(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 263/ - druhé čtení

Předložený návrh uvede za navrhovatele ministr kultury Martin Baxa, který se již dostavil ke stolku zpravodajů.

Já vás, kolegyně a kolegové, ještě jednou žádám o ztišení a případné přesunutí vašich rozhovorů do předsálí, abychom mohli vyslechnout pana navrhovatele. Ještě jednou žádám ty, kteří mají cokoliv na srdci a potřebují si to nutně říci, aby se přesunuli do předsálí. Týká se to zejména pravé části sálu. Kolegové a kolegyně, já vás žádám, abyste se ztišili či přesunuli své rozhovory do předsálí! Děkuji.

A nyní poprosím navrhovatele, pana ministra Baxu, aby uvedl tento tisk. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa Děkuji za slovo. Dobré ráno, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych uvedl druhé čtení návrhu novely zákona o České televizi, o Českém rozhlasu a také o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Jedná se o návrh, který už byl nejenom podrobně představen, ale také řekl bych podroben velmi detailní diskusi v prvním čtení, který jednak naplňuje programové prohlášení vlády, jednak ale - a to chci zdůraznit - vedle tohoto rozměru má obecnou důležitou platnost, tedy posiluje odolnost veřejnoprávních médií v naší zemi, obsahuje změnu systému volby mediálních rad, kdy vláda navrhuje, aby byl do volby mediálních rad zapojen Senát, a také to, aby došlo k ukončení možnosti odvolat mediální rady jako celek, tedy zrušení takzvané kolektivní odvolatelnosti.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pane ministře, já se omlouvám. Ještě jednou vás přeruším a požádám znovu kolegyně a kolegy, aby se ztišili. Můžete pokračovat, prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa Vedle těchto věcí obsahuje také několik technických záležitostí, ale to myslím, že určitě bude, nebo bylo už a bude, předmětem další debaty na volebním výboru.

Já bych rád, kolegyně a kolegové, zmínil to, že řekněme od debaty v prvním čtení na plénu Poslanecké sněmovny, která byla řekl bych velice bohatá a pestrá a měla takový jakoby obecnější rámec, tak si velice cením už potom detailní odborné diskuse, která proběhla na volebním výboru. Bylo předloženo několik pozměňovacích návrhů. S několika moje ministerstvo vyslovilo už také souhlas. Chtěl bych avizovat, že vedle této takzvané malé novely už v současné době běží práce na takzvané velké novele mediálních zákonů, ve které chceme řešit hospodaření veřejnoprávních médií, otázku reakce na technologický pokrok a další záležitosti. Takže jenom chci říci, že se problematice veřejnoprávních médií věnujeme detailně.

Pak také ještě musím uvést jednu technickou záležitost. Jak se vyvíjí v čase projednávání na půdě Poslanecké sněmovny, zastarala v návrhu uvedená účinnost, takže v obecné a podrobné rozpravě potom předložím návrh na změnu účinnosti tohoto zákona.

Tolik tedy ode mne na úvod. Jsem samozřejmě připraven reagovat na všechny podněty, které se ve druhém čtení objeví. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání volebnímu výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 263/1 a 2.

Nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj volebního výboru, poslanec Martin Kolovratník, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobré dopoledne, paní předsedající, děkuji za slovo. Za volební výbor velmi stručně konstatuji dění, které tam proběhlo. Jak bylo řečeno, výbor se mu věnoval a projednal ho ve fázi mezi prvním a druhým čtením nebo před druhým čtením finálně dne 8. 12., následně dne 9. 12. bylo vydáno usnesení, které najdete v systému Sněmovny pod číslem 263/2, a do toho usnesení výbor promítl pozměňovací návrhy tak, jak je nechci říci zvykem, ale tak, jak je běžné, na kterých tedy došlo na výboru ke shodě.

Na výbor poslanci navrhli jednotlivě deset individuálních pozměňovacích návrhů. Nakonec čtyři byly staženy a ty, na kterých byla většinová shoda výboru i předkladatele, tedy Ministerstva kultury, byly přijaty. Jak už jsem řekl, jsou v tuto chvíli těmi takzvanými výborovými před druhým čtením a jsou přijaty v usnesení číslo 263/2.

V tuto chvíli, teď na začátku projednávání tohoto bodu v rámci druhého čtení, konstatuji, že v systému jsou od poslanců individuálně pro druhé čtení navrženy další čtyři jednotlivé pozměňovací návrhy, které - jako zpravodaj předpokládám - si jednotliví autoři obhájí a oddiskutují za malou chvíli sami. Děkuji za pozornost v úvodním slově.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji. Než otevřu obecnou rozpravu, ještě jedna omluva. Petr Vrána se omlouvá z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

Ještě jedno oznámení. Pan poslanec Michal Kučera bude hlasovat s náhradní kartou číslo 33.

Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili s přednostním právem pan předseda Okamura a pan předseda Radim Fiala. Pana předsedu Okamuru nevidím, takže požádám o vystoupení pana předsedu Fialu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych přednesl stanovisko k tomuto návrhu zákona za hnutí SPD.

Raketově rostoucí inflace se už meziročně dotýká skoro 20 %. Ceny základních životních potřeb rostou ještě mnohem rychlejším tempem v intervalu mezi 50 a 100 % meziročně, zejména pokud jde o ceny energií, potravin a pohonných hmot. Razantně se zvyšují náklady na bydlení. Hypoteční úvěry na koupi nemovitostí jsou dostupné už pouze pro osoby s příjmy nad 80 000 korun měsíčně. Roste počet exekucí včetně exekucí seniorů. Čím dál více pracujících lidí se propadá pod hranici chudoby. V lékárnách naprosto chybí základní léky, zejména léky pro děti. Statisíce občanů nemají svého zubního lékaře.

Teď jsem čekal, že mě paní předsedající okřikne, že se mám držet tématu, ale já se držím tématu, protože je evidentní, že situace je týden od týdne horší, a my začínáme projednávat v Poslanecké sněmovně místo těchto základních věcí a tohoto servisu našim občanům České republiky zákon o České televizi.

Co dělá vlastně v této situaci vláda? Novináři se nás ptají, proč tady načítáme nějakou dobu svoje návrhy na zákony, které by snížily ceny zemědělských komodit, potravin, pohonných hmot, bydlení a dalších věcí. No, protože máme pocit, že to je problém, a že nám lidé píší, že to je problém a že s tím máme něco dělat. Ale tady ve Sněmovně vládním receptem na všechny tyto věci a vládní prioritou, kterou se zde ve Sněmovně pětikoaliční vláda snaží předřazovat a co nejrychleji protlačit legislativním procesem, je novela zákona o České televizi a Českém rozhlase.

Tato novela zákona mění pravidla hry pro volbu rad dohlížejících na činnost těchto médií veřejné služby. Ptáte se určitě proč - proč je tak důležité změnit zákon o České televizi a Českém rozhlase zrovna v době, kdy nás trápí to, co jsem tady vyjmenoval, a lidé se stěžují, že je pro ně život v České republice čím dál horší a horší. Jestli něco vypovídá o prioritách a charakteru této vlády, pak je to právě tato nulová empatie k problémům občanů a absolutní snaha o ovládnutí veřejného prostoru od státní správy po média veřejné služby. Protože vládu příliš nezajímají občané, znehodnocování jejich úspor, nedostupnost bydlení, ekonomické problémy země, rostoucí zadlužení státu a podobné detaily, přichází se superdůležitým a superurgentním - samozřejmě to všechno v uvozovkách - návrhem na totální překopání pravidel volby do mediálních rad. Ano, pro vládu a vládní koalici je to skutečně naléhavá priorita. Markantněji klesá důvěra ve veřejnosti, minimálně dvě, ale spíše tři vládní strany by se v případě dalších voleb do Sněmovny už totiž vůbec nedostaly a prognóza vývoje pro ně není dobrá, naopak. Co jim tedy zbývá než se pokusit urychleně doovládnout veřejnoprávní média, jejichž důvěra ve veřejnosti mimochodem též strmě klesá, nemluvě o vážných problémech v redakci zpravodajství a publicistiky, kde na sebe vedoucí redaktoři vzájemně podávají stížnosti a nešetří závažnými obviněními. Skutečnost, že pětikoalice ovládá zpravodajství a publicistiku veřejnoprávních médií, je její poslední zbraň v politickém boji a poslední teoretickou nadějí, že v příštích sněmovních volbách nezažije zasloužený výprask. Proto se snaží si tuto výhodu pojistit a prodloužit o další léta i za cenu toho, že na sílu změní pravidla hry v jejím průběhu a ocitne se už poněkolikáté za svoji krátkou, ale pro naši zemi nesmírně škodlivou historii za hranou ústavy.

V této souvislosti si musíme připomenout nedávný exces, veřejnou volbu části Rady České televize zde ve Sněmovně. Špičky vládních stran tímto způsobem bezprecedentně zatlačily na vlastní poslance, aby zvolili předem vybrané loajální vládní radní. Pošlapali přitom jeden ze základních pilířů svobodných a demokratických režimů, svobodu volby, která je plně zajištěna pouze tehdy, probíhá-li tajným způsobem, kdy každý volitel - a je lhostejné, zda je to občan, nebo poslanec - hlasuje tajně dle svého svědomí bez jakéhokoliv vnějšího nátlaku, prostě sám a za plentou.

Mimochodem, totéž ve velkém plánuje vládní pětikoalice i pro volby do Sněmovny a pro volby prezidenta republiky tím, že chce protlačit novelu volební legislativy, která by do českého právního řádu zavedla takzvané korespondenční hlasování, které tajnost a svobodu volby znemožňuje, a navíc dává obrovský prostor pro nejrůznější volební podvody a manipulace a znevěrohodňuje volby jako takové a důvěru občanů v jejich výsledky.

Ale vraťme se ještě k volbě, která proběhla tady ve Sněmovně. Možná že kdyby byli zvoleni radní tajnou volbou a všichni vládní poslanci hodili v této tajné volbě hlas těm pravým, správným radním, tak by tato novela na stole ani nebyla. Ale tím, že ani vlastní poslanci pětikoalice nechtěli volit tyto radní a nebyli by zvoleni, muselo dojít k té volbě aklamací, to znamená, že se tady zvedaly ruce. Pětikoalice tak pochopila, že ve Sněmovně během tohoto volebního období v následujících čtyřech letech nemá šanci zvolit další loajální radní do rad České televize a Českého rozhlasu. Proto tady projednáváme v legislativním procesu tuto volbu nových rad do České televize a Českého rozhlasu.

Co se tam tedy změní, co jsou ty hlavní věci, které se změní? Nejdůležitější je, že část radních České televize a Českého rozhlasu bude volit Senát. Ano, už nebude tady žádná taková tajná volba, nebude nic, protože v Senátu pětikoalice zatím nemá opozici a v Senátu je jakákoliv volba senátorů jistá, takže veškerá ta v uvozovkách šlamastyka, kterou tady pětikoalice prošla při volbě radních, se už nebude konat. To za prvé.

Za druhé, touto novelou se zvyšuje počet radních pětikoalice z patnácti na osmnáct. To znamená, že si okamžitě po schválení tohoto návrhu zákona zvolí svou většinu v Radě České televize a Českého rozhlasu. Oni tedy nechtějí ani čekat, až některým radním skončí mandát a až odejdou a budou se volit noví, ale okamžitě raději zvednou z patnácti na osmnáct, aby měli jistotu, že v této radě mají většinu. To znamená, to je druhá věc, která je součástí této novely.

Podle mě ta nejhorší část novely tohoto zákona je, že tyto radní budou moci navrhovat jenom neziskové organizace, které jsou starší deseti let, to znamená ty pravé, vyzkoušené, ale neziskové organizace například s politickým programem, u kterých nevíme, kdo je financuje. Hnutí SPD už tady v minulém období několikrát navrhovalo, aby neziskové organizace měly transparentní účet, abychom věděli, kdo je financuje, kdo vlastně chce politický vliv v České republice, kdo chce ovládat politické vědomí, společenské vědomí v České republice, ale bylo to zamítnuto. Takže nám budou navrhovat, českým občanům budou navrhovat radní do veřejnoprávní televize a rozhlasu organizace, u kterých vůbec nevíme, odkud berou finanční prostředky na svoje fungování, a kdo je tedy ovládá, což je neuvěřitelný paradox doby, neuvěřitelný paradox doby a já si myslím, že to snad ani není možné. To prostě je protičeské, to, co tady pětikoalice chce schvalovat. To znamená, že de facto nám i jiné země přes neziskové organizace mohou navrhovat radní do veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu. To je prostě neskutečná katastrofa pro Českou republiku.

Předložený vládní návrh je naprosto účelovým materiálem, ze kterého jako pověstná sláma z bot čouhá bezbřehá a špatně skrývaná touha úplně dobýt a ovládat obě velká veřejnoprávní média, a to i za cenu pošlapání práv veřejnosti, například sdružovacího práva, které je i právem ústavním a které by mělo být univerzální. Toto právo nám říká, že občané se mohou volně sdružovat do různých spolků, organizací, nejen do politických stran, a nejrůznějšími způsoby pak ovlivňovat veřejný život a podílet se na něm, pokud dodržují ústavu a zákony, a mají přitom mít naprosto rovnocenné podmínky pro uplatňování tohoto sdružovacího práva. A vláda tady najednou přichází s omezením, že kandidáty do veřejnoprávních mediálních rad budou moci napříště navrhovat pouze organizace, právnické osoby, které existují minimálně deset let. Co to má znamenat? Proč? Občané a spolky, například různé sociální dobročinné organizace, ale i sportovní svazy nebo vysoké školy, které existují třeba osm, devět let a mají za sebou úctyhodnou práci, jsou snad méněcenné? To je něco hrozného. Takto si vláda v uvozovkách váží slušných a aktivních občanů. Čím se vlastně diskriminovaly ty organizace, které tady fungují osm, devět let? Co udělaly? Proč mají jiná práva než organizace, které tady fungují deset a více let? To prostě nevím a nedokážu to pochopit. Ale senátor, který bude ve funkci třeba měsíc a kterého volilo například 5 % oprávněných voličů v jeho volebním obvodě, ten televizní a rozhlasové radní volit může, a je to jednoduché, protože v Senátu pětikoalice nemá opozici, a proto je jasné, že ta volba projde. To je rovnost občanů před zákonem v podání vládní koalice.

Vraťme se ale ještě k té druhé věci, a to je korespondenční hlasování. To tady skloňujeme každou chvíli a já se k tomu musím vrátit, protože zde opravdu narážíme na ústavu, na oklešťování demokracie, ústavních práv a podobně. Vládní koalice připravuje změnu zákona o jednacím řádu. Připravuje ji proto, že si moc dovolujeme, že si dovolujeme jednou za čas obstruovat, že si dovolujeme tady diskutovat. Koneckonců všichni víme, paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová říká - a já to říkám všude - že opozice má sedět v rohu a šoupat nohama. Ale to my prostě nebudeme a chceme diskutovat. Jsou témata, která já jsem tady jmenoval na začátku a která nám píší lidi a která musíme jako opozice zvednout, to je naše opoziční povinnost. Takže jsou prostě věci, které musíme říct, a je jedno, jestli to trvá dvě minuty nebo pět minut nebo hodinu. To prostě tak je.

Tak vraťme se k tomu návrhu o jednacím řádu. Takže pravděpodobně dojde k tomu, že budou velmi zkrácena přednostní práva, velmi zkrácena, že bude velmi zkrácena možnost hovořit u obyčejných, normálních poslanců, kteří nemají přednostní práva. To znamená, všechny tyto věci se budou zkracovat. A samozřejmě, co je velmi důležité, se zkrátí i možnost přednášení nových programových bodů. Takže když je budete chtít pořádně zdůvodnit, nebudete mít možnost, protože se to bude také zkracovat. Víte, proč chystá pětikoalice návrh novely jednacího řádu v tomto smyslu? Aby mohli protlačit korespondenční hlasování. Nic jiného v tom není, nic jiného v tom není, jinak by nás nechali řečnit, ale protože potřebují korespondenční hlasování, které, jak už jsem říkal, zavdává mnoho pochybností o tom, že je správné, že je dokonce ústavní, protože volba má být podle ústavy tajná, a korespondenční hlasování není tajné, musí být kontrolovatelné, a pokud není kontrolovatelné, tak nemá význam, protože může hlasovat, kdo chce, ani nemusí být občan České republiky. Takže volba je buď tajná, nebo kontrolovatelná. A my říkáme, že chceme, aby volby byly fér, aby byly tajné, aby mělo smysl k nim chodit.

Já tady upozorním pětikoalici na jednu věc. Pokud to uděláte s korespondenčním hlasováním, tak už nejde o opozici, ale lidé v této zemi, pokud zjistí, že půjdou k volbám a nemají možnost něco změnit, nemají možnost změnit vládu, jak se to dělalo třicet let zpátky, demokratickým způsobem, tak prostě sáhnou k daleko tvrdším a razantnějším věcem, jak se to stalo v Americe u volby Trumpa. A to já bych si nepřál a já doufám, že se to v České republice nikdy nestane. Jenom chci na to upozornit pětikoalici, že pokud lidé pochopí, že demokratickým způsobem nelze změnit vládu, sáhnou k jiným prostředkům, a samozřejmě že může dojít i k jakési destrukci demokratického systému, což by byla katastrofa. Tak vás prosím, abyste to ještě jednou zvážili. Tak to byla malá vsuvka k tomu, co tady pětikoalice chystá.

Mluvili jsme o tom, že může ale volit senátor, který je ve funkci měsíc, kterého volilo třeba jenom 5 % oprávněných voličů v obvodě. Je zcela evidentní, jaké organizace budou hrát při navrhování členů mediálních rad v tomto novém vládním pojetí prim. Půjde například o ty, které tady jsou už deset let, to znamená, půjde o ty organizace, které jsou názorově prověřené, správně liberálně demokratické, delší dobu existující, takzvané neziskové organizace s politickou agendou, o organizace s neprůhlednou agendou a financováním - o tom jsem tady hovořil - velmi často s napojením na nejrůznější zahraniční vlivové subjekty. Čí zájmy asi budou hájit jejich nominanti v mediálních radách, se ptám, pane ministře? O tom se můžeme dlouze dohadovat, ale je docela evidentní, že to nebudou zájmy občanů - koncesionářů financujících provoz České televize a Českého rozhlasu. Budou to samozřejmě politické zájmy. A v této souvislosti si připomeňme, že v politickém a mediálním zázemí stran vládní pětikoalice již také poměrně dlouho panuje myšlenka - v minulosti ji propagovala například současná senátorka a pražská zastupitelka za koalici SPOLU, paní Hana Marvanová - a to, aby mediální rady veřejnoprávní televize a rozhlasu v budoucnosti volily už pouze vybrané, takzvané zájmové organizace, nikoli volení zástupci lidu a skuteční reprezentanti veřejnosti - poslanci. Rovnou volit, nikoli pouze nominovat a navrhovat.

Takže se jednou můžeme dočkat toho, že ty neziskovky, které nemají ani transparentní účty, zastupují, zastupující kdoví koho, nám budou volit tady rady rozhlasu a televize. Říkají tomu německý model veřejnoprávních médií a přístup k volbám těchto radních by tak napříště měly pouze některé, ty politicky správné a názorově správné a předvybrané společenské neziskové organizace. Zkrátka další velmi pečlivá selekce, jen aby bylo dosaženo zamýšlených cílů, ovládnout politickou část vysílání veřejnoprávních médií zcela v duchu hesla, které měli na transparentech takzvaní televizní spacákoví revolucionáři, redaktoři a s nimi spřažení politici z let 2000 a 2001, kdy si neoprávněně přivlastnili televizní vysílání a dodnes jej považují za své. Tehdy měli na svých praporech mimo jiné i nápis Česká televize je naše. Kdyby současná vláda nebyla pokrytecká, může si transparent se stejným nápisem roztáhnout i zde ve Sněmovně, ve vládních lavicích nebo tady v lavicích Fialovy vlády. Ale Českou televizi a Český rozhlas v plném rozsahu financují všichni občané České republiky, ať už mají momentálně jakékoliv politické názory, takže tyto instituce patří jim. A jen oni a jejich volení zástupci v hlavních českých volbách, což jsou jednoznačně volby do Poslanecké sněmovny, které jediné mohou dát skrze poměrný volební systém objektivní obraz o rozložení politických preferencí všech občanů, mají právo tato veřejnoprávní média kontrolovat a svrchovaně o nich rozhodovat, nikoliv party nevolených politických aktivistů, politicky prověřených, nebo jednobarevné pětikoaliční mediální rady.

Cítíte z toho jako já, že se nám může do budoucna zmenšovat demokratický prostor pro fungování veřejnoprávních médií? A já tady prostě stojím proto, že tomu chceme zabránit, že chceme, aby Česká televize byla všech občanů České republiky a aby samozřejmě se tam dostaly všechny názorové proudy. A jak jsem tady řekl, Poslanecká sněmovna, ta, která volila tyto mediální rady doteď, do tohoto návrhu zákona, který tady teď probíráme, je právně volená poměrným volebním systémem, to znamená, že se do Poslanecké sněmovny dostanou všechny názorové politické proudy, které mají víc než 5 % voličů.

Navrhovatelé této novely zcela nepřesně a velmi zavádějícím způsobem argumentují hlavně tím, že prý pouze Parlament jako celek, tedy obě jeho komory dohromady, jsou tím pravým reprezentantem veřejnosti. Samozřejmě, důvodová zpráva k této novele zákona pojednává o tom, proč je důležité přesunout část volby do Senátu a zdůvodňuje, proč je potřeba přesunout část volby těchto rad do Senátu. Ale už zapomínají dodat, že míra reprezentativnosti obou našich parlamentních komor je naprosto rozdílná, respektive že skutečným reprezentantem veřejnosti a jejích politických názorů s tím, jak jsem to tady vysvětlil - protože je volená poměrným volebním systémem - je Poslanecká sněmovna, z tohoto prostého důvodu, že je volena poměrným volebním systémem, což je jediný typ volebního systému, který produkuje takzvané reprezentativní zastoupení, tedy systémem, který zajišťuje zastoupení všech relevantních politických a názorových společenských proudů v příslušném voleném sboru.

Já tady mám ještě samozřejmě několik stránek o tom, jak je volen Senát, proč bychom tyto věci neměli nechat volit Senát, kdo, jak jsou voleni senátoři, kolik procent mají ve druhém kole, kolik procent občanů chodí, nebo spíš nechodí k druhém kolu senátorských voleb. Ale já, já to tady recitovat nebudu z toho důvodu, že asi všichni víme, jak to v Senátu chodí, a není to třeba. Jenom chci upozornit pětikoalici, že Senát tak, jak v minulosti třeba byl většinově obsazen, obsazen senátory sociální demokracie, možná si to pamatujete, není to tak dlouho, v této době je většinově obsazen koalicí SPOLU a Starosty, tak prostě za deset let může být většinově obsazen úplně jinými politickými stranami, a to samozřejmě bude znamenat, že bude mít na vliv těchto mediálních rad vliv úplně někdo jiný. Ale já chápu pětikoalici, jde o to, teď, hned a teď potřebujeme - každý den dobrý, každý měsíc dobrý, každý rok dobrý - potřebujeme prodloužit svůj politický vliv v těchto organizacích na co nejdelší dobu.

Vláda v důvodové zprávě k návrhu zákona mimo jiné uvádí: "Principem navrhované právní úpravy je dosáhnout ve vztahu k volbě a odvolávání členů rad veřejnoprávních médií zapojení obou komor Parlamentu, jejichž členové jsou voleni odlišnými systémy a ve svém celku tak představují komplexní reprezentaci občanů České republiky." To je opět projev naprosté neznalosti základních politických pojmů. Vládní tvrzení totiž navozuje dojem, že zde jsou nějaké dvě oddělené skupiny občanů, z nichž jedna volí pouze Poslaneckou sněmovnu a ta druhá volí pouze Senát, a dosud tedy nemá ten správný a reprezentativní vliv na volbu mediálních rad. Ale vždyť to je přece naprostý útěk od reality. Do Sněmovny i do Senátu přece mohou volit a také volí jedni a ti samí občané, ti, kteří disponují volebním právem, a to je asi osm a půl milionů Čechů. Dlouhodobě se mnohem více z nich účastní voleb do Poslanecké sněmovny, která je tak díky tomu a díky poměrnému volebnímu systému, jak jsem doložil a zdůvodnil, jednoznačným, jasným a silným reprezentantem veřejnosti a všech v ní zastoupených relevantních politických názorů a proudů, a proto úplně stačí, když volí členy rad veřejnoprávních médií Sněmovna. Když přiznáme toto právo i Senátu, nejde o žádné završení komplexnosti reprezentace občanů, jak tvrdí vláda, ale naopak o oslabení této reprezentace a principu spravedlnosti, protože Senát je volen velmi malou částí občanů, kteří současně volí i do Poslanecké sněmovny, a budou tedy zprostředkovaně o obsazení mediálních rad rozhodovat dvakrát, navíc zkresleně kvůli popsaným deformačním účinkům dvoukolového většinového systému. Předkladatelé návrhu zákona tedy matou poslance i veřejnost, neznají základní termíny a pojmy, popřípadě jejich význam vykládají v rozporu se skutečností. Už to by mělo být dostatečným důvodem pro smetení tohoto legislativního, ale faktického paskvilu ze stolu. SPD stojí jednostranně na straně práv občanů a bude vždy tvrdě vystupovat proti uzurpaci a krádeži veřejnoprávních médií jednou, navíc velmi dočasnou vládní, a já věřím, že velmi dočasnou vládní garniturou.

Proto mi ještě dovolte, abych se vrátil o několik dnů zpět k tomu, jak veřejnoprávní televize organizovala prezidentskou debatu, a vůbec nebudu jmenovat žádné kandidáty, aby někdo neřekl, že je to tady předvolební věc, ale vadí mi organizace této předprezidentské debaty. Hnutí SPD zásadně protestuje proti způsobu organizace prezidentské debaty, která se uskutečnila dne 8. ledna 2023 od 20 hodin na programech veřejnoprávní České televize. Celý dvouhodinový diskusní pořad nebyl vyvážený a značná část pořadu byla koncipovaná tak, že byli ve svých odpovědích upřednostňováni pouze dva zúčastnění kandidáti s nejvyššími volebními preferencemi. Výběr těchto kandidátů byl přitom na základě volebního průzkumu společnosti Kantar TNS pro Českou televizi. Považujeme proto způsob průběhu této debaty za nezákonný skutek s cílem poškození všech ostatních kandidátů.

Já tady nemluvím za kandidáta, kterého nominovalo hnutí SPD, ale za všechny, protože máme pocit, že se opravdu snižuje demokratický prostor, který všichni ostatní kandidáti v této debatě měli, nebo spíš neměli. Oni přece neměli stejný prostor pro vyjádření svých programových priorit na základě otázek kladených moderátorem pouze dvěma kandidátům.

Jsme přesvědčeni, že veřejnoprávní televize v tomto případě nepostupovala objektivně, vyváženě a nezaujatě a v souladu se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání a kodexem České televize a naopak upřednostňovala pouze dva kandidáty podle svého uvážení, a to na úkor ostatních. Proto připravujeme právní kroky, podání stížnosti na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání - a teď jsme u toho: když to bude ovládat pětikoalice, tak to ta rada samozřejmě smete ze stolu, takže o toto tady jde, o nic jiného - pro porušení zákona ze strany veřejnoprávní televize s cílem ovlivňování výsledků prezidentských voleb ve prospěch jimi preferovaných kandidátů. Tyto právní kroky činíme z toho důvodu, aby v budoucnu - my víme, že už to nevrátíme zpět, ale musíme se ohradit, musíme mít nějaké lokty - aby v budoucnu nedocházelo ke stupňování výše popsaného a dle našeho názoru protizákonného jednání ze strany veřejnoprávní instituce, kterou Česká televize je.

Já se tímto obracím i na další kandidáty, kteří byli součástí této debaty, prezidentské debaty České televize, aby podali také stížnost, protože se nám v budoucnu může stát, že nám podle nějakého průzkumu Česká televize vybere prezidenta.

Tak a já mám poslední věc, kterou zde dneska ještě chci říct, a to, že samozřejmě z toho důvodu, že jsem všechno to, co jsem tady dnes zdůvodnil a řekl, tak SPD bude hlasovat proti této novele.

A ještě tady chci navrhnout paní předsedající návrh na zamítnutí ve třetím čtení této novely, abychom měli jistotu, že ten návrh na zamítnutí byl podán. Chcete ještě, abych s tím vystoupil v podrobné rozpravě, znovu to zopakoval a přihlásil se k tomu?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Ano, měl byste takto učinit.

 

Poslanec Radim Fiala: Dobře, vystoupím s tím návrhem na zamítnutí ještě v podrobné rozpravě. Děkuji vám všem za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní vidím, že stále ještě není přítomen pan předseda Tomio Okamura, který má přihlášku s přednostním právem. Ale jsou tady další přihlášení, takže nyní vystoupí pan poslanec Kolovratník a následuje pan poslanec Juchelka, kteří jsou řádně přihlášeni. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý den ještě jednou ode mě. Děkuji za slovo, paní předsedající. Teď tedy v rámci tohoto bodu nebo k tomuto bodu budu vystupovat ne jako zpravodaj, ale v rámci obecné rozpravy.

V úvodu toho svého vystoupení navážu na předřečníka, na pana poslance Radima Fialu, a chci být kritický vůči vládní koalici primárně ve smyslu toho pozadí a dění a priorit, které tady ve Sněmovně projednáváme ve vztahu právě k tomuto zákonu. Ono je to jak červená linka - řeknete, proč to znovu opakujeme, když jsme to říkali na výboru mediálním neboli volebním a když jsme to říkali také při prvním čtení tady na plénu, ale my to prostě musíme zopakovat, aby to zaznělo, aby to občané České republiky slyšeli.

Znovu v kontextu tohoto projednávaného zákona, z našeho pohledu nedůležitého a nepodstatného, co se týká času, tedy ve smyslu toho, jestli se to stane dnes, zítra, za týden nebo řekněme za dva, za tři měsíce, se tady znovu vracím k dění ve Sněmovně, k tomu včerejšímu dění. Všichni jste viděli, jaké priority opozice, jaké priority hnutí ANO definovalo, co považujeme za zásadní, aby tato Sněmovna projednávala, ať je to energetika, ať jsou to problémy v sociální oblasti, neskutečné osobní problémy lidí ve zdravotnictví, státní rozpočet, který, jak včera krásně popsala moje kolegyně, předsedkyně našeho klubu Alena Schillerová, prostě není hotový, není připravený a je potřeba se mu věnovat, protože se blíží v případě nedořešení těchto věcí ohromné problémy a ohromné hádky a diskuse tady ve sněmovně. Přesto vládní koalice stále trvá na tom, prosazuje, aby - když se to nestalo včera - aby dnes tedy tím prvním bodem byla pouhopouhá změna počtu členů jednotlivých mediálních rad. A zkuste si sami odpovědět a zkuste se zeptat i svých voličů, kteří vám dali před více než rokem důvěru, jestli tohle je věc, kterou potřebujeme řešit. My jsme přesvědčeni, že tohle dnes opravdu řešit nepotřebujeme.

Ten argument opírám i o to, že do jisté míry jsme s vámi, respektive s předkladatelem tohoto zákona, s panem ministrem Martinem Baxou, ve shodě, a to v tom smyslu, že vládní koalice si dala do svého programového prohlášení novelu těchto zákonů, říká: Připravíme velkou novelu, budeme se jí věnovat. A mohu kvitovat snad i jménem předsedy mediálního výboru Aleše Juchelky, že jsme měli včera řekněme nějaké úvodní, seznamovací nebo počáteční jednání se zástupcem, s panem náměstkem z Ministerstva kultury, a bylo avizováno, že zástupci opozice budou k projednání této velké novely přizváni - tak, jak jsme to dělali my ve vztahu k vám v minulém volebním období, ať už to byla novela liniového zákona, který funguje velmi dobře, není nad ním žádný spor, anebo ať to byla novela zákona stavebního, který sice teď vládní koalice mění, ale na kterém jsme také se snažili najít alespoň nějakou bazální míru shody a kterému jsme se trpělivě věnovali jenom mezi prvním a třetím čtením tady ve Sněmovně více než půl roku.

Znovu opakuji to, co jsem už řekl při prvním čtení: přece i takovou věc, jako je změna nebo nějaká úprava systému nominací do mediálních rad a poměru jednotlivých komor, nemusíme řešit teď, když bychom se už teď třeba od 9 hodin tři čtvrtě hodiny mohli věnovat třeba právě energetice nebo třeba právě personální krizi na úřadech práce, která je opravdu extrémní a opravdu šílená. Ale chápu, že máte mezi sebou nějaké koaliční sliby, koaliční dohody, že tady mezi malostranskými paláci, Úřadem vlády a dalšími budovami v centru Prahy běhá rudý, zarudlý pan senátor Smoljak, který se prozradil i tím, že na svůj Facebook po prvním čtení radostně napsal: Rady, mediální rady budou konečně v našich rukou! Tak myslím, že touhle větou pan senátor Smoljak přesně popsal, o co mu jde a jak ohromný ústupek museli kolegové z ODS v rámci pětikoalice udělat. A věřím, že i přes trochu odlišný názor pana ministra kultury zkrátka museli kývnout na to, že tahle věc se teď narychlo takhle projedná, aby pan senátor Smoljak to konečně měl ve svých rukou.

Teď se posunu k filozofii toho zákona, té změny, opět budu navazovat na Radima Fialu. Víte, že i my v minulém volebním období jsme občas byli k veřejnoprávním médiím kritičtí a že určitě by nebyla pravdivá věta, kdybych teď prohlásil: Všechno funguje perfektně, svět je ideální, nemusíme nic měnit. Ale ty změny musí být rozumné, musí být vážené na chemických vahách opravdu řeknu jak mikrogramy jednotlivých ingrediencí, nemohou být hektické a násilné, a hlavně musí být správně zargumentované. A já když se, vážení zástupci vládní koalice, podívám na vaše argumenty - už jsem citoval senátora Smoljaka, tak teď, když se podívám na včerejší tweet, veřejné vystoupení pana Ivana Bartoše, no tak to je něco, vicepremiéra této vlády. Pan Ivan Bartoš nás, přátelé, včera večer informoval o tom, že změna volby je blíž, a vysvětluje: "Do volby se zapojí Senát a zruší se možnost odvolávat radu jako celek Sněmovnou." O. K., nezpochybňuji. Ale další věta pana vicepremiéra Bartoše říká: "Nebudou se tak účelově nahrazovat členové rad pokaždé, když se vymění politická reprezentace. Rady budou stabilnější, nezávislejší, což demokracie potřebuje." Tak já bych se pana Bartoše - on tady někde pobíhá po sále - rád zeptal, kdy historicky se účelově nahradili členové rad nebo vyměnili členové všech rad pokaždé, když se změnila politická reprezentace. Přátelé, já jsem tady ve Sněmovně od roku 2013, předtím jsem byl třináct let v těch veřejnoprávních médiích, tedy někdy od roku 2000, 2001, po televizní krizi, a troufám si tvrdit, že nikdy se nezměnili členové rad nebo se nevyměnily ty rady účelově poté, co se vyměnila politická reprezentace. Tak prosím píáristy od Pirátů, když už takové věci píší, ať si to zkusí aspoň ze základů nastudovat. Vůbec té věci nerozumíte, Piráti. (Potlesk poslanců ANO.) Děkuji, ale ono to tak opravdu je. Pan Bartoš tady píše o něčem, kde je absolutně mimo.

A když už si do něj chci rýpnout, dnes ráno jsem na internetu našel úžasnou, pozoruhodnou aplikaci, která se jmenuje OpenAI. Je to testovací americký software, akademický software umělé inteligence, která s vámi chatuje na jakákoli témata. Já jsem si tam zkušebně cestou zadal jednu otázku, proč být kritický ke změně volby Rad České televize a Českého rozhlasu. Ten, přátelé, americký akademický server mi napsal bleskově odpověď v češtině. Byla to samozřejmě odpověď řekněme umělá, obecná, nebyla konkrétní, ale troufám si tvrdit, že byla tisíckrát kvalitnější než vystoupení pana Bartoše, který se chlubí svojí znalostí digitalizace. (Potlesk poslanců ANO.)

Tak a teď, když už jsme přestali digitalizovat a vysvětlovat, už budu jenom konkrétní k jednomu z pozměňovacích návrhů. My pochopitelně respektujeme a známe volební matematiku tady ve Sněmovně. Na mediálním volebním výboru v polovině prosince jsme se snažili najít bazální shodu alespoň na některých pozměňovacích návrzích a jeden z nich teď tedy představím. Je řekněme společný, při té tvorbě jsem o něm diskutoval s panem poslancem Lacinou, který, jak jsme se dohodli, se k němu v podrobné rozpravě přihlásí. Kolegyně, kolegové, týká se takzvané kvalifikované většiny, tedy jakési pojistky pro generálního ředitele, pro toho hlavního manažera, ať už bude jakýkoliv v jakémkoliv čase. A pozor, týká se to jak České televize, tak Českého rozhlasu. Ten pozměňovací návrh je o tom, aby byl řekněme hůře odvolatelný, aby měl zkrátka nějakou větší jistotu, pokud svoji práci, tu manažerskou odpovědnost, vykonává. Samozřejmě jsou na něj kladeny po volbě požadavky nezávislosti, nestrannosti, aby si byl do jisté míry jistější, pevnější, aby ho rada nemohla jen tak odvolat. Takže my jsme se tím zabývali, jak to udělat, i tedy ve vazbě na návrh, který předjímáme, předpokládáme, že bude přijat, to znamená, že se poměry v radách změní, že tam bude ze dvou třetin Sněmovna, z jedné třetiny Senát, aby pokud by jakákoli rada, ať rozhlasová, nebo televizní, z jakéhokoli důvodu dospěla k tomu, že by měla odvolat - a podtrhuji - jakéhokoli generálního ředitele někdy v budoucnu, aby to byla ta takzvaná kvalifikovaná většina. Pozměňovací návrh, který jsme společně zpracovali, zní nebo je natextován tak, že, když to hodně zjednoduším, říká: rada logicky rozhoduje, tak jako například u nás ve Sněmovně, svojí nadpoloviční většinou. Jsou tam pak určitá speciální ustanovení k zásadnějším krokům. A to nejzásadnější je, že jak tedy u rozhlasu, tak u televize říkáme v tomto pozměňovacím návrhu: v případě odvolání generálního ředitele jsou zapotřebí alespoň dvě třetiny rady. Nepředjímáme, jestli ty dvě třetiny rady by byly pouze členů Sněmovny, nebo jestli by to byl nějaký mix zrovna radních Sněmovny nebo Senátu. Je to možná dobré, abychom my jako poslanci nepředjímali, jak zase v kterékoli budoucí radě by mohlo dojít k nějakému názorovému souladu nebo posunu, to znamená, neměli bychom asi zasazovat do toho, jestli u toho rozhodnutí takto závažného jsou nejenom ti, které vyslala Sněmovna, ale i ti, které vyslal Senát, může se to míchat jakkoli. Zkrátka sečteno, podtrženo, dáváme pojistku pro případné odvolání, aby byly potřeba dvě třetiny radních, ať tedy v České televizi, nebo v Českém rozhlase.

Tady ještě doplňuji B. My jsme tu diskusi vedli o tom, jestli by ta pojistka, ty dvě třetiny, neměly být i u volby generálního ředitele. Nakonec jsme se o tom neshodli, ale je to připraveno - a já nebudu předbíhat nebo mluvit za své kolegy - variantně i v dalším pozměňovacím návrhu, který jsem vypracoval, a je to tedy jiná varianta, společně s panem předsedou výboru Alešem Juchelkou. Ten o tom určitě bude mluvit za malou chvíli a uvidíme, jak se nám pak podaří poskládat a domluvit, vyargumentovat ty dvě varianty jak na výboru, tak na třetím čtení Poslanecké sněmovny.

Takže děkuji za pozornost a ještě znovu se vracím k tomu, on to Radim Fiala navrhl, zamítnutí tohoto zákona. Myslím si, že náš postoj bude v tomto souladný - zkrátka si myslím, že to není potřeba řešit v tuto chvíli, že bychom se měli věnovat jiným věcem, byť asi mohu tušit, jaké bude hlasování nebo jaká je matematika tady ve Sněmovně. O. k., to respektuji. A prosím a vzkazuji zástupcům volební koalice ještě jednou, když už to argumentujete a píšete o tom něco na sítích, zkuste si o tom zjistit více, třeba ten americký akademický server vám pomůže, jak lépe argumentovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová S faktickou poznámkou je nyní přihlášen pan poslanec Lacina. Prosím.

 

Poslanec Jan Lacina: Díky. Já se tady dneska objevím jednak v obecné rozpravě, pak v podrobné, ale zároveň jsem si dovolil využít i faktickou poznámku. My se s panem kolegou Kolovratníkem někdy shodneme, jindy se zase neshodneme, tak já mám takový sport, že vždycky, když on mluví o panu senátoru Smoljakovi a o tom jeho facebookovém příspěvku, kde se říká, že konečně to budeme mít v rukách my, tak on tím samozřejmě nemyslel pětikoalici, ale myslel tím Senát. A v tom má pravdu, protože ta novela tímto směrem míří. Tak Martine, já vás vždycky při této příležitosti takhle opravím, a až to zase budete někde říkat, tak mě máte v patách, já to vždycky budu korigovat. Čili měl na mysli Senát, nikoliv pětikoalici. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Prosím, abyste se oslovovali prostřednictvím předsedající.

Dále je tedy obecná rozprava a v ní bude nyní vystupovat pan poslanec Juchelka, který už je přichystán, a následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, paní předsedající. My tady probíráme druhé čtení novely zákona o České televizi a Českém rozhlase. My jsme připravili několik pozměňovacích návrhů.

Nejdříve pozitivně. Samozřejmě děkuji moc panu ministrovi a Ministerstvu kultury, že přijalo některé pozměňovací návrhy i opozičních poslanců. Co dále kvituji, je, že v rámci tohoto druhého čtení a projednávání tohoto zákona budeme konečně měnit název volebního výboru na název výbor pro mediální záležitosti, aby bylo už konečně jasné, že volební výbor se nezabývá obecně volbami, ale pouze volbami do mediálních rad.

Nicméně v tuto chvíli to mé pozitivum končí a já bych nějakým způsobem v pár bodech shrnul to, co se tady všechno odehrávalo a proč tento zákon nechceme, aby byl přijat, a nebudeme rozhodně hlasovat ve třetím čtení pro jeho přijetí. A ten hlavní důvod není to, aby se pravomoce volby do rad rozdělily mezi Poslaneckou sněmovnu a Senát, ale je to obecně z jiných důvodů.

Tím prvním důvodem je rychlost projednávání. Mě opravdu velmi tíží to, že se dělají zákony, které účelově, opravdu účelově, mají změnit nějaký běh do budoucna, ať se to týká čehokoliv - v tuto chvíli se to jednoduše týká volby generálního ředitele, která by měla být do konce září. A musím to říct, i pan senátor Smoljak, i - vaším prostřednictvím - pan poslanec Lacina, kteří dirigují pro vládní koalici změnu tady tohoto zákona a strašně to tlačí, tak jejich cílem je, aby generální ředitel měl to správné jméno, aby generální ředitel byl ten správný muž nebo ta správná žena, která jednoduše bude právě - já tomu říkám a pan ministr to nemá rád - bačovat, ale který prostě a jednoduše bude poslušný vládní pětikoalici, a skrze Radu České televize a potom i skrze Radu Českého rozhlasu si takovéto jméno chtějí najít a potřebují k tomu právě tu většinu. A toto se mění hlavně v té malé novele zákona o České televizi a Českém rozhlase, a to je kvorum, které má volit generálního ředitele, potažmo ho odvolávat. Důležitá je věc, že se navyšuje počet radních z patnácti na osmnáct, a samozřejmě krásným pseudoargumentem je, aby to vycházelo matematicky s tím, že se navýší počet na osmnáct díky tomu, že se rozdělí ta pravomoc mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu.

Bohužel, pokud by všechny tyto argumenty měly být skutečné a neměly by být liché, tak bychom klidně mohli počkat s tímto zákonem třeba až na rok 2024, mohli bychom to zakomponovat do té velké novely zákona o České televizi a Českém rozhlase, o které tady mluvil pan ministr Martin Baxa, a my bychom neřekli ani popel. Ale v tuto chvíli, protože se to rozdělilo na takzvanou malou novelu, která má za cíl jenom změnit vliv rad na odvolávání a volbu generálního ředitele, je to jasná, účelová novela k tomu, abychom si pohlídali, koho budeme volit jako generálního ředitele do České televize.

Samozřejmě že rychlost projednávání je tady v tomto případě důležitá, proto - i jak říkal můj ctěný kolega Martin Kolovratník, vaším prostřednictvím - místo abychom řešili problémy, kterým čelí Česká republika, a potažmo celá Evropa, tady ve Sněmovně, tak tady máme mimořádné schůze Sněmovny právě k tomu, abychom změnili počet radních a jejich vliv na Českou televizi, a přitom máme před sebou ještě tři roky vládnutí této pětikoalice, pokud se nerozpadne, a můžeme to kdykoliv, kdykoliv tady toto téma otevřít, ale my ho musíme otevírat právě teď, v tuto chvíli, právě před volbou před volbou generálního ředitele České televize. A my víme, že Česká televize, což je možná tím nejpodstatnějším argumentem, hospodaří se 7miliardovým rozpočtem.

Co se týká změn kvora, mám tady pozměňovací návrh, poněvadž opravdu jste různými pozměňovacími návrhy do toho, jak se říká, hodili vidle, poněvadž v tuto chvíli my můžeme volit a odvolávat generálního ředitele dvěma třetinami radních. Tady toto se mění. Nerozumím tomu, že se to mění, že úplně nesmyslně se kvalifikovanou většinou bude odvolávat generální ředitel v radách, ale dvěma třetinami se volit. Já tomu nerozumím, proč se tady toto mění, proč tady tento pozměňovací návrh, ale rozumím samozřejmě podstatě té věci, tomu vlivu a tomu, jakým způsobem chceme do budoucna generální ředitele mít v šachu. Rozumím samozřejmě tomu, kam vládní koalice mocensky míří. Ale samozřejmě nerozumím tomu logicky, proč máme jiný počet lidí na volbu generálního ředitele a jiný počet lidí na odvolávání generálního ředitele.

Já mám obavu, že to, co se odehrálo i mezi svátky vánočními, skutečně zavdává mou obavu v tom, že tato vládní koalice nemá ráda svobodná média. Je mi to strašně moc líto, protože si velké spousty poslanců ve vládní koalici vážím, věřím tomu, že jsou bytostní demokraté, ale to, co se postupně odehrává na vládě, například díky vládnímu zmocněnci pro média pro potírání dezinformací panu Klímovi, je skutečně, skutečně skandální. To znamená, že soukromá média my budeme řešit právě do budoucna tady tímto řekl bych sešněrováním soukromých médií tím, že budeme říkat, co mají, co nemají psát, budeme na to používat neziskový sektor, který budeme dotovat 50 miliony korun, aby nám říkal, tak jako za komunistů, když museli například všichni zpěváci v předehrávkách před komisí předehrávat své umělecké výkony a kontrolovat texty, v tuto chvíli budou soukromá média úplně stejně pod drobnohledem neziskového sektoru, který bude mít takhle zvýšený prst a bude říkat: Pozor, my vás sledujeme, kontrolujeme, my budeme kontrolovat to, co vy budete psát.

Stejně, úplně stejně, tak jako 100 miliony dotací pro soukromá média. Myslím si, že se tato vládní koalice úplně zbláznila, když bude chtít dotovat hodná média, která jsou ta skutečně skvělá, řekl bych až provládní, na úkor těch, které asi by psala něco jiného nebo měla i jiné názory, protože názor a dezinformace má mezi sebou velmi, velmi tenkou hranici, a myslím si, že spíše bychom měli investovat do osvěty, do toho, jakým způsobem informace vyhledávat, jakým způsobem je tříbit, než dělat tady tato cenzurní opatření. Bohužel, takhle to je a demokracii nemůžeme nějakým způsobem budovat na totalitářských kontrolách, bohužel.

A s tím souvisí samozřejmě, že když budeme kontrolovat soukromá média, tak vám chybí ta veřejnoprávní. A tady to puzzle krásně do sebe zapadá, poněvadž teď tady máme ve druhém čtení zákon o České televizi a Českém rozhlase, který má změnit pouze, pouze ty vlivové a mocenské věci, ne to, co trápí veřejnoprávní média, jako je financování, jako je 21. století, redefinice poplatníka a další věci, ale pouze, jenom volbu do rad, a samozřejmě tím volbu generálních ředitelů a celého managementu. A pak už samozřejmě si to můžete domyslet až do úplného konce.

Můj pozměňovací návrh, který reaguje na pozměňovací návrh pana poslance Laciny, vrací zpět kvorum na dvě třetiny jak u odvolávání, tak u volby generálního ředitele. Já bych byl moc rád, aby Sněmovna tady tento návrh podpořila, aby to byla skutečně dvanáctka radních, kteří v České televizi budou volit generálního ředitele, a ne deset, a úplně stejně aby tomu bylo u Českého rozhlasu.

Tam samozřejmě návrh je nesmyslný u té kvalifikované většiny i z toho důvodu, že my máme poté, co přijmeme tento zákon v České televizi, 18 radních, což je sudé číslo, tím pádem tam vždycky může být 9 : 9 a můžeme takhle donekonečna samozřejmě generálního ředitele odvolávat a nebude ho možné odvolat, pokud to bude 9 : 9, ale u Českého rozhlasu máme lichý počet radních, což je 9 radních, a tam to vždycky, vždycky po každém hlasování vyjde, protože samozřejmě to bude vždycky 5 : 4 tou nejtěsnější volbou.

Opravdu, logika tady tohoto zákona postrádá veškerou logiku hlavně v tom, že tady počet radních na sudý a lichý je argumentován právě tím, že se musí rozdělit vliv mezi Poslaneckou sněmovnu a Senát, proti čemuž my nemáme vůbec nic, vůbec nic, ale nesmí se to dít za těchto okolností. zrovna když to režíruje pouze část poslanců, ti ostatní jim slepě důvěřují a budou hlasovat podle toho, jak oni to nakážou, protože pravděpodobně, jak všichni víme, jakákoliv vládní koalice, která je spojena mocensky právě tím, aby měla více než 101 hlasů v Poslanecké sněmovně, tak je - a myslím to mírně, pragmaticky - vydíratelná tím, že třeba některé strany by v té vládní koalici skončily, pokud by samozřejmě tady tento zákon neprošel. Mám pocit, že i tady toto je tento případ a že pouze jeden senátor a jeden poslanec řídí celou tady tuto změnu v rámci rad jak České televize, tak Českého rozhlasu. Snižování kvora pro jmenování a odvolání generálního ředitele nevhodně oslabuje mandát generálního ředitele jako jediného statutárního zástupce Českého rozhlasu například, který je jako médium veřejné služby - a to je velmi důležité - v souladu s protokolem 29 o připojení ke Smlouvě o fungování Evropské unie, takzvaným Amsterdamským protokolem, který je přímo spjatý s demokratickými, společenskými a kulturními potřebami a potřebou zachovat mediální pluralitu. A ta mediální pluralita je tady v tuto chvíli tímto zákonem nabourána.

A neříkám znovu, že bychom tady tento zákon nějakým způsobem nepodpořili, pokud by měl hlavu a patu, to znamená, rozdělení moci mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, ale tím, že se jedná o jeho rychlé, zbrklé projednávání v rámci mimořádných schůzí. Na úvod jsme například viděli, kdy paní předsedkyně Poslanecké sněmovny nesmyslně, proti rozhodnutí předsedy výboru, změnila svévolně na organizačním výboru zpravodaje tohoto tisku, aby to nemohl být Martin Kolovratník, který je v tuto chvíli tady, protože je výborovým zpravodajem, ale aby to byl znovu pan poslanec Lacina, vaším prostřednictvím, protože jedno přednostní právo je samozřejmě skvělé - prostě a jednoduše pohlídat si tady toto projednávání od A do Ž.

To je v tuto chvíli, myslím si, že všechno, co bych rád k tomu dodal. Já se potom v podrobné rozpravě přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu a pevně věřím, že ve třetím čtení tady tento návrh zamítneme, vrátíme se k němu ve velké novele zákona o České televizi a Českém rozhlase, třeba na konci tohoto roku, bez jakýchkoliv obav z toho, že se jedná, jak říkám, o účelovou změnu zákona, což samozřejmě všichni - přiznejme si to podvědomě - víme, ale budeme samozřejmě držet koaliční basu. A já tomu rozumím, já tomu opravdu rozumím, ale jak říkám, nelíbí se mi to, protože se nejedná o nějaký zákon, který by - já nevím - změnil někde nějakou marginálii, ale jedná se o skutečně zásadní zákon, který má změnit demokratické hodnoty tady v této společnosti, na kterých my už 33 let stojíme.

A bohužel říkám, a je mi to strašně moc líto a koukám na to celou dobu, to jde od tady této vládní koalice. Děkuji moc. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Vaše vystoupení vyvolalo řadu faktických poznámek. Nejdříve pan poslanec Berki a následuje pan poslanec Babka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolím si jen pár poznámek na vystoupení pana poslance Juchelky. Za prvé bych ho upozornil, že jsme na řádné schůzi, takže jeho permanentní odkazování na mimořádné schůze v tomto případě neplatí. Řádné schůze se řídí řádnou agendou a řádná agenda pro vládní koalici asi nepřekvapivě je dána vládním prohlášením, takže tady jeho údiv zcela nechápu.

Co se týká konceptu jiného kvora pro volbu a odvolání, tenhle koncept ale už taky známe, zná ho například zákon o vysokých školách, kde rektor veřejné vysoké školy je navrhován, respektive volen, jiným počtem a odvoláván jiným počtem.

A pak nerozumím ještě jednomu jeho rozladění. Jestliže říká, že mu princip rozdělení volby mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu nevadí, pak ale moc nechápu, proč mu vadí, že to koordinuje jedna osoba. Na tom opravdu nevidím nic divného.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní pan poslanec Babka a následuje pan poslanec Foldyna s faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Paní předsedkyně, děkuji za slovo. Já bych navázal na úvodní slovo pana ministra a ještě v této chvíli v této debatě, abychom případně měli čas se na to nějakým způsobem připravit, bych se ho rád zeptal na to, co tady zmínil, že tady, jak již víme, jsme prošvihli datum nabytí účinnosti, který byl plánován na 1. 1. 2023. On tedy zmínil, že tedy bude načítat změnu účinnosti tohoto zákona, tak já bych se chtěl zeptat na to, jestli nám může prozradit, jaké datum to bude, abychom nějakým způsobem na to byli schopni reagovat. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Foldyna, následuje paní poslankyně Nováková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Paní předsedkyně, děkuji vám za slovo. Přeji všem dobrý den. Tak, přátelé, když to tak takhle posloucháme, jak se tady opevňuje ta demokracie, tak jsem si vzpomněl na výrok pana Stanjury, který říkal: Ze Sněmovny odešli komunisté, to je super. Tak komunisti odešli a šrouby se utahujou, jako by tu zůstali. Nebo jsou to noví komunisti?

Podívejte se, tak už tady máme poradce premiéra pro bezpečnost pana Pojarta (správně Pojara). Ten má určitě i prověrku nějakého zahraničního státu pro bezpečnost, to je takový kovaný člověk. Pak tady máme na vnitru KRIT - Krizový intervenční tým (správně Krizový informační tým). Máme cenzora, kterého jsme pojmenovali vládní zmocněnec pro dezinformace, pan Klíma. Máme CTHH - Centrum terorismu a hybridních hrozeb. To je další instituce, která nás chrání před demokracií, aby nám chránila tu naši demokracii, tu naši demokracii. Pamatujete si čl. IV Ústavy České (správně Československé) republiky, že všechna moc je v rukou komunistické strany? Ten článek tam není, ale pomaličku ho začínáme suplovat. Máme TEK - Terorismus, extremismus a kyberkriminalita. To je super. Připravujeme korespondenční hlasování, budou tady volby, jsou volby a pak jsou volby s korespondenčním hlasováním, to je vyšší úroveň toho. Takže komunisti odešli, ale sledujete, jak se ty šrouby utahujou? Ten článek ústavy už jsem zmínil. Takže my teď jsme svědky toho, jak se utahujou šrouby, abychom měli Českou televizi, která samozřejmě vyšlapuje v pořádku v této chvíli, ale co kdyby náhodou... (Předsedající: Váš čas vypršel.) Vypršel mi čas, promiňte. Doufám, že vyprší i vám. Díky. (Smích v sále a potlesk zleva.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Samozřejmě že se můžete přihlásit znova, pane poslanče. Paní poslankyně Nováková s faktickou poznámkou. (Hluk v sále.)

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. V první větě navážu na předřečníka - vůbec to nebyla samozřejmě faktická poznámka, ale nechci být, vaším prostřednictvím, jako předřečník, budu velmi krátká. Navazuji na to, o čem mluvil pan poslanec Juchelka. Já ho ujišťuji, že za prvé tedy nejsme vazaly jednoho poslance, jednoho senátora, a za druhé, že oba ty pozměňovací návrhy - ten, který navrhuje pan poslanec Juchelka, a jiný pozměňovací návrh o nuancích mezi volbou generálních ředitelů a odvoláním v tom počtu - oba ty pozměňovací návrhy za mě mají logiku. Ale jak pan poslanec Juchelka, vaším prostřednictvím, ví, já neustále zdůrazňuji na výboru pro mediální záležitosti, že my tam opomíjíme osobnosti těch radních. Vždyť ti radní jsou zvoleni jako osobnosti, které mají svoji kohezi, které jsou integrovanými osobnostmi, které si stojí za tím, co dělají. A souhlasím s tím, že pokud malý počet radních zvolí generálního ředitele, tak že generální ředitel skutečně si musí říct, že jeho mandát není silný. Ale tady zase předpokládám, že radní budou mezi sebou diskutovat a že se budou snažit najít generálního ředitele jak České televize, tak Českého rozhlasu skutečně tak, na kterém by se mohli shodnout. Takže to, že je nějaké kvorum povinné, vůbec neznamená, že nemůže být ten generální ředitel zvolen třeba plným počtem hlasů, ale jinak oba... (Předsedající: Prosím o dodržení času.), ano, děkuji, oba ty pozměňovací návrhy svoji logiku mají. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Prosím o dodržování času všechny, prosím opravdu o dodržování času. Paní poslankyně... Pardon. Teď pan poslanec Juchelka, následuje paní poslankyně Peštová. A prosím všechny o dodržování dvouminutového limitu. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Ano, ano. Budu se snažit. Děkuji moc, paní předsedající. K panu kolegovi, který tady ale už není... Tedy dobrý den. (Smích v sále.)

Vaším prostřednictvím, mimořádná schůze Sněmovny byla u prvního čtení, takže teď se samozřejmě nenacházíme v mimořádné schůzi Sněmovny. Ale vy jste vyvolali mimořádnou schůzi Sněmovny u prvního čtení. Zablokovali jste celý den tady touto novelou uprostřed energetické a inflační krize. Deset a půl hodiny se tady řečnilo i z vaší strany, a doufáme, že se řečnilo dobře, protože se o tom diskutuje, a z toho kvasu diskuse potom můžou vzniknout dobré věci, což ale není případ zákona o České televizi a Českém rozhlase, protože vy o tom diskutujete jenom tady z tohoto pohledu.

U pana poslance Laciny a Smoljaka, vaším prostřednictvím, samozřejmě na tom trvám. Vy budete hlasovat podle toho, jak oni budou říkat.

A co se týče nuancí a osobností u paní poslankyně Novákové, vaším prostřednictvím: nerozumím tomu, kam tím paní poslankyně směřuje, poněvadž já nechci mít v zákoně žádná specifika žádných osobností, které jsou voleny do rady, jenom z toho důvodu, že každý člověk má mít právo se přihlásit do kontrolního orgánu veřejnoprávní televize, kór když po něm chceme koncesionářské poplatky, a je úplně jedno, jestli to je vysokoškolák, anebo jestli má jenom maturitu, výuční list anebo je bez vzdělání. Každý má právo kontrolovat média veřejné služby. A tím, že vy říkáte, že ho mohou nominovat pouze organizace, které mají desetiletou historii, tak tady toto právo zčásti pošlapáváte. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní tedy paní poslankyně Peštová a následuje paní poslankyně Nováková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych taky chtěla navázat na mého předřečníka pana Juchelku nebo pana poslance Juchelku a chtěla bych reagovat na paní poslankyni Novákovou. Já si jí nesmírně vážím, ale v každém případě, když jste tady mluvila o erudici jednotlivých radních, tak proč se tady dostáváme do toho, že tady musíme místo tajně volit aklamací? Když jsou to tak erudovaní lidé, tak přece uznáváme jejich erudici a zaslouží si i tu tajnou volbu. A my tady ze sebe děláme takové šašky, že musíme volit aklamací, protože nejste vy jako koalice schopni se na té erudici shodnout. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Další v pořadí, tedy zatím poslední faktická poznámka, paní poslankyně Nováková. Prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Reaguji na obě dvě faktické poznámky předchozí. Já jsem, pokud vím, nemluvila o erudici a o tom, jaké vzdělání má mít radní. Pan poslanec Juchelka, vaším prostřednictvím, moc dobře ví, že mluvím o morálním profilu, o osobnostní integrovanosti toho člověka, a to může být skutečně takzvaně dělník ze šroubárny nebo univerzitní profesor. To mají být osobnosti a ty organizace, které je tedy navrhují, doba jejich trvání ukazuje určitou solidnost, a že by měly tedy dávat záruku k tomu, že skutečně zvolí osobnost, která nebude kam vítr, tam plášť. A to nesouvisí vůbec s erudicí. Já jsem prosím o erudici nemluvila. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Berki. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji. Ke kolegyni Peštové. Vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje způsob volby, pak je podle mě legitimní, že si Sněmovna prostě vybere, jakým způsobem volí. To, jestli se vám nějaká volba líbí nebo nelíbí, je druhá věc, ale prosím, neberte Sněmovně právo si vybrat způsob volby.

A k panu poslanci Juchelkovi. Dovolil bych si citovat už současný odst. 2 § 4: "Návrh kandidátů na členy rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení, nikoliv jednotlivci." Takže to, co vy jste říkal, není tak úplně pravda. Prostě už v tuto chvíli tam pořád máme tu organizaci. Není to o tom, že jednotlivá osoba má právo na to zastoupení.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Prosím oslovovat prostřednictvím předsedající.

 

Poslanec Jan Berki: Já jsem nemluvil k němu, já jsem mluvil k celé Sněmovně a jenom jsem reagoval na jeho příspěvek.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Dobře, ale vyznělo to, jako byste mluvil k panu poslanci. Nyní paní poslankyně Peštová, pan Juchelka následuje s faktickou. Takže poprosíme nejdřív paní poslankyni.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Ráda zareaguji na svého předřečníka, pana poslance Berkiho. Já bych docela ráda tedy, když máte tu statistiku, tak abyste mi tedy vysvětlil, jak je možné, že sněmovní zvyklostí byla vždycky tajná volba, proč najednou při této pětikoalici docházíme k tomu, že přestává být tajná volba tajnou volbou, asi to je sprosté slovo, a začínáme prostě jet aklamací, abychom si ohlídali to, jak mají tam být ti erudovaní lidé, ti správní lidé, kteří mají správně hlasovat, tak jak mají hlasovat, a mají říkat to, co mají říkat. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Juchelka, následuje pan poslanec Berki. Všechno faktické. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Pan poslanec Berki, vaším prostřednictvím, a budu se mu dívat do očí, jako on se dívá mně, když mluvíme na sebe, tak opravdu, vy mě vůbec neposloucháte. Takže za prvé, mimořádná schůze Sněmovny byla u prvního čtení.

Za druhé, já jsem tady také mluvil o organizacích, ale nechci, aby byly organizace sešněrovávány nějakým pravidlem v zákoně, koho mají a nemají nominovat. A jsem moc rád, že jsem si to s paní poslankyní Novákovou v tuto chvíli, vaším prostřednictvím, vyjasnil, že také nic takového se do budoucna neplánuje. To za druhé.

Za třetí, personálie. Myslím si, že k zásadním demokratickým hodnotám patří i nějaká tradice, jak přistupujeme k tomu, jakým způsobem například volíme. Personálie se vždycky volí tajnou volbou. Například předseda výboru se volí tajnou volbou, například paní předsedkyně Poslanecké sněmovny se volila tajnou volbou, například všichni členové různých rad se volí tajnou volbou, a budeme to dneska tedy mít, pane poslanče Berki, prostřednictvím paní předsedající, ve 13.45 v Aktech. Takže to, že vy jste vybočili tady z této demokratické tradice, která tady je 33 let, tím, že jste si změnili tajnou volbu na volbu aklamační, opravdu bych řekl, podezíráme vás z toho, že si potřebujete navzájem, když se vám to dvakrát předtím v tajné volbě nepovedlo, pohlídat ty hlasy a neposlušné poslance takhle pěkně zpeskovat, protože takhle budeme hlídat jeden druhého, kdo a jak hlasoval. To je celé. Vy to moc dobře víte, ale pořád tady vystupujete a nerozumíte tomu, co říkám já. Takže se vám to tady znovu snažím zopakovat. Říkám to s úctou a s tím, že vás velmi respektuji jako svého ctěného kolegu, ale prosím, nezavádějme tady nějaké bych řekl skoro až dezinformace. Když někdo něco říká, tak vy za minutu řeknete, že to bylo jinak, což se týká mě i paní kolegyně Peštové.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní je tedy přihlášen pan poslanec Berki s faktickou poznámkou, následuje paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Prostřednictvím paní předsedající, paní předsedkyně, teď budu mluvit tedy přímo k panu poslanci Juchelkovi. To zas bych řekl, že trošku neposloucháte mě. Respektuji, že máte na některé věci jiný názor, jiný pohled, ale občas to z mého pohledu vydáváte za něco, co je jako koncept, který je někde zanesen. A já se většinou snažím jenom upozornit na to, že ten koncept tak zanesen úplně není, že ta vaše interpretace je skutečně názor, nikoliv něco, co je napsáno. Znovu říkám, to, jestli se vám líbí, nebo nelíbí, že je někdy volba tajná nebo veřejná, na to bezesporu právo máte.

Já jsem - a teď mluvím k paní poslankyni Peštové, vaším prostřednictvím - nemluvil o statistice. Jenom jsem říkal, že zákon neurčuje způsob volby a že je na Sněmovně, aby si ten způsob volby vybrala, a my jako volební komise vám ho navrhujeme. Každý, kdo hlasuje potom pro tu volbu, zároveň vyjadřuje svůj názor na to, jestli v tomto daném konkrétním případě ta volba může být aklamací, nebo má být tajná. To bylo všechno, co jsem zase chtěl sdělit já.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Balaštíková s faktickou, následuje pan poslanec Babka. Prosím.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já bych chtěla reagovat prostřednictvím vás, paní předsedající, na své předřečníky. Kolegové, i z našich řad, já myslím, že se mýlíte. Oni nechtějí své kolegy vypeskovat, oni se začali svých vlastních kolegů bát! Proto je ta volba tajná, protože možná už někteří z nich se jim bouří a nechtějí v té tajné volbě hlasovat tak, jak si to přejí! Podívejte se na internet. Vždyť si z toho už lidé dělají legraci!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Babka s faktickou, následuje paní poslankyně Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: Paní předsedkyně, děkuju za slovo. Já tedy k poslanci Berkimu, vaším prostřednictvím, který tady zopakoval, že ano, volba může být i veřejná, nicméně to, co my se tady snažíme říct, je to, že vám se dvakrát nepodařilo v tajné volbě dovolit radní do České televize v minulém roce, a proto jste tady pak stoosmičkou zvedli ruku pro to, že budete hlasovat veřejně, a světe div se, potom jste stoosmičkou zvolili všechny nové radní. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní tedy pan poslanec Juchelka nakonec a následuje pan poslanec Cogan. Nakonec z toho důvodu, že se jedna z přihlášených odhlásila, takže nic proti. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Ještě k panu poslanci Berkimu ohledně té tajné volby a volby aklamační, vaším prostřednictvím. Když se vám to dvakrát nepodařilo, tak mi tady odpovězte na otázku, proč jste hlasoval vy osobně pro to, aby byla volba do Rady České televize aklamací? Z jakého důvodu?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní se hlásí pan poslanec Cogan s faktickou nejdříve, pak následuje pan poslanec Berki. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Cogan: Já jenom formálně navážu na tuhle diskusi. Pokud tady kolega říkal, že volba je i veřejná, tak myslím, že by si to měl přečíst, protože základ je veřejná volba, a jenom zákon anebo Sněmovna řekne, pokud je volba tajná. Takže základ je veřejná a v téhle chvíli tajná volba je výjimka. Klidně řeknu, kolega Berki tady vystoupí, já nemám problém hlasovat o všem veřejně. Nemám problém hlasovat o všem veřejně, abych řekl občanům, jak hlasuji, to znamená, za co mám odpovědnost a jakým způsobem jsem rozhodoval a za toto svoje rozhodnutí nést i odpovědnost. Takže za mě třeba osobně jsem připraven o všem hlasovat veřejně.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Berki s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Prostřednictvím paní předsedkyně, odpovím na tuto otázku. Já to mám úplně stejně. Vůbec nemám problém s tím, u každé volby hlasovat aklamací, a v tomto smyslu respektuji vždycky většinový názor klubu před danou volbou. A opravdu nemám problém nést odpovědnost za každou svou volbu tady.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Juchelka s faktickou. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. To je samozřejmě skvělé, ale potom tady, pokud jste tedy takhle zodpovědní, tak byste mohli respektovat i ostatní, kteří chtějí tajnou volbu a třeba to nechtějí říkat, a vy si klidně na Facebooku nebo na Twitteru ohlaste veřejnosti, koho jste volili, ale nemusíte do toho tahat další poslance s tím, aby ty personálie, které moc dobře víte, že se volí tajnou volbou, protože jsou velmi citlivé, třeba zveřejňovat nechtějí, protože možná mají jiný názor než pan poslanec Berki a než pan poslanec Cogan, vaším prostřednictvím, a nechtějí být vámi, páni poslanci, kontrolováni.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní se tedy vracíme do rozpravy. S přednostním právem je přihlášen pan ministr Baxa.

Ještě jedno oznámení - paní poslankyně Oborná hlasuje s náhradní kartou číslo 35.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa Děkuju za slovo, paní předsedkyně. Já si dovolím nejprve vás seznámit s velmi jednoduchým pozměňovacím návrhem, který jako poslanec navrhnu k tomuto návrhu zákona. Jedná se o pozměňovací návrh, kdy tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po jeho vyhlášení, to znamená, původní termín 1. ledna 2023, který už samozřejmě není zvládnutelný, se nahrazuje tímto novým termínem účinnosti.

Já si dovolím teď jenom krátce reagovat na několik bodů, které tady zazněly v diskusi. Chtěl bych předně ujistit kolegyně poslankyně a kolegy poslance o tom, že se jedná o vládní návrh zákona. Ctěný pan kolega Berki tady zmínil cosi o nějaké koordinaci, která tady probíhá, ale tady žádná koordinace jakýmkoliv jiným poslancem nebo senátorem neprobíhá. Já to, pane poslanče prostřednictvím paní předsedkyně, nemyslím nijak špatně, jen to prostě uvádím na pravou míru. Pan senátor Smoljak samozřejmě v této legislativě sehrává významnou roli, protože on byl tím, kdo ještě v minulém volebním období s iniciativou zapojení Senátu do volby mediálních rad přišel, nicméně kdo tuto problematiku sledují, původní představy pana senátora Smoljaka se velice významně liší od znění vládního návrhu zákona, ale je jednoznačně zapotřebí říci, že pan senátor Smoljak je důležitým aktérem v této věci, ale nikoliv žádným koordinátorem. Jedná se o vládní návrh zákona, který byl připraven na půdě mého ministerstva, ale samozřejmě v živé debatě s kolegy, kteří se v rámci jednotlivých politických stran tímto tématem zabývají. Takže se jedná o standardní vládní návrh zákona, který schválila vláda České republiky, a je takto předložen do Poslanecké sněmovny. A tady probíhá standardní projednávání.

Bezpochyby, pokud Sněmovna tento návrh zákona schválí, pak v Senátu bude při projednávání tohoto zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou sehrávat důležitou roli mediální komise Senátu, jíž předsedá právě pan senátor Smoljak, a určitě bude řada příležitostí se senátory tuto diskusi vést.

Co se týká jednotlivých dílčích pozměňovacích návrhů tak, jak tady zazněly, jak už ve formě jejich předložení, tak v obecných komentářích, považuji za správný princip ten, že se zpřísňují podmínky pro odvolání generálních ředitelů veřejnoprávních médií. To jim poskytuje větší ochranu. Naopak jistá míra řekněme nebo jiné kvorum pro volbu generálního ředitele veřejnoprávních médií zase z druhé strany poskytuje větší flexibilitu pro větší počet kandidátů. Ale určitě potom na jednání garančního výboru se k pozměňovacím návrhům, které tady budou předloženy, poslanci vyjádří a zaujmou k nim nějaké stanovisko.

Co ale považuji za nejdůležitější v tento okamžik, je vlastně vést velmi jednoduchou polemiku, ale polemiku principiální s tím, co zde zmínil pan poslanec Juchelka, částečně i pan poslanec Kolovratník, ohledně principu tohoto návrhu. Ctěný pan kolega pan poslanec Juchelka, a pravděpodobně je to v nějakém slova smyslu, včera se mluvilo o narativu, tak v narativu, který často používá hnutí ANO, takový ten mocenský pohled na řešení záležitostí. Pan kolega Juchelka v tom návrhu jaksi apriorně vidí úsilí vládní koalice o ovládnutí České televize. Nemůže dodat Českého rozhlasu, protože tam funkční období ředitele se rozhodně netýká změny v roce 2023, takže sem vnáší vlastně takový ten mocenský pohled, který je velmi typický pro předsedu hnutí ANO. Prostě všechno chceme ovládat, všude chceme mít své lidi, všechno chceme řídit, od dovozu respirátorů až po globální záležitosti.

Kolegyně a kolegové, tento návrh zákona, s jehož filozofií se samozřejmě ztotožňuji, jedná se o návrh, který připravilo mé ministerstvo, je úplně opačný. Ten narativ, který, pane poslanče Juchelko, prostřednictvím paní předsedkyně, my vnášíme do této diskuse, je principiálně odlišný. Jak už jsem říkal v prvním čtení, je to princip z jiného světa, než je ten svět váš. My si cíleně klademe překážky k tomu, abychom jako vládní koalice i kterákoliv jiná koalice, která tady bude v Poslanecké sněmovně, mohla ovlivňovat volbu generálních ředitelů veřejnoprávních médií. Každému z nás by se líbilo, aby jeho politická strana byla úspěšná v každých volbách, které přicházejí, ale politický cyklus je neúprosný, a tak jako v minulosti, bezpochyby i v budoucnosti se budou měnit vládní většiny v Poslanecké sněmovně i v Senátu a zcela různé vládní většiny budou mít také vliv na legislativu, která se tady přijímá, a tento zákon tomu klade jasnou překážku, protože rozšiřuje okruh lidí, kteří se budou zúčastňovat volby generálních ředitelů tak, že to budou zástupci obou komor Parlamentu v současné době, ti radní budou voleni za různých politických konstelací těmi komorami Parlamentu, prostě překážky oproti současnému stavu jsou mnohem větší - mnohem, mnohem větší. A v tom je ta základní filozofie, v tom je klíčový narativ tohoto zákona. Ztěžujeme politikům to, aby ovlivňovali podobu mediálních rad a jejich prostřednictvím vliv na veřejnoprávní média, konkrétně, jak zmiňuje často pan Juchelka, na volbu generálních ředitelů těchto veřejnoprávních médií. A tak je to správné. To je jeden z principů veřejnoprávních médií, kdy ředitel během svého mandátu má mít maximální autonomii v tom, jakou práci vykonává, a pokud projde úspěšně volbou, tak se na ní musí shodnout mnohem pestřejší názorové uskupení, než je tomu v současné době.

To souvisí samozřejmě i s rozšířením počtu členů v tomto případě Rady České televize, která je institucí v porovnání s Českým rozhlasem nikoli významnější - to nechci takto klást, každé toto veřejnoprávní médium má svou roli, svůj význam - ale hospodaří s mnohem větším rozpočtem, má mnohem větší dosah v tomto slova smyslu, a tedy i Rada České televize tomu má odpovídat.

Já vlastně chápu, proč pan kolega Juchelka, a nejen on sám, mluví o tom, že podpoří návrh na zamítnutí tohoto zákona, který tady přednesl pan předseda poslaneckého klubu SPD, protože je to návrh, který je opravdu principiálně odlišný. Vy si přejete zachování současného stavu, my, vládní koalice, předpokládáme (předkládáme?) návrh a podporujeme návrh, který ztěžuje vliv politiků na veřejnoprávní média. Já v tomto ohledu hluboce nesouhlasím s tím, jaký vy zastáváte pohled na tuto věc, a proto samozřejmě budu říkat, že máme pro tento návrh zákona hlasovat, budu přesvědčovat poslance, a projde-li tento návrh Poslaneckou sněmovnou i senátory, aby jej podpořili, a vždycky budu říkat tento argument - my jsme tady od toho, abychom si sami sobě kladli překážky pro ovlivňování volby generálních ředitelů obou veřejnoprávních médií, ale i veřejnoprávních médií jako takových.

Nicméně co se týká těch záležitostí nechci říct dílčích, ale co se týká vlastní materie toho zákona, k obsahu pozměňovacích návrhů jsme připraveni debatu vést, stejně tak jako k velké novele mediálních zákonů. To téma si to zaslouží. Pan kolega Juchelka patří mezi experty v této oblasti, pan kolega Kolovratník taktéž, takže k tomu jsem připraven. Ale nejsme připraveni ustoupit v principiálním sporu fakticky mezi hnutím ANO a vládní koalicí o tom, jaké překážky mají být kladeny pro vykonávání činnosti veřejnoprávních médií.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Přeji všem hezký den. Máme zde několik faktických poznámek. Jako první je přihlášený pan poslanec Juchelka, poté pan poslanec Babka, poté paní poslankyně Adámková.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, pane předsedající. K panu ministrovi. Já jsem si už myslel, že normálně jako nic tady o Andreji Babišovi nezazní, a zaznělo z vašich úst. Děkuji moc, je to skvělé. Antibabiše se snaží pořád tato vládní koalice nějakým způsobem rozfoukávat a já ji chápu, protože žádný jiný argument nemá.

Takže na začátku vládnutí této vládní pětikoalice tato vláda protiústavně vypnula několik webů a tím zamezila svobodě slova některých občanů, aby je potom zase zpátky po několika měsících uvedla v praxi. Takže toto je ta svoboda slova této vládní pětikoalice. Mezi svátky se dozvíme, že se chystá i nějaký vhled do trestního zákona ohledně dezinformací, že se budou takhle cenzorsky podporovat některá provládní média, že se budou některé neziskovky podporovat 50 miliony, že se vlastně chystá velikánský útok na jeden z pilířů demokracie, svobodu slova, a zase to je ta vládní pětikoalice.

Sám pan ministr tady říkal, že se ten Smoljakův návrh podstatně liší od tohoto návrhu. No ano, protože to byl úplný paskvil, totální sešněrování, absolutní moc a vliv nad tím, jakým způsobem by měla média veřejné služby fungovat. Proto jsem rád, že se alespoň trošičku probudilo demokratické srdíčko tady u pana ministra Baxy a alespoň tady toto totalitářství zmírnil.

A ten narativ? No, pokud ten narativ tedy má být takový, jak říkáte vy, tak se pojďme domluvit, že posuneme účinnost tohoto zákona až po volbě generálního ředitele České televize. Pojďme to udělat od 1. 1. 2024. Proč to neuděláme? Pojďte podpořit tady tento náš pozměňovací návrh. Pojďme do toho!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času a prosím pana poslance Babku. Následně paní poslankyně Věra Adámková. Stále jsme v režimu faktických poznámek. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tady navážu jak na pana ministra, tak na svého předřečníka Aleše Juchelku. Zmíním tedy to, že jsem se přihlásil již do podrobné rozpravy, kde načteme pozměňovací návrh s účinností tohoto zákona od 1. 1. 2024, jelikož stín pochybností tady nad tím zákonem prostě visí, že je to dělané z vaší strany účelově. Ten váš návrh na vyhlášení 15 dní ode dne účinnosti je za nás příliš rychlý a příliš zbrklý. Takže avizuji tedy, že v podrobné rozpravě načtu tento pozměňovací návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Prosím paní poslankyni Adámkovou.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já mám jenom jednu poznámku k panu ministrovi, kterého si velmi vážím. Chci říct, že oddělení kultury nebo ten úsek, byť se mu říká lehká múza, je velmi obtížné. Je to tvrdá práce. Já bych chtěla, abychom si vážili člověka, který řídí kulturu. Rok je krátká doba, jen tam ponechte delší dobu na rozhodování. Ale co se domnívám, že není hodno ministra kultury, je hovořit tady o panu předsedovi hnutí ANO, když tu není. To za prvé.

Za druhé, říkal jste, že nejste jako ANO. To opravdu nejste. Napište si to červeně, nechte to paspartovat a zarámovat, protože nevím, který jiný subjekt by tady měl tak prověřeného předsedu, jako máme my. Viděli jsme všichni, že se opravdu nic nestalo. Pane ministře, chci si vás velmi vážit, prosím pěkně, je to zbytečné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou je přihlášen pan ministr Baxa.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa Děkuju za slovo. Jenom krátká reakce jak na vystoupení paní profesorky i pana poslance Babky - paní profesorky Adámkové, aby bylo zjevné, na koho reaguji. Vlastně musím do této debaty vnést politický rozměr, abych vysvětlil rozdíl v pohledu na věc. Nemám vlastně jiné vysvětlení k tomu, proč k tomuto dochází. Pan kolega Babka tady hovoří o stínu pochybnosti, který vzniká. Je to pravděpodobně... co je zdrojem těch pochybností? Co je zdrojem těch pochybností, pane kolego Babko, prostřednictvím pana místopředsedy? No, přece váš mocenský pohled na svět. V tom my se přece zásadně rozlišujeme. Já to neumím vysvětlit jinak. Vy vidíte v tomto návrhu zákona jakousi naši jasnou touhu ovládnout televizi, zvolit svého generálního ředitele. Ale my tady, pane kolego, předkládáme - to říkám panu poslanci Juchelkovi - návrh úplně opačný, kterým ztěžujeme volbu generálního ředitele. Já nemám... já vlastně hledám tady vysvětlení vašeho pohledu na věc. Nerozumím tomu, proč, když my si chceme ztížit vliv na volbu generálního ředitele, vliv na veřejnoprávní média, proč vy vlastně vidíte ten svět jinak. Nenapadá mě vlastně nic jiného než určitý mocenský pohled, který se uplatňuje u politického hnutí, jehož vy jste členy a za nějž jste sem byli zvoleni. Nemám pro to jiný argument.

Nechci vnášet jaksi z principu - k tomu bude určitě mimořádná schůze a tak dále, kde se střetneme úplně zásadně politicky o pohledu na směřování naší země - ale já se tady opravdu pokouším poctivě hledat zdroje toho, jaký je rozdíl mezi vámi a námi v pohledu na tu věc. Prostě nemohu přistoupit na svět, ve kterém vy žijete, kde má mít politická garnitura vliv na veřejnoprávní média. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme tři faktické poznámky. Jako první pan poslanec Juchelka, poté se připraví pan poslanec Babka a poté pan poslanec Králíček. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji. Panu ministrovi docházejí argumenty, věcné argumenty mu docházejí, proto tady mluví o mocenských vlivech, o Antibabišovi a o všech těchto záležitostech, protože už prostě jednoduše ty argumenty na obhajobu tohoto zákona nemá a já se mu vlastně ani nedivím.

Takže pokud mluvíme o tom mocenském principu. To znamená, že od roku 1991, kdy tady máme návrh zákona o České televizi, doteď to bylo všechno špatně? Návrh, který tady máme 33 let na volbu do rad, na volbu generálních ředitelů, na zodpovědnosti veškerých radních, byl špatně, byl mocenský? Protože já si myslím, že za minulé vládní koalice, kdy vládla vláda Andreje Babiše, jsme nezměnili ani čárku v rámci novely zákona o České televizi a Českém rozhlase. Pořád jedeme podle toho zákona, který tady vznikl po sametové revoluci 1989, a to z per prvních poslanců svobodné Poslanecké sněmovny. To až vy teď naopak mocensky chcete uchopit Českou televizi a Český rozhlas, proto to takhle zbrkle měníte.

Proto říkám, pojďme se domluvit na 1. 1. 2024. Proč se nemůžeme takhle domluvit? Proč to tak strašně moc spěchá? No, já vám odpovím: protože si potřebujete navolit generálního ředitele České televize. To je přece očividné, jasné. To je zadání pro vás, pane ministře kultury. Toto je ta odpověď, faktická, normální, reálná, ne ta mocenská, vlivová, tak jak vy se to tady snažíte nějakým způsobem rozdmýchat jinou argumentací. Toto je ten fakt. Vy chcete ovládnout média veřejné služby, vy chcete ovládnout soukromá média přes vládního zmocněnce pro média. Nejinak tomu je, i kdybyste tady tisíckrát mluvil o vlivu a o mocenství, které minulá vláda prostě neměla, protože nezměnila ani čárku v tom zákoně. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Babku.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Pane ministře, prosím - a já už to tady opakuji několikrát - vy přece nemůžete tvrdit, že ztěžujete volbu generálního ředitele, že ji ztěžujete ve chvíli, kdy v současné době se musí dohodnout těch chytrých deset z patnácti osobností, které jsou v té radě, na jednom jméně, aby byl zvolen generální ředitel. Přece vy nemůžete tvrdit, že tu volbu ztěžujete, když tam tři nové radní přidáte - tedy bude osmnáct těch chytrých hlav - ale dáváte pryč z toho zákona ty dvě třetiny, to znamená, že tam necháváte kvorum pro volbu ředitele těch deset. Přece nemůžete tvrdit, že tu volbu ztěžujete, když tam přidáváte nové tři lidi, a zároveň odstraňujete podmínku volby dvou třetin radních. To přece nedává smysl.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a další z přihlášených je pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Musím zareagovat na pana ministra. Já bych se ho chtěl zeptat: o jakém mocenském vlivu to mluvíte? Když si vzpomínám na minulé volební období, když se volili vždycky radní, jak do České televize, do Českého rozhlasu, tak vám jako opozici byl zvolen i váš kandidát, byli tam i vaši kandidáti. Co jste udělali toto volební období vy? Chcete si tam dovolit svoje vlastní lidi, abyste ovládli Českou televizi, váš vládní zmocněnec rozdává 150 milionů spřízněným médiím bez jakéhokoli klíče, bez jakékoli kontroly. A proč, pane ministře, neodpovíte na prostou otázku kolegy Juchelky? Proč tento zákon tedy neuděláte až po volbě generálního ředitele České televize? Proč tedy není až na podzim? Na to odpovězte. Odpovězte nám, že to není váš zájem, ten vlivový, ale odpovězte. Pojďme to udělat až na konci roku, až bude zvolen generální ředitel.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a s faktickou tady byl před chviličkou ještě pan ministr Baxa - nakonec ne. V tom případě můžeme přejít k dalšímu, kdo je přihlášen řádně do diskuse, což je pan poslanec Hendrych.

Dovolte ještě, abych přečetl omluvy. Pan Roman Bělor od 12 do 13.45, paní Marie Jílková bere zpět svou omluvu, paní poslankyně Opltová od 10 do 11.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Richter, a to po celý pracovní den, z pracovních důvodů, paní poslankyně Válková do 10 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Šalomoun od 11.30 do 14 z pracovních důvodů a pan ministr Válek od 9.30 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já jsem tady proto, abych zastoupil nepřítomného a ze zdravotních důvodů omluveného pana kolegu poslance Lubomíra Brože, který vložil do systému pod číslem 1746 pozměňovací návrh, a já se už v této obecné rozpravě tímto návrhem budu zabývat. Předem se omlouvám, že budu číst, což tedy dělám velice nerad a v podstatě je to poprvé, raději hovořím z poznámek nebo z hlavy, ale tím, že jsem tady v zastoupení, tak si dovolím stručné odůvodnění přečíst: V čl. I bod 1 a čl. III bod 1 se v § 4 odst. 1 slova "přičemž každé dva roky je volena jedna třetina členů" ruší. V tom inkriminovaném § 4 odst. 1 zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu je zakotveno funkční období rad, které v obou případech činí šest let. Současně se stanoví, že každé dva roky je volena jedna třetina členů, v praxi však toto pravidlo není dodržováno, protože funkční období členů rad končí v různých momentech. To je dáno různými momenty nástupu do funkce i jejich skončení, to znamená odvolání člena, odstoupení člena a podobně, dříve než uplyne stanovených šest let. Volba nových členů také nekopíruje ony šestileté či dvouleté cykly. Plyne z toho, že v konečném důsledku jsou členové voleni podle potřeby ve zcela různé momenty a jejich funkční období pak končí analogicky nikoli ve dvouletých intervalech, ale k různým datům. Zákonem původně sledovaného cíle, tedy aby členové rad byli obměňováni postupně, nebo aby se obměňovali postupně, a byla tím zachována jistá míra kontinuity, je toho času již tak fakticky dosaženo, když funkční období členů rad nekončí v jeden okamžik.

Shrnu-li předpokládaný návrh, pozměňovací návrh cílí na to, aby již překonané neboli obsoletní pravidlo obměny třetiny členů rad po uplynutí dvou let bylo opuštěno a ponecháno pouze ustanovení o délce funkčního období šesti let. Dle informací, které mám, se v podstatě kladně k tomu staví i Legislativní rada vlády, která rovněž toto ustanovení považuje za obsoletní a možná i trošku matoucí vzhledem k interpretaci dalších ustanovení a tak dále. Takže v tomto smyslu si myslím, že existuje i podpora.

K tomuto pozměňovacímu návrhu se formálně přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a máme zde dvě faktické poznámky. Jako první pan poslanec Králíček a prosím, aby se připravil pan poslanec Juchelka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Robert Králíček: Chci jenom krátce reagovat směrem k panu ministrovi. Pane ministře, to, že jste neodpověděl na žádné naše otázky, je jasná odpověď, jaké jsou ty vaše mocenské zájmy.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosil bych dalšího z přihlášených s faktickou poznámkou - pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Možná odpovím panu Králíčkovi, vaším prostřednictvím. Neříkejme tedy v tuto chvíli, že se jedná o zákon o České televizi a Českém rozhlase, ale pracovně začněme říkat, že se jedná o zákon o volbě generálního ředitele České televize. To bude pravdivější.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: S faktickou poznámkou se nikdo z poslanců již nehlásí, takže bych poprosil dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Lacina. Jsme stále v obecné rozpravě.

 

Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo, pane předsedající. Přeji všem příjemné dopoledne. Doufám, že ještě je dopoledne stále, po té smršti faktických poznámek. Já si dovolím to téma pojmout trošičku víc zeširoka a rád bych mluvil o kvalitě parlamentní demokracie v naší zemi a možná v některých okolních zemích, protože víte, že ta kvalita se velmi významně odvíjí od toho, zda je dostatečně oddělena moc zákonodárná, výkonná a moc soudní, a samozřejmě velmi významně záleží také na tom, zda v konkrétní zemi fungují svobodná, nezávislá média, ať už jsou to média veřejné služby, anebo média soukromá. To, že máme nezávislou moc soudní, doufám, že kolegové z ANO v tomto týdnu ocenili, protože se samozřejmě týká jednoho z jejich kolegů, jehož jméno tady nevyslovím, protože tu není. On tady není prakticky nikdy, takže to jméno je prakticky nevyslovitelné. Ale nechci odbíhat od toho jádra.

My sledujeme souběžně vývoj v Polsku a v Maďarsku, to jsou země, které jsou nám teritoriálně i vývojem velmi blízké, protože přešly k demokracii v letech 1989 až 1990, a vidíte, že například v Polsku velmi tvrdý zásah dostala moc soudní, v Maďarsku si dokonce myslím, že se dostáváme do situace, kdy se ukazuje, že ta skluzavka mezi kvalitní parlamentní demokracií a autoritářským režimem může být někdy velmi krátká, také proto, že Maďarsko nemá dobudovaný tak kvalitní a robustní systém demokratických institucí, jaké vybudovali naši předchůdci na začátku devadesátých let. Zaplaťpánbůh, že kolegové, kteří kdysi psali Ústavu České republiky, napsali velmi kvalitní text, který má opravdu jenom několik málo drobných vad, a že do něj zabudovali tak významné instituce, jako je Senát Parlamentu České republiky jako významnou pojistku našeho demokratického vývoje, Ústavní soud, který se v předešlých letech profiloval jako velmi sebevědomá a důležitá instituce, Nejvyšší správní soud. A do tohohle systému, byť v ústavě nejsou popsána nebo začleněna, do toho taky patří významná média veřejné služby - Český rozhlas a Česká televize, které fungují v duálním vysílacím systému od začátku devadesátých let, a myslím, že v tuto chvíli jsou to instituce velmi kvalitní, velmi sebevědomé a podávající vysoce kvalitní výkon.

Norma, se kterou přichází Ministerstvo kultury a jako předkladatel pan ministr Baxa - skutečně to nejsem ani já, ani pan senátor Smoljak, byť nás toto téma samozřejmě bytostně zajímá - tak ta má podle mého názoru jeden velmi důležitý, možná klíčový bod, a to je, že ruší odvolání celé Rady České televize, případně celé Rady Českého rozhlasu po dvojím neschválení výročních zpráv, respektive jedné výroční zprávy, která může být neschválena i dvakrát. To je totiž základ, který říká to, že aktuální vládní většina nemůže přijít, neschválit dvakrát výroční zprávu, odvolat celou Radu Českého rozhlasu nebo České televize, navolit, ať už ve veřejné, nebo v tajné volbě příslušný počet radních, kteří během půl roku jsou schopni rozmetat management ať už České televize, nebo Českého rozhlasu. A touto logikou jsme se samozřejmě při přípravě nebo diskusi s panem ministrem Baxou, jeho ministerstvem, při přípravě vládního prohlášení, touto logikou jsme se řídili, protože jestliže se podaří schválit ta norma, s kterou přicházíme, bude to znamenat, že během svého funkčního období žádný Parlament nebude moct volit většinu členů Rady České televize nebo Českého rozhlasu, ale jenom jejich menší část.

Dovolím si vám připomenout, že ty ambice, aby se rozdělil Parlament nebo Poslanecká sněmovna, abych byl přesný, s nějakou jinou institucí, nebo aby se to přeneslo obecně úplně někam jinam, tyto ambice tady byly už od poloviny devadesátých let, ale protože těch metod bylo vždycky více, tak se od devadesátých let tahleta věc nikdy nezměnila. Vždycky se o ní jenom hodně hovořilo plamenně, konaly se desítky seminářů, nakonec vždycky ta ambice zhavarovala.

Dovolím si připomenout svým kolegům z klubu ANO, že i oni, někteří z nich byli podepsáni pod pokusem změnit tento systém ve volebním období 2013 až 2017. Doufám, že si dobře pamatuji, že pod tím byl tehdy podepsán, pod tím návrhem, tehdejší poslanec pan Martin Komárek, ale také současná členka Poslanecké sněmovny paní poslankyně Válková, kteří přišli tehdy s tím takzvaným bavorským modelem, to znamená, že členy mediálních rad dodávají vyjmenované instituce. I tento pokus zhavaroval, protože nebyla shoda na tom, které by ty vyjmenované instituce měly být.

Dovolím si připomenout, že se svou představou přišel také Senát v období pro nás, pro tuto Sněmovnu, předešlém. To je něco, čemu pracovně říkáme Smoljakova novela. Ona není úplně Smoljakova, ale David Smoljak byl ten, který s ní předstupoval nejčastěji před veřejnost a kde skutečně byla ambice, aby se Poslanecká sněmovna a Senát dělili o tu volbu v poměru 1 : 1. Toto je skutečně autonomní novela Ministerstva kultury, která podle mého názoru řeší všechny ty podstatné věci. Myslím, že až ji přijmeme, tak ten efekt oceníme ve vzdálené budoucnosti, protože samozřejmě příští Poslanecká sněmovna určitě bude vypadat nějak jinak, složení Senátu bude také jiné. Ale to, že se dělí to rozhodování, respektive ta volba, mezi více než jednu instituci a že si obrazně řečeno kapři v Poslanecké sněmovně vypouští svůj rybník, to je něco, co je relativně velmi unikátní, a proto já této předloze velmi fandím.

Dívám se ještě do poznámek, jestli mám něco podstatného, co bych tady rád zmínil - ano, ještě poslední věc. Zároveň bych chtěl avizovat, respektive podtrhnout to, co už možná avizoval ve své předešlé řeči pan ministr kultury Baxa. Druhou naprosto nezbytnou podmínkou nezávislosti médií veřejné služby je jejich trvale udržitelné financování. Proto jsem velmi rád, že se na tom už začalo pracovat v malém pracovním týmu, který pan ministr svolal, a že i to je v procesu, neboť samozřejmě samotný způsob volby radních je jen určitou částí nebo segmentem toho, o co bychom rádi usilovali, a to jsou silná, nezávislá, sebevědomá média veřejné služby, která doplní silný institucionální rámec, který v České republice máme. A proto zde také máme dramaticky vyšší míru parlamentní demokracie než například obyvatelé v Polsku a v Maďarsku. Omlouvám se, že jsem to řekl takto jaksi z vyššího pohledu, ale cítil jsem potřebu tento průchod posledními třiceti lety naší společnosti učinit. Díky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Jedna faktická poznámka, alespoň zatím jedna. Pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Já navážu na poslední větu mého ctěného kolegy, pana poslance Laciny, skrze vás. Tak to, prosím, v tuto chvíli neměňme. Pokud máme větší míru demokracie než v Polsku a v Maďarsku podle vašich slov, tak to prosím neměňme, nedělejme to a nejděme jejich cestou, kde také skrze Poslaneckou sněmovnu, Parlament, respektive Sejm, se snažili skrze zákon veřejnoprávní média veřejné služby nebo média veřejné služby nějakým způsobem sešněrovat. Ale nechme to takhle, pokud to takhle vy máte a cítíte, tak to určitě prostě pojďme třeba posunout a dejme to až jako součást té velké novely. A opravdu do toho takhle nesahejme, když sám říkáte, že máme vyšší poměr demokracie než v Polsku a v Maďarsku, poněvadž já se to domnívám taktéž, a nechci jít právě cestou tady těchto dvou států. Byl jsem tam v Polsku právě v polské televizi, v polském rozhlase, byl jsem se tam podívat, mluvil jsem s jednotlivými aktéry v minulém volebním období, a bohužel ten váš vládní návrh půjde úplně stejnou cestou, jako to šlo tam, bohužel.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou chce reagovat pan poslanec Lacina.

 

Poslanec Jan Lacina: Budu velmi stručný a oslovím vás také prostřednictvím pana předsedajícího. Pro mě je skutečně zarážející, jak se ten jeden a samý proces dá interpretovat úplně opačně. My říkáme, že jdeme cestou k posílení, říkáte, že jdeme cestou k oslabení. To je pro mě skutečně zajímavé a do jisté míry vlastně nepochopitelné, ale můžeme pokračovat v této interpretační válce do naprostého vyčerpání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Žádná další faktická není, tak bych poprosil paní poslankyni Maříkovou v rámci jejího příspěvku k obecné rozpravě. Děkuji.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, v době, kdy díky vládě pětikoalice pod vedením Petra Fialy občané řeší existenční problémy, mnozí z nich přemýšlí, jestli zaplatí předražené energie nebo potraviny. Teď jsem na Primě CNN News četla: "O příspěvek na těžce nemocnou dceru Lauru jsme přišli, můžeme buď topit, nebo jíst, zoufá si rodina." Tato vláda, než aby řešila existenční problémy českých občanů a českých firem, řeší novelu zákona k ovládání veřejného mínění a okleštění svobody slova a projevu. Dává tím krásně občanům najevo své mocenské choutky a co ji skutečně zajímá, že její má víc, než aby se zajímala o občany, tak se snaží mít pod totální kontrolou Českou televizi a Český rozhlas. Zde vidíme, co je prioritou této vlády.

Samotná existence České televize a Českého rozhlasu je určitě společensky zásadní a potřebná. Slouží k plnění kulturních, společenských a sociálních potřeb společnosti, ovšem jen za předpokladu, že zpravodajství bude vyvážené. Styl zpravodajství bývá už dnes často neobjektivní. Stačí, když jsme se podívali, jak probíhala předvolební debata prezidentských kandidátů. To, co si dovolily komerční televize, to je jedna věc, ale to, že si dovolila kandidáty na favority a outsidery rozdělit veřejnoprávní televize, to je myslím už vrchol všeho. I přesto někteří z vás to pořád obhajují a hájí. Cílem veřejnoprávní televize má být poskytování objektivních informací, aspoň standardního chování redaktorů, moderátorů a dalších zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu, jejich nestranného a vyváženého přístupu ve všech možných otázkách řešení v kontextu lidského života. V případě změny zákona si vládní koalice do Rady České televize a Rady Českého rozhlasu bude moci dosadit kompletně sobě nakloněné kandidáty. V kuloárech se už prý začíná mluvit i o nově (novém?) generálním řediteli České televize. Požadavek na to, aby sdružení, která mohou předkládat kandidáty, existovala více jak deset let, je absolutně nesmyslný. Změnou má být i to, že jednu třetinu radních do České televize, kteří se zvýší z patnácti na osmnáct, by příště volili senátoři. Přitom to doposud byla doména Poslanecké sněmovny. Nebude to vůbec demokratičtější, Senát se dlouhodobě neukazuje jako pojistka demokracie. Kdyby Senát neexistoval, vlastně by se vůbec nic nestalo. Vždyť kolika hlasy je mnohokrát senátor zvolen? Mandát prezidenta je asi 2,5 milionu občanů, mandát poslance je v průměru 50 000 občanů, ale senátora může teoreticky zvolit i několik set občanů. Počet členů rozhlasové Rady zůstane zachován na devět, ti budou voleni v poměru šest Sněmovna a tři Senát.

Bude-li tento zákon přijat, tak to bude ohrožení nezávislosti médií veřejné služby. V radách mají být zastoupeny různé názorové proudy, nikoliv jen jeden, vládou doporučený. Pokud budou do rady zvoleni lidé jednoho povoleného názoru, pak nemůžeme hovořit v žádném případě o vyváženosti.

Dámy a pánové, pokud tuto novelu zákona dovolíme zpolitizováním veřejných médií, opravdová demokracie a svoboda slova, ne ta pseudodemokracie, co tady prosazuje vládnoucí pětikoalice, se přemění v nesvobodu slova a totalitu, kde budou neziskové organizace a současná politická garnitura rozhodovat o tom, kdo bude moci v České televizi a v Českém rozhlasu vystupovat a co divák a posluchač bude moci slyšet a vidět, aniž by se diváků a posluchačů někdo zeptal, i přesto, že právě oni jsou plátci a konzumenti této veřejné služby. Kdo jiný by měl mít větší právo vyjádřit se ke složení vedení Rady České televize a Českého rozhlasu než právě oni? Ale jejich názor nikoho nezajímá.

Touto navrhovanou novelou je evidentní, že Česká televize a Český rozhlas má sloužit k ovlivňování veřejného mínění, a nikoliv k rozšiřování jejich názorů a vytváření prostoru k jejich svobodnému názoru. Toto médium bude mít za úkol razit jen jeden názorový proud, a to ten, co dovolí současná vládní koalice a neziskové organizace. Vytratí se diskuse o různých názorech na věci veřejné, které je nedílnou součástí a prvkem demokracie. Pokud divák, posluchač platí koncesionářské poplatky, má právo na objektivní názor, a ne jen ten jeden správný, co razí současná vládní koalice podle vzoru soudruhů: Kdo není s námi, je proti nám! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Žádná... nakonec je zde jedna faktická poznámka od paní poslankyně Novákové.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Chtěla bych vaším prostřednictvím reagovat na vystoupení paní poslankyně předchozí. V jedné věci s ní tedy vůbec nesouhlasím, a to je, že ona dává najevo, že neuznává dvoukomorový systém Parlamentu. Já mám odlišný názor, ale na to máme právo. V jedné věci s ní naprosto souhlasím, a to se domnívám, že skutečně některá média negativně ovlivnila volbu prezidenta republiky, protože skutečně v nějaké fázi rozdělila favority na ty, kteří mají šanci a kteří nemají. To nebyla dobrá ukázka demokracie, a také kdyby věděla, jak pracuji ve výboru pro mediální záležitosti, paní poslankyně, tak by věděla, že neustále upozorňuji na to, že by měly být správným způsobem vyřizovány stížnosti. A právě proto, že i já jsem v některých věcech velmi, velmi kritická, se domnívám, že navýšení členů rad je pozitivní, a to navýšení i členů rad volených Senátem. To není úplná kopie Poslanecké sněmovny. Znáte senátory, víte, že oni se cítí jinak. Oni mají pocit, mnohem větší pocit, že mají osobní mandát. To znamená, jejich sebevědomí je výrazné. A proto se domnívám, že tahle novela skutečně může přinést i do korektnosti médií, teď nemyslím ve špatném slova smyslu, skutečně do toho, aby média plnila službu, kterou, a jistě se shodujeme, jakou mají plnit, prostřednictvím pana předsedajícího, v tom se jistě shodujeme, tak se domnívám, že právě tahle novela k tomu může přispět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde další faktickou, paní poslankyně Berenika Peštová.

Než paní poslankyně dorazí, přečtu jednu omluvu: pan poslanec Lukáš Vlček od 15.30 do 9 hodin z pracovních důvodů.

Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Novákovou. Možná že to je právě ta chyba, že si páni senátoři myslí, že jsou něco víc než páni poslanci, protože když se potom podíváte na ty volby a když zjistíte, že takový senátor se dostane do toho senátu nějakými 2 000 nebo 3 000 hlasy, tak ono to není zas taková velká hitparáda na to, aby si myslel, jaká je to osobnost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vidím další zájem o faktickou poznámku. Paní poslankyně Nováková.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji. Já prostřednictvím pana předsedajícího pozvu ráda paní kolegyni poslankyni na kávu, abychom si vyjasnily, my si nerozumíme v jedné věci - když já mluvím odpovědnosti, o nějaké osobnosti, která je skutečně hodnotově orientovaná, tak to vůbec není žádné sociální hodnocení ani žádné vzdělanostní. Já pořád si připadám, jako že vypadám jako nějaký elitář, ale vůbec nejsem. Prostřednictvím pana předsedajícího, budu ráda, když si to budeme moci vyjasnit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Žádná další faktická zde není, takže v tuto chvíli bych poprosil pana poslance Hrnčíře, který je řádně přihlášen. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já se v krátkosti vyjádřil k navrhované vládní novele zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Já myslím, že je načase, aby se Česká televize od základu změnila, ať už její financování, tvorba zpravodajství, způsob vedení, vše je potřeba změnit. Nicméně žádná z tak potřebných úprav v této vládní novele bohužel není. Ovšem z toho, co tato novela vlastně obsahuje, je mi docela nevolno. Totiž jedná se o zásadní změnu způsobu volby kontrolních rad České televize, Českého rozhlasu. Vládní koalice chce úpravu, dle níž tedy v budoucnu bude volit třetinu členů těchto rad Senát. Doposud to dělala pouze Poslanecká sněmovna. Jen bych chtěl připomenout, že Rada České televize má dohlížet na konání České televize, a je teda potřeba, aby v ní byly osobnosti reprezentující co nejširší část veřejnosti. Optimálně by pak rada měla být politicky neutrální.

V přímém rozporu s tímto požadavkem je právě navrhovaná novela a je jen dalším krokem k úplnému politickému ovládnutí České televize a Českého rozhlasu vládnoucí koalicí, neboť zatímco Poslanecká sněmovna rozložením politických sil v podstatě reprezentuje vůli občanů, Senát v tomto nemá žádnou legitimitu. Jednotliví senátoři jsou zpravidla volení přibližně 10 % voličů a zastupují tak naprostou menšinu veřejnosti. Navíc je nad slunce jasné, že i navrhované zvýšení počtu členů Rady České televize má jediný cíl, a to další tři placená místa pro loajální kandidáty vládní koalice, aby si tak zajistila kontrolu nad volbou generálního ředitele České televize, která proběhne na jaře letošního roku. Navrhovaná novela tak povede k dalšímu odklonu od demokracie směrem k politické diktatuře vládnoucí koalice a s tím já nemohu souhlasit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Faktická není žádná, tak dalším z řádně přihlášených je pan poslanec Hrnčíř. Pardon, já jsem si ho nevygumoval, samozřejmě pan poslanec Zlínský. Myslím na vás, ale současně ještě něco dopisuji.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo... tedy předsedající, omlouvám se.

Vážené dámy a pánové, já už jsem k tomuto tématu vystupoval v prvním čtení. Měl jsem tady celkem takový sáhodlouhý projev ohledně toho, jakým způsobem se ovládá veřejné mínění, jakým způsobem se dosahuje nějaké mediální manipulace. Já se k tomu opět vrátím, použiji k tomu současnou situaci těsně před prezidentskými volbami a zmíním tady i debaty v jednotlivých televizích, jak v České televizi, tak na Primě, jak to zapadá do schématu, které jsem tady zmínil. Dále tady zmíním to, že i v době internetu a digitálních technologií a sociálních sítí je televize jako médium nesmírně důležitá, protože toto médium má ve svém domově každý občan naší republiky a používá ho jako jakousi formu zábavy a relaxace, takže je to pak ideální způsob, jakým způsobem promluvit k většině populace. A ještě je to kombinováno tím, že nějaká ta komplexnost, vnímání mluveného slova a obrazu, působí na člověka daleko více než pouze mluvené slovo nebo text.

Využití tohoto média je obzvlášť důležité v demokratických společnostech, kde probíhají demokratické svobodné volby a nabývá tady toto médium velké důležitosti už proto, jak jsem tady zmínil, že dokáže ovlivňovat maximálně názory a myšlenky velké části obyvatelstva.

Já si myslím, že na základě těchto vlastností je televizní médium i v současné době, bych řekl první mocností s rozhodujícím vlivem na společenské a politické dění u nás i ve světě. Samozřejmě ono je to trochu oslabováno vlivem internetu a digitálních technologií a sociálních sítí, kde se zatím objevují i myšlenky pro ten hlavní myšlenkový narativ kontroverzní. Já se pak zmíním o tom, jakým způsobem se bude vyvíjet pravděpodobně nějaká regulace i tohoto média, které zatím ještě umožňuje nějakou tu svobodnou diskusi. Takže jakým způsobem média vytváří veřejné mínění?

Prvním stupněm je, že ti, co ovlivňují veřejné mínění na základě analýzy dostupných informací, vytvoří přesné schéma veřejného mínění, které povede k prosazení jejich zájmů, například volby jimi prosazovaného prezidenta. Takto vytvořené veřejné mínění je pak všemi pro ně dostupnými mediálními prostředky šířeno, aby bylo přijato co největším počtem obyvatel, aby si tito mysleli, že jednali či hlasovali ne dle záměru tvůrců veřejného mínění, ale dle svého svobodného rozhodnutí. Jaké používají média manipulativní mediální techniky? Tak podívejme se na to prizmatem té poslední prezidentské debaty v České televizi a pojďme si tyto metody zopakovat.

Tak za prvé, agenda setting neboli nastolování agendy, kdy tisíckrát opakovaná lež stává se pravdou, zmínila to tady paní poslankyně Maříková, která hovořila přede mnou. Například je to tento narativ: Tento prezidentský kandidát je nejlepší, protože tři tečky. A je lepší než předchozí, protože tři tečky. To znamená, že mainstreamová média v jeden okamžik připraví takzvané sousto či návnadu a tuto informaci opakovaně omílají dokola, aby oslovení občané nevnímali negativně jiné informace, které se vztahují k protlačované osobě.

Za druhé, metoda mediální inscenace událostí. Mediální příběhy jsou záměrně vytvářeny a zinscenovány až teatralizovány tak, aby byly divácky působivější. Podstatné je, že podávaná informace má zajímavý příběh a tím pádem se publiku líbí a natolik nezáleží na tom, nakolik manipuluje nebo ovlivňuje diváky. Vzpomeňme proslavenou minutu ticha za nepřítomného politika.

Za třetí, metoda falešné stopy. V diskusích se jedná o odvedení pozornosti od merita věci k nesouvisejícímu tématu. Má tedy odvést pozornost od věcí, které nemáte vidět nebo na ně má být co nejrychleji zapomenuto tím, že se předhodí divákům jiné téma, které je chytlavé, jednoduché k uchopení a pochopení širokou veřejností. Například nepříjemné informace týkající se podporovaného subjektu jsou sice zmíněny, ale bagatelizovány a překryty jeho pozitivními vlastnostmi a schopnostmi, u oponentů je prováděn pravý opak.

Metoda čtvrtá, ta je obzvlášť zajímavá a účinná, metoda zničit krtka. Ignorací či dehonestací nositelů nevhodných názorů a případně jejich myšlenek, aby se staly nedůvěryhodnými pro širokou veřejnost. Takto jsme viděli v debatě, vzpomeňme, skákání do řeči, dávání více časového prostoru protěžovaným exponentům, oponentům jsou pokládány otázky, na které je možno těžko odpovědět, nebo ať oponent odpoví jakkoli, tak je to vždy špatně a komentátor to zdůrazní, komentátor zdůrazňuje, že oponent se mýlí a nemůže mít pravdu. Podporovaný subjekt je těchto problémů ušetřen.

Za páté, metoda nálepkování. Termíny, které všichni dobře známe. Tyto termíny jsou: dotyčné vyjádření je lživé, nekorektní, rasistické, homofobní, xenofobní, populistické, dezinformační, proruské, pročínské, strašíte lidi, šíříte poplašnou zprávu, šíříte dezinformace - a jsou jimi počastováni nositelé nevhodných názorů.

Vážení kolegové, nepřipadá vám výše popsaný popis tvorby veřejného mínění poněkud povědomý i v zrcadle televizních debat současné prezidentské předvolební kampaně? Zatím stále platí, že ta ideová skupina, která myšlenkově souzní s médii hlavního proudu, má zaručenu převahu v souboji myšlenek a tím i v politickém boji, který střet těchto idejí generuje. Ano, tento zákon má omezit závislost na Parlamentu České republiky, protože jsou zde ještě stále zastoupeny politické síly, které mohou jedinou správnou pravdu erodovat a narušit, v Senátu České republiky jsou tyto síly v současné v době marginální. Nelze pochybovat o tom, že salámovou metodou, říkají tomu step by step, krok za krokem, s plnou podporou Evropské unie, bude pokračovat snaha o totální ovládnutí mediálního prostoru nejenom televizního vysílání a rozhlasového jedinou správnou, dovolím si říct, progresivistickou pravdou a ideologií nejenom v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, jak bylo zmíněno, ale i v oblasti digitálních médií, a to prostřednictvím boje proti dezinformacím, falešným zprávám a nenávistným projevům. Bohužel tomuto trendu nahrává i možnost poměrně jednoduše technicky hromadně kontrolovat v uvozovkách nezávadnost informací prostřednictvím systému umělé inteligence.

Ještě bych doplnil několik informací ohledně dezinformátorů. Myslím si, že boj proti dezinformacím je velmi nebezpečná věc, která omezí kreativitu a nápaditost naší populace. Zmínil bych namátkou několik dezinformátorů: Mikuláš Koperník, dehonestován církví, zemřel v zapomnění. Giordano Bruno, upálen církví pro kacířství, obhajoval heliocentrismus v kosmologické teorii o nekonečnosti vesmíru. Ignác Filip Semmelweis, známý bojovník proti horečce omladnic, dehonestován kolegy, zemřel v psychiatrické léčebně. Profesor Petr Drulák propuštěn ze zaměstnání. Profesor Roman Prymula zatím nepotrestán. Děkuji vám za pozornost. (Ozývá se potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A prosím dalšího řádně přihlášeného a to je pan poslanec Oldřich Černý. Máte slovo.

 

Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo. Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k projednávané změně zákonů o České televizi a Českém rozhlase. S navrhovanými změnami vládní pětikoalice nesouhlasím. Vím, že budu říkat věci, které už tady padly vícekrát a ještě padnou.

Nesouhlasím totiž se zpolitizováním veřejnoprávních médií, kdy třetinu členů Rady České televize a Českého rozhlasu má volit Senát, který má velmi malou důvěru veřejnosti. Čeští občané Senátu nedůvěřují a v každých senátních volbách to dokazují tím, že zkrátka volit nechodí. A ani v těch posledních tomu nebylo jinak. A vy chcete dát kontrolu nad částí těchto rad veřejnoprávních médií instituci, která drtivou většinu našich občanů vůbec nezajímá? Tedy třetinová část radních by podle tohoto návrhu zákona měla být volena těmi, které volila jen velmi malá část občanů. S tímto návrhem proto zásadně nesouhlasím.

Zároveň se podivuji i nad vládním návrhem zvýšit počet členů Rady České televize z patnácti na osmnáct. Proč? Proč? Vždyť to budou další zbytečné výdaje a peníze navíc. To patnáct lidí nestačí zastat práci Rady České televize? To máte nějakou novou agendu, kterou tato rada bude vykonávat? Je totiž očividné, že tím chcete získat v radě okamžitou většinu, abyste mohli politicky ovlivňovat to, jak Česká televize funguje, abyste mohli ovládnout zpravodajství a publicistiku. Obávám se, že záměrem je zničení nezávislosti veřejnoprávní České televize. Stačila nám ta veřejná šaráda v prezidentské debatě na České televizi a toto je předzvěstí, že to bude ještě horší. Volbou těchto tří nových členů Rady České televize, kteří pochopitelně vzejdou z řad vaší vládní pětikoalice, se dostaneme do situace, že vaši zástupci budou mít v této radě většinu. No a co je tady letos jedním z nejdůležitějších bodů jednání rady? To už tady několikráte padlo: přece volba nového generálního ředitele. Ta volba se uskuteční za několik měsíců a je zřejmé, že si s pomocí těchto nových radních chcete tuto volbu opravdu pohlídat. Proto s projednáním tohoto zákona tak pospícháte.

Slyšeli jsme, že to tak není. Dobře, pokud to tak tedy opravdu není, pokud skutečně jako pětikoalice ovlivnit volbu nového generálního ředitele České televize nechcete, pojďme trochu zpomalit. Můžeme nejprve v souvislosti s Českou televizí projednat například stále neprojednané výroční zprávy o činnosti České televize a výroční zprávy o hospodaření České televize za roky 2018, 2019, 2020 a 2021 a dále pak mnoho potřebných zákonů vzhledem k současné kritické situaci v České republice - energie, léky, zdravotnictví, sociální problémy. Mohl bych dlouho pokračovat, ale nebudu. Pro občany jsou toto ty priority. Pojďme nejprve uzavřít minulost, řešit současnost a pak se bavme o tom, co budeme dělat do budoucna. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde jednu faktickou poznámku, a to paní poslankyně Voborské. Máte slovo.

 

Poslankyně Milada Voborská: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, já jsem právě zpravodajem zpráv Rady ČT, tak bych ráda jenom uvedla, že ve všech se konstatuje, že Česká televize naplňuje zákon o České televizi tak, jak má být, že svými pořady vytváří orientační bod pro všechny členy společnosti, podporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství, že vytváří a strukturuje programová schémata a programy, které mohou zaujmout širokou veřejnost, že rozšiřuje divácký výběr tím, že poskytuje nabídku programových služeb, jež komerční vysílatelé normálně neposkytují, že si je vědoma, že jednotlivé divácké skupiny vzájemně se odlišují svým kulturním, uměleckým cítěním, žánry i uměleckými směry, které upřednostňují, že povinností České televize je uspokojit pokud možno celé spektrum diváckých skupin, že Česká televize respektuje individuální a skupinové rozdíly ve vkusu televizního publika, zohledňuje pluralitu diváckých očekávání tak, aby různými pořady, včetně řešení jejich aranžmá, uspokojila různé divácké skupiny. Provozovatel vysílání je ze zákona povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví nebo sociální původ. Všechny tyto zprávy jsou doporučeny ke schválení, takže já bych ráda se zastala České televize, která podle mého názoru splňuje všechna očekávání podle zákona o České televizi. A domnívám se, že pokud bychom radu rozšířili o další členy, určitě bychom se dočkali dalších informací a možná právě podkladů pro schválení fungování Rady České televize.

A domnívám se, že pokud máme s něčím skutečně problém, tak je to financování České televize, a to je věc, ke které bychom se měli dostat, kterou řešil i pan kolega Juchelka u svého kulatého stolu a která je věcí, kterou bychom měli řešit primárně, protože se domnívám, že problém rozšíření Rady České televize není problém nejpalčivější, který nás v tuto chvíli trápí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde další dvě faktické poznámky, pan poslanec Juchelka a paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Jenom navážu na paní místopředsedkyni volebního výboru, která tady zmiňovala ty zprávy o činnosti a o hospodaření, a chtěl bych tímto tak trošičku jakoby mimo apelovat na vedení Sněmovny a na organizační výbor, aby zařadil co nejrychleji na projednávání pléna Poslanecké sněmovny zprávy o činnosti a hospodaření jak České televize, tak Českého rozhlasu a tak dále, poněvadž to dlužíme tady těmto institucím, poněvadž jsou tam zprávy tuším už od roku 2017. Jde to samozřejmě na vrub i tomu minulému volebnímu období, ale pojďme to co nejrychleji sfouknout, protože, jak říkala paní místopředsedkyně volebního výboru, tam asi pravděpodobně nebude žádný rozkol k tomu, aby tady tyto zprávy prošly Poslaneckou sněmovnou, a ať už nedlužíme tady těmto institucím to, že pořád mají ve vzduchu neschválené zprávy jak o činnosti, tak o hospodaření. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Dalším z přihlášených je paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Lacina. Jsme v režimu faktických poznámek.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se omlouvám, chtěla bych zareagovat na svoji paní předřečnici. Bohužel, protože jste vystoupila poprvé, tak si nepamatuji jméno, takže se omlouvám ještě jednou. Já jsem trošku malinko v šoku z těch superlativ, co všechno Česká televize jako... já jsem to tam nestačila všechno pobrat, jak je to všechno krásné. A nevěřím tomu, že až to doplníte vašimi lidmi, že to bude ještě růžovější. Takže říkám, omlouvám se, asi se kouknu do stenozáznamu, protože jsem to všechno kompletně nepobrala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Teď mi zde zmizel pan poslanec Lacina, čili ještě se ptám, jestli nemá zájem s faktickou... ale s faktickou má zájem vystoupit paní poslankyně Voborská. Máte slovo.

 

Poslankyně Milada Voborská: Děkuji. Moje jméno je Milada Voborská, pro vaši informaci. A já chci říct jenom, že zpravodajství a publicistika je jenom část práce České televize. A pokud máme výhrady k jejich práci, ke zpravodajství, publicistice, máme tu vždycky možnost, jak upozorňovala paní kolegyně Nováková, stížnosti na Radu ČT, a v případě, že vám něco nevyhovuje, je možné si stěžovat a tyto stížnosti řešit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde dvě reakce, paní poslankyně Peštová a poté s faktickou přihlášen pan poslanec Kobza.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já jsem se omluvila, ale děkuji vám, že jste mi zdůraznila vaše jméno. Já tedy tu vyváženost tam nevidím. A myslím si, že i ty stížnosti, které jdou na Radu České televize, tak nejsou nebo nepadají na úrodné pole, protože Rada České televize moc kompetencí tedy nemá na to, aby toto řešila. Takže říkám, já tam tu nevyváženost vidím, rada je okleštěná, protože nemá kompetence, a teď to ještě doplníte lidmi, kteří budou vaši, nebo respektive kteří budou ti erudovaní oproti těm, co tam jsou nebo nejsou - říkám, o té volbě se tady nebudu zmiňovat. V každém případě já v tom nevidím žádný přínos, protože tak, jak to sleduji, kdo dá nějakou stížnost na Radu České televize, je stejně nevyslyšen, protože rada s tím stejně nic neudělá.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Kobza s faktickou. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych vaším prostřednictvím také rád zareagoval na paní kolegyni Voborskou, protože k jejím poznámkám o programové skladbě České televize, o tom, jak je to úžasné, tak bych to chtěl jenom potvrdit, že skutečně díky těmto změnám, které v programové skladbě nastaly během posledních pěti let, v osadě, kde žiju, kde se předtím nenarodilo žádné dítě, máme teď pětadvacet dětí do pěti let. A já z toho chápu, že když se na Českou televizi nedá dívat, tak co mají ti lidé po večerech dělat? (Smích.) Takže vidím velký přínos České televize pro populační politiku našeho státu. (Pobavení v sále.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za poučnou faktickou poznámku. Vzhledem k tomu, že žádná další faktická zde není, poprosil bych paní poslankyni Ivetu Štefanovou.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych se zde také vyjádřila k novele zákona o České televizi a Českém rozhlasu, kterou dojde k několika změnám, které bych tu ráda znovu shrnula.

Novela zvyšuje počet členů Rady České televize z patnácti na osmnáct členů, volba a odvolání členů Rady České televize Poslaneckou sněmovnu i Senátem, přičemž Sněmovna volí dvanáct a Senát šest členů. Rada Českého rozhlasu bude mít nově devět členů, Poslanecká sněmovna volí šest, Senát tři členy. Členové rady jsou odpovědní té komoře Parlamentu, která je zvolila. Navrhovat kandidáty mohou právnické osoby, od jejichž vzniku plynulo v době podání návrhu alespoň deset let. Ve vedení rady by měli být zastoupeni členové volení Sněmovnou a nově i Senátem. Bude-li předseda zvolen z členů volených Sněmovnou, bude místopředseda zvolen z členů volených Senátem a naopak. Tato novela dále navrhuje ze zákona vypustit konstatování o tom, že Poslanecká sněmovna může radu odvolat, neplní-li rada opakovaně své povinnosti stanovené zákonem nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí výroční zprávu o činnosti České televize a Českého rozhlasu nebo výroční zprávu o hospodaření České televize a Českého rozhlasu.

Hnutí SPD dlouhodobě kritizuje úroveň hospodaření a neobjektivitu vysílání veřejnoprávních médií. Zastáváme názor, že by se měly zrušit koncesionářské poplatky. Česká televize a Český rozhlas by se měly transformovat na státní příspěvkové organizace, jejichž hospodaření by mělo podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Bohužel, v projednávané novele zákona hospodaření veřejnoprávních médií se neřeší. Česká televize přitom v loňském roce hospodařila s rozpočtem více než 7 miliard korun, což je částka významná, a její hospodaření nepodléhá žádné kontrole. Zvýšením počtu členů Rady České televize z patnácti na osmnáct a Rady Českého rozhlasu z šesti na devět dojde pouze k navýšení nákladů na odměny těchto nových členů rad. Vláda se označuje za rozpočtově odpovědnou, přitom činí přesně opačně.

Předkládanou novelou tohoto zákona se vláda snaží Českou televizi a Český rozhlas pouze zcela ovládnout a s tím já zásadně nesouhlasím, proto ani s touto novelou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Kobza. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou dobrý den. Dovolte mi také říct několik slov k tomuto veskrze špatnému a rozhodně ne demokratickému návrhu vlády, konkrétně pana ministra kultury Baxy z ODS, na změnu způsobu volby členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Vzhledem k tomu, že z obou kanálů, z obou médií vlastně se staly vyloženě propagandistické kanály, tak otázka volby členů rady začíná být velmi důležitá a já si myslím, že ta diskuse, kterou k ní tady vedeme, je velmi opodstatněná až nutná, jakkoliv jdeme proti stoosmičce, ale myslím si, že naše názory by tady měly zaznít a měly by zaznít také veřejně, aby lidi věděli, jak se k tomu jednotlivé poslanecké kluby a jednotliví poslanci staví.

Pan ministr o svém návrhu řekl, že novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu posilují nezávislost veřejnoprávních médií. Musím se přiznat, že to mě zarazilo v momentě, kdy i ředitel České televize přiznal, že řídí televizi podle doporučení z Evropské unie. Tak kde je jaká nezávislost? A zapojení Senátu do voleb mediálních rad prý posiluje odolnost veřejnoprávních médií vůči vnějším politickým tlakům. Hm. Konec citátu.

Já si myslím, že - kulantně řečeno - to není pravda. Jak může již tak velmi pochybnou nezávislost veřejnoprávních médií posílit jejich další brutální politizace? Vždyť ta média už dávno nejsou objektivní, ani nezávislá, ani apolitická. Informují podle jasných direktiv, informují jenom o pečlivě vybraných událostech a o jiných pečlivě vybraných událostech zase neinformují, takže se o některých nedovíme vůbec nic, ale o druhých to do nás tlačí horem dolem, stále nějaké srdcervoucí scény, o kterých se potom dovídáme kolikrát, že pocházejí z úplně jiného teritoria, z úplně jiných událostí. Ale rozhodně je nemůžeme považovat za důkaz nějaké nezávislosti.

Jak by také tuto nezávislost mohlo posílit, že významnou část jejich členů bude volit v současné době politicky jednobarevný Senát, který sice má prakticky trvale minimální důvěru veřejnosti, aspoň podle výsledků voleb, a kde vítězné senátní kandidáty nevolí ani desetina oprávněných voličů? Takže o jaké odolnosti tady mluví pan ministr? Možná o odolnosti vůči objektivitě, vůči vyváženosti veřejnoprávního vysílání, to je velice pravděpodobné. Ale to, co vidíme dneska na vlastní oči, je něco úplně jiného.

Počet členů se má navýšit ze současných patnácti na osmnáct, čili další tři placená místa. Já si myslím, že tato vláda poté, co si odsouhlasila neomezený počet náměstků a v tichosti si vytváří další a další místa, vstoupí do dějin pod jménem, že se jedná o vládu trafik a trafikantů, protože jsou to místa, která jsou placená z peněz občanů, z peněz daňových poplatníků, a v době bezprecedentního růstu veřejného zadlužování rozšiřovat jakýmkoliv způsobem státní správu nepovažuji za nejvhodnější způsob, už jenom z toho důvodu, jakým způsobem je to potom prezentováno na veřejnosti a veřejnosti, která sama se musí hodně co ohánět, aby na konci měsíce se její vlastní hospodaření potkalo v černých číslech a nezůstalo někde v dluhu. A situace vypadá, že bude ještě náročnější.

Toto rozhodnutí nemůžeme rozhodně považovat za odpovědné, když probíhá v době sociální a ekonomické krize, v době enormního a raketového zdražování, kdy značná část občanů už podle aktuálních průzkumů již v podstatě nevyjde se svými měsíčními příjmy a dávno už čerpá ze svých rezerv, pakliže je nemá vyčerpané. Pane ministře, víte o tom, že 35 (procent?) rodin na konci měsíce vůbec nic neušetří?

Tato vláda, která o sobě živě prohlašovala, že je vládou rozpočtové zodpovědnosti - tu bych tedy rád viděl - si zřizuje nové pašalíky pro své nominanty a klienty. Takže bych se rád zeptal pana ministra, kolik toto navýšení počtu křesel bude stát občany, kde, případně komu na to vezme, a když ve všech případech, kdy jde o pomoc lidem, o zvládnutí dopadů zdražování a růstu energií a podobně, argumentujete, že v rozpočtu nejsou peníze? To mi připomíná těch 70 miliard, které chce stát ušetřit bez toho, že by to poškodilo obranu, zdravotnictví a další státní orgány. Takže bych fakt rád věděl, kde na to vezmete - nebo jak jsem říkal, komu.

Šest z těchto osmnácti členů má volit Senát, tedy plnou třetinu, ačkoliv volební účast v senátních volbách v jejich druhém kole je sotva šestinová. Taková disproporce! Navíc v nich volí titíž lidé, kteří hlasují rovněž v jediných relevantních a vypovídajících volbách, totiž ve volbách do Poslanecké sněmovny, a právě v těchto volbách se plně vypovídajícím způsobem ukazuje, jaké je vlastně rozložení názorů a preferencí ve společnosti. Je proto logické, že mediální veřejnoprávní rady volí právě a jedině Poslanecká sněmovna. Podle mě nemá smysl Senátu a senátním voličům udělovat další neoprávněná privilegia, a navíc hledat pro Senát další umělé kompetence, aby jeho zastánci mohli obhajovat existenci Senátu i do budoucna.

Rada Českého rozhlasu bude mít sice do budoucna i nadále devět členů, ale zase tři z nich budou opět vybírat senátoři, aby i rozhlasové vysílání bylo pod nezávislou politickou kontrolou pětikoalice, těch jediných správných liberálních demokratů a hlasatelů jediné správné pravdy. Jako starší člověk už jsem to jednou zažil tady, je to takové déjà vu.

A je zde i další totálně protidemokratická a možná i protiústavní záležitost. Vláda navrhuje, aby kandidáty do obou rad - televizní i rozhlasové - směly do budoucna navrhovat už jen organizace, instituce a spolky, které existují minimálně deset let. Má to prý podle důvodové zprávy vyřadit účelově zakládané spolky. Mám takový pocit, že si z nás dělají legraci, protože jestli tohle považujete za účelově založený spolek - třeba organizaci, která bez koruny z veřejných dotací pomáhá sociálně slabým seniorům a tělesně postiženým a podobně, existují a tvrdě pracují řekněme sedm nebo osm let, tak nesmějí navrhovat. To řekněte těm lidem do očí, že to je účelově založená organizace, aby po devíti letech mohli navrhnout nebo nemohli navrhnout kandidáta do Rady ČT nebo Českého rozhlasu. Tady absolutně chybí jakákoliv věcná argumentace. Kdo pracuje devět a půl roku, tak nemůže? Proč zrovna deset let? Proč ne pět nebo osm nebo patnáct?

Abyste na dalších šest let tímto způsobem mohli ovládnout veřejná média, jste ochotni udělat doslova cokoliv. Je dobře vidět, že jste na nich doslova životně závislí. Je to totiž právě politická a názorová jednostrannost, nevyváženost zpravodajství a publicistiky veřejnoprávních médií, která vás drží v sedle, a to hlavní, co vás také dostalo k moci, není to důvěra občanů, a vy to dobře víte! Proto chcete použít takovou lstivou, nedemokratickou a protiústavní selekci, co se týká podmínek pro subjekty navrhující kandidáty právě do mediálních rad.

Pokud vládní návrh zákona projde, a je předpoklad, že projde, protože odpověď na všechno je 108, nebude už možné odvolat ani Radu České televize, ani Radu Českého rozhlasu jako celek, jako je tomu doposud. Sněmovna a zřejmě i nově vámi protežovaný Senát budou moci hlasovat už pouze o případném odvolání jednotlivých radních, a to pouze těch z nich, které příslušná komora zvolila. To znamená, že kandidáty, které zvolil Senát, může odvolat opět jenom Senát, a kandidáty, které zvolila Sněmovna, může odvolat jenom Sněmovna. Takže je to v podstatě jako s pozicí Senátu, kdy pouze Senát může zrušit Senát, tak pouze Senát může odvolat své lidi z Rady České televize a Českého rozhlasu. Úžasné! Možná že se za chvíli dočkáme i toho, že navrhnete rozdělit i samotné mediální rady na jejich dolní a horní komory.

Dále předkladatelé nepředpokládají, že by třeba začala být tato novela, pokud projde, účinná až po dalších volbách do Sněmovny nebo aspoň po prvních senátních volbách po nabytí účinnosti změněného zákona. Ne! Pětikoalice chce všechno hned. Hned teď! Já mám dvě malé děti, to je to samé v bledě modrém. Ty také chtějí všechno hned, nejlépe už včera. Takže nově vznikající nová funkční místa v Radě České televize, která Senát obsadí, stejně jako tři další místa, která se v Radě České televize uvolní nejdřív, aby třetinu této Rady uzurpoval v co nejbližším možném termínu. U Rady Českého rozhlasu se mají zase losem určit ta místa, která připadnou Poslanecké sněmovně a která Senátu. Mimochodem, není to tak špatný nápad ani pro volbu Senátu jako takového. Možná by stálo za úvahu, že bychom losovali senátory. Ušetřilo by se dost peněz za volby. Jednoznačně by to vyšlo mnohem levněji než současný stav. Ušetřili bychom potřebné desítky milionů korun a legitimita vylosovaných senátorů v prvním i druhém tahu losování by nebyla o mnoho nižší než nyní, minimálně co se týče mandátu, který mají, a rozhodně by šlo i o spravedlivější způsob ustavení Senátu, než jak je tomu dnes. Jeho vylosované složení by totiž mnohem reálněji odráželo rozložení politických nálad ve veřejnosti než teď, když k druhému kolu senátních voleb většinou chodí v podstatě už jenom širší rodiny kandidátů a možná jejich straničtí kolegové.

Ale vraťme se k meritu věci. Je evidentní, že pětikoalice se snaží, dokud drží opratě moci, ovládnout na další léta vysílání veřejnoprávních médií i za cenu pošlapání všech myslitelných demokratických principů. Chce si dosadit politicky poslušné radní a následně skrze ně zvolit poslušné ředitele České televize a Českého rozhlasu. Můžeme předpokládat, jak už zde bylo řečeno, že to bude opět veřejnou aklamační volbou, která bude probíhat při personálních otázkách, což je jednou z charakteristických značek totalitních režimů. A jak už říkám, jako starší člověk mám pocit, že v téhle řece už jsem se koupal. Už to tady jednou bylo a není to tak dlouho z pohledu mého věku, ostatně stejně tak jako politické ovládání hlavních i nejvlivnějších médií. Takže toto je pravá podstata a pravá povaha našich takzvaně liberálních demokracií, které máme nyní ve vládě.

V zájmu zachování politické plurality a volné soutěže myšlenek a politických sil nesmíme dovolit převést totalitní myšlení do praxe. Je fakt, že jediná média, která budou apolitická, nezávislá, objektivní a budou se držet nikoliv instrukcí, které mají od Evropské unie a jejího vedení o tom, o čem smí a o čem nesmí a v jakém směru informovat, média, která budou respektovat, že máme právo na informace, jedině taková média by měla mít uplatnění v demokratické společnosti. Ale v momentě, kdy zde máme poměrně rozsáhlou cenzuru, kdy nás média krmí informacemi, které smíme mít, a ty, které nesmíme mít, nám důsledně zamlčují, tak potom samozřejmě o nějaké svobodě slova, názorů, právu na informace a případně demokracii v tom pravém smyslu se nemůžeme vůbec bavit. A ta situace v naší společnosti bude odrážet stejnou situaci, jakou jsme měli v osmdesátých letech minulého století, kdy vlastně ta mediální bariéra, cenzura a mediální manipulace s veřejným míněním byla na velmi vysoké úrovni, stejně jako obava z toho, abychom se náhodou nedostali k nějakým informacím, které jsou snad nežádoucí. Takže po vypnutí nežádoucích zpravodajských kanálů na satelitech předpokládám, že dojde k rušení internetových kanálů, jak tomu bylo, dojde k zablokování dalších zdrojů. Už jsem to zažil i při své práci v Íránu, kdy dojde k totální blokádě jakýchkoliv nepřiměřených, neschválených názorů a informací, a budeme zase shánět potajmu informace, které půjdou nějakým způsobem z objektivních kanálů. Možná začnou zase fungovat ty rušičky, které tady byly. A obě dvě rady - Českého rozhlasu i České televize - budou hrát důležitou roli v tom, jakým způsobem vlastně ty informace budeme moci dostávat anebo nebudeme moci dostávat.

Takže, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že tato záležitost je velmi závažná, a myslím si, že bychom ji neměli uspěchat. Ten nápad, který tady byl, abychom se k tomu vrátili až po prezidentské volbě, který jste přehlasovali, kolegové z pětikoalice, měl svůj racionální základ. Myslím si, že by to bylo fér vůči občanům i vůči nám jako poslancům, abychom skutečně tyto diskuse dotáhli do konce, zvážili jsme všechny okolnosti a všechny důsledky, které tento návrh této vládní novely bude mít, a dospěli jsme k nějakému řešení, které bude férové, spravedlivé, demokratické a bude sloužit celé zemi, a hlavně k tomu, aby zase byla možnost dosáhnout objektivních, nestranných, apolitických, nadstranických informací. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a do diskuse je s přednostním právem přihlášen pan předseda Okamura. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, na této schůzi teď projednáváme vládní návrh na změny zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, kterým chce vláda Petra Fialy a vládní koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti politicky ovládnout orgány těchto veřejnoprávních médiích tak, aby se ve zpravodajství a publicistice vysílaly pouze provládní a probruselské názory, do televize nadále byly zvány pouze osoby a politici podporující Brusel a Washington a vládní koalici a zároveň aby byla politicky pronásledována a perzekvována opozice. Namísto toho, aby vláda řešila pomoc občanům a firmám s astronomickým zdražováním, tady Fialova vládní pětikoalice tráví hodiny a hodiny času na tom, aby změnou zákona politicky ovládli veřejnoprávní média, která ovšem platí koncesionářskými poplatky voliči všech politických stran, nikoliv jenom vládní pětikoalice, které v současnosti, jak víme z průzkumů, už věří jenom něco přes 20 % občanů.

Vládní koalice chce nyní změnit způsob volby do rad veřejnoprávních médií tak, aby v budoucnu volil třetinu jejich členů Senát, respektive kdyby ten zákon začal platit, tak už to bude letos, tak aby volil třetinu jejich členů Senát, zatímco nyní je volí Poslanecká sněmovna, protože vládní pětikoalice Petra Fialy má v Senátu většinu a chybí tam opozice. Takže proto chtějí udělat - premiér Petr Fiala a celá ta pětikoalice - tuto účelovou změnu a zneužít tak koncesionářské poplatky voličů všech stran v České republice. To je samozřejmě pro hnutí SPD nepřijatelné, jelikož Senát má minimální podporu a důvěru občanů a jednotliví senátoři jsou voleni zpravidla 10 % voličů a zastupují tak pouze naprostou menšinu veřejnosti.

Z tohoto pohledu je jediným orgánem, který věrohodně reprezentuje rozložení politických sil ve společnosti, Sněmovna, protože na rozdíl od Senátu do Sněmovny je volební účast v té nejvyšší míře kolem 60 % či přes 60 %. A z tohoto pohledu my si v SPD myslíme, že by členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu měl prostě volit pouze tento ústavní orgán, tedy Sněmovna, protože zastupuje zcela evidentně to nejširší možné spektrum názorů občanů, kteří platí koncesionářské poplatky.

My tady tedy čelíme už opakovaně soustředěnému pokusu Fialovy pětikoaliční vlády o plné podřízení a politické ovládnutí České televize, jelikož vládě klesá důvěra občanů, tak si chcete prostě pojistit veřejnoprávní vysílání, aby vysílali vaše názory, abyste mohli vlastně zneužít koncesionářských poplatků všech občanů k takové té mediální masáži veřejnosti, abyste prostě mohli co nejvíce podsouvat občanům, že jenom ty vaše názory jsou správné, a naopak aby v těch veřejnoprávních médiích šikanovali politiky opozičních stran.

Ostatně můžu dát přímo konkrétní příklad. Já už jsem do Otázek Václava Moravce nebyl pozván osm let. To znamená, ne že jsem odmítl pozvání, já jsem ani neměl co odmítnout, protože jsem nebyl osm let pozván. A dokonce když se na to loni na jaře Rada České televize zeptala, ať Česká televize, vedení České televize, doloží tedy ta pozvání, protože snad tam tvrdili něco v tom smyslu, že to není pravda, nebo takového něco podobného, tak doteď to té Radě vedení České televize nedoložilo, protože samozřejmě nemá co doložit, protože mě reálně nepozvali, takže tady dochází skutečně k flagrantnímu zneužívání koncesionářských poplatků, protože voliči SPD, cca 10 % koncesionářů České televize jsou voliči SPD, ale v hlavním diskusním pořadu České televize vidí předsedy jiných politických stran, těch konkurenčních, předsedy jako nejviditelnější tváře, ale SPD tam to adekvátní zastoupení nemá. To znamená, to samozřejmě vládní pětikoalici vyhovuje, proto o tom hovořím, a samozřejmě v tomto trendu chce vládní koalice ještě přitvrdit, aby umlčeli a v podstatě co nejvíce cenzurovali názory opoziční strany, a nejlépe aby ta strana byla i různě dehonestována a umlčována.

Takže my s tím prostě nesouhlasíme, protože k demokracii patří názorová výměna a demokratická diskuse, takže SPD v žádném případě tento návrh nepodpoří. Samozřejmě v tom návrhu jsou i další momenty, které jsou účelově navržené, například že vláda nově navrhuje, že Poslanecká sněmovna a Senát bude volit nové členy Rady z kandidátů navržených různými, například neziskovými organizacemi, ale s tím, že musí existovat alespoň deset let, to znamená před vznikem SPD, před vznikem toho názorového trendu, který je euroskeptický, před vznikem tohoto názorového proudu, silného názorového proudu v České republice, který je nejen euroskeptický, ale také je to trend, je to názorový proud obrovského množství občanů, kteří mají konzervativní názory, je to názorový proud občanů například, když to přenesu na dnešní dobu, kteří nechtějí válku na Ukrajině, chtějí mír, a to jsou všechno vlastně neziskové organizace, které vznikly předtím, než tady v podstatě občané, řada občanů uvidělo a vidí a pochopilo, že vlastně Evropská unie nehájí zájmy České republiky, že to nejsou vlastenecké názory. To znamená, vy účelově jste tam dali to tak, aby nové radní mohly v podstatě navrhovat ty neziskové organizace, které plně kooperují se strukturami tradičních stran, to znamená před vznikem nových hnutí, která se následně dostala do Sněmovny, a jsou to přesně ty neziskové organizace, které plně podporují politiku vládní pětikoalice. Takže i tahleta účelová změna, na tu je potřeba poukázat, protože já si myslím, že demokratické by bylo, aby ten zákon platil tak, jak je v tom smyslu, aby radní mohly navrhovat veškeré registrované organizace, a samozřejmě potom je přece na výběru Poslanecké sněmovny a poslanců, koho z nich si tady z těch kandidátů zvolíme. Přece poslanci jsou snad dostatečně řekl bych způsobilí k tomu, aby dokázali následně vhodně vybrat. Takže tento účelově nastavený filtr je opět udělán tak, aby minimum možných představitelů zastupujících opoziční hlasy vůbec se mohlo této volby zúčastnit. Proto je tam ta lhůta takhle dlouhá, abyste to dostali, aby neziskové organizace to mohly navrhovat jenom ty, které vznikly ještě předtím, než se SPD, ale i ta druhá opoziční strana, než se vůbec dostaly do Sněmovny.

Takže jak jsem říkal, s tímto návrhem zákona nesouhlasíme, protože my prosazujeme demokracii, my prosazujeme, aby Česká televize zastupovala názory všech koncesionářů, všechny názorové proudy, nebo ty hlavní názorové proudy, tak je to řečeno i v zákoně o České televizi.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Rozhlížím se po sále, protože písemně už nikoho do obecné rozpravy přihlášeného nemám, tak se znovu podívám - nikoho nevidím, takže končím obecnou rozpravu.

Zeptám se na závěrečná slova, jestli je zájem? Není zájem.

Takže zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy, přednesené v podrobné rozpravě, musí být vždy odůvodněny. Jako prvního s přednostním právem tady mám pana předsedu Fialu a hned potom dám slovo panu ministrovi. Takže, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já se tady oficiálně hlásím ke svému návrhu, který jsem podrobně přednesl a zdůvodnil v obecné rozpravě, a to k návrhu na zamítnutí této novely zákona o České televizi a o Českém rozhlasu ve třetím čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Předávám slovo panu ministrovi. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa Děkuju za slovo, paní místopředsedkyně. Já se tady hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který se týká změny účinnosti tohoto návrhu zákona, který je ve sněmovním systému zanesen pod číslem 1747. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další do podrobné rozpravy je přihlášen pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Já se také přihlašuji od prvního čtení ke svému návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Každopádně se přihlašuji také k pozměňovacímu návrhu svému a pana poslance Kolovratníka pod číslem 1748. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Lacina. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lacina: Děkuji. Já si též dovolím přihlásit se k pozměňovacímu návrhu, který najdete v systému pod číslem 1749 a který je naším společným pozměňovacím návrhem s panem poslancem Martinem Kolovratníkem, kterému tímto děkuji za spolupráci a za to, že byl tím, který to vtělil do té písemné podoby, a že to tam můžete najít. Děkuju moc.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Dalším panem poslancem je pan poslanec Hendrych. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 1746, který jsem již podrobně představil v obecné rozpravě. To je všechno, děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Posledním přihlášeným, koho eviduji do podrobné rozpravy, je pan poslanec Babka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já jsem tady v obecné rozpravě zmínil, že v reakci na pana ministra načtu nový pozměňovací návrh, který se bude týkat účinnosti, a tedy v části IV. zákona, Účinnost, čl. 6: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2024." Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Protože nevidím už nikoho dalšího přihlášeného do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu končím.

V rámci druhého čtení nepadly ani návrhy na vrácení zákona garančnímu výboru, ani na zkrácení lhůty pro třetí čtení, ani aby se garanční výbor zákonem zabýval. Padl návrh na zamítnutí, který se hlasuje ve třetím čtení, takže tímto končím druhé čtení.

Jenom se ještě zeptám, jestli je zájem o závěrečná slova? Ale vzhledem k tomu, že vstáváte, tak asi ne. Děkuji.

Otevírám další bod a tím je

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.