(13.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Další v pořadí je přihlášena paní poslankyně Knechtová.
Mezitím, než dorazí k řečnickému pultíku, načtu jednu omluvu: pan poslanec Strýček Jiří se od 13 hodin omlouvá z rodinných důvodů.
Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, v úvodu mi dovolte poděkovat všem občanům naší republiky, kteří se zapojili do pomoci ukrajinským uprchlíkům, všem starostům, starostkám, kteří se podíleli a podílí na realizaci pomoci, současně také i našim úřadům práce. Vzhledem k tomu, kolik času a práce všichni odvedli, považuji za důležité, abychom i sněmovní tisk číslo 374, který se pracovně nazývá lex Ukrajina, zodpovědně připravili.
Souhlasím s vyjádřením přítomného pana ministra práce a sociálních věcí, že naším cílem je maximálně efektivním způsobem podpořit ty, kdo pomoc skutečně potřebují. Důležité je také ověřit konkrétní situaci žadatelů o humanitární dávku, současně také co nejméně zatěžovat naše úřady práce. Otázkou ale zůstává, jak bude vyřešeno financování v rámci schváleného státního rozpočtu. I přes zpřísnění podmínek podpory pro uprchlíky totiž úřady očekávají podle původních materiálů k návrhu náklady na úrovni zhruba 100 milionů měsíčně. A já se tedy ptám, kde najde Ministerstvo financí potřebné peníze v rozpočtu a jak to může zvládnout předkladatel normy, Ministerstvo práce a sociálních věcí?
Navrhovaná právní úprava bude mít dopad na státní rozpočet. Celkově lze předpokládat měsíční náklady na úrovni přibližně 900 až 970 milionů korun, konstatuje se v předkládací zprávě Ministerstvo práce a sociálních věcí s odkazem na již vyplacené dávky. V rámci materiálu jsou uvedeny také významné rozpočtové dopady. Materiál se však nijak nezaobírá otázkou, jak budou tyto dopady pokryty, což já osobně považuji za zásadní nedostatek. Obecně vždy platí, že kapitola státního rozpočtu, která předkládá legislativní změnu ve své gesci, si musí zajistit finanční krytí v rámci svého rozpočtu, respektive střednědobého výhledu, a varianta, že Ministerstvo práce a sociálních věcí na nutné náklady peníze v rozpočtu primárně zajistí pomocí přesunů ve svých zdrojích, jinými slovy, ušetří jinde, je podle mě nereálná.
V návaznosti na uvedené a v souvislosti se snahou o konsolidaci veřejných financí požadujeme do všech relevantních částí materiálu doplnit, že příslušné kapitoly si uhradí náklady, související s tímto materiálem, z vlastních rozpočtových limitů bez dostatečných požadavků na státní rozpočet - to konstatovalo Ministerstvo financí. Je tedy otázka, zda požadované stamiliony dokáže kvůli dalším nutným výdajům státu pokrýt vládní rozpočtová rezerva. V této otázce podle mě musí být jasno.
Dále je samozřejmě k diskusi apel Svazu měst a obcí, který nás upozorňuje na následující skutečnosti: najít vyhovující bydlení se dlouhodobě nedaří přibližně 270 000 českých obyvatel v bytové nouzi. Bavíme se o českých obyvatelích, kteří mají oproti osobám s dočasnou ochranou výhodu mimo jiné mateřského jazyka a rozsáhlejší finanční podpory. Proto tedy chci upozornit na to, že pro uprchlíky je ta situace ještě daleko složitější. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Další vystoupí v pořadí paní poslankyně Dražilová.
Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji. Také já bych chtěla na úvod poděkovat všem, kteří pomáhají Ukrajincům, kteří zde jsou. Říkám to záměrně, protože jedna věc je pomoc v době, kdy se tak děje za záře reflektorů, a něco jiného je pomáhat nyní, kdy se do značné míry už pomoc Ukrajincům stala součástí všedního dne. K pomoci první měsíc má energii kdekdo, ale těm, co pomáhají nyní i po roce, je opravdu třeba poděkovat nahlas, a je škoda, že to ministři nedělají.
Zhruba rok žádáme vládu o to, aby předložila dlouhodobý plán pomoci a strategii pomoci lidem, kteří prchají před válkou, a dodnes nemáme nic. Přitom víme, že zhruba dvě třetiny uprchlíků před válkou zůstávají v zemi, která jim poskytne azyl dlouhodobě. Bohužel dodnes nikdo neví, kolik Ukrajinců, válečných uprchlíků, zde přesně máme. Systematická evidence neexistuje. Více než rok se tak můžeme jen dohadovat, kolik jich zde přesně je. Jediné, co tu máme, je chaos a úsilí vlády minimalizovat následky chyb, které sama způsobila. Ještě že většina Ukrajinců, která zde je, je přirozeně skromná a je zvyklá z Ukrajiny zřejmě na ještě větší chaos. Každopádně díky všem úředníkům a dobrovolníkům, kteří nadále Ukrajincům, kteří zde jsou, pomáhají. A když mluvím o chaosu, tak to myslím opravdu vážně, protože podle Všeobecné zdravotní pojišťovny, která registrovala Ukrajince, kteří sem přicházejí, jejím systémem prošlo do konce ledna letošního roku 362 000 lidí. Kde je oněch 470 000 lidí, o kterých mluví vládní kampaň? Nikdo neví.
Chtěla bych vám říct, že na rozdíl od ministrů, kteří od sebe tu pomoc nyní odhazují, my na obcích a městech ji musíme odpracovat. Jako místostarostka vám totiž mohu říct zcela odpovědně, že ani my u nás ve městě nevíme, kolik Ukrajinců zde skutečně je. A to je problém, protože za těchto okolností vůbec netušíme, jak plánovat některé služby nebo fungování pomoci města do budoucna.
Jinak obecně musím říci, že se na sociální odbor občané z Ukrajiny obrací průběžně s různými žádostmi.
Ještě jsem zapomněla říct, že máme jenom přesný přehled o ubytovaných Ukrajincích, kteří jsou v našich budovách, v našich zařízeních anebo v našich hotelech - a ano, víme, kolik dětí máme ve školách a kolik máme ve školkách.
Takže pokračuji v tom, že se u nás na sociální odbor obrací většinou s žádostmi, které se týkají humanitární dávky, bytů, identity občanů, ale řeší se tam i různě složité věci. Jsou to opravdu složité věci v záležitosti zdravotně postižených občanů, Ukrajinců, kteří zde jsou. Například taková zajímavá věc byla, že nám porodila nezletilá matka, která neudala otce a nemá zde ani žádnou rodinu. Měli jsme třeba podnět i ze základní školy, že se dítěti udělalo špatně, hledali matku a zjistili, že matka ten den prostě odjela na Ukrajinu a dítě zde bylo bez dohledu.
A když jsem u těch počtů Ukrajinců, u těch počtů ukrajinských občanů, tak je tu ještě jeden otazník. My totiž vůbec nevíme, kolik z těch 362 000 lidí, za které nyní stát platí zdravotní pojištění, jsou opravdu váleční uprchlíci a kolik z nich pouze využilo příležitost, protože v Česku nebo v Polsku byli už dávno před začátkem války. Ani rok po vypuknutí války nemáme optimalizované služby lékařů na pohotovostech, nemáme optimalizované školní a předškolní kapacity, nebyli jsme schopni vyřídit uznání vzdělání pro některá klíčová povolání Ukrajincům nebo reagovat na tento nárůst počtu obyvatel v bytové politice. Přijali jsme stovky tisíc lidí, ale provoz státu jsme tomu neupravili.
Máme tu další lex Ukrajinu, tentokrát pátou, a opět nám ji vláda předložila bez jakékoliv debaty předem. Pojďme postupně. Chápu, proč nám úředníci třeba dali tu pasáž, která říká, že by uprchlíci nově mohli v nouzovém ubytování v ubytovnách či penzionech bezplatně bydlet nejvýš 150 dnů. Rozumím tomu z pohledu úředníků, kteří si tak vyřeší problém nedostatečných kapacit, ale nerozumím tomu z pohledu uprchlíků a logiky fungování státu. Respektive státu možná ano, protože tomu asi je jedno, co se děje u těch lidí, kteří to musí zajistit. Mohu mluvit za naše město, jako místostarostka totiž vidím, jak na nás stát přehazuje stále více agendy, za kterou však neplatí. ***
