovou dehonestující otázku: Ale nejste náhodou z plzeňských práv? A oni říkají: Jsem, třeba, ale já jsem dělal státnici u profesora Šámala nebo profesora Eliáše nebo profesorky Válkové. Podívejte se, to je velmi špatná vizitka. Co tomu předcházelo? Marné prosby o to, aby - protože my jsme tušili, nevěděli jsme přesně, někteří studenti procházeli standardním řízením, aniž by se jim příliš umožňovalo individuální studium - vedly k tomu, a na to mě upozornili moji asistenti, že jsem se začala problémem studentů, kteří mně mezi prsty proklouzali, i když jsem je vyhodila třeba u státnice, a pak jsem je viděla u promoce, zabývat hlouběji. A zjistila jsem nepěkné věci, k nim se nechci vracet, a stála jsem před tím rozhodnutím, co udělat. S ohledem na to, že vedení bylo velmi zainteresováno na tom, aby tyto praktiky dále pokračovaly, a naše katedra trestního práva - kterou vedl jako první, já jsem to po něm převzala, kolega doktor Baxa, pozdější předseda Nejvyššího správního soudu, a se mnou tam přednášel profesor Eliáš, já jsem byla potom vedoucí katedry trestního práva - tak jsme si nemohli dovolit, aby naše jména byla spojována minimálně s netransparentními postupy, technikami, rozhodnutími tehdejšího vedení. Ale protože - a teď mi dovolte, říkám na mikrofon nadsázku genderovou - protože muži jsou občas, když nejde o války, řekněme opatrnější - nechci říkat zbabělejší, ale opatrnější, tak jsem byla varována, abych to raději neotvírala. Ale já v určitém okamžiku, kdy jsem to otevřela, to nebylo udání, i když to zní ošklivě, ale bylo to oznámení, které šlo samozřejmě už veřejně. Přišla akreditační komise, začalo se vše prošetřovat ve velkém stylu, i orgány činnými v trestním řízení. I jak dobře víte, nikdo nebyl - a tady říkám možná naštěstí, rozhodně jsem nebyla krvelačná - odsouzen, nicméně se přišlo na to, že ty praktiky a postupy byly v rozporu s právními předpisy, s vysokoškolským zákonem a dalšími souvisejícími předpisy upravující vysokoškolské vzdělání. Některým byly odebrány tituly, jiné tituly se neuznaly a tak dále.

Co se stalo se mnou a právnickou fakultou? Já jsem okamžitě letěla z vedoucího katedry trestního práva, byla jsem dehonestována v tom smyslu, že mě přestali zdravit kolegové. Někteří studenti se na mě dívali divně, dokonce tehdejší, nevím, jestli to byl akademický senát, vyslovoval podiv nad tím, jak jsem mohla takhle dehonestovat právnickou fakultu Západočeské univerzity, a trvalo to velmi krušných, krutých šest měsíců, než se karty obrátily o 180 stupňů a já jsem se vrátila do stejné pozice, ze které jsem byla vyhozena, a naopak tehdejší vedení právnické fakulty muselo odstoupit. Převzal potom a děkanem byl pan děkan, bývalý také ministr spravedlnosti, což je zajímavé, Jiří Pospíšil. Dávali jsme to dohromady. Potom za rok - a to chci říct ten neblahý takový už důsledek toho, co to znamená pro takového oznamovatele - v tajných volbách v akademickém senátu jsme úplně propadli a profesor Eliáš, profesor Šámal i já jsme z protestu plzeňská práva s krvácejícím srdcem - protože já jsem milovala právnickou fakultu, byla jsem u jejího zrodu a soutěžili jsme o to, že jednou budeme možná lepší než třeba brněnská fakulta nebo pražská, což bylo více než opovážlivé, samozřejmě - byli jsme ti nejhorší a akademický senát nám to dal najevo, takže jsme odešli a pokusili jsme se založit v Praze právnickou fakultu, což se nám nepodařilo, soukromou. Tehdejší akreditační komise nám to neschválila, protože nám neuznala naši publikační činnost, která byla velmi bohatá, s odůvodněním, že se začne počítat naše publikační činnost a vědeckovýzkumné aktivity až v okamžiku podání přihlášky o akreditaci, což znamenalo škrtnout dvacet let vědeckovýzkumné práce. Nechtěli mít konkurenci, nechtěli mít soukromou právnickou fakultu, kde by ty katedry vedli lidé, jako jsme byli my, kteří rozhodně garantovali určitou odbornou úroveň.

A já se teď vrátím k tomu, o čem jsem potom přemýšlela. Hodně mých bývalých studentů je na významných postech soudců, státních zástupců, známých advokátů, vysokých úředníků, velmi ráda se s nimi setkávám - když mě potkají, tak se ke mně hlásí. Jsou to právě lidé, kterým je tak kolem pětačtyřiceti, čtyřiceti, čtyřiceti osmi roků, s tím, že vzpomínají na tu dobu, ale vždycky je tam takové to ale, říkají: Škoda že to tenkrát dopadlo už v době, kdy z toho byly takovéhle škody. Já jsem si z toho dovodila - nebo se otevřel ten případ - že asi jsme měli být ještě rychlejší, protože my jsme tušili některé věci, ale právě chyběla právní úprava, která by nám jasně umožnila a poskytla i ochranu před tím, s čím jsme museli počítat, a já jsem počítala, i když jsem netušila, že to bude tedy (Se smíchem.) do týdne se zdůvodněním, že jsem špatně vyplnila nějaký lísteček o dovolenou, tak jsem byla okamžitě vyhozena z postu vedoucí katedry, a to musím říci, že tenkrát se za mě velmi postavil pan doktor Baxa a pan profesor Šámal. Ale bylo to k ničemu, těch půl roku. Takže v podstatě jsem si říkala: Škoda že tady není ta ochrana. A od té doby, a právě proto, jsem byla velmi ráda, když hnutí ANO přišlo s tím, že takovou normu chce přijmout, a začalo aktivně prosazovat a jednat již v minulém volebním období - ono už to začalo v předminulém, ale pokračovalo to v minulém volebním období - právní předpis, který by takové situace, kterými jsem si prošla já a paní poslankyně Naiclerová, minimalizoval nebo optimálně eliminoval rizika z nich vyplývající.

Teď tady tu normu máme. Já hovořím jako někdo, kdo je subjektivně podjatý, tu zkušenost vám nepřeji, a logicky budu tedy trošku více fandou těch pozměňovacích návrhů, které tady zaznívají.

Stejně jako paní poslankyně Naiclerová - alespoň toho pozměňovacího návrhu pod písmenkem D - než ostatní, kteří stejně oprávněně, paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, upozorňuji na možná rizika. Ta rizika objektivně vidím v tom, že pokud bychom otevřeli velkoryse tu právní úpravu v původním smyslu slova, jak to prosazoval třeba Radek Vondráček a já jsem tomu tleskala, tak se nám může stát - a teď to není chyták, já si nemyslím a nebudu prozrazovat, kdo to říká - nicméně jsem několikrát napříč politickým spektrem slyšela: Jak to je s námi Čechy? Jsme opravdu jako jiní, kteří zvažují, jestli podají oznámení na svého spoluobčana, nebo ne? Anebo tendujeme být více závislí, více udávat své bližní, když se jim dobře daří, a podobně? Na tu otázku si každý musí odpovědět sám.

Takže já jsem si procházela takovým velkým vnitřním bojem - vidíte, že to s tím právem má společného jenom něco, potom se k tomu samozřejmě dostanu, je to otázka i etická a emocionální, jaká je optimální právní úprava, a to jsou dva ty problémy, které budou rozhodovat o tom, do jaké míry se stane tento zákon funkční, anebo to bude takzvané legislativní mrtvě narozené dítě. Sice to tu budeme mít, nebude nám hrozit sankce ze strany EU, nicméně ta implementace bude velice, velice úzká. Osobně se nebudu už více zmiňovat o tom, jak budu hlasovat, to uvidíte koneckonců. Říkám, že moje hlasování je determinováno trošku osobní zkušeností, ale dovolím si upozornit na to, že sama jsem zvědavá v tomto tomu koaličnímu návrhu, a těm, kteří poukazují na naši velkou neznámou, jak na to v praxi lidi zareagují.

Sama jsem opatrná, pokud jde o přestupky, byť souhlasím s argumentem, který tady paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nadnesla, že málokdo bude vědět, jestli je ta hranice 100 000 nebo ne, a jak bude uvažovat. Na druhé straně jít rovnou i do přestupků, pokud mají pravdu - a já nechci, aby měli pravdu - ti, kteří říkají, že my jsme takovým národem, který rád oznamuje, oni používají dehonestujícího výrazu udává. Já si myslím, že tady to není namístě, protože tady jde o oznamování. Nikdy jsem si nepřipadala jako udavačka, vždycky jsem si jenom připadala právě ve vztahu k plzeňským právům, jako kdo oznamuje - doufejme, že včas. Myslím, že to včas nebylo, když jsem potom viděla ty devastující účinky na pověst právnické fakulty, ale potažmo i Západočeské univerzity v Plzni. Měla jsem to udělat dřív. Takže vrátím se k tomu prvnímu problému, to jsou tedy ty přestupky s tím, že je namístě opatrnost. Když si právník něco myslí, současně ví, že to je taková určitá obezlička, protože v právu buď to tak je, nebo to tak není, čili v tomto ohledu chápu všechny ty, kteří nemají tuto zkušenost jako my dvě, paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, že budou velmi rezervovaní.

Pokud jde o problém s anonymitou, tak jsem nepochopila v současnosti, protože na rozdíl od některých kolegyň a kolegů jsem se zúčastnila těch seminářů a od začátku jsem říkala také, že anonymita je vlastně největší zárukou toho, že se lidi nebudou bát.

Také zahraniční právní úpravy nám ukazují vždycky cestu, zkušenosti a možnosti, tak nevím, jestli si někdo dal tu práci s vyhodnocením, jak to funguje. Slovensko má trestné činy i přestupky a veškerá jednání, která působí negativně na společnost. Mám ve svých podkladech, které jsem dostala - já tomu moc nevěřím - že tam jsou úplně veškerá jednání, to by bylo bezbřehé. Slovenskou právní úpravu jsem neviděla. Zajímalo by mne, jestli pan poslanec Michálek, který dával ten jeden pozměňovací návrh, má nějaké průkazné argumenty nebo analýzu k dispozici. Chorvatsko - jakékoliv porušení práva bez ohledu na právní kvalifikaci, které poškozuje veřejný zájem, také na můj vkus příliš bezbřehá široká definice. Nicméně vidíte, že tyto dvě země jdou relativně odvážně směrem, který zřejmě se v praxi osvědčuje. Francie - já vás nebudu unavovat, vím, že asi teď není na to prostor, nicméně ta Francie je taková zajímavá, máme tady kolegyni, paní poslankyni Decroix, která možná mě opraví, která zná francouzské právo na rozdíl ode mne - veškerá porušení národního práva nebo mezinárodní smlouvy, která ohrožují nebo poškozují veřejný zájem - zapomněla jsem říct vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, když jsem oslovovala paní kolegyni.

Takže jak vidíte, některé země zvolily na rozdíl od nás odvážněji než-li my, ale říkám, může tam být ta historická zkušenost, že více důvěřují svým občanům, že nebudou zneužívat a nadužívat oznamování, že to nebude nespravedlivé, zatěžující oznamování, relativně velkoryse postavenou právní úpravu.

Odpovědět si na otázku, kde je pro Českou republiku a její potenciální budoucí oznamovatele ta hranice, aby na jedné straně bylo dosaženo ochrany oznamovatelů, na straně druhé byly dány určité mantinely pro případné zneužívání nového právního institutu, je podle mého názoru téměř nemožné. My se budeme muset rozhodnout a samozřejmě, že diskuse v rámci jednotlivých politických stran jistě probíhaly, tak tady to hlasování možná i půjde napříč politickým spektrem. Můžeme se zaklínat tím, že jsme bijci za bezkorupční společnost a že tohle musíme v nejširším smyslu slova přijmout, anebo můžeme zvolit opačný argument, že jsme odpovědní strážci důvěry veřejnosti ve spravedlnost a právo, nesmíme zahltit systém tím, že se bude zabývat prošetřováním přestupků, které se ukážou posléze jak osobní vztah zaměstnanců vůči zaměstnavateli. To jsou ty dva extrémy. Sama nevím, jakým způsobem v praxi se bude tato norma aplikovat.

Co ale vím určitě, stejně jako pan ministr spravedlnosti, že už nemůžeme váhat, že jsme dostali mandát, abychom v takovémto případě zvedli konečně ruku a nějakou právní úpravu odsouhlasili, i už jenom kvůli tomu, abychom se nestali opravdu jednou z posledních zemí, která ještě navíc čelí sankcím, které si v tomto ohledu, vzhledem k absenci implementace, zaslouží. Takže moje argumenty mě vedou k závěru, že ten vládní návrh, i když různé nestátní neziskové organizace ho velmi kritizují, je rozhodně mnohem lepší než návrh žádný.

Druhý závěr: byli jsme to my, jako hnutí ANO, kteří se vždycky chlubili a myslím i oprávněně poukazovali na to, že jsme vstupovali do politiky, že už jsme se nemohli dívat na určitá korupční jednání. Čili vůbec nás nepodezírejte z toho, že bychom nezvedli pro tento zákon ruku, to předem prozrazuji. V tomto máme naprosto jednotný klub, chceme ten zákon, byť v některých parametrech nám úplně nevyhovuje, ale pan nepřítomný poslanec Vondráček - který v současné době se loučí za nás za všechny s paní poslankyní Janou Lorencovou, která má pohřeb právě dnes a které jsme si právě nesmírně vážili v oblasti odhalování korupce a závažných zločinů jako statečné novinářky, disidentky, ta jeho nepřítomnost je zdůvodněná a říkám to tady na mikrofon - a ten také mě požádal, abych jasně zdůraznila, že to je norma, o kterou jsme zejména usilovali my. My k tomu nejsme dotlačeni Evropskou unií, u nás je to součást našeho programu a součást našeho směřování, takže určitě pro to ruku zvedneme.

Na druhé straně jsou mezi námi tací - já nevím, kolik jich je, neptala jsem se kolegů - kteří pochopitelně nejsou úplně nadšení tím, jak se podařilo, a to myslím teď ironicky, zúžit právní úpravu vládní koalici, respektive rezortu spravedlnosti, panu ministrovi, ať mi promine, a možná to někteří z nás vyjádří hlasováním k pozměňovacím návrhům. Myslím si, že za klub ANO nebudu hovořit, máme volné hlasování, ale že jsme spíše velmi opatrní, vítáme tuto úpravu, nicméně převládá rezervovaný přístup k pozměňovacím návrhům. A já to chápu a neříkám to z nějaké opatrnosti, ale chápu to, že bez osobní zkušenosti se to bude dobře hlasovat pro tenhle návrh.

Závěrem bych ráda upozornila na to, že možná se strhne kritika nás všech, kteří odsouhlasí paradoxně tuto užší verzi ochrany oznamovatelů právě ze strany těch, kteří chtěli mnohem širší právní úpravu a kteří upozorňují na to, že je to taková Potěmkinova vesnice. Rozdávají nám letáčky, volají nám a v podstatě dělají pozitivní v tomto případě lobbismus, ale od nich asi pochvalu nedostaneme. Tak já bych jim za sebe, nikoliv tedy za hnutí ANO, a už vůbec ne za ostatní poslankyně a poslance, chtěla vzkázat jednu věc. Já jsem šťastná, že dnes budu moci zvednout ruku i pro tuto úpravu. Nemyslím si na rozdíl od vás, že by došlo k tomu, že naopak, jak jeden z argumentů zní, dojde ke snížení té ochrany, to jste mě nepřesvědčili. Myslím si, že to je první krok správným směrem, a budu určitě jedna z těch, kteří se v budoucnu pokusí, pokud nebudou mít pravdu ti opatrníci mezi námi - kteří říkají: Počkejte, počkejte, jak to bude paralyzovat příslušné instituce, právě to řešení, a kolik to bude finančních a v dnešní špatné ekonomické době, nejisté době, jaká to bude obrovská administrativní zátěž - takže pokud tito opatrníci nebudou mít pravdu, což pevně nejenom doufám, já jsem o tom přesvědčená, tak nic nám nebrání ještě v tomto volebním období, nic nebrání tomu, abychom připravili pozměňovací návrh, kterým bychom rozšířili tu právní úpravu. Dejme tomuto legislativnímu dítěti, pokud se dneska narodí, určitý čas a za dva roky se tady můžeme sejít a říci si: Byly to plané obavy, půjdeme odvážnějším směrem. A i ve prospěch těch, kteří nyní plédují pro širší právní ochranu, přijměme pozměňovací návrh.

Děkuji vám za pozornost. Nerada se vracím do minulosti, která pro mě byla frustrující, a občas stále, když si vzpomenu na ten rok 2009 a 2010, se divím, co všechno člověk zvládne. Pak jsem zjistila, že v politice se musí zvládnout horší věci, nicméně tenkrát to byla pro mě velká lekce a jsem šťastná, že ti, kteří možná se dostanou do podobných situací jako paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, a já, budou mít už tu dlouho očekávanou, vytouženou, řeknu trošku dramaticky ochranu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní faktická poznámka pana poslance Brázdila, prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Neumím tak krásně mluvit právnicky, ale cítím to, prosím, takhle. Anonymní oznamovatel - kdo předkládá ty pozměňující návrhy k tomu, aby ho chránily, anonymního oznamovatele, předpokládá, že ten člověk je dobrý. Je pozitivní osoba, jenom se trochu bojí. No jo, ale mezi nimi můžou být taky zlí lidé, kteří ne že se bojí, ale oni někomu tím chtějí ublížit. A člověk, který když tedy cítí, že je něco špatně a chce to oznámit, tak když na to nemá, nebo lépe řečeno, bojí se, a může takový být, určitě ano, tak by to měl dát někomu jinému, možná kamarádovi na tom pracovišti nebo tomu, kdo je starší a už se nebojí, protože už třeba i končí a nebude vyhozen.

Zkrátka a dobře, promiňte mi to, cítím to tak, že prostě anonymita, já jsem to tady řekl, to je bonzáctví, a takhle já to nechci. Buď tedy jsem spravedlivý a nebudu se za to stydět, anebo nejsem a takovouto věc nepodám, protože prostě anonymita je v mých očích a byl jsem tak vychovávaný... Stojím si za tím? Tak běž s kůží na trh. Anebo tedy nikam nechoď a nemusíš se ani bát. Tak to jsem chtěl říct.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášená do rozpravy paní poslankyně Lucie Potůčková. Připraví se pan poslanec Karel Haas, prosím.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové, ráda bych zde uvedla za hnutí STAN, že budeme podporovat pozměňovací návrh buď A, nebo případně B1 mé drahé kolegyně Hany Naiclerové, který do věcné působnosti zákona vkládá přestupky, a tedy celou škálu bez omezení sazby pokuty.

Jednak se domníváme, že omezení obsahu oznámení pouze na trestné činy, tak, jak je uvedeno ve stávajícím návrhu, by vyloučilo z oznámení celou řadu protiprávních jednání v oblasti pracovního práva, stavebních předpisů nebo například ochrany životního prostředí. Domníváme se, že pro příslušné osoby v určitých povinných subjektech, mnohdy bez právního vzdělání, by bylo velmi složité rozklíčovat, zda jednání popsané v oznámení, naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů. Takovou erudici jistě můžeme požadovat například ve veřejné správě, těžko ovšem například v soukromém sektoru.

Dále budeme za hnutí STAN podporovat i přijímání anonymních oznámení na ochranu anonymních oznamovatelů, ale pouze ve veřejném sektoru, nikoliv v sektoru soukromém, který již má v mnoha případech tyto mechanismy v rámci své firemní odpovědnosti zavedeny, a nemyslíme si, že je třeba soukromou sféru dále úkolovat nebo zatěžovat. Veřejný sektor by však měl jít jednoznačně příkladem a to říkám jako dlouholetá starostka i člověk, který se pohyboval ve vedoucí funkci jak ve státní správě, tak samosprávě.

Nicméně aby nedošlo k neúměrné zátěži při přijímání ústně, například pouze telefonicky podávaných oznámení, budeme podporovat kompromisní návrh - písmeno D, který určuje pouze písemnou formu takto anonymně podaného oznámení, která je samozřejmě následně lépe zpracovatelná. Zde bych ráda dodala, že v současné době existuje v našem právním řádu pouze jediný právní nástroj na ochranu oznamovatelů tohoto typu, kterým je nařízení č. 145/2015 a týká se oznamování podezření ze spáchání protiprávního jednání, ovšem v režimu služebního zákona. Toto nařízení se ovšem změnovým zákonem, následujícím tiskem 353, zrušuje. Pokud bychom neschválili ochranu anonymních oznamovatelů v žádné podobě, došlo by tak ke snížení stávající ochrany, a tudíž bychom se opět mohli dostat do rozporu s čl. 25 odst. 2 směrnice, kterou nyní implementujeme, která zakazuje snížení dosažené úrovně ochrany oznamovatelů. Do rozporu se samozřejmě dostat nechceme, protože jelikož nyní už nám běží řízení pro nesplnění povinnosti u soudního dvora, kdy nám běží pokuta, která ke konci března činila cca 54 milionů korun, a tato pokuta každým dnem narůstá.

Zároveň bych se zde velice důrazně vyhranila, a zde mi nechtěně asi nahrál pan kolega Brázdil, prostřednictvím předsedajícího, který zde vystupoval přede mnou, vůči případným výrazům, jako je udavačství, práskačství a bonzáctví, které se již diskusích kolem tohoto zákona o ochraně oznamovatelů objevily, objevují a objevovat patrně budou, protože se domnívám, že prostě doba je trochu jinde než před třiceti lety. Já naprosto chápu, že mnoha lidem může jakékoliv oznamování vyvolávat nepříjemné konotace a sentiment a vzpomínky na dobu dávno minulou, nicméně praxe mnoha států jednoznačně ukazuje, že přínosy tohoto zákona jsou nejenom z morálního hlediska pozitivní, ovšem také finančně měřitelné. Budeme tedy rádi, pokud pozměňovací návrhy směřující k zahrnutí celé škály přestupků do působnosti zákona a rovněž ochranu anonymních oznamovatelů ve veřejném sektoru podpoříte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Michálek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já to považuji za velmi dobrou zprávu, že Poslanecká sněmovna dnes patrně ve třetím čtení schválí zákon o whistleblowingu, protože to je jeden z klíčových protikorupčních zákonů, který se bohužel v minulém volebním období podařit neprosadilo. Čili konečně tak začneme chránit lidi, kteří zachrání životy, zdraví nebo peníze tím, že upozorní na korupci nebo jiné nekalé praktiky. Já si myslím, že ti, kteří mají odvahu, si zaslouží uznání a podporu. Už takhle, že se a priori nálepkují nějakým nevhodným způsobem, podle mě vůči nim není úplně fér a není to úplně dobře ani pro prosperitu naší společnosti.

My jako Piráti jsme protikorupční strana, jsme v tom dlouhodobě konzistentní. Proto určitě lidé, kteří se rozhodnou zachovat správně a upozornit na takovéto závažné nekalé jednání - nemluvíme o nějakých udáních nebo zástupných věcech, drobnostech - ti, kteří upozorní skutečně na závažné jednání a zachrání tím životy, zdraví a veřejné peníze, by si měli zasloužit ochranu.

Co je ale důležité říci předem a otevřeně, že tato zbraň proti korupci nebude fungovat, pokud bude stát trvat na odhalení identity všech oznamovatelů. Bude tam výrazné snížení účinnosti tohoto zákona. Je potřeba na to upozornit. My se snažíme to řešit pozměňovacím návrhem, který jsem předložil spolu s kolegy ze STAN a z TOP 09. Náš pozměňovací návrh pod písmenem D říká, že úřady, státní firmy, dopravní podniky a další podobné společnosti veřejného sektoru by měly umožnit podání oznámení i anonymně přes aplikaci, kde dostane oznamovatel odpověď, to znamená, dojde tam k vytvoření anonymního oznamovacího kanálu. Pokud ten oznamovatel uvidí, že ten úřad skutečně řeší to oznámení a je potřeba jeho další součinnost, tak se ukazuje, že ve velké části těch případů oznamovatel jde s kůží na trh, poskytne další údaje tak, aby došlo k rozkrytí celé té záležitosti.

Těch oznámení jsou v praxi jednotky ročně na každé instituci, ale tím, že by se zavedla možnost anonymních oznamovacích kanálů nebo že by zůstala zachována na ministerstvech, jak to dneska platí podle nařízení vlády, které schválila tuším vláda Babiše a Sobotky - a tímto zákonem se to navrhuje zrušit - tak tím by se výrazně zvýšila důvěra v celý ten oznamovací systém. Mimo jiné připomínám, že v Česku by funkční ochrana whistleblowerů ušetřila nějakých 10 miliard korun podle odhadů, které má Evropská komise.

Ochrana oznamovatelů skutečně není český vynález. Ty anonymní oznamovací kanály nebo obecně oznamovací kanály jsou už mezinárodní protikorupční standard. Existuje na to speciální ISO norma, která popisuje, jak si má každá organizace nastavit vnitřní postupy tak, aby maximálně snížila riziko korupce. Je tam mimo jiné i ta možnost oznámit bez odhalení své identity.

Pro důvěru zaměstnanců v řádné prošetření kauz je důležité, aby úřady ze zákona měly povinnost všechna oznámení prošetřovat včetně těch anonymních, a ne aby prostě anonymy házely do koše, i když obsahují závažná upozornění, protože pokud to takhle uděláme, akorát odvalujeme břemeno na orgány činné v trestním řízení, které se anonymy zabývat musí, a ty mají samozřejmě mnohem vzácnější kapacity, aby tyto záležitosti vyřizovaly.

Většina oznámení, která vedou k odhalení korupce, jsou dneska anonymní, je to něco málo přes 50 %. Takže skutečně pokud chceme, aby ten zákon byl účinný, je potřeba zohlednit i takováto oznámení. Ti lidé to dělají, protože se zkrátka bojí ohrožení své osoby, že může vůči nim dojít k nějaké represi, může to narušit vztahy v kolektivu, může to vést k šikaně a tak dále, takže je to podle mě pochopitelné.

Stačí si vzpomenout na celou řadu korupčních kauz, které byly odhaleny a rozkryty, jako například ROP Severozápad. Na základě oznámení tam šlo o miliardy peněz daňových poplatníků a i tam byla některá ta oznámení podána anonymně. Myslím si, že je důležité si to připomenout. Pokud anonymní cesta nebude, klesne účinnost rozkrývání korupce asi na polovinu, jak jsem říkal, a bohužel některé formy skryté korupce budou pokračovat.

Proto jsem navrhl, aby se úřady a veřejné instituce musely ze zákona zabývat všemi oznámeními. Já ve své roli předsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu jsem dostal už několik takových podnětů. Určitě to není tak, že bych byl zahlcen desítkami věcí, které by se tam nakupily, ale musím říct, že jsem dostal několik podnětů, jak anonymních, tak neanonymních, a drtivá většina z nich byly podněty, které jsou důvodné, které se předávají k dalšímu prošetření a které končí tím, že jsou vyvozeny konkrétní závěry vůči tomu, že v některých případech třeba došlo k vyhýbání se pravidlům, která jsou pro rozdělování pozemků za účelem pravidla 30 ha, za účelem příjmu, dotace, povinných mezí a podobně.

Takže nemluvím o těch hromadných zprávách, kterých dostáváme od občanů každý z nás mnoho a mnoho, zejména pokud projednáváme nějaké společensky palčivé téma. Mluvím o oznámeních, která jsou skutečně specifikovaná k prošetření a která obsahují konkrétní skutečnosti. Chápu a rozumím tomu, že u soukromých firem je to jiné, že tam je logické, že zaměstnavatel by měl mít zájem na ochraně svého majetku a je jeho zodpovědností, jak si to nastaví v rámci své firmy a jestli se nechá připravovat o peníze, nebo ne, ale v rámci toho, za co jsme zodpovědní my všichni, co je naším společným majetkem, ať už je to majetek občanů, ať už je to majetek v různých státních firmách, majetek spravovaný úřady a tak dále, tak tam se domnívám, že ten přístup by měl být nastaven přísně.

Paradoxní je, že to byla právě vláda Andreje Babiše, která předložila ještě daleko přísnější zákon o oznamovatelích, který požadoval, aby se povinně prošetřovala anonymní oznámení nejenom u veřejných institucí, ale dokonce i v soukromých firmách, takže v tom návrhu, který předložila vláda Andreje Babiše, se šlo ještě daleko dále, než je ten náš pozměňovací návrh pod písmenem D, který se týká jenom veřejných institucí.

Jenom připomenu, že hnutí ANO v knize svého předsedy O čem sním, když zrovna spím, dokonce předpokládá, že by oznamovatel korupce měl dostat finanční pomoc. To je v knize Andreje Babiše O čem sním. Není to opět nic, co by bylo zcela neobvyklého. Je to systém, který funguje v Americe, kde oznamovatel, který skutečně upozorní na korupci, tak má nárok na 30 % z peněz, které se prokazatelně ušetřily, a tito oznamovatelé si přijdou na docela dobré částky, pokud upozorní na opravdu rozsáhlé podvody. Současný český koncept je mírnější. My nepočítáme s žádnou formou odměny pro oznamovatele, aby bylo skutečně všem jasné, že to oznámení, pokud je důvodné, je motivováno čestnými úmysly toho člověka, nikoliv finanční odměnou. Ale současně chceme, aby ten zákon fungoval v praxi.

Podle návrhu, jak to předložil pan ministr Blažek, je tam skutečně obsažena jedna problematická část, že ministerstva by neměla povinnost prošetřovat anonymní oznámení, což je vlastně horší stav, než je dneska. Součástí toho návrhu je i zrušení toho nařízení, které to upravuje, jak už tady zaznělo z úst předřečníků. Já zde opravdu nerozumím tomu, proč se navrhuje zrušit možnost anonymních oznámení, protože v praxi s tím není žádný problém, s anonymními oznámeními u prošetřovatelů ústředních správních úřadů není žádný problém. Těch oznámení jsou jednotky na každý úřad a není to věc, která by se měla rušit. Daleko větší problém v praxi je, že máme stále malou důvěru v to, že budou korupční kauzy a podezření skutečně rozkryty a že máme velmi malou úspěšnost v rozkrývání korupčních kauz.

Teď bych se ještě krátce vyjádřil k hranici 100 000 korun. Myslím si, že úvaha návrhu Marka Bendy jde víceméně správným směrem, a my jsme to spolu i diskutovali. Já jsem taky přišel s návrhem hranice té částky, takže rozhodně to nechci nějakým způsobem odsuzovat nebo shazovat, ale je potřeba upozornit, že dnešní systém je v některých případech u přestupků nastaven nevhodně, že některé ty přestupky, třeba přestupek proti střetu zájmů a tak dále, mají tu pokutu nastavenu na 50 000 korun, to znamená všechny přestupky, které můžou být i společensky závažné a kde se můžou objevit ty následné represe, skutečně by vypadly z té ochrany, a cením si toho, že zde byl avizován návrh na změnu procedury, že se nejprve bude hlasovat o té úplné podobě, ve které pokrývá všechny přestupky, a teprve potom o hranici 100 000 korun, takže je zde možnost zjistit, jestli by se našly hlasy i pro plnou působnost zákona tak, aby byli chráněni třeba i ti oznamovatelé, kteří upozorní na to, že jsou porušována pravidla někde třeba na obcích z hlediska střetu zájmů, pokud pracují na úřadě a bojí se represí, tak aby i tito lidé měli možnost právní ochrany, aby soud se jich mohl zastat v situaci, kdy se zjistí, že nejsou důvody pro to, aby třeba s nimi byl ukončen vztah úředníka k danému územně samosprávnému celku.

Závěrem bych tedy chtěl říci, až se objeví další korupční kauza, kdy přijde stát o stovky milionů nebo miliardy korun, tak se lidi budou ptát, proč jsme jako politici dopustili, že se lidi bojí oznámit problémy, a proč úřady hází důvodná oznámení do koše, a to s plným posvěcením zákona, pokud to schválíme tak, že budou prošetřována pouze podepsaná oznámení. Proto prosím, abychom skutečně zvážili širší rozsah oznamovacích kanálů, že úřady budou řešit všechna oznámení, nejenom ta anonymní, ale všechna důvodná oznámení prošetří podle jejich merita, jak je to obsaženo v pozměňovacím návrhu D od Pirátů, STANu a TOP 09. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Salvetra. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

Jinak vám přeji hezké poledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo. Dovolím si reakci na to, co jsem tady slyšel před chvilkou, že člověk, který oznámí, je člověkem odvážným. Z mého pohledu je to prostě udavač a myslím si, že s tím máme bohaté zkušenosti. A pokud se jedná o nějaké protiprávní jednání, každý, kdo jej vidí, přece je v ohrožení toho, že by se na něm podílel, a pokud jde o závažnou trestnou činnost, tak předpokládám, že se k tomu dokáže přihlásit. Ale prosím, anonymní udání je něco, co prostě si nezaslouží podpory.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan předseda Michálek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Opravdu to nechci natahovat, protože máme důležitý program tento den, ale opravdu těch oznámení, která dostávají všechny státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, vždyť to jsou desítky, stovky tisíc oznámení, a označit všechny tyto lidi za to, že jsou to udavači? Bez toho by se nevyšetřila žádná kriminalita v této zemi. A opravdu křivých obvinění, která jsou shledána ročně tím naším systémem - pan ministr mě když tak opraví, ale já se domnívám, že těch pravomocných rozsudků na křivá obvinění jsou desítky - desítky! - a přitom těch trestních oznámení je řádově více. Takže skutečně neházejme všechny lidi do jednoho koše, není to správné. Je pravda, že tady jsou tací i onací, ale je potřeba mít pořád na zřeteli, jaké jsou ty proporce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěla bych tady souhlasit s panem kolegou. Odvaha? Odvaha to byla před rokem 1989. Dneska už máte tu demokracii, jak říkáte, máte svobodu slova, tak proč se bojíte pod to podepsat? Jako já, když něco přece chci říct a jsem čestný občan, tak přece nemůžu mít obavu z toho, že se mně něco stane a bude nějaká újma, takže já se samozřejmě pod to podepíšu. Anebo půjdu, pokud vidím, že je páchán trestný čin, tak půjdu a prostě řádně jako správný občan se zachovám, podám trestní oznámení a pod ním budu podepsaná. Já s tím nevidím problém, nevím, proč se musíme schovávat. Víte, já jsem byla zaměstnancem ještě dávno předtím v jedné nejmenované nadnárodní firmě a taky tam zavedli takovéto udávání. A můžu vám říct... jako ten, kdo nemá helmu, dostane 1 000 korun odměnu a podobně. Naprašte svého kolegu! A ono se to nesetkalo s moc velkým ohlasem.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Lang.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, pane předsedající. Přišel jsem teď z předsálí a trefil jsem se na pana Michálka. Chtěl bych, prostřednictvím vás, panu Michálkovi říci: vy si tady trošku protiřečíte, jestli říkáte, že jsou to stovky, tisíce oznámení, která jsou anonymní a teď padají pod stůl. V případě, že bychom to tady přijali, že i tyto anonymní věci by orgány činné v trestním řízení měly řešit, no, tak to potěš pánbůh tedy. To se ty orgány, které jsou k tomu určené, prostě zahltí a bude to úplně kontraproduktivní, jestli si toto uvědomujete. A samozřejmě něco jiného je státní správa a možná samospráva, ale soukromé firmy, soukromé subjekty, ty mají nastaveny už dávno nějaké svoje vnitřní mechanismy. A uvědomte si, že také v soukromých firmách jsou lidé, kteří jsou spokojení s vedením například, nebo jsou nespokojení, a ti nespokojení když potom budou podávat nějaké oznámení jenom proto, že třeba jejich výkon nebyl kvalitní a byli odvoláni, tak to potom tedy bude velice zajímavé. Takže já s tou vaší interpretací toho, že jsou tisíce různých podání a všechny by měly orgány činné v trestním řízení prošetřovat ze zákona, zásadně nesouhlasím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, to byla poslední faktická poznámka. Vracíme se do rozpravy. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Haas, připraví se paní poslankyně Štefanová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené ministryně, ministři, děkuju mnohokrát za slovo. Úvodem tři prosby a pak tak, jak už jste mě asi poznali, několik věcných argumentů.

První prosba - nenálepkujme se navzájem. Věřím, že se tomu na sto procent vyhnu z pohledu toho, že ten, kdo bude podporovat podané pozměňovací návrhy a širší osobní i věcnou působnost zákona, bojuje proti korupci, a ti, kdo podpoří návrh zákona připravený Ministerstvem spravedlnosti, který zcela na sto procent řádně, věcně i právně implementuje evropskou směrnici, proti korupci nebojují. Tak velká prosba - nenálepkujme se takto navzájem. To je první věc.

Druhá věc - já určitě prosím o podporu zákona ve znění, už jsem to teď řekl, připraveném ministerstvem. Právníci v tomto sále potvrdí, že návrh zákona tak, jak je připraven, ze sta procent věcně, z pohledu věcného obsahu i z pohledu právní přesnosti implementuje evropskou směrnici a již nám běží sankce České republice za pozdní implementaci, to znamená, prosba určitě o schválení zákona tak, jak byl připraven ministerstvem.

A z věcných důvodů, z konkrétních věcných důvodů - ne proto, že bych si těch kolegů nevážil nebo bych je chtěl dehonestovat, poprosím o nepodporu pozměňovacích návrhů s jednou jedinou výjimkou, já to nazývám záchranné laso nebo záchranný pozměňovací návrh kolegy a předsedy našeho poslaneckého klubu Marka Bendy. Vzhledem k tomu, že zjevně v této Sněmovně není jednotný názor právě na věcnou působnost zákona a její šíři, tak to je jediný pozměňovací návrh, u něhož prosím o případnou podporu.

Ty věcné důvody - první svorníkový a pak separátně k osobní působnosti a k věcné působnosti zákona.

Při schvalování řady zákonů, kterými v České republice implementujeme směrnice Evropské unie, což je naše povinnost vyplývající z členství v Evropské unii, si často stěžujeme na to, a teď ta slova, prosím vás, říkám a zdůrazňuji v uvozovkách, jaké nesmysly to na nás ten zlý Brusel, ta zlá Evropská unie valí? Podané pozměňovací návrhy jsou ukázkou toho, že spoustu věcí si k evropské úpravě přidáváme sami. Tak si vzpomeňme na to, když tak často na tu v uvozovkách zlou Evropskou unii nadáváme nebo si na ni stěžujeme, tak toto je ukázka zákona, kde k evropské úpravě přidáváme výrazné rozšíření navíc. To je ten první, svorníkový důvod.

Sporné oblasti jsou dvě: otázka rozšíření osobní působnosti zákona o anonymní podání a druhá sporná rovina je rozšíření věcné působnosti zákona o přestupky.

K osobní působnosti zákona a k anonymům. Slíbil jsem věcnou argumentaci. Věřím, že věcná argumentace je i hodnotová, neprávní argumentace. Takže proti rozšíření - já jsem úplně jednoznačně proti rozšíření osobní působnosti zákona o anonymní oznámení a první můj důvod, ač jsem právníkem, není právně hodnotový, a já ho uvedu řečnickou otázkou. Co myslíte, že potřebuje naše země, Česká republika v roce 2023? Já si tedy osobně myslím, že potřebuje namísto anonymních oznamovatelů lidi, a teď z jakékoliv části politického spektra, ať od kolegů tady, nebo od kolegů tady (Ukazuje.), od lidí na ulici, od lidí ve firmách, od lidí ve veřejných institucích, kteří se nebojí postavit za svůj názor, ten názor veřejně artikulují a za tím názorem jsou schopni stát. Anonymů se nezbavíme. Anonymy jsou, prosím vás, tak staré, jako je lidstvo samo. Možná se dřív udávalo vytesáním na kámen a posláním toho kamene někam, nebo výstřižky z novin. Anonymy byly, jsou a budou, ale hrozně moc prosím, aspoň je nestavme na piedestal zákona. To bude první zákon, kde postavíme na piedestal princip anonymních oznámení v České republice v roce 2023. Pro mě úplně nepochopitelné. To je ten první, hodnotový argument.

Druhý argument - právní. Jádrem zákona je mimo jiné zákaz jakýchkoliv odvetných opatření, a nejen proti oznamovateli samotnému, ale kdo máte ten návrh zákona načtený, tak víte, že ta ochrana se vztahuje na hrozně široký okruh osob, kromě oznamovatele samotného na jeho osoby blízké, na jeho firmy, ve kterých je osobou ovládající, na jeho kolegy, na jeho případné zaměstnance, na opravdu široký okruh osob. Tak co je za právní logiku, že voláme po anonymních oznámeních, když jedním z jádrových prvků zákona je zákaz před jakýmikoliv odvetnými opatřeními? Tak buď věříme normě, kterou připravujeme, buď věříme zákazu odvetných opatření, a pak tam nepotřebuji z právní logiky ochranu anonymů.

A třetí je společný, já ho nazývám sám pro sebe antibyrokratický argument. Uvedu vám pár čísel. I po zúžení o soukromé subjekty, což jsem rád, že o rozšíření na soukromé subjekty snad už nikdo neuvažuje, aspoň chci tomu věřit, tak prosím vás, řada z nás tady působí v samosprávě. Já jsem teď začal čtvrté volební období jako řadový zastupitel obce. Obcí, na které dopadne zákon, to znamená obcí nad 10 000 obyvatel, je v České republice cca 130. Ono se to mění podle toho, jak jsou právě obce na hranici kolem 10 000 obyvatel. Veřejných zadavatelů NENu, v národním identifikačním řeknu rejstříku veřejných zadavatelů, je cca 1 900. Na všechny tyto subjekty my házíme tu nemalou byrokracii, která je s evidencí oznámení spojena. Tak prosím vás, nedělejme to!

Čísla z důvodové zprávy, která se týkají Ministerstva spravedlnosti, máte v důvodové zprávě. Jenom na Ministerstvu spravedlnosti - ukázka, co se stane. My všichni chceme nepochybně snižovat byrokracii této země, ale jenom vznik samostatného útvaru Ministerstva spravedlnosti, aby ministerstvo splnilo ty úkoly, které vyplývají ze zákona, je útvar o deseti nových zaměstnancích, roční personální náklady 6 až 7 milionů korun a provozní náklady na funkčnost, na maintenance včetně údržby oznamovacího systému, 10 milionů korun, číslo, které prosím vás není z mé hlavy, jsou to tvrdá data Evropské komise, když Evropská komise dělala dopadovou studii návrhu směrnice v roce 2019. Roční náklady veřejného i soukromého sektoru - a podtrhuji, roční, ne jednorázové náklady - spojené s whistleblowingem - Evropská komise, ne Haas tady soukromě, můžete si to dohledat v legislativních materiálech Evropské komise - se odhadují na cca 1,35 miliardy eur ročně. To znamená, v Evropské unii vyhodíme na whistleblowing 1,35 miliardy euro každý rok fungování whistleblowingu. To je k anonymům a sada tří argumentů: hodnotový, právní a antibyrokratický.

Co se týká věcné působnosti zákona a rozšíření na přestupky, tady to budou v zásadě pouze právní argumenty. První: prosím vás, i přestupky mají skutkové podstaty. Jestli se domníváme, že někomu zjednodušíme, a teď se na to snažím koukat očima oznamovatele, ale i očima konkrétních zaměstnanců veřejných institucí nebo soukromých institucí, kteří budou posuzovat důvodnost zákona, i přestupky mají skutkové podstaty. To znamená, zákon nebude chránit každého, kdo napíše jakýkoliv, a teď zase to řeknu v uvozovkách, blábol. I to oznámení musí směřovat na některou z věcných kategorií zákona: trestné činy, speciální sektorové normy Evropské unie, zejména z oblasti finančnictví a ekonomiky, a případné speciální předpisy. Ale pokud tam zahrneme přestupky, ten oznamovatel nemůže napsat cokoliv, on to oznámení musí pasovat do některé ze skutkových podstat přestupků. Takže domnění, že rozšíříme věcnou působnost zákona o přestupky a někomu tím zjednodušíme práci, je úplně liché - zesložitíme práci.

Hned se dostávám k tomu úplně konkrétnímu argumentu. Úprava trestných činů je v České republice koncentrovaná. Skutkové podstaty trestných činů máme - teď to řeknu velmi zjednodušeně, odhlížím od výjimek - shrnuty v jednom jediném zákoně, v trestním zákoníku. Úprava přestupků: neexistuje žádné oficiální číslo, já jsem o tom diskutoval s panem náměstkem ze spravedlnosti a neexistuje žádné konkrétní číslo. Já jsem se pokusil, protože máme už v dnešní době spoustu právních informačních systémů, dohledat, v kolika právních předpisech, zákonech této země máme skutkové podstaty přestupků. Zákonů, které upravují přestupky v této zemi, je zhruba 290 až 340. Takže jak oznamovatelé, tak ale zejména zaměstnanci - to jsou konkrétní lidé, to nejsme my poslanci, to nejsou ty neziskové organizace, takže konkrétní zaměstnanci ve veřejných institucích, v soukromých firmách - budou muset posuzovat více než 300 právních předpisů, jestli je, nebo není oznámení důvodné.

Tím se dostávám k poslednímu právnímu argumentu u přestupků. Chybné - a teď zdůrazňuju, i nedbalostně chybné, tam není znak skutkové podstaty úmyslného zavinění - takže i nedbalostně chybné posouzení důvodnosti oznámení ze strany konkrétního zaměstnance bude přestupkem, za který konkrétní zaměstnanec, ne nikdo z nás, ne nikdo z těch neziskových organizací, kterých si vážím, ale které nám tuto nesprávnost navrhují, tak bude moci být potrestán za přestupek, že chybně nebo vadně, nesprávně posoudil důvodnost podaného oznámení.

Ze všech těchto důvodů vás velmi prosím, podpořme návrh zákona, jak byl připraven Ministerstvem spravedlnosti, případně se záchranným pozměňovacím návrhem kolegy Marka Bendy. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další v pořadí v rozpravě vystoupí paní poslankyně Štefanová, připraví se pan poslanec Dufek.

Mezitím načtu jednu omluvu: omlouvá se pan ministr Bartoš od 12 hodin z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se znovu tady za SPD vyjádřila k tomu předloženému návrhu zákona o ochraně oznamovatele a nějakým způsobem znovu shrnula naše stanovisko.

Předložený návrh, jak je, SPD podporuje. Opakovaně jsem se tady v tomto směru už vyjadřovala. Důležité je, co je podstatné na tom návrhu, co nám vlastně přináší, a to je to vytvoření bezpečných kanálů pro oznámení, včetně možnosti i zcela anonymního oznámení. Toto vnímáme jako pozitivní protikorupční opatření a rozhodně toto podporujeme. Víceméně se to na místech, kterých se to týká, těch povinných subjektů, se to nějakou formou nebo v nějakém rozsahu už nyní děje, takže ten návrh v podstatě přináší jenom tu povinnost a nějaká určitá pravidla.

Co se týká pozměňovacích návrhů, předložený zákon jako takový nám připadá dostatečný. Zahrnutí oznámení i všech přestupků by podle mě mohlo vést k určitému zahlcení nebo přílišnému zahlcení systému i vlastně následně složitému posuzování důvodnosti. Omezení přestupku se škodou nad 100 000 je pro nás varianta, která je schůdnější nebo více vhodná.

Co se týká anonymity, ta tady podle mě zaručena je. Návrh přináší možnost i zcela anonymního oznámení. To, zda se tím ta pověřená osoba bude, nebo nebude zabývat na základě znění toho oznámení, bych nechala v gesci povinného subjektu.

Vnímám tam určité riziko nadužívání nebo až zneužívání, je to trochu dvojsečné. Tady budu souhlasit s tím, co řekla paní profesorka Válková, že vlastně čas a zkušenosti, které s tím budeme mít, nám ukáže, které to zpřesnění, upřesnění a úpravy budou potřeba.

Co se týká zákona jako celku, tak SPD má konstantní postoj podporující boj proti korupci, takže tento návrh jako celek podpoříme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já budu stručný, většina tady už byla řečena. Nejhorší je, že všichni moji předřečníci ve své podstatě měli pravdu, tak to bývá, ale na nás je, abychom rozhodli o tom, jaký je nějaký převažující zájem.

To znamená, první otázka: Máme zákon přijmout, nemáme zákon přijmout? Samozřejmě i to může být otázka, protože dokážu si představit některého majitele takové střední stavební firmy se sto zaměstnanci, který když se teď z mailu dozví, co se na něho žene, bude dávat peníze za různá školení, bude dávat peníze za různé zodpovědné osoby a v podstatě si nemyslím, že zrovna v tomto prostředí ten zákon něco přinese. Ale převažující zájem je, abychom to přijali.

A pak jsou samozřejmě různé snahy o vylepšení toho zákona, které mohou mít nějaký dejme tomu racionální základ, ale nikdo mi nevymluví - a zaznělo to tady taky přede mnou - že poskytování takové sofistikované ochrany anonymním oznámením prostě dobré není. Už to tady, myslím, zase někdo říkal, že v podstatě boj za pravdu a za odvahu vždycky nějakým způsobem bolí.

Pokud se týká rozšíření té oblasti na všechny přestupky, rovněž jsem proti, protože si nedokážu představit, kdybych třeba já měl být tou pověřenou osobou, která pro nějakou firmu zkoumá, jestli nějaké jednání je přestupkem, nebo není, tak vám říkám, že ani se svým právním vzděláním bych to nedokázal možná rozlišit - možná po nějakém velkém studiu.

Takže za sebe chci říct, abychom se drželi při zemi, podpořili vládní návrh, případně pozměňovací návrh pana poslance Bendy, který je nějakým způsobem rozumným kompromisem v tom, co na ústavně-právním výboru jsme doposud slyšeli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Do rozpravy se ještě hlásí pan ministr pro legislativu Šalomoun. Pane ministře, prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun Dobrý den, dámy a pánové. Jenom poznámku, gros té úpravy je transpoziční část, která je v zásadě sektorová od ochrany osobních údajů, životního prostředí, finančních věcí a tak dále. Ty sektory jsou docela široké a tady se nehraje na nějaké trestné činy, tady se hraje na pouhopouhou protiprávnost, takže v těchto oblastech tam budou spadat i přestupky. Pokud v těch druhých oblastech ne, je to samozřejmě možné, ale koncepčnější by to bylo spíš sjednotit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Dívám se do sálu, zda se ještě někdo do rozpravy hlásí? Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím.

Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Ano, pan ministr využije právo na závěrečné slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Bylo o tom zákoně jako takovém řečeno vše. Já se pokusím říct takovou - snad to nazvu politicky realistickou - větu. Poslouchám už třetí čtení tohoto návrhu zákona a když se podívám na rozložení Sněmovny, beru jako fakt, že nebýt toho, že tento zákon je požadován orgány Evropské unie, tak by asi vůbec nevznikl.

Z toho plyne druhý fakt, že ti, kteří dnes ten zákon schválí a jinak by ho neschvalovali, odejdou trošku naštvaně, že ten zákon vůbec existuje, a pak bude ta druhá část, která má představu, že ten zákon je příliš málo, že tam spousta věcí chybí, a budou naštvaní taky. To je výsledek debaty, takhle nějakým způsobem to asi dopadne a jako politický realista říkám, že všichni ti, co dnes chtěli, aby ten zákon byl širší, musí vzít na vědomí, že není v této Sněmovně rozložení tak, aby ten zákon vůbec existoval, takže musíme jít v těchto věcech - je to věc úplně nová - kroky menšími než nějakými delšími a žádný skok tady v této Sněmovně podle mého názoru neprojde. A opakuji se: nebýt toho, že nám hrozí pokuta od Evropské komise, v tomto složení Sněmovny by tento zákon pravděpodobně vůbec nevznikl. To bude výsledek té dnešní debaty.

Já jako ministr spravedlnosti, který je samozřejmě současně člen vlády, musím trvat na tom, že by naše republika, která je součástí Evropské unie, neměla platit tu pokutu. Proto přijímám tu minimální verzi jako verzi, kterou je nutné přijmout, a prosím všechny ty, co chtěli verzi širší, aby pochopili, že politický realismus povede k tomu, že přijmeme tu verzi zkrátka a dobře užší.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Chci se zeptat, zda je zájem o závěrečné slovo ze strany zpravodaje? Není tomu tak.

Tak bychom měli přikročit k hlasování o pozměňovacích návrzích a já prosím zpravodaje garančního výboru, aby nás seznámil s procedurou hlasování, poté přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním k nim sdělil stanovisko.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Takže seznámím vás s návrhem hlasovací procedury tak, jak ji přijal ústavně-právní výbor a navrhuje ji Sněmovně.

Návrh na zamítnutí zákona nebyl podán, nebudeme ho hlasovat, takže nejdřív návrh legislativně technických úprav, budou-li podány - pokud vím, nebyly podány návrhy na legislativně technické úpravy. Hlasování nejdřív o návrhu pod písmenem C. Už tady bylo řečeno, že se jedná o návrh poslance Bendy, který zahrnuje přestupky, kde je horní hranice minimálně 100 000, takže to je C. V případě, že bude tento návrh schválen, jsou nehlasovatelné návrhy A. Jenom vysvětlím, jedná se o návrh, aby tam byly zahrnuty veškeré přestupky, a B1, který je totožný. V případě, že nebude schváleno céčko, se bude hlasovat A a B1. Dále potom návrh E pana Vondráčka, kde se rozšiřuje ochrana i na anonymní oznamovatele. V případě, že by tento návrh byl schválen, tak se nebude hlasovat návrh B2, který je totožný. V případě, že by nebyl schválen návrh E, tak potom B2, a potom je to návrh D pana poslance Michálka, kde jsou anonymní oznamovatelé jenom u subjektů veřejnoprávního charakteru. A nakonec hlasování o návrhu zákona jako celku.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za představení procedury. Hlásí se pan předseda Cogan.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil jenom navrhnout pozměňovací návrh k proceduře, a to, aby se nejprve hlasovalo o bodu A, to jsou vlastně ty přestupky v celé šíři, a až následně o bodu C, kdy to je to zúžení těch přestupků nad 100 000. Je to spíš jako logický návrh, že se jde od toho širšího k užšímu, protože pokud to působí potom tu nehlasovatelnost dalších návrhů, z tohohle pohledu ho vnímáme jako více logický a správný pro proceduru.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Ještě někdo jiný se hlásí k proceduře s alternativním návrhem? Není tomu tak. Teď to vyřešíme tím, že budeme prvně hlasovat o protinávrhu k přednesenému návrhu ze strany zpravodaje, to znamená o návrhu pana předsedy Cogana, následně bychom hlasovali o navržené proceduře ze strany zpravodaje.

Zaznamenal jsem vaši žádost o odhlášení, všechny vás odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili znovu. Počet poslanců se pomalu ustálil, budeme tedy hlasovat.

 

A nyní budeme hlasovat o protinávrhu k proceduře, který přednesl pan předseda Cogan.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh procedury? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 162, bylo přihlášeno 138 poslanců, pro hlasovalo 78 (z tabule: proti 2). Návrh byl přijat.

 

Budeme tedy postupovat podle procedury tak, jak byla nyní upravena panem předsedou Coganem a námi odhlasována. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, takže jsme upravili návrh procedury. Jak už jsem řekl, legislativně technické úpravy nebyly podány, takže budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu A. Podal ho pan Vondráček a týká se vlastně rozšíření na všechny přestupky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlas.)

 

Poslanec Milan Feranec: Stanovisko ústavně-právního výboru - nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, tak já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 163 bylo přihlášeno 139 poslanců, pro hlasovalo 38. Návrh nebyl přijat. Další pozměňovací návrh.

 

Poslanec Milan Feranec: Totožným návrhem je B1, ale to nemusíme hlasovat, protože je to stejné, takže budeme hlasovat návrh C, pan poslanec Benda, kde se vlastně zahrnují přestupky s horní hranicí minimálně sto tisíc korun. (Předsedající: Stanovisko?) Stanovisko ústavně-právního výboru - doporučuje.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A stanovisko navrhovatele? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh usnesení? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 164 bylo přihlášeno 140 poslanců, pro hlasovalo 139, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Dále podle procedury budeme hlasovat návrh pod písmenem E, navrhovatel pan poslanec Vondráček a jedná se vlastně o rozšíření těch osobních působností i o anonymní oznámení. Stanovisko ústavně-právního výboru - nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 165 bylo přihlášeno 140 poslanců, pro hlasovalo 15, proti 81. Návrh byl zamítnut.

 

A já vás, pane zpravodaji, přeruším, protože se k hlasování hlásí pan vicepremiér Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem chtěl jenom jednu věc. Nechci tady být za nějakého prudiče, ale tady zhruba dvě hlasování zpátky pan zpravodaj použil formulaci "tento návrh je podobný nebo stejný, proto ho hlasovat nemusíme". Je potřeba říct, buďto je hlasovatelný, nebo nehlasovatelný, aby to bylo opravdu procesně a formálně správně. (Nesrozumitelné.) to mohlo zaznít, byl to návrh, který byl nehlasovatelný, a pojďme dál.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane vicepremiére, já jsem si to poznamenal, chtěl jsem se to samé zeptat na konci procedury. Nechtěl jsem do ní zasahovat, ale souhlasím, aby pak zaznělo jasně na mikrofon, že B1 je nehlasovatelné, aby pak nevznikl nějaký problém, že nebylo hlasováno o jednom z pozměňovacích návrhů. Pane zpravodaji, když tak to vysvětlete.

 

Poslanec Milan Feranec: Tak to se omlouvám a hned to využiji, protože dalším byl B2, který je totožný, a říkám, tím pádem nehlasovatelný.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, takže B1 a B2 máme nehlasovatelné návrhy a budeme pokračovat dál v naší schválené proceduře.

 

Poslanec Milan Feranec: Dalším návrhem je návrh pod písmenem D, pan poslanec Michálek, kde se rozšiřuje, respektive navrhuje se, aby anonymnímu oznamovateli byly povinny zavést ochranu subjekty veřejnoprávního charakteru, tak jak už bylo řečeno, veřejní zadavatelé, ale i další subjekty, kteří od veřejných zadavatelů získávají převážnou část příjmů a firmy, kde má (nesrozumitelné) nad 25 %. Stanovisko ústavně-právního výboru - nepřijal žádné stanovisko.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 166 bylo přihlášeno 141 poslanců, pro hlasovalo 42, proti 81. Návrh byl zamítnut.

 

Poslanec Milan Feranec: Vyčerpali jsme veškeré podané pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o zákonu jako celku.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Ptám se, jestli tedy opravdu bylo o všech návrzích hlasováno? Pokud ano, přikročíme k hlasování o celém návrhu zákona.

 

Přednesu usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o ochraně oznamovatelů, podle sněmovního tisku 352, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou." Ještě se dívám ke stolku zpravodajů, jestli... Můžeme pokračovat, bezva. Takže usnesení bylo načteno.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh usnesení? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 167 bylo přihlášeno 141 poslanců, pro hlasovalo 137. Návrh byl přijat. A já konstatuji, že jsme s návrhem vyslovili souhlas.

 

Děkuji zpravodaji i předkladateli a končím tím projednávání bodu číslo 114.

Načtu čtyři omluvy: omlouvá se pan poslanec Brož od 11.30 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Metnar Lubomír od 12.30 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Ochodnická Martina od 12.30 z pracovních důvodů a pan poslanec Smetana Karel od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů.

Budeme pokračovat v našem programu. Dalším bodem je bod číslo 115. Jedná se o

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.