Nicméně k bodu, který bych dneska ráda - já se omlouvám, prostě vás tady budu tak strašně dlouho mordovat, až jednou mně ten bod zařadíte a budeme se o tom bavit. Je to Bydlení v České republice. Ráda bych ho zařadila jako druhý bod dneska, to znamená, za první bod jako druhý bod, protože ta situace - a já tedy nevím, jestli píšou lidé už jenom pouze mně - protože jak je možné, že nevnímáte tu situaci, která se děje, kde bydlení pro naše občany, pro mladé lidi, opravdu se stává už zcela nedostupným. A já se znovu pokusím vás tady přesvědčit o tom, že to, že to zařadíme jako bod, může být i o tom, že se budeme bavit, která opatření i vzhledem, a teď to fakt zdůrazňuju, i vzhledem samozřejmě k možnostem státního rozpočtu lze udělat hned, která opatření by měla být opravdu prioritou.

Bohužel se neschválilo ani doprovodné usnesení k zákonu lex Ukrajina V, kde samo o sobě, to je absurdní, protože byť samozřejmě všichni souhlasíme s tím, že je potřeba, aby ukrajinští naši vlastně spoluobčané měli to chránění na 150 dnů a pak se zapojili do našeho normálního života, tak je jasné, že tito ukrajinští uprchlíci budou hledat bydlení na trhu. Ale na trhu není bydlení ani pro české spoluobčany, natož samozřejmě pro další příliv dalších lidí. A to ani nemluvím o tom, že jsou úplně nerovné podmínky toho, když třeba žádáte o příspěvek na bydlení, protože čeští občané musejí to prokazovat majetkovými testy, které jsou velmi náročné, ale ukrajinští spoluobčané dají čestné prohlášení, takže oni se paradoxně mohou k trhu bydlení dostat daleko rychleji než Češi.

Proto já apeluji na to: pojďme zvýšit počet bytů. Neřešme tyto otázky Češi versus Ukrajinci, ale ty byty nejsou. Do toho všeho se zvedají poplatky za kolejné, to znamená ubytování na kolejích, a co se stane? Dav studentů si samozřejmě začne hledat na trhu s bydlením nájemní byt, kde se jich ubytují tři, čtyři, aby se podělili o náklady. A zase jsme u toho zpátky, prostě bydlení tady není. A je potřeba si uvědomit, že Česká republika je založená z 80 % na vlastnickém bydlení, 20 % nájemním bydlení. Tak pojďme hledat cestu, jak za prvé umožnit mladým lidem, aby alespoň třeba se mohli zapojit do družstevního bydlení.

A teď jsme u toho. Hypotéky jsou dneska zcela nedostupné, všichni to víme. Do toho všeho tato vláda u hypoték udělala ještě další kroky, například nějaké rychlejší splacení hypotéky bude pod sankcí, a ještě do toho všeho udělala to, že chce zvýšit daň z nemovitosti. To znamená, vlastnické bydlení je skutečně problém. A družstevní bydlení je založené na tom, že vy jako uchazeč nebo kdokoliv jako uchazeč o družstevní bydlení musí složit družstevní podíl, ale mladí lidé nemají na ten družstevní podíl, protože samozřejmě byty jsou dneska enormně drahé, nestaví se. Čeho je málo, to je prostě drahé. A hypotéky to ne vždycky umožňují, aby byly ty úvěry na družstevní podíl. Toto umožňoval Státní fond podpory investic, který v podstatě za mého působení na MMR jsme založili takzvané Bydlení mladých, aby i mladí lidé mohli od Státního fondu dostat půjčku, zvýhodněnou státní půjčku na družstevní podíl. Bylo to až do výše 3 milionů, to znamená, týkalo se to jak velkých měst, tak venkova jako takového.

Další velkou otázkou je, a zase se o tom můžeme pobavit: máme tady obecní byty, třeba Praha má 30 000 obecních bytů a desetina z toho je neobsazených. Tak si musíme klást otázku, proč jsou ty byty neobsazené, co se děje a jestli třeba není potřeba dát menší peníze na pomoc městům, teď nemluvím jenom o Praze, ale i o dalších větších městech, dát peníze na rekonstrukci těchto obecních bytů. Vždyť by nám to všem strašně pomohlo. Pokud bychom samozřejmě i do obecních bytů mohli umisťovat tak, jak si to obec určí, ať už to jsou samozřejmě mladí lidé, senioři, nízkopříjmové skupiny, veřejně prospěšné profese, to je jedno, to si samozřejmě řekne ta obec jako taková.

Další, prostě nepochopitelný pro mě krok je, že na MMR je zastaven program Výstavba. Program Výstavba byl o výstavbě nájemního dostupného bydlení, tento program je nastaven. Je potřeba ale také spravedlivě říci, že pan ministr Bartoš se snaží o notifikaci nějakého navazujícího programu, ale notifikace je samozřejmě velký problém u bydlení, protože bydlení zakládá takzvanou veřejnou podporu, takže to je taky běh na delší trasu. A proto se znovu tady nabízí to, co by šlo v podstatě udělat rychle, a to je nedávat velké peníze ze státního rozpočtu, ale pomoci například tomu, aby se bydlení na venkově, kde je mnoho vícegeneračních domů, rozdělily tyto vícegenerační domy na samostatné bytové jednotky, což s sebou přináší náklady ve formě samostatného vchodu nebo samostatného sociálního zařízení. Tady nemluvíme o žádných milionech, to jsou řády desetitisíců, možná statisíců, ale určitě ne miliony, a bylo by to hned. Tam není co řešit, protože ty domy už stojí, to znamená, bylo by samozřejmě jenom to na ohlášku u stavebního řízení a tak dále a tak dále.

Další věc, na které je potřeba nutně pracovat, je spojení soukromého a veřejného sektoru. Stát, města, obce mají nevyužité pozemky a budovy. Tak se pojďme dohodnout se soukromým sektorem, že připravíme takzvané PPP projekty, to znamená, že stát do budoucna to bude platit jako službu. A když to bude platit jako službu, tak mu to nepůjde do státního rozpočtu, ale bude to splácet samozřejmě několik let, ale v ten moment vlastně využije know-how developerů. My prostě si musíme už jednou přiznat, že developer není sprosté slovo, že my můžeme jako stát, obce, využít jejich obrovského know-how a zkušeností na to, aby tyto byty vznikaly, a obrovská přidaná hodnota tohoto projektu je, že stát si řekne, jací lidé budou bydlet v těchto bytech, které stát takto bude několik samozřejmě let splácet.

Další možností je jednat o tom, že stát bude garantovat hypotéky. Ne že on by je sám půjčoval, to je nesmysl, aby stát konkuroval bankám, ale mohl by garantovat takzvané vícegenerační hypotéky. To znamená, že by mladým lidem garantoval, že ta splátka holt bude čtyřicet let a více, tím jim sníží splátky, aby to bylo prostě pro mladé lidi unesitelné. A tím pádem rozpohybuje stát znovu hypoteční trh, protože jenom pro srovnání, v meziročním srovnání za prosinec 2022 se snížil hypoteční trh o 82 %. To znamená, my tady opravdu zastavujeme úplně veškerou výstavbu jako takovou.

Takže tolik jsem chtěla moc požádat, abychom se o těchto věcech pobavili. Už tady vidíte, že nezmiňuji stavební zákon, protože věřím tomu, že se nám úspěšně sune do nějakého schválení a že už by to mohlo v těch rychlejších tempech začít fungovat. Ale pojďme se pobavit o rychlých řešeních, která lze realizovat prakticky ihned, bez nějakých větších nároků na státní rozpočet. To tady opravdu vyzdvihuji, ale ty věci je nutno dělat, protože jinak se opravdu můžeme dostat do velmi nepříjemných situací. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Havlíček a připraví se pan předseda Jakub Michálek. Prosím, máte slovo.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, žádám o zařazení bodu, který by se nazýval Zadávání mediálních zakázek Úřadem vlády. A vysvětlím, o co se jedná.

"Jak stát rozdělil miliony pro média? Podklady neexistují, přiznal Úřad vlády." Tak toto je čerstvý titulek z Deníku N. Mimo jiné dobrý článek a doporučuji si ho přečíst. A je třeba říct, že se nejedná zdaleka o první prohřešek a že se nám to začíná v této oblasti pěkně kupit. A proto považuji za nezbytné, abychom zde toto téma otevřeli. A já předpokládám, že v tomto případě pan premiér, protože ten zodpovídá za lidi na Úřadu vlády, nám k tomu dá dostatečné vysvětlení.

Protože máme-li to zrekapitulovat, tak si musíme ten příběh začít číst od začátku roku 2022. Tehdy došlo k tomu, že byla zřízena pozice vládního zmocněnce pro média a pro boj s dezinformacemi, což vypadalo velmi pěkně, nicméně po roce přípravy to dopadlo jedním skandálem za druhým. První problém, který nastal, byl v konci minulého roku, když se po roční přípravě zveřejnil takzvaný Akční plán pro boj s dezinformacemi. To vyvolalo totální poprask nejenom v mediálním světě, ale vyvolalo to poprask pochopitelně i ve světě politickém a řekl bych i v občanském, protože to, co si dovolil vládní zmocněnec vyslat ven, bylo něco neuvěřitelného. Uvědomělá média, neuvědomělá média - ano, rozumějme, ta, co šíří dezinformace, ta, co nešíří dezinformace, aniž by se jasně řeklo, jakým způsobem se to bude měřit - to bylo to rozdělení. Ale to bych ještě možná bral, kdyby to nebylo tak, že ta uvědomělá, ta, co nešíří, dostanou 100 milionů korun ročně, ta, která jsou neuvědomělá, ta, která určíme jako ta, která šíří dezinformace, tak ta budou rovnou postavena před soud, protože si upravíme zákony. Dobře slyšíte, upravíme si zákony pro to, abychom mohli být vůči nim tvrdší. ***