Čili když to shrneme, v textu zákona máme předepsáno, že pozměňovací návrh k návrhu zákona musí být předložen nebo podán, to už je synonymum, v podrobné rozpravě a je možné ho podat ústně, ale pak je třeba jej přímo v té podrobné rozpravě odůvodnit. Pokud poslanec podá návrh písemně, může být odůvodněn buď v písemném návrhu, pokud tam není, je nutno je přednést opět v podrobné rozpravě. Takže i když ten text neobsahuje žádné ustanovení, které by regulovalo časové meze předložení návrhu, a to ani písemného, ani ústního, můžeme z toho jednoznačně dovodit, že je možné ho sice kdykoliv předložit, ale vždycky ho, než je tedy podrobná rozprava samozřejmě uzavřena, je třeba ho podrobněji, věcně zdůvodnit. Není možné přiběhnout, předložit ten pozměňovací návrh a říct k tomu tři, čtyři, pět vět, aniž - když jde tedy o meritorní návrh, to znamená, když se něco věcně jím mění. Tady celou tu dobu, co jsme poslouchali, vidíme, slyšíme z faktických poznámek i z vystoupení teď v rozpravě, je zřejmé, že šlo o supervěcný, supermeritorní návrh, kterým se v podstatě trošku znásilnil - dovolte mi ten výraz expresivní - původní návrh novely zákona, protože ta hovořila a hovoří o něčem úplně jiném, a pan ministr vnitra také i zdůvodňoval. Tady jsme dostali - někdo to může nazvat přílepek v pravém smyslu slova, někdo přílepek v nepřímém smyslu slova, o tom také můžeme vést diskuse, máme tady nálezy Ústavního soudu - nicméně v každém případě je to meritorní návrh a ten podle mého přesvědčení řádně, tak jak má jednací řád na mysli, zdůvodněn v podrobné rozpravě nebyl.

Ale nechci být malicherná a zpochybňovat tady svoje tvrzení, které jsem řekla, tím, že jsem řekla, že nejsme proti novele, ale jsme pro rozumnou novelu, která by zavedla kontrolní mechanismy, nicméně, nikoliv ad hoc zaměřené tedy opravdu jenom na konkrétní osobu.

Pokud jde o historický výklad, to je také zajímavé. Se zájmem jsem si přečetla, že ta komentovaná ustanovení byla v průběhu vývoje legislativního textu jednacího řádu Poslanecké sněmovny několikrát novelizována a snahou některých těch novelizací, které nebyly úspěšné, bylo omezit nenadálé a nevysvětlené pozměňovací návrhy podávané právě ve druhém čtení. Byla to devadesátá léta, začátek 21. století. Dívala jsem se na některé z nich, to byla taková docela zvláštní doba, kdy se právě tříbil i ten legislativní proces. Výsledky novelizací se k tomu ovšem přiblížily jen částečně. A to už teď cituji, teď chviličku se budu držet textu Parlamentního ústavu: Nejdůležitějším výsledkem novelizací bylo prodloužení mezery mezi druhým a třetím čtením a zavedení zvláštního projednávání návrhu v garančním výboru mezi druhým a třetím čtením. Bylo to právě vložení toho § 94a jednacího řádu. Podle novely z roku 2014 č. 265 jednacího řádu bylo nově upraveno, že dílčí návrhy musí být odůvodněny. Toto ustanovení zahrnuje všechny návrhy ve smyslu § 63." Je třeba je vztáhnout tedy samozřejmě i na dílčí návrhy, které jsou podané ve druhém čtení právě v průběhu legislativního procesu, a vždycky tady platí, že musí být řádně zdůvodněny.

Původně měla ta novelizace, nebo návrh novelizace, který potom byl realizován zákonem č. 265 z roku 2014 širší záběr, a to v tom smyslu, že i výborové pozměňovací návrhy měly být vysvětleny a zařazeny do kontextu projednávané věci. Ta textová část ale byla z novelizace vyškrtnuta, to byl sněmovní tisk číslo 26 z roku 2013, čili vidíte, že to bylo ještě v době, kdy tady vůbec hnutí ANO nebylo v politice nebo minimálně nebylo v Poslanecké sněmovně zastoupené. Reziduum novelizace tak obsahuje jen marginální zpřísnění podávání pozměňovacích návrhů, ale přitom znovu opakuji, vždy musí být řádně zdůvodněny.

K časovému pořadí nebo omezení podávání na poslední chvíli tehdejší novelizace tedy nakonec nepřistoupila a účelem novelizace se stalo nikoliv to, aby poslanci rozuměli kontextu v průběhu podrobné rozpravy druhého plenárního čtení - to byla ta původní ambice, a byla bych ráda, kdybychom se k tomu někdy dopracovali, aby poslanci rozuměli kontextu, jak je z předchozích rozprav zřejmé, tak mu moc nerozumí - ale to, aby měli možnost porozumět kontextu ve čtení třetím, respektive při hlasování. Výsledek nové úpravy měl vést k odtechnizování etapy mezi druhým a třetím čtením, k tomu, aby mezi těmito čteními došlo ke správnému ohodnocení dílčích návrhů pro budoucí hlasování, takže nakonec ve výsledku to nebyla vyšší srozumitelnost samotného druhého čtení jako celku, spíše šlo o takovou ambici, aby to bylo potom ve výsledku legislativně srozumitelnější těsně před hlasováním ve třetím čtení. Vlastně se ta novelizace provedená v roce 2014 zákonem č. 265, dá se říct, smířila s výsledkem, že je možné vyšší počet pozměňovacích návrhů podat a že je dostatečné - jsou tady mechanismy, o kterých budu za chvíli hovořit, které umožní, když už k něčemu takovému dojde, se s tím vypořádat. Jeden mechanismus si dovolím tedy potom navrhnout. Takže pak bychom tady měli ještě další a já tedy nechci číst, nejsem na to moc zvyklá - odkazuji, kdo bude chtít, aby se seznámil podrobněji s historickým výkladem, který některé poslance skutečně zajímat nemusí, ale pro pochopení souvislosti je velice zajímavý, a také nás vede k pochopení stavu, ve kterém jsme teď v současné době, co ve skutečnosti platí.

To nejdůležitější - a každý právník jistě nejvíc baží po tom se dopídit, dospět ke správnému systematickému výkladu - a tady máme tedy tu úpravu v platné právní úpravě, jak už bylo řečeno, hlavně v těch dvou ustanoveních, a já bych se k nim tedy ještě vrátila. Je to tedy ustanovení § 63 ve zvláštní části určené zvlášť pro legislativní proces a v našem případě, konkrétně v tom případě, o kterém tady teď hovoříme, § 93. Vztah těch částí je takový, že pro legislativní proces se vždycky použije zvláštní úprava, obecná jen tehdy, když ten aspekt, ten prvek, o kterém hovoříme, zvláštní část neobsahuje. Takže tady z toho našeho případu budeme muset použít v rámci systematického výkladu jak ustanovení § 93 přednostně, tak i to, co není upravené z § 63. "Ze systematického umístění", opět cituji, "obou ustanovení nevyplývá žádné omezení ohledně předložení podání návrhu kdykoliv", takže pan poslanec Michálek správně doběhl v poslední minutě v rámci podrobné rozpravy. "Pro srozumitelnost druhého čtení by jistě bylo výhodné," píše Parlamentní institut, "kdyby byly pozměňovací návrhy předkládány s určitou logikou, samozřejmě v časovém předstihu vzhledem k pořadí novelizovaných ustanovení v zákoně a podobně." Tady to logiku věcnou nemělo vůbec, ale jednací řád se tímto v podstatě nezabývá.

Já jsem ten dotaz totiž položila Parlamentnímu institutu poté, co jsem prostudovala jednací řád. Říkala jsem si, opakování matka moudrosti, podívala jsem si do komentáře Silová a kolektiv k jednacímu řádu a nenašla jsem to tam. Takže mně jenom potvrdil Parlamentní institut, že to tam nemůžu najít, protože se tím náš jednací řád nezabývá. Vychází se tedy z toho, že mně se líbilo, že použil i tu terminologii, tady to vám přečtu, že "pozměňovací návrhy se tedy můžou předkládat bez ladu a skladu", v uvozovkách tedy. To znamená, spíše se spoléhá na logiku toho předkládání, na rozumné poslance, na uspořádání jednotlivých čtení v určité stanovené souslednosti. "Pokud je ale pozměňovací návrh", a teď zase začínám citovat, "podán překvapivě v plénu podrobné rozpravy ve druhém čtení", dodávám sama za sebe, v poslední minutě před uzavřením podrobné rozpravy, "existují následné procedury, které vedou k tomu, že je pozměňovací návrh přečten, jeho obsah odhalen a analyzován. A k tomu slouží tři následující instituty: institut souhrnu podaných pozměňovacích návrhů, ve kterém je předmětný návrh uveden" - to se nás asi netýká, to těžko, tady šlo úplně o jinou normu - "institut obligatorní časové mezery mezi druhým a třetím čtením" - to je hezké, ale právě proto, že jde o přílepek, také nám to moc nepomůže - anebo institut podle § 94 a včetně možnosti podat oponentní zprávu. To je ten třetí, který bychom mohli v garančním výboru, který zasedal v lednu, využít, ale nevyužili jsme ho i s ohledem na přítomnost a nepřítomnost jednotlivých členů kontrolního výboru. Nejsem členkou kontrolního výboru, ale tady se mohla eventuálně ta oponentní zpráva vypracovat. Je to kraťoučké - § 94a říká, že nejméně pětinová menšina všech členů garančního výboru může předložit předsedovi Sněmovny oponentní zprávu, která má obdobné náležitosti jako usnesení garančního výboru. Čili tady si myslím, že určitá možnost byla, která nebyla využita kontrolním výborem. ***